INTERPRETACE TEXTŮ

6.  Dominantní a alternativní paradigma literární komunikace, meze obsahové analýzy a interpretace

Hranice naznačeného druhu obsahové analýzy jsou ve skutečnosti poněkud pružné a ve stejném základním rámci může fungovat řada variant. Čím více se zmírní požadavky kladené na spolehlivost, tím snazší je určit kategorie a proměnné, které pak budou sice užitečné pro interpretaci, ale současně budou „málo objektivní“ a poněkud nejednoznačné. Platí to zejména o pokusech zachytit odkazy k hodnotám, tématům, situacím, stylu a výkladovým rámcům.

Na základě předchozích úvah se pokusme shrnout rozdíly mezi tradiční obsahovou analýzou a interpretativními přístupy. Strukturalismus a sémiologie nezahrnují kvantifikaci a vyskytuje se v nich dokonce určitá antipatie k počítání jako k důkazu významnosti jevu, protože význam se zde odvozuje spíše z textových vztahů, opozic a kontextu než z počtu a vyváženosti referencí. Pozornost je zde směrována spíše k latentnímu než ke zjevnému obsahu a latentní význam je považován za podstatnější. Strukturalismus systematizuje jiným způsobem než obsahová analýza: nepřikládá váhu postupům při výběru textů a odmítá představu, že by všechny jednotky obsahu měly být brány jako rovnocenné.

Tento náš pokus o srovnání nenaznačuje nadřazenost jednoho přístupu vůči druhému. Existují metody, které nelze snadno přiřadit k žádnému z popsaných postupů. Jednou z nich může být třeba psychoanalytický přístup, preferovaný v raném stadiu obsahové analýzy. Zaměřuje se na motivaci postav a na skrytý význam dominantních témat daného žánru nebo daného období. Opakovaným problémem všech metod a přístupů je rozdílnost, která se často objevuje mezi výstupem analýzy obsahu a vnímáním spisovatelů nebo čtenářů. Tvůrci mají sklon uvažovat o jedinečných a distinktivních rysech své práce, zatímco čtenáři o obsahu jako o souboru prožívaných či očekávaných uspokojení. Verze získaná analýzou obsahu literárního textu je tudíž oběma hlavním souborům účastníků této komunikace (tvůrcům a příjemcům) dosti vzdálená a nezřídka pro ně zůstává pouze vědeckou abstrakcí.

Kontrolní otázky k 6. kapitole