BOLEST ŠIKANOVÁNÍ



  OBSAH

Kapitola  1
Kapitola  2
Kapitola  3
Kapitola  4
Kapitola  5
Kapitola  6
Kapitola  7
Kapitola  8

   Otázky
  Dodatky

 Literatura

 Nápověda

8.  Prevence dává naději

Poslední kapitolu otevřeme zásadní,otázkou. Je vůbec možné epidemii školních šikan zastavit? A jestliže ano, jak? Odpověď je povzbudivá, možné to je. Dokazují to mimo jiné výsledky programů proti šikanování ve Skandinávii a Velké Británii: Měli bychom si však uvědomit, že úspěšná léčba na nás klade jasné požadavky. Pochopitelně musíme mít dobrou metodickou výzbroj. Dále je zapotřebí, aby co nejvíc odborníků v první linii připustilo, že šikanování na školách je mimořádně závažný problém, a vnitřně přijalo za svůj úkol zabránit tomuto zlu. Neméně důležité je těmto zájemcům o změnu, kterých není v současnosti již málo, zabezpečit možnost získat odbornou kvalifikaci pro různé úrovně prevence šikanování. Posledním nezbytným požadavkem pro pozitivní zvrat v situaci je prosazení celkově promyšleného postupu nejen na úrovni jednotlivé školy, ale i na úrovni celého resortu školství. Lapidárně řečeno, úspěšnou cestou ke zkrocení rozbujelého násilí může být pouze postupné rozvíjení prevence na co největším počtu škol za aktivní pomoci a podpory ministerstva školství a krajských úřadů. Nutno zdůraznit, že prevencí zde není myšleno pouze předcházení šikanování, ale i jeho řešení na všech úrovních vnitřního vývoje (viz stadia šikanování). Jde tedy o vybudování ucelené ochrany dětí a dospívajících před týráním spolužáků. Jak by měla taková prevence vypadat, ukazuje následující schéma.

8.1 Schéma prevence školních šikan

Model ucelené pomoci má sedm vrstev:

1. Pedagogická komunita, která posiluje imunitu školních skupin a celých škol proti onemocnění šikanováním.
2. Specifický program proti šikanování jako dílčí součást školní komunity, který dokáže případné onemocnění brzy detekovat a účinně léčit (viz minulá kapitola).
3. Odborné služby resortu školství, tvořené pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálněpedagogickými centry, diagnostickými ústavy,      jejichž úkolem je umět řešit pokročilé šikany a vůbec poskytnout servis v oblasti prevence šikanování.
4. Spolupráce škol s odborníky z jiných resortů a nestátními organizacemi zabývajícími se prevencí šikanování. Patří sem například spolupráce s kriminalisty pro mládež,      sociálními kurátory, dětskými psychiatry (zejména při brutálních a kriminálních šikanách).
5. Pomoc a podpora ministerstva a krajských úřadů školám při vytváření prevence šikanování.
6. Kontrola škol ze strany České školní inspekce, ministerstva školství a krajských úřadů, jak jsou připraveny ochránit žáky před šikanováním.
7. Monitorování situace a zabezpečování ochrany práv dětí nevládními organizacemi, jako je Amnesty lnternational v ČR, Občanské sdružení proti šikanování apod.

