Tmou IV

S Lukášem jsme delegováni na Úvoz, není bez zajímavosti, že při pohledu na plnou posluchárnu všechny FIMANy napadlo vylézt za katedru a říct, kam mají ostatní valit pro první zprávu. Manec tam prý dokonce skutečně vylezl a začal cosi hlásit, ale nakonec raději vyměkl. Lukáš záhy odhaluje, že Místo činu budou nějaké koleje, takže začíná hledat v mapě, zatímco já pro jistotu poslouchám přednášku o forenzní genetice. Za chvíli má nalezeno a zkouší opustit posluchárnu, bohužel by tak byly znevýhodněny nepětičlenné týmy, takže musíme čekat.

Po odpísknutí vycházíme ze školy a jedeme do Komárova. Ve dvanáctce od nádraží jsme zástupci jen ze tří týmů, začíná to dobře. Navíc se nádherně vyčasilo, zvlášť ve srovnání s odpoledním slejvákem. Kolega z jednoho týmu (nakonec šestého) je rychlejší, ale stanoviště přechází, takže jsme tam o pár vteřin první. Zpráva ovšem nikde, postupně přicházejí zástupci dalších týmů, s jedním z nich pod dojmem přednášky o důležitosti stop krve a spermatu na oblečení rozhrabujeme smradlavou hromadu plesnivých hadrů, co kdyby byli tvůrci větší humusáci, než jsme si mysleli. Nenalézáme nic ani v zapáchajícím velkém igeliťáku, takže pamětlivi oficiálního doporučení o maximální rozumné délce hledání s Lukášem naznáváme, že jsme na špatném místě a rozhodujeme se jet na Hlavňák za zbytkem týmu, který pro jistotu vysílá Romana na Stránskou skálu. Na komárovské konečné nám NAŠTĚSTÍ těsně ujíždí dvanáctka. V následující devítce se totiž potkáváme s již jmenovaným kolegou a ještě nějakým dalším Tmářem, slovo dává slovo a zjišťujeme, že oni zprávu mají. Prý po cestě zpět potkali Radka Drnovského, jak tam jde zprávy teprve umístit. První příval sprostých slov. Rozhodujeme se, že se nejprve spojíme se zbytkem týmu a pak se uvidí. Kolegové Tmáři jsou skutečně kolegiální a půjčují nám obrázek k obkreslení (samozřejmě dost naivní postup, ale v tu chvíli nás nic lepšího nenapadá). Na Nádraží Manec zamítá návrat do Komárova, že to přece není naše chyba, a volá Radkovi, který přijíždí další šalinou. Čekáme tedy na něj, žádný náhradní obrázek ovšem nemá. Jedna slečna se s námi uvoluje jít zkopírovat obrázek na Informace, prý z týmu Žlutý Bagr, takže zřejmě Helena Šeblová, čest a sláva jí (to ještě se k ní Manec chová poměrně neurvale, než zjišťuje, že není jednou z organizátorek, ale dobrou duší od konkurence :).

Kopie oproti originálu není příliš kvalitní, zejména pozadí je dost nezřetelné, ale máme aspoň něco. Lukáš s Mišom zaměřují vrchol Červeného kopce, jedeme tedy šedesátkou (super autobus, co projede bez zastávky půl Brna) za FN Bohunice. Na Červeném kopci jsou samé nepoužitelné zahrádky, po chvíli se rozdělujeme. Vybírám si úplný vrchol a zjišťuji, že jsme hrozně vysoko, na Petrov se díváme shora, ale autor fotky musel být mnohem níž. Mezitím už volá Roman, který se dopravoval ze Stránské skály a kterému jsme fotku podrobně popsali, že zprávu našel, než za ním dojdeme ke Krematoriu, má ji i rozluštěnou a budeme se tedy vracet na Červený kopec.

