Vytvářet písma je jako mluvit různými hlasy

Zeptá-li se někdo Davida Březiny, čím je, odpoví, že písmařem. Většinou pak následuje udivený pohled. Lidí, kteří vytváří písmo pro noviny, časopisy nebo i jiné účely, totiž v republice není mnoho. „Na plný úvazek se touto prací v Česku živíme asi čtyři,“ říká absolvent Fakulty informatiky Masarykovy univerzity, který studoval také v Kodani nebo Readingu a je i autorem textového písma, které bylo vybráno pro nový layout měsíčníku Muni.cz.

Když sedíte v restauraci a dostanete jídelní lístek, řešíte, jakou má úpravu, nebo to raději přejdete?

Jak kdy. Řeším to většinou, když je moc hezký nebo moc ošklivý. Na první pohled samozřejmě poznám, jestli si na to daná restaurace někoho najala, nebo ne. Ale takových vjemů je denně ohromné množství. Díky počítači má dnes možnost hrát si s grafickým designem skoro každý, osobně tomu říkám lidová tvořivost.

Jací lidé a proč si od vás objednávají písmo? Nebo je to spíš tak, že vy nějaké písmo vytvoříte a někdo si ho objedná?

Obecně skutečně existují dvě naznačené cesty. Buď vytvořím písmo, které se pak volně prodává v obchodě, jemuž se hezky česky říká písmolijna. Nebo vymyslím písmo na míru. Firma si například začne vytvářet novou vizuální identitu, chce nové logo a designér jim většinou řekne, že by se k tomu hodilo i vlastní písmo, protože by jim vyřešilo spoustu problémů. Vizuální identita dané firmy je potom schovaná v každém textu, který se tím napíše. Takové písmo patří už jen klientovi a mě to někdy na půl roku někdy na rok finančně zajistí. Ale ono většinou stejně dlouhou dobu trvá písmo vytvořit.

Takže si o písmo nevolají přímo majitelé firem?

Ne, většinou volají a píšou grafici. Jen málo lidí si uvědomuje, že se písma navrhují. Přijímám to tak nějak automaticky, už nad tím ani nepřemýšlím.

Jak argumentujete lidem, kteří vám řeknou, že neví, proč by mohli mít svoje písmo?

Erik Spiekermann, známý německý designér, kdysi řekl, že mít různá písma je jako mluvit různými hlasy. Pro každou příležitost využíváme jiný hlas a stejně tak se každé firmě hodí jiné písmo.

Co samotná výroba nového písma? Jak funguje? Je to přece jen hodně konzervativní záležitost a při množství písem, které už dnes existuje, asi není jen tak vymyslet něco nového.

Máte pravdu, je to čím dál těžší. Také si někdy říkám, že už nic nového není možné vymyslet. Obecně stejně jako v jakémkoliv jiném designu platí, že než začnete něco dělat, musíte si zjistit kontext. Co udělali ostatní a pro koho navrhujete.

Když jsem navrhoval písmo pro akademické publikace, tak jsem si musel zjistit, jak vypadají a jaké mají nároky, co se týče variant, tučností nebo třeba číslic. Taky se dívám, jestli někdo neřeší podobný problém. Pokud ne, začnu písmo kreslit – orientuju se podle toho, jestli je určené pro malé velikosti nebo titulky a tak dále. Návrh se dělá jen na pár znacích, aby se vychytaly charakteristické prvky písma.

Ve vaší diplomové práci jste vytvářel písmo s názvem Codan pojmenované podle dánské metropole, jíž jste se nechal inspirovat. Jako charakteristický prvek jste využil typické dánské okno a mostní konstrukci. Postupujete takto často?

Je dost věcí, kterými se dá inspirovat, ale ne všechno lze u všech druhů písma použít. Textové písmo má jiné nároky než titulkové nebo pouliční značení. Z toho je jasné, že například v textovém písmu si nemůžu dovolit přílišnou zdobnost. Ještě více to platí pro noviny, které vyloženě inklinují k tomu, aby používaly konzervativnější textová písma.

Nejčastěji vytváříte právě textové písmo. Proč ne titulkové, které poskytuje přece jen víc prostoru pro kreativitu?

Textové písmo je pro mě větší výzva. Podmínky jsou podstatně přísnější, ale autorova kreativita se neprojevuje o nic méně. Možná mám menší manévrovací prostor, ale o to mě to baví víc.

Člověk, který chce, aby ho všichni lidé poznávali podle jeho práce, asi nemůže dělat písmaře. Do určité míry to samozřejmě jde, je pár lidí na světě, kteří i v tomto mají svůj rukopis. Ale je lepší se o to nesnažit, protože typografická úprava delších textů by měla spíš neviditelná, to znamená nerušit při čtení.

Když se člověk hlásí na fakultu informatiky, tak asi ne s tím, že se bude zabývat tvorbou nového písma. Jak to napadlo vás?

Rozhodně to nebylo tak, že by mě informatika neuspokojovala. Právě naopak, spousta věcí, třeba teoretická matematika, mě moc bavila, ale chtěl jsem dělat něco víc tvůrčího.

Proto jsem přešel do tamějšího Ateliéru grafického designu a multimédií a začal jsem se grafickým designem zabývat. Časem jsem se ale chtěl ještě posunout, tak jsem si domluvil stáž na Danmarks Designskole, kde jsme potkal výbornou učitelku Ullu Heegaard.

Studoval jste ovšem i v Readingu. Co vám dal tamější pobyt?

Co se písma týče, tak jsem se víc naučil v Readingu. V Dánsku jsem byl půl roku, kdy jsem udělal asi čtyři pět větších prací a víceméně šlo o grafický design – loga a podobně. Reading mi dal jazykové znalosti, schopnost kritického myšlení a psaní o písmu a typografii a hlavně jsem se tam naučil pořádné textové písmo dělat.

A co vám přineslo studium informatiky?

V mém oboru je hodně důležitá systematičnost, abstraktní myšlení, cit pro konzistenci, a to ne všichni designéři mají. Já jsem si tohle všechno donesl z informatiky. Navíc já i dnes programuju. Když potřebuju nějakou práci zrychlit, tak si na ni vytvořím nástroj, který mi ušetří spoustu práce. Znalost technologie je velmi důležitá.

Ovšem mezi brněnskými spolužáky jste se svým povoláním asi velká výjimka.

Jistě, tvorbou písma se v republice zabývá jen velmi málo lidí. Na plný úvazek asi jen čtyři.