Environmentalistika
1. Životní prostředí a jeho ochrana
Cíl: Kapitola seznámí se základními pojmy v předmětné oblasti.
Cíl: Poskytne představu o historickém vývoji zkoumání životního prostředí.
1.1. Úvod
1.1.1. Základní pojmy
Označení "životní prostředí" je dnes používáno v mnoha oborech, dnes již zdaleka ne jen technických či přírodovědných (biologie,
ekologie, geografie), ale v rostoucí míře i ve vědách humanitních (etika, právo, ekonomie). Vývoj názoru na význam spojení
životní prostředí v posledních několika desetiletích prodělal značný vývoj. Co se tedy v těchto různorodých kontextech rozumí
pod tímto označením?
Světová organizace UNESCO chápe sousloví životní prostředí jako "…souhrn ekologických činitelů, které mají bezprostřední
význam pro život a vývoj určitého druhu nebo pro jeho populaci. Činitelé prostředí na sebe vzájemně působí a společně vytvářejí
podmínky daného prostředí, ve kterém žije určitý organismus nebo populace."
V životním prostředí můžeme od složek přírodních odlišit složky umělé, člověkem vytvořené.
1.1.2. Složky ŽP
Mezi přírodní složky počítáme následující:
- Neživá příroda
- Ovzduší (atmosféra)
- Půda (pedosféra, litosféra) a krajina
- Voda (hydrosféra)
- Živá příroda (biosféra)
- Flora
- Fauna
Umělými složkami ŽP jsou:
- Obytné prostředí
- Pracovní prostředí
- Rekreační prostředí
1.1.3. Environmentální činitelé
Na uvedené složky, jak přírodní tak umělé, potom působí řada environmentálních činitelů. Jsou to buďto procesy odehrávající
se uvnitř v jednotlivých složkách životního prostředí (vnitřní činitelé ve vodě, půdě, atmosféře) anebo se jedná o působení
vnějších činitelů. Těmito činiteli mohou být subjekty antropického charakteru (jedinec, sdružení jedinců za určitým cílem,
státy, celé lidské společenství) nebo jsou to činitelé původu přírodního (přírodní jevy).
Člověk nepůsobí na složky životního prostředí přímo (jako jedinec), ale zpravidla prostřednictvím jím vytvořených prostředků
(nástrojů, zařízení, strojů, postupů, technologií) při nejrůznějších činnostech nejen hospodářské povahy, které mají vliv
jak na přírodní, tak na umělé složky životního prostředí.
Vliv těchto činností nemusí být vždy pozitivní. Negativní vlivy se dříve či později nepříznivě projeví nejen na člověku samotném
- na jeho zdravotním stavu člověka jako jedince či lidského společenství jako celku (i na jeho genofondu), ale také přímo
na ekonomických aktivitách člověka, např. ve formě dodatečných nákladů, které budou muset být vydávány k udržení tempa klasicky
pojatého hospodářského rozvoje. V takovém případě by se hospodářský růst obrátil přímo proti sobě samotnému a sám by se začal
brzdit zápornou zpětnou vazbou.
Proto se hledá takový model hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje, který by umožňoval důstojný život dnešního člověka
a přitom zachoval takové podmínky i pro další generace - aby člověk nežil na úkor příštích generací.
1.1.4. Environmentální problémy
Problematika životního prostředí a jeho ochrany se dostává do středu pozornosti vlád a veřejnosti již od šedesátých let.
Milníkem se stala dnes již klasická konference Spojených národů o životním prostředí člověka konaná v roce 1972 ve Stockholmu.
Bylo to v rozporuplné první polovině sedmdesátých let, kdy náhlá světová energetická krize (byť vyvolaná politicko/vojensky)
znamenala první vážné varování extenzivnímu rozvoji ekonomiky a přehlíživému vztahu k prostředí, v němž člověk žije. Článek
13 Stockholmské deklarace zněl: "Pro dosažení racionálnějšího využívání zdrojů a pro zlepšení životního prostředí by státy
měly přijmout integrovaný a koordinovaný přístup ke svému rozvojovému plánování tak, aby byl jejich rozvoj v souladu s potřebou
chránit a zlepšovat lidské životní prostředí ku prospěchu jejich obyvatelstva."
Komplexní pojímání environmentálních problémů souvisí i s jejich izolovaným sledováním či naopak dáváním jednotlivých prvků
do souvislostí. Zpočátku bylo totiž působení člověka na jednotlivé oblasti životního prostředí zkoumáno izolovaně. Popisoval
a modeloval se vliv lidských činností na jeho jednotlivé složky, např. ovzduší, ale neexistoval ucelený pohled na životní
prostředí jako celek a dostatečně se nevnímaly souvislosti jeho jednotlivých složek. Pozornost byla obrácena spíše k řešení
následků, než k identifikaci, pochopení a odstranění následků.
Krokem vpřed bylo vnímání životního prostředí jako celku se všemi vztahy uvnitř i vně (směrem od/k člověku). Toto ucelené
vnímání se stalo základem vědy zvané ekologie. Ekologie se stala odborným zázemím ochrany životního prostředí, bylo však třeba
identifikovat ty, kdo budou z tohoto zázemí čerpat.
Postupně se dospělo k poznání, že ochrana životního prostředí je záležitost, která nesmí být ponechána pouze na individuální
zodpovědnosti soukromých subjektů, ale že je třeba deklarovat také zájem státu spolupodílet se na sledování a ochraně životního
prostředí. Začaly vznikat výbory či ministerstva životního prostředí, případně státní agentury, které dostaly tento resort
na starost. Systematičtěji se začalo pracovat na legislativě v této oblasti a sledování životního prostředí začala pomáhat
i výpočetní technika.
Než se dospělo k tomuto poznání, trvalo mnoho staletí. Jak se tedy nauka o ŽP vyvíjela?
1.2. Historický vývoj nauky o životním prostředí
1.2.1. Starověk a středověk
O první explicitní zkoumání vztahů v živé přírodě a mezi živými organismy a jejich životním prostředí se pokoušeli již staří
Řekové. Tehdy ještě nebyla ekologie (či dokonce environmentalistika) vyčleněna jako samostatná vědecká disciplína, ale tvořila
jeden celek především s filozofií a lékařstvím.
V této souvislosti uveďme jména význačného (a nejznámějšího) antického lékaře Hippokrata (460-370 př.n.l.) a jednoho z nejvýznačnějších myslitelů starověku vůbec, Aristotela (384-322 př.n.l.).
Pozdější středověká evropská (západní) civilizace zatlačila zájem o člověka a jeho životní prostředí do stínu náboženských
otázek.
Přírodní vědy se v té době rozvíjely spíše v jiných oblastech světa, nejblíže tomu bylo v Arábii, odkud pochází i jméno slavného
Avicenny.
1.2.2. Novověk
Vzkříšení zájmu o člověka (i z pohledu medicíny) znamenala renesance s jejím návratem k antickým základům, ale výraznější
impuls zkoumání vztahu člověka a jeho prostředí přinesl až přelom 17. a 18. století.
Antoni van Leeuwenhoek, významný nizozemský lékař, nejenže začal využívat ke zkoumání mikrobů optický mikroskop, ale věnoval se též potravním řetězcům
v přírodě a vývoji populace.
Významným předělem v historii názorů na přírodu vůbec byla evoluční teorie slavného anglického vědce Charlese Darwina.
Na něj navázal německý biolog Ernst Haeckel, který je považován za "formálního" zakladatele ekologie jako vědy.
Podstatný rozvoj této disciplíny započal však nejdříve v 50. letech 20. století; v době, kdy se již začaly projevovat první
vážné ekologické problémy - např. v souvislosti s pesticidy (DDT).
Za posledních pět desetiletí se ekologie proměnila z úzce přírodovědné disciplíny ve vědu s úzkými vazbami jak na přírodovědné
(biologie, chemie, fyzika), tak technické (strojírenství, chemická technologie, doprava, energetika) i humanitní vědy (filozofie,
etika, sociologie).
S těmito změnami náhledu se mění i přístup k environmentální výchově.
1.3. Odkazy
1.3.1. Další relevantní VŠ kurzy
FSS MU: Základy ekologie
vyučuje: Prof. RNDr. Milena Rychnovská, DrSc., Katedra ekologie PřF UP, Olomouc
Přednáška seznámí posluchače s principy fungování přírody podle Haeckelovy definice ekologie (nauka o vztahu mezi organismy
a prostředím, resp. nauka o hospodářství přírody). Kurz bude směřovat k objasnění pojmu ekosystém, budou
v něm probrány všechny hlavní struktury i funkce, které jsou významné pro jeho fungování. Bude zde demonstrován princip souvislostí
struktur i procesů v přírodě, princip dynamiky všech dějů, které v ekosystémech probíhají, a nebude opomenut ani výklad o
lidské aktivitě a jejím vlivu na fungování ekologických systémů. Na příkladu světových biomů budou demonstrovány adaptace
a ekologické strategie producentů, konzumentů i rozkladačů, koloběhy prvků, energetické vstupy a výstupy.
Závěrem bude pojednáno o ekologické rovnováze a jejích hlavních atributech.
FSS MU: Úvod do humanitní environmentalistiky
vyučuje: Prof. RNDr. Hana Librová, CSc., Katedra enviromentálních studií FSS MU, Brno
Kurz má naznačit vnitřní logiku oboru Humanitní environmentalistika, souvislosti mezi jednotlivými kurzy curricula.
Na příkladech sdělí studentům ve stručné zkratce i konkrétněji, co mohou čekat ve stěžejních kurzech.
Přednáška bude stručně charakterizovat tzv. naturalistické změny v dějinách společenských věd, bude informovat o základních
myšlenkových proudech evolučních teorií, o konceptech etologie a biosociologie. V diskusním duchu shrneme některé názory na
hlavní zdroje ekologické krize z hlediska antropologického, demografického, technologického, ekonomického a_hodnotového a
stěžejní představy o možných cestách nápravy.
FSS MU: Dějiny biologie a přehled evolučních teorií
vyučuje: PhDr. Luboš Bělka, CSc., Ústav religionistiky FF MU, Brno, PhDr. Jiří Sekerák, Mendelianum, Brno
Kurz seznamuje posluchače s přehledem novověkého a současného biologického myšlení. Zvláštní pozornost je věnována genetickým
a evolučním koncepcím, tj. zejména pohledům založeným na tradici fyziologického strukturalismu a jemu opozičního konceptu
založeného na dědičnosti jako toku genetických informací v živých systémech. Zásadní pojmy: dědičnost získaných vlastností,
elementy dědičnosti, (pojem genu), zárodečná linie, plodivá a zárodečná plazma, adaptace, přírodní výběr atp.
FSS MU: Hodnotová řešení ekologické krize
vyučuje: Prof. RNDr. Hana Librová, CSc., Katedra environmentálních studií, FSS MU, Brno
Kurz se zabývá rozborem tzv. hodnotových příčin ekologické krize a hledáním řešení, která jsou založena na změně lidských
hodnot a způsobu života. Budeme rozebírat "panský" pohled na přírodu v evropských dějinách, podíl křesťanství na vzniku ekologické
krize a pátrat po historickém zrodu ekologického vědomí. Kurz informuje o možnostech a omezeních empirických výzkumů tzv.
ekologického vědomí. V konkrétnější rovině se budeme věnovat některým projevům hodnotových proměn v každodenním životním způsobu:
změnám v oblasti trávení volného času, v dopravě, v pojetí mužské a ženské role. Budeme se zabývat fenoménem dobrovolné skromnosti.
Součástí kurzu bude tematika ekologické etiky. Základem seminárních diskusí bude kniha Erazima Koháka "Zelená svatozář" (Slon
1998). Jejím prostřednictvím se seznámíme s hlavními současnými koncepty ekologické etiky.
PřF MU: Bi5080 Základy ekologie
vyučuje: doc. RNDr. Jirí Unar, CSc., RNDr. Světlana Zahrádková, Ph.D.
Obsah, hraniční obory a členění ekologie, ekologické faktory, světlo a teplota, vlastnosti půdy, vody a její ekologický význam,
organismus jako prostředí, populační ekologie, ekologie potravy, vnitro a mezidruhové vztahy, společenstva, diverzita, sukcese,
nika, ekosystémy, biomasa, produkce, tok látek a energie, biogeochemické cykly, biomy, ekosytémy střední Evropy, aplikovaná
ekologie, znečištění biosféry, biomonitoring, bioindikace.
PřF MU: Bi5500 Ochrana životního prostředí
vyučuje: Dipl. Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.
Přednáška má za cíl podat ucelený přehled základů problematiky ohrožení a ochrany životního prostředí jak z pohledu globálního
tak se zřetelem na situaci v České republice. Důraz je kladen na propojení přírodovědných základů s informacemi o aktuálním
stavu, problémech a vývoji na poli politickém, legislativním a technickém.
Osnova: Historie ochrany životního prostředí; vývoj lidské populace a čerpání zdrojů; ochrana ovzduší, ozonová díra, globální
změna klimatu; ochrana vod (voda jako zdroj, znečištění povrchových a podzemních vod, čištění odpadních vod), ochrana půdy
a vliv zemědělství a lesnictví na životní postředí (půda jako zdroj, eroze, meliorace, hnojení, kontaminace a asanace půdy);
problematika (tuhých) odpadů (způsoby zneškodňování, minimalizace, recyklace, čistší produkce, analýza životních cyklů); vliv
energetiky; vliv dopravy; nástroje ochrany životního prostředí (posouzení vlivu na životní prostředí, riziková analýza, ekologický
audit - Environmental Audit, Due Diligence Assessment, Environmental Management Systems); orgány státní správy ČR; legislativní
rámec v ČR.
Úloha č. 1. Shrňte v několika větách základní historické mezníky vývoje zkoumání životního prostředí.
2. Složky životního prostředí * (Působení člověka na tyto složky)
Složkami životního prostředí rozumíme:
- Vodu (hydrosféru)
- Ovzduší (atmosféru)
- Půda (pedosféru)
- Příroda a krajina
- Biosféra
V dalším postupně probereme jednotlivé složky, zhodnotíme jejich stav a vliv lidských činností na ně.
2.1. Využívání a ochrana vodních zdrojů
Cíl: Seznámíte se s významem vody pro život na Zemi, se skladbou a distribucí vodních zdrojů Země.
Cíl: Seznámíte se s hlavními problémy hospodaření s vodou ve světě a v ČR.
2.1.1. Voda
Voda (HO) je jednou z klíčových látek nutných pro existenci života na Zemi. Je součástí těl všech živých organizmů (obs. 60-99 %
vody).
Fyzikální a chemické vlastnosti vody:
- za normálního (=atmosférického) tlaku taje při 0 st.C, vře při 100 st.C
- v přírodě téměř nikde chemicky čistá, ale s rozpuštěnými minerálními (chloridy, sírany, bromidy, uhličitany, solemi Na, Mg,
Ca, K) a jinými látkami
- ve vodě jsou též rozpuštěny plyny (O, CO)
2.1.2. Vodní zdroje Země
Hydrosféra, neboli vodní obal naší planety, vodní plochy pokrývají asi 71 % rozlohy Země (pevnina tedy 29 %) a obsahuje přibližně 1.4
mld km vody.
Pouze asi 3 % tohoto objemu tvoří voda sladká, vázaná především v ledovcích (zejména v Antarktidě).
Struktura vodních zásob na Zemi (v km3)
- oceány: 1 348 000 000
- sníh a ledovce: 29 000 000
- podzemní voda: 8 000 000
- řeky a jezera: 200 000
- atmosferická vlhkost: 13 000
Voda v mořích a oceánech
- Vody v mořích a oceánech je většina, asi 97 % všech světových zásob.
- Za moře se považuje taková vodní plocha, která má přímé spojení "po vodě" se světovým oceánem (např. průlivem).
- Voda v mořích je obvykle bohatá na soli, v průměru obsahuje asi 35 g anorganických solí na litr.
- Voda v oceánech je též významným akumulátorem tepla.
Věčně zmrzlá voda * (Ledovce)
- Představují většinu světových zásob sladké vody, většinou však technicky nezískatelné.
2.1.3. Koloběh vody
Ročně se z oceánů vypaří cca 430 000 km vody, z níž většina spadne opět ve formě srážek do oceánů. Dalších 70 000 km se vypaří z pevnin. Ve formě srážek dopadne na pevninu ročně pouze cca 110 000 km vody, z níž největší část se vypaří, část odteče řekami (40 000 km - tzv. stabilní roční odtok) a část dosáhne moře jako podzemní voda.
I ze stabilního ročního odtoku je však využitelná pouze malá část, protože většina odteče "rychle" po přívalových deštích
a část v neobydlených oblastech. Pouze cca 9 tis. km vody je využitelné člověkem.
Každý člověk přitom průměrně spotřebuje (vč. průmyslového a zemědělského využití) cca 7-8 tis. m vody, lidstvo tedy celkem 3-4 tis. km, tj. skoro polovinu celkového využitelného množství.
Distribuce na obyvatele je velmi nerovnoměrná (př. Kanada, Rusko vs. saharské země).
2.1.4. Voda člověkem využívaná
- pitná - přímá konzumace, domácnosti,
- užitková - domácnosti, služby,
- technologická - průmysl, energetika, těžba surovin
- k zavlažování - ve světě spotř. 50-80 % celkové spotřeby
2.1.5. Znečištění vody
Znečišťující faktory
- patogenní organizmy
- netoxické organické látky
- nadměrný obsah živin (eutrofizace)
- toxické kovy
- toxické organické látky
- vysoká kyselost
- pevné látky
- zvyšování teploty odpoadním teplem
- radioaktivita
Rozsah znečištění
2.1.6. Zásoby, kvalita a spotřeba vod v ČR
Zásoby vody
- ročně spadne cca 52 km srážek, z toho se 68 % opět vypaří
- v tocích přiteče zanedbatelné množství
- od roku 1989 srážkový deficit, v posledních letech se vyrovnává (viz např. 1997 a následující roky)
Struktura spotřeby vody
- Celkově: 45 % průmysl, 24 % domácnosti, 14 % obchod a služby, 12 % doprava, 3 % zemědělství, 2 % stavebnictví
- Neúspornost spotřeby a především distribuce vody: až 30 % uniká z rozvodné sítě (Praha, Brno)
2.1.7. Problémy hospodaření s vodou (obecně)
- nerovnoměrná dostribuce zásob
- kvalita voda používané k pití a průmyslově
- znečištění podzemních a povrchových vod (zemědělství, průmysl, těžba, domácnosti)
- znečištění oceánů (průmysl, zemědělství - splašky, těžba, havárie)
- nevhodné zásahy: nevhodné odvodňování (meliorace), nadměrné zavlažování (vede k zasolení)
2.1.8. Problémy hospodaření s vodou (v ČR)
- velká závislost na srážkách
- srážkový deficit
- intenzivní zemědělství
- narušení povrchovou těžbou
- znečištění po těžbách
- hospodaření s odpadními vodami (chybí čističky zejm. pro malé obce)
2.1.9. Čištění vody
Klasické technologie
- usazování těžkých částic
- biologické odbourávání živin
- odstraňování fosforu
Problém: co s těžkými kovy a jinými tox. látkami v čistírenských kalech.
Využití přirozených schopností
- lagunách nebo kořenových čističkách
- vody nesmí předtím obsahovat vysoké množství toxických látek
Výhoda: neprodukují zbytkový kal, nevyžadují dodatečnou energii
2.2. Znečišťování a ochrana ovzduší
Cíl: Připomenete si význam a složení atmosféry, hlavní znečišťující faktory.
Cíl: Minulost, současnost a perspektivy ochrany ovzduší v ČR.
2.2.1. Atmosféra Země
Skladba atmosféry (hmotnostní podíly)
- dusík (N2): 0,755
- kyslík (O): 0,232
- argon (Ar): 0,013
- oxid uhličitý (CO): 0,0005
- další složky: HO, He, CH, Kr, NO, H2, O, Xe, SO, CFC...
Členění
- troposféra (do 8-15 km)
- stratosféra (do 50-55)
- mezosféra (do 80-90)
- termosféra (do 400)
- exosféra (nad 400)
2.2.2. Ozonová vrstva
Složení
- tvořená vzduchem s molekulami O (vznikají působením UV záření na molekuly O -> volné radikály O napadají molekuly O -> O
- v normálním stavu je vznik a zánik O molekul v rovnováze
Ozonová díra
- přirozené procesy a rovnováha narušena volnými radikály Cl, F, tvořícími se hlavně z CFC (freonů)
- tyto radikály mají životnost až 30000x větší než molekuly O (jedna tedy zničí až 30000 molekul ozónu)
- vysoká stálost freonů (až stovky let) - velká setrvačnost v ozonové díře/vrstvě
- nad póly (Antarktida) je ozonová díra (po polární zimě/noci) zeslabena - průnik UV záření
- Vídeňská dohoda (1985) a přísnější Montrealský protokol (1987,
http://www.unep.org/ozone/montreal.shtml) - mezinárodní dohoda o omezení produkce plynů narušujících ozonovou vrstvu.
2.2.3. Ukazatele kvality ovzduší
Terminologie
- emise (látky jsou uvolňovány - emitovány do atmosféry) vs. imise (látky jsou přítomny v atmosféře)
Hlavní plynné škodliviny
- skleníkové plyny (CO, metan, NO, CFC)
- oxidy síry (SO)
- oxidy dusíku (NO, zejm. NO)
- uhlovodíky (zejm. metan - CH), aldehydy, ketony, aromatické uhlovodíky (zvláště v místnostech, součást automobilových zplodin)
- sirovodík (HS), čpavek (NH)
- freony (halogenderiváty uhlovodíků), CFC
Pevné částice (popílek, prach, saze)
Tepelné znečištění atmosféry
- zvláště lokálně ned městy a průmyslovými centry - vede až ke změně klimatických poměrů
- může existovat i antropogenní ochlazující vliv - např. velkých umělých vodních ploch - na podnebí
Radioaktivita
- Radon (Rn) se dostává z geologického podloží
- Radioaktivita obecně z jaderného odpadu, z havárií, pokusných jaderných výbuchů
2.2.4. Monitoring znečištění
- v ČR má hlavní síť ČHMÚ, dále pak Hygienická služba, místní úřady, podniky, vědecké ústavy
- údaje jsou centralizovány cca 1/půl hodiny
- prezentovány jako okamžité stavy, denní (24hodinové), měsíční, roční průměry
- koncentrace znečišťujících látek se uvádí u NO, SO a prašného aerosolu v µg/m
- 24hodinové limity: NO 100, SO 150 (SO + NO v součtu max 250), prach 150 µg/m, CO 5000 µg/m (8hod limit)
2.2.5. Vliv jednotlivých aktivit na znečišťování ovzduší
Průmysl
Energetika
Doprava
Zemědělství
Domácnosti
2.2.6. Situace v ČR
Podnebí v ČR
- Pronikání oceánských a kontinentálních vlivů (Čechy - oceánské, Morava, Slezsko - kontinentální)
- Převažující západní proudění
- Intenzivní cyklonální činnost - střídání vzduchových hmot, relativně hojné srážky
- Značný vliv má nadmořská výška (střední n.v. 430 m, nad 1000 m jen 1 % plochy)
Aktuální problémy
- problémové plyny: SO, NO, skleníkové plyny; + pevné částice (prach, popílek)
- do r. 1990 jeden z největších světových producentů SO/obyv a SO/USD GDP.