Na první pohled je jasné, že načrtnutý model pomoci se zaměřuje na přístupné roviny školních příčin a podmínek. Hlubší zdrojů šikanování se dotýká velmi omezeně, například prostřednictvím mravní výchovy. Zde musíme přijmout pravý stav věcí. Škola nemůže bezprostředně odstraňovat destruktivní vlivy zvenčí, může k nim pouze přihlížet při hledání účinné ochrany žáků na své půdě. Takto pojatá prevence vychází z dosavadních možností školství, nevyžaduje žádné další instituce a nepotřebuje ani nové lidi. S čím však nezbytně počítá, jsou vyškolení specialisté v jednotlivých vrstvách prevence. Patří mezi ně zejména školní metodik prevence nebo výchovný poradce, okresní metodik preventivních aktivit, krajský školský koordinátor, školní inspektor, odborník ministerstva školství. Lidé s těmito funkcemi již existují. Většinou si však nevědí se šikanováním rady. Proto je nutné zabezpečit pro ně, i pro další odborníky v první linii účinné vzdělávání. Fungování ucelené prevence dále předpokládá mimo jiné novou podobu spolupráce škol a nadřízených institucí se specialisty pro problematiku šikanování. Vyžaduje rovněž jasné vymezení povinnosti školy řešit situaci nebo nějak participovat na ochraně dětí před šikanováním. Zodpovědnost školy za šikanování, které se odehrává přímo ve škole, se nedá oddiskutovat. Některé těžkosti nastávají v případě násilí mimo školu, neboť neexistuje ostrá hranice mezi školními a mimoškolními šikanami. Pro orientaci doporučujeme využít naši definici termínu mimoškolní šikana. Označujeme jím násilí, které se děje mimo areál školy, ale má nějaký významný vztah ke škole. Z tohoto titulu může být škola vtažena do řešení případu a její postup musí být více či méně nestandardní. Prakticky může jít například o případy, kdy agresoři a oběti jsou z jiných škol nebo parta násilníků z jedné školy systematicky terorizuje děti na sídlišti. Jsem si plně vědom, že naplnění uvedených požadavků předpokládá, obrazně řečeno, pohnout „vesmírem“ školství. Přes můj skepticismus se však v poslední době dějí pozoruhodné věci. Dříve než vás seznámím s aktuálním stavem, krátce se ohlédneme na dosavadní vývoj snah ochránit žáky před šikanou.

8.2 Malé ohlédnutí

Prvně se mediálně rozvířilo téma školní šikany v roce 1985. Tehdy se letmo rozkryla „idyla“ na učilištích stavebních závodů Praha. (Mimochodem - byla to první snaha otevřít a řešit problém šikanování u nás. Pochopitelně se to nevyplatilo a „Zelený pruh“, jak se běžně říkalo těmto zařízením, se stal synonymem učňovského šikanování. Přitom paradoxně právě tam udělali na poli prevence šikanování hodně práce.) Co se od té doby událo? Následovala desetiletá časová propast opětného veřejného nezájmu - což ovšem neznamená, že jednotlivci, kteří již dříve s tímto zlem zápasili, přestali „donkichotsky“ bojovat s větrnými mlýny. Důležitý průlom v hradbě mlčení nastal v letech 1995-1999. Orientačně uvedeme nejvýznamnější události:

. Bylo realizováno několik důležitých výzkumů, které potvrdily epidemický výskyt šikanování na našich školách.
. Pracovníci ČR přeložili britský sborník metod proti šikanování.
. V nakladatelství Portál byly publikovány dvě knihy našich autorů. Redakční rada později rozhodla, že celospolečenská závažnost problému vyžaduje, aby byla na trhu   trvale kniha k prevenci šikanování.
. Média začala v menších či větších vlnách psát a vysílat o násilí na našich školách.
. Průkopníci v léčbě šikanování začali vést výcvikové semináře, které brzy získaly velmi dobrou odbornou úroveň. Zájem o praktickou přípravu rychle převýšil možnosti   jednotlivců.
. Během čtyř let absolvovala řada odborníků - pedagogů, psychologů, sociálních pracovníků, policistů apod. - z různých oblastí prevence základní přípravu. Většina z nich   využívá získané zkušenosti v praxi a někteří převzali štafetu a sami vedou výcvikové semináře.
. Ústřední školní inspektorka dokázala rozpoznat hendikep inspektorů, jejich nepřipravenost odhalit a pomoci řešit šikanování. Nejmarkantněji se to projevilo v případě   stížnosti rodičů oběti. Její zásluhou začala Česká školní inspekce spolupracovat se specialistou a hledat řešení.
. Odbor pro styk s veřejností při ministerstvu školství a ústředí České školní inspekce začaly společně řešit stížnosti na šikanu ve škole novým způsobem.

