Rodné číslo v informačních systémech

dobrý sluha nebo zlý pán?

 

 

Karel Schelle

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Veveří 70, 602 00 Brno, ČR,

E-mail: karel.schelle@tiscali.cz

 

Vladimír Šmíd

Masarykova univerzita v Brně, Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, ČR,

E-mail: smid@rect.muni.cz

 

 

Prokazování totožnost a evidence obyvatelstva má svou dlouhodobou genezi. Je možné bez nadsázky říci, že prokazování totožnosti osob si vyžadovala v podstatě každá společnost. Nejstarším způsobem zjišťování a prokazování totožnosti bylo za pomoci svědků. Občanská společnost formující se v průběhu 19. století si však začala vyžadovat nové přesnější způsoby prokazování totožnosti, a tak se totožnost začala postupně prokazovat veřejnými listinami, a to buď takovými, o nichž bylo možné důvodně předpokládat, že je může předložit jen osoba, o kterou jde (např. křestní list, domovský list atd.), nebo listinami, které obsahovaly popis osoby (např. zbrojní pas, pracovní nebo čelední knížky), nebo které začaly být opatřovány fotografií (např. průkaz státního zaměstnance pro slevy na železnicích, cestovní pas).

 

Samozřejmě, že se stále více jevilo, že tyto průkazy nestačí, a tak se hledaly další formy prokazování totožnosti. Takovýmto průkazem byly například pro cestování v tuzemsku (tedy Rakousko-Uhersku) legitimační lístky vydávané podle § 1 ministerské vyhlášky č. 80/1867 ř. z., okresními úřady na dobu jednoho roku. Pro potřebu poštovní správy byly zavedeny nařízením č. 179/1909 ř. z. poštovní průkazenky totožnosti, jež v době první republiky vydávaly poštovní úřady. Tyto průkazky však bylo možné zavést jen fakultativně, tedy ponechat na vůli jednotlivce, zda si je opatří.

 

Pro cesty do zahraničí se v monarchii vyvinuly cestovní pasy v podstatě na základě císařského nařízení č. 31/1857 ř. z. o zavedení pasového systému v monarchii. Na toto nařízení potom navazovaly další právní předpisy jako císařské nařízení ze dne 6. listopadu 1865, č. 116 ř. z., o zrušení pasových revisí na říšských hranicích; ministerská vyhláška ze dne 10. května 1867, č. 80 ř. z., o policejně-pasových předpisech; zák. čl. VI/1903 o pasech a nařízení č. 87/1919 Sb., o vydávání cestovních pasů.

 

Vznik Československé republiky si však vyžádal přesnou evidenci obyvatelstva a přesné způsoby prokazování totožnosti osob. A tak vláda okamžitě přikročila k zásadnímu řešení. Vládním nařízením č. 481/1919 Sb. byly zavedeny všeobecné občanské legitimace. Podle tohoto nařízení mohl každý občan žádat, aby mu byla vydána všeobecná občanská legitimace, jež sloužila k vnitrostátnímu prokazování totožnosti. Legitimace obsahovala kromě fotografie a ověřeného podpisu majitele a otisku palce ještě potřebná úřední data. Vydávaly jí okresní (státní policejní) úřady příslušné podle místa bydliště žadatele. Platnost legitimace nebyla časově omezena. Vládní nařízení začalo být realizováno v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od 1. května 1920 a na Slovensku a Podkarpatské Rusi od 3. listopadu 1921. Zrušeno bylo až v roce 1948. A od tohoto roku se až datuje vznik dnešního občanských průkazů.

 

První Československá republika nově upravila i vydávání cestovních pasů, a to zákonem č. 55/1928 Sb. ze dne 29. března 1928, o cestovních pasech.

