6. Úlohy veřejných a soukromých subjektů v ochraně ŽP

6.1. Role subjektů v ochraně ŽP

Cíl: Poznáte rozdílné role jednotlivých typů subjektů (veřejné a soukromé) v ochraně ŽP.

Cíl: Seznámíte se s hlavními úlohami státu.

V politice států znamená respektování principu trvale udržitelného rozvoje uvědomění si, že je nutné formulovat státní politiku v životním prostředí. Role trhu a státu se musejí doplňovat, což platí dvojnásob v informační politice v životním prostředí, kde zejména může stát přímo působit (monitoring, zákonem nařízené sledování environmentálních ukazatelů). Jaké úlohy tedy plní stát a ostatní subjekty v ochraně životního prostředí, co jim ukládá zákon a jaké jsou metody dobrovolného respektování zásad trvale udržitelného rozvoje?

6.1.1. Stát, veřejná správa

Za koordinaci zájmů a činností soukromých (ekonomických) subjektů s vlivem na životní prostředí nese hlavní odpovědnost stát. Stát má a bude mít nezastupitelnou úlohu také tam, kde neexistují vlastnické vztahy (ovzduší) nebo kde je nelze přesně vymezit (vody v řekách, mořích) a také tam, kde sice jsou definovány, ale nepokrývají celou oblast vlivů určité činností na životní prostředí (půda v zemědělství, těžba surovin) - tedy tam, kde existují externality, které by soukromý subjekt provádějící určité činnosti nemusel respektovat, viz [STPOL95]. To se týká zejména činností s globálním vlivem - znečišťování ovzduší, vod, kontaminace půd. Je třeba definovat státní politiku životního prostředí, na jejím základě aktualizovat a modernizovat legislativní systém, zapojovat se do mezinárodních aktivit a především působit na soukromé subjekty. Zaměříme se nyní na konkrétní situaci v České republice a na priority v tomto směru. Prvořadými problémy státní politiky v životním prostředí je řešení následujících environmentálních hrozeb:

Regulace vlastnických práv
Vliv státu může nabýt i podoby omezení vlastnických práv, především ve smyslu regulace nakládání se soukromým majetkem (např. regulace hospodaření v lesích, využívání vodních toků, zástavba území, atd.). Omezení může být kompenzováno, např.

Vymezování chráněných území
Dalším, klasickým a dodnes podstatným vlivem státu, resp. veřejné správy je vymezování chráněných území.

Vymezování chráněných druhů

Nastavení ekonomických nástrojů státní ekologické politiky
viz ekonomické aspekty ochrany ŽP

Další legislativa

Vymáhání dodržování legislativy

6.1.2. Podnikatelské subjekty

Tržní mechanismy fungují dobře tam, kde jsou přesně vymezené vlastnické vztahy, kde tzv. externality (tzn. vlivy sahající mimo objekt vlastnictví) neexistují nebo jsou slabé, viz [STPOL95]. Tam je možno využít zákonem stanovených práv a povinností vlastníků. Vycházeje z předpokladu, že vlastnictví zavazuje a že je možné zákonem ukládat vlastníkům povinnosti (např. vlastník lesa je povinen řídit se "lesním zákonem" - zákon č.225/1995 Sb., majitel vodní plochy zákonem č.138/1973 Sb. ve znění pozdějších předpisů, atd.). Výrazem zájmu soukromého sektoru o životní prostředí je nejen dodržování zákonů, ale i dobrovolné definování vlastní environmentální politiky směřující k principům trvalého zlepšování vztahu k životnímu prostředí. K tomu existuje několik používaných nástrojů, mezi něž patří i systémy environmentálního managementu podle standardů ISO 14000 (EMS), viz [HENVI96], a Nařízení Rady EU 1836/1193 (EMAS), viz [EMAS93]. Kompromisním řešením neznamenajícím ostré omezení vlastníckých práv může být tzv. omezený (komerční) rozvoj, kdy je na části daného území realizován určitý komerční záměr, přičemž je pro tento účel vybrána nejméně hodnotná část a na zbytku se z výtěžku činnosti financuje ochrana. Tím se dosáhne i zvýšeného pocitu podílu danáho subjektu na ochraně vlastního okolí bez újmy na podnikatelském záměru.

Celkově lze povinnosti podnikatelů v ochraně ŽP shrnout do následujících oblastí:

  1. obecné
  2. v ochraně vod
  3. v ochraně ovzduší
  4. v odpadovém hospodářství
  5. v ochraně přírody
  6. v ochraně lesa
  7. v ochraně nerostného bohatství

6.1.3. Nevládní organizace

6.1.4. Občané

6.2. Environmental Impact Assessment (EIA) * (Posuzování vlivu na životní prostředí)

Cíl: Poznáte terminologii a hlavní principy posuzování vlivu na životní prostředí obecně a podle české legislativy.