Výše uvedené počiny byly záležitostí nadšených a obětavých jednotlivců, kolem nichž se často zrodila skupinová ohniska preventivní práce (v Praze, Plzni, Chrudimi, Novém Jičíně, Brně, Olomouci, Rychnově nad Kněžnou apod.). Jejich nenápadná mravenčí práce pomohla zachránit mnoho týraných a trpících dětí. Podařilo se také připravit nemalý počet nových odborníků k boji proti nejčastější traumatizaci našich dětí. Rád bych některé projekty těchto průkopníků alespoň ve zkratce přiblížil, bohužel vymezený prostor to neumožňuje. Lze proto odkázat pouze na jednotlivé materiály uvedené v literatuře (Drtilová, 1995; Ježková Machátová, 2000; Jirásek, 1998; Kaše, 1997, 1998; Kolář, 1987 aj.; Králová, 1997; Martincová, 1998; Říčan 1993 aj.; Vitoušová, 1996 apod.). Přes nesporný význam tohoto jejich úsilí však celková situace zůstala nezměněna.

8.3 Zásadní obrat situace?

V létě 2000 se však překvapivě dosavadní úsilí jednotlivců a skupinek v terénu začíná zúročovat. Přispěla k tomu jistě závažnost a tlak situace a zároveň neobyčejně příznivá konstelace lidí na pravých místech. V tomto období, které můžeme nazvat bodem zlomu, dochází ke dvěma mimořádným událostem: v srpnu je ustavena skupina při MšMT proti šikanování a v září je zaregistrováno na MV Občanské sdružení proti šikanování.

Opatření MŠMT ČR

Do zimy 2000 vše nasvědčovalo, že se u nás bude opakovat situace jako ve Skandinávii, kde prof. Dan Olweus výzkumně prokázal velký výskyt šikanování ve školách (1973 a 1978). Nicméně ministerstvo školství v Norsku ustrnulo v pozici mrtvého brouka. Bylo přinuceno reagovat až později, když došlo ke třem sebevraždám školáků v souvislosti s brutálními šikanami a média spolu s veřejností k akci ministerstvo přinutila. Analogický scénář se již začal naplňovat i u nás. Uvedeme pouze případy z médií:

. Třináctiletý Roman Krajovan z Velké HledSebe se snažil oběsit v zahradním přístavku. Romanovi zachránila život babička, která šla náhodně kolem a svého vnuka na   poslední chvíli odřízla. Adéla Knapová (1999): Když vás mučí spolužáci (šikana dohnala školáka až k sebevraždě).
. O život bojuje v ostravské fakultní nemocnici už šestý den dvanáctiletý chlapec z Ostravy-Starého Zábřehu, který se kvůli šikaně ve škole pokusil o sebevraždu skokem   z osmého patra panelového domu. Ivana Lesková (1999): Chlapec kvůli šikaně skočil z osmého patra. MF Dnes, 11.5.
. Dvanáctiletý Tomáš se zastřelil ve svém pokoji ve čtvrtek odpoledne po návratu ze školy v malé obci nedaleko Vyškova. Školák si sáhl otcovou pistolí na život kvůli   šikanování od starších spolužáků. Babičce se svěřil chvíli předtím, než se zastřelil. (Pozdější vyšetřování případu motiv zpochybnilo. Nicméně my víme, jak vyšetřování   šikanování bývá často neodborně provedeno. Navíc šikana na Zš v Drnovicích, kam chlapec docházel, byla prokázána.) Petr Knötig (1999): školák se zastřelil kvůli   šikaně. Právo, 22. 4
. Šikanování dvou chlapců v DVÚ žlutice přesáhlo lidskou zkušenost. Bez naděje na pomoc se chlapci rozhodli spáchat sebevraždu. Pořezali si zápěstí. A to tak, že si jeden   z nich přeřezal nejen žíly, ale i šlachy (podrobněji viz Pasťácké šikany aneb krajně uzavřené instituce). Marek Pražák (1997): K úniku z pekla pomohl chlapcům jen pokus   o sebevraždu. MF Dnes, 2. 6.

Vedení ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR zatáhlo za záchrannou brzdu pět minut po dvanácté. V létě 2000 zřídilo pracovní skupinu proti šikanování. Takovéto trvalé skupiny existují již v řadě zemí, všude tam, kde byli schopni uvidět tragédii šikanování, například ve Skandinávii, velké Británii, ale i ve Slovinsku (Bullying in schools, 1998). O důležitosti, jakou přisuzují tyto země boji proti páchání bezpráví ve škole, svědčí fakt, že například britská vláda s parlamentem průběžně sleduje situaci a iniciuje ověření účinnosti dosavadních opatření.

