Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání

(usnesení vlády č. 525/1999 z 31.5.1999, bod III.3.)



 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

MŠMT ČR a MK ČR

(31. březen 2000)

OBSAH:

1. Úvod

2. Strategické cíle státní informační politiky ve vzdělávání

    2.1. Cíle

3. Výchozí podmínky vzdělávání v ČR

    3.1. Školy
      3.1.1. Mateřské školy
      3.1.2. Základní a střední školy
      3.1.3. Vyšší odborné školy
      3.1.4. Vysoké školy
    3.2. Knihovny
    3.3. Ostatní vzdělávací instituce

4. Situace v zahraničí

    4.1. Cíle cesty k informační společnosti
    4.2. Cíle související se vzděláváním
      4.2.1. Plošné zpřístupnění ICT
      4.2.2. Další vzdělávání pedagogů
      4.2.3. Podpora výzkumu v oblasti vzdělávání
      4.2.4. Celoživotní vzdělávání
      4.2.5. Knihovny jako informační centra

5. Vzděláváním k informační gramotnosti v ČR

    5.1. Celoživotní vzdělávání občanů a ICT
    5.2. Obsah vzdělávacích stupňů
    5.3. Forma a obsah vzdělávání
    5.4. ”Lidský rozměr”
    5.5. Informační infrastruktura vzdělávání
    5.6. Koordinátor pro ICT

6. Návrh opatření

    6.1. Programy podpory zabezpečení informační gramotnosti
      6.1.1. Programy plošné podpory realizace Koncepce
        6.1.1.1. ICT do každé školy a knihovny
        6.1.1.2. Informační gramotnost pedagogů a knihovnických pracovníků
        6.1.1.3. Informační gramotnost pracovníků veřejné správy
        6.1.1.4. Informační gramotnost pracovníků ve zdravotnictví
      6.1.2. Programy účelové podpory realizace Koncepce
        6.1.2.1. Multimediální nástroje a produkty podpory vzdělávání
        6.1.2.2. Zavádění ICT do výuky
        6.1.2.3. Informační zdroje pro vzdělávání
        6.1.2.4. Další vzdělávání učitelů a knihovnických pracovníků
        6.1.2.5. Další vzdělávání pracovníků veřejné správy
        6.1.2.6. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví
        6.1.2.7. Informační gramotnost občanů v ČR
        6.1.2.8. Statistické zpracování
    6.2. Legislativní zabezpečení

7. Časový harmonogram

8. Finanční zabezpečení

Přílohy:

Č.1a: Výchozí podmínky v ČR

Č.1b: Tisková zpráva MŠMT a ÚIV z 30.3.2000

Č.2: Situace v zahraničí

Č.3: Celoživotní vzdělávání k ICT

Č.4: Integrace ICT do výuky

Č.5: Akční plán realizace SIP: SIP ve vzdělávání – Informační gramotnost

Č.6: Rada programu podpory informační gramotnosti

Č.7: Seznam zkratek
 
 
 
 

1. Úvod

Dokument ”Koncepce SIP ve vzdělávání” (dále jen Koncepce) navazuje na materiál ”Státní informační politika – cesta k informační společnosti” (dále jen SIP), deklarující jako jednu z významných priorit podpory rozvoje informační společnosti v ČR informační gramotnost všech občanů. Ta je základním cílem Koncepcí navrhovaných opatření, která mohou v tvořící se globální informační společnosti 21. století napomoci uplatnění občanů ČR nejen v domácím prostředí, ale i v konkurenčním prostředí mezinárodního trhu práce. Tohoto cíle však nelze dosáhnou bez včasných cílených změn ve vzdělávacím systému a v podmínkách, ve kterých je vzdělávací proces realizován.

Globální informační společnost vytvářející se v posledních desetiletích v důsledku pronikání informačních technologií do všech oblastí lidské činnosti (které velmi výrazně ovlivňují) zakládá své bohatství především na informacích a znalostech, tedy na nehmotných statcích. Úspěch jedince v této společnosti je dán jeho schopnostmi informace získat, analyzovat a následně využívat, úspěch státu v mezinárodním měřítku je pak dán mírou, s jakou jsou jeho občané schopni s informacemi zacházet a efektivně je využívat v operativních i strategických rozhodnutích, v řešení úkolů, situací i problémů (jak pracovních tak společenských). Informační společnost, nazývaná též často společností znalostní, však vyžaduje nový přístup ke vzdělávání, a to zejména ke vzdělávání v aktivním a efektivním využívání informačních a komunikačních technologií (dále jen ICT) jako zprostředkovatele a nástroje zpracování informací.

Funkční gramotnost, jejíž podstatou je pochopení (tedy nejen zapamatování) sdělovaného a schopnost využít poznaného v dalších aplikacích, nabývá ve vzdělávání stále většího významu. Nezbytným předpokladem funkční gramotnosti na přelomu 3. tisíciletí je informační gramotnost, jejímiž hlavními rysy je schopnost využít informační zdroje, informační a komunikační technologie pro zvýšení efektivity práce i života. Progresivně rostoucí objem informací není bez ICT zvladatelný a schopnost čelit zahlcení informacemi je omezená. Tyto skutečnosti pak posouvají znalost ICT a schopnost jejich využívání na úroveň rovnocennou s ostatními znalostními složkami komplexně chápané gramotnosti, jako jsou čtení, psaní a počítání.

V posledních letech mnohé země (USA, Japonsko, Norsko, Finsko, Dánsko a jiné státy Evropské unie) přizpůsobují své vzdělávací soustavy potřebám informační společnosti a významným způsobem investují jak do vzdělávání jako celku, tak i do informačních technologií a jejich integrace do vzdělávacího procesu. Chce-li vláda ČR navázat na tradici kvalitního a moderního vzdělávání, zajistit svým občanům plnohodnotnou konkurenceschopnost v Evropské unii a České republice místo mezi vyspělými zeměmi (a s tím související přístup k celosvětovému bohatství), nesmí být potřebné změny vzdělávací soustavy podceněny. Vytvoření prostoru pro adekvátní personální, technické a finanční zabezpečení žádoucích změn ve vzdělávání je nezbytnou podmínkou žádoucího směřování země a role vlády je zde nezastupitelná.

V informační společnosti se mění i samotný charakter vzdělávání. Zrychlující se vývoj poznání a s tím spojený růst nových informací a znalostí vede k naléhavé potřebě celoživotního vzdělávání obyvatelstva. Stále větší část vzdělávacího procesu se bude odehrávat mimo uzavřené prostředí škol, a to na všech stupních vzdělávacího systému. Vzdělávání tak přestane být vázáno výhradně na konkrétní prostředí (školu) a rozšíří se jak do pracovního prostředí, tak zejména do domácnosti. Právě tento krok si však lze jen stěží představit bez ICT, které umožňuje vytvářet nové – interaktivní – systémy i bez přímé účasti učitele. Tím se velice významně otevírá prostor co nejširší účasti občanů na vzdělávání (neomezované kapacitními možnostmi pedagogů a škol). Samostudium s pomocí ICT prostřednictvím informačních a vzdělávacích center navíc umožňuje zvýšit šanci na úspěch, neboť je daleko snazší přizpůsobit rychlost vzdělávání individuálním potřebám, schopnostem a možnostem vzdělávajících se a zajistit tak maximální účinnost vzdělávání. Tato ”individualizace” vzdělávání však není možná bez co nejširšího využití ICT.

V souvislosti se zvyšující se rolí mimoškolního celoživotního (sebe)vzdělávání roste i úloha dalších vzdělávacích institucí i ”mimoškolních” míst poskytujících přístup k informacím, znalostem i vzdělávacím nástrojům. Vedle informačních a vzdělávacích center mají nezastupitelnou roli knihovny jako místa, kde jsou soustředěny nejen informace, ale i lidé schopní při vyhledávání a do jisté míry i zpracování informací kvalifikovaně poradit. Přestože role knihoven nemůže být redukována pouze na oblast vzdělávání, nelze tuto jejich úlohu podceňovat. Knihovní infrastruktura musí vhodným způsobem navazovat na vzdělávací infrastrukturu a doplňovat ji tak, aby každý občan bez ohledu na věk, pohlaví, národnost, rasu, náboženskou příslušnost, jazyk, odborné a společenské postavení a bez ohledu na místo, v němž se nachází, měl otevřený přístup ke vzdělávání a informacím.

Pro Českou republiku je v této souvislosti velmi důležitá iniciativa Komise Evropské unie a jejího předsedy Prodiho s názvem ”eEurope, Information Society for All” tedy ”eEvropa, informační společnost pro každého” s cílem urychlit přechod EU k informační společnosti. Tato iniciativa z 8. prosince 1999 definuje deset priorit, z nichž se vzděláváním bezprostředně souvisí tři priority. Touto iniciativou by se měly řídit nejen členské země EU, ale i všechny asociované státy včetně České republiky.

Realizace této politiky je podmíněna lidskými i materiálními zdroji. Všichni vzdělávatelé musí ve velmi krátké době docílit takového stupně informační gramotnosti, aby mohli potenciálních výhod ICT využívat ve výuce i informačních činnostech pro vzdělávání a současně byli schopni minimalizovat případné negativní průvodní jevy, které plošné nasazení ICT vyvolává. Získání informační gramotnosti musí být spjato se ziskem nových pedagogických dovedností, posunem metodiky vzdělávání od transmisivního pojetí k pojetí kooperačnímu, které podporuje kreativní přístup učitelů i žáků. Současně musí být posílena úloha dalších informačních vzdělávacích center, ať již jako samostatných institucí nebo jako součást jednotlivých škol v podobě knihovních a informačních center pro vzdělávání, jako prostředí pro udržení návyků celoživotního (sebe)vzdělávání a současně jako míst přístupu k informačním zdrojům i nástrojům na jejich zpracování.

