Aktuálně dostavovaná a spouštěná jaderná elektrárna Temelín představuje horký brambor v politickém hadrkování s ochránci přírody a se zastupiteli některých jiných států, zejména Rakouska. Byla o něm popsána spousta papírů a vedena ještě větší spousta řečí, ne vždy však bohužel objektivních od zasvěcených jedinců. Nemám nic proti hájení vlastních názorů, připadá mi ale až nestoudné papouškovat nechvalně populární pokřivená fakta o problému, aniž by si daný jedinec dal alespoň minimum námahy k nastudování a ověření základních technických údajů a fyzikálních principů. Já měl to "štěstí" navštívit dostavovaný druhý výrobní blok jaderné elektrárny Temelín osobně.

Energetika v ČR
V postatě monopolním dodavatelem elektrické energie v České republice je akciová společnost ČEZ, přičemž převážná část elektrické energie je vyráběna spalováním uhlí. Tento stav považuji za neutěšivý -- monopolní postavení z principu; uhelné elektrárny kvůli negativním vlivům na životní prostředí. Vzhledem k tomu, že jaderná energie také využívá neobnovitelných zdrojů energie, nepovažuji výstavbu jaderných elektráren za optimální náhradu uhelných elektráren a jsem proti potenciální výstavbě třetí jaderné elektrárny v České republice -- preferuji využívání obnovitelných zdrojů elektrické energie.
V momentální situaci však téměř dostavený Temelín (společně s nejnověji postavenou přečerpávací vodní elektrárnou Dlouhé Stráně) představuje nejvhodnější řešení vývoje energetiky u nás, jak dokládá studie vypracovaná zahraniční konzultační firmou Tractebel. Umožní trvale vyřadit z provozu téměř 2 000 MW nejstarších uhelných elektráren, ročně se ušetří téměř 12 miliónů tun hnědého uhlí a milión tun vápence potřebného k odsiřování elektráren. Z ekonomického hlediska je jaderná elektřina levnější; z politického hlediska znamená jaderná elektřina větší nezávislost na dodávkách ropy a zemního plynu z jiných států -- technicky není problém zakoupit a uskladnit zásoby jaderného paliva na několik let dopředu. Potřeba další elektrárny v České republice je nevyhnutelná, neboť současný trend jednoznačně vykazuje neustálý růst spotřeby elektrické energie, kterému se nezabrání ani případnými úspornými opatřeními.
Dostavění a spuštění jaderné elektrárny Temelín bude znamenat ztrátu asi 5 000 pracovních míst přímo a 12 000 se započítáním potřebných subdodavatelů. Chápu, že tento fakt je mnohými brán jako velké negativum, nicméně jsem přesvědčen, že se jedná o změnu vynucenou poklesem významu průmyslového sektoru vůči sféře informačních a jiných služeb, kterému se bude nutné přizpůsobit. Jedná se vlastně o situaci velmi podobnou těm z počátku industriální éry, kdy lidé rozbíjeli stroje, neboť jim brali práci, a kterým se současní "postižení" ve škole v hodinách dějepisu určitě až nevěřícně smáli.

Základní fakta
Objekt elektrárny se nalézá v pahorkatině 5 km od Týnu nad Vltavou v nadmořské výšce 510 m n.m. Zabírá pozemky o celkové rozloze 143 ha, z nichž 132 ha je oploceno. Místo bylo vybíráno tak, aby se v nejbližším okolí nevyskytovaly žádné výraznější výškové body, V důsledku jsou to pak právě 155 metrů vysoké chladící věže, které jsou nepřehlédnutelné již z daleka. Vzhledem k lesnatému a poměrně řídce obydlenému rázu krajiny nelze říci, že elektrárna do svého okolí vhodně zapadá. Voda, potřebná pro chlazení štěpného procesu, se odebírá z nedaleké nádrže Hněvkovice postavené na Vltavě. Státní hranice Rakouska a Spolkové republiky Německo se nalézají 45 až 50 km od elektrárny, tedy dostatečně daleko mimo přímý dosah potenciálně největší možné havárie.
Elektrárna má zároveň sloužit jako teplárna pro vyhřívání okolních obcí, v první řadě již zmiňovaného Týnu nad Vltavou.
Objekt elektrárny byl vyměřen pro výstavbu čtyř bloků, rozhodnutím vlády z roku 1993 však byla výstavba třetího a čtvrtého bloku zastavena ve stádiu, kdy byly vybudovány základy pro příslušné čtyři chladící věže. Pro štěpnou reakci se používá heterogenní, tlakovodní energetický reaktor VVER 1000 o nominálním tepelném výkonu 3000 MWt. Jedná se o ještě sovětský typ reaktoru, který je vlastně koncepčně zastaralý již nyní, nicméně podle předpokládané životnosti elektrárny má před sebou asi 40 let aktivního provozu. Není bez zajímavosti, že v osmdesátých letech byly vyrobeny a zakoupeny všechny čtyři plánované reaktory, takže následně již přebývající dva reaktory, každý o hmotnosti 800 tun, "pár chytráků" rozřezalo na kousky a prodalo do Německa.
Výsledný výkon na svorkách alternátoru činí 981 MW, z toho 69 MW je využíváno pro vlastní spotřebu výrobního bloku, takže do elektrické sítě je dodáváno 912 MW.
Veškeré základní údaje o reaktoru, systému jeho chlazení, parogenerátorech, parní turbíně, kondenzátoru i alternátoru jsou veřejně přístupné na webových stránkách provozovatele nebo v informačních střediscích, proto nemá smysl je zde opisovat. Podstatný je princip fungování, který je znázorněn na následujícím obrázku:

Bezpečnost elektrárny
Jaderná elektrárna představuje složitý komplex bezpečnostních opatření, kdy je nutné se chránit nejenom proti nepříznivým vlivům zvenčí, ale zejména kontrolovat "bublající kotel" štěpných procesů v reaktoru. Základním preventivním prvkem je ochranná obálka -- kontejnment. Jedná se o hermeticky uzavřitelnou válcovitou budovu zastřešenou mohutnou kupolí, která obsahuje reaktor a primární okruh chlazení. Zvenčí je z kontejnmentu vidět pouze kopule, neboť její stěna je obestavěna budovou s obslužnými a přístupovými prostory (výtahy, schodiště apod.); zevnitř -- z pohledu reaktorového sálu -- však rozhodně působí majestátním dojmem. Tloušťka stěny činí 1,2 m, tloušťka kopule je 1,1 m, základová deska má 2,4 m a velikost ocelové výstelky je 8 mm. Celý kontejnment je přepásán předepínacími lany o průměru 11 cm. Co se týče údajů o hmotnosti, tak se oba materiály přístupné na webu diametrálně rozchází -- údaj ČEZu zní hmotnost prstence 140 tun a hmotnost vrchlíku 147 tun; dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí vypracovaná společností INVEST projekt hovoří o 8 705 tunách prstence a 3 572 tunách vrchlíku. Údaje uvedené v dokumentaci vypadají věrohodněji.
Ať tak, či onak, v důsledku má tato konstrukce odolat případnému výbuchu reaktoru i srážce s letadlem -- tj. tím způsobem, že se budou moci kontrolovaně likvidovat následky výbuchu (s pomocí aktivního havarijního systému tvořeného nízkotlakým a vysokotlakým havarijním bezpečnostním systémem a sprchovým systémem), respektive, že při pádu letadla zůstanou v činnosti systémy důležité pro odstavení a dochlazení reaktoru. Při provozu reaktoru je kontejnment neprodyšně uzavřen, takže nemůže dojít k nekontrolovanému úniku radionuklidů do okolí elektrárny.
Vše je samozřejmě konstruováno tak, aby k tak velkým haváriím, jako je výbuch reaktoru vůbec nemohlo dojít, tj. automatický bezpečnostní systém reaktor odstaví při překročení jeho výkonu či v případě, že se proces štěpení bude nacházet v neočekávaném stavu. Systém chlazení reaktoru je zálohován, primární okruh obsahuje celkem čtyři smyčky atd. Není bez zajímavosti, že kvůli zvýšení bezpečnosti byla provedena kompletní výměna prvotní kabeláže s izolací PVC za kabeláž oheň nešířící, což je opatření, které není běžné ani v jaderných elektrárnách ve vyspělejších zemích, například ve Švýcarsku.
Všechny stavby a systémy jsou budovány tak, aby odolaly jak všem potenciálním přírodním katastrofám (blesk, vichřice, záplavy, zemětřesení, extrémní teploty a extrémní srážky), tak nepříznivým vlivům vyvolaných lidskou činností. Proti "záškodnictví" je objekt elektrárny chráněn dvěma opravdu kvalitními drátěnými ploty a systémem kamer, vstupy do významných prostor střeží několik bezpečnostních agentur a pohyb veškerých pracovníků i návštěv (!) je monitorován čipovými kartami. Můj osobní dojem z elektrárny je ten, že se jedná o nejlépe střeženou a nedobytnou pevnost v naší republice.