 

Dnešní občanské průkazy u nás byly zavedeny zákonem č. 198/1948 Sb. ze dne 19. července 1948, o občanských průkazech. Podle tohoto zákona nárok na vydání občanského průkazu, dovrší-li patnáctý rok věku, měli:

a) občané Československé republiky a osoby, které se za ně podle platných předpisů považovaly,

b) přechodně i osoby, které se trvale zdržovaly v Československé republice a o nichž nebylo zjištěno, že jsou cizími státními příslušníky, nebo osobami bez státní příslušnosti.

Občanský průkaz měl dva oddíly. Prvý oddíl občanského průkazu obsahoval všechny podstatné skutečnosti, jichž bylo třeba k zjištění totožnosti osoby, které průkaz svědčí. Druhý oddíl občanského průkazu mohl obsahovat osvědčení o československém státním občanství osoby, které průkaz svědčil, dále osvědčení podstatných skutečností jejího osobního stavu i osobního stavu dětí mladších 15 let a manžela, jakož i osvědčení o dalších významných právních skutečnostech o čemž rozhodovalo ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Občanské průkazy se začaly vydávat na dobu 10 let. Byl-li průkaz vydán na dobu kratší, mohla být jeho platnost prodloužena až na dobu 10 let.

Občanské průkazy vydával okresní národní výbor, ten ovšem mohl zmocnit místní národní výbory svého obvodu, aby jeho jménem vydávaly občanské průkazy.

 

Zákon č. 198/1948 Sb. byl zrušen v roce 1953 vládním nařízením č. 61/1953 Sb., o občanských průkazech. Podle této nové právní úpravy začali mít povinnost vlastnit občanský průkaz jen občané Československé republiky, kteří měli pobyt na jejím území a dosáhli věku 15 let. Doba platnosti občanských průkazů se zkracovala na 5 let. Občanům starším 55 let se mohly vydávat občanské průkazy bez omezení doby platnosti.

 

Ani tato právní úprava dlouho nevydržela, a tak v roce 1957 byla nahrazena právní úpravou obsaženou v zákoně č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech. Platnost tohoto zákona vydržela až do roku 1999. Podle právní úpravy z roku 1957 byl občanský průkaz veřejnou listinou, kterou občan Československé republiky prokazoval svou totožnost, československé státní občanství, místo pobytu a evidenční skutečnosti zapsané v občanském průkazu.

Občanský průkaz měl povinen mít každý občan, který dosáhl věku 15 let a měl pobyt na území Československé republiky (od roku 1993 České republiky).

Zápisy v občanském průkazu nahrazovaly osvědčení o československém (českém) státním občanství, potvrzení o místě pobytu a ostatní veřejné listiny o skutečnostech, které byly předmětem zápisu, a to v rozsahu uvedeném v občanském průkazu.

Vydávání občanských průkazů se přesunulo z národních výborů na orgány veřejné bezpečnosti. Tyto orgány také prováděly zápisy v těchto průkazech.

Délka platnosti občanských průkazů byla diferencována podle věku občana, a to

a) občanům ve věku od 15 do 20 let - s platností na dobu 5 let,

b) občanům ve věku od 20 do 50 let - s platností na dobu 10 let,

c) občanům starším 50 let - bez omezení doby platnosti,

d) ve zcela výjimečných případech - s platností na dobu kratší než 5 let.

Po uplynutí doby platnosti občanského průkazu se buď platnost dosavadního občanského průkazu prodloužila nebo se vydal nový občanský průkaz.

 

Právní úprava o občanských průkazech z roku 1957 vydržela až do roku 1999, kdy byl vydán zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, novelizovaný v dalších letech zákony č. 491/2001 Sb., č. 320/2002 Sb. a konečně zákonem č. 53/2004 Sb. A tím se dostáváme k současnému stavu právní úpravy identifikace a evidence, a zejména k problematice rodných čísel.