- emise SO poklesly na cca 10 % stavu z roku 1990
- přetrvávají lokální problémy s topeništi na hnědé uhlí (tzv. zimní/londýnský smog)
- nastupují problémy s individuální automobilovou dopravou - produkce NO (tzv. letní/losangeleský smog)
- lokální problémy s drobnými zdroji - malé kotelny, blokové výtopny atd.
Trendy v ČR
- zhoršování (zvláště lokální) situace s NO (auta)
- postupné řešení problémů malých zdrojů znečištění (malé výtopny)
- rozšiřování zdrojů používajích obnovitelné palivo (dřevo, štěpka, bioplyn...)
- skleníkové plyny: jen nepatrné změny
2.3. Litosféra a pedosféra
Cíl: Seznámíte se s horninovým a půdním obalem Země, jeho využíváním a degradací.
2.3.1. Půdy na Zemi
Souš zabírá celkem 148 mil. km, z toho cca
- 58 mil. km jsou nenarušené přírodní ekosystémy,
- 40 mil. km ostatní neobydlená území,
- 5 mil. km zastavěná plocha,
- 45 mil. km zemědělská půda.
2.3.2. Vznik a složení půdy
Vznik půdy
Základním procesem je zvětrávání svrchní vrstvy matečné horniny. Na procesu vzniku půd se podílejí:
- abiogenní procesy
- biogenní procesy
Složení půdy
- edafon (živá složka)
- částečně rozložená těla organizmů tvoří humus
- neživá složka - minerální látky vzniklé jednak rozkladem organické hmoty, jednak zvětráváním podloží
- nejdůležitějšími prvky jsou C, N, P, K, Mg, S
2.3.3. Využívání a ochrana půdy
Historie obdělávání půdy člověkem, důsledky
Struktura využívání půd
- 45 mil. km zemědělsky obhospodařováno, z toho:
- 15 mil. km intenzivně,
- 30 mil. km pastviny, louky, nepravidelně obhospodařované plochy
2.3.4. Procesy degradace půdy
- eroze (špatné agrotech. zásahy)
- dezertifikace (např. po spásání, dlouhodobým suchem)
- podmáčení (přirozeně i důsledkem zavlažování)
- zasolení (zavlažováním)
- chemická kontaminace (těžké kovy, PCB, hnojiva, ropné produkty)
- okyselení (kyselé deště)
- zhutňování (mechanizovaným zemědělstvím)
- zábor (např. rozptýlenou zástavbou, komunikacemi)
2.4. Ochrana přírody a krajiny, nerostného bohatství
Cíl: Poznáte historii a hlavní nástroje ochrany přírody a krajiny.
2.4.1. Historie
První chráněná území
- první přírodní rezervace - na panstvích Schwarzenberků (např. Boubín, Žofín) a Bukwoyů
- první národní park - Krkonošský NP
Legislativa
- po 2. svět. válce: zák. 40/56 Sb., o ochraně přírody
- dnes: zák. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny
- ochrana obecná (chrání obecně přírodu) a zvláštní (chráněná území)
2.4.2. Předmět ochrany
Chráněné oblasti (6 kategorií)
- národní parky (NP) (Krkonoše, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko, celkem 1,4 % území)
- chráněná krajinná oblast (CHKO) (celkem 24, 13 % území)
- národní přírodní rezervace (NPR),
- národní přírodní památka (NPP),
- přírodní rezervace (PR),
- přírodní památka (PP)
Celkem představují cca 15 % území ČR.
Dalším typem ochrany jsou biosférické rezervace, zahrnuty v celosvětové síti UNESCO:
- NP: Krkonoše, Šumava
- CHKO: Křivoklátsko, Pálava, Třeboňsko, Bílé Karpaty
Ochrana druhů
Vyhláška č. 395/1992 - 3 kategorie druhů:
- kriticky ohrožený druh
- silně ohrožený druh
- ohrožený druh
2.4.3. Vlivy na přírodu a krajinu
Charakter osídlení
- v ČR převládá kulturní krajina s vysokým stupněm využívání (zemědělství, zástavba, komunikace)
- vč. chráněných území
Nad/regionální vlivy
Vliv rekreace
- lyžování: vleky, lanovky, sněžné skútry
- rozptýlená zástavba chatami
- porušování zákazů vstupu
- horská kola,...
Těžba surovin a její vliv na ŽP
- i v chráněných oblastech (vápenec, rašelina, štěrkopísky)
Staré zátěže
- vnitřní dluh až stovky mld. Kč
2.4.4. Legislativní a institucionální problémy
Legislativa
- nepropojenost, např. horní právo
- nedostatky v trestním zákonu
- problémy s vlastnickými právy - nap. jeskyně, podzemní voda
- Strategickým dokumentem je Státní program ochrany přírody a krajiny http://www.env.cz/pvs/spopk
Veřejná správa
- neustálenost kompetencí - např. odpady: MŽP (ČEÚ a VÚV)
- pravomoci vs. zdroje VÚSC (krajů)
2.5. Biosféra
Cíl: Připomenete si základní biologické principy života.
2.5.1. Život, vztahy mezi živými organismy a prostředím
Život je zcela jedinečná forma hmoty, odlišující se od hmoty neživé několika základními vlastnostmi. V živých organismech
probíhají tyto podstatné procesy:
- Metabolismus - autotrofní vs. heterotrofní organismy (zhruba: zelené rostliny vs. živočichové, houby).
- Dráždivost
- Reprodukce (+ dědičnost)
- Evoluce - vývoj (jedince = ontogeneze, druhu = fylogeneze). K vývoji druhu dochází postupnou změnou genetické výbavy příslušníků
tohoto druhu.
Hnací silou vývoje může být adaptace na změny životních podmínek.
Druhy, které se změnám nedokážou přizpůsobit, vyhynou.
Schopnost přežívat v určitém rozpětí faktorů prostředí nazýváme tolerance (snášenlivost)
- příkladem může být schopnost vyrovnat se s výkyvy teplot (např. u člověka: tropy vs. polární kraje) nebo se změnami koncentrace
CO ve vzduchu (u rostlin).
Vývoj může být akcelerován nebo nasměrován i uměle, cíleným zásahem člověka - to se realizuje výběrem a křížením jedinců -
šlechtěním
a v poslední době též přímými zásahy do genetické výbavy organismů - genetické inženýrství
a klonování - tj. reprodukce jedinců s totožnou genetickou výbavou -
ze somatické buňky rodičovského jedince (podařilo se již naklonovat ovce, skot, atd.).
Postupným vývojem druhů může dojít k divergenci, kdy se původně jeden druh rozštěpí na několik nových - když to podmínky daného životní prostředí dovolí (např. druhově bohaté
prostředí tropických deštných lesů - zde žije až polovina světových druhů).
Pokud jsou podmínky prostředí tak "přísné", že jim odolají jen druhy s určitými rysy (např. dokonalá tepelná izolace těla,
odolnost proti suchu díky stavbě těla zajišťující minimální odpar vody), dochází i u různých druhů ke konvergenci jejich charakteristik.
2.5.2. Klasifikace živých organismů
2.5.3. Biologická diverzita
Druhová diverzita
Genetická diverzita
Diverzita společenstev
2.6. Odkazy
2.6.1. Další relevantní VŠ kurzy
FSS MU: Globální ekosystémy a biotické krize v historii Země
vyučuje: Prof. RNDr. Rostislav Brzobohatý, CSc., Katedra geologie a paleontologie, PřF MU, Brno
Geologická minulost Země nabízí nepřeberný zápis planetárních informací během plných 4 miliard let. Neživá i živá složka
se
v něm vzájemně ovlivňují v obdivuhodném prolínání svých kroků. Jejich společným výtvorem je jedinečný obraz litosféry, hdydrosféry,
atmosféry, biosféry a noosféry jak jej známe dnes. Kurz ukáže proměnlivost globálních ekosystémů v čase a roli biotických
krizí v nich, dotkne se i problematiky vymírání. Z geologického záznamu se pokusí odvodit závěry pro pojetí evoluce jako nelineárního
tvůrčího procesu a diskutovat antropocentrický pohled na tento proces.
3. Člověk a životní prostředí
Cíl: Stručně si připomenete historický vývoj vztahu člověka a ŽP v souvislosti se změnami ve způsobech výživu a hospodaření.
3.1. Planeta Země, její vývoj
Planeta Země je jednou z devíti planet naší sluneční soustavy, v pořadí (Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran,
Neptun a Pluto) třetí nejbližší Slunci.
Má tvar geoidu (geometrické těleso odpovídající tvaru Země), od koule se liší zejména zploštěním na pólech, k němuž došlo
vlivem odstředivé síly zemské rotace.
Kolem středu sluneční soustavy - přesněji kolem společného těžiště oběhne Země za jeden astronomický rok.
Otáčka kolem vlastní osy trvá jeden den.
Tím, že je osa otáčení nakloněna vůči rovině oběhu má za následek střídání ročních období, způsobené rozdílným slunečním osvitem.
V extrémním případě (za polárními kruhy) nastává (v létě) polární den a (v zimě) polární noc, což jsou "dny", kdy buďto slunce vůbec nezapadne za obzor (den), nebo se naopak vůbec neobjeví nad obzorem (noc).
- Přiměřená vzdálenost od Slunce (úměrně jeho radiačnímu výkonu) spolu s
- vhodnou atmosférou Země (zejm. obsah O a ochrana před zářením z kosmu),
- přítomností vody (dokonce ve velkém množství) a
- existencí magnetického pole Země (ochrana před slunečním větrem a jinými nabitými částicemi)
- to jsou hlavní faktory umožňující vznik a přežití živých organismů na Zemi.
Země má jednu přirozenou oběžnici - Měsíc, který je relativně (vůči oběžnicím jiných planet slun. soustavy) velmi velký, má asi 1/81 hmotnosti Země, proto se někdy
soustava Země-Měsíc považuje za dvojplanetu.
Vývoj planety Země započal zhruba před 4.5 miliardami let spolu s vývojem celé sluneční soustavy.
Asi za 1,5 miliardy let poté se začaly na Zemi objevovat první známky života.
Člověk se na Zemi objevil mnohem později, jeho první předchůdci se objevují kolem před dvěma až jedním mil. let.
3.2. Člověk, jeho původ a vývoj
Předchůdci člověka (Hominidi, Ramapithékové, Australopithékové) - 1.5 mil. let.
Pravěký člověk (Homo Habilis, Homo Erectus, Homo Sapiens Neanderthalis) - 750000-250000 let
Člověk dnešního typu (Homo Sapiens Sapiens) - před cca 40000 lety
Na vztah člověk -- životní prostředí má klíčový vliv přechod od původní extenzivní formy využívání přírodních zdrojů sběrem
a lovem k cílenému pěstování rostlin a chovu zvířat.
3.2.1. Osídlování Země
Obr.: Mapa pochází z Velkého zeměpisného atlasu
3.2.2. Změny ve způsobu zajištění výživy
Souvislosti
- souvisejí se změnami klimatu (střídaní zalednění s meziledovými dobami),
- nárůst lidské populace,
- nutnost skladovat potravu (to s masem a většinou plodů moc nešlo, s obilninami ano)
- projevují se spíše v mírném pásmu (např. v Evropě),
- v teplém pásmu přetrvávají původní způsoby výživy někde i dodnes
Procesy
- nejdříve sběrači, lovci => přírůstek obyvatelstva => tento způsob získávání potravy nedostačuje
- přechod k usedlejšímu osídlení - zemědělství (nejdříve v teplém pásmu - údolí velkých řek)
- později rozšíření zemědělského osídlení i do mírného pásma
- domestikace zvířat
- šlechtění zemědělských plodin (několikanásobný vzrůst výnosů - např. obilovin)
Obr.: Mapa pochází z Velkého zeměpisného atlasu
3.2.3. Negativa přechodu k zemědělskému způsobu zajišťování výživy
- změna životního prostředí (vypalování lesů, zasolování půdy po zavlažování)
- rozšíření nemocí a epidemií kvůli nahromadění lidí (jak člověka - mor, cholera, tyfus,...),
- nastartování neudržitelného rozvoje
- společenstva sběračů a lovců patří k jediným dodnes existujícím společenstvím s trvale udržitelným životním stylem (ale jen tam, kde se udržela rovnováha mezi odlovem a přírůstky),
- postupné rozvrstvení populace podle majetku,
- vznik partiarchální společnosti...
Obr.: Mapa pochází z Velkého zeměpisného atlasu
3.2.4. Starověk: První civilizace
3.2.5. Středověk: Rozvoj feudální společnosti
3.2.6. Novověk: Průmyslová výroba
3.2.7. Postmoderní kultura
Shrnutí historického vývoje vztahu člověka k ŽP
3.3. Vliv jednotlivých hospodářských aktivit na ŽP
3.4. Průmysl a jeho vliv na ŽP
Cíl: Poznáte hlavní vlivy průmyslové výroby na ŽP v hlavních průmyslových odvětvích.
Cíl: Seznámíte se s nástroji k zamezení (zejména preventivnímu zamezení) negativního dopadu průmyslových aktivit na ŽP.
3.5. Vliv zemědělství na životní prostředí
Cíl: Poznáte vliv zemědělství na životní prostředí ve vyspělých a rozvojových zemích.
3.5.1. Zemědělství ve vyspělých a rozvojových zemích
Ve vyspělých zemích
- v rozvinutých zemích stále klesá podíl zemědělství v HDP (a tím pádem i jeho politický vliv: srv. situaci v ČSR před druhou
světovou válkou: 35 % produktivní populace zemědelci, nejsilnější politickou silou strana agrární)
- a na zaměstnanosti (strukturální nezaměstnanost zemědělců není (v ČR) politickým problémem - na rozdíl např. od hornictví)
v ČR
- nízký podíl na zaměstnanosti (kolem 4 %) a HDP (pod 2 %)
- značný vnitřní dluh rezortu
- snižuje se zornění půdy (přeměna na pastviny, louky, rybníky, lesní plochy)
- trvá problém dotací (ne tak závažný jako v EU)
v rozvojových zemích
- zpravidla velmi neefektivní,
- chybí technika, vysoký podíl ruční práce (často v těžkých podmínkách),
- nevyužívají se hnojiva, pesticidy,
- často jsou velmi těžké přírodní podmínky (např. sucho, záplavy)
3.5.2. Zemědělství jako ekostabilizující faktor
- tvorba kulturní krajiny,
- ekoagroturistika
- trvale udržitelné zemědělství
3.5.3. Potravinářství, výživa člověka
dnešní způsob výživy ve vyspělých zemích
- výběr potravy podle zvyklostí, chuti
- úprava potravy vařením, pečením,...
- dostupné i potraviny vyrobené daleko od místa spotřeby
- existují i potraviny umělé
- značný podíl konzervovaných potravin
Budoucnost
- šlechtění, genové inženýrství (zatím 20-30 druhů zajišťuje 90 % výživy)
- omezení potravin živočišného původu (zatím je 50-70 % obilovin zkrmeno)
- větší využití moře (ale spíše rostlin než ryb)
3.5.4. Vlivy zemědělství
... na půdu a vodu
- hnojení (=> eutrofizace povrchových vod, úbytek humusu),
- používání pesticidů (=> průnik do pitné vody, řek, vstup do potravního řetězce),
- používání těžké techniky (=> zhutňování),
- zavlažování (=> zasolování),
- využívání vodních nádrží k intenzivnímu chovu ryb (=> přehnojování, snižování biodiverzity)
na biodiverzitu
- likvidace přirozených porostů (tropické deštné lesy)
- ničení přirozených biotopů zcelováním pozemků,
- intezifikací výroby (např. rozorávání mezí, likvidací remízků...),
- používáním pesticidů
... na atmosféru
- zejm. v živočišné výrobě: NO, NH, HS, CO, CH...
možná řešení
- uvádění půdy do klidu (snížení zornění)
- změna technologií (tzv. precizní zemědělství, zonální pěstování)
- větší používání statkových hnojiv
3.5.5. Odkazy - další relevantní kurzy
FSS MU: Základy zemědělství
vyučuje: Ing. Zbyněk Ulčák, Katedra enviromentálních studií FSS MU, Brno
Cílem kurzu je seznámit posluchače se strukturou agroekosystému, s ekologickými faktory ovlivňujícími zemědělskou produkci,
se základními postupy agrotechniky, principy pěstování plodin a chovu zvířat. Kurz je určen hlavně posluchačům s minimálním
biologickým vzděláním, jeho absolvování slouží jako příprava pro kurz HEN416 Trvale udržitelné zemědělství. Seznam témat:
poznávání biologického materiálu, Půda - vznik, vlastnosti, Výživa rostlin - hnojení, komposty, Agroekosystém - struktura,
ekologické faktory zemědělské produkce, Vznik a šíření zemědělství, vývoj zemědělských systémů, osevní postupy, Kulturní rostliny
jako základ produkce potravin., zásady pěstování plodin, Zásady chovu zvířat.
FSS MU: Trvale udržitelné zemědělství
vyučuje: Ing.Zbyněk Ulčák, Katedra environmentálních studií FSS MU, Brno
V úvodní části kurz objasňuje abiotické a biotické prvky agroekosystému a principy jeho fungování. Následuje studium původu,
vývoje a diversity zemědělských systémů; hlavní pozornost je věnována zemědělství mírného pásma, jeho produkčním i mimoprodukčním
funkcím. Jsou studovány příčiny a důsledky modernizace zemědělství ve 20. století včetně fungování principů WTO a zemědělské
politiky EU a jejich environmentálních a sociálních důsledků. V průběhu celého kursu jsou principy trvalé udržitelnosti zemědělství
analyzovány a konfrontovány s industriálním zemědělstvím a jeho alternativami. Semináře jsou určeny k rozboru případových
studií a aktuálních problémů. Součástí kursu je exkurze.
3.6. Sektor služeb a jeho vliv na ŽP
Cíl: Poznáte, že i sektor služeb vykazuje významný vliv na ŽP.
3.7. Odpady a odpadové hospodářství
Cíl: Poznáte základní terminologii odpadového hospodářství.
Cíl: Seznámíte se hlavními toky odpadů a katalogem odpadů.
Cíl: Poznáte typické příklady možností nakládání s odpady.
3.7.1. Úvod do odpadového hospodářství
Terminologie
Původ odpadů
Klasifikace a katalog odpadů
Zpracování odpadů, recyklace
Ekologická likvidace odpadů
Bezodpadové technologie
3.7.2. Příklady
PET lahve
- V letech 1995-99 se u nás množství nevratných plastikových PET lahví zvětšilo na více než čtyřnásobek (viz http://www.hnutiduha.cz/aktivity/odpady/lahve.htm).
- Bezmála 70 % z toho se sype na skládky.
- Návrh stanoví, že se míra recyklace nebo opětovného použití obalů na nápoje postupně zvýší až na 80 procent.
- Podobné, ale přísnější opatření má například Švédsko. Další ustanovení potom požaduje, aby zákazníci měli v obchodech možnost
výběru mezi vratnými a nevratnými lahvemi.
- Podle zkušeností z dalších evropských zemí taková legislativa bude stimulovat nabídku vratných lahví. Nový zákon omezí desetitisíce
tun odpadů na skládkách i znečištění veřejných prostranství; oficiálně jej proto podpořilo přes 600 měst a obcí. Výhodný je
rovněž pro domácnosti: sníží rodinné rozpočty, protože nápoje ve vratných lahvích jsou pro spotřebitele cenově výhodnější.
Podle kalkulace svazu pivovarů by po zavedení nevratných plastových obalů pivo zdražilo o 2 koruny.
- Různé zákony na podporu vratných lahví jsou v evropských zemích běžné.
- Má je například Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.
- Další státy novou legislativu zavádějí: třeba v Nizozemí budou od roku 2002 obchody povinně muset umožnit zákazníkům, aby
obal vrátili a dostali zpět zálohu.
Srovnání různých obalů pro nápoje
3.7.3. Recyklace
- vrácení odpadu jako druhotné suroviny zpět do výroby
- často není plnohodnotné: pak se jedná o downcycling, např. u PET lahví
3.7.4. Odpadové hospodářství obcí
- Příklad vyhlášky stanovující místní poplatky za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů: http://www.enviweb.cz/?a=6e85444&id=35531&sec=odpady&part=clanek3.7.5. Průmyslové odpoady a jejich využití
3.8. Energetika
Cíl: Poznáte hlavní problémy výroby, distribuce a využívání energie.
3.8.1. Energie, její formy, produkce, distribuce a spotřeba
Pojem energie je základní vlastností hmoty. Celková energie skrytá v dané hmotnosti látky je vyjádřitelná známým vzorcem E = mc2. Z této
celkové energie je však při však "rozumně" uskutečnitelných přeměnách získatelný zlomek procenta
- a to ještě jen díky možnostem využití energie atomových jader.
Energii lze z fyzikálního hlediska popsat jako schopnost konat práci.
Může nabývat různých podob:
- jaderná (energie slabé a silné jaderné interakce, využitelná jen jadernými reakcemi)
- elektromagnetického pole
- potenciální (energie daná polohou v potenciálovém poli, např. v gravitačním poli Země)
- kinetická (pohybová)
- tepelná
- ...
Z hlediska praktické využitelnosti je podstatná právě vhodná forma energie, umožňující:
- snadné a levné získávání bez negativních vlivů na ŽP
- snadný a bezeztrátový přenos
- efektivní akumulaci (uchovávání)
- snadnou přeměnu na jinou formu energie
Z těchto hledisek se dosud jako nejvýhodnější jeví a používá energie elektrická, splňující kritérium relativně bezeztrátového přenosu a snadné přeměny.
