Jak uspět v byznysu? Dělat si kamarády a neříkat lidem vše

Loni v září mu vyšla kniha a pustil se do doprovodných vzdělávacích aktivit. Při rozhovoru pro loňské vydání časopisu Muni Extra nešetřil svou konkurenci ani potenciální zájemce o své služby. Kromě znalostí týkajících se webového designu je známý i svým ostrým smíchem. Třicetiletý absolvent Fakulty informatiky MU Jan Řezáč ve svém osobním životě i kariéře rozhodně ví, kam směřuje.

Jak sám tvrdí, jeden z jeho oblíbených citátů zní: „Ve chvíli, kdy chceš uspět, musíš splnit dvě věci. Zaprvé neříkat lidem všechno.“ Na vysvětlenou dodává, že to je celý vtip. Když se pak začne smát na celé kolo, člověk rychle nabude dojmu, že se Jan ve světě byznysu i propletených lidských vazeb dobře orientuje.

Přitom začátek jeho kariéry zdaleka nebyl nijak raketový ani hvězdný, jak by se z přesvědčivého vystupování mohlo zdát. „Opustila mě slečna, zjistil jsem, že mám spoustu volného času a kamarádi dělali ‚ty weby'. Tak jsem na střední škole začínal,“ vzpomíná. Zpočátku vytvářel stránky pro skauty. Na neziskových projektech tedy šikovně natrénoval svou budoucí práci. V rámci procvičování také v průběhu let asi desetkrát redesignoval svůj blog. „Pak už mi na to nezbýval čas kvůli komerčním projektům,“ doplňuje brněnský konzultant webů.

Jak se ale vůbec k zakázkám pro nemocnice, univerzity, Komoru daňových poradců, ČTK, Plzeňský Prazdroj nebo Jihomoravské inovační centrum dostává? „Postupnou a tvrdou prací,“ vystřelí ze sebe Honza, ale vzápětí odpověď koriguje: „Teď se tomu říká osobní branding, ale v praxi je to o tom, že lidi ví, kdo jsi, co děláš a proč by je to mělo zajímat. Což se dá podporovat různými způsoby,“ naznačuje. „Cesta k velkým zakázkám je tak relativně dlouhá. Nebo aspoň moje byla. A jednoznačná věc, která se mi vyplácí, je mít kamarády,“ prozrazuje svou taktiku.

Nové nápady zkoušejte v praxi

O takzvaném networkingu má ale specifické mínění. „Pokud člověk není autentický, tak to rychle všichni poznají,“ varuje Jan Řezáč. „Nemá cenu si dělat přátele pouze pro kšefty. Ale pokud máš rád lidi, a tudíž máš hodně přátel, tak to může spoustu věcí zjednodušit. Pak možná přijde i byznys.“ V tomto ohledu je podle něj zajímavá i vysoká škola, kde jsou vrstevníci, kteří se mohou v budoucnu propojit.

Rozhodně ale odmítá, že by vysoká škola vyřešila na startu jeho pracovní kariéry vše. Kdyby studoval jen na fakultě, jak říká, těžko by se naučil vše potřebné pro svou kariéru. „Zrovna webdesign je totiž obor, který je mezioborový. Ani jedna škola, fakulta či obor ho komplexně neřeší,“ vysvětluje Jan. „Je to částečně psychologie, design, informatika i byznys. Tvrdě se to prolíná, od každého potřebuješ něco,“ dodává. Navíc je to obor, který se neustále rychleji rozpíná. „Je relativně těžké zůstat nahoře ve všech těch částech webdesignu, a to i v relativně úzkém výseku návrhu webových prezentací, ve kterém se pohybuju já,“ doplňuje Řezáč.

Sám proto volí taktiku postupného studia dalších vědomostí, které klade na ty předchozí a dává si je do souvislostí. Nové nástroje i nápady pak obratem zkouší u klientů, aby zjistil, jak fungují, a mohl je případně posunout ještě dál. Vyplácí se mu strategie relativně úzce se specializovat, ale zároveň si vytvářet povědomí o různých dalších disciplínách, které jsou okolo, tedy z Ameriky pocházející model tak zvaného T-shaped profesionála. Ten využijí zejména freelanceři nebo menší firmy, jejichž zaměstnanci musí mít širší přehled, zatímco velmi úzce zaměřené specialisty využijí spíše velké korporace.

Řešení musí hlavně fungovat

Nejoblíbenějším studijním materiálem jsou pro Honzu přes všechny online možnosti zatím stále knihy. „Moje zkušenost například s blogovými články je taková, že pokud v tom někdo skutečně nemá systém, tak jsou to spíš takové výkřiky do tmy. Zatímco kniha má strukturu a formu, takže se dají strukturovat i ty výkřiky do tmy,“ směje se webdesignér. Nastudované informace z kvalitních článků pak rád používá jako argumenty u klienta.

Své chlebodárce poznává se vším všudy: Nejprve se zorientuje v jejich byznysu, následně pozná zákazníky i jejich potřeby. „Pak teprve definuji problém, který budeme webem řešit,“ popisuje dál webdesignér. Zadavatel tedy obvykle přijde s myšlenkou, že by chtěl například redesignovat e-shop, a Jan mu dá poměrně přesnou vizi, jak by měl e-shop vypadat v budoucnu, nicméně bez jakékoliv konkrétní grafické interpretace nebo copywritingu.

Totálně v háji

Jak sám přiznává, horlivým posluchačem na fakultě informatiky za doby studia nebyl. „Vzájemně jsme se neobtěžovali. Nechtěli po mně nic, co by bylo nesplnitelné. Vznikl mi tím prostor, kdy jsem se mohl dovzdělávat v tom, v čem jsem sám chtěl,“ ohlíží se tvůrce webových prezentací. „Ale ve chvíli, kdy bych hrál World of Warcraft, tak jsem totálně v háji,“ zdůrazňuje.

Co mu škola ale stoprocentně dala, byla změna způsobu myšlení. A také vytvořila prostor k tréninku a praxi. Nejen budoucím informatikům by proto doporučil, aby při škole pracovali, když už škola takový prostor umožňuje. Ať už v rámci fakultní praxe, nebo kdekoli jinde, klidně zadarmo nebo za malé peníze. Jinak následně ve světě byznysu těžce narazí.