Král přináší ukázat celý amulet (z malých odlitých run poskládaná na hliněném podkladu velká runa Ansuz). Děkuje těm, co v něj vložili důvěru. Respektuje rozhodnutí těch, co byli proti a žádá je, aby své odlité runy rozsekali na malé kousky a roznesli po širém světě (aby se tedy zabránilo zneužití, kterého se bojí).
Po té měla být ještě u závěrečného táboráku četba z kroniky "po padesáti letech" (o tom, že amulet byl úspěšně použit a že poté už se o něm nějak neslyšelo...), ale ten nám nakonec nějak vypadl.
Komentář: Ten konec pro ně přeci jen asi není vhodný. Takovýto typ konce (přemýšlecí, otevřený) je spíš pro ještě starší. Oni očekávali něco "bombastičtějšího" (asi něco typu Balroga by bylo dobrým zakončením). Tím, že vypadla ta zavěrečná četba, tak chyběl jasný konec. Otevřený konec úplně nezavrhuju, každopádně je potřeba aby byl jasný (tj. aby bylo jasný, že teď se skončilo a nic víc nebude a že to je záměr, že to zůstalo otevřený).
A Tomův zavěrečný komentář: Ještě úplně nakonec tábora měl vystoupit knihovník a přečíst kus budoucnosti - o tom že král sice zlo z jihu porazil (udělal co slíbil) , ale amulet se pak ztratil a nikdo neví kde je (tudíž je v budoucnu zneužitelný) - ale mě to připadlo samoúčelné jenom na uklidnění jejích otázek "jak že to teda skončilo". Nevím zda je to dobrý konec, ale mě to připadá, že taková otázka nemá moc smysl, že ten konec je v tom jak se rozhodou. A ne některým uklidňovat svědomí přiběhem jak že to dopadlo.