BOLEST ŠIKANOVÁNÍ

6.  Minimální léčba skupiny nemocné šikanováním

Demokratický duch vedení a pravidla komunity

Druhou podmínkou pro rozběhnutí účinné léčby skupiny je demokratické vedení ZIP prostřednictvím komunitních pravidel. V podstatě jde o to, aby vedoucí programu byli morálně inteligentní, měli demokratického ducha a odborně uměli řešit problém šikanování společně s dětmi. Musí vycházet z toho, že účinnější je dosáhnutí dohody - konsenzu všech, nebo alespoň většiny, než autoritativní prosazování příkazu proti odporu většiny. K demokratickému způsobu vedení setkání zásadně napomáhá navození postupného přijetí komunitních pravidel. Východiskem pro jejich formulaci je pět komunitních principů a porozumění podstatě komunitního modelu práce (viz Pedagogická komunita). Jde o pravidla jako například aktivní účast, otevřenost, pravdomluvnost, která podporují rozvoj pozitivní komunikace a spolupráce ve skupině. Jestliže většina dětí přijme pravidla za svá, potom začne být práce zajímavá a hlavně účinná. Když například žáci přistoupí na to, že se nelže a věci se říkají, jak skutečně jsou, podaří se zlomit zákaz mluvit o skrytém životě třídy před učitelem (což je obvykle odsuzováno jako „bonzáctví“). Potom už není problém se zeptat, kdo rozbil nástěnku, a domluvit se na její opravě. O konfliktech a vytahování se na slabší lze rovněž mluvit otevřeně - a co je hlavní, je možné tyto problémy ovlivňovat a konstruktivně řešit. Zážitek něčeho takového je novou a někdy doslova emočně korektivní zkušeností pro celou skupinu, zejména pro agresory a oběti: Samozřejmě to není tak jednoduché, jak se to říká. Jedno z tajemství vedoucí k úspěchu je permanentní poskytování možnosti si otestovat bezpečnost a smysluplnost komunitních pravidel. Nicméně zkušenost s přijetím komunitních norem je víc než příznivá. Důvodů je jistě více. Za jeden z hlavních však považuji zvláštnost komunitních pravidel, jež platí závazně nejen pro děti, ale - což je důležité Ź i pro dospělé. (Například při pozdním příchodu se musí vykoupit zpěvem, básní, vtipem apod. nejen děti, ale i dospělý. To je pro děti velmi přitažlivé a berou to nesmírně vážně. Je proto závažnou chybou a podrazem, když se dospělý plnění pravidel vyhýbá.

Třídní charta proti šikanování

Komunitní pravidla jsou základními obecnými pravidly podporujícími pozitivní komunikaci a spolupráci. Naproti tomu třídní chartu proti šikanování je potřeba vzít jako specifická pravidla zaměřená výhradně na zabránění přímé i nepřímé šikaně. Její hlavní cíl lze vyjádřit lapidárně: šikanování nebude trpěno. Zásadní význam má zejména pro agresory, kteří dostanou jasné mantinely. Lze rovněž říci, že charta je jedním z nástrojů, který podporuje překročení krajně egocentrického pohledu na páchání bezpráví typu „To se mě netýká, to mě nezajímá“ nebo „Byla to jenom legrace“. Pomáhá, aby se děti začaly učit vidět násilí z pohledu zákona - zde řádu třídy a důsledků jeho porušení, ale i z hlediska práv druhého člověka, čímž se uvádí v život zlaté pravidlo Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě. Dříve než se s touto metodou seznámíme, je nutné říci důležitou věc. Existuje jistě mnoho školních řádů, kde je často zařazen i zákaz šikanování. Známe i zahraniční příručky, kde jsou sepsaná hotová pravidla proti šikanování. Nicméně máme zkušenosti, že to nefunguje. Proč tomu tak je? V čem je tajemství oživení mrtvých pravidel? Je to prosté - k tomu, aby někdo pravidla znal, rozuměl jim a hlavně je bral vážně, je zapotřebí především, aby se sám podílel na jejich utváření. V metodě třídní charty proti šikanování se s tímto zásadním principem počítá. Na jejím vytvoření se aktivně podílí všichni žáci, samozřejmě za nedirektivního řízení učitele - průvodce programu. Jejich úkolem je nalezení pravidel pro chování žáků a učitele, která zabrání šikanování.