Efektivní nasazení ICT ve vzdělávání bude dále podpořeno zřízením míst ”Koordinátorů pro ICT” na jednotlivých školách a jejich obsazením kvalifikovanými osobami, schopnými nejen zajistit chod techniky, ale především metodicky pomáhat ostatním pedagogům při využití ICT ve výuce konkrétních předmětů a zajišťovat i zpřístupnění ICT žákům a studentům v rámci jejich mimoškolních aktivit.

V materiální oblasti bude zajištěno připojení všech škol na Internet a rovněž vybavení škol multimediální výpočetní technikou (včetně periferií a zejména společně s potřebným programovým vybavením) tak, aby všichni žáci získali během svých studií možnost aktivního seznámení se s ICT. Plošné vybavení škol a jejich připojení na Internet je takto chápáno jako nezbytná podmínka pro zajištění informační gramotnosti čerstvých absolventů škol všech stupňů co nejdříve, nejpozději však v roce 2004.

Obdobně jako školy budou na Internet připojeny i všechny veřejné a veřejně přístupné knihovny. Základní vybavení multimediálními počítači, vytváření a zpřístupnění rozsáhlých digitálních depozitářů a přístup ke vzdáleným elektronickým informačním zdrojům umožní knihovnám nabízet odpovídající zázemí pro další vzdělávání občanů pomocí klasických i informačních a komunikačních technologií.

Bude realizována celá řada podpůrných programů, jejichž cílem bude motivovat učitele, pracovníky výzkumu a vývoje i výrobce k rozsáhlé spolupráci při hledání optimálních cest využití ICT ve výuce. Výzkum v oblasti nových metod výuky (počítačem podporovaná výuka) a nových učebních pomůcek by měl následně vyústit do vývoje a výroby takových nástrojů výuky, které budou sloužit jednak pro doplnění prezenčních forem studia, jednak jako samostatné nástroje distančních forem především celoživotního vzdělávání.

Celoživotní vzdělávání v oblasti ICT (tedy získávání a zvyšování informační gramotnosti) se stane podmínkou získání pracovního místa a nedílnou součástí odborného kvalifikačního růstu nejen u zaměstnanců veřejné správy. Stát současně podpoří zvýšení nabídky programů celoživotního vzdělávání a nástrojů k jejich realizaci tak, aby se zvýšila integrace handicapovaných občanů (věkově, zdravotně, sociálně, s dopravní nedostupností) a regionů (s dopravní nedostupností, s vysokou nezaměstnaností v důsledku restrukturalizace hospodářství) do společnosti. Informační gramotnost se stane součástí rekvalifikačních kurzů a budou podporovány rekvalifikační programy vedoucí k osvojení i netriviálních znalostí ICT a schopností práce s nimi.

Skutečný efekt realizace státní informační politiky ve vzdělávání bude průběžně statisticky sledován a vyhodnocován a výsledky budou průběžně využívány pro její aktualizaci.
 
 
 
  2. Strategické cíle státní informační politiky ve vzdělávání

Dokument ”Státní informační politika – cesta k informační společnosti” (dále jen SIP) deklaroval jako jednu z významných priorit pro funkční informační společnost v ČR informační gramotnost. Hlavním cílem ”Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání” (dále jen Koncepce), navazující na SIP, je vytvořit prostředí, které umožní připravit všechny občany pro jejich aktivní a kreativní působení v informační společnosti tím, že zajistí jejich funkční gramotnost v oblasti ICT a připraví je pro efektivní využití ICT ve všech oblastech jejich konání.

Funkční gramotnost je považována za jedno z významných kritérií připravenosti jedince na podmínky života a práce v informační společnosti.. Funkční gramotnost je možno chápat jako indikátor lidské schopnosti orientovat se v relevantních informacích a úspěšně s nimi nakládat. Je ověřována v těchto třech polohách:

Testy, vyvinuté v osmdesátých letech v USA a Kanadě (využitelné i v jiných zemích) přitom ukázaly, že neexistuje jednoduchá souvislost mezi funkční gramotností a dosaženým stupněm formálního vzdělání

Informační gramotnost je nutným předpokladem funkční gramotnosti na přelomu 3. tisíciletí nejen v ČR a EU, ale i kdekoliv v globalizovaném světě. Jejím hlavním rysem je schopnost využívat informačních zdrojů, informačních a komunikačních technologií pro zvýšení efektivity práce i života. Její součástí je i nezbytná jazyková připravenost zaměřená především na celosvětově uznávaný komunikační jazyk ICT – angličtinu.

K dosažení nelehkého cíle limitovaného časem je nezbytné změnit vzdělávací proces v České republice a přizpůsobit ho potřebám informační společnosti. V oblasti působení SIP to znamená především zabezpečit adekvátní informační gramotnost vzdělávajících(pedagogové, knihovníci, lektoři DV), vytvořit odpovídající informační infrastrukturu vzdělávání, v jejímž rámci potřebné změny mohou probíhat, a zajistit integraci ICT do všech složek vzdělávacího procesu.

K dosažení alespoň základní informační gramotnosti všech občanů a jejího udržování na potřebné úrovni je nutné trvale zajistit získávání ICT dovedností jako integrální součásti vzdělávání všech stupňů a všech forem. Celoživotní vzdělávání musí v oblasti graduální zabezpečit informační gramotnost všech žáků a studentů, v oblasti dalšího vzdělávání (dále jen DV) vytvořit nediskriminovaný přístup k získávání informační gramotnosti zohledňující specifické potřeby a možnosti jednotlivých komunit obyvatel ČR: tj. pedagogů, lektorů DV, knihovníků, pracovníků veřejné správy a ostatních ”státních” zaměstnanců, handicapovaných občanů (zdravotně, věkově, sociálně, dopravní dostupností), obyvatel handicapovaných regionů (s vysokou nezaměstnaností v důsledku restrukturalizace hospodářství, dopravní dostupností) a občanů v produktivním i postproduktivním věku.

Zabezpečení tak rozsáhlého úkolu, týkajícího se každého obyvatele ČR je možné zvládnout jen odstraněním resortních bariér a konstruktivní spoluprací všech resortů. Role státu je v tomto procesu nezastupitelná.

2.1. Cíle

Jako součást zabezpečení adekvátní infrastruktury vzdělávání musí stát na všech stupních veřejné vzdělávací soustavy všestranně usilovat o vytvoření podmínek pro zajištění rovnoprávného přístupu k definované minimální množině informačních a komunikačních technologií a odpovídajících nástrojů vzdělávání pro všechny žáky, studenty, pro všechny občany. Konkrétně to znamená zabezpečit:

Do konce r.2000:

Do konce roku 2001:

Do konce roku 2002

Do konce roku 2003:

Do konce roku 2004:

Do konce roku 2005: V dlouhodobé perspektivě: Podrobnější popis problematiky – stavu, návrhu řešení a podmínek jejich realizace obsahují další kapitoly a přílohy k materiálu. Stanovené cíle budou každoročně zpřesňovány a aktualizovány v harmonogramech realizace Koncepce, které budou vypracovávat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo kultury, ve spolupráci s ostatními ústředními orgány.
 
 
 
 
 
 

3. Výchozí podmínky

Vláda České republiky si je plně vědoma nutnosti významné změny přístupu ke vzdělávání, a to na všech úrovních. Vyplývá to nejen z programového prohlášení vlády, ale zejména z probíhající diskuse o národnostní vzdělávací politice, vytvořené studie ”České vzdělání a Evropa” (tzv. Zelené knihy) a v tomto roce probíhající přípravy Národního programu vzdělávání. Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání se zařazuje k těmto důležitým celospolečenským aktivitám.

České školství je kritizováno za přetěžování žáků a studentů faktografickými údaji. V současném vzdělávacím systému v ČR dominuje samotné poskytování dat a údajů v dobré víře, že právě ty jsou tím nejcennějším, co může škola a vzdělání obecně poskytnout (školy se snaží vštípit pevný systém poznatků, což má v rychle se měnící společnosti spíše negativní účinek). Klasické školní vzdělávání, které v podstatě mezi daty a informacemi nerozlišuje, dále přispívá k tomu, že obecně ve společnosti chybí schopnosti a zkušenosti data analyzovat, třídit a vybírat z nich ta podstatná (pro konkrétní rozhodovací situaci).

(Paradoxní však je, že preference volby studijních oborů se u mladé generace v ČR odvíjí od snahy vyhnout se studiu předmětů a oborů založených na matematice, logice, analytických schopnostech a uplatnění kreativity – vyjma uměleckých oborů – a i nejlepší absolventi středních škol příliš často vidí svou příležitost právě v oborech založených na faktografii, pamětním učení, memorování a pod.).

Společnost, pro kterou se nová koncepce vzdělávání připravuje, je označována jako společnost informační či znalostní. Vzdělávání se musí postupně přizpůsobit novým společenským potřebám a roli, kterou v informační společnosti zastává. Úkolem změny vzdělávací soustavy není pouhé zvýšení efektivity současného systému vzdělávání či jeho drobné úpravy, ale mnohem podstatnější přestavba, spočívající především v kritické rekonstrukci kurikula základních, středních i řady vysokých škol z hlediska vhodné proporce mezi předáváním faktografických údajů a rozvojem analytických dovedností a kreativním myšlením.

Posun informací a znalostí na první místo mezi statky, které rozhodují o osobním i národním bohatství, má příčinu v prudkém rozvoji informačních a zejména komunikačních technologií v posledních desetiletích. ICT umožňuje shromažďovat a efektivně přenášet dříve nezvladatelná množství dat a vytvářet tak iluzi dostupnosti informací, avšak ICT současně nabízí i prostředky pro jejich potřebnou analýzu, třídění i další zpracování. Zvládnutí příslušných technologických (tj. hardwarových) i programových (tj. softwarových) nástrojů se tak stává nezbytným předpokladem úspěšné orientace v informační společnosti, a tedy i nezbytnou součástí všeobecného vzdělávání. Informační gramotnost proto musí hrát významnou roli v nové koncepci vzdělávání. Stát proto musí zajistit dostupnost odpovídajících nástrojů na všech stupních veřejné vzdělávací soustavy, neboť jinak není možno si potřebné návyky osvojit a dále rozvíjet.