Nevyhovuje však hledisku šetrného získávání s minimálním vlivem na ŽP a nelze ji levně a s minimálními ztrátami akumulovat.
3.8.2. Neobnovitelné zdroje energie
Fosilní paliva
- uhlí
- ropa
- hořlavé břidlice a písky
- rašelina
- zemní plyn
Jaderné palivo
- uran 238, 235
3.8.3. Jaderná energetika
Temelín * (Důsledky spuštění)
- Jaderná elektrárna Temelín byla projektována původně pro jmenovitý výkon 4 GW ve čtyřech reaktorových blocích.
- Později byl projekt redukován na dva bloky s celkových výkonem 2 GW.
- Generálním dodavatelem je Škoda Praha, a.s., projektantem Energoprojekt, a.s.
- Subdodavatelem technologické části je společnost Westinghouse.
Provoz Temelína
- Elektrárna za provozu uspoří asi 11 mil. tun uhlí (což je 21 % těžby),
- tím přijde v severočeském hnědouhelném revíru o práci cca 5000 lidí přímo a 12500 lidí celkem (i v návazných oborech).
- Spuštění elektrárny uspoří ČEZ ročně cca 15.6 mld Kč především za nákup uhlí.
- Elektrárna přitom spotřebuje cca 42 tun jaderného paliva ročně.
3.8.4. Vliv energetiky na ŽP
Nejpodstatnějšími vlivy energetiky na životní prostředí jsou:
- spotřeba neobnovitelných zdrojů (nejen paliva, ale i např. vápenec pro odsiřování)
- znečišťování ŽP, zejména ovzduší (ale i vody, např. odpadním teplem z elektráren)
- změna tvářnosti krajiny (při povrchové těžbě paliv - uhlí)
- změna klimatu (lokální i globální)
Vliv na znečištění ovzduší:
Tvorba SO ročně (při stejném výkonu 2 GW):
- v tepelných elektrárnách cca 21000 tun
- v plynových elektrárnách cca 1000 tun
- u spalování biomasy, bioplynu cca 3000 tun
- u jádra: 6000 tun
Vliv na globální změnu klimatu:
Kolik CO se uvolní při výrobě 1 GWh elektřiny?
- v tepelných elektrárnách cca 900 tun
- v plynových elektrárnách cca 500 tun
- v jaderných elektrárnách cca 9 tun
- u obnovitelných zdrojů cca 5 tun
Shrnutí
Negativní vlivy na ŽP (externality) lze shrnout pod jediný ukazatel, vyjádřený v korunách. Výrobě 1 MWh elektrické energie
odpovídají tyto externality (údaje z r. 1999):
- uhelné elektrárny s odsířením: 1250,- Kč
- kogenerace elektřina+teplo: 720,- Kč
- plynové elektrárny: 350,- Kč
- jaderná elektrárna: 540,- Kč
- obnovitelné zdroje: 94,- Kč
3.8.5. Alternativní zdroje
Vodní energie
Energie větru
Geotermální energie
Tepelná čerpadla
Energie biomasy, bioplyn
Obnovitelné zdroje paliv
3.8.6. Možnosti energetických úspor
Zlepšování technologií a technologických postupů
Snižování tepelných ztrát izolací budov
Snižování energetické náročnosti dopravy
3.9. Doprava
Cíl: Poznáte charakteristiky jednotlivých druhů dopravy z hlediska vlivů na ŽP, zejména pokud jde o ČR.
3.9.1. Silniční doprava
Nákladní doprava
V ČR je asi 55 tis km silnic, dálnice a rychlostní komunikace tvoří asi 770 km (údaje z roku 1997).
Pokud jde o množství přepraveného nákladu:
- do roku 1989 výkon silniční nákladní dopravy narůstal
- od 1989 do 1994 výkon poklesl (vlivem útlumu v průmyslu, zejména těžkém),
- nyní výkon opět narůstá.
Vzrůstá podíl drobných přepravců.
Z hlediska environmentální zátěže jde zejména při dopravě na větší vzdálenosti o neefektivní druh dopravy (ve srovnání s železnicí
či lodní dopravou), má však řadu praktických výhod, díky nimž je stále častěji preferována:
- pohotovost, pružnost (doprava snadno "od domu k domu")
- silná konkurence stlačila ceny dolů (dopravci z EU požadují, aby jejich čeští konkurenti nesměli po jistou dobu po vstupu
ČR do EU v EU podnikat)
- zejména na kratší vzdálenosti je citelně rychlejší než železniční doprava
- konkuruje ve velkém i tradiční námořní a zejména říční lodní dopravě (což např. přístav Hamburg pociťuje velmi silně)
Osobní doprava
Trendy jsou obdobné jako ve vyspělých zemích:
- nárůst individuální dopravy (i ve městech, kritická je situace v Praze)
- pokles počtu přepravených osob v MHD
- Vzniká začarovaný kruh: pokles počtu přepravených osob - rušení spojů - další pokles počtu přepravených osob ...
- Stát podporuje tzv. základní dopravní obslužnost ("2 spoje v pracovní den") dotacemi autobusových dopravců a ČD
Kromě toho typické pro ČR (i v jiných postkomunistických zemích):
- rapidní nárůst počtu osobních automobilů na počet obyvatel
- nedostatečná silniční dopravní infrastruktura (řídká síť dálnic a rychlostních komunikací),
- zanedbaná silniční dopravní infrastruktura (špatný stav silnic a dalších dopravních staveb, nedostatek prostředků na údržbu
a opravy)
- nedostatečné napojení na mezinárodní silniční síť
- malé využívání kombinované přepravy (železnice-silnice)
3.9.2. Železniční doprava
ČR patří k zemím s relativně hustou železniční sítí, celková dálka momentálně provozovaných tratí je přes 9400 km.
- Hlavní tahy byly budovány již v 19. století (první "klasická" železnice u nás r. 1837), převážná většina ostatních tratí do
první světové války - hlavní směry: "do Vídně".
- Po vzniku ČR budování lepšího propojení českých zemí a Slovenska a budování nových tratí na Slovensku. Hlavní tahy jsou "východ
- západ".
- Dobudování a částečná modernizace (zejména elektrifikace a zabezpečovací zařízení) železniční sítě proběhlo v padesátých letech
- v ČR např. trať 250: Brno - Tišnov - Křižanov - Žďár n.S., tratě v seveočeském uhelném revíru a především strategický tah
západ - východ: Praha - Česká Třebová - (Přerov) - Bohumín - Košice (- Čierná n. Tisou - Čop).
Z hlediska současného drážního provozu:
- Většina tratí je provozována ČD, s.o.,
- některé lokální tratě soukromými dopravci (např. Šumperk-Kouty n.Desnou, úzkorozchodná železnice JH-Nová Bystřice a další).
- Na existující infrastruktuře mohou působit jako dopravci i jiné firmy než ČD, přičemž
- provoz samotné infrastruktury (správu vlakové cesty), údržbu tratí, atd. zajišťují ČD.
3.9.3. Letecká doprava
Celosvětově podíl letecké přepravy (zejména osobní) vzrůstá, v ČR jde však pouze o zlomek přepravního výkonu osobní dopravy.
Letecká doprava se jednak
- podílí na produkci skleníkových plynů (přestože je spotřeba leteckého petroleje absencí spotřebních daní nepřímo dotována)
a také
- působí znečištění ve vyšších vrstvách atmosféry než doprava pozemní.
- Z energetického hlediska jde o nejnáročnější dopravu.
Alternativou slučující výhody letecké dopravy s nižší energetickou náročností by mohlo být použití moderních vzducholodí, použitelných hlavně pro přepravu rozměrných nákladů na velké i kratší vzdálenosti. Energeticky jsou podstatně efektivnější
než letadla těžší než vzduch.
3.9.4. Lodní (říční a námořní) doprava
Výhody:
- relativně nízká energetická náročnost
- vhodné pro přepravu hromadných substrátů.
Nevýhody:
- nižší přepravní rychlost
- nutnost značných investic lodního parku
- nutnost značných investic do údržby vodní cesty
- znečištění povrchových vod zejména ropnými látkami
- možnost havárií s úniky těchto látek
Pro ČR má ekonomický význam především nákladní říční doprava, osobní doprava má spíše mimoprodukční funkce (zábava, volný čas).
Lodní doprava v ČR sleduje podobný osud jako železniční doprava s tím, že lodní doprava byla ještě více závislá na (nyní utlumované)
přepravě surovin a paliv (typicky uhlí do elektráren - např. Chvaletice).
Pokud jde o dopravu námořní, ČR přišla o flotilu námořních lodí kuponovou privatizací.
Celkově představuje v ČR lodní doprava téměř zanedbatelný zlomek přepravních výkonů, v určitých odvětvích a lokalitách má
však nezastupitelný význam.
3.9.5. Ostatní
Zejména v průmyslu, ale i pro osobní dopravy se používají (obvykle elektřinou poháněné):
- výtahy
- lanové dráhy
- pásové dopravníky
Tato dopravní zařízení (zejména výtahy, i osobní) se vyznačují vysokou efektivitou přeměny vstupní elektrické energie na požadovanou
mechanickou energii. Patří tedy po stránce provozní k environmentálně vhodným druhům dopravy. Přijatelnost z hlediska vlivu
na ŽP je však třeba posuzovat i pro
- fázi budování příslušných zařízení - viz např. lanovka od Punkevních jeskyní k Hornímu můstku Macochy a
- sekundární následky provozu lanovky, tj. zpřístupnění např. jinak těžko dostupných (vrcholových) partií hor několikanásobnému množství návštevníků (turistů,
lyžařů...)
K environmentální příznivým dopravním technologiím patří i poněkud kuriozní způsoby dopravy drobných zásilek:
- potrubní pošta - nevýhodou je velká počáteční investice i údržba (systém existuje dodnes např. v Praze mezi poštami nebo i
jinde v budovách bank). Výhodou je možnost rychlého a spolehlivého zasílání originálů dokumentů.
- poštovní holubi
3.9.6. Shrnutí vlivu dopravy na ŽP
Při posuzování vlivu dopravy na ŽP je třeba rozlišovat:
- vlivy lokální od globálních (lokálně může být příznivé, ale globálně ne - např. elektrifikovaná železnice)
- vlivy v jednotlivých fázích životního cyklu dopravní stavby (stavba, provoz, likvidace, sanace)
- vlivy na různé složky ŽP (vzduch, voda, půda, biosféra)
4. Globální environmentální problémy
Cíl: Poznáte souhrnně hlavní globální environmentální problémy a jejich vážnost.
Na úvod představme nejzásadnější globální environmentální problémy dneška, uveďme jejich příčiny, perspektivu a potenciální
východiska. Pojem "environmentální problém" budeme přitom chápat v dnes obvyklém, tj. širším slova smyslu, zahrnujícím kromě
problémů životního prostředí též otázky ekonomické, sociální, zdravotní a další. Pokud jde o závažnost jednotlivých problémů,
je možné vycházet např. z výzkumu mezi 200 prestižními vědci z 50 zemí, prováděném při sestavování zprávy [GEO000]. Více než polovina z nich považuje za problém č. 1 globální klimatické změny, následované s odstupem nedostatkem pitné
vody, odlesňováním, znečištěním vody, chudobou, ztrátou biodiverzity, populačním růstem a pohyby, změnou sociálních hodnot,
hospodařením s vodou a znečištěním vzduchu.
Podívejme se nyní na jednotlivé oblasti environmentálních problémů a jejich příčin.
4.1. Ekonomika
4.1.1. Ekonomický růst
Ekonomický růst, vyjádřený typicky jako růst hrubého domácího produktu, bývá jedním z nejpoužívanějších ukazatelů rozvoje
dané země či regionu.
Přestože globálně vykazuje světová ekonomika v poslední době (např. ve srovnání s osmdesátými lety) nemalý růst - a to i
v rozvojových zemích, mezi jednotlivými zeměmi a skupinami zemí jsou obrovské rozdíly.
Průměrně rostly ekonomiky "třetího světa" o 5,3 %, přičemž ve východní Asii dokonce o 6,1 %. Naproti tomu odstup Afriky od
zbytku světa nabývá hrozivých rozměrů - spotřeba průměrné africké domácnosti poklesla za čtvrtstoletí o 20 procent.
Lze předpokládat, že následující léta tyto trendy jedině posílí, odsup nejchudších zemí se prohloubí, naopak např. východní
a jihovýchodní Asie budou pokračovat v rychlejším než průměrném růstu, následované některými zeměmi Latinské Ameriky. Poměrně
optimistické jsou i prognózy pro vyspělý svět; otázkou zůstává vývoj v postkomunistických zemích.
Ekonomickým růstem je dosud indukován i nárůst spotřeby téměř všech neobnovitelných i obnovitelných zdrojů. Navíc bývá HDP
kritizován za to, že jeho růst může být v některých situacích způsoben i environmentálně nepříznivým jevem, např. ekologickou
katastrofou, na jejíž odstranění je třeba masivně uvolnit rezervy, vyprodukovat určitou službu, atp. Že jde o "pozitivní"
efekt krátkodobý, je jasné. Učebnicovým příkladem je havárie tankeru Exxon Valdes u aljašských břehů, jež indukovala krátkodobý
nárůst HDP.
4.1.2. Modely spotřeby
Skladba, mezinárodní a intrasociální distribuce spotřeby je velmi různorodá. Spotřeba u 80 % obyvatel Země roste. HDP na
obyvatele světa dosáhl cca 5000 USD ročně, stále však asi 1300 mil. lidí musí vyžít z méně než jednoho dolaru denně [GEO000].
Ani ve vyspělých zemích není situace optimální. Stejně jako v některých rozvojových zemích jsme zde kromě prohlubujícího
se rozdílu mezi bohatými a chudými svědky poklesu částky, jenž jsou obyvatelé schopni (nebo ochotni) uspořit - např. průměrná
americká domácnost ušetří dnes jen polovinu toho, co před patnácti lety. Tento trend je charakteristický i pro ekonomiky přecházející
od plánovaného k tržnímu hospodářství, zejména díky skokovému poklesu životní úrovně, ale i díky širší nabídce zboží vůbec
a speciálně pak zboží na úvěr.
4.1.3. Problémy charakteru ekonomického růstu
Rozvojové země v průměru vykazují v poslední době dynamický ekonomický růst, ovšem s velkými rozdíly - odstup těch nejchudších
(zejména v Africe) se prohlubuje. Téměř ve všech rostoucích ekonomikách je velmi nerovnoměrná distribuce vytvořených statků
- prohlubují se intrasociální rozdíly.
Zatímco ve vyspělých zemích neznamená ekonomický růst automaticky vyšší zatížení životního prostředí, rozvoj v zemích třetího
světa má dosud zpravidla extenzivní povahu a vede k nárůstu spotřeby neobnovitelných zdrojů, znečištění životního prostředí,
degradaci obnovitelných zdrojů, zvýšené produkci skleníkových plynů atd. Přes tento posun jsou vyspělé země v absolutním měřítku
i nadále zdaleka hlavní příčinou neudržitelnosti současného rozvoje.
Zcela specifické postavení mají postkomunistické země, na jednu stranu zde většinou došlo po zhroucení plánovaného hospodářství
k poklesu produkce škodlivin, přesto např. Česká republika stále představuje v produkce skleníkových plynů na obyvatele evropský
nadprůměr.
4.2. Životní prostředí
4.2.1. Globální environmentální problémy
Jak už bylo zmíněno, jednoznačně hlavním problémem jsou globální klimatické změny (global climat change), známé také jako
globální oteplování (global warming). Většina vědců (byť ne všichni) má za příčinu oteplování uvolňování tzv. skleníkových
plynů (zejména CO) do atmosféry v důsledku lidské činnosti, zejména při spalování fosilních paliv. Důsledky oteplování mohou být velmi vážné
- prvním důsledkem je tání ledovců, zvýšení hladiny moří a tím zatopení nízko položených oblastí - extrémně jsou ohroženy
např. tichomořské korálové ostrovy, jimž hrozí zánik. Dalšími následky klimatických změn bude vysychání rozsáhlých oblastí
- např. v Africe, Střední Asii a posun vegetačních pásem ve všech oblastech, Evropu nevyjímaje. K tomu je nutno připočíst
zvýšení frekvence přírodních katastrof typu El Niňo, rozsáhlých záplav v monzunových oblastech i v mírném pásmu (jen v okolních
zemích: ČR 1997, Polsko 2001, Maďarsko 2001) apod.
Dalším globálním problémem je odlesňování, netýkající se zdaleka jen deštných lesů v Jižní Americe i rovníkové Africe, ale
i lesních porostů v Kanadě, Rusku atd. Rychlým ekonomickým růstem jsou ohroženy pralesní porosty jihovýchodní Asie (Indonésie,
Malajsie, Thajsko...).
Globálním problémem je degradace půd způsobená jednak intenzivním zemědělstvím (masivní anorganické hnojení, těžká technika),
tak i naopak zemědělstvím extenzivním (spásání polopouštních a stepních porostů v pásmu Sahelu, kácení deštných lesů a následné
zakládání rychle degradujících plantáží). Dalším degradujícím faktorem je eroze (např. na odlesněných půdách).
Problémem globálního dosahu je také znečištění, a to jak vzduchu, tak i vod a půd. Polutanty pocházejí nejen z průmyslové
výroby, ale i ze zemědělství a především dopravy všeho druhu. Velmi nebezpečné je lokální znečištění ve velkých rychle rostoucích
aglomeracích rozvojového světa (megapolis jižní, východní a jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky), které postihuje zejména
ty nejchudší. Globální dopady má znečištění těžkými kovy a nebezpečnými organickými látkami (pesticidy, PCB).
4.2.2. Neobnovitelné zdroje
Spotřeba energie přináší řadu problémů - její výroba je zajišťována z valné části spalováním fosilních paliv (tedy spotřebou
neobnovitelného zdroje) a typicky s sebou nese produkci skleníkových plynů.
Výroba energie z jiných než fosilních zdrojů také není bez problémů: vodní elektrárny vyžadují stavbu přehrad obvykle s rozsáhlými
ekologickými, ale často též sociálními důsledky (zábor orné půdy, likvidace původních porostů, vystěhování obyvatelstva atd.).
Jaderné elektrárny (kromě toho že také spotřebovávají neobnovitelný zdroj) představují kromě potenciálního rizika havárie
nevyřešený problém s ukládáním vyhořelého paliva. Většina stávajících jaderných elektráren navíc "nespaluje" jaderné palivo
dostatečně efektivně. Obnovitelné zdroje dosud představují ve světové výrobě energie nepodstatný zlomek.
Distribuce a spotřeba vyrobené energie je velmi nerovnoměrná - třetina světového obyvatelstva nemá částečně nebo vůbec přístup
k elektřině, dokonce i ve vyspělých zemích trpí jistá část - zejména staršího obyvatelstva - nedostatkem energie pro zajištění
slušné životní úrovně a je nucena žít v tzv. "chladných obydlích" (cold homes), viz např. [UKSDAR2001].
Za uplynulé půlstoletí narostla spotřeba neobnovitelných zdrojů několikanásobně (fosilní paliva, nerostné suroviny). Nebezpečí
představuje o exploatace obnovitelných zdrojů, vedoucí k jejich degradaci - intenzivní rybolov, těžba dřeva, spotřeba vody,
intenzivní zemědělství.
4.3. Lidský a sociální rozvoj
Jak lze podle výše uvedených čísel očekávat, průměrný reálný příjem na obyvatele Země za posledních padesát let narostl -
konkrétně (viz [GEO000]) 2.6x na momentálních cca 5000 USD na osobu za rok. Zvýšení reálných příjmů neznamená ovšem automaticky subjektivní pocit
"uspokojivé životní úrovně", protože zvýšení příjmů nemusí stačit na pokrytí rostoucích nároků.
Lidé stále více berou za měřítko spokojenosti kromě finančního zajištění také kvalitu životního prostředí, dostatek pracovních
příležitostí, pocit bezpečí, dostupnost vzdělávání a zdravotní péče. V mnoha těchto oblastech došlo i ve vyspělých zemích
za poslední desetiletí ke zhoršení - např. kriminalita ve Velké Británii byla počátkem devadesátých let, měřeno počtem evidovaných
trestných činů na 100000 obyvatele - až třikrát vyšší než v roce 1970.
Naopak, v téže zemi došlo od r. 1970 k zvýšení vzdělanosti (kvalifikace) obyvatel a v posledním desetiletí k mírnému poklesu
nezaměstnanosti.
4.4. Další zdroje informací o globálních enviromentálních problémech
4.4.1. Nabídka dalších relevantních kurzů
FSS MU: Globální environmentální problémy
vyučuje: RNDr. Pavel Nováček, CSc., Centrum interdisciplinárních studií UP, Olomouc
Kurz je orientován na globální problémy, kterým lidstvo čelí na prahu 21. století (problém násilí a válek, populační růst
v rozvojových zemích, potravinový problém, zdravotní problémy, růst měst, příčiny tenzí mezi tzv. rozvojovým Jihem
a industrializovaným Severem aj.). Podrobněji budou zmíněny globální environmentální problémy, zejména ohrožení biodiverzity,
ohrožení lesů, desertifikace, ohrožení kvantity a kvality vody a půdy, změny klimatu.
5. Trvale udržitelný rozvoj
Cíl: Poznáte hlavní principy (trvale) udržitelného rozvoje (TUR).
Cíl: Seznámíte se s významnými dokumenty ke strategii TUR.
Cíl: Poznáte možné techniky k dosažení TUR a příklady jejich aplikace.
Cíl: Poznáte hlavní nástroje na měření TUR a několik příkladů jejich použití.
5.1. Úvod
Se stále intenzivnějším globálním vlivem lidské činnosti na životního prostředí se ukázalo, že životní prostředí není výlučnou
záležitostí ani individuálních osob, ani vlád jednotlivých zemí, ale dokonce celé mezinárodní komunity jako celku. Izolované
aktivity jednotlivých států v ochraně životního prostředí mají svá omezení a bylo třeba hledat mechanismy, jak identifikovat
klíčové ekologické problémy celého lidstva, vytyčit strategii vztahu lidstva jako celku k životnímu prostředí a postupně tuto
strategii realizovat. Nejširší světovou organizací, jejíž členy jsou prakticky všechny státy světa, je Organizace spojených
národů.
OSN na sebe vzala úlohu světového koordinátora v otázkách životního prostředí a uspořádala roku 1992 v Rio de Janieru schůzku
na nejvyšší (tedy ministerské) úrovni pod názvem Earth Summit. Tato konference ideově navazovala na první setkání ve Stockholmu
roku 1972 a stala se jejím podstatným, takřka revolučním, prohloubením. Ústřední myšlenkou setkání v Riu byla deklarace takového
vztahu člověka k životnímu prostředí, který by umožňoval kontinuální trvalý rozvoj bez zhoršování kvality životního prostředí.