Postup k vytvoření třídní charty

1. Brainstorming jednotlivců
     Nejdříve každý žák sám za sebe prostřednictvím volných nápadů napíše pár pravidel a připojí požadavky, jak by chtěl, aby se k němu ostatní chovali. Pro ilustraci uvádíme některé odpovědi jednotlivců:

. Aby mě neprovokovali, abych mohl pracovat.
. Aby mně nekradli svačiny.
. Aby nás uznávaly starší ročníky.
. Aby nás kluci neosahávali.
. Aby nám jiné třídy neničily výzdobu a nemuseli jsme po nich uklízet.
. Učitel musí brát naši informaci o šikaně vážně!
. Humor, kamarádství, vzájemná důvěra nám pomohou překonat spory.
. Nechci, aby mi nadávali a řvali na mě.
. Nechci, aby se mi smáli, že mám velké uši.

2. Konsenzus skupin na výběru pravidel
     Potom jsou žáci rozděleni do skupin a domluví se na výběru, případně úpravě pravidel, která jsou z pohledu skupiny nejlepší. Přitom si zkouší představit, jak tato pravidla myslí na zastavení chování, které se jednotlivcům nelíbí.

3. Domluva mluvčích skupin na výsledné podobě charty
     Vybraní mluvčí skupinek společně seřadí pravidla podle důležitosti a z prvních pěti až deseti vytvoří výslednou třídní chartu.

4. Reflexe, zpětná vazba od vnějšího kruhu
     Následuje diskuse o průběhu a výsledku třídního snažení. V případě výraznějšího nesouhlasu lze ještě chartu upravit.

5. Ochrana proti porušování charty
     Poslední krok spočívá v prodiskutování a dohodnutí konkrétních následků při porušení charty.

Navržený postup lze pochopitelně různě modifikovat. Za inspirativního předchůdce charty lze považovat třídní pravidla formulovaná Olweusem (1993). Tento světový průkopník boje proti šikanování doporučuje pro diskusi tři požadavky na soužití dětí:

1. Nebudeme nikoho šikanovat.
2. Pomůžeme spolužákům, kteří jsou šikanováni.
3. Podpoříme začlenění izolovaných žáků do společných činností.

Zejména poslední pravidlo stojí za pozornost a je dobré, když je v nějaké podobě v chartě zakomponováno. Důležité je s dětmi hledat způsoby, jak pomoci začlenit spolužáky, kteří stojí mimo, do společných činností.

Spoluspráva

Spoluspráva je významným prvkem komunitního modelu práce. Je zásadně důležitá pro nastolení ozdravných změn ve skupinových normách a postojích. Lze říci, že je protipólem jádra agresorů - toho jádra, které se vytvoří ve třetím stadiu onemocnění a které systematicky šikanuje a dělně při tom spolupracuje. Fungující spoluspráva je všestranně užitečná a pro pedagoga velmi výhodná. Uvádí do praxe jeden z principů komunity - aktivní podíl žáků na výchově a na výuce (viz podrobněji kapitola Pedagogická komunita). Problém je však utvořit plnokrevnou a živou spolusprávu. Uvedu proto některé zkušenosti, jak takovou spolusprávu vytvoříme a jak s ní pracujeme.

Předběžný výběr a volba spolusprávy

Východiskem pro fungování spolusprávy je vhodný výběr kandidátů a jejich volba celou třídou. Lze doporučit následující postup. Podle yýsledků osvědčené testové diagnostiky zjistíme, kdo je na špičce hierarchie. Z deseti nejvlivnějších a deseti nejoblíbenějších žáků vybereme osm, kteří mají nejnižší sečtené pořadí ve vlivu a oblibě. Pro předběžný výběr spolusprávy vyřadíme ty, o nichž víme, že jsou agresory, kamarády vázané k agresorům a ty, kteří jsou v DSSR negativně laděné osobnosti; Z osmi kandidátů se vybere prostřednictvím veřejného hlasování pět členů spolusprávy. TI si rozdělí práci, role a úkoly a zvolí si svého předsedu.

