INTERPRETACE TEXTŮ

6.  Dominantní a alternativní paradigma literární komunikace, meze obsahové analýzy a interpretace

Uvědomujeme si, že naše stávající reflexe eklekticky zahrnují směs nejrůznějších prvků, důsledkem čehož je přemíra zjednodušujících tvrzení o složitých myšlenkách. Zkusíme tedy alespoň dominantní paradigma vyvážit možností paradigmatu alternativního.

Za dominantním paradigmatem (převládající významovou strukturou) literárních bádání stojí normativní pohled na společnost. Většina teorií a výzkumů totiž dává smysl pouze tehdy, uznáváme-li existenci nějaké normy, o niž se výzkumné aktivity mohou opřít. Dlouho fungoval jednostranný lineárně příčinný model než se ukázalo, že z pohledu příjemců může literární komunikace vypadat jinak, že i v ní jde o jev interaktivní, který se zabývá sdílením významů a nikoli pouhým vlivem.

Alternativní, opoziční paradigma (kritická významová struktura) může upozornit na skrytou manipulaci čtenářů, nutí nás chápat význam jako konstruovaný a přiměje badatele dekódovat literární sdělení podle společenské situace a zájmů těch, kdo tvoří příjemce. Alternativní paradigma usiluje odhalit, jak si jednotlivé – sociálně a kulturně odlišné – skupiny čtenářů konstruují význam. Zabývá se kupříkladu procesem získávání pozornosti příjemců literárního sdělení. Dnes si již třeba uvědomujeme, že čas strávený vnímáním jednoho média (knihy, rozhlasu, televize…) nemůže být věnován jinému médiu a čas, jímž disponuje dostupné publikum, není nekonečný. Naproti tomu neexistuje kvantifikovatelné omezení množství významů, které je možno přenést, ani uspokojení, jehož lze dosáhnout účastí v komunikačních procesech.

Jedna z radikálních verzí odklonu od tradičního přenosového modelu nahlíží na komunikaci z pozice mnoha různých příjemců, kteří nevnímají a nechápou sdělení tak, jak bylo vysláno, ani jak bylo vyjádřeno. Tento model vychází z kritické teorie, sémiotiky a výpovědní analýzy, a je svázán se vznikem „analýzy příjmu“ (recepční analýzy), jež zpochybňuje především otázky metodologie empirického zkoumání recipientů a také studium obsahu, jelikož prý žádný z těchto přístupů nedokázal vzít v úvahu moc recipientů při dodávání významu do sdělení. =16= Podstatou analýzy příjmu je snaha umístit přisuzování a konstruování významu do blízkosti příjemce. Tento přístup vychází ze základních principů strukturalismu a sémiotiky. Ty předpokládají, že jakékoli smysluplné sdělení je konstruováno ze znaků, jež mají svůj denotát a své konotované významy závisející na volbě toho, kdo je dekóduje a současně popsaným základním principům oponuje. Sémiotika zdůrazňuje sílu zakódovaného textu a vnímá význam jako něco, co je do textu pevně zabudováno. Čtenáři literárního textu při jeho dekódování však nemusí přijmout sdělení tak, jak bylo vysláno, ale mohou kupř. ideologický vliv odmítnout a často to dělají tím, že přistoupí na variantní nebo dokonce protichůdný výklad podle své vlastní zkušenosti či názoru na věc. Příjemci mohou číst mezi řádky, mohou zcela obrátit zamýšlené zaměření celého sdělení. Je zřejmé, že tento model a jemu odpovídající teorie zahrnuje několik klíčových myšlenek: multiplicitu obsahu, existenci různých interpretativních společenství a nadřazenost příjemce při určování významu. Přestože i dřívější výzkumy uznávaly fakt, že příjem sdělení je selektivní, chápaly to pouze jako omezení či doprovodnou okolnost přenosového modelu, a nikoli jako součást zcela odlišného přístupu.