BOLEST ŠIKANOVÁNÍ

6.  Minimální léčba skupiny nemocné šikanováním

Doposud jsme mluvili o první pomoci při šikanování, to znamená, že jsme se zabývali léčbou příznaků. Ta má v boji proti tomuto zlu své nezbytné místo. Je to léčba rychlá a razantní, nicméně je to metoda pouze k uhašení požáru. Bez léčby příčin na úrovni skupinového mechanismu nelze totiž zabránit, aby se šikanování neopakovalo. Obrazně řečeno, nestačí chirurgicky vřed odstranit, ale je nutné ozdravit krev pacienta. Zaměříme tedy pozornost na způsob nápravy, kterou je léčba celé skupiny. Prakticky se budeme snažit krok po kroku objasňovat, jak vypadá krátká intenzivní intervence, která dokáže zastavit sebedestrukci a nastartovat sebeúzdravný proces skupiny. Nejdříve se budeme věnovat skupinové diagnostice. V následující části probereme metodiku programu minimální celkové léčby.

6.1 Vnor do podzemního života skupiny

Kdo chce léčit skupinu nemocnou šikanováním, musí v prvé řadě nahlédnout do jejího skrytého života. Snaha naslepo změnit porušené vztahy mezi členy vážně ohrožuje zdraví obětí a je odborně nepřijatelná. Pro léčbu celé skupiny musíme znát kromě vnějšího obrazu i skupinovou dynamiku šikanování. To znamená, že se potřebujeme zorientovat v systému sil a vztahů. Podrobného zmapování skrytého života skupiny dosáhneme prostřednictvím skupinové diagnostiky, která je východiskem pro plán programu terapie.

Dvě možnosti orientace v nemocných vztazích skupiny

Do konspirující podzemní organizace nemocné skupiny lze proniknout dvojím způsobem: prostřednictvím diagnostiky dynamické nebo diagnostiky testové. Oba způsoby v praxi bohatě využívám, nezřídka i společně, neboť se dobře doplňují.

Dynamická diagnostika

Dynamická diagnostika působí na první pohled nenáročně. Nepoužívají se v ní žádné „magické“ testy, děje se prostřednictvím obyčejného povídání, pozorování a ovlivňování skupiny při hrových a modelových situacích. Přes tento skromný zevnějšek nám tato diagnostika dobře pomáhá navodit podmínky pro rozpoznání nemocných vztahů ve skupině a dalších skrytých charakteristik, jako jsou postoje, hodnoty a morálka. Dynamická diagnostika se odehrává v přirozeném běhu školního života a je samozřejmou součástí komunitního modelu práce, o kterém se dočtete v následující kapitole. Nicméně ji lze v případě potřeby použít i v tradičně vedených zařízeních. Skupinových technik napomáhajících k identifikaci šikanování, případně ke zmapování důležitých východisek pro léčbu šikanování je celá řada. Patří mezi ně například následující postupy.

Pohybové sociogramy a malé sociometrie

Práce s osobním teritoriem

Arteterapie zaměřená na orientaci ve vztazích ve skupině

Pohybové testy osobnosti, sociologické sondy ve třídě

Řešení morálních dilemat, modelových a zátěžových situací

„Obyčejné“ pozorování prvního vytváření kruhu ve třídě, se zaměřením na neverbální projevy dětí

Testová diagnostika

Z testů nám slouží ke zmapování situace ve skupině zejména sociometrie, která měří sociální vztahy uvnitř malé skupiny, kde se členové bezprostředně znají. Spíše výjimečně používáme jako doplňující metody hodnotový dotazník a dotazník morálního usuzování, projektivní techniky k odhalení postojů k šikanování(test sémantického výběru, test barevného sémantického výběru, nedokončené věty...). Užitečné pro práci se třídou jsou i další metody skupinové diagnostiky, například dotazník sociálního klimatu školní třídy (Mareš, 1998). Nemají však přímý vztah k diagnostice šikanování.

Diagnostika, která se osvědčila (baterie SO-RA-D a DSSR)

Existuje mnoho variant provedení sociometrického testu, které se navzájem liší volbou výběrového kritéria, počtem výběru a způsobem zpracování získaných údajů. Jako nejlepší východisko pro léčbu celé skupiny se mi osvědčily dvě metody, přesněji řečeno baterie dvou metod, tvořená sociometricko-ratingovým testem vztahů ve třídě (dále SO-RA-D) a dotazníkem specifických sociálních rolí ve škole (dále DSSR).