Práce spolusprávy

Nastartování aktivity spolusprávy vyžaduje, aby se scházela a řešila smysluplné úkoly. V rámci ZIP postačí desetiminutové setkání před zahájením programu, nicméně se osvědčilo udělat jedno setkání delší mimo vyučování. Významně to napomohlo kooperativnímu ovzduší a sehrání spolusprávy. Určitou orientaci o funkci spolusprávy získáte z přehledu některých jejích práva povinností:

. Předseda spolusprávy je mluvčí třídy, když to situace vyžaduje.
. Pokladník vybírá peníze na společné akce.
. Spoluspráva vybírá písničku pro toho, kdo si ji zaslouží.
. Informuje vedoucího o průběhu minulého týdne.
. Zná dobře pravidla komunity a v případě potřeby je dokáže vysvětlit ostatním dětem.
. Na posledním setkání hodnotí situaci a žáky ve třídě.

Náčrt programu a jeho komentář

Hrubými tahy načrtneme postup, jak vlastně provádět léčbu skupiny. Osvětlíme posloupnost etap terapie a stručně popíšeme jejich úkol. ZIP má čtyři etapy, přičemž každá z nich má svůj význam. Jejich charakteristiku lze vyjádřit následovně:

Blok A je zaměřen na diagnostiku.
Blok B slouží k navození podpůrné atmosféry a k motivování dětí ke spolupráci.
Blok C poskytuje pomoc a intervenci.
Úkolem bloku D je zhodnocení situace a případné předání rozjetého skupinového vlaku třídnímu učiteli.

Jednotlivé etapy jsou rozděleny do potřebného počtu setkání. Program jich má pět. Konstelace etap je dána nastavením ZIP na nejtěžší počáteční, tedy třetí stadium šikanování.. Proto se začíná etapou testové diagnostiky. (Stejně se postupuje i u pokročilých šikan.) Důvody jsou prozaické: Jde tu o čas a nelze riskovat. Je nutné co nejrychleji zastavit již vážně rozjetou šikanu.

Klíč ke správné konstelaci etap

Konstelaci etap v ZIP lze použít i pro druhé a první stadium. Je to účinné a v pořádku. Nicméně uvedené pořadí není pro první dvě vývojové podoby šikanování závazné. Někdy je výhodnější začít etapou bloku B, které se věnuje alespoň jedno setkání. V ní jde o navození pozitivního kontaktu mezi dětmi a terapeutem a o probuzení zvědavosti. Snahou je, aby byl program zábavný, zajímavý a bezpečný. Jsou zde využívány zejména hry sloužící k rozehřátí a seznámení. Tento začátek léčby má řadu výhod, působí přirozeně a nenásilně. Testová diagnostika v dalším bloku programu může být zcela vypuštěna, případně velmi oslabena. Upřednostňována je dynamická diagnostika, která je používána průběžně, nicméně těžiště má v druhém bloku.

Jak je to s počtem a časovým rozsahem setkání?

Jak bylo řečeno, ZIP zahrnuje pět setkání. Tento počet však není striktně dán, může být snížen nebo naopak rozšířen, případně může být některá etapa, zejména etapa pomoci a intervence, posílena prostřednictvím výjezdu třídy na víkend. Setkání se opakují, když je to možné, zpravidla po týdnu a trvají 90 minut, kromě prvního, na které nám stačí jedna výuková hodina.

Na čem závisí diferenciace léčby?