 

Rodné číslo je v českém prostředí je specifickým, široce diskutovaným, z mnoha důvodů kontroverzním, ale stále ještě nejčastěji používaným identifikátorem. Je to osobní údaj výjimečný tím, že je záměrně jedinečným identifikátorem, který člověk během svého života nemění. Rodná čísla byla zavedena vyhláškou Federálního statistického úřadu vydanou v součinnosti s federálním ministerstvem vnitra, federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a s ministerstvy práce a sociálních věcí č. 55/1976 Sb., o rodném číslu vydanou k provedení zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací. Tato úprava byla postupem času nahrazena aktuální komplexní právní úpravou obsaženou v zákoně č. 133/2000 Sb.o evidenci obyvatelstva a rodných číslech. Proto byla vyhláška č. 55/1976 Sb. zrušena vyhláškou Ministerstva vnitra č. 543/2002 Sb., kterou se měnila vyhláška č. 177/2000 Sb., vydaná k provedení zákona o evidenci obyvatel, zákona o občanských průkazech a zákona o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů.

 

Rodné číslo je definováno jako desetimístné číslo, které je dělitelné jedenácti beze zbytku. První dvojčíslí vyjadřuje poslední dvě číslice roku narození, druhé dvojčíslí vyjadřuje měsíc narození, u žen zvýšené o 50, třetí dvojčíslí vyjadřuje den narození, přičemž čtyřmístná koncovka je rozlišujícím znakem obyvatel narozených v témž kalendářním dnu. Rodná čísla přidělená obyvatelům narozeným před 1. lednem 1954 jsou devítimístná s třímístnou koncovkou.

 

Již prapůvodním smyslem existence rodného čísla byla právě jednoznačná identifikace osob. Mělo být používáno především pro komunikaci občana se státem – nejprve to bylo pro účely sociálního zabezpečení a posléze i pro jiné oblasti státní správy. Postupně se však právě díky této ideální vlastnosti jeho praktické používání značně rozšířilo na velkou většinu nejrůznějších evidencí i mimo státní správu, a to dokonce i bez ohledu na jejich formu, tj. jak na evidence vedené elektronicky, tak manuálně.

 

Práce s ním je vlastně velice jednoduchá. Pokud nedojde k nějaké náhodné chybě v mechanismu jeho přidělení, opravdu označuje pouze jediného člověka. Takový člověk si své číslo s větším či menším úsilím zapamatuje (jeho datum narození zde obsažené mu to ještě ulehčí) a může se jeho prostřednictvím lehce a úspěšně identifikovat vůči všem evidencím, kde se vyskytují jeho data. Přes tento snadný identifikátor je při rozumně navržených databázích možné se nasměrovat na veškerá elementární data, která se jakýmkoliv způsobem daného člověka týkají. Čím rozsáhlejší (co do šíře datového spektra i co do doby své existence) jsou tyto databáze, o to je paradoxně jednodušší práce s nimi, lépe se v nich komplexně vyhledávají údaje, dotyčný člověk si nemusí pamatovat, kde všude jsou uložena jeho data, stejně jako spoustu svých identifikátorů do těchto evidencí, a všechno zcela báječně funguje. A pokud by se navíc podařilo celou tuto věc dovést do absolutní dokonalosti jediného státního informačního systému, do nějž by byly propojeny všechny dílčí informační systémy v tom smyslu, že by pro něj data jak zpřístupňovaly, tak z něj čerpaly, nastala by skutečně z informatického hlediska zcela ideální situace.

 

Připadá Vám tato konstrukce nějaká podivná? Že to, co zde uvádíme, je sice svým způsobem utopie, ale ještě navíc z rodu poměrně nebezpečných sci-fi příběhů či podivných amerických detektivních seriálů? Pokud ano, máte samozřejmě naprostou pravdu.