Hrabalův sociometrický test

SO-RA-D je standardizovaný test, jehož přínos pro pedagogicko-psychologické poradenství je nedocenitelný. Výjimečnost tohoto diagnostického nástroje tkví mimo jiné i v tom, že byl od samého počátku vytvářen pro potřebu výchovných poradců a dalších odborníků, tedy nejen pro psychology, jak bývá stavovským zvykem. Autorem testu je duchovní otec pražského poradenství doc. dr. VI. Hrabal starší, CSc. Obecným cílem metody je sonda do struktury mezi osobních vztahů ve třídě, zvláště zjišťování pozic z hlediska vlivu a obliby (Hrabal, 1976). Naplnění tohoto cíle je geniálně jednoduché. Každý žák ohodnotí své spolužáky ve třídě ze dvou hledisek:

1. za jak vlivné je považuje a
2. jak jsou mu sympatičtí.

Udělá to prostřednictvím pětibodové škály. Známka 1 označuje největší míru vlivu a obliby a naopak známka 5 míru nejmenší. škálové posouzení sympatií je současně doplněno krátkým zdůvodněním. Autor v poslední verzi upozorňuje na netradičnost metody, jež spočívá především v interpretaci sociometrických dat směrem k osobnosti (Hrabal, 1979). Avšak pro náš záměr na SO-RA-Du oceňujeme zejména možnost získat podrobnou a komplexní mapu vztahů mezi všemi žáky navzájem. Z těchto zevrubných výsledků lze zpracovat řadu cenných skupinových i individuálních informací a indexů. Velkou výhodou pro diagnostiku šikanování je to, že jde o nepřímou metodu. Případní agresoři z ní nerozpoznají, o co nám při vyšetřování jde, a dokonce, když to potřebujeme, nemusí být zřejmé, že nás zajímá právě šikanování. Metoda je proto účinná nejen u dětí (asi od 12 let), ale i u mládeže a dospělých, u kterých máme s přímými otázkami typu standardizovaného Olweusova dotazníku (například „Jak často ti ve škole někdo ubližoval?“ nebo „Jak často jsi se zúčastnil ubližování jiným žákům?“) minimální šanci uspět.

Dotazník specifických sociálních rolí

SO-RA-D má přes všechny svoje výhody jedno slabší místo. Neukáže nám zřetelněji, jak se jednotliví žáci vztahují k šikanování a vůbec k násilí. Nepoznáme z něj uspokojivě, jaké normy jsou ve třídě vyznávány. Z tohoto důvodu jsem vytvořil jako doplnění Hrabalovy metody dotazník specifických sociálních rolí (Kolář, 1989). V podstatě jde o metodu „Hádej, kdo to je“ (Guess who), ve které žáci odpovídají na otázky tohoto druhu: Kdo se umí ze spolužáků nejlépe prát? Koho považuješ za nejchytřejšího? Komu to myslí a má dobré nápady? S kým je největší legrace? Kdo je odvážný a nebojí se? Kdo nejvíc žaluje? Soubor dotazů na specifické sociální role, eventuálně nepřímo na postoje a vlastnosti, může být více nebo méně bohatý a různě zaměřený. Sestavení dotazníku je závislé na tom, co sledujeme, jaký konkrétní problém řešíme. K diagnostice šikanování lze použít více variant. Jednou z nich je depistážní dotazník I forma B. Cílem metody je vhled do rozdělení sociálních rolí ve skupině, které mají vztah k násilí a ubližování slabším nebo k altruismu a ke spolupráci. Díky těmto poznatkům, které jsou vyhodnoceny v souvislostech s výsledky SO-RA-D, lze orientačně odhadnout podstatná fakta:

. Kdo šikanuje.
. Jakou úlohu a funkci mají jednotliví žáci nebo podskupiny při šikanování.
. Zda jsou ve skupině pozitivní a silné osobnosti, které nám mohou být oporou ke změně k  dobrému.
. Které normy ve skupině převažují, zda prosociální, nebo disociální.
. Jak vypadá konstelace postojů žáků k  šikanování.

Požadavky na zvládnutí metod

Baterii metod doporučuji všem zájemcům o  prevenci šikanování. Nicméně je nutné zdůraznit, že její základní zvládnutí vyžaduje zácvik, jehož pevnou součástí je supervize. Souvisí to především s  náročností na interpretaci výsledků. Platí to zejména pro SO-RA-D a samozřejmě i pro kombinaci výsledků obou metod. Z  tohoto důvodu jsme zde neuvedli podrobnější informace, jak s  těmito metodami pracovat. Využití samotného DSSR, například jako depistážního nástroje na počátku školního roku, je méně náročné. Při počátečních stadiích onemocnění většinou výsledky postihují hrubé tendence, přesto musíme přiřazení žáka do určité role větší či menší skupinou promyslet z různých hledisek a hypotézy ověřit. Ve 4. a 5. stadiu šikanování je však situace zcela jiná, dochází k  obrácení výsledků. V jednom případě se stalo, že pouze dva žáci označili třídní hvězdu za agresora. Tyto dva hlasy, jak se později ukázalo, byly pravdivé. Naopak skutečná oběť, žák slušný k učitelům, s dobrým prospěchem, byl označen většinou žáků jako nepřátelský a ubližující slabším. Proto vidíme jako nutné používat DSSR vždy společně se SO-RA-D, jakmile máme podezření na pokročilou šikanu. Odbornou interpretací kombinace výsledků obou metod můžeme účinně čelit obráceným výsledkům a jiným případným „mimikrům“ šikanování. Naučit se pracovat s těmito užitečnými nástroji můžete v rámci kurzů speciální diagnostiky šikanování. Ještě je nutné uvést, že zpracování testu je poměrně časově náročné. Proto jsem ho v době vytváření DSSR, zejména pro potřebu menší časové náročnosti zásadněji upravil. Tuto podobu jsme pracovně nazvali test vztahů ve třídě. V roce 1998 jsme se seznámili s testem dr. Hradeckého. Podstata jeho metody je téměř shodná s testem vztahů ve třídě. Navíc je k ní dobrý manuál (Hradecký, 1989).

