13. Environmentální vzdělávání
Cíl: Seznámíte se s významem a hlavními směry enviromnentálního vzdělávání ve světě a v ČR.
Cíl: Poznáte hlavní strategické dokumenty i konkrétní praktické kroky.
13.1. Evropská strategie environmentálního vzdělávání
- Cíl: adekvátní environmentální vzdělávání a výchova na všech typech škol je jednou z klíčových podmínek přechodu k trvale
udržitelnému rozvoji.
- Tato strategie je reflektována v přípravě VŠ studentů všech zaměření.
- Dále viz závěry Panevropského setkání expertů v nizozemském Soesterbergu (1999) a
- Environmental Education and Training in Europe, Bruselu, 1999.
- Konference organizace Foundation for Environmental Education, Udine, 2000
- Konference Green Cross Europe, Moskva, 2000
- Emerging Issues in Environmental Education and Employment in Europe, Venice, 2001
- V ČR donedávna na nejvyšší úrovni podceňováno (viz předchozí Hodnotící zprávy EK).
13.2. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice je koncepčním materiálem, schváleným vládou
ČR 20. října 2000 jako součást implementace směrnice 313/90 EEC.
13.2.1. Akční plán Státního programu
Děti, mládež, pedagogičtí a odborní pracovníci (v gesci MŠMT):
- 18. Začlenit cíle a úkoly environmentálního vzdělávání a výchovy do rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání.
- 19. Pro zajištění environmentálního vzdělávání a výchovy ve školách a školských zařízeních podporovat celostátní a regionální
akce zaměřené na předávání zkušeností a využívání CEV/SEV, osvětových a kulturně vzdělávacích aj. zařízení.
- 20. Začleňovat aspekty environmentálního vzdělávání a výchovy ve smyslu (trvale) udržitelného rozvoje do všech nově vznikajících
rámcových vzdělávacích programů.
- 21. Připravit návrh pro práci metodiků EVVO z řad stávajících
Potíže při praktickém zavádění do studijních programů na VŠ
- Podle zákona o vysokých školách nemůže MŠMT do samosprávné působnosti v oblasti tvorby studijních programů zasahovat.
- Jediný vztah MŠMT k vysokým školám v uvedených oblastech je možný formou grantové a osvětové politiky. MŠMT může rovněž při
další aktualizaci Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti pro oblast
vysokých škol (Dlouhodobý záměr ministerstva) podpořit priority státního zájmu.
Co tedy MŠMT v oblasti VŠ udělá?
- 22. Doporučit příslušným odborným fakultám, aby v rámci doktorských programů byla zařazena témata vypracování minimálního
všeobecného základu znalostí o životním prostředí a (trvale) udržitelném rozvoji pro všechny studenty vysokých škol.
- 23. Doporučit příslušným odborným fakultám, aby v rámci doktorských programů byla zpracována témata vedoucí k zajištění zvýšené
úrovně environmentálního vzdělávání na vysokých školách.
- 24. V resortním programu MŠMT "Podpora rozvoje učitelských vzdělávacích programů a jiných vzdělávacích aktivit" vyhlásit
tématické okruhy s cílem:
- - návrh obsahového celku, metod a forem EVVO v pregraduální přípravě učitelů všech aprobací a pregraduální přípravě dalších
pedagogických pracovníků,
- - návrh obsahového celku, metod a forem EVVO postgraduálního vzdělávání učitelů a dalších pedagogických pracovníků.
13.3. Cíle environmentálního vzdělávání na vysokých školách
- Cituji z J. Dlouhá: Environmentální vzdělávání na VŠ v ČR, CŽP UK Praha:
- Ve své základní podobě by mělo být rozšířené (všeobecný základ TUR by měl být dostupný pro všechny studenty a doplněný o specifické
znalosti k příslušnému oboru).
- Mělo by být schopno průběžně absorbovat aktuální informace přesahující rámec jednoho oboru (mezinárodní dokumenty a závěry
konferencí).
- Osvětová činnost by měla být dostupná pro všechny zájemce (což vyžaduje zlepšení informačních toků mezi fakultami a školami).
- Systém by měl zahrnovat možnost odborného růstu v komplexním slova smyslu (tedy nejen v rámci oboru, ke kterému jsou environmentální
aspekty "přidruženy").
