INFORMAČNÍ PRÁVO

Zákon č. 121/2000 Sb.,

o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským

a o změně některých zákonů (autorský zákon)

Úvod

Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), platil v nezměněné podobě až do roku 1990. Relativní stabilitu autorského zákona vytvářel především monopol státu na šíření autorských děl. Filmová studia, nakladatelství, vydavatelství, televizi a rozhlas stát vlastnil a v důsledku toho kontroloval i činnost organizací zastupujících autory ve výkonu jejich práv v tuzemsku i v zahraničí. Dalším důvodem zachování autorského zákona beze změn a doplňků byla obecná ustanovení týkající se např. užití díla, která umožnila tuto právní úpravu aplikovat i pro případy šíření děl novými technologiemi (šíření CD, videokazet apod.)

Po roce 1989 byl autorský zákon šestkrát novelizován. Dvě novely autorského zákona lze označit jako zásadní.

Zákon č. 89/1990 Sb. zrušil povinné zprostředkování užití děl do zahraničí a ze zahraničí, prodloužil trvání práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů z 25 na srovnatelných 50 let v zemích EU, prodloužil trvání autorského práva k dílům filmovým z 25 na 50 let, přiznal peněžní formu satisfakce v případě vzniku závažné újmy nemajetkové povahy vzniklé porušením práva, přiznal autorům a jiným nositelům práva odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu na podkladě rozhlasového či televizního vysílání nebo zvukového či zvukově obrazového záznamu (zpoplatnění nenahraných nosičů) a zavedl poprvé v ČR ochranu počítačových programů.

Zákon č. 86/1996 Sb. především upravil závazky vyplývající z Dohody o obchodních vztazích mezi vládou ČR a USA (č. 158/1991 Sb.), týkající se ochrany počítačových programů, databází a zvukových záznamů. Výslovně přiznal autorům a ostatním nositelům práv právo na pronájem a půjčování originálu či rozmnoženin díla, rozšířil nároky nositelů při zásahu do jejich chráněných práv v důsledku neoprávněného používání dekodérů a upravil opatření na hranicích, které mohli požadovat autoři a jiní nositelé práv při vývozu nebo dovozu rozmnoženin pořízených bez jejich souhlasu.

Těmito dvěma novelami se ochrana práva autorského a práv souvisejících s právem autorským dostala na úroveň ochrany těchto práv srovnatelnou se zeměmi EU a průmyslovými státy. Převzetí acquis communautaire duševního vlastnictví, jakož i závazků z mezinárodních úmluv a smluv, jimiž je Česká republika vázána, nebo k nimž hodlá v blízké budoucnosti přistoupit, vyžaduje však již zpracování nového právního přepisu. I Legislativní rada vlády konstatovala, že předpisy ES byly sice do autorského zákona částečně promítnuty, ale v důsledku četných novel se tento zákon stal nepřehledným a byla narušena jeho systematika.

1. Smysl nového zákona

Nová právní úprava je především komplexní úpravou práva autorského a práv souvisejících s právem autorským, tak jak se vyvíjela v rámci mezinárodních autorskoprávních úmluv a smluv a jakou obsahují i některé autorské zákony členských států EU. Obsahuje také prostředky ochrany práva autorského a práv souvisejících s právem autorským a zahrnuje i kolektivní správu práv, která byla dosud upravena v samostatném zákoně.

Z hlediska koncepce práv duševního vlastnictví nový autorský zákon odpovídá kontinentálnímu pojetí práva. Právo k výsledkům duševní činnosti se přiznává fyzické osobě a je zařazováno do základních lidských práv. Osobnostněprávní pojetí práv duševního vlastnictví určuje povahu těchto práv, která jsou nezcizitelná a nelze se jich vzdát.

Oproti dosavadní úpravě, podle níž osobní a majetková práva tvořila nedílný celek i z hlediska přechodu těchto práv pro případ smrti, je základem nové právní úpravy koncepce dualismu práv osobnostních a práv majetkových. Při tomto pojetí osobnostní práva zanikají mortis causa; majetková práva přecházejí na dědice a v případě odúmrti připadnou státu. V důsledku této koncepce nemůže se také stát dílo volným před uplynutím doby trvání práv tak, jak tomu bylo podle autorského zákona z roku 1965.

Autorský zákon jako zvláštní zákon k občanskému zákoníku přebírá základní zásadu občanského smluvního práva, tj. zásadu smluvní volnosti; zákonná úprava platí teprve tehdy, není-li smluvními stranami sjednáno jinak. Zároveň se i pro oblast práva autorského a práv souvisejících s právem autorským upravuje jednotný smluvní typ - licenční smlouva a úprava sleduje i terminologickou jednotu s existující úpravou licenční smlouvy podle obchodního zákoníku.

Zásada smluvní volnosti je dotčena potřebou výjimečně upravit některé instituty, u kterých není možné, aby se strany dohodly jinak, jako např. nemožnost vzdání se práva autorského, nemožnost převodu práva autorského, povinná kolektivní správa práv v určitých zákonem stanovených případech.

Zákon rozšiřuje hmotněprávní nároky autora, kterých se může domáhat při porušení svého práva, jako je stažení a zničení rozmnoženin díla pořízených neoprávněně. Zároveň touto úpravou ČR plní závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodní smlouvy, jíž je vázána (viz níže).

Rovněž přiznává některá nová související práva shodně s legislativou ES, jako je právo výrobce zvukově obrazového záznamu, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, a dále právo nakladatele. Ve větší míře poskytuje ochranu nositelům práv souvisejících, kteří vynakládají značné investice do šíření děl moderní technologií. Zároveň úprava sleduje vyvážený vztah mezi právy autorů a výkonných umělců a uživatelů těchto předmětů ochrany, které mají nezanedbatelný obchodní význam.

V souladu s fungováním jednotného trhu i s předměty ochrany podle práva autorského a práv souvisejících se prodlužuje doba ochrany autorských děl na 70 let po smrti autora a obnovuje se ochrana práva autorského a práv souvisejících tak, aby právo autorské, právo výkonných umělců a ostatních nositelů práv souvisejících trvalo na území ČR stejně jako v členských zemích EU. Neobnovení ochrany práv autorů či výkonných umělců a ostatních nositelů práv by vedlo k nežádoucí diskriminaci těchto českých subjektů ve vztahu k obdobným nositelům práv z členských zemí EU.

Nová právní úprava odpovídá úpravám práv duševního vlastnictví v tradičních zemích s tržní ekonomikou. Teprve v souvislosti s rozvojem jednotného trhu a nových technologií, umožňujících šíření děl v nehmotné podobě přes hranice států, se zintenzivňují snahy o sladění práv duševního vlastnictví na mezinárodní a regionální úrovni. Ze zásady teritoriální působnosti autorského zákona vyplývá, že se český autorský zákon aplikuje i na práva zahraničních autorů, jestliže se jejich díla stávají předmětem užití na území ČR. Je proto třeba, aby byla k dispozici komplexní právní norma odpovídající vysokému standardu ochrany práv duševního vlastnictví. Některé státy zahrnují do autorského zákona i úpravu procesních prostředků k uplatnění těchto práv. Zákon však respektuje, že platí odvětvový systém práva.

2. Slučitelnost nové právní úpravy s právními akty Evropských společenství

Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, publikované pod č. 7/1995 Sb. (dále jen "Evropská dohoda"), se v čl. 67 ČR zavázala pokračovat ve zlepšování ochrany práv duševního, průmyslového a obchodního vlastnictví, aby byla v ČR dosažena podobná úroveň ochrany existující ve Společenství, včetně srovnatelných prostředků k prosazování takových práv. Zároveň se zavázala účastnit se mnohostranných úmluv o právech duševního vlastnictví, které jsou uvedeny v odstavci 1 přílohy XVII, jichž jsou členské státy stranami nebo jež jsou členskými státy de facto prováděny (viz níže).

V čl. 69 Evropské dohody ČR uznala, že důležitou podmínkou pro ekonomické zapojení ČR do Společenství je sbližování stávajících a budoucích právních předpisů ČR s právními předpisy Společenství a zároveň se zavázala vyvíjet úsilí k zajištění postupné slučitelnosti vnitrostátního právního řádu s právními předpisy Společenství.

Právní předpisy Společenství v oblasti práv duševního vlastnictví, upravující právo autorské a práva související s právem autorským, byly přijaty v průběhu posledního desetiletí. Sladění práv duševního vlastnictví souvisí až se vznikem jednotného trhu a volného pohybu zboží a služeb s předměty chráněnými těmito právy a také s tím, že tato oblast práv byla úspěšně upravena řadou mezinárodních autorskoprávních úmluv a smluv.

