Studijní programy Masarykovy univerzity v nové podobě

Vladimír Šmíd

 
 


V nedávných dnech Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) zaregistrovalo poslední součást Statutu Masarykovy univerzity v Brně, a to přílohu č.3 „Seznam studijních programů uskutečňovaných na Masarykově univerzitě v Brně„. I tato skutečnost sama by byla v jistém smyslu důvodem k oslavě, protože po mnohaměsíčním soustředěném úsilí se podařilo zkompletovat základní vnitřní právní předpisy MU v souladu s novým zákonem č.111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Ovšem vznik této samotné přílohy má ještě další souvislosti, o kterých snad stojí zato se zmínit.

První zajímavostí je, že práce na ní začaly vlastně již zhruba před 3 lety. Tehdy totiž dosáhla velikost číselníku vysokoškolských studijních oborů evidovaných v ČR hodnoty téměř 2000. K tomu se mnohé z nich vzájemně různým způsobem překrývaly, znásobovaly a lišily často jen různým přeskupením slov v názvu. Přispíval k tomu jistě i tehdejší právní stav, kdy tyto obory (s výjimkou studijních oborů tehdejšího postgraduálního studia) nebylo třeba akreditovat a k jejich vzniku stačilo pouze usnesení akademického senátu určité vysoké školy. Navíc tato „džungle“ dost výrazně kontrastovala s podobnými zahraničními a mezinárodními nomenklaturami, které (přestože se neprojevuje zvlášť silný tlak na jejich vzájemnou unifikaci) zpravidla příliš nepřesahují 100 prvků. Proto MŠMT na základě návrhů z jednotlivých vysokých škol zahájilo práce na vytvoření tzv. číselníku „kmenových oborů vzdělání (KKOV)“, který měl stanovit jednoduchou a přehlednou strukturu a odstranit tak zmiňované nedostatky. Práce na něm trvaly více než rok a půl, nicméně, přes mnohé klady, nelze říci, že by byl výsledek zcela optimální. Výsledná struktura trpěla značnou nevyvážeností (kdy např. chemické obory se dělily na 8 kmenových oborů, zatímco matematické obory pouze na jeden) a někde zase byly dělící čáry mezi kmenovými obory stanoveny značně nelogicky (např. dělení lékařských oborů na teoretické a klinické). Jistě se na tom projevila celá řada faktorů počínaje těžkopádným korespondenčním způsobem připomínkování a konče třeba i některými lobbystickými zájmy. V každém případě byl tento číselník v srpnu 1998 prohlášen Českým statistickým úřadem za platný.

O něco málo dříve však vstoupil v platnost nový zákon o vysokých školách a ten jako jeden z ústředních pojmů zavedl terminologii „studijního programu“, který:

Navíc se od roku 2000 předpokládá, že v rámci státní dotační politiky vysoké školy nebudou financovány jako dosud podle počtu studentů na jednotlivých fakultách, ale zhruba řečeno podle počtu studovaných studijních programů studenty univerzity (zejména souběžná studia by tedy přinesla univerzitě více peněz). V rámci přechodných ustanovení zákon stanovil, že všechny studijní obory uskutečňované před 1.1.1999 se stávají studijními programy podle nového zákona. Tím však zřejmě nechtěně zakonzervoval předchozí nepřehledný stav a proto MŠMT po konzultaci s vysokými školami přistoupilo k myšlence integrace studijních oborů do studijních programů.

