Absolvent FI využívá Ph.D. výzkum ze sociální informatiky pro projekty kybernetické bezpečnosti v USA

Autorka: Klára Petrovičová pro fi.muni.cz

Jeden pobyt v rámci programu Erasmus vám může změnit život. Michael Tsikerdekis to zažil na vlastní kůži, když vyjel na Erasmus do České republiky a nakonec se zde rozhodl pokračovat v doktorském studiu s výzkumem v oblasti sociální informatiky. Po doktorském studiu odešel Michael do USA jako profesor a od té doby tam žije. V rozhovoru pro FI MU nám řekl více o své cestě, začátcích v České republice a zajímavých projektech, na kterých pracuje.

Můžete mi říct něco o své cestě před nástupem na FI?

To bylo v roce 2006. Byl jsem v Řecku, dělal jsem bakalářské studium a jednoho dne za mnou přišli kamarádi a zeptali se mě: „Nechtěl bys jet na Erasmus?“ A já jsem řekl: „Jistě, kam pojedeme?“ A oni řekli, že do České republiky. Tak jsem si řekl, že super, nikdy jsem tam nebyl, tak by bylo fajn to zkusit.

Připravoval jsem se dopředu a začal se učit česky do té míry, že jsem se dokázal slušně domluvit. Na Mendelově univerzitě jsem byl půl roku. Po Erasmu jsem se začal poohlížet po doktorských programech. Protože se mi pobyt v České republice líbil, rozhodl jsem se tam jít na doktorát – tentokrát na Fakultu informatiky Masarykovy univerzity. Nejzajímavějším oborem, který jsem našel na stránkách fakulty, pro mě byla sociální informatika u profesora Zlatušky. Přijel jsem do Česka o něco dříve než v podzimním semestru, takže jsem mezitím nastoupil do práce v IBM a pak pokračoval v doktorském studiu.

Čím se zabýval váš doktorandský výzkum?

Můj výzkum na univerzitě se týkal sociální informatiky. Zajímalo mě především, jak design ovlivní chování lidí na internetu. Před deseti lety byl tento typ výzkumu novinkou. Dnes je to možná mnohem samozřejmější, ale sledovat, jak může design ovlivnit chování, bylo velmi zajímavé.

Jedna z mých nejcitovanějších prací se týkala Wikipedie, která umožňuje provádět výzkum. Zajímalo mě, jak se lidé chovají, když používají skutečná jména, pseudonymy a úplnou anonymitu, protože tyto tři možnosti na Wikipedii existují. A vyšlo mi, že skutečně existuje rozdíl v tom, jak se lidé chovají pod pseudonymem a jak pod skutečným jménem. Lidé nepřemýšleli o pseudonymech a o tom, že jsou anonymní, jako o něčem jiném, ale protože lidé ke svým přezdívkám připojují osobnostní rysy, mají tendenci chovat se trochu jinak, než když jsou zcela anonymní. Když už, tak se pravděpodobně chovali expresivněji, agresivněji nebo asertivněji.

Jaké to bylo studovat na FI MU v Brně jako cizinec?

Kromě počátečních potíží při nástupu to bylo velmi odlišné od Řecka. V dobrém slova smyslu, protože v Česku byla mnohem větší organizace. Systém fungoval, což je pro studenty s velkým stresem ze studia velmi důležité. A samozřejmě tu byla od začátku jazyková bariéra, ale jak jsem se zlepšoval, bylo pro mě mnohem snazší komunikovat, hledat příležitosti a potkávat další profesory, kteří mi velmi pomohli. Například paní profesorka Hladká, pan profesor Kopeček a můj vedoucí Zlatuška mi byli opravdu oporou a poskytovali mi možnosti růstu. Mluvil jsem s lidmi, kteří dělali doktorát na jiných místech po světě, a ne vždy je to záruka, ne vždy dostanete prostor k růstu.

Pro doktorát jsou typické činnosti, které musíte dělat, abyste získali zkušenosti, jednou z nich je výzkum a druhou výuka. Jsem rád, že jsem získal obojí.

V závěru studia za mnou přišel postgraduální student Tomáš Bouda z katedry informačních studií a knihovnictví, která v té době měla program interakce člověka s počítačem, a požádal mě, abych vedl hodinu o svém výzkumu v češtině. Tak jsem to udělal, i když to pro studenty muselo být vzhledem k mé znalosti češtiny hrozné (smích). Ale učil jsem i v angličtině pro katedru sociologie pod vedením profesora Jaworského.

Můžeš mi říct o své cestě po absolvování FI MU?

Během svého pobytu v České republice jsem se také seznámil se svou ženou Annou, která je Čechokanaďanka, vyrostla v Kanadě, ale oba její rodiče jsou Češi, a nyní má české občanství. V té době jsme se snažili přijít na to, co chceme dělat po škole. A když jsem rodičům řekl, že se budu ženit, řekli mi, abych si nejdřív dodělal titul. 15. ledna jsem oficiálně ukončil Masarykovu univerzitu, pak jsme odjeli do Kanady a v únoru jsme se vzali. V prosinci 2012 jsem dostal nabídku pracovat jako profesor na univerzitě v Kentucky v Lexingtonu. Nabídku jsem měl už před promocí. To mi usnadnilo obhajobu, protože když máte práci profesora, argumentem, že váš výzkum je důležitý, je to, že ho někdo jiný shledal natolik zajímavým, že vám dal práci.

Stěhování do USA bylo v mnoha ohledech zajímavou zkušeností. Kentucky je jiná část Spojených států. Bylo zde mnoho studentů, kteří nikdy neopustili Kentucky. Mezinárodní cestování pro ně znamenalo cestu do Ohia. A já jsem přišel z České republiky, kde lidé cestují po různých zemích a cesta do zahraničí jim trvá hodinu.