Právní předpisy Společenství tvoří

Legislativním procesem v EU probíhají další dvě směrnice, vztahující se na tuto oblast práv duševního vlastnictví, a to návrh směrnice o harmonizaci některých aspektů práva autorského a práv souvisejících v informační společnosti, a dále směrnice o právu autora na výnosech z opětného prodeje originálu výtvarného díla. Také první směrnice je v novém autorském zákoně zapracována. Vychází totiž ze smlouvy, která byla na mezinárodní úrovni přijata v roce 1996, a k níž hodlá ČR přistoupit po přijetí nového autorského zákona (viz níže). Druhá směrnice se týká práva na slušné vypořádání (tzv. droit de suite), které zná platný zákon a zákon tuto úpravu s určitou modifikací přebírá.

3. Soulad nové právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána

Česká republika je vázána zejména těmito významnými mezinárodními smlouvami:

4. Obsah nové právní úpravy

Návrh autorského zákona předložila vláda ČR Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR 18. 11. 1999. Návrh zákona byl přikázán k projednání Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a projednán ve třech čteních (1. 12. 1999, 22. 2. 2000 a 3. 2. 2000). jej 3. 2. 2000 jej schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR a 11. 4. 2000 Senát Parlamentu ČR. Dne 27. 4. 2000 byl podepsán prezidentem a 12. 5. 2000 vyhlášen ve Sbírce zákonů ČR.

Zákon nabyl účinnosti dnem 1. 12. 2000.

Norma byla novelizována zákony:

·      č. 81/2005 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon),

·      č. 61/2006 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

·      č. 216/2006 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákon,

·      č. 186/2006 Sb., Zákon o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.

Jeho současná podoba je následující:
 
 

ČÁST PRVNÍ

PRÁVO AUTORSKÉ A PRÁVA S NÍM SOUVISEJÍCÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje
a) práva autora k jeho autorskému dílu,

b) práva související s právem autorským:
1. práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu,

2. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu,

3. právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu,

4. právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání,

5. právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv,

6. právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu,

c) právo pořizovatele k jím pořízené databázi,

d) ochranu práv podle tohoto zákona,

e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.

Vymezuje se předmět právní úpravy, tedy především oblast práva autorského. Upouští se zároveň od tradičního vymezení předmětu úpravy podle dosavadního autorského zákona (o dílech literárních, vědeckých a uměleckých), neboť díla literární jsou díly uměleckými nebo vědeckými.

Zároveň se upravují práva související s právem autorským, která vedle tzv. práv příbuzných (práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů) zahrnují nově i práva výrobců zvukově obrazových záznamů, právo nakladatele a právo zveřejnitele dosud nezveřejněného volného díla, t.j díla, u něhož uplynula doba ochrany majetkových práv. V rámci autorského zákona se upravují z praktických důvodů, jak je obvyklé i v jiných evropských zemích, také zvláštní práva pořizovatelů databází.

Dále je zahrnuta i úpravu kolektivní správy práv autorských a práv souvisejících s právem autorským, která byla dosud upravena samostatným zákonem č. 237/1995 Sb., a to vzhledem k potřebě komplexní úpravy v jedné právní normě.

Konečně zákon upravuje specifické prostředky ochrany práva autorského a práv souvisejících a uplatňování těchto práv, kterými ČR plní své současné i budoucí závazky vyplývající z mezinárodních autorskoprávních smluv a jiných dokumentů.

HLAVA I

PRÁVO AUTORSKÉ

Díl 1

Předmět práva autorského

§ 2

Dílo

(1) Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.
(2) Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují. Fotografie a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, které jsou původní ve smyslu věty první, jsou chráněny jako dílo fotografické.
(3) Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2, jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené.
(4) Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.
(5) Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu splňuje podmínky podle odstavce 1, je dílem souborným.
(6) Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.

Vymezuje se pojem díla, jakožto předmětu práva autorského, v souladu s kontinentální úpravou od druhé poloviny minulého století, kterou zakotvila v roce 1886 Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl.

Rozhodujícím znakem pro splnění podmínky ochrany podle autorského zákona je, že dílo musí být výsledkem tvůrčí činnosti autora jako fyzické osoby a nepřihlíží se přitom k formě vyjádření díla, ani k účelu nebo k hodnotě výsledku této činnosti.

V odstavci 1 je uveden demonstrativní výčet autorských děl. Podle odstavce 2 se chrání i taková díla, která sice nesplňuji požadavek jedinečnosti, ale jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem.

Předmětem ochrany je nejen dílo dokončené, ale ochrana se poskytuje i jeho vývojovým fázím; stejné platí i o názvu díla a jménech postav.

Podle ustanovení odstavce 4 je chráněno také dílo, které bylo vytvořeno jako zpracování včetně překladu díla jiného autora. Výsledek zpracování ovšem musí vykazovat znaky tvůrčí činnosti zpracovatele. V praxi půjde např. o zdramatizování románu, hudební úpravy (variace a aranžmá), napodobeninu díla výtvarného umění v jiném uměleckém oboru apod. Ke zpracování včetně překladu do jiného jazyka je třeba vždy souhlasu autora původního díla. Proto se o dílech vzniklých zpracováním nebo překladem hovoří také jako o dílech odvozených. Od zpracování je nutno přísně odlišovat užití pouhého námětu jako takového k vytvoření díla jiného. Na rozdíl od zpracování, užití pouhého námětu (myšlenky) obsaženého v cizím díle k vytvoření nového původního díla je volné a není tedy vázáno na souhlas autora, z jehož díla byl námět použit.

Samostatným předmětem práva autorského je dílo souborné (odst. 5 ), kde dochází k tvůrčí činnosti právě při výběru nebo uspořádání celku jeho pořadatelem. Je pak nerozhodné zda při této tvůrčí činnosti dochází k výběru a řazení děl ve smyslu tohoto zákona, nebo jiných informací nebo skutečností, které podmínku díla ve smyslu tohoto zákona nesplňují. Za této situace může být považována za souborné dílo i databáze, obsahující výlučně jen určitá fakta, která jednotlivě nevykazují náležitosti díla ve smyslu práva autorského. Tvorba souborných děl se bude v praxi často vyskytovat v pracovněprávním vztahu pořadatele, na jehož podkladě bude práva k souboru vykonávat zaměstnavatel. Pokud budou do souboru zařazena autorská díla, je samozřejmé, že k jejich zařazení do souboru musí vyslovit jejich autoři předchozí svolení. I po zařazení díla do souboru zachovává se právo takového autora nakládat se svým dílem samostatně.
V odstavci 6 se uvádí, co dílem podle tohoto zákona není, např. denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě.


§ 3

Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na
a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,

b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§ 7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.

Zahrnuje tradičně v souladu s Bernskou úmluvou a vnitrostátní úpravou převážné většiny evropských států výluky z ochrany podle práva autorského těch předmětů, které sice splňují náležitosti ochrany podle práva autorského (neboť jde o autorská díla), avšak veřejný zájem na jejich volném šíření a přístupu veřejnosti k nim je z ochrany vylučuje. V případě jejich takového úředního užití se nevyžaduje ani svolení autora, ani není nutné poskytnout odměnu. To platí i o překladech takových děl do jiného jazyka, samozřejmě však jen tehdy, jestliže se jejich užitím sleduje týž účel, pro který byly z ochrany vyloučeny jejich předlohy.

U výtvorů tradiční lidové kultury se vychází z předpokladu, že jejich autor není znám a užití takových výtvorů je volné, jestliže se užívají v autentické podobě. To neplatí v případě jejich chráněného zpracování; provedení výkonnými umělci je samozřejmě chráněno v rámci práv souvisejících.

 

§ 4

Zveřejnění a vydání díla

(1) Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno.
(2) Zahájením oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin je dílo vydáno.

Zveřejnění a vydání díla podle odstavců 1 a 2 jsou významné právní skutečnosti pro obsah a rozsah ochrany autorského díla. Se zveřejněním nebo vydáním díla jsou spojovány zákonné výjimky a omezení autorského práva (§ 29 a násl.); zveřejnění je významné také pro dobu trvání práva autorského a pro vymezení ochrany v mezinárodních vztazích.


Díl 2

Autorství

§ 5

Autor

(1) Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.
(2) Autorem díla souborného je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených.

Vychází se z koncepce, že tvůrčí schopností je nadána pouze fyzická osoba (podle principu materiální pravdy) na rozdíl od angloamerické koncepce, podle níž může být považována za originárního nabyvatele práva autorského ze zákona i osoba právnická, např. výrobce filmu. Logickým důsledkem této koncepce je, že zákon svěřuje jiným osobám originárně pouze výkon práva autorského nikoli právo autorské samé.


§ 6

Zákonná domněnka autorství

Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.

§ 7

Anonym a pseudonym

(1) Totožnost autora, jehož dílo bylo podle projevu jeho vůle zveřejněno bez udání jména (dílo anonymní), popřípadě pod krycím jménem nebo pod uměleckou značkou (dílo pseudonymní), není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit.
(2) Dokud se autor díla anonymního nebo díla pseudonymního veřejně neprohlásí, zastupuje autora při výkonu a ochraně práv autorských k dílu vlastním jménem a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila, není-li prokázán opak; veřejného prohlášení autora není třeba, je-li jeho pravé jméno obecně známo.