Dochází nám, že ty hrozné houfy lidí, které jsme potkali na Červeném kopci a po cestě zpět k Centrálce zřejmě nehledaly místo s pěkným výhledem na Brno, ale jsou nejméně o stanoviště před námi, snad se to pročistí na nějakých těžších šifrách. Vyrážíme ostrou chůzí na Vyhlídku, Lukáš s Manecem už mají zelenou značku projitou, dokonce i na Vyhlídce byli, ale keř z fotky pochopitelně nenašli. Na Vyhlídce málem šlápnu do krabice, beru obálku a mizíme. Ukazuje se, že Manec s Lukášem už před hodinou u paní Pelánkové sondovali, jestli náhodou neví něco o nějakých zprávách, ta ovšem nevypadla z role a jakoukoli souvislost se hrou dementovala (teď ovšem vážně, chlapci, znalost tváří příslušníků rodiny Pelánkových je v hrách typu Tmou a Exit skutečně základním předpokladem, IIRC, i na Exitu jste právě vy dva s tímto měli dost zásadní problémy! :-). Hned po vytažení lístky seřazuji podle teček v levém horním rohu a Lukáš čte zprávu morseovkou stejně plynule, jako normální písmenka. Prosvícení známky je otázkou vteřin a už valíme na šalinu.

Po cestě na Mendlák nejsme úplně zajedno stran nejrychlejší dopravy na Konečníkovo náměstí, takže Roman a já jdeme zkusit trajf, zbytek jede přes Čáru. Na Tivoli nám těsně ujíždí jedenátka (ovšem náš trajf byl na křižovatce stejně dřív! ;-), ještě než jede další trojka, volají nám, že už mají zprávu a sedí v hospě naproti kolejím. Srážíme se s nimi ve dveřích hospody, prý to bylo opět triviální.

Rychlou chůzí krosíme směr Kartouzská, po krátkém hledání nacházíme zprávu, převlíkáme se, odpovídáme zvídavé dotazy kolemjdoucích a jdeme ke kanálu.

Při pokusu o překonání dřevěného hrazení se chytám betonového překladu, který mi ovšem zčásti zůstává v ruce a při pádu do bláta si o hrazení odírám nohu. Nejprve je vody málo a postup rychlý, pak potkáváme přítok a přicházíme k frontě. Ta se téměř nehýbe, za to s přibývajícím počtem lidí za námi smradlavá voda pomalu stoupá k mé čerstvé oděrce, kterou občas ošplouchne nějaká vyšší vlnka. Nemám z toho ani trochu dobrý pocit, ovšem na kluzkém povrchu nenacházím morál na rozbalování batohu a hledání náplasti, tím spíše, že už mi uplaval rohlík. Z druhého přívalu sprostých slov se (zejména u Maneca ;-) pomalu stává regulérní trvalý tok. Mírným zpestřením je vzrostlý vlčák v protisměru, výcvik šplhu po žebříku u něj byl zřejmě neomluvitelně opomenut. Pomalu se blížíme k východu a vidíme lidi mizející do díry ve stropě. Těsně před výlezem na plošinu pod žebříkem někdo frontou posílá balík se zadáním, zřetelně klávesnice, po chvíli tuším Roman hlásí i pravděpodobnou šifru. Mám rozluštěno ještě než po plošince dojdu ty tři metry k žebříku-bottlenecku, který je zřejmou příčinou našeho více než půlhodinového čekání.

Po cestě na šalinu jdeme okolo Manecovy tety, kde si někteří nechávají mokré svršky. Šalinu na Kotlářské stíháme akorát a chvíli po jedenácté jdeme z Vozovny na Medlánecký kopec. Snadno nacházíme zadání a poměrně brzy přicházíme na to, že většina písmenek je o jednu pozici posunutých. Trochu se snažíme hledat systém, ale nakonec zprávu vyluštíme dřív, než nějaký najdeme (takže mi doteď není jasná například funkce těch čísel).