6.2 Základní intervenční program (ZIP)

Po orientaci v diagnostice skupiny se dostáváme k vlastnímu základnímu intervenčnímu programu (dále ZIP). Jeho léčebná účinnost byla ověřena na velkém počtu nemocných skupin.

Kdo může být průvodcem skupiny při obnově jejího zdraví?

Program je nabídkou pro široký okruh odborníků, kteří pracují se školními skupinami. Jsou to třídní učitelé, výchovní poradci, vychovatelé, specialisté z pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických center, středisek výchovné péče apod. Nicméně ten, kdo chce být spolehlivým a povolaným terapeutem skupiny, musí absolvovat nějakou formu zážitkového výcviku ve skupinové práci a dále výcvikový seminář zaměřený na ZIP. Za ideální variantu do budoucnosti lze považovat zajištění sociálně psychologického výcviku, jehož sou částí bude speciální metodika ZIP.

O co v programu jde a jaký je jeho cíl?

Základní intervenční program (ZIP) je určený pro celkovou léčbu skupin s počátečním stadiem šikanování. Jeho léčebná síla by měla zvládnout až nejobtížnější případy počátečního (třetího) stadia. Lze tedy jeho strukturu v zásadě úspěšně použít i pro terapií nižších stadií. V tomto smyslu je program univerzální. Může být použit samostatně jako jednorázový minimální zákrok nebo - to je výhodnější Ź jako začátek celoroční komunitní práce se třídou. Porozumění podstatě programu nám umožní, abychom ho doladili vzhledem ke stadiím onemocnění, věku, typu školy, závažnosti agrese a dalším zvláštnostem skupiny i možnostem času, prostředí, technických prostředků a samotného terapeuta. V časové tísni můžeme samozřejmě program u prvního a druhého stadia zkrátit a některé prvky vypustit. Zredukování programu je na místě i tehdy, když nechceme se třídou komunitně pracovat. V takovém případě nemá cenu zavádět komunitní pravidla, je však nezbytné udělat třídní chartu proti šikanování. Cílem ZIP je zastavení sebedestrukce a nastartování sebeúzdravného procesu skupinového organismu. Úsilí je napřeno na vnitřní proměnu vztahů ve třídě a posílení imunity proti případnému opakování šikanování. Signálem úspěšnosti těchto snah bývá prožití zážitku my, který může ve výjimečných případech nabýt až podoby fenoménu setkání. U dětí i dospělého se objeví chvíle vzájemnosti, radosti a prožitek společenství jako celku, v němž všichni patří k sobě a mají zde své důležité místo. Obrazně řečeno, každý úd těla skupiny, tedy i ten nejslabší, nejmenší a nejméně nápadný, je nezastupitelný:

Klíčové prostředky ke změně

Nejúčinnější cesta ke zvládnutí uvedeného cíle je komunitní model práce (viz podrobněji následující kapitola Pedagogická komunita). Z tohoto důvodu byly do programu zařazeny jeho významné součásti. Které z nich to jsou? Především je to třídní setkávání jednou týdně, zaměřené na práci se skupinovou dynamikou, základní komunitní pravidla, specifická pravidla - třídní charta proti šikanování a spoluspráva. Jejich úspěšná transplantace do organismu třídy je alfou a omegou chystaných změn. Objasníme jejich funkci pro ozdravění nemocné skupiny.

Třídní setkávání a práce se skupinovou dynamikou

První podmínkou pro rozběhnutí ZIP je domluvení pravidelných setkání třídy, kde je časový prostor věnován výhradně intenzivní léčbě vztahů čili práci se skupinovou dynamikou. Dětem cíl vysvětlíme v jim srozumitelném jazyce - například tak, že se jednou týdně budeme scházet a mluvit o problémech, které nám dělají starosti. Aby setkání mohla být skutečně léčebná, musíme s dětmi domluvit proměnu dosavadního interakčního prostředí. Změna se dotýká zejména vedení, pravidel, prostorového uspořádání a podpůrných rituálů. Začneme u smyslu dvou posledních proměn.