Celoživotní vzdělávání je naplňováno jak graduálním, státem garantovaným vzděláváním, tak oblastí dalšího vzdělávání (dále jen DV). Graduální vzdělávání je zabezpečováno školami, zahrnutými do sítě škol, resp. vysokými školami. DV, jako nepostradatelná oblast vzdělávání celoživotního, je poskytováno různými vzdělávacími institucemi na základě akreditace MŠMT, nebo na základě zápisu vzdělávací činnosti do obchodního rejstříku resp. jen na základě živnostenského povolení, protože v ČR (na rozdíl od jiných zemí) se jedná o činnost volnou,, kterou tudíž může vykonávat prakticky kdokoliv. Nepostradatelnou složkou vzdělávacího systému zejména v oblasti celoživotního vzdělávání a sebevzdělávání se ve stále rostoucí míře stávají knihovny.

V příloze č.1 je uvedeno spektrum institucí zabezpečujících vzdělávání v ČR včetně základních informací o stavu jejich připravenosti na vzdělávání k informační gramotnosti.. Nejkritičtějším faktorem zabezpečení vzdělávání občanů k informační gramotnosti je (vedle technické nedostatečnosti) malá informační gramotnost pedagogů a ostatních vzdělávajících, se kterou se potýkají prakticky všechny vzdělávací instituce i informační centra podílející se na vzdělávání.

3.1. Školy

Nejvýznamnějšími vzdělávacími institucemi v zemi jsou školy všech stupňů a typů, a to počtem (13,5 tis. škol), celoplošným pokrytím území republiky, počtem pedagogů (150 tis.) i strukturou a počtem vzdělávajících se (2 164 tis. žáků a studentů). V těchto institucích je zabezpečována bezkonkurenčně největší část vzdělávacích aktivit, a proto je nutné věnovat mimořádnou pozornost státu právě této sféře, oblast informační gramotnosti nevyjímaje. Neopomenutelným faktorem je v tomto případě již zákonem daná povinnost státu – zabezpečit právo na vzdělávání pro všechny v příslušné věkové kategorii.

Vybavení ICT je předpokladem a nikoliv cílem státní informační politiky ve vzdělávání a přestože neexistuje jednoduchý vztah mezi mírou vybavení ICT a kvalitou jejich zavádění do výuky, negativní důsledky nedostupnosti ICT jsou zřejmé.

3.1.1. Mateřské školy

V České republice bylo ve školním roce 1998/1999 celkem 6 270 mateřských škol, z toho 6 160 státních nebo obecních. Zřizovateli ostatních jsou církve, podniky, soukromé instituce apod. Současné vybavení mateřských škol prostředky ICT je na zanedbatelné úrovni a v nejbližších letech nelze předpokládat významnější změnu tohoto stavu. Je proto vhodné, aby se v oblasti seznamování s ICT výrazněji rozvinula spolupráce mateřských škol s dalšími školskými institucemi a knihovnami. Přípravu učitelek mateřských škol (více než 25 tis.) na potřeby vzdělávání v oblasti informačních technologií je nutno zahájit již nyní.

(Zkušenosti ve světě ukazují, jak efektivní je zpřístupnění počítačových her rozvíjejících kreativitu, prostorovou a kombinační představivost již v tomto věku prostřednictvím mateřské školy. ICT na této úrovni může kompenzovat sociální rozdíly v rodinách, protože zdaleka ne všechny děti v ČR žijí v rodinách, jejíž sociální a vzdělanostní podmínky umožňují zabezpečit rozvoj dítěte vlastním ICT.)

3.1.2. Základní a střední školy

V České republice bylo ve školním roce 1998/1999 celkem 4 976 základních škol (z toho bylo 31 škol církevních a 85 škol soukromých) s více než 67 tis. pedagogů a celkem 1 415 škol středních (z toho bylo 16 škol církevních a 329 škol soukromých) s více než 35 tis. pedagogy. Do uvedených počtů jsou zahrnuty i všechny školy speciální i umělecké, střední odborné školy i všechny druhy učilišť.

Stavem vybavenosti ICT na základních a středních školách se zabýval mezinárodní výzkum SITES (Second Information Technology in Education Study), který za ČR zpracovával Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV, viz http://www.uiv.cz/mim_setreni/sites.html). SITES sledoval požadované položky na vzorku 650 základních a středních škol. Z výsledků tohoto průzkumu vyplývá, že vybavenost středních škol je podstatně lepší než škol základních, u obou typů škol však existují výrazné rozdíly mezi jednotlivými školami a procento nevybavených škol je stále velmi vysoké. Velmi nepříznivá je situace v připojení na Internet. Podrobnější informace obsahuje Příloha č.1. Dostupná statistická data prozrazují nekoncepční a ve své podstatě nahodilý přístup k vybavování základních a středních škol ICT i k integraci ICT do výuky. Komplexní průzkum zaměřený na analýzu aktuálních skutečností bude zabezpečen před realizací programů podpory vzdělávání k informační gramotnosti a výběrem nejlepších projektů a v rámci navrhovaných statistických sledování.

3.1.3. Vyšší odborné školy

Ve školním roce 1998/1999 bylo v České republice celkem 168 vyšších odborných škol, z toho 109 státních. Vybavením i integrací ICT do vzdělávacího procesu jsou vyšší odborné školy na tom srovnatelně nebo lépe než odpovídající střední školy.

3.1.4. Vysoké školy

V České republice je ve školním roce 1999/2000 celkem 23 veřejných vysokých škol, ve kterých se vzdělává cca 200 tisíc studentů ve všech formách studia, z toho cca 30 tisíc studujících jinou než prezenční formu studia. Tyto vysoké školy zaměstnávají celkem cca 13 tis. pedagogů. Dále jsou v ČR celkem 3 vojenské vysoké školy, 1 policejní vysoká škola a několik soukromých vysokých škol ( k 31.12.1999 celkem 4).

Vysoké školy byly iniciátorem zavádění síťových technologií v naší společnosti. Ještě před r. 1989 vznikla ve Výpočetním centru ČVUT a na jiných vysokých školách skupina odborníků, jíž se podařilo za finanční podpory MŠMT dosáhnout na tu dobu neopakovatelného rozvoje síťové infrastruktury a plné dostupnosti služeb Internetu. Síť CESNET, zprovozněna v r. 1993, přerostla ve vysokorychlostní síť TEN 155 CZ, propojující všechny vysoké školy, akademická a jiná, převážně výzkumná pracoviště v ČR. V současnosti jsou vysoké školy z pohledu technického vybavení na přechod k informační společnosti nejlépe připravenou složkou vzdělávací soustavy v ČR. Kvalitní připojení na Internet a na řadě fakult a dalších pracovišť poměrně vysoká penetrace vybavení ICT jsou dobrým předpokladem k realizaci záměrů Státní informační politiky, a to nejen v oblasti vzdělávání. Vzhledem ke struktuře dotací na činnost vysokých škol je nesnadno řešitelným přetrvávajícím problémem možnost podpory přístupu k sítím ze studentských kolejí. Na druhé straně informační gramotnost i řady vysokoškolských pedagogů není stále na dostatečné úrovni, čemuž odpovídá i slabší využití ICT ve výuce.

Vysokým školám byla zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, svěřena odpovědnost za celoživotní vzdělávání, které se stává snad nejvýraznějším rysem vzdělávání v informační společnosti. Vysoké školy se individuálně podílejí na mezinárodních projektech z této oblasti. V některých institucích státního i nestátního sektoru jsou individuálně zabezpečovány projekty a aktivity charakteru celoživotního vzdělávání, ale systematický výkon státní správy v oblasti celoživotního vzdělávání byl dosud podceňován a pozornost a státní podpora jeho rozvoji byla nedostatečná, což je v ostrém protikladu k situaci v jiných vyspělých zemích

3.2. Knihovny

Předkládaná Koncepce chápe knihovny jako významné a integrální prvky infrastruktury vzdělávání, s primární rolí v oblasti celoživotního vzdělávání a sebevzdělávání. Současné postavení knihoven je výrazně ovlivněno stávajícími nedostatečnými právními předpisy, jejíchž důsledkem jsou přetrvávající potíže při koordinaci činností knihoven, jejich spolupráce a propojování do logických sítí. Obdobně jako v oblasti vzdělávání existují i ve vybavení jednotlivých knihoven ICT značné rozdíly. Současný stav technické a personální vybavenosti nedostačuje na zabezpečení úkolů knihoven jako institucí nepostradatelných pro celoživotní vzdělávání, a to zejména na okresní a nižších úrovních. Výsledky ”Průzkumu stavu automatizace a prostorového zajištění knihoven ČR”, který proběhl v závěru roku 1997, a další podrobnější informace o knihovnách jsou uvedeny v Příloze č.1.

(Komplexně pojatá problematika knihoven výrazně překračuje rámec tohoto materiálu, proto postavení, celková úloha a funkce knihoven bude řešena v rámci Národního knihovního systému.)

3.3. Ostatní vzdělávací instituce

Vedle škol všech typů existuje nemálo dalších institucí vykonávajících vzdělávací činnost na základě akreditace, na základě zápisu vzdělávací činnosti v obchodním rejstříku resp. též u fyzických osob na základě živnostenského povolení, protože na rozdíl od jiných zemí je v ČR vzdělávání volnou nevázanou činností, kterou může vykonávat prakticky kdokoliv. Poskytované vzdělávání je různé délky, kvality i úrovně a je orientováno do nejrůznějších oblastí odborných znalostí. Podrobnější informace jsou uvedeny v Příloze č. 1 a též v kap. 5.1.
 