Cestou tipujeme, kolikátí budeme ve vrcholové knize, vzhledem k velkému zdržení s fotografií a následně i v kanále se shodujeme na třicátém až čtyřicátém místě a na alespoň hodinové ztrátě na čelo pelotonu. V tom nás jen utvrzují davy lidí proudící po různých cestách po polích mezi Medlánkami a Bystrcí. Jdeme poměrně rychle, takže předcházíme jiné týmy (nezapomínáme křičet FIMAN, aby věděli, že tenhle propad v pořadí pro ně rozhodně není žádná ostuda). Na rozcestí U popelnic se rozhodujeme nejít po hlavní trase a odobčujeme vpravo, abychom se vyhnuli největším davům a k rozcestí u Boudy přišli z druhé strany. Nedá mi to, otáčím se a vidím, že několik týmů jde za námi, minimálně jeden tým naše odbočení dokonce zmátlo natolik, že se vrátili z již nastoupené přímé cesty. Holt, FIMAN++ je v těchto hrách nepochybně pojem. Za chvíli ovšem zjišťujeme, že plánovaná cesta vede přes zabahněné pole, takže se rozhodujeme pro cestu přes zahrádkářskou kolonii. Po chvíli se naplňuje pesimističtější očekávání, cesta nevede do Říma, ale končí brankou, takže na modrou krosíme lesem, víme ovšem, kde jsme, takže bez problémů. Bavím se představou, co teď asi dělají týmy, které šly naší cestou, ale neměly mezi sebou tři Bystrčáky, kteří se tu alespoň nahrubo orientují i bez mapy, pokud přímo neznají každý šutrák z vyjížděk na kole. Za chvíli přicházíme k dalšímu stanovišti, všímáme si odbočky do lesa, ale nejprve jdeme k rozcestníku omrknout situaci. Je tu už dost luštících skupinek, vracíme se hledat Boudu, ale naráz někam zmizela odbočka, na které jsme ji předpokládali. Několik minut jsme zřejmě osleplí a zhlouplí, než se nám konečně vrací rozum i zrak a odbočku k Boudě znovu nacházíme. Podle vrcholové knihy jsme na vzhledem k nevydařenému začátku a našim očekáváním uspokojivém šestnáctém místě, ovšem bohužel dle očekávání s propastnou ztrátou hodinu a čtvrt na vedoucí Casiony (vzpomínáme si teď na jméno týmu, který kromě nás jediný v Exitu vyčerpal technické možnosti hry, asi to fakt nebudou žádná náhodná béčka a hodlají obhajovat ve velkém stylu --- všímavější už asi napadá, že první v knize byli přece Captains: my jsme si ovšem zapamatovali Casion a zbytek hry je viděli před sebou) a s řádově stejně neuspokojivou třičtvrtěhodinou na třetí nebo čtvrtý Coredump. Úloha opět poměrně jednoduchá, pro pravou stranu páky jsou pouze tři možnosti, první nevychází, ale druhá rychle ano. Snažím se mást chybnými numerickými výpočty, naštěstí zbytek FIMANů mi nevěří a přepočítává, snad jsem k řešení přispěl alespoň koncepčně.

Vyrážíme na Sychrov, já při pádu pohřbívám další kus svačiny v blátě, po cestě probíráme situaci ohledně jízdních kol v cenových relacích mezi 150 a 180 tisíci a další problémy každodenního života. V půli cesty potkáváme nějaké totální losery, jak zmateně chodí po lese bez cesty a svítí do tmy, během hry potkáme takových exotů hledajících štěstí na úplně náhodném místě ještě několik. Na Sychrově rychle nacházíme seník, ale s krmelcem už je to horší, dělíme se, po chvíli je úspěšný Lukáš. Ještě než se všichni sejdeme, mám zadání roztržené a přiložené na sebe. Pomocí mírného posunutí a prosvícení xenonovou blikačkou odhalujeme devatenáct nesrovnalostí, propichujeme špendlíkem příslušná písmenka, jako checksum dohledáváme dvacáté a po počátečním zmatení směru krosíme na cestu pod námi a vyrážíme směr zadaný rybník.