 

Člověk je nadán základními právy, která mimo jiné chrání jeho soukromí, jeho vlastní „informační prostředí“ a zejména pak zamezují neoprávněnému shromažďování informací o jeho osobě. A tento jiný pohled na tutéž skutečnost zcela logicky označí za velikou nevýhodu právě to, co jsme ještě před chvílí za výhodu pokládali. Již jen samotný fakt existence značného množství evidencí, do nichž jsou lidé v současnosti běžně zařazováni, vzbuzuje při jejich jednotné identifikaci v nich potenciální nebezpečí, že při jakémkoliv nechtěném či naopak záměrném úniku dat cílové neoprávněné osoby mohou začít tyto databáze využívat ve vzájemné souvislosti a o jednotlivci si tak složit informace, ke kterým by se za jiných okolností dostat neměly a nemohly. Přitom pro konkrétní osobu v dané situaci již nemusí být velkou útěchou, že se jednalo o nezákonné zacházení s jeho daty a že se tedy může domáhat svých práv. Zejména po přijetí zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, se společenské vědomí v tomto smyslu začalo mírně obracet. Na druhou stranu je zřejmé, že pokud byly databáze jak ve sféře veřejné správy, tak i v soukromoprávní sféře takto 25 let budovány, není nijak jednoduché situaci změnit.

 

Užívání rodného čísla jako takové do nedávné doby nebylo v českém právu explicitně upraveno. Nejedná se o citlivý údaj ve smyslu zákona č.101/2000 Sb., s jehož zpracováním by jeho nositel musel souhlasit ve formě kvalifikovaného souhlasu. Regulace se tak mohla omezit pouze aplikaci povinnosti správce osobních údajů stanovené v § 5 odstavec 1 písmeno d) – „správce je povinen shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu“, ovšem s očekávatelným průběhem vytváření více či méně sofistikovaných zdůvodnění pro a proti a nekonečných sporů mezi nimi. Jádrem takových sporů zpravidla bývá

·        buď schopnost nalezení zákonného zdůvodnění pro existenci konkrétního zpracování osobních údajů a rodného čísla v něm

·        nebo diskuse o tom, zda pro daný účel lze konkrétní osobu dostatečně určit i jinými atributy (jméno, příjmení, datum narození, adresa nějakého druhu apod.),

·        respektive i úvahy o tom, zda s ohledem na možnosti daného správce osobních údajů je rodné číslo prostředkem pro skutečnou identifikaci konkrétní osoby (např. má-li nějakým způsobem přístup k datům obsahujícím vazbu rodného čísla k jiným identifikátorům).

Nepsaným rozhodovacím kritériem je přitom zpravidla obecná zásada, že rodné číslo je identifikátorem subjektu údajů vůči státu (a to zpravidla a zásadně v rámci registrů upravených příslušnými zákony), zatímco ostatní evidence by měly využívat identifikací jiných, vlastních a nejlépe unikátních. Proto také v několika uplynulých letech probíhal a dále probíhá systematický proces novel jednotlivých právních norem upravujících existenci informačních systémů zejména ve státní sféře, rozsah dat v nich zpracovávaných, oprávnění k jejich sběru a způsoby práce s nimi včetně dalšího zpřístupňování.

 

Zásadní průlom do komplexního řešení všech problémů s rodnými čísly provedla aktuální norma upravující zacházení s rodným číslem, a to zákon č. 53/2004 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel, který je pak zejména novelou zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. V čem spočívá její novost?

 

V první řadě došlo k netriviálnímu rozšíření osobní působnosti zákona a tedy k rozšíření počtu lidí vybavených rodným číslem. Zatímco předchozí právní úprava předpokládala přidělování rodných čísel pouze

·        státním občanům České republiky (ve smyslu zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů),

·        cizincům, kterým byl udělen azyl na území České republiky (ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů),

aktuálně budou rodná čísla přidělována i

·        cizincům s povolením k pobytu nebo s povolením k přechodnému pobytu anebo s povolením k trvalému pobytu na území České republiky a cizincům, kteří na území České republiky pobývají na základě uděleného dlouhodobého víza podle zvláštního právního předpisu (ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

 