Vliv elektrárny na životní prostředí
Již výše jsem zmiňoval, že estetickým vzhledem elektrárna do okolí rozhodně nezapadá. Nicméně principielně se jedná o "čistý" zdroj energie, neboť do ovzduší ani do vody nejsou vypouštěny znečišťující látky -- tedy až na látky, které jsou uvolňovány při chemické úpravě vody odebírané z Vltavy. Měření z provozovaných jaderných elektráren nasvědčují tomu, že obhospodařování přilehlé zemědělské půdy i vodstva nebude provozem elektrárny nikterak znemožňováno a ovlivněno. Jedinou výraznější změnou klimatu v nejtěsnějším okolí elektrárny by měla být mírně zvýšená vlhkost vzduchu parami z chladících věží. Na mě osobně velmi pozitivně zapůsobil nedaleko dvojitého oplocení objektu rostoucí hřib křemenáč.
Velmi často omílaným argumentem odpůrců jaderné elektrárny je radioaktivita, kterou má vyzařovat. Během normálního provozu reaktoru vznikají v jaderném palivu, které obsahuje U 235, štěpné produkty a transurany. Většina těchto štěpných produktů a transuranů zůstává v palivu a je z reaktoru odstraňována společně s vyhořelým jaderným palivem, které představuje 95 % všech zdrojů aktivity v jaderné elektrárně. Zbylých 5 % štěpných produktů se dostává do chladiva primárního okruhu, odkud je nutné je odstraňovat speciální čisticí stanicí vod, čímž vnikají radioaktivní odpady. Nekontrolovaně, mimo objekt elektrárny, tak unikne pouze zanedbatelné množství radioaktivity. Zanedbatelné proto, že všude kolem nás se vyskytuje přirozená radioaktivita ve větším množství (uvidět ji lze pomocí speciálního zařízení, které má pro veřejnost k dispozici informační centrum JETE), někde dokonce v mnohonásobně větším, například na územích s radonovým podložím či v uranových dolech -- viz obrázek.

Potud vše v pořádku. Co však s vyhořelým palivem? Nepřipadá mi korektní mít zatím pouze jakási provizorní řešení v podobě nevybudovaných meziskladů a odkládat to na doby příští. Aktivní zóna reaktoru obsahuje 160 palivových souborů, které vydrží na čtyři roky provozu. Vyhořelé palivo se ukládá do bazénu, kde je možné ho skladovat po dobu deseti až dvanácti let. Po vymírací době se vyhořelé palivo ukládá do bezpečnostních kontejnerů a ukládá v meziskladech do té doby, než pro ně bude vybudováno trvalé úložiště nebo než bude možné toto palivo znovu zužitkovat. Prostorově není mezisklad nikterak náročný, podle výpočtů se veškeré vyhořelé palivo vyprodukované za celou dobu životnosti elektrárny vejde do jedné běžné školní třídy. Původně se počítalo, že pro uskladnění paliva z Temelína se použije mezisklad vybudovaný v Dukovanech, z hlediska bezpečnosti, přesněji řečeno kvůli rizikům vyplývajících z převozu vyhořelého paliva, bylo rozhodnuto o vybudování meziskladu poblíž Temelína, nejspíše v prostorách původně vyhrazených pro třetí a čtvrtý výrobní blok.
Na padesát let dopředu jsme si tedy problém vyřešili. Co však s naším odkazem budou dělat další generace?

A proč tolik pokřiku?
Současná situace okolo jaderné elektrárny Temelín mi připadá jako "mnoho povyku pro nic". Nechápu, proč se odpor k Temelínu stal v Rakousku národním sportem, když všechny ostatní sousední státy vyjma Lichtenštejnska také provozují nejednu jadernou elektrárnu a u nás bez problémů fungují Dukovany již skoro dvacet let. Výstavba Temelína si celkem vyžádá bezmála 100 miliard korun. To už je dostatečně velká suma na to, abychom místo elektrárny měli pouze železobetonový monument současné doby, kteří třeba ti, co přijdou po nás, budou svým způsobem obdivovat stejně, jako my dnes obdivujeme velkolepé pyramidy.
Odpůrcům elektrárny hraje do noty fakt, že dokud se něco nestane, mohou pokřikovat, že to nedopadne dobře, a až se něco stane, budou poukazovat slovy: "Vidíte? Vždyť jsme to říkali." Na straně konstruktérů jaderné elektrárny jsou fyzikální zákony, ty však odpůrci odmítají nebo nedokáží pochopit. Všem takovým bych rád doporučil, aby se do Temelína přijeli podívat, třeba si svůj názor trochu poopraví.

Zdroje
Brožury Energie pro každého vydané v rámci informačního a vzdělávacího programu ČEZ, a. s., 1995--1997
Informace o JETE přístupné na Internetu na adrese www.cez.cz
Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí vypracovaná společností INVEST projekt, taktéž přístupná na www.cez.cz