V zájmu právní jistoty se upravuje autorství k dílu na podkladě vyvratitelné zákonné domněnky, která platí i pro dílo označené pseudonymem v případě, že tento pseudonym nevzbuzuje pochybnost o totožnosti autora.

V ostatních případech v zájmu respektování autorova osobnostního práva uvést dílo pod pseudonymem nebo anonymně, zmocňuje zákon oprávněného uživatele uplatnit vlastním jménem na účet autora právo na ochranu autorských práv. To neplatí v případě, že autor svou totožnost veřejně prohlásí nebo je-li jeho totožnost obecně známá.

§ 8

Spoluautoři

(1) Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, pokud tyto nejsou způsobilé samostatného užití.
(2) Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět.
(3) Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně.
(4) O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně.
(5) Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků, a nelze-li tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na společných výnosech stejné.

 

O spoluautorství jde tehdy, jestliže společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů vznikne dílo jediné, i když jednotlivé příspěvky spoluautorů výsledného jednotného a nedílného díla lze rozeznat. Kritériem pro posouzení jednotnosti a nedílnosti díla je, jsou-li příspěvky jednotlivých autorů způsobilé k samostatnému užití či zda tuto způsobilost má pouze celek díla. Pouze v tomto druhém případě jde o dílo spoluautorské; v prvém případě může jít např. dílo souborné. Spoluautorství vzniká obvykle spoluprací v témže uměleckém nebo vědeckém oboru. Spoluautorské dílo nevznikne např. z příspěvků autora literární složky, autora hudební složky, popř. autora výtvarné složky díla; může však jít o dílo souborné nebo o díla pouze spojená bez tvůrčího přínosu.

Činnost spoluatorů nemusí být současná a může se uskutečnit i postupně, avšak musí probíhat ještě před dokončením díla. Dodatečná tvůrčí činnost ve vztahu k dílu již vytvořenému, naplňuje znaky zpracování ve smyslu § 2 odst. 4 nebo vede ke vzniku dodatku, který má povahu samostatného autorského díla a může být s dílem původním pouze mechanicky spojen.

Spoluautorem není samozřejmě osoba, která k vytvoření díla poskytla jen faktický materiál nebo dala k vytvoření díla pouhý podnět (třeba i jako objednatel díla) nebo poskytla autorovi pomoc technického nebo administrativního charakteru či odbornou nebo znaleckou pomoc.

Jako důsledek povahy spoluatorského díla jako díla jednotného a nedílného stanoví zákon, že autorské právo k takovému dílu přísluší všem společně a nerozdílně. V případě, že by jeden ze spoluautorů chtěl zmařit nakládání se spoluautorským dílem bez vážného důvodu, budou mít ostatní spoluautoři možnost domáhat se nahrazení chybějícího projevu vůle u soudu. Soud zváží, zda důvod odmítnutí souhlasu je natolik závažný, aby spoluautor mohl zabránit užití díla, na jehož tvorbě se spoluautorsky podílel.

Společné výnosy z užití spoluautorského díla se dělí mezi spoluautory podle velikosti tvůrčích příspěvků v poměru mezi nimi dohodnutém; nelze-li tyto příspěvky rozeznat a není-li jiné dohody, má se za to, že podíly jsou stejné.

 

Díl 3

Vznik a obsah práva autorského

Oddíl 1

Obecná ustanovení

§ 9

Vznik práva autorského

(1) Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.
(2) Zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká právo autorské k dílu.
(3) Nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá se oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Poskytnutím oprávnění k výkonu práva dílo užít jiné osobě zůstává nedotčeno vlastnické právo nebo jiná věcná práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak.
(4) Vlastník či jiný uživatel věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není povinen tuto věc udržovat a chránit před zničením, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak.

Právo autorské vzniká v okamžiku vzniku díla, tj. jakmile je vyjádřeno v objektivní podobě vnímatelné lidskými smysly (slovem, písmem, fotografií, zvukovým záznamem apod.) včetně podoby digitálního záznam. Podmínkou vzniku díla a tím i vzniku práva autorského není, aby dílo bylo vyjádřeno ve formě trvalé; stačí např. proslovení přednášky, zahrání melodie na hudební nástroj apod. V souladu s článkem 5 Bernské úmluvy není vznik práva autorského podmíněn zachováním jakékoli formality (např. registrace díla). Neformálnost ochrany platí i pro požívání práva autorského a jeho výkon.

Logickým důsledkem ustanovení odstavce 1 je to, že ani zničením originálu díla nezaniká právo autorské k němu, stejně tak jako nabytím originálu díla do vlastnictví se nenabývá oprávnění vyplývající z práva autorského, pokud není sjednáno jinak. Právo autorské k dílu (jakožto nehmotnému statku) a právo vlastnické k věci (hmotnému substrátu díla), jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, se každé řídí vlastním právním režimem. Dispozice s právem autorským se nedotýká práva vlastnického a naopak.

Výrazem vlastnictví k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, je neomezené právo nakládat s ní podle vlastního uvážení, pokud nebylo s autorem dohodnuto něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného ze zvláštního zákona. Ustanovení odstavce 4 zdůrazňuje, že vlastník originálu díla nebo jeho rozmnoženiny nemá žádné zvláštní povinnosti k předmětu vlastnictví, který je chráněn podle autorského zákona; to nevylučuje, aby smluvně převzal zvláštní závazek v tomto smyslu, nebo aby musel respektovat zvláštní právní povinnosti vyplývající z veřejnoprávní úpravy, jako např. ze zákona o ochraně kulturních památek.

§ 10

Obsah práva autorského

Právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11) a výlučná práva majetková (§ 12 a násl.).

Oddíl 2

Osobnostní práva

§ 11

(1) Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla.
(2) Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.
(3) Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.
(4) Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Ustanovení odstavce 5 tím není dotčeno.
(5) Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a, je-li to obvyklé, musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých,1a) toto oprávnění mají, i když uplynula doba trvání majetkových práv autorských. Této ochrany se může vždy domáhat i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce podle tohoto zákona (§ 97).

Česká právní úprava práv k duševnímu vlastnictví vychází z koncepce práv k nehmotným statkům, kam řadí vedle práv průmyslových také jedinečné výsledky duševní činnosti, jakými jsou díla umělecká a vědecká (viz § 2). Tyto nehmotné statky je třeba odlišovat od hmotného substrátu, na němž nebo jehož prostřednictvím jsou tato díla vyjádřena. Nehmotný statek je pojmově vymezen právě skutečností, že jeho podstata má duševní (myšlenkovou) povahu, a že existuje nezávisle na hmotném podkladu, jehož prostřednictvím je tento nehmotný statek vnímán a může být kdykoli a kýmkoli současně užíván, aniž by byl spotřebován.

Oproti dosavadní právní úpravě zákonem č. 35/1965 Sb., podle níž osobní a majetková práva tvořila nedílný celek i z hlediska přechodu těchto práv pro případ smrti, se nová úprava vrací ke koncepci zákona č. 115/1953 Sb., tzn. k dualismu práv osobnostních a práv majetkových (tradiční koncepce francouzská na rozdíl od německé).

Osobnostní práva autorská zahrnují právo na autorství (osobovat si autorství, popř. zveřejnit dílo bez udání jména nebo s pseudonymem) a zejména rozhodnout o zveřejnění díla, čímž je autor srozuměn s tím, že jeho dílo je schopné uvedení na veřejnost. Součástí osobnostních práv je dále právo na nedotknutelnost díla, které obsahuje jednak právo autora udílet svolení ke změnám a jiným zásahům do díla a právo bránit takovému užití díla, kterým by byla snížena jeho hodnota.

Vzhledem ke své nehmotné podstatě jsou osobnostní práva nepřevoditelná a v důsledku toho se jich autor nemůže ani vzdát. Osobnostní práva zanikají smrtí autora. Po smrti autora originárně vzniká osobám v zákoně výslovně uvedeným pouze právo na to, aby jméno autora bylo uvedeno a aby dílo bylo užíváno způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. Tato práva jsou časově neomezená a k jejich uplatňování jsou aktivně legitimovány i příslušné právnické osoby sdružující nebo zastupující autory ve výkonu jejich práv. Předkladatel záměrně uvádí širší okruh oprávněných osob na rozdíl od okruhu osob podle § 15 obč. zák. Tento záměr souvisí s prodloužením doby ochrany na 70 let po smrti autora, přičemž není vyloučené, že žádná z osob uvedených v § 15 obč. zák. již nebude moci toto právo využít.