Bohužel se mi podařilo prosadit variantu drůbežárna oproti variantě červená značka, matně jsem si vzpomínal, že na této straně kopce nějaké cesty vedou a doufal jsem, že se vyhneme těm, které vedou leda do plotu. To se sice podařilo, nějak jsem už ale nedomyslel, že i pokud si to takto střihnem poměrně přímou cestou, bude na nás čekat nejen výpadovka na Svitavy a železniční trať, ale zejména potok za tratí, přes který by nemusel vést mostek tam, kde bychom ho mohli potřebovat. Na jižním okraji České tedy měkneme, přecházíme dědinou na červenou značku, podle jinovatky na autech zjišťujeme, že mrzne, a pokračujeme po mostě u železniční zastávky. Před rybníkem potkáváme lidi nořící se z pole, takže to asi přecijen nebyl problém krosnout. Zadání nelze nenajít, řešení nejprve moc netušíme, ale záhy Romana napadá, že by to mohly být začátky a konce slov. Tato varianta vypadá nadějně, protestuji sice, že azbest se rozhodně nepíše se z a vůbec, že ani žádné jiné české slovo nekončí na -bezt, ale naštěstí mi nikdo nevěnuje pozornost. Zatímco ostatní chrlí různé možnosti pro jednotlivé dvojice, mám výpadek mozku a vůbec nic mě nenapadá, přispívám snad jednou bídnou dvojicí, takže raději s Romanem hledáme v mapě studánky okolo Velké Baby. Po nějaké době začíná na konci vycházet žula, snažím se opět odvrátit tým od správného řešení poznámkami o tom, že blízký Kras je komplet vápencový a žádná žula se tu tedy určitě netěží, ale to už Lukáš v mapě nachází správnou Babu i se žulou a je vymalováno.

Vedení podle mapy už zcela převzal Roman, vůbec netuším, kam jdeme a ani mě to kupodivu nijak netrápí, únava se přecijen začíná projevovat. Dorážíme na místo, kde odbočuje zelená značka, koukáme do mapy, mělo by to být někde vlevo od ní, ale nikde to tam nepůsobí dojmem vhodného žlebu. Chvíli se tam motáme, než mě náhodou napadne konzultovat aktuálnější mapu. Zjišťujeme, že ta oficiální zřejmě realitě neodpovídá úplně zcela a žádaná studánka je přímo na zelené. Škrábeme se do kopce, je to sice výš, než jsme mysleli, naráz ale vpravo odbočuje jakési zábradlí a než stačím vyhodnotit situaci, už se objevuje Mišo se zprávou. Vracíme se na silnici, hned začínám měřit a hledat čtyři možné body (severní pól jsme po krátké úvaze zavrhli), zbytek řeší zebru. Končíme zhruba stejně, ovšem mně vycházejí čtyři náhodná místa, včetně toho Zuzanina. Při kontrole zjišťuji, že 20 - 18,něco není 2,něco, ale 1,něco. I po přepočítání ovšem vychází náhodný strom na náhodné pasece v náhodném lese. Měřím tedy úplně znovu a schválně trochu jiným postupem, Lukáš pozorně kontroluje každý můj krok a zase přesně vychází stejný strom. Nakonec není až tak daleko, takže ho jdeme checknout. Bohužel nás v tuto chvíli opouští Mišo, který musí valit do Blavy, bo "rodičia na to proste nemajú pochopenie a nejakú blbú oslavu považujú za dôležitejšiu". Cestou opět pozorujeme v lese mnoho světýlek, evidentně co světýlko, to at least jeden totální loser. Bez větších problémů nacházíme blikající strom a Lukáš vyskakuje pro zadání. Všímaví jsme nejspíš stejně nebyli, ale i kdyby, Mišo už dávno někde rázuje do Brna a zavolat mu nás nenapadá. Lukáš jediný správně ví, že lesní zvěř má ve většině sudý počet nohou a tedy i kopyt (dost možná jeden z klíčových bodů celé naší hry). Jsme ovšem měkcí rovnou tipnout, že u lesní studánky asi nebude obrázek koní, když tam může kýčař malíř frknout nějakou tematicky bližší vysokou, takže se musím proběhnout. Vybíhám kopec až ke studánce, skutečně tam jsou sladce randící jeleni, po cestě zpět tahám mobila a chci volat výsledek, ještě než ale stačím něco kloudného říct, Roman zavěšuje. Jako jinak nemobilní jsem totálně zmaten, že naráz nikoho nezajímají výsledky mé náročné mise, teprve po chvíli mi dochází, že jsem zřejmě vyběhl ze signálu. Vracím se a pro jistotu se už při telefonování nesnažím zároveň utíkat zpět na silnici. Po předání kryptované informace, abych zbytečně neradil kolembloumajícím Tmářům (touto dobou už spíš totálním loserům), sbíhám kopec a poklusem se vracím k mostku. Po cestě předbíhám konkurenčního sčítače kopyt, paráda, opět šance na o jednu příčku lepší umístění.