Závěrečné resumé tohoto setkání bylo zformulováno do několikasetstránkového dokumentu pod názvem Agenda 21 (viz [AG21]).
Jedná se o strategický plán, který identifikuje klíčové globální ekologické problémy lidstva a nabádá vlády států, jež pod
Agendu připojily své podpisy, aby implementovaly myšlenky Agendy.
Celkové odpovědné chování člověka ve vztahu k jeho životnímu prostředí se označuje spojením trvale udržitelný rozvoj (sustainable
development). Tím je míněno respektování přirozeného ekonomického růstu moderní civilizace a zároveň jeho usměrňování takovým
způsobem, aby se růst neuskutečňoval na úkor budoucích generací. Trvale udržitelný rozvoj je alternativou k idealistickým
přístupům řady nevládních ekologických organizací, které odmítají ekonomický rozvoj jako celek, veškerý pokrok viní ze zhoršování
životního prostředí a jedinou budoucnost vidí v "návratu na stromy".
V souvislosti s nahrazením dříve běžného zužování environmentálních problémů jen do jednotlivých oblasti a s přechodem ke
globálnímu vidění souvislostí nejen ve vztazích mezi komponentami životního prostředí, ale také mezi hospodářským, kulturním
a sociálním rozvojem a vztahem k životnímu prostředí. Ekologie, po výtce zaměřená na vztah organismů a jejich životního prostředí,
je v těchto širších souvislostech součástí komplexní vědy zvané environmentalistika, viz např. [ŽP96].
5.2. Trvale udržitelný rozvoj u tradičních společenství
5.2.1. Typy osídlení
5.2.2. Typy hospodaření
5.2.3. Ekologická etika
5.2.4. Místní obyvatelstvo a ochrana ŽP
5.2.5. Možné přístupy
5.3. Mezníky ve snaze o trvale udržitelný rozvoj
5.3.1. Agenda 21
5.3.2. Rámcová dohoda o změně klimatu
5.3.3. Úmluva o biologické rozmanitosti
5.3.4. Následné mezinárodní aktivity
5.4. Nástroje k měření TUR
5.4.1. Indikátory trvale udržitelného rozvoje
5.4.2. Ekologická stopa (Ecological Footprint)
Ekologická stopa (Ecological Footprint, ES) je souhrnný (agregovaný) environmentální indikátor na velmi vysoké úrovni abstrakce, jehož smyslem
je "jedním číslem" vyjádřit trvalou (ne)udržitelnost rozvoje daného státu, regionu, komunity, atd. Přestože kvůli svému zjodnodušujícímu
charakteru je terčem kritiky, jde o jednoduchý a progresivní indikátor vhodný například k informování veřejnosti, ke srovnávání,
plánování, k demonstračním účelům, atd. Základní otázkou, na niž ES odpovídá, je, zda dané území je schopno trvale unést materiální
požadavky civilizace na něm žijící, neboli, jaká je ES konkrétní populace ve vztahu k tzv. nosné kapacitě prostředí.
Principy AES
Metodika analýzy ekologické stopy (AES) byla poprve uvedena kanadskými vědci M. Wackernagelem a W. reesem v publikaci "Reducing Human Impact on the Earth" roku 1996,
jde tedy o metodu relativně novou. AES je založena na těchto principech:
- lze kvantitativně stanovit většinu zdrojů, které spotřebováváme a odpadů, které produkujeme a
- většina těchto zdrojů a odpadů může být přepočtena na odpovídající plochy ekologicky produktivní země (orná půda, les, ...)
nutné k zabezpečení životodárných systémů.
Výraznou předností AES před jinými indikátory je schopnost vyjádřit environmentální dopady i za hranicemi příslušného regionu
(města, státu).
Definice
Ekologická stopa definované populace (jednotlivec, město, stát...) je tedy celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná
výhradně k zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používání běžných technologií.
Metodika AES
Stručně uvedeme jednotlivé kroky AES:
- odhad plochy země na osobu odpovídající spotřeby každé hlavní spotřební položky
- výpočet celkové ekologické stopy osoby - součtem ekosystémových ploch každé položky ročního nákupního koše
- ekologická stopa populace je součtem ES všech osob v populaci
Ukázka matice spotřeba - land-use
- Kategorie země (ha/osobu): Energetická z., Degradovaná z., Zahrady, Orná půda, Pastviny, Les, Celkem
- Spotřební položky: Potraviny, Bydlení, Doprava, Spotřební zboží, Služby, Celkem
Konkrétní příklady
- ES pražské dopravy
- Celková ES Londýna
Některé závěry nedosažitelné jinou dosud používanou technikou:
- odhození odpadu do netříděného ("do popelnice") vs. odvoz autem do tříděného sběru
- sdílení drahého neúsporného auta vs. vlastnění elektromobilu
- ...
5.5. Nástroje k dosažení TUR
5.5.1. Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC)
Cílem připravované právní úpravy integrované prevence a omezování znečištění a integrovaného registru znečišťování je dosáhnout
maximální možné prevence průmyslového znečišťování všech složek životního prostředí a zabezpečit tak plnou slučitelnost právního
řádu České republiky v této oblasti s právem Evropských společenství, zejména se směrnicí 96/61/ES, navazujícími rozhodnutími
Evropské komise a dále s doporučením Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) C(96)41/Final.
Uvedené cíle mají být dosaženy těmito nástroji:
- integrované zhodnocení všech vlivů provozu určitých zařízení na životní prostředí, na jehož základě má být namísto více individuálních
povolení (vyjádření, stanovisek, souhlasů) vydáno žadateli jedno tzv. integrované povolení k provozu těchto zařízení,
- vzájemná komunikace mezi žadatelem a povolujícím subjektem, jejímž výsledkem má být stanovení opatření a podmínek pro provoz
zařízení, vhodných jak pro životní prostředí, tak pro provozovatele zařízení,
- využití výměny informací o nejlepších dostupných technikách mezi členskými státy Evropské unie,
- zveřejňování údajů o znečišťujících látkách, vedených v integrovaném registru znečišťování.
Tyto nástroje mají být promítnuty do systému povolování provozu zařízení podle platných právních předpisů. Navrhovaná právní
úprava má vymezit okruh zařízení, která novému systému budou podléhat povinně s tím, že i ostatní zařízení mohou jejich provozovatelé
do tohoto systému zapojit. Účinnost navrhované právní úpravy se předpokládá ke dni 1. ledna 2003 s tím, že některé instituty
budou mít odloženou účinnost až o 4 roky.
Příručka pro IPPC: http://www.ceu.cz/IPPC/Prirucka/Default.htm
5.5.2. Nástroje IPPC
Best Available Technique (BAT)
- představuje nejefektivnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních metod, které jsou zároveň technicky
a ekonomicky dostupné.
- Technikou se přitom rozumí jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno a vyřazováno
z činnosti,
- Dostupnou se rozumí technika, která byla vyvinuta v měřítku, které umožňuje realizaci v příslušném průmyslovém oboru za ekonomicky
a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přednosti, ať již tato technika je nebo není v dotyčném členském
státě používána či vyráběna, pokud je provozovateli vhodně přístupná, a pod pojmem
- Nejlepší se rozumí nejefektivnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
Další info dostupné na ČEÚ: http://www.ceu.cz/IPPC/.
5.5.3. Ekologické značení (eco-labelling)
Řízení procesu značení ekologický šetrných výrobků v ČR * (Agentura pro ekologicky šetrné výrobky)
Agentura pro ekologicky šetrné výrobky (součást ČEÚ, http://www.ceu.cz) je odpovědným a výkonným orgánem Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků. Přijímá a vyřizuje přihlášky
žadatelů o propůjčení ochranné známky "Ekologicky šetrný výrobek" konkrétním výrobkům a samozřejmě také kontroluje dodržování
kritérií a podmínek u držitelů této známky. Zastává též funkci sekretariátu Rady pro ekologicky šetrné výrobky - odborného
poradního orgánu ministra v Národním programu. Agentura zajišťuje rozvoj Národního programu také v etapě výběru nových výrobkových
kategorií, stanovení kritérií pro hodnocení výrobků a jejich zpracování v podobě nových směrnic s požadavky pro udělení ochranné
známky EŠV. Veškeré činnosti zajišťuje v souladu s ekolabelingovými předpisy EU a aproximační strategií pro oblast životního
prostředí. Zveřejňuje výsledky Národního programu a zajišťuje ve spolupráci s MŽP jeho propagaci.
Příklad směrnice ke značení
Tepelně izolační materiály ze sběrového papíru: http://www.ceu.cz/ESV/Smernice/SME012000.htm
Ekolabelingový systém Evropských společenství platný v EU
Nadnárodní státní systém založený na základě rady Evropského hospodářského společenství ze dne 23. března 1992. Jedním z důvodů
jeho založení byla snaha omezit rostoucí množství ekolabelingových národních systémů, popř. je přivést ke vzájemné větší spolupráci.
Ekolabeling Evropských společenství je založen na týchž zásadách jako Program ČR. Z možnosti obdržet ochrannou známku jsou
podobně jako v našem programu vyloučeny potraviny, nápoje, léčiva střelné zbraně a výbušniny.
5.5.4. EMAS
Co je EMAS?
EMAS, neboli Eco-Management and Audit Scheme (Systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí), je jedním z kooperativních nástrojů ekonomie životního
prostředí, uplatňovaných v rámci Evropské unie. Vstoupil v platnost v dubnu 1995 a podniky, které se k tomu dobrovolně rozhodnou,
podle něj mohou zavádět EMS (Environmental Management System - systém řízení podniku z hlediska ochrany životního prostředí).
Přistoupením k EMAS se příslušný podnik zavazuje hodnotit a zlepšovat dopad svých činností na životní prostředí. (Tím mimo
jiné naplňuje požadavky ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a zohledňování principů trvale udržitelného rozvoje,
které zakotvuje Smlouva o Evropské unii.)
K plné účasti v EMAS a souvisejícímu zařazení do příslušného registru musí podnik učini následující kroky:
- Vytvořit politiku životního prostředí
- Provést úvodní přezkoumání stavu životního prostředí, které odhalí vliv podniku na životní prostředí a jeho jednotlivé složky,
soulad s legislativou vztahující se k ochraně životního (ale i např. pracovního) prostředí, … apod.
- Stanovit si cíle ochrany životního prostředí a zavést programy k jejich dosažení.
- Zavést EMS.
- Provádět pravidelné interní či externí audity tohoto systému.
- Vytvořit prohlášení o stavu životního prostředí a nechat si jej ověřit nezávislým ověřovatelem. (To se musí opakovat minimálně
každé 3 roky.)
- Zaregistrovat se u příslušného subjektu.
- Zpřístupnit prohlášení o stavu životního prostředí veřejnosti.
Historie EMAS
Program EMAS vstoupil v platnost v dubnu 1995 na základě Nařízení Rady (ES) č. 1836/93 z července 1993 a byl otevřen především
pro podniky z výrobní (průmyslové) sféry.
Revize tohoto nařízení byla provedena v roce 2001, a to Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001, označovaným
jako EMAS II. K revizi došlo zejména z následujících důvodů:
- Ukázalo se, že nejen průmysl, ale i ostatní ekonomické sektory mají významný vliv na kvalitu životního prostředí. (Potvrdily
to pilotní projekty v jednotlivých zemích, které využily možnosti rozšíření programu na ostatní sektory podle článku 14 původního
nařízení.)
- Bylo potřeba sladit požadavky EMAS a mezinárodní normy 14001, podle které je též možno zavést EMS.
- Bylo třeba více podpořit zavádění EMS v malých a středních podnicích (SMEs - Small and Medium Enterprises).
- Článek 20 původního nařízení vyžadoval provést revizi programu nejdéle do pěti let od jeho vejití v platnost.
Hlavní cíle revize (a tedy nového nařízení) tudíž byly:
- Rozšíření platnosti nařízení z oblasti průmyslu na všechny ekonomické sektory (včetně veřejných institucí).
- Širší účast zaměstnanců na zavádění EMS (EMAS) a na procesu zlepšování vlivu podniku na životní prostředí.
- Posílení kompatibility mezi EMAS a ISO 14001 využitím ISO 14001 jako nezbytného základu EMS. (To umožní lépe definovat požadavky
EMAS, které jdou nad rámec ISO 14001.)
- Podpora účasti malých a středních podniků v programu.
- Zavedení loga programu. (Zvýší se tím možnosti zaregistrovaných podniků využít registrace ke své propagaci.)
- Kvalitnější posuzování nepřímých vlivů činností podniku na životní prostředí (např. investic, administrativních rozhodnutí,
zajišťování služeb, …).
Pozn.: Pozn.: Česká republika, jakožto nečlenská země EU, přebírá příslušná nařízení ve formě "Národního programu EMAS" a "Pravidel
k zavedení EMAS".
Národní program zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí
(Program EMAS v ČR)
viz http://www.ceu.cz/EMAS/EMASvCR.html
Řízení EMAS v ČR
Agentura EMAS – je zřízena v Českém ekologickém ústavu. Plní funkci sekretariátu Rady programu EMAS v ČR, zabezpečuje odborné a manažerské
činnosti spojené s tímto programem. Spravuje databázi českých podniků registrovaných podle normy EMAS a spolupracuje s Českým
akreditačním institutem při notifikaci a prověřování činnosti zahraničních akreditovaných ověřovatelů
působících v České republice.
5.6. Aktivity EU v oblasti TUR
5.7. Stav v ČR
5.7.1. Státní politika životního prostředí pro 2001
5.7.2. Zpráva o stavu ŽP za r. 2000
Perspektivy
5.8. Odkazy
5.8.1. Další relevantní VŠ kurzy
FSS MU: Životní způsob na sklonku Říma
vyučuje: PhDr. Jarmila Bednaříková, CSc., Ústav klasických studií, FF MU, Brno, PhDr. Lubor Kysučan, Katedra klasické filologie, FF
UP Olomouc
Zánik antické (římské) civilizace představuje jednu z modelových situací civilizační krize. Tvůrcové přednášky i semináře
si budou všímat základních charakteristik dobového vývoje, který představuje sociální předobraz a určitou obdobu soudobé globální
krize (vývoj ekonomiky, úpadek občanské společnosti, prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými, vztah státu k chudým a
bohatým, konzumní životní styl, krize tradičního náboženství, nové náboženské směry a nové životní hodnoty, kosmopolitismus
a xenofobie, střetávání různých kultur a jejich vzájemné prolínání). Pozornost bude věnována i návrhům na řešení krize antické
společnosti a jejich inspirativní hodnotě pro současnost. V semináři budou čtena a rozebírána svědectví antických autorů a
promítnuty k tématu se vztahující videoprogramy.
FSS MU: Environmentální problémy starověkých civilizací
vyučuje: PhDr. Lubor Kysučan, Ph.D., Katedra environmentálních studií FSS MU, Brno
Devastace životního prostředí a s ní spojené ekonomické a sociální krize přispěly k zániku řady vyspělých civilizací. Seminář
bude sledovat dějiny environmentálních krizí (zejména těch antropogenních) a jejich dopad na stabilitu starověkých civilizací
(Egypt, Přední východ, Dálný východ, Řecko, Řím, předkolumbovské civilizace Latinské Ameriky). Pozornost bude věnována zároveň
dobovým pokusům o ochranu přírody (náboženská tabu, environmentální zákonodárství). Základ seminární práce bude představovat
studium dobových písemných i archeologických pramenů.
PedF MU: Ge4_RRZ4 Regionální rozvoj
vyučuje: RNDr. Daniel Borecký, CSc.
Předmět rozšiřuje zájem posluchačů o regionální rozvoj jako nově rozvíjenou disciplínu regionální geografie. Zájemce seznamuje
s teoretickými základy, ale zejména praktickou aplikací metodických nástrojů regionálního rozvoje u nás používaných (SWOT
analýza, strategie rozvoje a ostatní regionálně plánovací materiály).
Osnova: 1.Obecné pojetí regionálního rozvoje jako geografické disciplíny. 2.Strategie jako nástroj rozvoje regionů (strategické,
regionální, územní a ekologické plánování. 3.Obecné zásady regionální politiky. 4.Příprava programových dokumentů regionálního
rozvoje v ČR (Regionální rozvojový plán, operační programy). 5.Moderní metody regionálního rozvoje (SWOT analýza). 6.Rozvojové
strategie a programy na úrovni krajů, měst a venkovských obcí.
PedF MU: Ge4_RSZ5 Regionální struktury
vyučuje: prof. PhDr. Petr Chalupa, CSc.
Dopady fázových civilizačních přechodů do regionálních struktur. Problematika přechodu do 3. civilizační vlny na území České
republiky.
Osnova: 1) Civilizační fázové přechody 2) Ekonomický vývoj a jeho důsledky 2.1.) Období 1918-1945 2.2.) Období 1945-1989
2.3.) Období 1990- 3) Podmínky k realizaci fázového civilizačního přechodu v České republice 3.1.) Ekonomický vývoj 3.2.)
Zahraniční obchod 3.3.) Levná kvalifikovaná pracovní síla 3.4.) Nezaměstnanost obyvatelstva
5.8.2. Udržitelný rozvoj - vybrané tištěné publikace a nosiče CD-ROM
6. Úlohy veřejných a soukromých subjektů v ochraně ŽP
6.1. Role subjektů v ochraně ŽP
Cíl: Poznáte rozdílné role jednotlivých typů subjektů (veřejné a soukromé) v ochraně ŽP.
Cíl: Seznámíte se s hlavními úlohami státu.
V politice států znamená respektování principu trvale udržitelného rozvoje uvědomění si, že je nutné formulovat státní politiku
v životním prostředí. Role trhu a státu se musejí doplňovat, což platí dvojnásob v informační politice v životním prostředí,
kde zejména může stát přímo působit (monitoring, zákonem nařízené sledování environmentálních ukazatelů). Jaké úlohy tedy
plní stát a ostatní subjekty v ochraně životního prostředí, co jim ukládá zákon a jaké jsou metody dobrovolného respektování
zásad trvale udržitelného rozvoje?
6.1.1. Stát, veřejná správa
Za koordinaci zájmů a činností soukromých (ekonomických) subjektů s vlivem na životní prostředí nese hlavní odpovědnost stát.
Stát má a bude mít nezastupitelnou úlohu také tam, kde neexistují vlastnické vztahy (ovzduší) nebo kde je nelze přesně vymezit
(vody v řekách, mořích) a také tam, kde sice jsou definovány, ale nepokrývají celou oblast vlivů určité činností na životní
prostředí (půda v zemědělství, těžba surovin) - tedy tam, kde existují externality, které by soukromý subjekt provádějící
určité činnosti nemusel respektovat, viz [STPOL95].
To se týká zejména činností s globálním vlivem - znečišťování ovzduší, vod, kontaminace půd. Je třeba definovat státní politiku
životního prostředí, na jejím základě aktualizovat a modernizovat legislativní systém, zapojovat se do mezinárodních aktivit
a především působit na soukromé subjekty.
Zaměříme se nyní na konkrétní situaci v České republice a na priority v tomto směru. Prvořadými problémy státní politiky v
životním prostředí je řešení následujících environmentálních hrozeb:
- Globální ohrožení - globální změny klimatu (skleníkový efekt), narušení ozónové vrstvy (ozónová díra), úbytek tropických deštných
lesů, kyselé deště;
- Snižování biodiverzity - omezování různorodosti druhů (vymírání druhů), degradace a ztráta biotopů;
- Znehodnocování přírodních zdrojů - těžba neobnovitelných zdrojů, snižování úrodnosti půd, rozšiřování pouští;
- Ohrožování zdraví obyvatel - vypouštění plynných emisí, radioaktivních látek, biologicky nebezpečných odpadů.
- Výraznou funkcí státu (veřejné správy) je zabezpečení informační základny pro sledování a ochranu životního prostředí. Tuto
odpovědnost nelze beze zbytku převést na privátní subjekty.
Regulace vlastnických práv
Vliv státu může nabýt i podoby omezení vlastnických práv, především ve smyslu regulace nakládání se soukromým majetkem (např. regulace hospodaření v lesích,
využívání vodních toků, zástavba území, atd.).
Omezení může být kompenzováno, např.
- daňovými úlevami
- dotacemi
Vymezování chráněných území
Dalším, klasickým a dodnes podstatným vlivem státu, resp. veřejné správy je vymezování chráněných území.
Vymezování chráněných druhů
Nastavení ekonomických nástrojů státní ekologické politiky
viz
ekonomické aspekty ochrany ŽP
Další legislativa
- proti znečišťování složek ŽP (voda, vzduch, půda)
- využívání území, nerostného bohatství
- regulace hospodaření s odpady
Vymáhání dodržování legislativy
- kontrolní orgány v oblasti ŽP (ČIŽP, SÚJB, ČOI, lesní stráž),
- orgány činné v trestním řízení (policie, státní zastupitelství, soudy),
- celní orgány,
- finanční úřady
6.1.2. Podnikatelské subjekty
Tržní mechanismy fungují dobře tam, kde jsou přesně vymezené vlastnické vztahy, kde tzv. externality (tzn. vlivy sahající
mimo objekt vlastnictví) neexistují nebo jsou slabé, viz [STPOL95]. Tam je možno využít zákonem stanovených práv a povinností
vlastníků. Vycházeje z předpokladu, že vlastnictví zavazuje a že je možné zákonem ukládat vlastníkům povinnosti (např. vlastník
lesa je povinen řídit se "lesním zákonem" - zákon č.225/1995 Sb., majitel vodní plochy zákonem č.138/1973 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, atd.).
Výrazem zájmu soukromého sektoru o životní prostředí je nejen dodržování zákonů, ale i dobrovolné definování vlastní environmentální
politiky směřující k principům trvalého zlepšování vztahu k životnímu prostředí. K tomu existuje několik používaných nástrojů,
mezi něž patří i systémy environmentálního managementu podle standardů ISO 14000 (EMS), viz [HENVI96], a Nařízení Rady EU
1836/1193 (EMAS), viz [EMAS93].
Kompromisním řešením neznamenajícím ostré omezení vlastníckých práv může být tzv. omezený (komerční) rozvoj,
kdy je na části daného území realizován určitý komerční záměr, přičemž je pro tento účel vybrána nejméně hodnotná část a na
zbytku
se z výtěžku činnosti financuje ochrana. Tím se dosáhne i zvýšeného pocitu podílu danáho subjektu na ochraně vlastního okolí
bez újmy na podnikatelském záměru.