Tento zákon současně explicitně definuje struktury informačního systému evidence obyvatel v rozsahu zejména

a)      jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b)      datum narození,

c)      pohlaví,

d)      místo a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil,

e)      rodné číslo,

f)        státní občanství, popřípadě více státních občanství,

g)      adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,

h)      počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky, případně číslo a platnost povolení k pobytu, počátek pobytu a datum zrušení údaje o pobytu,

i)        zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,

j)        zákaz pobytu, místo zákazu pobytu a doba jeho trvání, případně správní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky,

k)      rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá přiděleno rodné číslo, vede se jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,

l)        rodinný stav, datum a místo uzavření manželství,

m)    rodné číslo manžela; je-li manželem fyzická osoba, která nemá přiděleno rodné číslo, vede se jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho narození,

n)      rodné číslo dítěte; je-li dítě cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, vede se jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte a datum jeho narození,

o)      datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, vede se datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo,

p)      den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí.

 

Poradil si také se situací, když by v tentýž den (a zejména v tentýž den v různých staletích) bylo narozeno více než tisíc dětí. Za tímto účelem ukládá pro daný kalendářní den v příslušném kalendářním roce vytvořit novou, dodatečnou sestavu rodných čísel, pro niž opět platí, že rodné číslo je desetimístné číslo, které je dělitelné jedenácti beze zbytku, první dvojčíslí vyjadřuje poslední dvě číslice roku narození, třetí dvojčíslí vyjadřuje den narození a čtyřmístná koncovka je rozlišujícím znakem obyvatel narozených v tomtéž kalendářním dnu, ovšem zde druhé dvojčíslí vyjadřuje měsíc narození, u mužů zvýšené o 20, u žen zvýšené o 70.

 

Zákon rovněž založil registr rodných čísel jako informační systém veřejné správy, který je samostatnou funkční částí informačního systému, v němž jsou využívána veškerá rodná čísla a další pomocné související údaje. Jeho smyslem je vytvářet technické podmínky pro určování, předávání, přidělování, ověřování, osvědčování, provádění změn rodných čísel a vedení jejich evidence. Tento registr spravuje Ministerstvo vnitra ČR.

 

Pro dosažení konzistence vazeb mezi různými specializovanými evidencemi a informačním systémem evidence obyvatel či registrem rodných čísel byly zmiňovanou normou přímo novelizovány další zákony, což umožňuje poskytovat data z evidence obyvatel:

·        za účelem organizace a provádění sociálního zabezpečení České správě sociálního zabezpečení,

·        pro účely státní sociální podpory poskytuje Ministerstvu práce a sociálních věcí a orgánům státní sociální podpory,

·        pro účely výkonu státní správy katastru nemovitostí orgánům zeměměřičským a katastrálním ,

·        pro účely vedení registru pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění Ústřední pojišťovně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky,

·        pro účely vedení registru řidičů Ministerstvu pro místní rozvoj ČR a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností,

·        pro potřeby provedení exekuce exekutorům prostřednictvím Komory exekutorů ČR,

·        pro účely plnění úkolů státní správy stanovených jim zákonem Pozemkovým úřadům,

·        pro účely plnění úkolů státní správy stanovených mu zákonem Českému telekomunikačnímu úřadu, v rozsahu jejich působnosti potřebném pro plnění konkrétního úkolu zpravodajským službám.

Dále byl rovněž novelizován zákon č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž je umožněno při splnění definovaných podmínek vést rodné číslo pacienta ve zdravotnické dokumentaci a Národním zdravotnickém informačním systému.

 

Snad nejzásadnější změnou bylo to, že zákon nově explicitně stanovil, že rodné číslo je oprávněna užívat nebo rozhodovat o jeho využívání v mezích stanovených zákonem výlučně fyzická osoba, které bylo rodné číslo přiděleno, nebo její zákonný zástupce. Z tohoto striktního ustanovení jsou pouze dvě kategorie výjimek, a to:

a)      jde-li o činnost ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů pověřených výkonem státní správy, soudů, vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti, nebo notářů pro potřebu vedení Centrální evidence závětí,

b)      stanoví-li tak zvláštní zákon.

První výjimka v podstatě vyjadřuje již výše zmiňovanou obecnou zásadu užívání rodných čísel pro účely státní správy a jim na roveň postavené instituce.

Druhá výjimka především legalizuje vazby mezi veřejnoprávními a soukromoprávními informačními systémy tam, kde ty první z nich od těch druhých vyžadují předávání jistých údajů s možností jednoznačné identifikace vůči informačním systémům veřejné správy. Následně zde lze tímto mechanismem na příklad odvodit oprávnění evidovat rodné číslo v běžných personálních evidencích o zaměstnancích v pracovněprávních vztazích (zejména tedy v daném případě ze zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění).

 

Zákonem jsou zde nově stanovena výdejová místa rodných čísel v členění podle jednotlivých kategorií jejich nositelů:

a)      matriční úřad v případě fyzických osob narozených na území České republiky, která přidělují nová rodná čísla při narození nebo nezrušitelném osvojení nebo občanu, který dosud rodné číslo neměl,

b)      zvláštní matrika v případě občanů narozených v zahraničí (s výjimkou případů, kdy došlo k matriční události před 1. lednem 1950, a pokud tato událost byla zapsaná podle právních předpisů platných v době provedení zápisu do matriční knihy, kterou nyní vede matriční úřad na území České republiky),

c)      policie v případě cizinců s povolením k pobytu na území České republiky a dále cizinců, kterým byl udělen azyl na území České republiky, která přiděluje nová rodná čísla současně s rozhodnutím o této skutečnosti,

d)      Ministerstvo vnitra ČR v ostatních případech.

 

Zákon v této souvislosti stanovil rovněž nové skutkové podstaty přestupku, zejména pak přestupek dle § 17d odstavec 1 písmeno d) zmiňovaného zákona „neoprávněné nakládání s rodným číslem jiné fyzické osoby“, za nějž lze uložit pokutu ve výši do 100 000 Kč.

Obdobný charakter mají rovněž nové skutkové podstaty jiných správních deliktů právnických osob dle § 17e odstavec 1 zmiňovaného zákona, a to „neoprávněné nakládání s rodným číslem“ a „neoprávněné využívání rodného čísla“. Orgánem příslušným projednávat tyto správní delikty je Úřad pro ochranu osobních údajů, který za ně může uložit pokutu ve výši do 1 000 000 Kč v případě první z nich a do 10 000 000 Kč v případě druhé. Dopustí-li se uvedeného jednání fyzická osoba, která je podnikatelem, při výkonu své podnikatelské činnosti nebo v přímé souvislosti, posuzuje se a sankcionuje stejně jako by se jednalo o právnickou osobu a správní delikt.


Byl-li přestupek nebo jiný správní delikt spáchán opětovně do 1 roku od pravomocného rozhodnutí, kterým byl pachatel uznán vinným za týž přestupek nebo jiný správní delikt, horní hranice sazby pokuty se zvyšuje na dvojnásobek.

 

Zákon je platný od 12. února 2004 a účinný od 1. dubna 2004. Aby mechanismus změn a relevantních úprav dosavadních systémů nebyl tak drastický, obsahuje přechodná ustanovení, která umožňují právnickým i fyzickým osobám, které do dne nabytí účinnosti tohoto zákona využívaly rodná čísla v souvislosti s plněním svých úkolů nebo předmětem své činnosti (podnikání), a nejde o případy zahrnuté ve výše uváděných výjimkách, jsou povinny rodná čísla z jimi takto vedených informačních systémů, evidencí nebo jiných zpracování prokazatelně odstranit do 31. prosince 2005. Využívání rodných čísel do uvedeného data se nepovažuje za neoprávněné nakládání s rodným číslem.

 

 

 

Doc. JUDr. Karel Schelle, CSc., Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, katedra dějin státu a práva Veveří 70, 611 80 Brno, Česká republika

 

RNDr. JUDr. Vladimír Šmíd, CSc., Rektorát Masarykovy univerzity v Brně, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity v Brně, katedra informačních technologií

Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, Česká republika