Kruh lidi spojuje

Zavedení kruhového uspořádání umožňuje, aby všichni členové na sebe viděli, dovoluje, aby se všichni žáci setkali v tváří v tvář. Je to důležité k tomu, aby si mohly děti mezi sebou popovídat, aby každé z  nich mohlo mluvit ke všem a vidělo přitom, jak druzí neverbálně reagují. Bez těchto přirozených podmínek nelze diskutovat a řešit společné problémy. Těžko lze dosáhnout pocitu soudržnosti na cestě k úzdravě - pospolitosti mezi lidmi, kteří jsou k sobě obráceni zády, či bokem, jak je tomu v klasicky uspořádané učebně. Kromě toho kruh poskytuje prostor, kde se dají hrát zajímavé a užitečné hry.

Struktura setkání jako podpůrný rituál

Praxe ukázala, že je výhodné, když má náplň setkání svou strukturu jež napomáhá rozvinutí podpůrného rytmu rituálu, a současně umožňuje citlivě a systematicky plnit zamýšlené poslání. Setkání zahrnuje, ne zcela v pevném pořadí, tyto opěrné body programu:

1. zahájení;
2. hry;
3. téma dny;
4. kolečko připomínek a dotazů.

Zahájení

Při zahájení mluvíme co nejméně. Přivítáme děti, stručně je seznámíme s programem a většinou si pro rozehřátí a uvolnění zahrajeme nějakou hru. Někdy je dobré na začátek zařadit i informaci o splnění nějakého úkolu. Za jeho zvládnutí lze konkrétním dětem zazpívat, když na to třída má nebo jim zahrát reprodukovanou písničku podle jejich výběru a připojit k tomu nějakou pohybovou hru.

Hry

Hry mají v sobě všestranný diagnosticko-léčebný potenciál. Proto je nutné mít dobré praktické znalosti o možnostech využití konkrétních her. Používáme je nejen při zahájení pro rozehřátí a uvolnění, ale prakticky k dosahování všech cílů ZIP. Hry jsou nedocenitelné zejména pro nácvik nového chování, protože svoji strategii opírají o zábavnost a zajímavost. Různé teorie učení, které k nim patří, jsou zcela v pozadí laikovi skryty. Do programu nezařazujeme hry, které vedou k vítězství a porážce, hry, jež rozdělují děti na silné a slabé. Důraz klademe na hry s kooperativními pravidly, na hry podporující vzájemnost a soudržnost. Nakonec nesmíme opomenout varovné upozornění. Ve třídách, kde je šikanování, má hraní her zvýšená úskalí. Obyčejné laskavé hry mohou rychle odstartovat agresivní projevy, které mohou vyvolat řetězovou reakci zraňování a ubližování. Je proto nutné počátečním útokům ulomit hrot a umět je konstruktivně zpracovat, což není vůbec lehké. Ke komplikaci dochází někdy již při oslovování spolužáků. Například „Lucie, ty plechová hubo“ (měla rovnátka), „Krutihlave“ (chlapec měl silné záškuby hlavou). Samozřejmě i obsah hezkého poselství může být problematický. Například „Karel, protože je oblečený podle poslední módy„ - děti se mu smějí, že chodí pořád v jedněch šusťákových kalhotách.

Téma dne

významnou součástí programu jsou tzv. témata dne, která se vztahují k hlavnímu problému třídy - šikanování čili poruše vztahů ve skupině. Jsou předkládána formou otázek a úkolů. žáků se například ptáme, co mohou udělat ostatní a co oni sami, aby se ve třídě cítili bezpečně, nebo třeba děti dostanou úkol, aby vymyslely název pro svou třídu. Hledání odpovědí probíhá neobvyklou formou. Využíváme techniky s herními prvky (kresba ruky a vpisování názorů, charta proti šikanování, hodnotící vláčky apod.) a samozřejmě různé podoby diskuse .

Kolečko připomínek a dotazů

Kolečko je místem, kde mohou žáci říci cokoliv. Mohou chválit, kritizovat, dotazovat se, navrhovat změny, podělit se o své zážitky atd. Podmínkou je slušná forma sdělení. Veškeré dění v kolečku i v celém programu setkání se řídí pravidly komunity. Připomínky se formulují jednak prostřednictvím dobrovolného kolečka (vystoupit může ten, kdo chce), jednak metodou celého kolečka (promluvit musí každý). Druhý způsob má některé výhody. Děti vědí, že budou vyzvány, a připravují se na to. Nerozhodné a nejisté dítě lze citlivě povzbudit, aby se odvážilo vyslovit svoji připomínku. Nevýhodou je velká časová náročnost.