Ostatní jsou už připraveni a hned vyrážíme za Vranov ke svaté studánce. Deset minut před námi prý odcházeli Who Cares, předpokládáme před sebou ještě alespoň pět týmů s výraznějším náskokem, zbývají dvě šifry a poměrně málo času, je to tedy špatné. Očekáváme sice ještě (už konečně) nějakou zákysovou rozřazovací šifru, ovšem pro naše účely je potřeba, aby zakysli jenom ti ostatní, což nemusí nastat úplně automaticky. Na konci Vranova konzultujeme místního, kudy nejlépe ke studánce, z udaného směru se právě vynořuje Hůkér Zdenál s pohodovým úsměvem, takže jsou furt potvory před námi. Je to blbé, ale snad aspoň premiérově dokončíme. Po cestě ke studánce potkáváme organizátory, kteří se nám snaží namluvit, že jsme zřejmě první, protože tam teprve teď dávali poslední úkol, což už není žádná šifra, ale jen heslo k poslednímu stanovišti. Tím má být cíl a opět bez šifry, takže nám už všeho všudy stačí jen tři kiláčky chůze. Samozřejmě je posíláme do háje, že to je naprostý nesmysl, že to teda nejspíš časově těžce nezvládli, že tu už určitě hromada týmů byla, jistě alespoň Who Cares a že ještě uvidí ty reklamace v cíli. Po cestě zpět ovšem potkáváme Who Cares jdoucí teprve ke studánce, že nějak zachaosili a zaměřili nejprve nějaký blízký kopec. No budiž, tyhle jsme teda asi trhli, ale stejně budem rádi tak za první pětku.

Organizátoři jdou kousek před námi, rozhoduji se, že nejrozumnější bude se na ně pověsit a kontrolovat si náskok před Who Cares. Organizátoři se snaží zdrhnout, už toho ale asi taky mají dost, takže se nezmůžou na žádný zásadnější únik. Ovšem my musíme dojít alespoň tři, Roman je v pohodě, ale Mišo už je pryč a Lukáš s Manecem rozhodně nevypadají, že by chtěli běžet. Lukáš je načatej bacilem a funkční kolena zapomněl doma, Manec už po cestě na Vranov trochu zaostával, brblal o zádech a nohy ho už taky nenesly jako zamlada. Nakonec se Manec přecijen nějak přemůže, takže většinu cesty z Vranova do Útěchova běžíme vpředu Radek, Feek a já a za námi Roman s Manecem, které pronásledují Hůkéři Kriket a Tom Hanžl. Ti jsou jen čtyři, takže jim stačí do závěrečného spurtu nominovat dva zástupce. Postupně odpadává Feek, zatímco Tom s Kriketem se nebezpečně dotahují, naštěstí se z lesa v pravou chvíli noří Útěchov včetně cílového hřiště.