Celkově lze povinnosti podnikatelů v ochraně ŽP shrnout do následujících oblastí:
- obecné
- v ochraně vod
- v ochraně ovzduší
- v odpadovém hospodářství
- v ochraně přírody
- v ochraně lesa
- v ochraně nerostného bohatství
6.1.3. Nevládní organizace
6.1.4. Občané
6.2. Environmental Impact Assessment (EIA) * (Posuzování vlivu na životní prostředí)
Cíl: Poznáte terminologii a hlavní principy posuzování vlivu na životní prostředí obecně a podle české legislativy.
Jde o klíčový nástroj v oblasti ekologické prevence, jehož prostřednictvím jsou posuzovány možné dosud neexistující dopady
plánovaných projektů a staveb na životní prostředí.
Proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) zaujímá jedno z nejdůležitějších míst v systému prevence poškozování životního
prostředí.
Může pomoci zabránit vzniku nenapravitelných škod a minimalizovat negativní dopady lidské činnosti.
V rozvinutých zemích je proces EIA řazen mezi nejvýznamnější nástroje k hodnocení investičních plánů, u nichž je předpokládán
výraznější dopad na místo, v němž mají být plány uskutečněny.
6.2.1. Smysl EIA
- prevence -- pokud lze očekávat, že daný záměr (stavba, činnost, technologie) bude mít významný vliv na životní prostředí, je záměr ještě před realizací posouzen odborníky, jeý záměr popíší a souhrnně zhodnotní.
- demokracie (podíl na rozhodování) -- shromáždí se názory veřejnosti a veřejné správy na realizaci záměru.
6.2.2. Rozsah EIA
Hodnotí se celý "životní cyklus" záměru, tj. fáze
- přípravy,
- provedení (např. vybudování továrny, komunikace),
- provozování (např. provoz dané technologie, komunikace)
- likvidace
- sanace
Záměr obsahuje i návrh protiopatření vůči potenciálním škodám na ŽP během těchto fází.
6.2.3. Pojmy z oblasti EIA
Vliv (Impact)
Není zde vždy nutně míněn negativní vliv, může být i příznivý. Jde o vlivy přímé i nepřímé, druhotné, dočasné, krátkodobé,
atd...
Zjišťovací řízení (Screening)
U záměrů, kde neí zcela jednoznačně zřejmé, že je třeba vypracovat EIA, je nejdříve proveden tzv. screening, kdy je zjištěna potřeba
a rozsah dokumentace (scoping).
Dokumentace (Statement, Report, Documentation)
Je zpracována v rozsahu daném zjišťovacím řízením. Vypracuje ji navrhovatel (investor) záměru.
Posudek (Review)
Vypracovaná dokumentace je předána k posouzení nezávislým odborníkem, který vypracuje posudek (report).
Ten se dostane spolu s dokumentací (předloženým popisem záměru) úřadu, který zaujme stanovisko.
Stanovisko
Stanovisko je postoj úřadu na základě předloženého záměru a nezávislých posudků.
Může mít podobu stanoviska v územním řízení podle stavebního zákona, povolení těžby podle horního zákona atd.
Stanovisko EIA není pro postup v těchto řízeních "zcela závazný"
(tj. nesouhlasné stanovisko neznamená automaticky neschválení záměru), ale dosud (v ČR) se při negativním stanovisku
nebyl nikdy souhlas dán.
6.2.4. Zakotvení EIA v právním systému ČR a v mezinárodních úmluvách
Pro závažné lokální, regionální a národní projekty musí být hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA) podle platné české
legislativy
(zákon č. 100/01 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí) povinně vypracováno.
V praxi lze předpokládat nadále nárůst počtu předkládaných záměrů.
Z podaných záměrů je obvykle cca 90 % schváleno, často však v průběhu procesu dochází k modifikacím směrem k environmentálně
přijatelnější podobě záměru.
Efekt EIA je tedy každopádně pozitivní.
6.2.5. Strategická EIA
Týká se posuzování nikoli jednotlivých záměrů, ale celých strategií (koncepcí, plánů, programů...).
6.3. Financování ochrany přírody a krajiny v mezinárodním měřítku
Cíl: Poznáte hlavní zdroje financování ochrany ŽP v národním a mezinárodním měřítku.
6.3.1. Mezinárodní finanční prostředky
6.3.2. Národní fondy ŽP
6.3.3. Rozvojové projekty
6.3.4. Debt-for-nature
6.3.5. Půjčky
6.4. Financování ochrany přírody a krajiny v ČR
6.4.1. Prostředky státní sféry v tuzemsku
Prostředky státního rozpočtu
Prostředky rozpočtů územní samosprávy (kraje, obce)
Prostředky ze znečišťování ŽP (SFŽP)
6.4.2. Prostředky státní sféry ze zahraničí
Prostředky mezinárodních programů (PHARE, SAPARD, ISPA, LIFE)
Investiční a rozvojové banky a fondy
Prostředky jiných vlád
6.4.3. Prostředky nevládní
Tuzemské nadace
Nadace v zahraničí a nadnárodní nevládní organizace
7. Ekonomické aspekty ochrany ŽP
Cíl: Poznáte ekonomické nástroje k ochraně ŽP, ekonomické metody hodnocení ŽP atd.
7.1. Ekonomika a životní prostředí
7.1.1. Makroekonomie a ŽP
Přímé nástroje
Přímé nástroje státu k ovlivňování chování ekonomických subjektů k ŽP mají převážně charakter command-and-control, tedy nařiď a sleduj, převážná většina z nich tedy patří mezi "klasické" nástroje státní politiky v oblasti ŽP a řada z nich je pro svůj "netržní"
charakter považována za málo účinné. Přesto je řada z těchto přímých nástroj dosud (nejen v ČR) uplatňována:
- limity (znečišťování ovzduší, vypouštění odp. vod, znečištění půdy), normy (např. hygienické, pracovní, atd.), standardy
- příkazy, zákazy (v ČR dosud používaná častěji než v jiných vyspělých zemích - jde o "nesystémový" prvek)
- předpisy ukládající dodržování předepsaného postupu (povinné hodnocení, schvalování, souhlasy, povolování)
Nepřímé nástroje
Jejich výhodou je schopnost tržně působit - ekonomicky stimulovat, případně stimulovat i morálně.
- ceny: věcně usměrňované ceny (energie, nájmy, zemědělské komodity atd.), státem dané odhadní ceny (např. pozemků) a nepřímé působení na ceny: např. daněmi
- poplatky (smyslem je internalizovat externality): za uložení odpadu, znečištění ovzduší, látky poškozující ozonovou vrstvu, odběry
povrchové a podzemní vody, vypouštění znečištěných odpadních vod, za trvalé či dočasné odnětí zemědělské půdy, lesní půdy,
z plochy dobývacího prostoru, za vydobyté nerosty
- úvěrové politika
- granty, dotace
- cla
- náhrada škod
- obchodovatelná emisní povolení
- environmentální pojištění
- depositně-refundační systémy
- systémy označování ekologicky šetrných výrobků
7.2. Metody hodnocení ŽP
7.2.1. Ekonomické indikátory trvale udržitelného rozvoje
7.2.2. Environmentální účetnictví
7.2.3. Mimotržní oceňování ŽP
Ekonomické hodnocení ekologických funkcí území
viz studie ČEÚ: http://www.ceu.cz/ECON/SejakEkonomicke.htm
Pokracování v kvantifikaci environmentálních škod zpusobovaných v České republice
viz studie ČEÚ: http://www.ceu.cz/ECON/SvejdarovaSkody.htm
7.3. Ekonomické nástroje ochrany ŽP
7.3.1. Výdaje na ochranu ŽP
7.3.2. Cenové regulace
- věcně usměrňované ceny (energie, nájmy, zemědělské komodity atd.),
- státem dané odhadní ceny (např. pozemků) a
- nepřímé působení na ceny: např. daněmi
7.3.3. Environmentální daně
Slouží buďto jako
- postih nežádoucí (produkce, jevu, procesu, ekologicky nepříznivého chování) zvýšením daňového zatížení či naopak
- podpora příznivého chování (produkce, technologie...) snížením daňového zatížení.
Úloha ED by měla v budoucnu postupně výrazně narůst, přičemž ale musí být celkové daňové zatížení v ekonomice zachována (fiskální
dopad pokud možno neutrální).
V daňovém systému České republiky existují následující daně (všechny, nejen environmentální):
- DPH
- spotřební daň
- daň z příjmu (FO, PO)
- daň z nemovitostí
- silniční daň
- dědická a darovací daň
- daň k ochraně ŽP
Blíže k jednotlivých typům daní:
DPH
Sníženou, tj. zvýhodněnou sazbou DPH (nyní 5%) jsou často daněny výrobky či služby environmentálně příznivé: např. z recyklovaného
materiálu. Neplatí to vždy: někdy jsou příznivé výrobky či služby daněny základní (22%) sazbou, jindy (zejména dříve) byly
některé env. nepříznivé produkty daněny sníženou sazbou (paliva).
7.3.4. Spotřební daň
Představuje jakousi "dodatečnou" daň na spotřebu určitých druhů výrobků, kde je zřejmé, že ani zvýšené zdanění neodradí od
koupi: v současnosti jsou to alkoholické nápoje, tabákové výrobky, uhlovodíková paliva.
Primárním důvodem k zavedení však nebyly environmentální důvody: smyslem je primárně posílit příjem státní pokladny.
Daň z příjmu
Od této daně jsou osvobozeny některé environmentálně příznivé podnikatelské činnosti:
- např. výroba energie z alternativních zdrojů
Daň z nemovitostí
Obecně má za úkol stimulovat vlastníky k intenzivnímu využívání nemovitostí, což může mít i negativní environmentální dopady
(např. zastavění pozemku).
Silniční daň
Silniční daň je environmentální v tom smyslu, že daní provoz silničního motorového vozidla za účelem podnikání (i např. služební
cesty vozidly zaměstnanců jsou daněny). Navíc donedávna existovalo zvýhodnění vozidel splňujících přísnější emisní limity.
Od silniční daně je osvobozena autobusová doprava osob v linkových autobusech.
Podobný efekt jako SD může mít i poplatek za používání dálnic (dálniční známky).
Dědicka a darovací daň
může být odpuštěna, pokud je dar použit na ekologické účely.
"Skutečné" ekologické daně
nad rámec výše uvedených "klasických" daní zatím nejsou v ČR zavedeny.
7.3.5. Environmentální pojištění
Princip EP spočívá v tom, že nositelé činností s potenciálním rizikem ohrožení ŽP (výroba, doprava) se proti tomuto riziku pojišťují (dobrovolně nebo povinně).
- dochází ke koncentraci prostředků na sanaci případných envir. škod
- systémem bonusů a malusů může pojišťovna sama zohlednit environmentální chování pojištěnců
- pojišťovna vyvíjí aktivity, aby ke škodám nedocházelo
V ČR zatím není rozšířeno pravděpodobně z důvodů malé poptávky.
8. Vybrané sociální aspekty v souvislosti s ŽP
8.1. ŽP a bezpečnost
Cíl: Poznáte, jaký vliv na ŽP a naopak mají konflikty různé povahy a rozsahu.
8.1.1. Pojmy
Environmentální stres
Zahrnuje kvantitativní či kvalitativní
- nedostatek přírodních zdrojů nebo jejich
- degradaci
Environmentální nedostatek
je definován jako nedostatek obnovitelných či neobnovitelných zdrojů a environmentálních služeb:
- vyšší tlak na zdroje v důsledku populačního růstu
- nerovnoměrná distribuce zdrojů
- omezené množství zdrojů v důsledku jejich degradace nebo vyčerpání
Národní a mezinárodní bezpečnost
Národní bezpečnost znamená
- absence ozbrojeného konfliktu
- trvalá existence, integrita a suverenita státu
Mezinárodní bezpečnost znamená
- mírové soužití států v mezinárodním systému.
Environmentální služby
jsou podmínky a procesy, jejichž prostřednictvím přírodní ekosystémy podporují a uspokojují lidské potřeby. Patří sem např.
životadárné funkce běžně vykonávané ekosystémy (čištění vzduchu a vody, detoxikace a recyklace odpadu, udržování úrodnosti
půdy...).
Konflikt
je dynamické proces různého stupně intenzity pohybující se mezi dvěma extrémy:
- funkční spolupráce -- válka
8.1.2. ŽP a konflikty
Vliv ŽP na konflikty
Na vznik konfliktů obvykle působí řada faktorů (multikauzalita), environmentální stres může být jednim z nich a jeho role bývá různě významná a může být nepřímá. Vztah ES-konflikt je obousměrný: konflikt může naopak působit zhoršování životního prostředí a další ES.
Environmentální stres může mít na konflikty vliv:
- zásadní: po celou dobu je ve středu zájmů stran konfliktu
- katalytický: posiluje nestabilitu a zvyšuje pravděpodobnost konfliktu
- být impuls k vypuknutí: vlastní příčiny jsou jinde, ale vyhrotí se pod tlakem ES
Typy environmentálních konfliktů
- Etnicko-politické konflikty
- Konflikty související s migrací
- Mezinárodní konflikty o zdroje
- Konflikty vyvolané globálními změnami či opatřeními proti nim
8.2. Environmentální migrace
Cíl: Seznámíte se s pojmy environmentální migrace, jejím významem, rozsahem a metodami předcházení této migraci.
8.2.1. Migrace ve světovém měřítku
8.2.2. Povaha migrace
8.2.3. Vnitřní migrace
8.2.4. Specifika environmentální migrace
8.2.5. Perspektivy, řešení a rizika
9. "Mikroenvironmentalistika"
9.1. Ekologie bydlení, domácností a pracovišť
Cíl: Naučíte se základům "ekologického" bydlení, práce, výchovy a občanského jednání.
9.2. Dohody o dobrém sousedství
Cíl: Na příkladu se seznámíte s vzorovou dohodou o dobrém sousedství jakožto prvku realizace lokální Agendy 21.
9.3. Lokální Agendy 21 * (Příklad: město Kladno)
Cíl: Seznámíte se s příkladem Lokální Agendy 21 v Kladně.
Lokální Agenda 21 (LA21) je program rozvoje obcí a regionů udržitelným způsobem. Koncepce lokálních agend tvoří součást Agendy 21 přijaté r. 1992 v Riu.
V signatářských zemích Agendy 21 jsou v míře uplatňování lokálních agend velké rozdíly - někde existují až v 90 % obcí, jinde
(jako v ČR) jde spíše o výjimky.
Hodnoty prosazované LA21:
- partnerství (veřejná správa-občané)
- spolupráce
- komunikace a plánování časových postupů (zajímat se průběžně, nikoli řešit vše ad hoc)
- participace (na rozhodování)
10. Vstup ČR do EU a životní prostředí, Agenda 2000
Cíl: V souvislosti se vstupem ČR do EU si uvedeme podstatu environmentální politiky Evropské Unie.
Cíl: Poznáme hlavní strategické kroky ČR v oblasti ŽP před vstupem do EU a problémy s tím spojené.
10.1. Evropská unie * (Základní údaje, historie, instituce EU, právní systém)
10.2. Životní prostředí v zemích EU
10.3. Evropská environmentální politika
10.4. Evropská environmentální legislativa
10.5. Asociační dohoda ČR a EU
10.5.1. Přístupové partnerství
- Trvalá transpozice legislativy
- Zavedení podrobných harmonizačních programů a prováděcích strategií
- Plánování a zahájení těchto programů a strategií
10.6. Procesy a legislativa pro vstup do EU
10.6.1. Ochrana ŽP v kontextu Národního programu příprav na vstup do EU
10.6.2. Aproximační strategie v oblasti ŽP
10.6.3. Pozice EU pro vyjednávání s ČR (v oblasti ŽP)
10.6.4. Dopady vstupu
10.7. Aktuální stav příprav ČR na vstup do EU
Cíl: seznámíte se s aktuálním stavem příprav na vstup do EU v oblasti ŽP.
Zpráva EU o připravenosti ČR
- Legislativa zůstává neharmonizována, přestože v dubnu '99 schválena nová politika ŽP (více pozornosti vstupu do EU než Politika
z r. '95).
- Přijata Úmluva (Aarhusská) o přístupu k informacích o ŽP.
- Urychlit přijetí zákonů o posuzování vlivu na ŽP (EIA).
- Ochrana vod: žádoucí posun směrem "znečišťovatel platí", ale malý...
- Odpady: zákonná úprava o vratných obalech a výrobcích, žádný pokrok v leg. o nakládání s odpady a nebezpečnými odpady.
- Integrovaná prevence a kontrola znečišťení (IPPC - Integrated Pollution Prevention and Control).
- Ovzduší: dosaženo značné snížení hladiny emisí, formální harmonizace ještě vyžaduje úsilí. Je třeba transponovat leg. o emisích
hluku.
- Chemické látky:
- Radiační ochrana:
- Ochrana přírody a krajiny:
- Sanace po těžbě uranu a nakládání s radioaktivními odpady:
- Nedokončen vhodný program financování těchto aktivit
- Celkově dosaženo jen velmi omezeného pokroku.
Připravenost dalších asociovaných zemí
10.7.1. Environmentální politika ostatních mezinárodních organizací
Aktivity OSN
Aktivity OECD
11. Environmentální informace
11.1. Informační potřeby trvale udržitelného rozvoje
Cíl: Shrneme a zdůvodníme potřebnost informací pro dosažení TUR a obecně při řešení environmentálních problémů.
Norská ministerská předsedkyně Brundtlandová při zahájení konference v Rio de Janeiru přirovnala transformaci k trvale udržitelnému
rozvoji k takovým epochálním společenským změnám, jako byla zemědělská a průmyslová revoluce. Naprosto zásadní význam mají
v tomto procesu informace: "Získávání, transformování, přenášení a využívání nejrůznějších informací na všech úrovních rozhodování,
v nejrůznějších oblastech a formách je typickým rysem současného společenského vývoje a základem úspěšného přechodu k trvale
udržitelnému rozvoji" ([MOL98]).
Význam informací byl uznán i v Agendě 21, v níž je otázce informací věnována kapitola 40. Zaměřuje se především na informace
kvantitativního charakteru, které by měly přinést spolehlivé měřítko, jak se postupuje v předpokládaném směru a zda postup
odpovídá koncepcím trvalé udržitelnosti.
Vlády jednotlivých států budou podle rozhodnutí Valného shromáždění OSN podávat každoročně zprávu o pokroku směrem k trvalé
udržitelnosti právě za pomoci indikátorů. Zprávy se mají zaměřit na kritické elementy trvalé udržitelnosti a mají obsahovat
analýzu hlavních trendů a nejdůležitějších problémů, které musí daná země překonávat.
Kvantitativní informace pro trvale udržitelný rozvoj by se měly uplatnit ve všech fázích a na všech úrovních rozhodovacího
procesu. Tento rozhodovací proces se uskutečňuje v různých geografických měřítcích: v obcích, na úrovni regionů, států i na
úrovni mezinárodní.
Rozhodovací proces se týká různých společenských sektorů, jako je průmysl, zemědělství nebo zdravotnictví, a různých subjektů
s celospolečenským vlivem, především vlád, a to jak vlád centrálních nebo samospráv, místních vlád jednotlivých regionů nebo
obcí. Důležité je ovšem i rozhodování na úrovni menších celků.
Řešení environmentálních problémů
- Rozpoznání problému - jelikož velká většina (globálních) environmentálních vlivů člověka nemá v počáteční fázi jednoznačně identifikovatelné
účinky, které by byly patrné bezprostředně každým člověkem, je v této fázi je prvořadá úloha sledování, interpretace výsledků
odborníky a publikace zjištěných faktů. V environmentální oblasti je obzvlášť důležité, aby byl problém rozpoznán včas, ještě
dříve, než se naplno projeví jeho zhoubné účinky. Hlavní roli zde hraje věda a odborníci na environmentální problematiku a
v neposlední řadě i publicisté.
- Uznání problému - jakmile je škodlivý vliv určité činnosti člověka alespoň částečně prokázán, nastupuje fáze jeho uznání. Až už tak politici
učiní o své vůli či pod nátlakem veřejnosti, uzná výkonná a zákonodárná moc na základě výsledků vědeckých sledování škodlivost
této činnosti. Podstatné je, že až do doby uznání je celá zodpovědnost na expertech, kteří zpravidla jako jediní mají v rukou
informace, které o problému svědčí. Jakmile je problém uznán, přestává být výlučnou záležitostí vědců a stane se věcí veřejnou.
- Formulace opatření - opět na základě doporučení expertů a podle aktuální politicko-ekonomické situace jsou zformulována opatření, která jsou
rozhodovacími orgány schválena. Opatření mají většinou závaznou platnost pro všechny subjekty s činnostmi, u něhož se vliv
prokázal.
- Uskutečnění (implementace) přijatých opatření - po schválení kroků k zamezení nepříznivě působících činností a zavedení opatření ke zlepšení stavu přichází na řadu jejich
implementace. Ta se sice týká v řadě případů i veřejnoprávních subjektů, ale převážnou měrou se na naplňování podílí soukromý
sektor s tím, že stát implementaci sleduje.
- Zhodnocení uskutečněných opatření - jakmile jsou přijatá opatření implementována, je třeba průběžně vyhodnocovat jejich výsledek (dopad) na životní prostředí.
Zde opět hrají podstatnou roli experti, sledování a odborná interpretace environmentálních dat. Na základě odborné interpretace
se posoudí, zdali opatření přinesla kýžený efekt, zdali je žádoucí v jejich uplatňování pokračovat, s jakými náklady se opatření
prováděla a jaké ekonomické důsledky měla změna životního prostředí vyvolaná přijetím opatření.
V [MOL98] je uveden typický příklad celého procesu - řešení situace vzniklé po objevení předpokládaných negativních účinků
ztenčování ozónové vrstvy Země. V době, kdy se přijímala klíčová mezinárodní ujednání o snižování produkce plynů narušujících
ozónovou vrstvu, nebyl ještě k dispozici zcela nezvratný důkaz o prokazatelně škodlivém vlivu ztenčující se ozónové vrstvy
na zdraví člověka a ostatních organismů na Zemi. Přesto byl problém uznán a řešen. V environmentální oblasti je totiž nutno
uznávat politiku předběžné opatrnosti. Ta spočívá v určité konzervativní skepsi vůči jakémukoli novému působením na životní
prostředí, u kterého není škodlivost explicitně a prokazatelně vyloučena .