 

Oddíl 3

Majetková práva

§ 12

Právo dílo užít

(1) Autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Poskytnutím oprávnění podle odstavce 1 právo autorovi nezaniká; autorovi vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy.
(3) Autor má právo požadovat na vlastníku věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil, pokud je toho třeba k výkonu práv autorských podle tohoto zákona. Toto právo nelze uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka; vlastník není povinen autorovi takovou věc vydat, je však povinen na žádost a náklady autora zhotovit fotografii nebo jinou rozmnoženinu díla a odevzdat ji autorovi.
(4) Právem dílo užít je
a) právo na rozmnožování díla (§ 13),

b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 14),

c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 15),

d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 16),

e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 17),

f) právo na sdělování díla veřejnosti (§ 18), zejména
1. právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla (§ 19 a 20),

2. právo na vysílání díla rozhlasem či televizí (§ 21),

3. právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 22),

4. právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 23).

(5) Způsoby užití díla vyplývající z odstavce 4 se pro účely tohoto zákona vymezují v ustanoveních § 13 až 23. Dílo lze užít i jiným způsobem než způsoby uvedenými v odstavci 4.

Z osobnostní povahy autorského práva vyplývá, že jedině autor může své dílo užívat popř. udílet svolení k jeho užití třetím osobám. Z tohoto výlučného práva autora zákon činí výjimky a uvádí případy, kdy je dílo možné užít bez souhlasu autora.

V odstavci 3 se zakotvuje expressis verbis právo autora na přístup k dílu, které se za současného právního stavu obtížně dovozovalo z jiných ustanovení autorského zákona. Jde o právo autora, který např. prodal originál svého výtvarného díla, aby mu vlastník přiměřeným způsobem umožnil přístup k tomuto dílu, jestliže je to třeba pro další výkon jeho autorského práva (např. k pořízení fotodokumentace, k reprodukci pro účely vydání).

V odstavci 4 se uvádí taxativní výčet výlučných práv; v písmenech a) až e) jde o případy užití díla v hmotné podobě, zatímco pod písm. f) je příkladmý výčet nehmotného šíření díla, které souvisí s moderními technologiemi.

§ 13

Rozmnožování

(1) Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě.
(2) Dílo se rozmnožuje zejména ve formě rozmnoženiny tiskové, fotografické, zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě jiné trojrozměrné rozmnoženiny anebo ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální.

§ 14

Rozšiřování

(1) Rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.
(2) Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.

§ 15

Pronájem

Pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.

§ 16

Půjčování

Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.

§ 17

Vystavování

Vystavováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě umožněním shlédnutí nebo jiného vnímání originálu nebo rozmnoženiny díla, zejména díla výtvarného, díla fotografického, díla architektonického včetně díla urbanistického, díla užitého umění nebo díla kartografického.

Sdělování veřejnosti

§ 18

Obecná ustanovení

(1) Sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.
(2) Sdělováním díla veřejnosti podle odstavce 1 je také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.
(3) Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.
(4) Sdělováním díla veřejnosti podle odstavců 1 a 2 nedochází k vyčerpání práva autora na sdělování díla veřejnosti.

§ 19

Živé provozování a jeho přenos

(1) Živým provozováním díla se rozumí zpřístupňování díla živě prováděného výkonným umělcem, zejména živě přednášeného literárního díla, živě prováděného hudebního díla s textem nebo bez textu, anebo živě scénicky předváděného díla dramatického nebo hudebně dramatického, choreografického nebo pantomimického.
(2) Přenosem živého provozování díla se rozumí současné zpřístupňování živě provozovaného díla pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor živého provozování s výjimkou užití díla způsoby podle § 21 až 23.

§ 20

Provozování ze záznamu a jeho přenos

(1) Provozováním díla ze záznamu se rozumí zpřístupňování díla ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje, s výjimkou užití díla způsoby podle § 21 až 23.
(2) Přenosem provozování díla ze záznamu se rozumí současné zpřístupňování díla ze záznamu pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor provozování ze záznamu.

§ 21

Vysílání rozhlasem nebo televizí

(1) Vysíláním díla rozhlasem nebo televizí se rozumí zpřístupňování díla rozhlasem či televizí a jiné takové zpřístupňování díla jakýmikoli jinými prostředky sloužícími k šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření bezdrátově nebo po drátě, včetně šíření po kabelu nebo vysílání pomocí družice, původním vysílatelem.
(2) Družicí se v tomto zákoně rozumí družice pracující na frekvenčních pásmech, která jsou
a) podle zvláštních právních předpisů upravujících telekomunikace vyhrazena pro vysílání signálů přijímaných veřejností, nebo

b) vyhrazena pro uzavřenou komunikaci z jednoho bodu do druhého, pokud jsou okolnosti, za kterých dochází k individuálnímu příjmu signálu, srovnatelné s okolnostmi podle písmene a).

(3) Vysíláním pomocí družice podle odstavce 1 se rozumí uvádění signálů nesoucích zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určených k příjmu veřejností na nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost. Jsou-li signály, které nesou znaky, zvuky nebo obrazy, zakódovány, jde o vysílání díla podle odstavce 1, jestliže jsou vysílatelem nebo s jeho souhlasem poskytnuty prostředky k odkódování.
(4) Vysíláním díla podle odstavce 1 je i zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí, uskutečňuje-li je týž vysílatel.
(5) Vysílání díla pomocí družice se uskutečňuje na území toho členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, kde jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností uvedeny pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost na nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi.
(6) Pokud se vysílání pomocí družice uskutečňuje na území takového státu, který neposkytuje úroveň ochrany autorského práva alespoň srovnatelnou s ochranou podle tohoto zákona, považuje se vysílání pomocí družice za uskutečněné na území toho členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, kde
a) je umístěna stanice, ze které jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností přenášeny na družici, nebo

b) je usazen vysílatel, jestliže nejsou dány skutečnosti uvedené v písmenu a).

Právo k vysílání pomocí družice lze uplatnit vůči osobě, která provozuje stanici podle písmene a), nebo vůči vysílateli podle písmene b).
(7) Pokud jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností uvedeny na sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi na území takového státu, který neposkytuje úroveň ochrany autorského práva alespoň srovnatelnou s ochranou podle tohoto zákona, a zároveň stanice, ze které je přenos uskutečňován, není na území jiného členského státu Evropských společenství, vysílání díla pomocí družice se považuje za uskutečněné na území takového členského státu Evropských společenství, kde má umístěny své řídící orgány vysílatel, na jehož podnět se vysílání uskutečňuje. Práva podle tohoto zákona lze pak uplatnit vůči takovému vysílateli.

§ 22

Přenos rozhlasového nebo televizního vysílání

(1) Přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí bezdrátově nebo po drátě, uskutečňuje-li je jiná osoba než vysílatel takového vysílání.
(2) Kabelovým přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla je takový přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla podle odstavce 1, který se uskutečňuje po kabelu nebo mikrovlnným systémem. Ustanovení § 21 odst. 3 věty druhé platí obdobně.
(3) Umožnění příjmu současného, úplného a nezměněného rozhlasového nebo televizního vysílání na přijímačích téže budovy, popřípadě komplexu budov k sobě prostorově nebo funkčně přináležejících, pomocí společných domovních antén se za užití díla nepovažuje za podmínky, že je umožněn příjem pouze zemského a nezakódovaného analogového vysílání a společný příjem není využíván za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.

§ 23

Provozování rozhlasového či televizního vysílání

Provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobilého k příjmu rozhlasového či televizního vysílání. Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla pomocí přístrojů technicky způsobilých k příjmu rozhlasového a televizního vysílání ubytovaným v rámci poskytování služeb spojených s ubytováním, jsou-li tyto přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami. Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 rovněž nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních.

Předchozí paragrafy rozvádějí jednotlivá oprávnění s ohledem na jednotlivé způsoby užití díla tak, jak se historicky vyvinuly od vynálezu knihtisku až po šíření děl nejmodernější známou technologií. V souladu s přijatou Smlouvou WIPO o právu autorském se vymezuje rozšiřování rozmnoženin jako samostatný způsob užití díla na rozdíl od dosavadní právní úpravy, která chápe rozmnožování a rozšiřování pořízených rozmnoženin za jedno užití. Rozumí se tedy, že rozmnožování, jak je definováno v čl. 9 Bernské úmluvě (1971) včetně výjimek z tohoto článku, se plně vztahuje na digitální prostředí, zejména na užití děl v digitální formě. Z toho je nutno vyrozumět, že např. uložení chráněného díla v digitální formě na elektronické medium představuje rozmnožování ve smyslu čl. 9 Bernské úmluvy. Proto zákon v § 13 odst. 1 upravuje, že rozmnožováním díla je zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. Obecné ustanovení o rozmnožování děl je třeba v případě počítačových programů vykládat také v souladu s § 66 o právech autora k počítačovému programu, resp. o výjimkách z tohoto práva.

Výslovně je upraven princip vyčerpání práva, který vychází z evropské legislativy a považuje území Evropské unie za území jednotného trhu pro volný pohyb zboží, kapitálu a služeb, ve kterém se uplatňuje princip regionálního vyčerpání práva. Bez souhlasu nositele práva nemohou se hmotné rozmnoženiny díla paralelně dovážet z třetí, tzn. nečlenské země, byť by byly vyrobeny oprávněně. Princip národního vyčerpání práva je podmínkou vstupu ČR do EU, neboť uplatnění jiného principu, např. mezinárodního vyčerpání práva, by po přístupu ČR do EU bylo v rozporu se zásadami jednotného trhu EU. Vstupem ČR do EU se změní princip národního vyčerpání v regionální. Vyčerpání práva nepřichází v úvahu u služeb.