 
 
  4. Situace v zahraničí

Česká republika je přidruženou zemí Evropské unie a usiluje o svoji plnou integraci. Proto je nejdůležitější srovnání se současnou situací právě s EU . Jedním ze základních principů EU je rozvoj mnohonárodnostního prostředí a různých kultur jako základ kompetitivní výhody proti srovnatelným celkům – především Japonsku a Spojeným státům. Z toho důvodu je oblast školství ve značné míře ponechána v pravomoci jednotlivých států a Evropská komise se snaží pouze odstraňovat bariéry, které mezi jednotlivými systémy vzdělávání leží tak, aby byl otevřen prostor pro maximální mobilitu žáků, studentů i jejich učitelů. ICT hrají v této souvislosti klíčovou roli jako jeden z prostředků postupného sbližování, usnadnění komunikace (rychlost, flexibilita, různorodost vyměňovaných materiálů a v neposlední řadě i nízká cena) a tím vytvoření prostoru pro snazší spolupráci přes hranice jednotlivých států.

Dále jsou uvedeny jen základní informace, podrobnější specifikace obsahuje Příloha č.1b a Příloha č.2.

4.1. Cíle cesty k informační společnosti

Tzv. ”Prodiho iniciativa”, nejnovější panevropská aktivita v této oblasti je iniciativa předsedy Evropské komise Prodiho s názvem ”eEurope: An Information Society For All” a s deseti prioritními oblastmi:

Jednotlivé cíle jsou specifikovány s časovým horizontem dvou až čtyř let a mají být v podstatě závazným doporučením jak pro členské, tak i pro asociované státy Evropské unie, tedy i pro ČR. V oblasti vzdělávání a v oblastech s ním souvisejících jsou definovány cíle, které jsou popsány dále a podrobněji rozvedeny v Příloze č. 2:

4.2. Cíle související se vzděláváním

4.2.1. Plošné zpřístupnění ICT

V zemích EU se dosažení plné integrace ICT do výuky předpokládá do konce roku 2001 ve školách všech stupňů a zahrnuje též připojení institucí terciárního stupně vysokorychlostními sítěmi. Dosažení tohoto cíle vyžaduje vedle nediskriminovaného přístupu k adekvátnímu technickému vybavení především vytváření vzdělávacích příležitostí a změnu kurikulární politiky s důrazem na rozvoj funkční gramotnosti.

4.2.2. Další vzdělávání pedagogů

Jednotlivé koncepce zemí EU vycházejí z toho, že stát je přímo či nepřímo hlavním zaměstnavatelem učitelů i dalších pedagogických pracovníků, a je proto povinen stanovit pravidla kvalifikačního růstu a dalšího vzdělávání učitelů a přímo i nepřímo je podporovat. V této souvislosti je nevyhnutné především:

Lektoři dalšího vzdělávání nejsou většinou zaměstnanci státu, ale pro zabezpečení podmínek pro celoživotní vzdělávání musí být v zájmu státu zakotvení kvalifikace jako podmínky akreditace nepostradatelné i pro tyto pracovníky.

4.2.3. Podpora výzkumu v oblasti vzdělávání

Informační politiky států OECD a zejména členských států Evropské unie mají společné zejména to, že vzdělávání v terciárním stupni je vždy úzce koordinováno s výzkumem komplexně podporovaným státem. Zvláště silný nedostatek je pociťován  především v těchto oblastech:

4.2.4. Celoživotní vzdělávání

V zemích EU i jinde je celoživotní vzdělávání chápáno jako jedna z nejvyšších priorit informační společnosti, neboť přispívá ke snížení nezaměstnanosti. Tento posun priorit souvisí se změnami pracovního cyklu i forem práce a s tím související nezbytností jak trvalého zvyšování kvalifikace, tak i nutností časté rekvalifikace občanů a rovněž se zájmovou vzdělávací činností občanů v období po ukončení vlastní výdělečné činnosti (např. vzdělávání seniorů). ICT se v této souvislosti chápe jako nástroj, který umožní podstatným způsobem zvýšit efektivitu celoživotního vzdělávání a též přispěje rozhodující mírou k překonávání bariér, které stojí před zdravotně handicapovanými občany při jejich snaze získat přístup ke vzdělávání i při jejich integraci do společnosti.

ICT však hraje velmi podstatnou roli i při zlepšování situace handicapovaných regionů (špatná dopravní obslužnost, vysoká nezaměstnanost, demografické i jiné složení obyvatel apod.), kdy využití ICT ve vzdělávání je zpřístupní daleko širším vrstvám obyvatel.

4.2.5.Knihovny jako informační centra

Knihovny hrají v informační společnosti jednu z klíčových rolí jako celoplošně všeobecně dostupná informační a vzdělávací centra. Tím významně přispívají i ke zmenšení dopadu rozdílů v dostupnosti ICT v závislosti na sociálním statutu občanů. Rozhodující role státu a jeho odpovědnost spočívá především v zabezpečení dostatečného financování a nediskriminační podpory, adekvátně zakotvené v právních normách státu.
 
 
 
 

5. Vzděláváním k informační gramotnosti v ČR

ICT jsou nejen základní příčinou zrodu informační společnosti a s tím souvisejících potřebných změn i ve vzdělávání, ale též nejvhodnějším nástrojem jejich realizace. Bez podpory ICT nelze požadované změny návyků práce s informacemi a z nich odvozených modelů vzdělávání realizovat. Koncepce dále identifikuje klíčové oblasti a změny nutné pro vzdělávání k informační společnosti. Jsou to především:

5.1. Celoživotní vzdělávání občanů zaměřené na ICT

Kritickým faktorem úspěchu státní informační politiky je důsledná realizace myšlenek celoživotního vzdělávání, pro kterou je nutné rozvinout široké spektrum vzdělávacích příležitostí, neomezujících se jen na vzdělávání graduální, nýbrž významně podporovat i rozvoj dalšího vzdělávání.

V současnosti je však DV jednou z nejproblémovějších oblastí české vzdělávací soustavy, ačkoliv koncept celoživotního vzdělávání (či učení) se těšil významné podpoře z hlediska mezinárodního. Oblast DV prošla destrukcí systému podnikového vzdělávání. Překotný vznik malých zprostředkovacích agentur, podnikajících v oblasti školení (často na hony vzdáleného vzdělávání či principům celoživotního učení), většinou zaměřených na oblast obsluhy počítačů (nikoliv ICT) a jazykových kurzů situaci informační gramotnosti neřeší. Benevolentní akreditace MŠMT pro zprostředkovatelské agentury v oblasti školství, velmi shovívavý postoj k privátním aktivitám učitelů ve prospěch těchto agentur a prosakující i do oblasti dalšího vzdělávání padagogických pracovníků, nejsou zárukou rozvoje systému DV.

Nárůst zájmu o zabezpečení vnitrofiremního vzdělávání, systematicky financovaného z vnitřních zdrojů firmy v rámci položek na rozvoj personálních zdrojů, se projevuje zejména u organizací a firem se stabilizovaným ekonomickým postavením, které si (často i ve vazbě na zahraniční firemní standardy a zvyklosti) uvědomují význam adekvátní úrovně průběžného celoživotního vzdělávání zaměstnanců pro konkurenceschopnost a úspěšnost firmy.

Výše zmíněné skutečnosti naznačují, že bez radikálních změn není tato cesta k nepostradatelnému, avšak kvalitnímu a kvalifikovanému zabezpečení celoživotního vzdělávání v ČR schůdná. Podpora dalšího vzdělávání je klíčová z hlediska adaptace existující pracovní síly. Důležitými nástroji podpory jsou:

Zavádění alternativních metod vzdělávání vyžaduje zejména v počátku značné investice jak do nákupu vhodných učebních materiálů, tak v případě potřeby i do vývoje nových, na trhu za přijatelných podmínek nedostupných učebních materiálů, a to tím více, čím dokonaleji jsou v těchto materiálech moderní ICT integrovány. Vedle přebírání dobrých zkušeností států zkušenějších ve využívání těchto metod vzdělávání je žádoucí podporovat i vlastní rozvoj těchto metod v rámci výzkumu a vývoje nových didaktických postupů a nástrojů. Neméně důležitý je průzkum dostupnosti informací o efektivitě vzdělávání a podpora výroby multimediálních učebních materiálů (nejen učebnic, ale zejména interaktivních systémů určených pro samostudium, opakování látky či prostě pro zájmové vzdělávání) vč. jejich uplatnitelnosti na trhu malé země.

Stát musí v těch oblastech, kde je hlavním zaměstnavatelem, provázat další profesní růst (nejlépe podpořený kariérním řádem) s celoživotním vzděláváním a vytvořit tak rámec, který bude vzorem i pro soukromou sféru. Získání a další zvyšování informační gramotnosti se musí stát nezbytnou součástí kvalifikačního růstu zejména státních zaměstnanců (resp. veřejné správy), ale též lékařů, soudců, příslušníků policie, armády a dalších občanů přímo či nepřímo ve službách státu a samozřejmě učitelů a knihovních pracovníků, jimž (jako vzdělávajícím ostatní) se tato koncepce věnuje nejpodrobněji.

Kvalitní celoživotní vzdělávání občanů je prioritním úkolem, za jehož realizaci jsou v různé míře odpovědny všechny resorty, které musí úzce spolupracovat při vytváření podmínek pro odpovídající celoživotní vzdělávání u všech skupin obyvatelstva. Musí být zabezpečeny vhodné a současně rovnocenné možnosti přístupu ke vzdělávání i pro občany, kteří již ukončili vlastní výdělečnou činnost, nebo jejichž zdravotní stav, sociální situace, vzdálenost od center a dopravní obslužnost apod. nedovolují využívat možnosti vzdělávání vhodné a dostupné pro ostatní občany. Organizačně-personální či legislativní nedostatky brzdící rozvoj DV je nezbytné řešit adekvátními opatřeními kompetentních ministerstev i jejich případnou spoluprací.. Specifika celoživotního vzdělávání pro jednotlivé komunity jsou obsahem Přílohy č. 3, detailní vzdělávací kurikula budou obsahem programů kompetentních ministerstev.