Jde o klíčový nástroj v oblasti ekologické prevence, jehož prostřednictvím jsou posuzovány možné dosud neexistující dopady plánovaných projektů a staveb na životní prostředí. Proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) zaujímá jedno z nejdůležitějších míst v systému prevence poškozování životního prostředí. Může pomoci zabránit vzniku nenapravitelných škod a minimalizovat negativní dopady lidské činnosti. V rozvinutých zemích je proces EIA řazen mezi nejvýznamnější nástroje k hodnocení investičních plánů, u nichž je předpokládán výraznější dopad na místo, v němž mají být plány uskutečněny.

6.2.1. Smysl EIA

  1. prevence -- pokud lze očekávat, že daný záměr (stavba, činnost, technologie) bude mít významný vliv na životní prostředí, je záměr ještě před realizací posouzen odborníky, jeý záměr popíší a souhrnně zhodnotní.
  2. demokracie (podíl na rozhodování) -- shromáždí se názory veřejnosti a veřejné správy na realizaci záměru.

6.2.2. Rozsah EIA

Hodnotí se celý "životní cyklus" záměru, tj. fáze
  1. přípravy,
  2. provedení (např. vybudování továrny, komunikace),
  3. provozování (např. provoz dané technologie, komunikace)
  4. likvidace
  5. sanace
Záměr obsahuje i návrh protiopatření vůči potenciálním škodám na ŽP během těchto fází.

6.2.3. Pojmy z oblasti EIA

Vliv (Impact)
Není zde vždy nutně míněn negativní vliv, může být i příznivý. Jde o vlivy přímé i nepřímé, druhotné, dočasné, krátkodobé, atd...

Zjišťovací řízení (Screening)
U záměrů, kde neí zcela jednoznačně zřejmé, že je třeba vypracovat EIA, je nejdříve proveden tzv. screening, kdy je zjištěna potřeba a rozsah dokumentace (scoping).

Dokumentace (Statement, Report, Documentation)
Je zpracována v rozsahu daném zjišťovacím řízením. Vypracuje ji navrhovatel (investor) záměru.

Posudek (Review)
Vypracovaná dokumentace je předána k posouzení nezávislým odborníkem, který vypracuje posudek (report). Ten se dostane spolu s dokumentací (předloženým popisem záměru) úřadu, který zaujme stanovisko.

Stanovisko
Stanovisko je postoj úřadu na základě předloženého záměru a nezávislých posudků. Může mít podobu stanoviska v územním řízení podle stavebního zákona, povolení těžby podle horního zákona atd. Stanovisko EIA není pro postup v těchto řízeních "zcela závazný" (tj. nesouhlasné stanovisko neznamená automaticky neschválení záměru), ale dosud (v ČR) se při negativním stanovisku nebyl nikdy souhlas dán.

6.2.4. Zakotvení EIA v právním systému ČR a v mezinárodních úmluvách

Pro závažné lokální, regionální a národní projekty musí být hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA) podle platné české legislativy (zákon č. 100/01 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí) povinně vypracováno. V praxi lze předpokládat nadále nárůst počtu předkládaných záměrů. Z podaných záměrů je obvykle cca 90 % schváleno, často však v průběhu procesu dochází k modifikacím směrem k environmentálně přijatelnější podobě záměru. Efekt EIA je tedy každopádně pozitivní.

6.2.5. Strategická EIA

Týká se posuzování nikoli jednotlivých záměrů, ale celých strategií (koncepcí, plánů, programů...).

6.3. Financování ochrany přírody a krajiny v mezinárodním měřítku

Cíl: Poznáte hlavní zdroje financování ochrany ŽP v národním a mezinárodním měřítku.

6.3.1. Mezinárodní finanční prostředky

6.3.2. Národní fondy ŽP

6.3.3. Rozvojové projekty

6.3.4. Debt-for-nature

6.3.5. Půjčky

6.4. Financování ochrany přírody a krajiny v ČR

6.4.1. Prostředky státní sféry v tuzemsku

Prostředky státního rozpočtu

Prostředky rozpočtů územní samosprávy (kraje, obce)

Prostředky ze znečišťování ŽP (SFŽP)

6.4.2. Prostředky státní sféry ze zahraničí

Prostředky mezinárodních programů (PHARE, SAPARD, ISPA, LIFE)

Investiční a rozvojové banky a fondy

Prostředky jiných vlád

6.4.3. Prostředky nevládní

Tuzemské nadace

Nadace v zahraničí a nadnárodní nevládní organizace