Ustanovení § 15 upravuje nové právo, které přiznaly autorům mezinárodní smlouvy jako je Dohoda TRIPS a Smlouva WIPO o právu autorském z roku 1996. Právo na pronájem ale již dříve upravila směrnice 92/100/EHS z 19. 11. 1992. Ustanovení obsahuje definici pronájmu jen pro účely autorského zákona; je odlišná i od dosavadní definice pronájmu podle § 26a platného aut. zák., který definoval pronájem shodně s § 663 obč. zák. Základním znakem pronájmu je zpřístupňování originálu nebo rozmnoženiny díla na omezenou dobu nájemci výlučně k jeho soukromé potřebě. Povinnou osobou je pronajímatel, který získává svolení k pronájmu od autora či jiného nositele práva, a který toto autorovo právo vykonává na základě zákona či smlouvy. Rozhodujícím znakem pronájmu je jeho časové omezení a proto se za pronájem nepovažuje takové zpřístupňování díla, které není časově omezeno nebo je nevýdělečné. Pronájem zahrnuje i zpětnou koupi, kdy dochází k vrácení předmětu nájmu pronajímateli za cenu, která je nižší než cena prodejní. Dalším znakem pronájmu je zpřístupňování nájemci pro jeho soukromé užití. Nezahrnuje tedy veřejné užítí, jako je předvádění a provozování filmu formou promítání v kinech, nebo předvádění zvukového záznamu na diskotéce či pronájem výtvarného díla za účelem jeho vystavení, ani pronájem hudební partitury či textů divadelních her nakladatelem pro účely veřejného provozování, aniž by byly tyto rozmnoženiny dány na trh k převodu vlastnictví k takové rozmnoženině. Pronájem se bude týkat zejména počítačových programů, zvukových a zvukově obrazových záznamů. Proto se výlučné právo na pronájem upravuje též pro další nositele práv, jako jsou výkonní umělci, výrobci zvukových záznamů a výrobci zvukově obrazových záznamů a rozhlasoví a televizní vysílatelé, pokud jsou výrobci zvukových nebo zvukově obrazových záznamů. Výlučné právo na pronájem se přiznává těmto nositelům práv z hlediska možnosti zakázat pronájem těchto předmětů ochrany, alespoň po určitou dobu, např. po vydání zvukových nebo zvukově obrazových záznamů k obchodním účelům. Pronájem totiž může podstatně ovlivnit prodej rozmnoženin předmětů chráněných podle práva autorského.

Ustanovení § 16 upravuje nové právo na půjčování rovněž odlišně od § 659 obč. zák., které se liší od práva na pronájem pouze v tom, že jde o zpřístupňování originálu nebo rozmnoženiny díla veřejnosti přístupným zařízením na omezenou dobu k užívání vypůjčiteli pro jeho soukromou potřebu, avšak nevýdělečně. Přiznáním výlučného práva se sleduje stejný účel jako u pronájmu, a to zakázat půjčování, jestliže by podstatně ovlivnilo odbyt rozmnoženin na trhu. Zároveň se však bere ohled na kulturně politické zájmy státu a zájem na vzdělávání. V návaznosti na to obsahuje § 38 odst. 1 a 2 výjimku pro knihovny, archivy a jiná nevýdělečná školská, vzdělávací a kulturní zařízení, avšak tato výjimka se nevztahuje na půjčování zvukových či zvukově obrazových záznamů, nejde-li o půjčování těchto záznamů výlučně pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením.

Ustanovení § 17 upravuje výlučné právo autora rozhodnout o zveřejnění díla jeho vystavením na místě veřejnosti přístupném, ať již zdarma nebo proti zaplacení vstupného. Vzhledem k moderním prostředkům šíření děl, se výslovně uvádí, že vystavením díla není jeho užití v telekomunikační síti, i když jde rovněž o zveřejnění díla ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1.

Pod hromadným pojmem sdělování veřejnosti podle § 18 jsou uvedeny demonstrativně všechny dosud známé způsoby šíření díla v nehmotné podobě, at již na podkladě díla živě provozovaného výkonnými umělci nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově. Definice provozování a přenosu jsou v souladu s dosavadním pojetím těchto pojmů tradičně již upravených Bernskou úmluvou (1971) v čl. 11 odst. 1 až 11ter odst. 1. Sdělováním veřejnosti je také zpřístupňování díla podle požadavku objednatele pomocí internetu. Toto právo autora je upraveno v nové Smlouvě WIPO z roku 1996 a je obsaženo také v návrhu nové směrnice Společenství o informační společnosti.

V § 19 se definují klasické způsoby živého provozování díla výkonnými umělci, zahrnující i přenos provozování, jestliže se tak děje mimo prostor, ve kterém se dílo živě přednáší, provádí nebo předvádí.

Ustanovení § 20 definuje provozování díla, ovšem ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje k přenosu zvuku nebo zvuku a obrazu (např. diskotéky, divadlo hudby). Nezahrnuje provozování vysílaného díla, které je upraveno v § 23.

Právo dílo vysílat rozhlasem nebo televizí a právo dílo šířit po kabelu upravuje § 21. Rovněž vychází z čl. 11bis Bernské úmluvy. Za součást vysílání se ve shodě se směrnicí 93/83/EHS ze dne 27. 9. 1993 považuje jeho kabelové šíření, vysílání pomocí satelitu a dále vysílání, které veřejnosti zpřístupňuje původní vysílatel pomocí dekodéru.

V § 22 se upravuje jako samostatný způsob šíření přenos rozhlasového či televizního vysílání jak bezdrátově, tak po kabelu, pokud jej uskutečňuje jiný subjekt než původní vysílatel. V druhém odstavci se zachovává dosavadní úprava, podle které se za přenos po kabelu nepovažuje umožnění příjmu na společné televizní anténě.

Již římské znění Bernské úmluvy z 1928 (v autorském zákoně č. 115/1953 Sb.) obsahovalo článek 11bis o výlučném právu autora na veřejný přednes (veřejné sdělování) díla vysílaného rozhlasem. Ve Stockholmu v roce 1967 bylo toto právo rozšířeno i na televizní vysílání; toto znění nabylo účinnosti až pařížskou revizí z roku 1971, jíž se ČR účastní od roku 1980. Toto právo upravuje § 23.

 

Oddíl 4

Jiná majetková práva

§ 24

Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého


(1) Je-li originál díla uměleckého, který jeho autor převedl do vlastnictví jiné osoby, dále prodáván za kupní cenu, která činí 1 500 EUR a více, a jestliže se takového prodeje jako prodávající, kupující nebo zprostředkovatel účastní provozovatel galerie, dražebník nebo jiná osoba, která soustavně obchoduje s uměleckými díly (dále jen "obchodník"), má autor v souvislosti s každým opětným (dalším) prodejem díla právo na odměnu stanovenou v příloze k tomuto zákonu.
(2) Osobou povinnou platit odměnu podle odstavce 1 příslušnému kolektivnímu správci jsou prodávající a obchodník společně a nerozdílně. Kolektivní správce je povinen umožnit povinným osobám nahlížet do rejstříku podle § 100 odst. 1 písm. e).
(3) Originálem díla uměleckého podle odstavce 1 se rozumí výtvarné dílo, zejména obraz, kresba, malba, koláž, socha, rytina, litografie či jiná grafika, fotografie, tapiserie, keramika, sklo a autorský šperk, a to za předpokladu, že jsou zhotoveny samotným umělcem nebo jde o rozmnoženiny, které se považují za originál uměleckého díla. Rozmnoženinami, které se považují za originál uměleckého díla, jsou takové rozmnoženiny, které byly zhotoveny v omezeném počtu samotným autorem nebo pod jeho vedením a jsou očíslovány, podepsány nebo umělcem jinak řádně prohlášeny za pravé. Právo na odměnu podle odstavce 1 se nevztahuje na díla architektonická vyjádřená stavbou, díla užitého umění, nesplňují-li znaky originálu uměleckého díla, a rukopisy skladatelů a spisovatelů.
(4) Právo na odměnu podle odstavce 1 se nevztahuje na první opětný prodej, pokud prodávající získal originál uměleckého díla přímo od autora méně než tři roky před takovým opětným prodejem a kupní cena originálu díla při opětném prodeji nepřesahuje 10 000 EUR.
(5) Pro účely uplatnění práva podle odstavce 1 a výpočtu příslušné odměny se kupní cenou rozumí cena bez daně z přidané hodnoty.
(6) Autor a kolektivní správce mají právo na jakoukoli informaci od obchodníka, která je nezbytná pro zajištění platby odměny podle odstavce 1, a to po dobu tří let od uskutečnění prodeje. Obchodník, který se podle odstavce 1 účastní prodeje originálu díla uměleckého, je povinen oznámit takový prodej příslušnému kolektivnímu správci nejpozději do konce měsíce ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž se prodej uskutečnil. Oznámení podle předcházející věty musí obsahovat specifikaci prodaných originálů uměleckých děl a informaci o skutečné prodejní ceně. Odměna je splatná na základě vyúčtování kolektivního správce ve lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů, nedohodnou-li se kolektivní správce a obchodník jinak.