Důležitá je též dobrá informovanost občanů o možnostech DV a institucích DV poskytujících konkrétní vzdělávací příležitosti. Žádoucí je všeobecně přístupný a funkční informační systém. Ten však neexistuje a ani seznam akreditovaných institucí a akreditovaných programů pro DVPP na WWW stránkách MŠMT není aktualizován. Proto je potřebné, aby MŠMT ve spolupráci s Ústavem při informace ve vzdělávání (ÚIV) nebo Centrem pro studium vysokého školství (CSVŠ) bez prodlení přistoupilo k řešení a provozu informačního sytému DV (nejlépe do konce r. 2000) jako k úkolu, který vycházejí z této Koncepce.
 
 

Časovou prioritu naléhavosti zabezpečení dalšího vzdělávání jednotlivých skupin občanů - profesně, věkově či jinak vymezených - naznačuje dále uvedená Tabulka č. 1, "Přehled pro zabezpečování DV", promítající do jednotlivých let obraz o struktuře obyvatelstva a naznačující komunity, které by měly být vzdělávány v tomto období přednostně, vzhledem k možnosti positivního vlivu jejich kvalifikované práce na ostatní obyvatelstvo.
 
 

Přehled pro zabezpečování DV
 
Komunita
Typ priority
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Stát zaměst.
Typ podpory Resort kompet. Resort spoluprac.
Pedagogové
1
**
****
****
****
**
*
Ano
Komplet MŠMT MF
Knihovníci
1
**
****
***
**
*
*
Ano
Komplet MK MF
Lektoři DV
1
 
****
**
*
*
*
Ne
Podmínky všechny MŠMT
Pracovníci VS
2
*
****
****
***
*
*
Ano
Komplet MV MŠMT, MF
Zdravotníci
2
*
****
****
***
*
*
Ano část.
Částečná MZd+souk.pod MŠMT, MF
Ostatní stát.
3
 
**
****
**
**
**
Ano
Komplet MV MŠMT, MF
Produktiv. věk
4
 
*
**
****
****
****
Ne
Podmínky MPSV Všechny
Regiony handic.
3
 
***
****
****
***
**
Ne
Spec.podm. MMR Všechny
Zdrav.handic.
3
 
***
**
*
*
*
Ne
Spec.podm. Mzd MŠMT, MPSV
Věk. handic.
4
 
*
**
*
*
*
Ne
Spec.podm. MPSV MŠMT
Sociál. handic.
4
 
*
**
*
*
*
Ne
Spec.podm. MPSV MŠMT, MF
Nezaměstnaní
4
 
**
**
**
**
**
Ano
Komplet MPSV MŠMT

Vysvětlivky:

5.1.1. Další vzdělávání vzdělávatelů

Vzdělavatelé bez vlastních znalostí a dovedností v oblasti ICT nemohou vzdělávat ostatní k informační gramotnosti. Proto je vzdělávání této skupiny obyvatel, do níž patří především učitelé a pedagogové všech stupňů školského systému, knihovníci zapojeni do vzdělávání, lektoři dalšího vzdělávání a pod., zařazeno jako nejvyšší priorota zabezpečení informační gramotnosti občanů ČR.
 
 

5.1.1.1. Další vzdělávání pedagogů

Velmi tristní situace je v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Zákon o vysokých školách chápe celoživotní vzdělávání jako jinou formu vzdělávání než vzdělávání vysokoškolské, což znemožňuje získat v rámci celoživotního vzdělávání odpovídající vysokoškolské tituly, které by byly běžně akceptovaným vyjádřením dosažené kvalifikace. Stát, jako hlavní zaměstnavatel učitelů, dosud neurčil podmínky, za nichž by absolvování programů celoživotního vzdělávání učitelů akceptoval jako rovnocenné k titulům, udělovaným po absolvování magisterské formy vysokoškolského vzdělání. Tato situace se zvlášť negativně promítá v dalším vzdělávání učitelů v oblasti ICT, kde je nutná rychlá a ve své podstatě plošná kvalifikace podstatné části současných aktivních pedagogů. Urgentní potřeba získat alespoň základní kvalifikaci v ICT a současně zanedbání celé oblasti systematického celoživotního vzdělávání ze strany státu a jeho orgánů nahrává firmám, které nabízejí vzdělávací kurzy velmi rozdílných kvalit a prakticky nulové návaznosti (mezi nabídkami různých firem). Absolventi takovýchto ”kurzů” získávají velmi zkreslené představy o možnostech a vhodném způsobu využití ICT ve výuce a tím dále zpomalují proces jejich efektivního nasazení. Pro zabezpečení dalšího a celoživotního vzdělávání učitelů jsou podstatné dva základní dokumenty připravované MŠMT:

”Další vzdělávání pedagogických pracovníků”, na nějž musí navazovat ”kariérní řád”, definující podmínky dalšího funkčního i platového postupu pedagogů .

”Odborný růst pedagogických pracovníků”, definující povinnost získat odpovídající znalosti a dovednosti jako součástí podmínek všech stupňů ”kariérního řádu”.

V oblasti dalšího a celoživotního vzdělávání učitelů je nutno zajistit, aby v horizontu nejvýše tří let měl každý pedagog možnost absolvovat kurzy zvýšení kvalifikace specificky zaměřené jednak na dosažení či prohloubení informační gramotnosti, jednak na oblast integrace ICT do výuky Další údaje jsou uvedeny v Příloze č. 3.

5.1.1.2. Další vzdělávání knihovníků

Další vzdělávání knihovnických pracovníků má společné rysy se vzděláváním učitelů. Především velké knihovny jsou však svým přesahem do oblasti vzdělávání schopny poskytovat další vzdělávání knihovnickým pracovníkům a představují tak jednu z důležitých složek soustavy jejich dalšího vzdělávání. I zde je však nutná koordinující role státu, zejména ve všeobecné podpoře celoživotního vzdělávání všech občanů a ve specifické podpoře knihovnických pracovníků způsobem analogickým připravované podpory dalšího vzdělávání učitelů. Další informace jsou uvedeny v Příloze č. 3.

5.1.1.3. Další vzdělávání lektorů DV

Lektoři dalšího vzdělávání tvoří skupinu pedagogů s mimořádnými požadavky na informační gramotnost co nejvyšší úrovně, včetně specializovaných znalostí v oblasti integrace ICT do výukového procesu. Lektoři DV jsou často soukromé osoby případně zaměstnanci soukromých společností, jejich další vzdělávání a zvyšování jejich kvalifikace proto není bezprostředně problémem státní správy. Je však nezbytně nutné zajistit dostatečně pestrou a zejména kvalifikovanou nabídku dalšího vzdělávání i v těch oblastech, které jsou specifické pro lektory DV.

5.1.2. Další vzdělávání pracovníků veřejné správy

Vzdělávání pracovníků veřejné správy včetně policie je ve vládou přijatém SIP uvedeno jako jedna ze státem podporovaných oblastí DV s mimořádným významem pro podporu rozvoje v životě společnosti. MV pro systematické zabezpečení vzdělávání této specifické oblasti s návazností na kariérní řád vypracovalo dva základní dokumenty:

5.1.3. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví

Další vzdělávání pracovnílů ve zdravotnictví je zaměřeno a systematicky zabezpečováno především pro profesionální růst v medicínských oborech. Problematika vzdělávání v ICT je řešena jen okrajově. Koncepci dalšího vzdělávání k informační gramotnosti pracovníků ve zdravotnictví připraví a zpracuje Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude v této oblasti úzce spolupracovat.

5.1.4. Vzdělávání pro ohrožené regiony

Přívlastkem ”ohrožený” rozumíme region se ztíženou situací, např. vysokou mírou nezaměstnanosti, složitou dopravní dosažitelností, region s výraznými změnami v pracovních příležitostech apod. Ve všech těchto regionech představuje znalost ICT, tedy znalost moderních technologií podmiňujících existenci informační společnosti, jeden ze základních prostředků pro zlepšení situace jejich občanů. Závažným problémem ohrožených regionů je však většinou velmi složitá situace občanů, která v mnoha případech neumožňuje využít ”běžné” metody dalšího vzdělávání a rekvalifikace. Jedním z největších problémů je většinou vzdálenost od vzdělávacích center a neochota vzdělávacích center ”přijít” do těchto regionů (způsobená často malou motivací místních občanů a nepříliš vysokou návratností vynaložených prostředků). Rozetnutí tohoto kruhu nelze bez aktivní spoluúčasti státu na zajištění dostupnosti vzdělávacích příležitostí právě v handicapovaných regionech a přímé i nepřímé podpory vzdělávacích institucí, ochotných se zaměřit zejména na problematiku ICT (a jazyků) v těchto oblastech. Vzdělávání v ICT a zvyšování informační gramotnosti občanů ohrožených regionů představuje jednu z nejsmysluplnějších cest ke snížení nezaměstnanosti i dalších handicapů regionu. Součástí této politiky musí být i zlepšování informační infrastruktury tak, aby jak vzdělávání, tak pák následná práce (např. formou práce z domova) byla skutečná dostupná i v místech s malým zájmem průmyslu a podnikatelů (práce doma rovněž zmenšuje handicapy způsobené špatnou dopravní dostupností).