Již na počátku bylo řečeno, že základní intervenční program je možné a v řadě případů dokonce nutné upravit a dotvořit. S ohledem na velkou důležitost dovednosti program diferencovat jsme na závěr udělali rámcový přehled poznatků, které mohou být pro řešení uvedeného úkolu užitečné. Při vytváření konkrétního programu musíme brát v potaz stadia vnitřního vývoje šikanování, závažnost agrese vůči obětem, věk žáků, typ školy, prostředí, čas, technické možnosti, zvláštnosti skupiny a její aktuální stav a možnosti průvodce programem. Abychom prakticky porozuměli, jak s těmito kritérií pracovat při „šití programu na míru“, vysvětlíme u některých jejich význam.

Stadia vnitřního vývoje šikanování

Čím je patologie vztahů ve skupině větší, tím je onemocnění pokročilejší a současně i terapie obtížnější. V tomto smyslu jednotlivá stadia onemocnění vyžadují specifickou léčbu. Respektování kritéria vnitřního vývoje onemocnění vyžaduje udělat dva kroky. Za prvé určíme, zda jde o počáteční, nebo o pokročilé stadium šikanování. Jde-li o počáteční šikanu, potom diagnostikujeme, zda jde o první, druhé či třetí. stadium. Odlišnosti jednotlivých stadií vzhledem k léčbě se skrývají zejména:

- v požadavcích na podání a obsah vstupní informace;
- v možnostech využití dynamické a testové diagnostiky a vůbec konkrétníchtechnik léčby;
- v práci s výsledky sociometrického šetření;
- v obtížnosti a někdy i nemožnosti vybrat pozitivní spolusprávu;
- v indikaci důkladného vyšetřování a volbě zakrývajícího postupu, většinou usmiřujícího, nebo odkrývajícího, nezřídka pedagogicky trestajícího.

Pokročilé šikany mají společné východisko léčby - je jím rozbití původní skupiny. Důvodem je síla protiúzdravného systému ve čtvrtém a pátém stadiu a zakořeněnost norem šikanování. Vždy je nutné jádro agresorů ze skupiny vyloučit. Ve zvlášť obtížných případech je potřebné zvážit možnost rozdělení i zbytku třídy, například prostřednictvím sloučení s paralelní třídou. Úkolem je sestavit takovou konstelaci žáků ve skupině, která dává naději k vytvoření pozitivních vztahů. Nezbytná je přítomnost několika relativně silných pozitivních osobností. Naproti tomu u počátečních stadií lze úspěšnou léčbu zvládnout skoro vždy při stejné sestavě žáků. V případě potřeby však lze skupinovou konstelaci vylepšit například přesunem iniciátora šikanování. Vhodné to bývá zejména u třetího stadia, kde již vybujelo organizované jádro agresorů.

Závažnost agrese

Podle závažnosti násilí na oběti se rozhodujeme, zda svoláme výchovnou komisi, nebo nikoliv. V případě poranění oběti nelze nechat šikanování bez potrestání. Je zřejmé, že naše rozhodnutí, ať už je jakékoliv, ovlivní průběh léčebného programu.

Věk žáků

Formy diagnostiky i nápravných metod a vůbec náš způsob komunikace přizpůsobujeme věku žáků.

Typ školy

Při našem léčebném působení respektujeme, zda pracujeme ve speciální, nebo běžné škole. Velký rozdíl je, když jsme v kontaktu se žáky se speciálními potřebami nebo naopak s dětmi, které nejsou mentálně, tělesně, smyslově a jinak postižené. Zvláštní kapitolou je léčba šikanování v etopedických zařízeních, kde je vysoká koncentrace dětí s poruchami chování (připomeňme si podkapitolu Pasťácké šikany).

Zvláštnosti skupiny a její aktuální stav

Při vytváření a realizaci programu musíme být citliví ke zvláštnostem skupiny. Máme na mysli například zohlednění třídy pouze dívčí nebo chlapecké, popřípadě smíšené. Měli bychom mít rovněž na zřeteli, zda jde o malou, nebo početnou skupinu apod. Dále musíme vědět, že naše konečná volba technik, její konkrétní podoba, je závislá na aktuálním citovém rozpoložení skupiny.

Kontrolní otázky k 6. kapitole