Přijímací řízení 1991

 
Vladimír Šmíd

 

Tomu, kdo měl kdykoliv cokoliv společného s přijímacím řízením na kterékoliv vysoké škole, jistě není nutné vysvětlovat, o jak náročnou, se železnou pravidelností opakující se akci jde. I když pomineme odborné a právní aspekty celé věci, zůstanou nám vysoké nároky na kvalitu i kvantitu informací o uchazečích na jedné straně a značný rozsah administrativní práce na straně druhé. A navíc, všechno to musí proběhnout v poměrně krátkém čase v termínech, které jsou závislé na všem možném, jen ne na vůli pracovníků školy.

Bezpochyby právě proto bylo přijímací řízení první součástí studijní oblasti informačního systému naší univerzity, která byla (a to již před více než deseti lety) podrobena automatizaci. Systém byl tehdy veden centrálně na sálovém počítači, data pořizována hromadně profesionální děrovnou zpravidla na děrných štítcích a výstupy byly centrálně nařízené sestavy. Dnes se to vše zdá nepředstavitelně těžkopádné, ale přesto účel byl plněn.

S následujícím vývojem počítačové techniky i programového vybavení to bylo opět přijímací řízení, které bylo v roce 1990 jako první převedeno na osobní počítače. Data se tak dostala přímo tam, kde s nimi pracují - na studijní oddělení fakult. Jejich pracovnicím byla umožněna okamžitá odezva a použitelnost dat včetně toho, že zde jsou prvotní data o uchazečích také pořizována a současně kontrolována co do správnosti. Vlastní aplikační software (napsaný v databázovém systému FoxPlus 2.10. a posléze převedený do FoxPro 1.02) byl připraven jak na základě dosavadních poznatků a zkušeností analytiků a programátorů z ÚVT, tak i podle konkrétních požadavků akademických funkcionářů a odborných pracovníků fakult i rektorátu. Informační systém tak obsahuje několik desítek údajů o každém uchazeči, neméně tolik různých typů seznamů a rozborových sestav s možností okamžitého tisku na připojené tiskárně, obsahuje algoritmy pro výpočet umístění uchazečů na základě výsledků jednotlivých částí přijímací zkoušky, umožňuje tisk adresních štítků pro korespondenci i konkrétních dopisů o rozhodnutí jednotlivě pro každého uchazeče.

V té době však nikdo neočekával, že systém o rok později projde takovou zatěžkávací zkouškou, jako byla letošní "přílivová vlna tsunami" v podobě náporu 21 tisíc uchazečů o studium na MU. Již při prvních úvahách bylo zřejmé, že se budeme pohybovat na hranici únosnosti pro techniku i pro lidi. Nutno podotknout, že o nezbytnosti zpracovat celý tento objem dat jedině na počítači nepochyboval nikdo. Proto kromě některých běžných programových úprav došlo i na zásadnější opatření.

Nejprve byl snížen počet zaznamenávaných údajů o ty, které pro vliv na přijetí uchazeče nejsou relevantní nebo je nebylo možné u podstatné části uchazečů vůbec zjistit. Jednalo se sice jen o 6 položek, ale násobeno jen 3 sekundami potřebnými k jejich zápisu a 21 000 uchazeči to dává přes 100 hodin práce. Dalším úsporným programem bylo vyřešení přenosu tiskové sestavy z PC na centrální počítač v ÚVT a její tisk na rychlotiskárně s možností tisku českých znaků. Této možnosti využila většina fakult, a to nejprve pro tisk přehledů pro přijímací komise a hlavně pak pro tisk dopisů o rozhodnutí. Výsledkem nebylo ani tak šetření času při tisku (jednalo se totiž o zpracování sestavy na fakultě, převoz disket na ÚVT, přenos na EC 1027, vlastní tisk, ořezání sestav ve výrobně skript a převoz zpět na fakultu), jako spíš šetření malých tiskáren, pro které by tento nápor mohl být i jejich posledním.

Skutečně koncepční změnou však bylo použití výpočetní techniky při vlastním průběhu přijímacích zkoušek, a to v zásadě dvojího typu.

Především šlo o iniciativu některých kateder filozofické, pedagogické a přírodovědecké fakulty, které si s větším či menším předstihem převzaly příslušné části databází uchazečů, pro něž organizovaly přijímací zkoušku. Tam si samy vytvořily další vlastní typy seznamů a zčásti za pomoci výpočetní techniky na katedrách také zaznamenaly počty získaných bodů, pořadí či návrhy na rozhodnutí fakultních přijímacích komisí, a tak zpravidla ulehčily práci studijním oddělením fakult. Pro následující ročník předpokládáme tuto možnost připravit pro katedry centrálně tak, abychom předešli některým problémům, které vznikaly při zpětném přenosu dat z kateder na děkanáty nedodržením přijatých konvencí - s následkem hledání, zda se 300 studentů vůbec ke zkouškám dostavilo či nikoliv.

Druhým příkladem bylo komplexní zajištění přijímacích zkoušek výpočetní technikou na právnické fakultě. Po dohodě s akademickými funkcionáři fakulty a LVT jsme připravili systém, který umožňoval pořízení testů (jednalo se o 12 variant po 45 otázkách, každá se 4 alternativními odpověďmi) včetně označení správných odpovědí, tisk matrice testu pro další rozmnožení a po vyplnění testu uchazečem záznam všech jeho odpovědí s okamžitým vyhodnocením a výpočtem počtu dosažených bodů. Poslední jmenovaná činnost probíhala bezprostředně po odevzdání testů na 8 počítačích ve fakultní laboratoři výpočetní techniky; jejími aktéry byli pedagogové a studenti fakulty, kteří se svého úkolu zhostili tak dobře, že vždy nejdéle do dvou hodin byly známy veškeré výsledky. Ušetřila se tak každoroční nepříjemná práce téměř všech zaměstnanců fakulty při vyhodnocování testů a o její rychlosti svědčí i fakt, že výsledky byly známy dříve, než byly před ručním vyhodnocováním utajeny psychologické testy. Navíc uvedený systém zřejmě nebude pouze jednoúčelový, protože již nyní mají některé katedry z právnické fakulty zájem na jeho modifikaci pro účely samozkoušení studentů a zápočtové testy.

Ani tím však celé zpracování přijímacího řízení nekončí. Po záznamu, kdo byl přijat děkanem, na odvolání rektorem či opět děkanem na uvolněná místa, jsou data o těchto uchazečích automaticky převedena do evidence řádných studentů a dále využívána. Ale o tom snad až příště.