Inspirativní počiny z prevence v zahraničí

. Ministerstva poskytují školám bezplatně metodické materiály.
. Odborníci z nevládní organizace Kidscape se zapojují do přípravy učebních materiálu (Velká Británie).
. Pořádají se konference, pracovní setkání apod.
. Opakovaně se vysílá informační videofilm v televizi (Velká Británie).
. Na boj se šikanováním se věnují značné finanční částky. V posledních letech se ve Velké Británii pohybují finanční injekce kolem 14-16 milionu liber.
. Ve Francii zřídili speciální poradnu pro centralizování informací a řešení šikanování ve školách.
. Boj proti šikanování je zakotven ve švédském školském zákonu. V něm se říká, že všichni členové školního společenství musí každý den bojovat proti všem formám   ponížení, jako je šikanování a rasismus.
. Ve Velké Británii vybudovali specializovanou linku pro šikanování jako součást linky duvěry pro děti.
. Ve Svédsku existuje v justici funkce ombudsmana pro práva dětí a mládeže (od roku 1993).

Smysl zmíněné skupiny při MŠMT ČR lze vidět zejména v hledání promyšleného postupu boje proti šikanování na úrovni resortu školství v oblasti osvěty, metodiky a organizace prevence šikanování, ale i v oblasti legislativy a ekonomických rozvah. Jinak řečeno, jejím hlavním úkolem je faktická pomoc školám. Od jejího prvního setkání v srpnu 2000 do ledna roku následujícího se podařilo udělat řadu důležitých věcí. Patří mezi ně konkrétní činy k prolomení ticha a otevření tématu šikanování jako závažného problému i nastartování přípravy systematického vzdělávání odborníku (vypracování akreditačních kritérií pro výběr vzdělávacích programu proti šikanování). Tou nejdůležitější věcí však bylo vypracování metodického pokynu ministra školství k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, který nabyl účinnosti 1. ledna 2001. Uvedený materiál je pro praxi boje proti šikanování mimořádně užitečný. Stanovuje smysluplná a konkrétní pravidla, jak máškola postupovat v prevenci a při odhalování a řešení šikanování. Evidentně podporuje dosavadní pozitivní iniciativy k zastavení epidemie šikanování. V roce 2001 byla práce skupiny ukončena. Problematika šikanování se však stala významnou součástí koncepce prevence sociálně patologických jevů dětí a mládeže v působnosti MŠMT na období 2001-2004.

Občanské sdružení proti šikanování

Občanské sdružení proti šikaně vzniklo z iniciativy rodičů dětí postižených šikanou. Narazili totiž při hledání pomoci na bariéru nezájmu, nepochopení a arogance. Sdružení má za cíl nejen pomoci v jednotlivých případech ostatním postiženým, ale usiluje i o celkovou změnu přístupu k problematice šikany a postoje institucí k jejímu řešení. Spolupracuje s odborníky na problematiku šikanování v oblasti pedagogicko-psychologické a právní.

Závěrem

Na přelomu let 2000/2001 byl postaveny první piliře mostu mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, odborníky z praxe a Občanským sdružením rodičů proti šikanování. Za jednu z významných demokratických pojistek této nastoupené cesty je možné považovat Amnesty International v ČR, která zaměřila svoje hlavní úsilí na boj proti šikanování ve školách jako součást celosvětové kampaně proti mučení. Po přečtení knihy již víme, že šikanování skutečně mučením je. A dodávám, že šikanování je v řadě případů trestnou činností. To, co je běžně považováno za „klukovinu“, může naplňovat řadu trestných činů. Tento fakt není dostatečně znám a přitom je pro praxi prevence významný. Proto jsme požádali významného českého právníka Oldřicha Choděru, aby čtenářům vyložil problematiku z právního hlediska. Dojde tedy ke skutečnému propojení snah o změnu? Na to nelze zatím odpovědět. Dává to však naději, že začínáme směřovat ke skutečnému, nikoliv pouze deklarovanému naplňování naším státem ratifikované Úmluvy o právech dítěte. Ta zaručuje našim dětem v pedagogických zařízeních bezpečný pobyt bez poškozování zdraví a ohrožení života.


Kontrolní otázky k 8. kapitole




Strana 1

Nápověda Obsah     Nahoru Úvodní strana     Předešlý text  Valid XHTML 1.0! Valid CSS!