- Je třeba se zaměřit na systém postgraduálního studia, jež umožní vychovat odborníky na nové okruhy problémů mezioborového
charakteru.
- Informace a jiné zkušenosti by měly být vertikálně distribuovány mezi školami různých stupňů.
13.3.1. Vývoj environmentálního vzdělávání v ČR
13.3.2. Horizontální integrace environmentálního vzdělávání mezi VŠ
Příklady:
- Pražská univerzita životního prostředí
- Spolupráce brněnských VŠ: MU, MZLU, VUT
13.4. Cíle environmentálního vzdělávání na FI a školách srovnatelného typu
- Východiska: FI je fakulta na Masarykově univerzitě, tj.VŠ "univerzitního" typu
- Oborově zasahuje od přírodovědného po technické zaměření.
- Univerzitní charakter ale přináší i další pohledy: právní, sociální, ekonomický, politický, atd.
- Různé cíle: Připravuje jak odborníky v oblasti IT, tak budoucí učitele.
- Řada kurzů je dostupná na ostatních fakultách MU...
- Jak začlenit environmentální vzdělávání.u
13.4.1. Náplň předmětů
Environmentalistika
- Životní prostředí a jeho ochrana (základní pojmy)
- Složky životního prostředí: voda, ovzduší, půda, příroda a krajina, nerostné suroviny, odpady.
- Globální environmentální problémy (klimatické změny, populační exploze, ochuzování genofondu),
- Trvale udržitelný rozvoj, Agenda 21.
- Úlohy veřejných a soukromých subjektů v ochraně ŽP.
- Ekonomické aspekty ochrany ŽP, globalizace světové ekonomiky a ochrana ŽP.
- Makro- a mikroekonomie životního prostředí, ekonomické stimuly tvorby ŽP, systémy environmentálního managementu podle ISO
14000, environmentální účetnictví a daně.
- Mikroenvironmentalistika -- ekologie domácností a pracovišť, dohody o dobrém sousedství.
- Environmentální informace, právo na přístup k environmentálním informacím ve světě a v ČR, právo rozhodovat ve věcech ŽP.
- Environmentální vzdělávání
- Vliv informačních technologií na utváření ŽP
Informační systémy v ekologii
- Environmentální informace a její specifikace.
- Právo na informace o životním prostředí v ČR a ve světě.
- Metadata a metainformační systémy.
- Zásady výstavby environmentálních informačních systémů ve státní správě ČR a územní samosprávě.
- Struktura a funkce informačních systémů pro vedení evidence a monitoringu v odpadovém a vodním hospodářství a ochraně ovzduší,
horizontální a vertikální přenos informací.
- Metody realizace environmentálních informačních systémů pro státní správu v životním prostředí a příklady této realizace.
- Informační systémy o životním prostředí a jeho monitoringu řízené MŽP ČR a provozované centrálními institucemi (ČHMÚ, VÚV,
ČEÚ, ČIŽP), příklady a rozbor těchto systémů.
- Informační systém o odpadovém hospodářství ČR a SR (struktura databází, funkce, programová realizace, aktualizace, interpretace
a presentace údajů).
- Závěrečný projekt analýzy a návrhu environmentálního IS na Internetu.
Systémy integrovaného managementu
- Úvod do systému managementu organizace a jejich členění. Integrovaný management.
- Systémy environmentálního managementu (EMS -- Environmental Management Systems a EMAS -- Environmental Management and Audit
Schemes) a jejich terminologie.
- Environmentální politika, cíle, cílové hodnoty, program, plán a audit a zpřesnění programu.
- Vyhodnocování environmentálního profilu a metodika stanovení environmentálních ukazatelů.
- Mezinárodní standardy environmentálního managementu.
- Souvislost mezi systémy environmentálního managementu a systémy řízení jakosti QMS (Quality Management Systems) podle norem
řady ISO 9000.
- Systémy řízení ochrany zdraví OHSM (Occupational Health and Safety Management) a jejich mezinárodní standardy.
- Systémy integrovaného managementu -- sjednocení EMS, TQM a OHSM.
- Metodika implementace informačního systému environmentálního managementu podniku.