5.1.5. Vzdělávání pro zdravotně handicapované

Při vhodném využití mohou ICT výrazným způsobem přispět k integraci zdravotně handicapovaných občanů do společnosti, neboť pomáhají odstranit především komunikační bariéry. V oblasti vzdělávání zdravotně handicapovaných pak ICT mohou přispět k výraznému zvýšení dosažitelného stupně vzdělání a tím zvýšit šanci zdravotně handicapovaných na nalezení práce. Práce s ICT současně má charakter práce vhodné pro řadu zdravotně handicapovaných, což dále zvyšuje nutnost zajištění jejich informační gramotnosti. Vybavení škol a knihoven ICT a jejich zpřístupnění zdravotně handicapovaným občanům je nezbytným předpokladem pro zlepšení jejich pozice ve společnosti

5.1.6. Vzdělávání seniorů

Kvalitní vzdělávací možnosti v oblasti ICT včetně komunikace a informací volně dostupných na Internetu jsou seniorům zprostředkovávány vysokými školami v rámci smysluplné aktivity pro využití volného času – Univerzity 3. věku. Pro lokality vzdálené od sídel vysokých škol i od jiné dostupné a veřejně přístupné organizace vzdělávající v ICT je žádoucí zvážit např. možnost zřízení ”Informobilu”. S autobusem vybaveným adekvátní ICT a odborným poradcem, který systematicky objíždí stanovenou trasu, jsou v zemích EU dobré zkušenosti pro zabezpečení invazivního nástupu vzdělávání k ICT u populace dopravně vzdálených lokalit.

K vzdělávání může být využito i informační struktury vzdělávání ve školách, knihovnách, informačně vzdělávacích centrech a pod. Nabídky a formy vzdělávání orientovaného především na seniory může být využito i jinými občany, např. ženami na mateřské dovolené nebo občany zdravotně či vzdálenostně handicapovanými.

5.1.7. Vzdělávání pro nezaměstnané a sociálně handicapované

Prakticky nezastupitelnou roli hraje ICT v oblasti rekvalifikace nezaměstnaných. Primárním cílem musí být zajištění informační gramotnosti, neboť znalosti ICT i na poměrně elementární úrovni prokazatelně zvyšují šance nalézt pracovní uplatnění. Rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců jsou hrazeny z prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti, (dále jen APZ), kde jsou rekvalifikace jedním z nástrojů APZ. Bude třeba motivovat rozšíření nabídky jednoduchých rekvalifikačních kurzů i programů dálkového studia na vyšších odborných a zejména vysokých školách s finančním přispěním z prostředků APZ tak, aby se výrazně prohloubila možnost rekvalifikace pro informatiku a také do oborů bezprostředně s ICT souvisejících. Vhodné využití ICT může výrazně přispět k tomuto potřebnému zvýšení nabídky rekvalifikačních příležitostí prostřednictvím multimediálních (sebe)vzdělávacích programů. Je nezbytná úzká spolupráce MPSV s MŠMT a MK v tomto procesu a při vytváření jak rekvalifikační nabídky v oblasti ICT a jejím elektronickém zveřejnění prostřednictvím aktualizované www-stránky, tak i v co nejširším využívání ICT pro vlastní rekvalifikace.

Rovněž v případě sociálně handicapovaných představuje vzdělávání v oblasti ICT jednu z velkých šancí ke zlepšení jejich sociální i ekonomické situace. Obdobně jako v případě vzdělávacích programů pro nezaměstnané je v této oblasti nutná úzká součinnost MŠMT s MPSV, MK, ale i s MMR tak, aby v příslušných oblastech vznikala a byla dále podporována střediska poskytující mj. odpovídající stupně informační gramotnosti. Pro sociálně handicapované je potřebné nalézt i vhodná opatření, poskytující poporu vzdělávání sociálně slabých a ohrožených skupin obyvatelstva.
 
 

5.2. Obsah vzdělávacích stupňů

Zajištění informační gramotnosti občanů vyžaduje poměrně přesné vymezení tohoto pojmu. Obecně je možno definovat informační gramotnost následujícími rysy:

(pro psaní textů, provádění matematických především aritmetických operací, pro řešení jednoduchých praktických problémů s použitím běžného aplikačního programového vybavení zhruba na úrovni základního zvládnutí kancelářských systémů, schopnost vytisknout připravené nebo získané texty). (tj. dokument, v němž je spojen textový, statický či pohyblivý grafický a zvukový záznam). (pro posílání a přijímání elektronické pošty včetně výměny multimediálních dokumentů a pro vyhledávání na Internetu pomocí webových prohlížečů). (tj. práce se soubory, uchovávání dat, základy práce s operačním systémem apod., pro současný stav informační a komunikační techniky se jedná o základní znalosti, pro práci s ICT v horizontu 10 let to již nemusí být podstatné, tato oblast je však velmi závislá na aktuálním stavu rozvoje techniky a může doznávat rychlých změn). (již přesahuje do funkční gramotnosti). Dosažení minimálně výše definované úrovně informační gramotnosti všech občanů je jedním z cílů SIP. Pro jednotlivé stupně vzdělávací soustavy je však vhodné tuto definici rozšířit následujícím způsobem:
  1. Základní školy. Jejich absolvování je povinné, absolventi musí být informačně gramotní minimálně dle výše uvedené specifikace a to včetně základů práce s Internetem v případě, že kapacita připojení školy to umožní.
  2. Střední školy. Absolventi by nad rámec ”minimální” informační gramotnosti měli být schopni:
Uvedená míra informační gramotnosti na úrovni střední školy doplněná o funkční gramotnost odpovídající úrovně již postačí jako základ orientace v informační společnosti.

5.3. Forma a obsah vzdělávání

Plnohodnotná integrace ICT do výuky je dlouhodobý proces, který bude mimo jiné vyžadovat i specifický výzkum v této oblasti a dlouhodobé sledování kladných i záporných vlivů. V souvislosti s rolí ICT ve vzdělávání je často přeceňován vliv na formy vzdělávání a je nedoceňován vliv na jeho obsah. Pozitivní rysy integrace ICT do vzdělávání i negativní důsledky necitlivého nasazení ICT do výuky uvádí Příloha č. 4.

5.4. ”Lidský rozměr”

Hromadné nasazení ICT nejen do výuky přináší výrazné změny lidského chování. Stále častěji se hovoří o tzv. ”globální vesnici”, neboť místo fyzické vzdálenosti je rozhodující kvalita a dostupnost připojení na Internet, snižuje se význam státních hranic (v komunikaci), přibližují se i kulturně velmi odlišné oblasti. Možnost prezentovat své názory veřejnosti v rozsahu i dosahu, který dříve byl zcela nemyslitelný (Internet, bezprecedentní možnost tvorby dokonalých kopií). ICT tak vytváří prostředí, v němž přestávají platit a fungovat běžné zvyky a pravidla chování. Součástí vzdělávání pro informační společnost proto musí být i formování nových morálních a sociálních postojů, zvýšený důraz na toleranci, porozumění jiným, často i velmi odlišným kulturám a schopnost s jejich příslušníky spolupracovat. Již na nejnižších stupních vzdělávací soustavy bude nutné posílit systém etické, morální i právní výchovy v ICT a přispět tak k formování žádoucích kodexů chování. Zejména bude třeba posílit obecné právní vědomí a v jeho kontextu zdůraznit rizika ICT i možnosti ochrany proti nim způsobem, odpovídajícím vždy schopnostem žáků a studentů konkrétní věkové skupiny.

5.5. Informační infrastruktura vzdělávání

V souladu s celkovým pojetím je ”Informační infrastrukturou vzdělávání” chápána komplexní síť škol, knihoven a dalších vzdělávacích a informačních subjektů České republiky, propojená veřejně přístupnou počítačovou sítí (Internetem). Řada prvků této infrastruktury přitom plní široké spektrum funkcí, z nichž vzdělávání je pouze jednou, byť významnou částí.

Strategickým cílem musí být dosažení stavu, který bude srovnatelného s jinými státy OECD a především s cíli členských států EU do konce roku 2001, což v oblasti ICT znamená:

Všechny školy, veřejné a veřejně přístupné knihovny musí být připojeny na Internet. Vytvoření informační infrastruktury vzdělávání je jednou z nezbytných podmínek úspěšné realizace státní informační politiky nejen ve vzdělávání. Konkrétní kvantitativní a kvalitativní parametry technického i odborně-personálního vybavení škol, knihoven a jiných participujících institucí v příslušných letech musí být odvozeny od možností státního rozpočtu ( minimalistické cíle jsou uvedeny v kapitole 2). Vybavení všech složek infrastruktury vzdělávání adekvátní ICT však musí být doplněno i dalšími změnami, které souvisí především se změnou postavení jednotlivých subjektů jejich integrací do informační infrastruktury vzdělávání.

Přes nezpochybnitelnou roli, kterou v celé koncepci informační struktury vzdělávání hrají veřejné a veřejně přístupné knihovny, musí knihovní funkce zajišťovat i jednotlivé školy nejlépe v roli studijních a informačních center pro poskytování informačního servisu učitelům, žákům, v některých případech (např. v malých obcích) i občanům. Tato centra musí mít přístup k virtuálním katalogům veřejně dostupných knihoven. Z hlediska základního vybavení je pro činnost těchto center nezbytné:

Postavení tohoto centra musí být rovněž legislativně zakotveno ve školském zákoně a podporováno z rozpočtu školy.

Jednou z cest jak snížit celkové náklady státu a obecních rozpočtů je v tomto případě kooperace obecních škol s obecními knihovnami a společná realizace studijních a informačních center. Státní informační politika v tomto případě musí zajistit rámec, který umožní překonat resortní zájmy (v tomto případě MŠMT, MK a MMR) a zajistí efektivní využití jinak vždy omezených finančních prostředků.