Environmentální data * (Charakteristika environmentálních dat)
Informace o životním prostředí (Environmental Information) lze podle Mezinárodního fóra o informacích v ŽP charakterizovat
jako "data, statistiky a jiné kvantitativní a kvalitativní údaje, které rozhodovací orgány vyžadují k hodnocení stavu a trendů
změn prostředí, k formulaci a upřesňování ekologické politiky a k účelnému využívání prostředků".
To, co odlišuje tyto informace od ostatních, je především:
- Různorodý a nesnadno jednotně charakterizovatelný obsah. Určující je spíše
- účel, pro nějž jsou environmentální data shromažďována.
- Stejně tak vznik environmentálních dat je různorodý - typické je pořizování těchto dat měřením (monitoringem) veličin charakterizujících
ŽP, ale i statistické zjišťování a zákonem dané evidování.
- Environmentální data se týkají fenoménů v životním prostředí. Tyto fenomény jsou zpravidla prostorově a časově vymezitelné.
To se odráží na formálních charakteristikách environmentálních dat, používají se datové struktury a algoritmické přístupy
specifické pro data s geometrickým a temporálním určením, existující speciální přístupové a vyhledávací metody.
- Z hlediska použití environmentálních dat je více než jinde podstatná jejich odborná interpretace. Bez ní, viz dále, nemá kvantitativních
dat pro běžného uživatele smysl.
- Široký okruh potenciálních uživatelů - odborníci, ekonomové, politici, veřejnost.
- Chybí jednotný "společný jmenovatel", jakým jsou u ekonomických dat peníze.
Jak vidíme, odlišnosti charakterizující environmentální data nespočívají ani tak v datech samotných (až na zmíněné typické
prostorové a časové vymezení), ale v jejich získávání (způsobu i účelu), a aplikaci (interpretaci a použití). Zejména si povšimneme
jejich aplikace.
11.2. Environmentální informace
Cíl: Poznáme klasifikaci environmentálních dat podle různých kritérií.
11.2.1. Environmentální data podle způsobu aplikace
Získávání, transformace a prezentace environmentálních dat je jedním ze základních prostředků dosažení přechodu k trvale udržitelnému
rozvoji. Environmentální data mají několik funkcí (viz též obrázek):
- Poskytovat informace pro operativní řízení. Řízení může být i automatické (bez bezprostřední účasti člověka). Systémy, které
tato data k řízení využívají, nazýváme řídicí systémy. Sem spadá poskytnutí podkladů pro sledování dodržování limitů a norem
např. pro čerpání přírodních zdrojů, znečišťování,
- Poskytovat informace pro střednědobé plánování a řízení. Toto řízení provádí na úrovni podniků operativní (výkonný, střední)
management na základě souhrnných dat, která ukazují na směr vývoje určitých environmentálních veličin. S tím souvisí stanovení
žádoucích směrů vývoje těchto veličin, viz [PŘI92]. Vytváření podkladů pro uplatňování ekonomických stimulačních nástrojů
např. prostřednictvím environmentálního účetnictví a dalších ekonomických stimulů (cla, daně, úplaty).
- Poskytovat informace pro strategické, dlouhodobé plánování a řízení. Zde se na procesu ovlivňování podílí kromě výkonných
řídících složek (soukromých subjektů, státu) také veřejnost, byť většinou zprostředkovaně jako hodnotitel možných důsledků
environmentálních jevů, které zpravidla interpretují odborníci.
Kvantitativní a kvalitativní environmentální data
Environmentální data mají z hlediska vyjádření, interpretovatelnosti a srovnávání dvě možné podoby:
- Kvantitativní (číselné vyjádření hodnoty určité veličiny);
- Kvalitativní (určitý fenomén je ohodnocen jinými než číselnými prostředky);
Kvantitativní informace Z praktického (profesionálního) hlediska je při shromažďování a zpracování obvykle upřednostňována informace kvantifikovaná.
Přestože mnoho environmentálních informací přirozeně vzniká jako kvalitativní, pro záznam, srovnávání a interpretaci se lépe
hodí informace v číselné (kvantitativní podobě). Metodiky získávání kvantitativních parametrů (monitoring, měření, následná
agregace) jsou snázeji standardizovatelné a ověřitelné. Pro jejich pořizování existují nebo se vytvářejí standardní metodiky.
Nevýhodou kvantifikovaných parametrů je obtížné zachycení kvality, subjektivity, mlhavosti a modality těchto údajů, resp.
přinejmenším ve většině dnešních modelů se s těmito atributy u kvantifikovaných dat neuvažuje. Souhrnně řečeno, kvantitativním
informacím chybějí metainformace, které nelze z primárních dat odvodit a chybí jim schopnost "samointerpretovatelnosti".
Kvalitativní informace Kvalitativně vyjádřená informace má v praxi podobu popisu určitého fenoménu pomocí tvrzení v běžném jazyce za použití termínů
specifických pro danou oblast. Slovník používaných termínů nebývá však přesně vymezen a už vůbec nebývá definována přesná
sémantika použitelných termínů. Kvalitativní informace zpravidla může (otázkou je, zda tuto možnost vždy využívá) zdánlivě
bez problému vyjádřit výše uvedené okolnosti svého vzniku, subjektivní pocity původce této informace, mlhavost či modalitu.
Kvalitativní informace je také v určitém kontextu (zejména ve vztahu k laické veřejnosti) snázeji interpretovatelná .
Kvantitativní vs. kvalitativní environmentální informace
Aby se překonal rozpor mezi snadností standardizace a odborné interpretace kvantitativní informace a snadnou laickou interpretovatelností
a také vyjadřovací jemností a bohatstvím kvalitativně formulované informace, používá se několik prostředků:
- Na straně kvantitativních informací se zavádějí tzv. indikátory, které jsou zpravidla vysoce agregované, nevyžadují další
zpracování a umožňují snadnou (pokud možno i laickou) interpretaci. Pro doplnění metainformací k určitému kvantitativnímu
údaji jsou vytvářeny standardní metodiky, které stanovují povinnost zároveň s pořízením primárních kvantitativních dat doplnit
údaje o kvalitě dat získaných provedeným měřením či výpočtem, uvádějí subjekt zodpovědný za provedené získání dat atd.
- U kvalitativních informací se obtížná formalizovatelnost (a tím pádem obtížné formální srovnávání) řeší zaváděním standardizovaných
metodik získávání těchto dat (stejně jako u dat kvantitativních); a především vytvářením a používáním standardních terminologických
prostředků (slovníky, thesaury, sémantické sítě).
Oba tyto přístupy mají jedno společné - snahu pro formalizaci a standardizaci.
11.2.2. Úrovně abstrakce v environmentálních datech
Rozčleníme dále environmentální data podle úrovně abstrakce od primárních, která jsou bezprostřední abstrakcí reálného světa
po tzv. environmentální ukazatele, které vykazují velmi vysokou úroveň abstrakce.
Primární data (původ: monitoring, evidence, dokumenty)
Jsou data pocházející z prvotního sledování stavu, dějů a činností v životním prostředí. Jsou pořizována buďto (polo)automatizovaným
monitoringem s následným zpracováním do formy evidencí či použitím pro přímé řízení technologických či jiných (např. dopravních)
procesů. Zpravidla se pořizují ze zákona (povinné subjekty), nařízení (veřejná správa) nebo na základě dobrovolného závazku
soukromých subjektů (např. environmentální řízení).
Jejich použitelnost pro přímé informování veřejnosti je malá. Za prvé často nejsou (a nemohou být) veřejnosti přístupná, neboť
obsahují údaje soukromého či dokonce osobního charakteru, na které se vztahuje příslušná zákonná ochrana.
Za druhé bez agregace (vyhlazování chyb, sumarizace, průměrování, vyhledávání minima, maxima) poskytují pro laickou veřejnost
nepodstatné informace (řady nicneříkajících čísel). Primární data vyžadují většinou následnou odbornou interpretaci.
Agregovaná data
Představují první bezprostředně prakticky použitelnou úroveň abstrakce z primárních dat. Na prostorově a časově určená primární
data se aplikují zde funkce souhrnu (sumace, proložení vyhlazovací křivkou a integrace), průměru (zpravidla aritmetického
- např. podělením souhrnu vztažnou plochou), relativizace (vztažením k nějaké referenční hodnotě), atd.
Indikátory (ukazatele)
Kvantitativní a kvalitativní indikátory jsou data na velmi vysoké úrovni abstrakce. Vznikají několikanásobnou aplikací výše
uvedených agregačních operací (sumace, průměru, relativizace, atd.). Kvantitativní indikátory jsou ze všech typů environmentálních
dat nejlépe použitelné pro rozhodování, informování laické veřejnosti a vzájemné (a to i mezinárodní) srovnávání.
Podle [MOLD98] indikátory více zdůrazňují kvantitativní formu informací než slovní popis. Podstatou je to, že poskytují měřítko,
kterým se environmentální stavy, trendy a cíle dají kvantitativně hodnotit a srovnávat. Zároveň indikátory poskytují jednodušší,
pro veřejnost čitelnější a pochopitelnější způsob informace, než statistiky nebo dokonce primární data.
Velmi důležitá je též funkce mezinárodního srovnávání:
- indikátory mají (měly by mít) přesně specifikovanou a mezinárodně uznávanou metodiku;
- jsou to vždy hodnoty relativizované ("přepočítané") vůči nějaké zcela zřejmé a pochopitelné vztažné veličině (např. na osobu,
km, rok, GNP v jednotkách USD apod.);
- snadno se interpretují např. uvedením typických (středních) hodnot ukazatele, možné odchylky, nebezpečných odchylek, atd.;
- dalšího uplatnění ukazatelů se dosahuje vzájemným porovnáním např. v rámci časové řady (zjistí se trendy) nebo prostorového
umístění (zjistí se odlišnosti v různých zemích nebo geografických oblastech);
Indikátory tedy jednak kvantifikují informace a jednak zjednodušují informace o složitých jevech, takže usnadňují jejich přijímání
veřejností ([MOLD98]). Indikátory jsou nejvýznamnějšími environmentálními daty pro informování laické veřejnosti.
11.3. Právo na přístup k environmentálním informacím ve světě a v ČR
Cíl: Poznáte etické, právní a praktické problémy u přístupu k informacím o ŽP ve světě a v ČR.
11.3.1. Východiska práva na informace o ŽP
- princip 1 stockholmské Deklarace o životním prostředí
- princip 10 Deklarace o životním prostředí a rozvoji z Rio de Janeira
- rezoluce Valného shromáždění 37/7 z 28. října 1982 o Světové chartě přírody
- rezoluce Valného shromáždění 45/94 ze 14. prosince 1990 o nutnosti zajistit zdravé prostředí pro životní pohodu jednotlivců
- Evropská charta o životním prostředí a zdraví (přijatá na První evropské konferenci o životním prostředí a zdraví Světové
zdravotnické organizace ve Frankfurtu nad Mohanem 8. prosince 1989)
11.3.2. Základní principy
- nezbytnost chránit, uchovávat a zlepšovat stav životního prostředí a zajišťovat udržitelný a environmentálně zdravý rozvoj,
uznávají, že přiměřená ochrana životního prostředí je podstatná pro dobrý životní pocit lidí a pro uplatňování základních
lidských práv, včetně samého práva na život,
- uznávají, že každý jedinec má právo žít v prostředí přiměřeném jeho zdraví a pohodě a že má povinnost, jako jednotlivec i
spolu s ostatními, chránit a zlepšovat stav životního prostředí ve prospěch dnešních i budoucích generací,
- vycházejí z toho, že mají-li občané uplatňovat toto právo a dostát této povinnosti, musí mít přístup k informacím o životním
prostředí, musí mít právo podílet se na rozhodování, týkajícím se životního prostředí a musí mít právní ochranu,
- a uznávají, že v tomto směru mohou občané potřebovat pomoc při využívání svých práv, uznávají, že lepší přístup k environmentálním
informacím a účast veřejnosti na rozhodování ve věcech životního prostředí zvyšuje kvalitu rozhodnutí, a jejich prosazování
přispívá ke zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí, poskytuje veřejnosti příležitost vyjádřit její obavy
a zájmy a umožňuje orgánům veřejné správy brát tyto obavy a zájmy náležitě v úvahu,
- usilují touto úmluvou o to, aby se vyjasnilo a zprůhlednilo rozhodování a aby se posílila podpora veřejnosti ve prospěch rozhodnutí
týkajících se životního prostředí,
- uznávají, že ve všech odvětvích státní správy je žádoucí transparentnost a vyzývají legislativní orgány k implementaci všech
principů této úmluvy v jejich postupech,
- uznávají, že veřejnost potřebuje znát postupy, jak se může podílet na rozhodování, které se týká životního prostředí, že potřebuje
mít volný přístup k těmto postupům a musí vědět, jak těchto postupů využít,
- uznávají dále význam, jaký v ochraně životního prostředí mohou mít jednotliví občané, nevládní organizace a soukromý sektor,
- přejí si napomáhat environmentálnímu vzdělávání a osvětě přispívajících k pochopení významu problematiky životního prostředí
a udržitelného rozvoje, a podporovat jak prohlubování povědomí veřejnosti, pokud jde o rozhodování týkajícího se životního
prostředí, tak o její podíl na tomto rozhodování,
- berou v tomto kontextu v úvahu význam využívání elektronických nebo jiných budoucích forem komunikace a sdělovacích prostředků,
- uznávají důležitost plné integrace environmentálních hledisek do rozhodnutí státních orgánů a z toho plynoucí nutnost, aby
tyto orgány měly k dispozici přesné, úplné a aktuální informace o životním prostředí,
- uznávají, že státní orgány spravují environmentální informace v zájmu veřejnosti,
- mají zájem na tom, aby účinné soudní mechanismy byly dosažitelné veřejnosti i jejím organizacím, aby tak byly chráněny jejich
oprávněné zájmy a aby bylo prosazováno právo,
- připomínají, že je důležité poskytovat přiměřené informace o výrobcích spotřebitelům tak, aby se mohli kvalifikovaně rozhodovat
pro environmentálně šetrnější alternativy,
- uznávají obavy veřejnosti ze záměrného vypuštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a nutnost zvýšené
transparentnosti a větší spoluúčasti veřejnosti na rozhodování v této oblasti,
- jsou přesvědčeny, že implementace této úmluvy přispěje k posílení demokracie v oblasti působnosti Evropské hospodářské komise
(EHK) OSN,
- jsou si vědomy role, kterou v této souvislosti hraje EHK, a odvolávají se mimo jiné na dokumenty EHK o přístupu k informacím
o životním prostředí a o účasti veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí schválené Deklarací ministrů přijatou
na Třetí konferenci ministrů Životní prostředí pro Evropu v Sofii 25. října 1995,
- jsou si vědomy příslušných ustanovení Úmluvy o hodnocení vlivu na životní prostředí přesahujícího hranice států (Espoo, Finsko,
25. února 1991) a Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice a Úmluvy o ochraně a využívání vodních toků
protékajících přes státní hranice a mezinárodních jezer (Helsinky 17. března 1992) a dalších regionálních úmluv,
- jsou si vědomy, že přijetí této úmluvy by mělo přispět k dalšímu posílení procesu Životní prostředí pro Evropu a k výsledkům
čtvrté konference ministrů v Aarhusu (Dánsko), v červnu 1998,
Cíle konvence
V zájmu ochrany práva každého člena současné generace i generací budoucích na život v prostředí přiměřeném pro jeho zdraví
a pohodu každá smluvní strana (tedy signatářský stát) zaručí právo na přístup k environmentálním informacím, podíl veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí a dostupnost
právní ochrany v souladu s ustanoveními této úmluvy.
Podrobněji viz Aarhuská konvence, v českém překladu na http://pravovedet.ecn.cz/html/123_98/umluva.htm.
11.3.3. Legislativa ve světě
11.3.4. Legislativa v ČR
11.3.5. Realita
11.4. Právo rozhodovat ve věcech ŽP
11.5. Odkazy
11.5.1. Další relevantní VŠ kurzy
PřF MU: Bi7540 Zpracování dat v ekologii společenstev
vyučuje: doc. RNDr. Milan Chytrý, Ph.D.
V předmětu jsou probírány základní statistické metody zpracování dat o druhovém složení rostlinných nebo živočišných společenstev,
bez ohledu na jejich taxonomické vymezení. Hlavní důraz je kladen na numerické klasifikační a ordinační metody a na hodnocení
vztahů mezi druhovým složením společenstva a faktory prostředí. Součástí předmětu je výuka příslušných metod pomocí standardních
počítačových programů, např. PC-ORD, SYN-TAX, CANOCO, SPSS a další.
Osnova: 1. Úvod k metodám ekologie společenstev. 2. Sběr dat v terénu: rozmístění sběrných míst, velikost a tvar ploch, velikost
vzorku. 3. Sledované kvantitativní znaky: frekvence, denzita, pokryvnost, bazální plocha, biomasa; typy kvantitativních dat.
4. Měření diverzity: indexy diverzity a ekvitability. 5. Úprava dat pro numerické zpracování: redukce, transformace, standardizace.
6. Koeficienty podobnosti vzorků 7. Numerická klasifikace: aglomerativní metody a shlukovací algoritmy, divizivní monotetická
klasifikace a TWINSPAN. Demonstrace klasifikačních metod v programech PC-ORD a SYN-TAX. 8. Teorie gradientové analýzy: lineární
a unimodální model, přímá a nepřímá gradientová analýza, faktory prostředí. 9. Regresní modely: lineární regrese, vážené průměrování,
mnohonásobná regrese. Demonstrace regresních metod v programu SPSS. 10. Kalibrace, bioindikace a indikační hodnoty druhů.
11. Ordinace: analýza hlavních komponent (PCA), korespondenční analýza (CA) a detrendovaná korespondenční analýza (DCA). Demonstrace
ordinačních metod v programu CANOCO. 12. Ordinace s omezením: redundanční analýza (RDA) a kanonická korespondenční analýza
(CCA), testování významnosti faktorů prostředí. Demonstrace těchto metod v programu CANOCO. 13. Úprava a analýza ordinačních
diagramů v programu CANODRAW. 14. Hodnocení ekologických pokusů, srovnávacích studií společenstev a změn společenstev v čase
pomocí ordinace s omezením. Rozbor případových studií.
Pozor: "vhodné je absolvování B5040 Biostatistika"
12. Vliv informačních technologií na utváření ŽP
Cíl: Poznáte vliv IT na ŽP - pozitivní i negativní, přímý i nepřímý.
12.1. Pozitivní dopady IT
12.1.1. Změna modelů výroby
Díky masivnímu rozšíření a používání IT lze dosáhnout postupných změn v modelech výroby. Od moderní sériové průmyslové výroby
maximálně unifikovaných výrobků "na sklad" se přechází k individuálně přizpůsobené výrobě:
- kdy je potřeba (just-in-time)
- přesně podle individuálních potřeb (just-for-you)
- přesné množství (just-enough)
Lepší informovaností díky možnostem rychlé, levné a cílené komunikace lze také např. docílit úplnějšího využití nejrůznějších
rezerv (přebytečných zdrojů) ať už jde o přebývající suroviny, materiály, energii, lidské zdroje atd.
Stejně jako přebytečné primární zdroje lze v globalizovaném světě vyměňovat i znovupoužitelný materiál a suroviny - tj. recyklovatelný
odpad, chemikálie atd. nebo dokonce znovupoužívat celé části původního výrobku (rámy, pláště), pak se hovoří o tzv. remanufacturingu,
viz [Lovins96].
Podstatných environmentálních zlepšení se můžeme dočkat s obecným prosazením automatizovaných systémů B2B elektronického
obchodu, který skutečně může zredukovat manuální zpracování "papírové" administrativy a snížit tak její materiální náročnost,
stejně jako posílit výše uvedené procesy racionalizace výroby.
12.1.2. Změna stylu práce
Klasickým příkladem pozitivního environmentálního dopadu využívání IT jsou videokonference, odstraňující nutnost cestování
"abychom mohli partnerovi pohlédnout do tváře". Zatímco (viz [Lovins96]) environmentální zátěž průměrné zaoceánské cesty jedné
osoby odpovídá 1 tuně, pak jedna šestihodinová videokonference "stojí" zhruba 10 kg na jednoho účastníka.
Celkový environmentální přínos zavádění těchto technologií je ovšem sporný a ne zcela prokazatelný - jednotlivou cestu je
možné zredukovat, otázkou ovšem zůstává, zdali to (díky současné úspoře času a peněz) spíše nevyvolá další, jiné, cesty. Pozitivní
efekt se ovšem jistě ukáže v okamžiku, kdy budou externality spojené s moderní dálkovou (zejména leteckou) dopravou internalizovány
ve formě adekvátního environmentálního zdanění - pak se videokonference stanou nezbytností.
Obecně, fakt, že teleworking, e-working, working from home atd. prostřednictvím IT, je jednou z výrazných charakteristik
nastupující informační společnosti, je známý. Některé telekomunikační společnosti (např. British Telecom, viz http://www.wfh.co.uk/wfh) aktivně nabízejí programy na podporu tohoto způsobu práce.
Environmentální dopady e-workingu jsou obecně považovány za kladné, zejména pokud jde o úspory dopravních nákladů a tím nižší
produkci skleníkových plynů a snížení lokálního znečištění především individuální dopravou. Pesimistické výhrady, že teleworking
nakonec dopravní náklady nezredukuje (lidé se budou stejně chtít vidět...) a energii neuspoří, se neukazují jako pravdivé
- studie potvrzují (viz [INT2001]) asi 20% úspory.
Pokud jde o různé rozšíření e-workingu v různých zemích a regionech, zajímavé závěry přináší aktuální studie [Huws2001]:
mezi nejvyspělejší země v tomto ohledu počítá USA, Německo, Austrálii, Francii, Velkou Británii, naproti tomu například Česká
republika a Slovensko jsou (na rozdíl od Polska, Maďarska a Slovinska) překvapivě počítány mezi "e-losers" bez velké perspektivy.
Poněkud jinak (optimističtěji) vyznívá statistika výzkumu mezi evropskými zaměstnavateli eWork in Europe, http://www.emergence.nu/news/employer.html, řadící Polsko, Maďarsko a ČR na první tři místa mezi dodavateli softwaru a softwarové podpory jak pro vlastní potřebu, tak
pro EU.
Obecně platí, že "čistý" e-working přímo z domácnosti se takřka nevyskytuje (dnes v EU cca 2 %), populární jsou naopak různé
kombinované formy, spočívající např. v práci v (i sdílených) vzdálených kancelářích, práci v call-centru, práci na více místech
(multi-locational working) apod.