V prvním roce mého profesorského působení se mi narodilo první dítě, dcera Violet, a po několika letech jsme se rozhodli, že by bylo hezké být někde u moře. Vyrostl jsem v Řecku, takže mi chybělo moře a hory, protože Kentucky, ačkoli je půvabné, je rovinaté. V roce 2017 se mi narodil syn Valerián a do měsíce jsme s ním odletěli do státu Washington. Od té doby jsem tady na katedře informatiky na Western Washington University.

Po odchodu z Masarykovy univerzity jsem si našel spolupracovníka v oblasti kybernetické bezpečnosti, Sherali Zeadallyho. Protože rozumím chování lidí na internetu, řekli jsme si, že bych to pravděpodobně mohl převést na studium online podvodů a odhalování útoků. Zpočátku jsem začal na vyšších vrstvách – se sociálními médii. Nyní se však zaměřuji na počítačové sítě, detekci anomálií a podobné problémy. Učím v programu kybernetické bezpečnosti, takže mé kurzy se týkají počítačových sítí a operačních systémů, protože to všechno spolu souvisí.

Jak byste srovnal Western Washington University a Masarykovu univerzitu?

Jsou si velmi podobné. Jediný rozdíl je v tom, že nemáme doktorandy. Práce, kterou dělám, se týká studentů bakalářského a magisterského studia. S vysokoškoláky jsem napsal mnoho prací, ale jejich zapojení vyžaduje čas a mentoring. V jednu dobu jsem měl ve své výzkumné laboratoři zapojeno 12 studentů.

Nejsme také tak velcí jako Masarykova univerzita, naše škola má 15 000 studentů a řekl bych, že je díky tomu propojenější. To je pro spolupráci velmi důležité.

Jaké je vaše současné výzkumné téma?

Můj výzkum se zaměřuje především na všechny formy podvodu. Takže se například snažím najít detekci anomálií, když protivník napadne síť. Zaměřuji se také na online problémy, jako jsou falešné zprávy a dezinformace. Téměř úplně jsem změnil oblast výzkumu na bezpečnost, což pro mě bylo nečekané.

Pohlédnete-li zpět na své působení na FI, myslíte si, že přispělo k vašim kariérním vyhlídkám?

Jistě! Hodně mi to dalo, a to jsem si tehdy ani neuvědomoval. Například když jsem byl na pohovoru na Havajské univerzitě v Manoa, znali Masarykovu univerzitu, protože někteří lidé s profesory z ní dělali výzkum.

Kde se vidíte, co se týče kariéry, za pět let?

Doufám, že zde budu pracovat, protože mě to baví a mám mnoho budoucích projektů. Jedním z projektů, na kterém pracuji, je PISCES. To je projekt, ve kterém se studenty monitorujeme spoustu obcí. Některé místní obce nemají rozpočet na zabezpečení svých sítí, protože je to drahé. Takže místo toho nezisková společnost PISCES poskytuje systém detekce narušení a my si necháváme posílat data do clusteru na Western Washington University. Studenti kybernetické bezpečnosti, kteří mají zájem stát se bezpečnostními analytiky nebo alespoň rozvíjejí tuto myšlenku, mohou absolvovat kurz, kde aktivně procházejí data v těchto systémech a analyzují je, někteří lidé vytvářejí skripty v Pythonu a snaží se provádět detekci, zatímco jiní používají rozhraní pro vizualizaci.

V průběhu let jsme detekovali mnoho věcí, malware, ransomware i těžbu bitcoinů. Fungujeme jako bezpečnostní operační centrum, zdarma, pro obce, které si to nemohou dovolit. Pracuji na tom, abychom tento projekt přenesli na mezinárodní úroveň, a dokonce jsem o něm jednal s řeckým ministerstvem pro digitální správu. Doufám, že mohu pomoci tuto myšlenku rozšířit, protože existuje spousta malých obcí s kritickou infrastrukturou, jako jsou čističky vody, přes které vedla páteřní síť. Nejsou zabezpečené a i když mohou mít firewall, stejně nemají v těchto místech proaktivní zabezpečení. Proto si myslím, že stojí za to pokusit se zvýšit jejich zabezpečení.

Teď také píšu knihu o databázích. Takže to je další zábavná věc. A stále dělám výzkum a učím kurzy. Docela zábavný profesorský život, řekl bych. (smích)

Co byste poradil našim začínajícím zahraničním studentům, kteří přicházejí na FI MU? Nebo někomu, kdo by chtěl pokračovat v doktorském studiu?

Měli by klepat na dveře profesorů. Profesoři nechodí kolem, aby si vás našli. Ani na to nemají čas. Pokud projevíte opravdový zájem, přidělí vám projekt, ale příležitosti si musíte hledat sami. Musíte však být otevřeni příležitostem pro všechny druhy výzkumu, protože zejména na doktorandské úrovni člověk nemůže mít pevně stanoveno, co bude dělat po zbytek života. Je to doba zkoumání a cvičení. A nakonec i disertační práce, kterou píšeme, je jen dlouhé cvičení. Není to dokument, který změní svět. Určitě napíší daleko více výzkumných článků, které budou mít větší dopad než dizertace. Podle mě je důležité být otevřený výzkumu a hledat možnosti výuky v angličtině. Hlavně budoucí profesoři musí mít zkušenosti s učením. Tato zkušenosti je velmi důležitá a nedá se získat během jedné nebo dvou odučených hodin. Studenti by také měli sledovat ostatní při učení a ptát se na zpětnou vazbu na to své. To je moje nejdůležitější rada.