5.6. Koordinátor pro ICT

Koordinátor pro ICT je některý z učitelů školy, jehož část úvazku je dle konkrétních potřeb školy věnována systematické práci na rozvoji vzdělávání k informační gramotnosti a integraci ICT do výuky. Ustavení koordinátora odděluje éru neefektivního živelného zavádění ICT do škol od profesionálního přístupu. Efektivní práce s ICT je podmíněna vysokou kvalifikací a odbornými schopnostmi. Je nerealistické předpokládat, že potřebné kvalifikace mohou dosáhnout všichni učitelé na škole. Proto je nevyhnutelné, aby na škole působil koordinátor pro ICT, jehož úkolem bude především:

Hlavními překážkami pro široké využití koordinátorů pro ICT je v současnosti jak nedostatek kvalifikovaných pedagogů tak ”počet odučených hodin” jako přetrvávající hlavní kriterium platového tarifu. Přechod od entuziasmu a dobrovolné práce nad rámec vlastního úvazku do profesionálního vztahu vůči škole je nepostradatelný. Není nadále únosné, aby pedagog-koordinátor neměl adekvátně snížen rozsah vyučovacích hodin tak, aby se mohl péči o ICT a metodické práci seriózního zapojení ICT ve vlastní výuce plně věnovat. V některých výjimečných případech by k překonání nedostatečného pokrytí potřeb z vlastních personálních zdrojů přispělo jako dočasné řešení i zapojení externistů vč. studentů. Koordinace ICT a podobně i informačních center (VIC, ÚVT a pod.) vysokých škol a Národního informačního a koordinačního centra pro vzdělávání je nutná i z úrovně MŠMT. Tato koordinace by měla zůstat v působnosti MŠMT i po delegaci určitých pravomocí na vyšší územně správní celky.
 
 
 
 

6. Návrh opatření

Splnění cílů státní informační politiky ve vzdělávání (tj. dosažení informační gramotnosti všech občanů jako jedné ze základních priorit vládou schválené státní informační politiky ) je podmíněno realizací níže navržených opatření. Tato opatření se týkají zejména zabezpečení nejnutnějšího vybavení ICT, dále zabezpečení vzdělávání především těch, kteří budou odpovědni za vzdělávání všech dalších komunit občanů v ČR – tj. pedagogů, knihovníků a lektorů dalšího vzdělávání, rovněž pracovníků veřejné správy i ostatních občanů (i se speciálním zřetelem na podporu handicapovaným občanům a regionům se zhoršenou socioekeonomickou situací, právních aj. opatření nezbytných pro vytvoření prostředí podporujícího konkrétní kroky na cestě k informační gramotnosti.

6.1. Programy podpory zabezpečení informační gramotnosti

Pro realizaci konkrétních kroků podpory zabezpečení informační gramotnosti v ČR jsou navrženy programy (dle terminologie Akčního plánu – projekty SIP). Návrh Akčního plánu pro Státní informační politiku ve vzdělávání – Informační gramotnost obsahuje Příloha č. 5. Před realizací programů bude zabezpečen komplexní průzkum, zaměřený na analýzu aktuálních skutečností.

Za každý program, jeho efektivní realizaci a účelné vynakládání finančních prostředků (včetně množstevních slev) bude odpovídat Rada programu. Nepostradatelné charakteristiky pro složení Rady a její činnosti jsou uvedeny v Příloze 6. Vzhledem k charakteru programů je účelné jejich rozdělení do dvou skupin, na programy plošné podpory a programy účelové podpory informační gramotnosti.

6.1.1 Programy plošné podpory informační gramotnosti

Programy plošné podpory informační gramotnosti, vycházející z Koncepce SIP ve vzdělávání, mají za úkol zajistit podmínky pro zabezpečení informační gramotnosti nediskriminovaně pro všechny žáky a studenty v ČR. Jsou zaměřeny především na dvě nepostradatelné oblasti, kde mají zabezpečit:

Základním nedostatkem plošných programů je jejich nedostatečná motivační role (něco dostane každý bez ohledu na vlastní snahu). Protože je však povinností státu zabezpečit právo občanů na vzdělání dané ze zákona na úrovni přelomu 3. tisíciletí, tzn. informační gramotnost nevyjímaje, je nezbytné, aby byly prostřednictvím MŠMT tyto povinnosti školám a pedagogům uloženy jako nedílná a kontrolovatelná součást hodnocení a mzdových ocenění ředitelů škol.

6.1.1.1. ICT do každé školy a knihovny

Tento program má dva základní cíle:

  1. Vybavit každou školu a veřejnou a veřejně přístupnou knihovnu alespoň jedním multimediálním počítačem a odpovídajícími periferiemi. V další etapě pak školy vybavit alespoň do úrovně jedné učebny s nejméně 8 vzájemně propojenými počítači.
  2. Připojit každou školu a veřejnou a veřejně přístupnou knihovnu na Internet (parametry viz výše) a to včetně vybudovaných učeben.
Podmínkou vybavení školy/knihovny a jejího připojení na Internet je účast alespoň jednoho zaměstnance školy na programu ”Informační gramotnost pedagogů a knihovnických pracovníků”. Instituce se současně musí zavázat, že takto pořízený počítač (včetně přístupu na Internet) bude k dispozici žákům a dle místních možností i veřejnosti v době mimo vyučování v rozsahu nejméně 4 hodiny týdně.

Součástí přípravy tohoto programu musí být nejen návrh počátečního finančního zajištění, ale zejména zajištění následných provozních prostředků (může být realizováno i navýšením rozpočtu kapitoly školství, čistší řešení však zachová účelové financování prostřednictvím Akčního plánu SIP).

Realizace tohoto programu začne v roce 2001, jeho dokončení bude vázáno na možnosti státního rozpočtu a rovněž na aktuální nabídky operátorů (strategickým cílem je plné připojení škol a knihoven alespoň na minimální úrovni do konce roku 2001). Případné ”přebytky” (při cenově velmi výhodných nabídkách) budou využity pro zvýšení kapacit připojení škol a knihoven a pro další vybavení ICT (počítači).

Finanční náklady tohoto programu budou 1,3–1,7 miliardy korun ve fázi zavádění a 0,6–1 miliarda korun ročně pro udržení dosažené úrovně.

6.1.1.2. Informační gramotnost pedagogů a knihovnických pracovníků

Plošný program vybavení škol a knihoven ICT musí být doprovázen programem získání alespoň minimální kvalifikace pro zajištění provozu a efektivního využití instalovaných zařízení ICT. V rámci tohoto programu budou k dispozici finanční prostředky na:

  1. Kompenzaci nákladů, které bude mít škola s vysláním pracovníka na příslušná školení.
  2. Hrazení nákladů kurzů.
Předpokladem realizace tohoto programu je definice požadovaných kompetencí a dovedností, které si musí učitel/knihovník osvojit. Na tyto požadavky by měly reagovat vzdělávací instituce nabídkou odpovídajících vzdělávacích programů.

Program může být v první fázi zahájen již v tomto roce tak, aby vzdělávací instituce mohly přijít s nabídkou programů do začátku roku 2001, kdy by mělo být příslušné kurzy zahájeny (na vysokých školách tomu odpovídá výuka od letního semestru roku 2001).

Vhodným rozšířením tohoto programu (orientovaného primárně na správu techniky, která bude pořízena v rámci programu předchozího) jsou programy podpory dalšího vzdělávání učitelů v oblasti integrace ICT do výuky. Tyto programy však nebude možno vyhlásit dříve, než budou k dispozici první výsledky pilotních projektů.

Zajištění plné informační gramotnosti všech pedagogů, knihovníků a dalších školských i knihovních pracovníků si vyžádá finanční náklady ve výši až 1,5 miliardy korun, celkovou částku však bude nutno rozložit do více let. Pro rok 2001 je nutné počítat s částkou cca 100 milionů korun.

6.1.1.3. Informační gramotnost pracovníků veřejné správy

Příprava pracovníků veřejné správy, která byla schválená vládou ČR (usnesení č. 601 z 16. června 1999) a Koncepcí budování informačních systémů veřejné správy, která byla schválena vládou ČR (usnesení č. 1059 z 11. října 1999). V obou koncepcích hraje informační gramotnost jednu z klíčových rolí, neboť jedině účinným využitím ICT je možno dosáhnout potřebného zvýšení účinnosti veřejné správy a současně soustředit dílčí správní úkony do jediného obslužného místa. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude v této oblasti úzce spolupracovat s Ministerstvem vnitra s cílem sdílení a využití vzdělávacích institucí.

6.1.1.4. Informační gramotnost pracovníků zdravotnictví.

Koncepci dalšího vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví zpracuje Ministerstvo zdravotnictví. Informační gramotnost pracovíků ve zdravotnictví je jednou z podmínek poskytování poskytování kvalitní a dostupné zdravotní péče. Zvýšení efektivity zdravotnických zařízení je systematickým využíváním ICT podmíněno. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude v této oblasti úzce spolupracovat s Ministerstvem zdravotnictví s cílem sdílet a využívat budované infrastruktury vzdělávacích institucí a informační infrastruktury pro vzdělávání.

6.1.2. Programy účelové podpory informační gramotnosti

Základní nedostatek programů plošné podpory – jejich nedostatečná motivační role – v plné míře vyváží programy účelové podpory. Tyto programy, zaměřené na určitou problematiku podpory informační gramotnosti, budou naplňovány grantovými projekty, které uspějí ve veřejné soutěži ve smyslu platných právních předpisů (analogie programů podpory výzkumu a vývoje MŠMT jako zadavatele). Cílem těchto programů je iniciovat kreativitu a motivovat hledání nových tvůrčích přístupů a umožnit podporu realizace návrhů nejlepších z nich. Programy jsou zaměřeny především na integraci ICT do výuky, ale v žádném případě to není jediná platforma, která má být v oblasti informační gramotnosti účelově podporována. Podobný prostor by měl být otevřen i pro problematiku vzdělávání ostatních komunit v zemi – např. u specifické podpory informační gramotnosti handicapovaných regionů (věkově, sociálně, dopravně, nedostatkem pracovních míst apod.). Specifickou skupinou jsou zdravotně handicapovaní občané, kteří tvoří jednou z cílových skupin, pro něž je využití ICT prakticky nezbytným předpokladem jejich úspěšného zapojení do vzdělávacích programů i pro další život ve společnosti.