V cíli jsme něco po půl osmé, pár vteřin po nás doráží Who Cares a následuje hlavní překvapení dne: nikdo zde není! Zřejmě Coredump, Casion a další po nenalezení poslední zprávy zanadávali na organizátory a rozjeli se do teplých postelí. Nebo možná ještě zkusili nějaký backtracking a někde hledají alternativní poslední stanoviště, časem vytimeoutují, přijdou sem a budou reklamovat pořadí. Konzistentní je sice i teorie, že bychom skutečně byli první, ale tomu stále odmítáme uvěřit. Manec se směje, že by onačeji běžel, kdyby věděl, že se možná hraje o vítězství, takto spíš zvažoval, jestli ta námaha stojí za posun řekněme z pátého na čtvrté a jestli by nebylo rozumnější svrhnout Romana do škarpy, nechat Who Cares utíkat a dojít v poklidu. Po chvíli začínají organizátoři mluvit o tričkách, že je ovšem mají v autě zapadeném v bahně za Medlánkami (později jsem se dozvěděl, že bylo utopené na té cestě, která nám mezi Popelnicemi a Boudou přišla příliš blátivá i pro pěší průstup, škoda, že jsme tam nešli ;-). Roman s Manecem tedy jdou pomáhat vytahovat auto, s Lukášem zůstáváme sledovat situaci. Po osmé dochází třetí Defekt a pak postupně další týmy, s heslem i bez, nikdo ale nehlásí žádný problém. Jako osmí docházejí Coredump, opět zcela bez protestů. Asi jsme vážně vyhráli...

Celou terénní část hry jsme očekávali, že na dalším stanovišti už určitě bude nějaká zákysová rozřazovací šifra na několik hodin, na které bychom snad při troše štěstí mohli nahnat nějaký čas na první týmy (a taky si trochu odpočinout). Od vrcholové knihy až do konce (a ještě i dýl :) jsme totiž měli pocit, že před námi musí být několik týmů typu Coredump a Casion. Nikde jsme neviděli možnost, že bychom nějak výrazně ušetřili čas nebo že by naopak takové zkušené týmy mohly nějaký dostatečný kus času ztratit. Zcela jistě jsme navíc věděli, že před námi jsou Who Cares, protože zhruba každé druhé stanoviště jsme při příchodu potkávali nějakého odcházejícího Hůkéra, kterému přišlo náramně legrační, že FIMANi jsou pořád tak pozadu. No však na vás, chlapci, taky došlo, žejo. Spát nám nedával ani Defekt, vždy, když jsem si mysleli, že jsme tyhle totální losery už podle názvu konečně úspěšně setřásli, vynořil se někde Strejda nebo nějaký jiný Defekťák s nejapnými poznámkami, snaže se vzbudit dojem, že i slightly delayed mají situaci zcela pod kontrolou. Je ale pravda, že nakonec se nějakou nepochopitelnou haluzí vyšvihli z kategorie totálních loserů do kategorie ne-až-tak-velkých-loserů-(co-jsou-ale-stejně-AŽ-třetí), takže úplný máčky to asi fakt nejsou, no. ;-)

Poučení pro příště: Věřit si ještě víc, než normálně (uznávám, u FIMANů je tohle dost problém, ale snad to nějak zvládnem), protože i když se to někdy zdá už zhola nemožné, ti ostatní jsou na tom fakt ještě hůř a honí oni nás, nikoli naopak. ;-)

Celkově lze říci, že jsme všechny šifry dali napoprvé, nikdy jsme nezkoušeli nějakou slepou cestu. Možná to byla trochu haluz, ale přišly nám díky tomu poměrně jednoduché. Šli jsme ostrým tempem, ale až na výjimky typu závěru jsme neběželi. Jednak FIMANi neběhají, pokud to není nezbytně nutné, jednak jsme se báli, že bychom ušetřili pár desítek minut a pak byli příliš unavení na luštění těžších šifer v závěru. Nicméně bych se ztotožnil s názorem Who Cares, že při této (nebo dokonce dlouhodobě klesající) úrovni obtížnosti šifer, by vítěznou strategií mohlo být sestavit tým z dobrých běžců a z většiny to běžet. Neznám ještě celkové výsledky, asi je lepší, aby dokončilo dvacet týmů, než aby dokončili (haluzí) třeba jen dva, ale myslím, že ty šifry by přecijen měly být trochu těžší (případně s nějakou možností nápověda+penalizace, těžko říct).

