Kov Ansuz byl realizován slitinou olova a cinu (poměr zavisí na zdroji). Způsoby získání: zbytky nalezené doma, sběrné suroviny, obchod Ferona (zakoupeno pod názvem klempířská pájka). Celkově jsme toho měli asi 2kg a v principu to nebyl ani velký ani drahý problém a stačilo to na odlití jedné runy pro každého. Před táborem byl kov zpracován (přetaven, rozsekán) na kousky o hmotnostech 2-20 gramů. Vzhledem k tomu, že jsme měli olovo z různých zdrojů a bylo zpracováváno různými způsoby, tak jsme měli více druhů kousků, což je větší pestrost a to považuju za pozitivum.
Olovo jsme tavili v normálních ešusech (starších, následně vyhozených, olovo je ve větší míře zdraví škodlivé) či konzervách. Doma na plynu to šlo úplně v pohodě, na táboře na plynovém vařiči čí na kamnech trochu hůř. Na závěr se ze získaného Ansuzu odlívaly runy. A to do hliněné formy z kvalitní hrnčířské hlíny. Není to úplně jednoduché, protože je potřeba odlít celý výrobek naráz jedním plynulým pohybem. Jak to jednou ztuhne, tak už se to nespojí a olovo to tuhne strašně rychle - asi tak 5 sekund. Naše výsledná runa měla asi 50 gramů, což z trochou cviku nebyl velký problém odlít, průměrně se nepodvedla asi tak každá pátá runa. Větší výrobky by v těchto podmínkách však již byly poměrně náročné. Dalším problémem bylo občasné rozpadnutí hliněné formy. První formu jsme pečlivě vyhlazovali a upravovali. Ale i kvalitní hrnčířská hlína nevydrží vše. Přibližně po deseti odlitích forma nevydrží teplo horkého olova a rozdrobí se. Je tedy potřeba mít jich připravených víc nebo (tak jsme to dělali my) prostě za pochodu vyrábět nové obtiskem hotové runy. Celkem jsme vyrobili asi 24 run, přičemž jsme to vyráběli asi 4 hodiny, ale dost času jsme strávili vyráběním nových forem, případně čekali jsme na roztavení materiálu.
Na závěr upozornění - tekuté olovo je velmi horké, je potřeba zachovávat odstup, po nalití někdy mírně buble! Navíc klasický hliníkový ešus byl tak horký, že jsme museli používat troje pracovní rukavice na sobě...