Často je e-working spojen s outsourcingem (e-outsourcing), buďto klasickým, kdy partnerem je firma (v regionu či vzdálená),
anebo individuální pracovníci "na kontrakt" (e-lancers) v těch odvětvích, kde byla práce "na volné noze" (freelance) populární
již dříve.
V některých zemích (např. ČR) mohou popularitě e-lancers napomáhat i pracovněprávní a daňové předpisy, které zvýhodňují samostatně
výdělečně činné osoby proti zaměstnancům - zaměstnavatel dá tedy přednost živnostníkovi na tzv. "švarcsystém" před zaměstnancem.
V zemích, kde jsou velmi "tvrdé" pracovněprávní předpisy (Velká Británie) a i klasická pracovní síla je tam daleko flexibilnější,
viz např. http://www.emergence.nu/news/growth.html, je větší nárůst zaměstnanců (meziročně o 22 %) před e-lancers (nárůst jen o 15 %).
12.1.3. Změna modelů spotřeby
Význačným pozorovatelným trendem přechodu k informační společnosti (společností znalostí) je částečná dematerializace výroby
a spotřeby. Stále větší podíl na produkovaných statcích mají statky nehmotné, především založené na informacích a znalostech
a na jejich správě.
Tento vývoj má v zásadě dvě podoby - jednak je to přímé nahrazení, kdy je s příchodem nové IT technologie rovnocenně nahrazen
dřívější materiální produkt novým - demateralizovaným. Příkladem je např. nahrazení klasického elektronického telefonního
záznamníku jeho digitální podobou (zcela konkrétně např. služba Memobox Českého Telecomu), která fyzicky není ničím jiným
než paměťovým prostorem na disku a příslušným obslužným softwarem. Tzv. environmentální faktor tohoto nahrazení se pohybuje
od 20 (20x nižší hmotnost) do 240 (snížení emisí skleníkových plynů na 1/240). Dalším příkladem nahrazení je e-mail: zatímco
materiálové vstupy pro vyprodukování a doručení 10g papírového dopisu činí 500 g, u e-mailu je ekvivalent asi 5 g.
Druhým paralelním trendem dematerializace je jakési "obrácení pozornosti" na nový nehmotný produkt - a tím zvýšení jeho podílu
i v případě, že v absolutních číslem zůstává produkce původního materiálního výrobku nezměněná - tedy obvykle se dematerializuje
růst, původní hmotná produkce zůstává. Zatím ve většině komodit jednoznačně převládá tento model, což bohužel ještě neznamená
dostatečný obrat směrem k trvale udržitelného rozvoji.
Specifickým projevem dematerializace spotřeby je tendence kupovat službu, nikoli konkrétní výrobek - např. "zajištění dopravy
podle potřeby" vs. nákup vlastního vozidla. Uvedené trendy mají svůj odraz i v sektoru IT - mnohem častěji firmy místo nákupu
a správy prostředků IT vlastními silami volí outsourcing u Application Services Providers (ASP), jež profesionálně zajišťují
nejrůznější služby v oblasti IT.
Otázkou zůstává, kde až jsou ekonomické, právní, sociální, kulturní i psychologické meze posunu od tradičního posesivního
vztahu ("koupím-vlastním-používám-udržuji-zahodím") ve prospěch ("průběžně platím za používání, o další se nestarám"), a ve
kterých oblastech má tento posun největší rezervy. Jinak se těmto trendům postaví mladá generace vyrůstající v kulturně a
sociálně vyspělé stabilní společnosti s vysokou vymahatelností práva a jinak v postkomunistickém "Divokém východě".
V současné - první - fázi informatizace společnosti je evidentním trendem nikoli pokles, ale nárůst výroby materiálních statků
- zejména technických prostředků IT (počítačů, síťové infrastruktury). V budoucnu dá se očekávat - podobně jako tomu bylo
s průmyslovou výrobou v éře klasické vědeckotechnické revoluci 20. století - postupná intenzifikace využívání prostředků IT.
Intenzifikace může pozitivní environmentální efekt IT výrazně zvednout - environmentální zátěž IT je totiž daná (kromě spotřeby
energie za provozu) především zátěží při výrobě. Studie (viz [Lovins96]) srovnávají běžné a intenzivní využití faxového přístroje
a dokazují až pětinásobný nárůst environmentální efektivity.
Srovnejme např. běžné využití běžného kancelářského PC - s jedním počítačem se pracuje osm hodin denně, jen v pracovní dny
a to jen v době, kdy je obsluha přítomna na pracovišti.
Příkladem intenzifikace je koncept Net-Centric Computing, kdy místo plnohodnotného PC stačí jednodušší (typicky bezdiskový)
terminál připojený do sítě. Běžné realitě je ještě bližší systém Multiuser PC, kdy je jeden vcelku běžný kancelářský počítač
virtuálně "rozmnožen" připojením dalších klávesnic, myší a videokaret a monitorů s příslušným softwarem až na 4 téměř plnohodnotná
kancelářská pracoviště.
Signifikantním ukazatelem posunu k intenzifikaci využití IT je momentální záporný výkyv poptávky po "klasických" PC při rostoucím
zájmu o mobilní zařízení. Dá se očekávat, že silným impulsem pro intenzifikaci bude existence kvalitní a cenově dostupné mobilní
datové sítě, jež může vzniknout např. na bázi UMTS (mobilních sítí třetí generace). Brzdicím faktorem vysokorychlostních mobilních
sítí může být i vysoká cena za již prodané licence v řadě západoevropských zemí, jež byly u klasických GSM sítí tahounem světového
vývoje.
12.1.4. Lepší informovanost
Informovanost v otázkách životního prostředí je podobně jako u jiných problémů základním předpokladem fungování demokratické
společnosti s plnou odpovědností občanů za její vývoj.
V současnosti jsou standardní součástí legislativy vyspělých zemí a nadnárodních společenství (EU) zákony garantující svobodný
přístup k environmentálním informacím. V evropském prostředí udávaly tón především země s dlouhou nepřerušenou demokratickou
tradicí (UK, Švédsko), kde existují předpisy zajištující obecný svobodný přístup k informacím shromažďovaným veřejnou správou
již velmi dlouho. Pokud jde speciálně o environmentální informace, bývá legislativa ještě vstřícnější směrem k poskytování
informací. Evropská Unie vydala v tomto smyslu poprvé v roce 1990 Direktivu č. 313/90.
Významným dalším krokem bylo přijetí tzv. Aarhuské úmluvy [Aarhus98] roku 1998, k níž se připojily i země mimo EU a úmluva
se stala standardním měřítkem legislativy v oblasti práv na informace o ŽP.
Česká republika k úmluvě přistoupila a český zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí a obecný zákon
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím jsou potvrzením zákonných práv v této oblasti.
12.1.5. Lepší možnosti (participace na) rozhodování
S lepší obecnou informovaností souvisí také možnost přímo se aktivně podílet na rozhodovacích procesem ve veřejné správě.
Co je často vytýkáno většině moderních demokracií je značná odtažitost rozhodovacích procesů od občanů. Demokracie (=vláda
lidu) se zde projevuje "jen jednou za čtyři roky" (tj. při volbách) a dále v tržním chování obyvatel - kde a za jakých podmínek
se nechám zaměstnat, kde chci bydlet, co chci jíst, ... za co utratím své peníze.
Občan vyspělé země má obvykle explicitně zákonem dané právo participace na "veřejném rozhodování" ve věcech týkajících se
životního prostředí. Např. v ČR má možnost (a v některých případech povinnost) vyjadřovat se k aktivitám, jež mohou mít vliv
na životní prostředí, na základě zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.
Pokud jde o "osobní" rozhodování o tržním chování, občanům napomáhají kromě obecné environmentální informovanosti a vzdělávání
také systémy Ecolabellingu (značení ekologicky šetrných výrobků), jež jsou podpořeny např. direktivou ECC 92/868. V ČR proces
značení organizuje ČEÚ MŽP, http://www.ceu.cz/esv.
Zatímco na změny tržního chování mají IT vliv především jako zprostředkovatelé lepší informovanosti, pak pro zvýšení podílu
občanů na rozhodování je nezbytná celková informatizace veřejné správy, zejména zavedení možnosti tzv. one-stop-shop elektronického
přístupu ke službách veřejné správy.
Kromě toho je nezbytné budovat environmentální povědomí občanů cílenou environmentální osvětou a výchovou. Vyspělé státy
přijímají programy environmentální osvěty a vzdělávání, např. vláda ČR přijala Státní program environmentálního vzdělávání,
výchovy a osvěty v České republice, a na léta 2001-2003 má příslušný Akční plán, jenž se konkrétně projevil např. v grantovém
financování podpory pre- a postgraduálního vzdělávání učitelů k zavádění environmentální výchovy na školách.
Velké možnosti má v této oblasti e-learning, učení s pomocí IT, protože umožňuje daleký dosah výuky často poměrně specializovaných
disciplín v oblasti ŽP, pro které není možné lokálně zajistit adekvátní kvalitu výuky (odborníků je málo, jsou vytížení...).
12.2. Negativní dopady a potíže s IT
12.2.1. Přímé negativní dopady
Materiálová náročnost výroby PC
Průměrná počítačová sestava (PC, monitor, myš, klávesnice) obsahuje asi 3 kg plastů, což při roční výrobě 25 mil. PC jen v USA představuje
- 142 mil. l ropy a
- 212 mil. m zemního plynu.
Pokud jde o kovy:
- obecně je v deskách s elektronikou velké množství mědi (až 13 %), železa (4 %), dále bromu, olova, cínu, niklu, antimonu, zinku a dalších kovů,
- další kovy (železo, zinek) obsahuje skříň PC.
Velmi nebezpečnými složkami prostředků IT jsou látky v akumulátorech (NiCd, NiMH, LiIon)
Spotřeba energie
Spotřební materiál
Široká dostupnost prostředků IT bohužel smazává pozitivní dopad nižší materiálové a energetické náročnosti výroby a provozu
moderních zařízení IT. Typickým příkladem je např. stagnující nebo rostoucí spotřeba papíru v zemích s rozvinutou IT infrastrukturou
- dostupnost možnosti kvalitního a rychlého tiskového výstupu spotřebu papíru zvyšuje.
Nakládání s dosloužilou výpočetní technikou * (Recyklace)
Počítačové komponenty jsou významným zdrojem nebezpečného odpadu:
- V USA se uvádí, že až 50 % _těžkých kovů na skládkách_ je z počítačových komponent.
- PC obsahují velké množství plastů, skla, kovů.
Jedná se přitom o značné objemy odpadů:
- Ročně je jen v USA vyřazováno cca 63 mil. osobních počítačů.
- Zatím pouze asi 9 % jde do recyklace, zbytek končí na skládkách nebo
- dočasně uloženo ve skladech.
Východiska
- Během 4 let bude třeba recyklovat až 150 mil. PC.
- Dalším perspektivním řešením je repase a znovupoužití např. ve školách. Velmi populární např. v ČR.
Problémy recyklace PC
- Značná pestrost materiálů v PC znamená obtíže při recyklaci a vysoké náklady.
- Recyklační linky jsou nákladné a k dosažení efektivity musejí zpracovávat velké objemy - musí se svážet z velké vzdálenosti,
čímž se pozitivní dopady recyklace oslabují.
- Kvůli vysoké náročnosti na manuální práci se recyklace často realizuje v rozvojových zemích.
- Recyklace vyžaduje vytvořit několikaúrovňový (typicky tříúrovňový) systém.
Příklad možností recyklace v ČR - Kovohutě Příbram
Hospodářské noviny 31.října 2001: Kovohutě dolují zlato z počítačů
“Dolovat” zlato, stříbro a palladium z vyřazených počítačů, mobilních telefonů, foto přístrojů, ale například i z rentgenových
snímků či vyřazených zdravotnických zařízení se rozhodla firma Kovohutě Příbram, a. s. Ta svou hlavní doménu – zpracování
olověných odpadů – rozšířila o oblast získávání drahých kovů z odpadů. Kovohutě se minulý týden zařadily mezi největší zpracovatele
těchto odpadů v ČR, když zahájily provoz v nové hale, do jejíž rekonstrukce a nákupu technologie investovaly 23 milionů korun.
Letos by měl nový provoz zpracovat 11 tun odpadů.
“Chceme se přičinit o to, aby například součásti elektroniky obsahující drahé kovy neputovaly bez proclení do zahraničí,
ale aby zůstávaly v ČR.” Uvedl ředitel Kovohutí Otakar Kaucký. Jedním z velkých zdrojů drahých kovů jsou podle něj nyní dosluhující
počítače, které se do ČR dovezly po roce 1989.
“Součástí technologie v nové hale se má stát v budoucnu i zařízení na získávání platiny z odpadů,” uvedla pro náš list manažerka
pro komunikaci Martina Říhová. “Do firmy jsme přijali tým lidí, kteří se získáváním drahých kovů z odpadů léta zabývali. Ti
očekávají v příštích letech boom na tomto trhu”, uvedla Říhová. Podle ní existují stovky výrobků obsahujících drahé kovy.
Hlavním cílem Kovohutí je nyní získat co nejvíce dodavatelů odpadů. Kovohutě vlastní firma Caminor Holding, jejimž majoritním
akcionářem je Milan Sládek – emigrant, který se do ČR vrátil po roce 1989. autorka Jitka Šrámková
12.2.2. Vliv IT na zdraví
Mobilní telefony
studie k vlivu MT na zdraví viz http://www.mcw.edu/gcrc/cop/cell-phone-health-FAQ/toc.html
Ergonomie práce s počítači
články ve Zpravodaji ÚVT MU viz http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/
12.2.3. Nepřímé negativní důsledky
Nárůst celkové spotřeby
Opakuje se tak učebnicová situace po ropné krizi sedmdesátých let, kdy se výrobcům automobilů podařilo dosti výrazně snížit
spotřebu každého jednoho vozu, ale díky jejich lepší dostupnosti (a nižší spotřebě) narostl celkový počet aut a tedy i jejich
celková spotřeba. Zvýšení materiální a energetické efektivity výroby přináší při konstantní ceně vstupů snížení reálných produkčních
cen a tím potenciální zvýšení spotřeby vyráběného statku. Tak se může stát, že celková spotřeba zdrojů místo poklesu spíše
mírně naroste, zejména v rozvíjejících se ekonomikách.
12.3. Shrnutí
Vliv informačních technologií na společnost je a zejména bude obrovský a dotýká se i oblasti životního prostředí. Hlavní vlivy
budou:
- IT pravděpodobně posílí nerovnoměrnost dosavadního ekonomického a sociálního vývoje.
- IT na jednu stranu zefektivní komunikaci, výrobu, obchodování a administrativu, to však na druhou stranu způsobí lepší dostupnost
levněji vyráběných produktů a tím jejich větší spotřebu.
- Nárůst životní úrovně v rozvojových zemích způsobí zvýšení světové spotřeby energie a surovin a nárůst znečištění.
- IT změní sociální a politické vazby ve společnosti, na jednu stranu umožní lepší veřejnou kontrolu, pružnější komunikaci s
veřejnou správou a kvalifikovanější přímou participaci na rozhodování, na druhou stranu povede u části společnosti k izolovanosti
do zájmových komunit ("nik") a nezájmu o obecné problémy, případně až k psychickým problémům lidí.
13. Environmentální vzdělávání
Cíl: Seznámíte se s významem a hlavními směry enviromnentálního vzdělávání ve světě a v ČR.
Cíl: Poznáte hlavní strategické dokumenty i konkrétní praktické kroky.
13.1. Evropská strategie environmentálního vzdělávání
- Cíl: adekvátní environmentální vzdělávání a výchova na všech typech škol je jednou z klíčových podmínek přechodu k trvale
udržitelnému rozvoji.
- Tato strategie je reflektována v přípravě VŠ studentů všech zaměření.
- Dále viz závěry Panevropského setkání expertů v nizozemském Soesterbergu (1999) a
- Environmental Education and Training in Europe, Bruselu, 1999.
- Konference organizace Foundation for Environmental Education, Udine, 2000
- Konference Green Cross Europe, Moskva, 2000
- Emerging Issues in Environmental Education and Employment in Europe, Venice, 2001
- V ČR donedávna na nejvyšší úrovni podceňováno (viz předchozí Hodnotící zprávy EK).
13.2. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice je koncepčním materiálem, schváleným vládou
ČR 20. října 2000 jako součást implementace směrnice 313/90 EEC.
13.2.1. Akční plán Státního programu
Děti, mládež, pedagogičtí a odborní pracovníci (v gesci MŠMT):
- 18. Začlenit cíle a úkoly environmentálního vzdělávání a výchovy do rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání.
- 19. Pro zajištění environmentálního vzdělávání a výchovy ve školách a školských zařízeních podporovat celostátní a regionální
akce zaměřené na předávání zkušeností a využívání CEV/SEV, osvětových a kulturně vzdělávacích aj. zařízení.
- 20. Začleňovat aspekty environmentálního vzdělávání a výchovy ve smyslu (trvale) udržitelného rozvoje do všech nově vznikajících
rámcových vzdělávacích programů.
- 21. Připravit návrh pro práci metodiků EVVO z řad stávajících
Potíže při praktickém zavádění do studijních programů na VŠ
- Podle zákona o vysokých školách nemůže MŠMT do samosprávné působnosti v oblasti tvorby studijních programů zasahovat.
- Jediný vztah MŠMT k vysokým školám v uvedených oblastech je možný formou grantové a osvětové politiky. MŠMT může rovněž při
další aktualizaci Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti pro oblast
vysokých škol (Dlouhodobý záměr ministerstva) podpořit priority státního zájmu.
Co tedy MŠMT v oblasti VŠ udělá?
- 22. Doporučit příslušným odborným fakultám, aby v rámci doktorských programů byla zařazena témata vypracování minimálního
všeobecného základu znalostí o životním prostředí a (trvale) udržitelném rozvoji pro všechny studenty vysokých škol.
- 23. Doporučit příslušným odborným fakultám, aby v rámci doktorských programů byla zpracována témata vedoucí k zajištění zvýšené
úrovně environmentálního vzdělávání na vysokých školách.
- 24. V resortním programu MŠMT "Podpora rozvoje učitelských vzdělávacích programů a jiných vzdělávacích aktivit" vyhlásit
tématické okruhy s cílem:
- - návrh obsahového celku, metod a forem EVVO v pregraduální přípravě učitelů všech aprobací a pregraduální přípravě dalších
pedagogických pracovníků,
- - návrh obsahového celku, metod a forem EVVO postgraduálního vzdělávání učitelů a dalších pedagogických pracovníků.
13.3. Cíle environmentálního vzdělávání na vysokých školách
- Cituji z J. Dlouhá: Environmentální vzdělávání na VŠ v ČR, CŽP UK Praha:
- Ve své základní podobě by mělo být rozšířené (všeobecný základ TUR by měl být dostupný pro všechny studenty a doplněný o specifické
znalosti k příslušnému oboru).
- Mělo by být schopno průběžně absorbovat aktuální informace přesahující rámec jednoho oboru (mezinárodní dokumenty a závěry
konferencí).
- Osvětová činnost by měla být dostupná pro všechny zájemce (což vyžaduje zlepšení informačních toků mezi fakultami a školami).
- Systém by měl zahrnovat možnost odborného růstu v komplexním slova smyslu (tedy nejen v rámci oboru, ke kterému jsou environmentální
aspekty "přidruženy").
- Je třeba se zaměřit na systém postgraduálního studia, jež umožní vychovat odborníky na nové okruhy problémů mezioborového
charakteru.
- Informace a jiné zkušenosti by měly být vertikálně distribuovány mezi školami různých stupňů.
13.3.1. Vývoj environmentálního vzdělávání v ČR
13.3.2. Horizontální integrace environmentálního vzdělávání mezi VŠ
Příklady:
- Pražská univerzita životního prostředí
- Spolupráce brněnských VŠ: MU, MZLU, VUT
13.4. Cíle environmentálního vzdělávání na FI a školách srovnatelného typu
- Východiska: FI je fakulta na Masarykově univerzitě, tj.VŠ "univerzitního" typu
- Oborově zasahuje od přírodovědného po technické zaměření.
- Univerzitní charakter ale přináší i další pohledy: právní, sociální, ekonomický, politický, atd.
- Různé cíle: Připravuje jak odborníky v oblasti IT, tak budoucí učitele.
- Řada kurzů je dostupná na ostatních fakultách MU...
- Jak začlenit environmentální vzdělávání.u
13.4.1. Náplň předmětů
Environmentalistika
- Životní prostředí a jeho ochrana (základní pojmy)
- Složky životního prostředí: voda, ovzduší, půda, příroda a krajina, nerostné suroviny, odpady.
- Globální environmentální problémy (klimatické změny, populační exploze, ochuzování genofondu),
- Trvale udržitelný rozvoj, Agenda 21.
- Úlohy veřejných a soukromých subjektů v ochraně ŽP.
- Ekonomické aspekty ochrany ŽP, globalizace světové ekonomiky a ochrana ŽP.
- Makro- a mikroekonomie životního prostředí, ekonomické stimuly tvorby ŽP, systémy environmentálního managementu podle ISO
14000, environmentální účetnictví a daně.
- Mikroenvironmentalistika -- ekologie domácností a pracovišť, dohody o dobrém sousedství.
- Environmentální informace, právo na přístup k environmentálním informacím ve světě a v ČR, právo rozhodovat ve věcech ŽP.
- Environmentální vzdělávání
- Vliv informačních technologií na utváření ŽP
Informační systémy v ekologii
- Environmentální informace a její specifikace.
- Právo na informace o životním prostředí v ČR a ve světě.
- Metadata a metainformační systémy.
- Zásady výstavby environmentálních informačních systémů ve státní správě ČR a územní samosprávě.
- Struktura a funkce informačních systémů pro vedení evidence a monitoringu v odpadovém a vodním hospodářství a ochraně ovzduší,
horizontální a vertikální přenos informací.
- Metody realizace environmentálních informačních systémů pro státní správu v životním prostředí a příklady této realizace.
- Informační systémy o životním prostředí a jeho monitoringu řízené MŽP ČR a provozované centrálními institucemi (ČHMÚ, VÚV,
ČEÚ, ČIŽP), příklady a rozbor těchto systémů.
- Informační systém o odpadovém hospodářství ČR a SR (struktura databází, funkce, programová realizace, aktualizace, interpretace
a presentace údajů).
- Závěrečný projekt analýzy a návrhu environmentálního IS na Internetu.
Systémy integrovaného managementu
- Úvod do systému managementu organizace a jejich členění. Integrovaný management.
- Systémy environmentálního managementu (EMS -- Environmental Management Systems a EMAS -- Environmental Management and Audit
Schemes) a jejich terminologie.
- Environmentální politika, cíle, cílové hodnoty, program, plán a audit a zpřesnění programu.
- Vyhodnocování environmentálního profilu a metodika stanovení environmentálních ukazatelů.
- Mezinárodní standardy environmentálního managementu.
- Souvislost mezi systémy environmentálního managementu a systémy řízení jakosti QMS (Quality Management Systems) podle norem
řady ISO 9000.
- Systémy řízení ochrany zdraví OHSM (Occupational Health and Safety Management) a jejich mezinárodní standardy.
- Systémy integrovaného managementu -- sjednocení EMS, TQM a OHSM.
- Metodika implementace informačního systému environmentálního managementu podniku.
14. Literatura
14.1. Vhodná literatura (v češtině)
- Balák, R.: Nové zdroje energie. 2. přeprac. vyd. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1989. 205 s. Polytechnická
knižnice. I. řada, Věda a technika populárně; sv. 126. r89.
- Bauer, J.: Člověk a les, Albatros, Praha, 1980
- Bauer, J.: Uživí naše planeta lidstvo?, Albatros, Praha, 1978
- Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí, 2. vydání, Informatorium, Praha, 1999
- Činčera, J.: Internet a společnost na přelomu tisíciletí: (polo-) globální paradox, VOŠ informačních služeb, Praha, 2000
- Gralla, P.: Jak pracuje životní prostředí, UNIS Publishing, Brno, 1995
- Moldan, B. a kol.: Ekonomické souvislosti ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Praha, 1997
- Moldan, B.: Indikátory trvale udržitelného rozvoje. Ostrava : Vysoká škola báňská, 1996. 87 s. Phare; Sv. 2. ISBN 80-7078-380-.
- Moldan, B.: Přežije technika rok 2000? : hledání ekotechniky [23750]. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury,
1985.
- Merta, P.: Základy biotechnologií, skriptum VŠB-TU Ostrava, 1994
- Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Česká republika v hodnocení Evropské komise, MZV, Praha, 1999
- Ministerstvo životního prostředí SR: AGENDA 21 a ukazovatele trvalo udržatelného rozvoja, 1. vydání, MŽP SR, Bratislava, 1996
(slovensky)
- Polách, J.; Smolík, D.: Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému, skriptum VŠB-TU Ostrava, 1999
- Pitner, T.: Analýza a návrh metadatového schématu pro environmentální data, doktorská disertační práce, Masarykova univerzita
v Brně, Fakulta informatiky, Brno, 1998
- Šimíčková M.: Environmentální ekonomie I., skriptum VŠB-TU Ostrava, 1998
- Šnajder, B.: Planeta žízně, Albatros, Praha, 1981
- Veis, I.: Zhasnou zítra všechna světla?, Albatros, Praha, 1979
- Weizsäcker, E. U. von; Lovins, A. B.; Lovinsová, L. H.: Faktor čtyři : dvojnásobný blahobyt - poloviční spotřeba přírodních
zdrojů : nová zpráva Římského klubu. Translated by Milan Petrák - Šárka Crháková. Praha : Ministerstvo životního prostředí
České republiky, 1996. 331 s. Phare; Sv. 1. ISBN 80-85368-85-4.
- Zamarský, V.; Kumpera, O.: Nauka o zemi a přehled technologií jejího využívání, skriptum VŠB-TU Ostrava, 1998
14.2. Nová literatura dostupná v knihovně FI
- Fischer: CD companion to worlflow HdBk 2001
- Fischer: Multimedia for learning
- Fischer: Creating learning - centred courses for the www
- Sanders: Teaching online: a practical quide
- Sanders: 147 practical tips for teching online groups
- Heineman: Component based software engineering
- Kočíková: Evropská unie a životní prostředí
- Papoušek: Hovory o ekologii
- Storch: Úvod do současné ekologie
- Primack: Biologické principy ochrany přírody
- Novák: Úspory energie
- Begon: Ekologie
- Hessová: Podnikatel a životní prostředí
- Adamčík: Zdroje teorie regionální politiky
- Hadrabová: Ekologické aspekty podnikání
- Verny: Právní aspekty přidružení a členství v EU se zvláštním zřetelem ke sbližování práva
- Lukáš: Společná zemědělská politika EU
- Cihelková: Světová ekonomika
- Zelený: Doprava : dopravní infrastruktura
- Jeníček: Globalizace světové ekonomiky
- Hrala: Geografie světového hospodářství
- Matoušková: Regionální a municipální ekonomika
- Šauer: Úvod do ekonomiky životního prostředí
- Opplová: Životní prostředí měst a regionů
- Hadrabová: Státní správa životního prostředí
- Hadrabová: Úvod do regionálních věd a veřejné správy
14.3. Pomocná literatura (pro zájemce dostupná u přednášejícího)
- ARPAV et al.: Il Compostaggio Nella Regione Veneto, Veneto, Italia, 2000 (italsky)
- Ministerstvo životního prostředí ČR: EKO VIS MŽP, Informační zpravodaj, ročník IX., MŽP Praha, 1999
- Dlouhý, J.; Dlouhá, J.: Přehled výuky problematiky životního prostředí na vysokých školách České republiky, Praha : Ministerstvo
životního prostředí České republiky, 1996. 331 s. Phare;
- Vries, H. de: Toepassing van normen bij integratie van managementsystemen, Nederlands Normalisatie-Institut, 1. vydání, Delft,
1999 (nizozemsky)
14.4. Literatura odkazovaná v textu
(odkazy typu [Publikace] apod.)
- [AG21] UNO: Agenda 21, MŽP SR, Bratislava, 1996 (slovenský překlad)
- [AXBE] Axberger, H.-G.: Přístup veřejnosti k úředním dokumentům, český překlad URL: http://www.econnect.cz/env/zp/pravoinf/svedrtk.htm
- [BASCON] UNEP: Basel Convention, Secretary of Basel Convention, Basel, Switzerland, 1992, URL: http://www.unep.ch
- [BGIU93] Bundesministerium für Umwelt.: Bundesgesetz über den Zugang zu Informationen über die Umwelt URL: http://udk.bmu.gv.at/info/dokumente/uig_dt.html,
BMUJF, Wien, 1993
- [BÍZ98] Bízek, V.: Proč do Evropské Unie?, in [MEDIS]
- [BRMA94] Breshnahan, P.J., Halkard E.M. et al: Integrating Heterogenous Data to Develop a Large-scale Environmental Data Atlas
for Multi-platform Users, URL: http://wwwsgi.ursus.maine.edu/gisweb/spatdb/gis-lis/gi94012.html
- [CGI] W3C: CGI: Common Gateway Interface, URL: http://www.w3.org/CGI/
- [CHEN76] Chen P.: The Entity-Relationship-Model, Towards A Unified View Of Data, ACM Transaction On Database Systems, Vol.
1, No. 1, 1976
- [CHR96] Christian, E.: Government Information Locator Service (GILS). URL: ftp://130.11.48.107/pub/gils.doc
- [CLMOE94] McClure, Charles R., Moen, William E.: Using Z39.50 in an Application for the Government Information Locator Service
(GILS). Available ftp://ftp.cni.org/pub/gils/profile/background.doc.txt
- [COM97-503] European Commission: Towards A European Framework for Digital Signatures And Encryption, available via http://www.ispo.cec.be/eif/policy/97503.html
- [CY] Coad, P., Yourdon, E.: Object-Oriented Analysis, Prentice-Hall, 1991
- [ČER98] Černá, M: Přístup k informacím o životním prostředí v České republice, referát doprovodného programu veletrhu EnviBrno,
1998
- [ČIENVI98] Činčera, J.: Informační zdroje v oblasti životního prostředí, referát doprovodného programu veletrhu Envi-Brno,
1998
- [ČINČ98] Činčera, J. (editor): Právo na environmentální informace, Nadace Partnerství za podpory Phare, Praha, 1998
- [ČIBU97] Činčera, J., Bursíková, J.: Právo na informace - kampaň českých NGO, Praha, 1997, URL: http://www.econnect.cz/env/zp/pravoinf/index.htm
- [DCRDF98] W3C Metadata Activity: Resource Description Framework (RDF) Schemas, URL: http://www.w3.org/TR/WD-rdf-schema/, 1998
- [DRB96] Drbal, P: Objektové modelovací techniky, Sborník konference DATASEM'96, CS-COMPEX, Brno, 1996
- [DRB97] Drbal, P: Objektově orientované metodiky a technologie, skriptum FiaS VŠE, Praha, 1997
- [DC] Description of Dublin Core Elements, URL: http://purl.org/metadata/dublin_core_elements
- [EARTH] UNEP: Earthwatch and Agenda 21: Information for Decision-Making, URL: http://www.unep.ch/EARTHW/Csd3rpt.htm
- [EMAS93] EMAS - Nařízení rady (EHS) Evropských společenství č. 1836/93 z 29. června 1993. CEMC, ediční řada DOKUMENTY/souběžné
texty. Praha, 1993. 80 s.
- [ENVI98] Bednaříková, Brauweiler, Cermanová, Hřebíček, Vojtášová: Progressive Umwelttechnologie in Tschechien und Deutschland
- Potentiale für die deutsch- tschechische Zussamenarbeit, návrh projektu DBU Osnabrück, IHI Zittau, 1998
- [ESS96] Hřebíček J., Havel B., Marada P., Pitner T.: Development of Information Systems for EMS Implementation, Proceedings
of International conference ESSENTIA 96, International Technology Forum, Prague , January 1996.
- [EUEMS93] Council Regulation (EEC) No 1836/93 of 29 June 1993 allowing voluntary participation by companies in the industrial
sector in a Community eco-management and audit scheme, Official Journal of the European Communities, 10.7.93, No L 168/1.
Brusel, 1993.
- [EU97-66] Evropský parlament a Rada EU: Směrnice 97/66 ze dne 15. 12. 1997 týkající se zpracování osobních dat a ochrany soukromí
v odvětví telekomunikací, český překlad na http://www.usiscr.cz/dokumenty/sm9766EC.html
- [FRAT80] Frates, J, Moldrup, W.: Introduction to the Computer, Prentice-Hall, Englewood Cliffs, N.Y., 1980
- [GELOS] Global Environmental Locator Service,URL: http://www.gelos.org
- [HAB96] Hřebíček J.: Analýza a návrh informačního systému pro ekologicky orientované řízení podniku. Habilitační práce, PEF
MZLU Brno, 1995
- [HÁJEK95] Hájek, P.: Fuzzy logic from the logical point of view, Proc. of SOFSEM '95: Theory and Practice of Informatics,
ed. Bartošek et al., Springer-Verlag, Heidelberg, 1995
- [HCACE96] Hřebíček J.: Informační systém pro zavádění a kontrolu EMS. Sborník referátů k semináři Systémy ekologicky orientovaného
řízení, Česká asociace konzultačních inženýrů (CACE) Praha, říjen 1996, 33-46.
- [HEMS96] Hřebíček J. a kol.: Nástroje ochrany životního prostředí v řízení podniků. Od čistší produkce k zavádění EMS a informačním
systémům pro EMS, Technický týdeník č. 39(1996), str. 17-18.
- [HENVI96] Hřebíček J.: Nástroje ochrany životního prostředí v řízení podniků. Doprovodný program veletrhu ENVIBRNO´96. Technický
týdeník č. 38(1996), str. 7.
- [HJBH96] Hřebíček J., Jančárik A., Báča R., Havel B.: The Waste Information System of the Slovak Republic. Sborník přednášok
mezinárodného seminára o mezinárodnej spolupráci krajín OECD v oblasti odpadového hospodárstva, Bratislava, 15.-16. Júl, 1996.
- [HODP96] Hřebíček J.: Nástroje ochrany životního prostředí v řízení podniků. Odpady č.7 (1996), str. 22-23.
- [HPEF96] "Hřebíček J.: Zavádění ekologicky orientovaného řízení v českém průmyslu, Sborník příspěvků mezinárodní konference
""Hospodářská dynamika a restrukturalizace v České republice"", PEF MZLU Brno, květen 1996, str. 96-100."
- [HTTP] W3C HTTP Activity: HTTP - Hypertext Transfer Protocol, URL: http://www.w3.org/Protocols/
- [IAWA97] Iannella R., Andrew W.: Metadata: Enabling the Internet, URL: http://ifla.inist.fr/ifla/documents/libraries/cataloging/metadata/ianr1.htm,
Carlton, Australia, 1997
- [IFIP66] IFIP: Vocabulary of Information Proccessing, International Federation of Information Processing and International
Computation Centre, 1st English Language Edition, Amsterdam, 1966
- [INPO98] Úřad pro SIS: Informační politika ČR - Základy strategie, pracovní verze, Praha, únor 1998
- [IWSR97] Pitner, T.: Introduction to Standards for Internet Communication, Proc. of Intl. Workshop on Standardization Research,
Universität der Bundeswehr, Hamburg, 1997
- [ISO] Homepage of the Internetional Organization for Standardization, URL: http://www.iso.org
- [IŽPVL98] Ministerstvo životního prostředí ČR: Zpráva České republiky o přístupu k informacím o životním prostředí, MŽP, Praha,
1998.
- [JEFF96] Jeffery K.G.: Distributed Databases: The Issues, Sborník konference DATASEM96, CS-Compex, Brno, 1997
- [JEFF98] Jeffery K.G.: Metadata, Informatické kolokvium FI MU, Brno, 1998
- [JUNICU97] Juanot F., Nicolle C., Cullot N.: Query Translation for Heterogenous Information Management, Université de Bourgogne,
Dijon, 1997
- [KH96] Hřebíček J., Havel B., Matiášová A.: Hodnocení chování podniku k životnímu prostředí v souvislosti se zaváděním ekologicky
orientovaného řízení. Sborník přednášek XXI. Setkání vodohospodářů, Kutná Hora, duben 1996
- [KOUB92] Koubský, P.: Cesty moderního programování, Grada a.s., Praha, 1992, s.201-207
- [KRUŽ97] Kružíková, E.: Právo na informace o životním prostředí, Zpravodaj MŽP ČR, 12/1997, MŽP ČR, Praha, 1997
- [KUŽV98] Kužvart, P.: Právo na informace o životním prostředí, Ekologický právní servis, Brno, 1998
- [LANG66] Langefors, B.: Theoretical Analysis of Information Systems, Student Literattur, Lund, 1966
- [LZPS] Ústava ČR - Listina základních práv a svobod, Parlament ČR, 1993, URL: http://www.sbirka.cz
- [LWP] CPAN: Perl LWP Library, URL: ftp://ftp.fi.muni.cz/pub/CPAN
- [MAPI98] Matyáš V., Pitner T.: Je počítačová bezpečnost cestou k elektronické důvěře?, seminář MK, Moravská Třebová, 1998.
- [MAAS92] European Community: Maastricht Treaty, URL: http://europa.eu.int/en/record/treaties.html
- [META96] Metadata Coalition: Metadata Interchange Specification, http://www.metadata.org, 1996
- [MEDIS98] MŽP ČR, IBM ČR, MEDIS: Metainformační systém životního prostředí, případová studie, MŽP ČR, 1998
- [MINI90] Minihofer, O.: Anglicko-český výkladový slovník výpočetní techniky, SNTL, Praha, 1990
- [MOLD98] Moldan, B.: Environmentální indikátory, Centrum pro otázky ŽP UK, Praha, 1998
- [OECDEI] OECD: OECD Work On Sustainable Development, URL: http://www.oecd.org/subject/sustdev/oecdwork.htm
- [OIIFORA] Council EU: OII Fora List, URL: http://www.echo.lu
- [OLSA96] Oliva M., Saltor F.: A Negotiation Process Approach for Building Federated Databases, Intl. Conference on Heterogenous
Databases, Praha, 1996
- [OMT] Rumbaugh, J.: Object-Oriented System Analysis, Prentice-Hall, 1991
- [OZ] Obchodní zákoník ČR v platném znění, např. http://www.sbirka.cz/
- [PAHI95] Page, B., Hilty, M.: Umweltinformatik, Hamburg, 1995
- [PATT] Patterson, R.F., et al.: The Everyday English Dictionary, Ramboro Enterprises Ltd., London
- [PGP] Zimmermann, P.: Pretty Good Privacy, URL: http://www.pgp.com
- [PGPC] Pitner, T.: Bezpečnost s PGP, seriál, Computer, roč.5 (červen-srpen), Computer Press, Brno, 1998
- [POL98] Polák, J.: Analýza informačního systému pro systém integrovaného řízení, Diplomová práce FI MU, Brno, 1998
- [PŘI92] Přibilová, L.: Informační systémy v ekologii, Skriptum VŠE, Praha, 1992
- [PRA98] Pravda, O.: Slovník EU, in Environmentální aspekty podnikání speciál, Vol. 2, CEMC, Praha, 1998
- [RDFM] W3C RDF Working Group: RDF Specification - Model and Syntax, W3C Metadata Activity, 1998, URL: http://www.w3.org/TR/WD-rdf-syntax.
- [RDFS] W3C RDF Schema Working Group: RDF Specification - Schemata, W3C Metadata Activity, 1998, URL: http://www.w3.org/TR/WD-rdf-schema.
- [REJM71] Rejman, L.: Slovník cizích slov, SPN, Praha, 1971
- [RITT72] Rittels, H.: On the Planning Crisis: System Analysis of the 'First and Second Generation', Proc. Systems Analysis
Seminar European Association of National Productivity Centres, 1971, and in Bedrifts, O.: Konomenen Nr.8, 1972, Norway
- [SKDV96] Hřebíček J., Havel B., Matiášová A., Pitner T.: Informační systém pro zavádění, sledování a kontrolu ekologicky orientovaného
řízení podniku, Sborník z mezinárodního semináře Strategie maximálního úspěchu. Integrací environmentálních prvků do systému
řízení firmy. ed. G. Wieczorek G.E.S. Ostrava, Skalský dvůr, duben 1996
- [SBZ] Sbírka zákonů ČR, on-line verze, SEVT, 1998, URL: http://www.sbirka.cz
- [SSL] Netscape Corp.: Secure Socket Layer, URL: http://www.netscape.com
- [SOLV93] Solvberg, A., Kung, D. C.: Information Systems Engineering - An Introduction, Springer Verlag, Berlin, 1993
- [STAHA97] Staudek, J., Hanáček, P.:, Sborník DATASEM'97, CS-Compex, Brno, 1997.
- [STR98] Strnad, Z: K obnovení systémového přístupu v oblasti informatiky v resortu MŽP, interní studie MŽP ČR, Praha, 1998.
- [STSIS96] Úřad pro SIS: Standardy státního informačního systému, SIS, Praha, červenec 1996.
- [SUVY97] Suchánek Z., Vyhnánek R.: Odpovědný orgán EMAS v České republice. Analytická studie., CEMC Praha, únor 1997.
- [TCPIP] IETF: Transfer Control Protocol/Internet Protocol
- [TROM57] Treaty of Rome, European Community, 1957, URL: http://www.tufts.edu/departments/fletcher/multi/texts/BH343.txt
- [TSW96] Hřebíček J., Pitner T.: Integrovaný informační systém pro ekologicky orientované řízení podniku, Sborník mezinárodní
konference Tvorba software 96, ed. Tanger, Ostrava, 1996
- [TSW98] Pitner T.: Environmentální informatika, Mezinárodní konference Tvorba software 98, EkF VŠB Ostrava, Tanger, Ostrava,
1998
- [UDK96] Österreichisches Umweltbundesamt: Umweltdatenkatalog, URL: http://udk.ubavie.gv.at/
- [VAN97] Vaníček, J.: Měření a hodnocení jakosti software z hlediska mezinárodní normalizace, ČSTNK, Praha, 1997
- [W2EU95] Komise Evropského společenství: Bílá kniha - příloha. Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění
do vnitřního trhu Unie, COM/95/163, Brusel 1995. České vydání - delegace Evropské komise v České republice, Praha , 1995.
469 s.
- [W3CMETA] Homepage of the W3C Metadata Activity, URL: http://www.w3c.org/Metadata
- [WBEU95] Komise Evropského společenství: Bílá kniha. Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do
vnitřního trhu Unie, COM/95/163, Brusel 1995. České vydání - delegace Evropské komise v České republice, Praha , 1995. 32
s.
- [ZPR2] Zpravodaj Phare, No. 2, MŽP ČR, Praha, 1996
- [ZPR4] Zpravodaj Phare, No. 4, MŽP ČR, Praha, 1996
- [ZUS98] Návrh zákona o utajovaných skutečnostech, vláda ČR, Praha, 1998
- [ŽP96] Životné prostredie, No. 6, Vol. 1996, Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava, 1996
14.5. Internetové zdroje
14.5.1. Web přednášejícího...
14.5.2. Další zdroje
- Činčera, J.: Dopady informačních technologií na životní prostředí, http://www.ecn.cz/env/infos/01filos.htm
- Činčera, J.: Globální problémy současného světa, http://web.sks.cz/users/cn/zp/svet.html
- Činčera, J.: Humanitní environmentalistika a EIS, http://web.sks.cz/users/cn/eis/skripta/
- Institute for Employment Studies: The EMERGENCE Project, http://www.emergence.nu
- Huws, U. et al.: Where the Butterfly Alights: the Global Location of eWork, summary available at http://www.employment-studies.co.uk/summary/378sum.html
- OECD: The OECD Environmental Outlook, http://www.oecd.org/env/outlook/outlook.htm
- Swedish EPA: IT and the environment, http://ww.internat.environ.se/documents/issues/technic/itenviro.htm
- Telenor: The environmental impact of ICT, in Environmental Report of Telenor, Telenor, 2001
- UK Government: Achieving a Better Quality of Life, Government Annual Report, 2001, http://www.sustainable-development.gov.uk/ann_rep/susdevel.pdf
- UN/ECE: Convention on Access to Information, Public Participation in Decision-making and Access to Justice in Environmental
Matters (Aarhus Convention), Aarhus, Denmark, 1998, http://www.unece.org/env/pp/documents/cep43e.pdf
- UNEP: GEO000 - Global Environmental Overview, http://www.unep.org/Geo2000
14.5.3. Adresy vládních organizací
14.5.4. Adresy nevládních organizací (NGOs)
Další zdroje
Copyright (C)2001 by Tomáš Pitner