Osobně mi přišly dobré šifry 8, 9, 11 a 12, první tři zejména proto, že po nalezení šifry byly stále ještě různé cesty ke správného řešení. U dvanáctky mě překvapil počet týmů, kterým to připadlo obtížné až nezměřitelné, přišlo mi to zajímavé a pracné, ale koncepčně poměrně triviální. Skutečně mi dvakrát za sebou vyšel na milimetr přesně stejný a správný strom, všimli si méně úspěšní, že kilometrové čáry nejsou rovnoběžné s poledníky? Úkoly 1, 4 a 13 byly dobrými nápady. Zbytek buď nebyly šifry, nebo mě nějak zvlášť neoslovily. Na Sychrově IMHO aspoň nemusela být nápověda o hledání dvaceti rozdílů, to pak bylo fakt easy. Myslím, že v minulých hrách byl dobrý systém nápověd mezi stanovištěmi, kdy se pak někteří experti snažili všude napasovat Jarmilu atd. Taky si myslím, že by nemělo být možné náhodou narazit na stanoviště v tom smyslu, jako se to prý více týmům stalo na Mahenově vyhlídce, myslím, že stanoviště by spíš měla být na místech, jako byl Komárov, Kouničky, bouda za Mniší horou atd. Samozřejmě nelze předejít situacím, že někdo při nějakém brutálním bloudění náhodou narazí na hromadu luštících lidí a haluzí najde i zadání, ale myslím, že u Mahenovy vyhlídky se to trochu dalo předpokládat. Možná by mělo být nutné navštívit všechna stanoviště a vyřešit všechny šifry (což je docela snadno prokazatelné).

Když už jsem v té (snad konstruktivní a určitě dobře míněné! ;-) kritice: chápu neblahou personální situaci organizátorů, ale té absence zpráv na správném stanovišti byste se skutečně měli propříště vyvarovat (kdyby se vám to už jednou nestalo, že ano ;-). Kdybychom byli o fous rychlejší a stihli dřívější zpáteční šalinu z Komárova, nepotkali bychom nikoho s obrázkem, a pokud bychom neskončili úplně, určitě bychom nabrali obrovskou časovou ztrátu marným hledáním nějakého jiného řešení, než bychom se někoho zeptali nebo případně ještě jednou jeli do Komárova.

No ale tohle bylo rozhodně zcela smazáno Kanálem. Možná jsem paranoidní, ale to mi přišlo jako fakt těžkej úlet. Zkusit protlačit skoro tisíc lidí žebříkem, který má kapacitu několik lidí za minutu, zatímco ti ostatní čekají ve studené a špinavé vodě mi nepřijde jako nejlepší nápad. Je sice pravda, že test vlčákem prokázal, že kanál je minimálně dvouproudový a že kdyby se někomu něco náhodou stalo, asi bychom ho nějak ven dostali, ale stejně. Navíc kdyby bylo jiné počasí a přišel třeba nějaký přívaláček, možná by nás tam hodně rychle přešel humor. Pokud by někdo měl čerstvou oděrku níž než já, asi by mu její půlhodinová koupel ve vodě této kvality taky neudělala obzvláštní radost, nemluvě o tom, že některým lidem ta voda mohla přijít na stání nezdravě studená (z mého pohledu kafe, ale jinak z našeho týmu tuhle akci odneslo vysokými teplotami a žaludečními problémy 40%, vím i o dalších účastnících). Nakolik hru ovlivní vložení v podstatě nového startu těchto parametrů, je zase další otázka. Zkrátka příště bych byl velmi obezřetný před kumulováním lidí, natož v místech, kde mohou nastat problémy a odkud se dá jen velmi těžko vycouvat.

Samozřejmě přes tyto dílčí výhrady to byla jako vždy super akce, veliké díky a uznání organizátorům, že se jim chce s tím vůbec dělat, snad se u toho taky dobře pobavili a ještě pobaví. Bohužel to neumím popsat vyjádřit nějak květnatěji, takže to vedle výtek poněkud zaniká, věřte, že míněno je to naopak, jen ty výtky se dají lépe konkretizovat. Speciální poděkování musí jít tomu, kdo objednával počasí, protože to (zase) výborně vyšlo. Pokud jste náhodou v průběhu hry nebo po ní zaslechli z našeho týmu nějaké pi.ování na svou adresu, rozhodně to neberte nějak osobně. ;-)

Na závěr návrhy na speciální ceny: