INTERPRETACE TEXTŮ

1.  Vymezení problematiky interpretací uměleckých textů

Postupy při interpretaci tedy nechceme redukovat na pouhou mechanickou analýzu či na vyčleňování dílčích jevů z kontextu s jejich následnou katalogizací, nýbrž zaměříme se na pochopení hodnoty jednotlivých textů, majíce na paměti, že hodnota je sice tomu kterému dílu imanentní, avšak vyjevuje a zhodnocuje se teprve při čtenářské recepci. Budeme si neustále vědomi složité sémantiky výpovědi díla přesahující sebeakribičtější rozbor i sebevstřícnější interpretaci, přičemž žádné esteticky absolutní měřítko dokonalosti pochopitelně neexistuje. I pokud se nám objevováním smyslu textu podaří proniknout do centra jeho významové výstavby a interpretovat jeho poselství, skutečné umělecké dílo si v sobě stejně vždycky ponechá cosi enigmatického, tajemného, co rozkrýt nelze, co nás přesahuje a co právě svou záhadností provokuje k dalším a novým významovým interpretacím.

Naše metoda recepční semiózy nepustí ze zřetele estetické specifičnosti literárního díla, avšak dílo jako znak nepromění v neutrální objekt analýzy. Označením recepční chápeme aktivní čtenářské osvojení zkoumaných autorů a textů, tedy aktivitu, která vyžaduje vyrovnat se s jednotlivými texty nikoli pouze z hlediska tématu, nýbrž také z hlediska hodnot. Hodnot, jež nejsou předestřeny, ale k nimž se musíme interpretačně dobrat.

Některé námi zkoumané texty se již odtrhly od autorů i svých původních čtenářů a jejich tehdejšího sociálně společenského kontextu. Od té doby čekají na nové čtenáře s jejich novým horizontem, aby iniciovaly jejich nové sebepochopení.

Naše interpretace chápeme jako jeden z mnoha příspěvků ke stále probíhajícímu kulturnímu dialogu. Tvořivý text je pro nás vždy otevřeným dílem a budeme v něm zkoumat jak jeho lineární podobu, tak horizont očekávání čtenáře, kulturní diskurz jazyka a předchozích interpretací i konsenzus čtenářské komunity. Základem našich interpretací však bude stále především jedinečné osobní setkání s vlastním textem, aktivní a adekvátní objevování jeho smyslu, významového pohybu a kontextu, jeho skrytých souvislostí i jeho kulturního pozadí.

Jestliže se otevřeme konkrétním textům, pak přistoupíme na to, že se tak úplně nedají používat fixní, předem dané pojmy, nýbrž takové, jimiž lze co nejplastičtěji modelovat specifičnost toho kterého autorského pojetí. Svět literárního díla pro nás neznamená jenom to, co se nabízí v jeho různých vrstvách, ale rovněž existenciálně pojaté vnímatelovo sebeuvědomování, jeho postupné znovuobjevování zasutých obrazů vlastní individuálně prožité a procítěné skutečnosti, neustálé obnovování integrity vlastní osobnosti.

Kontrolní otázky k 1. kapitole