Programy účelové podpory budou vyhlašovány dle charakteru projektů na dobu jednoho až pěti let, přestože období stanovené na vyhodnocení účinnosti dopadu realizace projektů může být zejména ve vzdělávacím procesu podstatně delší. Projektová orientace účelově podporovaných programů umožňuje jejich realizaci flexibilněji přizpůsobit možnostem státního rozpočtu, případně dostupnosti dalších finančních zdrojů. Pro všechny tyto programy je nezbytné garantovat schválené financování nejen pro první rok realizace, nýbrž průběžně po celou dobu řešení přijatého projektu.

6.1.2.1. Multimediální nástroje a produkty podpory vzdělávacího procesu

Program podporující výzkum a vývoj v oblasti multimediálních prostředků. Podmínkou účasti v jedné části tohoto programu by bylo spojení alespoň jedné (více) základních a/nebo středních škol s vývojovou institucí (např. vysoká škola, výrobní podnik, …) tak, aby byla zaručena zpětná vazba mezi potenciálními uživateli a vývojem. Je rovněž vhodné připustit účast studentských týmů (vedených zkušeným pedagogem), kteří by se o vývoj podobných nástrojů snažili sami. Program by podporoval i vývoj multimediálních nástrojů a podpory vysokoškolského studia (zejména prostředky distančního vzdělávání včetně použití nejmodernějších technologií typu videokonference, virtuální studijní skupiny apod.). Je nutné zvážit explicitní podporu různých forem distančního vzdělávání (např. několikaletou podporu zavádění ucelených forem distančního a celoživotního vzdělávání na středoškolském a vyšších stupních), a to buď jako podprogram nebo jako samostatný program.

Minimální roční rozpočet programu by měl být 30 milionů korun, vyšší částka by měla být k dispozici zejména ve druhém roce realizace programu. Program musí být vyhlášen nejméně na dobu tří let.

6.1.2.2. Zavádění ICT do výuky

Program, jehož cílem bude prozkoumat problematiku zavádění ICT do výuky v co nejširším pojetí. Především budou podporovány pilotní projekty s účastí většího množství škol z různých regionů a/nebo různých sociálních oblastí tak, aby bylo možno studovat komplexní důsledky zavádění ICT do výuky. Program se soustředí na realizaci pilotních projektů a zkoumání alternativních metod výuky. Program bude pokrývat všechny typy škol, přednost by však měla být dávána projektům, kde bude zapojeno více subjektů. Program by měl být vyhlášen již na rok 2001 s možností až pětileté podpory projektů (minimální délka trvání projektu musí být tři roky s tím, že nejdříve za dva roky po skončení programu budou výsledky znovu vyhodnoceny).

Program může mít členění na podporu prezenční výuky (zejména na primárním a sekundárním stupni) a dále na podporu distančních a dalších forem vzdělávání (zejména pro terciární oblast vzdělávání).

Finanční prostředky programu představují částku 120 milionů korun ročně s tím, že bude možno zahrnout i přímé mzdové náklady spojené s řešením jednotlivých projektů.

6.1.2.3. Informační zdroje pro vzdělávání

Analogie již běžícího programu v rámci podpory výzkumu a vývoje. Cílem tohoto programu je zřízení a následné vybavení především školních studijních a informačních center informačními zdroji v tištěné i digitální podobě včetně digitálních a interaktivních učebnic a současně i prostředky ICT pro jejich zpřístupnění žákům a učitelům. Z prostředků tohoto programu by byly rovněž hrazeny náklady na logické propojení katalogů veřejných knihoven, na zpřístupnění služeb ”Document delivery”, zejména odlehlým knihovnám, apod.

Finanční náklady tohoto programu by měly být alespoň 50 milionů korun ročně a program by měl být vyhlášen na pět let.

6.1.2.4. Další vzdělávání učitelů a knihovnických pracovníků v oblasti ICT

Program by měl být vyhlášen v rámci celkové koncepce dalšího a celoživotního vzdělávání pedagogů a knihovnických pracovníků a jeho cílem bude podpořit vznik ucelených programů celoživotního vzdělávání a rozšířit tak nabídku v této oblasti. Vyhlášení programu by mělo navázat na koncepci celoživotního vzdělávání, na druhé straně může být i před vypracováním této koncepce takto otevřen prostor aktivitě ”zdola”. Součástí programu bude i zvyšování kvalifikace vysokoškolských pedagogů terciárního vzdělávání, včetně podpory zahraničních stáží.

Tento program by měl být dotován částkou nejméně 100 milionů korun ročně. Bude v něm možno přijímat i jednoleté projekty zvýšení kvalifikace formou absolvování konkrétních kurzů nebo jiných vzdělávacích programů.

6.1.2.5. Další vzdělávání pracovníků veřejné správy

Vzdělávání pracovníků veřejné správy včetně policie je ve vládou přijatém SIP uvedeno jako jedna ze státem podporovaných oblastí DV s mimořádným významem pro podporu rozvoje v životě společnosti. MV pro systematické zabezpečení vzdělávání této specifické oblasti s návazností na kariérní řád vypracovalo dva základní dokumenty:

6.1.2.6.Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví

Další vzdělávání pracovnílů ve zdravotnictví je zaměřeno a systematicky zabezpečováno především pro profesionální růst v medicínských oborech. Problematika vzdělávání v ICT je řešena jen okrajově. Koncepci dalšího vzdělávání k informační gramotnosti pracovníků ve zdravotnictví připraví a zpracuje Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude v této oblasti úzce spolupracovat.

6.1.2.7. Informační gramotnost občanů v ČR

Jak byl uvedeno výše, patří znalost ICT k základním předpokladům získání kvalifikované práce. Tento program bude podporovat vznik nabídky vzdělávacích programů nejširší působnosti s cílem zvyšovat kvalifikační předpoklady občanů ČR. Program bude primárně zaměřen směrem ke vzdělávacím institucím a současně bude ve spolupráci s MPSV hrát významnou roli v rámci snižování nezaměstnanosti.

Mezi specifické priority tohoto programu bude patřit tvorba vzdělávacích a školicích center v regionech postižených vysokou mírou nezaměstnanosti (včetně podpory progresivních metod výuky, zaměřených na nezaměstnané) a dále vytváření výukových příležitostí pro handicapované občany.

6.1.2.8. Statistické zpracování

Vyhodnocení realizace Státní informační politiky ve vzdělávání a výsledků projektů realizovaných v rámci jednotlivých programů bude vyžadovat značné množství statistických dat a jejich kvalifikovaného vyhodnocení. Cílem tohoto programu bude zapojení odborníků v příslušných oblastech pro práci na návrhu programů sběru a vyhodnocení relevantních statistických dat. Vedlejším cílem projektu může být vytvoření konkurenčního ÚIV a zajistit, že se potřebná statistická data opravdu dostanou (formou publikací z jednotlivých projektů) mezi širokou veřejnost.

6.2. Legislativní opatření

Úspěšná realizace Koncepce je podmíněna též některými legislativními úpravami. Patří mezi ně především:

7. Časový harmonogram

Rok 2000

Rok 2001 Rok 2002 Rok 2003

Rok 2004

Rok 2005

8. Finanční zabezpečení

Přehled finančního zabezpečení obsahuje dokument ”Akční plán realizace SIP – Státní informační politika ve vzdělávání – Informační gramotnost” uvedený v Příloze 5. Velkou pozornost je třeba věnovat efektivnosti využití zdrojů a rozpracovat hlavní zásady jejich alokace na základě objektivně určených potřeb, informační systém a kontrolní mechanismy k zamezení plýtvání veřejnými prostředky v oblasti výzkumu a nákupu ICT.

Tabulka č. 2: Celkové roční nároky na státní rozpočet pro r. 2000-2005
 
Program:
Rok 2000 (tis. Kč)
Rok 2001 (tis. Kč)
Rok 2002 (tis. Kč)
Rok 2003 (tis. Kč)
Rok 2004 (tis. Kč)
Rok 2005 (tis. Kč)
Program celkem (tis Kč)
EDU1
2 000
500
500
500
500
500
4 500
EDU2  
100 000
250 000
300 000
300 000
300 000
1 250 000
EDU2a
10 000
         
100 000
EDU3  
1300 000
900 000
900 000
600 000
600 000
4 300 000
EDU4    
200 000
150 000
50 000
 
400 000
EDU5  
30 000
50 000
25 000
   
105 000
EDU6  
120 000
120 000
120 000
   
360 000
EDU7  
50 000
75 000
75 000
75 000
50 000
325 000
EDU8  
100 000
100 000
100 000
100 000
100 000
500 000
EDU9  
50 000
30 000
10 000
   
90 000
EDU10  
2 000
10 000
2 000
   
14 000
EDU10a              
EDU11              
VISK1
490
560
570
     
1 620
VISK2
13 000
4 100
5 600
     
22 700
VISK3
30 000
110 000
110 000
     
250 000
VISK8  
10 000
10 000
     
22 000
Celkem
55 490
1 867 160
1 851 670
1 682 500
1 125 500
1 050 500
7 632 820

 

Náklady na vzdělávání k informační gramotnosti požadované ze státního rozpočtu je možno snížit jen bezodkladnou, cílevědomou a cílenou podporou státu všem podnikatelským aktivitám zaměřeným na všestrannou podporu vzdělávání k ICT, zakotvenou speciálně pro tuto oblast vzdělávání jak v daňových předpisech, tak v legislativních úpravách orientovaných na možnost využití prostředků ze sázenek, herních automatů a podobných aktivit právě v oblasti vzdělávání k informační gramotnosti.