O co tedy šlo? Z praktického hlediska se vlastně studijní obory platné před rokem 1999 prohlásily za studijní obory podle nového zákona a zbývala „maličkost“ – vytvořit k nim (většinou obecněji pojaté) studijní programy, jejichž by byly součástí. Pro tento účel byla zapotřebí opět číselníková struktura a nejpřirozeněji se nabízel právě vyhlášený KKOV. Po velice rychlých konzultacích se ukázalo, že systémově je toto řešení většinově přijatelné až opět na „maličkost“ – obsahově ten číselník musí vypadat úplně jinak. A tady je právě důvod podstatného zdržení registrací veškerých příloh č. 3 statutů, protože v průběhu celého jara 1999 jednaly v pravidelných týdenních intervalech zástupci jednotlivých skupin oborů z relevantních fakult vysokých škol o budoucí nové podobě KKOV. Nutno přiznat, že ta jednání vůbec nebyla jednoduchá, přestože (na rozdíl od první etapy tvorby KKOV) spolu jednali pouze odborníci v daných oblastech. Nakonec však určitý konsensuální názor vždy vznikl a od konce června 1999 tato struktura existuje, má celkem 164 studijních programy, z nichž většina je určena pro všechny typy studia (bakalářské, magisterské i doktorské), zatímco v některých případech je přímo z číselníkové položky patrné, že pro některý z typů není určen (např. Všeobecné lékařství nelze studovat v bakalářském studiu).
Troufám si tvrdit, že při zmíněných jednáních se až na výjimky uplatnily návrhy zástupců Masarykovy univerzity a že konečný výsledek je pro nás nejlepší, jaký za daných podmínek být mohl, aniž bychom v této poněkud hektické době byli nuceni zahajovat nová akreditační řízení na studijní programy (podrobně je možné si výslednou přílohu č.3 prohlédnout na univerzitních www-stránkách http://www.muni.cz/to.cs/study/). Celkem má 39 studijních programů co do názvu, resp. 155 studijních programů v jednotlivých typech a formách studia. Do nich je zařazeno celkem 529 studijních oborů. Celá struktura je koncipována tak, aby alespoň po formální stránce vytvářela podmínky pro dosažení některých podstatných aktuálních koncepčních cílů MU v oblasti studia:

  1. jsou zde uvedeny studijní programy ve všech typech a formách studia tak, jak je MU potenciálně schopna uskutečňovat, a to i ty varianty, které aktuálně nerealizuje;
  2. studijní programy jsou a priori chápány jako univerzitní s tím, že určené fakulty je buď plně nebo společně s jinou fakultou uskutečňují;
  3. studijní programy se skládají z jednoho či více studijních oborů, kde každý z nich má opět určenu fakultu, která jej uskutečňuje, a není výjimkou, že na realizaci různých studijních oborů v rámci jednoho studijního programu se podílejí různé fakulty;
  4. jsou zde obecně definovány podmínky, které musí student splnit v průběhu studia ve studijním programu a při jeho řádném ukončení, a to studium a absolvování
  5. student má rovněž právo studovat a absolvovat další studijní obory nad rámec splnění nutných podmínek pro daný studijní program, a to na základě souhlasu fakulty, která daný studijní obor uskutečňuje;
  6. v neposlední řadě jsou studijní programy definovány tématicky tak, aby v budoucnu co nejvíce zjednodušovaly mechanismus očekávané reakreditace.
Zejména se tedy jednalo o to, aby uvedená struktura při nejmenším nekladla neopodstatněné překážky co možná největší variabilitě a rozvolnění studia co do obsahu i zabezpečujících pracovišť. Rovněž umožní hladké přechody studentů mezi blízkými studijními obory (budou-li o to mít student i škola zájem) bez složitého ukončování jednoho studia, začínání druhého, včetně formálního uznávání zkoušek apod. Naopak ovšem nebude přirozeně možné, aby student vykonal přijímací zkoušku na méně atraktivní studijní obor s menším poměrem počtu uchazečů k přijímaným a vzápětí vlastním rozhodnutím přešel na mnohem atraktivnější studijní obor v rámci téhož studijního programu.

Dá se předpokládat, že soustava studijních programů a oborů požadované podmínky splňuje, a je otázkou vlastní realizace studia na MU, nakolik se ji podaří naplnit očekávaným obsahem.
 
 
 

RNDr. Mgr. Vladimír Šmíd, CSc., 1960, matematik, informatik a právník;
matematik-analytik Ústavu výpočetní techniky MU (1984-1995), vedoucí Útvaru systémového řízení a organizace MU (od 1995), odborný asistent Katedry informačních technologií Fakulty informatiky MU (od 1995);
Masarykova univerzita v Brně, rektorát, Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, Česká republika
smid@rect.muni.cz