 

Definuje se právo autora majetkové povahy na podíl z výnosu za opětný prodej originálu díla výtvarného umění (tzv. droit de suite), které české autorské právo tradičně zachovává od roku 1926 podle vzoru francouzského (viz též čl. 14ter Bernské úmluvy). Toto právo je podle Bernské úmluvy fakultativní a může se ho domáhat jen občan členského státu Bernské unie v zemi, jejíž zákonodárství toto právo rovněž uznává. V současnosti připravuje EU směrnici, která má jednotně upravit toto právo z hlediska působení společného trhu.

Ačkoli jde o tradiční právo v autorském zákoně, jeho uplatnění nabývá na významu až v souvislosti s působením tržního hospodářství. Podmínkou vzniku tohoto majetkového práva je realizace autorova práva převést do vlastnictví jiné osoby originál svého díla výtvarných umění. Po autorově smrti právo na slušné vypořádání přísluší dědicům majetkových práv autorských po celou dobu ochrany těchto práv. V odstavci 3 se specifikuje předmět práva na opětný prodej a jeho uplatnění prostřednictvím kolektivního správce. Z praktických důvodů v souladu s navrhovanou směrnicí ES zákon uvádí osobu povinnou za placení odměny, kterou je ten, kdo vlastníkovi prodej realizuje při výkonu svého podnikání. Z logiky věci vyplývá, že toto právo nepřísluší, uskutečňuje-li se prodej mezi občany jako soukromými osobami. Nevztahuje se však již na rukopisy spisovatelů a hudebních skladatelů. Srov. Též odůvodnění k § 96 odst 1 písm. a) bod 5.

§ 25

Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu

 

(1) U zveřejněných děl, která lze rozmnožovat
a) pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby (§ 30 a 30a) pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, anebo

b) pro osobní potřebu fyzické osoby (§ 30) na podkladě zvukového, zvukově obrazového nebo jiného záznamu či rozhlasového nebo televizního vysílání jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu,

má autor právo na odměnu v souvislosti s takovým rozmnožováním díla.
(2) Osobou povinnou platit příslušnému kolektivnímu správci odměnu podle odstavce 1 je
a) výrobce přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, dovozce těchto přístrojů ze třetích zemí (dále jen "dovozce") nebo příjemce těchto přístrojů z členských států Evropských společenství (dále jen "příjemce"),

b) výrobce, dovozce nebo příjemce přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin,

c) výrobce, dovozce nebo příjemce nenahraných nosičů záznamů,

d) dopravce nebo zasílatel namísto osoby povinné podle písmen a) až c), pokud na písemnou výzvu příslušného kolektivního správce bez zbytečného odkladu nesdělí údaje potřebné pro určení totožnosti dovozce, příjemce nebo výrobce,

e) poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, pokud jde o tiskové rozmnoženiny (§ 30a); poskytovatelem rozmnožovacích služeb za úplatu je i ten, kdo za úplatu zpřístupní přístroj k zhotovování tiskových rozmnoženin.

(3) Odměna, kterou jsou povinny platit osoby podle odstavce 2 písm. a) až d) v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu, přísluší autorovi při dovozu, přijetí nebo při prvním prodeji
a) přístroje k zhotovování rozmnoženin záznamů,

b) přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin,

c) nenahraných nosičů záznamů.

(4) Odměna, kterou je povinna platit osoba podle odstavce 2 písm. b), přísluší v závislosti na pravděpodobném počtu přístrojů určených k zhotovování tiskových rozmnoženin děl podle § 30a. Pro výpočet výše odměny z přístrojů určených k zhotovování tiskových rozmnoženin děl se pravděpodobný počet těchto přístrojů stanoví na 20 %. Odměna se stanoví z průměrné ceny přístroje bez daně z přidané hodnoty.
(5) Odměna, kterou je povinna platit osoba podle odstavce 2 písm. e), přísluší v závislosti na pravděpodobném počtu zhotovených tiskových rozmnoženin děl podle § 30a. Pro výpočet výše odměny ze zhotovených tiskových rozmnoženin děl se použijí pravidla stanovená v bodech 6 a 7 přílohy k tomuto zákonu.
(6) Osoby uvedené v odstavci 2 jsou povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci, vždy souhrnně za kalendářní pololetí, nejpozději však do konce následujícího kalendářního měsíce, informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměny, zejména o druhu a počtu prodaných, dovezených nebo přijatých přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a nenahraných nosičů záznamů, jakož i o celkovém počtu tiskových rozmnoženin zhotovených na přístrojích pro poskytování rozmnožovacích služeb za úplatu.
(7) Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") stanoví vyhláškou typy přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a typy nenahraných nosičů záznamů, z nichž se platí odměna podle odstavce 1, a výši paušální odměny podle typu přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin a typu nenahraného nosiče záznamů. Vyhláškou dále stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, z nichž se platí odměna podle odstavce 1; výše této odměny je stanovena v příloze k tomuto zákonu.
(8) Odměna se neplatí v případě vývozu nebo odeslání přístrojů uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) za účelem jejich dalšího prodeje a vývozu nebo odeslání nenahraných nosičů záznamů za účelem jejich dalšího prodeje. Odměna se dále neplatí z přístrojů a nenahraných nosičů, budou-li v tuzemsku použity jen k rozmnožování děl na základě licenčních smluv osobami při jejich vlastní činnosti.

Toto ustanovení obsahuje zvláštní majetkové právo na odměnu v souvislosti s rozmnožování díla pro osobní potřebu. Zakotvení tohoto práva je výsledkem rozvoje techniky umožňující pořizovat rychle a kvalitně rozmnoženiny na přístrojích, které se staly masově a snadno dosažitelným zbožím.

Takto pořízené rozmnoženiny ohrožují v celosvětovém měřítku legální výrobce, kteří vydávají velké investice do rozmnožování a šíření děl. Ačkoli mezinárodní autorskoprávní smlouvy se zatím nezabývají danou problematikou, ponechává se na jednotlivých státech, aby např. v souladu s článkem 9 odst. 2 Bernské úmluvy dovolovaly rozmnožování autorských děl jen v takových zvláštních případech, které nenarušují normální využívání díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora a ostatních nositelů práv. Obecně se dospělo k názoru, že nelze bránit technickému pokroku tím, že by příslušné technické zařízení nemělo sloužit jiným (např. osobním) potřebám, než provozním potřebám oprávněných výrobců rozmnoženin autorských děl a jiných předmětů ochrany podle práva autorského. Za nejlepší řešení se považuje uložení náhradní povinnosti výrobcům a dovozcům takových zařízení (přehrávací přístroje a nenahrané nosiče zvukové nebo zvukově obrazové) platit odměny prostřednictvím kolektivní správy práv. Obdobná povinnost se stanoví výrobcům a dovozcům přístrojů k pořizování tiskových rozmnoženin. Oproti dosavadnímu stavu se navrhuje poskytování odměny i z provozu kopírovacích přístrojů, resp. z poskytovaných kopírovacích služeb za úplatu, avšak jen pokud jde o tiskové rozmnoženiny.

V odstavci 2 se uvádějí povinné osoby, kterými jsou vedle výrobců nebo dovozců, také poskytovatelé kopírovacích služeb a za okolností zde uvedených i dopravci nebo zasílatelé.

Povinné osoby podle tohoto zákona musí poskytovat podle odstavce 5 kolektivním správcům práv informace pro správné vyměření odměny. Oprávnění autorů či jiných nositelů práv požadovat informace od celních orgánů za týmž účelem upravuje § 42. Výše odměn je upravena v sazebníku, který tvoří přílohu tohoto zákona.

Z povinnosti platit odměny je podle odstavce 7 vyňato zboží obchodní povahy, které je sice v tuzemsku vyrobeno, ale vyvezeno do zahraničí; v těchto případech se platí odměna v zemích dovozu. Naproti tomu je vývoz zboží neobchodní povahy zpoplatněn v zemi prodeje a je tudíž v zemi dovozu již osvobozen od placení odměny. Uplatňuje se zde teritoriální princip běžný pro autorské právo. Pokud jde o nenahrané nosiče, zákon zohledňuje i provozní potřebu osob při jejich vlastním podnikání; to se týká především provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů.

 

Oddíl 5

Společná ustanovení pro majetková práva

§ 26

 

(1) Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí; to neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklé.
(2) Majetková práva jsou předmětem dědictví. Zdědí-li majetková práva k dílu více dědiců, použije se na jejich vzájemné vztahy k dílu ustanovení § 8 odst. 3 a 4 obdobně. Zdědí-li takto majetková práva stát nebo státu majetková práva připadnou, vykonává je svým jménem Státní fond kultury České republiky,2) a pokud jde o díla audiovizuální, Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.3) Příjmy z výkonu majetkových práv státu vykonávaných těmito státními fondy jsou příjmy těchto státních fondů.
(3) Zanikne-li právnická osoba, která zdědila majetková práva k dílu, bez právního nástupce, připadají tato majetková práva státu. Ustanovení odstavce 2 věty druhé a třetí platí obdobně.
(4) Ustanovení tohoto zákona o autorovi platí, pokud nevyplývá z jejich povahy jinak, i pro jeho dědice, popřípadě pro stát, připadne-li mu dědictví podle odstavců 2 a 3.

Z ustanovení § 12 odst. 1 vyplývá, že autor může své dílo užít nebo pouze udílet jinému svolení k výkonu tohoto práva. Důsledkem toho je úprava v § 26, podle které autor nemůže majetkové právo jako celek nebo jednotlivá majetková oprávnění převést (zcizit); nemůže se jich ani vzdát a tato práva nelze postihnout výkonem rozhodnutí, ani se neoceňují.

Odstavec 2 upravuje přechod majetkových práv pro případ smrti autora. Pro tento přechod platí ustanovení obč. zák. o dědění. Dědici však nemohou zdědit práva, která jsou spjatá s osobou autora při výkonu jeho majetkových práv, jako je právo na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení a právo na autorskou korekturu. V souvislosti s děděním majetkových práv autora je třeba řešit i otázku jejich oceňování. Vzhledem ke koncepci, že majetková práva jako součást absolutního autorského práva jsou nepřevoditelná, nelze je ani ocenit. Proto obsahuje v části druhé i změnu zákona o oceňování v tomto smyslu. Dědické dani se podrobují výnosy z relativizovaných práv a po ukončení dědického řízení podléhají odměny vyplývající ze smluv uzavřených po smrti autora dani z příjmu.

Podle nové úpravy není možné, aby se dílo stalo volným před uplynutím doby ochrany v důsledku toho, že dědictví nenabyl žádný dědic. V takovém případě majetková práva připadnou státu; podle výslovné úpravy je bude vykonávat příslušný státní fond. Příjmy z výkonu majetkových práv jsou příjmy příslušných státních fondů.

 

Oddíl 6

Trvání majetkových práv

§ 27

(1) Majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.
(2) Bylo-li dílo vytvořeno jako dílo spoluautorů, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil.
(3) Majetková práva k dílu anonymnímu a pseudonymnímu trvají 70 let od oprávněného zveřejnění díla. Je-li pravé jméno autora díla anonymního nebo pseudonymního obecně známo nebo se autor takového díla veřejně prohlásí (§ 7 odst. 2) v průběhu doby podle věty prvé, řídí se trvání majetkových práv k takovému dílu podle odstavce 1, a jde-li o dílo spoluautorů, i podle odstavce 2. Ustanovení tohoto odstavce se použije i na kolektivní dílo (§ 59), s výjimkou případů, kdy autoři, kteří dílo jako takové vytvořili, jsou u díla nebo na díle při jeho zpřístupnění veřejnosti jako autoři označeni; v takových případech se trvání majetkových práv ke kolektinímu dílu řídí ustanovením odstavce 1 nebo 2.
(4) U díla, u něhož není pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodná smrt autora a které nebylo zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření, majetková práva uplynutím této doby zanikají.
(5) Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední přeživší z následujících osob: režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v audiovizuálním díle.
(6) Je-li pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodné zveřejnění díla a dílo se zveřejňuje po určitou dobu ve svazcích, dílech, na pokračování nebo v řadách, počítá se doba trvání majetkových práv pro každou takovou část díla samostatně.
(7) Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.

Odstavec 1 upravuje trvání majetkových práv v souladu s příslušnou směrnicí EHS po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Dosavadní úprava 50 let jako minimální podle Bernské úmluvy je již považována za nedostatečnou z hlediska prodloužení lidského věku a zachování příjmů z užívání děl nejméně po dobu dvou generací autorových dědiců. Sedmdesátiletá doba ochrany se uplatňuje podle odstavce 2 i pro díla spoluautorská s tím, že doba trvání se počítá od smrti spoluautora, který ostatní přežil. Obdobně bylo třeba v odstavci 3 stanovit zvláštní úpravu trvání majetkových práv k dílu anonymnímu a pseudonymnímu.

Podle směrnice 93/98/EHS z 29. října 1993 obsahuje autorský zákon v odstavci 4 zánik majetkových práv v případě, kdy dílo nebylo oprávněně zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření a neuplatňuje se pro trvání těchto práv rozhodná událost spočívající ve smrti autora. V takovém případě trvají majetková práva 70 let od vytvoření díla. Toto ustanovení je třeba vykládat v souvislosti s § 28 odst. 2 a 3, pokud jde o poprvé zveřejněné volné dílo.

U děl audiovizuálních se pro vznik a trvání práva autorského ve shodě se směrnicí 93/98/EHS vkládá do zákona samostatné ustanovení odstavce 5 ke sjednocení právní úpravy pro potřeby působení jednotného trhu s audiovizuálními díly, která se stávají významným předmětem obchodu v informační společnosti. Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední z taxativně uvedených osob, bez ohledu na to, zda uvedené osoby jsou autory či nikoliv a bez ohledu na skutečné autorství jiných osob.

Odstavec 6 upravuje trvání majetkových práv, jestliže se dílo zveřejňuje po určitou dobu ve svazcích, dílech nebo na pokračování. Je-li rozhodnou událostí zveřejnění, počítá se doba trvání majetkových práv pro každou takovou část díla samostatně.

Z praktických důvodů se pro běh ochranné doby stanoví v odstavci 7 jednotný počátek. Jde o převzetí tradiční úpravy podle čl. 7 odst. 5 Bernské úmluvy, kterou obsahuje i současná právní úprava.

 

Oddíl 7

Volné dílo a první zveřejnění nezveřejněného volného díla

§ 28

(1) Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít; ustanovení odstavce 2 a § 11 odst. 5 věty prvé tím není dotčeno.
(2) Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala.
(3) Právo podle odstavce 2 trvá 25 let od zveřejnění díla. Ustanovení § 27 odst. 7 platí obdobně.

Ustanovení upravuje podmínky užívání volných děl, tj. děl, u kterých uplynula doba ochrany majetkových práv. Takové dílo lze užít volně; je však nutno zachovat práva podle § 11 odst. 5.

V odstavci 2 se upravuje výjimka ze zásady uvedené v odstavci 1, kterou tvoří případ poprvé zveřejněného díla, u něhož uplynula doba trvání majetkových práv. Zákon přiznává obdobná majetková práva, jaká by příslušela autorovi, kdyby bylo dílo chráněno, tomu, kdo poprvé takové dílo oprávněně zveřejní. V odstavci 3 se upravuje zvláštní doba trvání tohoto práva.
 
 

Díl 4

Omezení práva autorského

Oddíl 1

Obecné ustanovení

§ 29

(1) Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.
(2) Volná užití a zákonné licence, s výjimkou licence úřední a zpravodajské (§ 34), licence pro školní dílo (§ 35 odst. 3), licence pro dočasné rozmnoženiny (§ 38a), licence pro fotografickou podobiznu (§ 38b) a licence pro nepodstatné vedlejší užití díla (§ 38c), se vztahují pouze na dílo zveřejněné.

 

Ustanovení § 29 upravuje obecnou zásadu, kterou obsahuje jak Bernská úmluva, tak Dohoda TRIPS, pokud jde o výjimky z výlučného práva autorského. Jde o výkladové pravidlo ve vztahu ke všem způsobům volného užití chráněných děl a užití těchto děl, ke kterým není třeba souhlasu autora ani zaplacení odměny (bezúplatné zákonné licence). Volná užití chráněných děl, jakož i užití na základě bezúplatné zákonné licence jsou vždy zásahem do výlučných práv a vzhledem k tomu je třeba zvažovat, zda v každém jednotlivém případě nenarušují běžný výkon práva autorského a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora. Volné užití děl a bezúplatné zákonné licence jsou v zákoně uvedeny taxativně a jejich aplikace nedovoluje extenzívní výklad.

Oddíl 2

Volná užití

§ 30

(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
(3) Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu; stejně je užitím podle tohoto zákona zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby (§ 30a) a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu (§ 20) i pro osobní potřebu fyzické osoby.
(4) Rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného zhotovená pro osobní potřebu fyzické osoby podle odstavce 1 musí být jako taková vždy zřetelně označena.
(5) Rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného zhotovená pro osobní potřebu fyzické osoby podle odstavce 1 nesmí být použita k jinému než tam uvedenému účelu.
(6) Ustanovení § 25, 43 a 44 nejsou odstavcem 1 dotčena.

§ 30a

 

Rozmnožování na papír nebo na podobný podklad


(1) Do práva autorského nezasahuje
a) fyzická osoba, která pro svou osobní potřebu,

b) právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která pro svou vlastní vnitřní potřebu,

c) ten, kdo na objednávku pro osobní potřebu fyzické osoby,

d) ten, kdo na objednávku pro vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby

zhotoví tiskovou rozmnoženinu díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky, s výjimkou případu, kdy jde o vydaný notový záznam díla hudebního či hudebně dramatického, a v případech podle písmen c) a d) řádně a včas platí odměnu podle § 25.
(2) Ustanovení § 30 odst. 4 až 6 se použijí obdobně.

§ 30b

Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo v souvislosti s předvedením či opravou přístroje zákazníkovi v rozsahu k tomu nezbytném.

Oddíl 3

Bezúplatné zákonné licence

§ 31

Citace

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle,

b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,

c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
(2) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo výňatky z díla nebo drobná celá díla citovaná podle odstavce 1 písm. a) nebo b) dále užije; ustanovení odstavce 1 části věty za středníkem platí obdobně.

Již v první verzi Bernské úmluvy z roku 1886 byla zavedena bezúplatná licence pro citace z díla, které bylo oprávněně zpřístupněno veřejnosti, včetně citací z novin a časopisů za podmínky, že jsou v rozsahu odůvodněném sledovaným účelem a v souladu s poctivými zvyklostmi. Podle dalších revizí Bernské úmluvy bylo možné citovat též pro potřeby vzdělávací a vyučovací. Ustanovení § 31 umožňuje citovat z díla v odůvodněné míře v jiném autorském díle, zpravidla na podporu nebo kritiku vysloveného názoru za účelem realizace autorova záměru. Zákon neuvádí záměrně rozsah dovolené citace, který závisí vždy na konkrétních okolnostech daného případu. Vždy však musí jít o citaci v díle jiném. Za dovolené užití se nepovažuje, jestliže autor vytvoří dílo souborné pouze z citátů chráněných děl. K tomu by musel získat souhlas autorů děl nebo jejich částí zařazených do souboru. Citát je nutno vždy jako takový zřetelně označit, např. uvedením v uvozovká Dovolené užití citací samozřejmě zahrnuje možnost bez svolení autora je v rámci díla, do něhož byly zařazeny, také rozmnožovat, pořízené rozmnoženiny rozšiřovat nebo jinak šířit způsoby uvedenými v § 18 a násl.

§ 32

Propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje


(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo za účelem propagace výstavy nebo prodeje originálů či rozmnoženin uměleckých děl taková díla užije v rozsahu nezbytném pro propagaci takové akce, s výjimkou jakéhokoliv jiného užití k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu. Je-li to obvyklé, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
(2) V souladu s odstavcem 1 lze katalog vystavených děl dále užít.

Tradičně je také dovoleno zařadit do katalogu výstavy nebo podobné veřejně přístupné akce vyobrazení vystaveného díla. Takto zařazené dílo lze v rámci katalogu rozmnožovat a pořízené rozmnoženiny rozšiřovat.


§ 33

Užití díla umístěného na veřejném prostranství

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo grafikou, fotografií nebo filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství; do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije. Je-li to možné, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pořízení rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou a na rozmnožování nebo rozšiřování díla formou trojrozměrné rozmnoženiny.

Zákon rovněž dovoluje užít trojrozměrné dílo výtvarných umění nebo dílo architektonické umístěné na veřejném prostranství k vyjádření díla kresbou, malbou, grafikou, fotografií nebo filmem. Není ovšem dovoleno napodobovat díla stejnou vyjadřovací technickou, jakou je vyjádřeno dílo umístěné na veřejném prostranství. Výslovně zákon stanoví, že se tato licence nevztahuje na rozmnožování a rozšiřování architektonického díla stavbou nebo jinou trojrozměrnou rozmnoženinou. Není například dovolené pořídit napodobeninu díla v rámci užitého umění bez souhlasu autora.

§ 34

Úřední a zpravodajská licence

Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije
a) v odůvodněné míře dílo na základě zákona pro účely veřejné bezpečnosti, pro soudní nebo správní řízení nebo k jinému úřednímu účelu nebo pro parlamentní jednání a pořízení zápisu o něm,

b) dílo ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí, a to v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu,

c) v odpovídající míře dílo v periodickém tisku, televizním či rozhlasovém vysílání nebo jiném hromadném sdělovacím prostředku zpřístupňujícím zpravodajství o aktuálních věcech politických, hospodářských nebo náboženských, uveřejněné již v jiném hromadném sdělovacím prostředku nebo jeho překlad; takto převzaté dílo a jeho překlad lze i jinak užít; převzetí ani jiné následné užití podle tohoto ustanovení však není přípustné, je-li zapovězeno,

d) politický projev nebo úryvky veřejné přednášky nebo podobných děl v rozsahu odpovídajícím informativnímu účelu; právo autora na užití takových děl v souboru zůstává nedotčeno;

v případech podle písmen b) až d) je vždy nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen, ledaže je to v případech podle písmen b) a d) nemožné.

Pod písmenem a) se povoluje užití díla k úřednímu účelu, jestliže tak stanoví zvláštní zákon. Další tradiční licence podle písmene b) zahrnuje užití díla při rozhlasovém nebo televizním zpravodajství o aktuální události. Přitom je třeba dílo užít jen v míře odůvodněné účelem zpravodajství, např. krátké zprávy nebo informace z divadelní premiéry, vernisáže výstavy apod., event. v souvislosti s jiným zpravodajstvím, při kterém dochází mimoděk k užití díla, aniž by to bylo záměrem.

Pod písmenem. c) je uvedena klasická zpravodajská licence, na jejímž podkladě aktuální informace obsažená v periodickém tisku, je přejímána vydavatelem jiného tisku a přetištěna. Tato licence zahrnuje i přejímání zpráv rozhlasového a televizního zpravodajství. Podmínkou je vždy, že jde a aktualitu politickou, hospodářskou nebo náboženskou, a že takové přejímání není výslovně zapovězeno.

§ 35

Užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů

nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy,

v rámci školních představení a užití díla školního

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu užije dílo při občanských či náboženských obřadech nebo při úředních akcích pořádaných orgány veřejné správy.
(2) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu užije dílo při školních představeních, v nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé školy nebo školského či vzdělávacího zařízení.
(3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení (školní dílo).
(4) Ustanovení § 31 odst. 1 části věty za středníkem se pro odstavce 1 až 3 použije přiměřeně.

Nevýdělečné užití díla v rámci občanských a církevních obřadů, jakož i při nevýdělečných školních představeních, na nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé, se považuje za užití, ke kterému se nevyžaduje autorovo svolení, ani se neposkytuje odměna. Obdobná licence je upravena v odstavci 3 pro školy či školská nebo vzdělávací zařízení, jestliže využívají k nevýdělečnému účelu díla vytvořená žákem nebo studentem školy ke splnění školních nebo studijních povinností. Jestliže je dílo užíváno těmito subjekty výdělečně, jde o úpravu školního díla podle § 60.

§ 36

Omezení práva autorského k dílu soubornému

Do práva autorského k dílu soubornému nezasahuje oprávněný uživatel souborného díla, užívá-li takové dílo za účelem přístupu k jeho obsahu a pro běžné využívání jeho obsahu.

V souladu se směrnici ES o právní ochraně databází se upravuje dovolené užití díla souborného za účelem přístupu k jeho obsahu.

§ 37

Užití díla rozmnožováním a rozšiřováním
rozmnoženin

(1) Do práva autorského nezasahuje knihovna, archiv, muzeum, galerie, škola, vysoká škola a jiné nevýdělečné školské a vzdělávací zařízení4),
a) zhotoví-li rozmnoženinu díla, která neslouží k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu, pro své archivní a konzervační potřeby,

b) zhotoví-li rozmnoženinu díla, jehož rozmnoženina byla poškozena nebo ztracena, a o němž lze na základě rozumně vynaloženého úsilí zjistit, že není nabízeno k prodeji, nebo tiskovou rozmnoženinu malé části díla, jež byla poškozena nebo ztracena; takovou oprávněně zhotovenou rozmnoženinu může také podle odstavce 2 půjčovat,

c) zpřístupňuje-li dílo, včetně zhotovení jeho rozmnoženiny nezbytné pro takové zpřístupnění, které je součástí jeho sbírek a jehož užití není předmětem prodejních nebo licenčních podmínek, s výjimkou sdělování díla způsobem uvedeným v § 18 odst. 2, jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím k tomu určených technických zařízení umístěných v jeho objektech, a to výhradně pro účely výzkumu nebo soukromého studia takových osob, a zamezí-li takovým osobám zhotovit rozmnoženinu díla; ustanovení § 30a odst. 1 písm. c) a d) tím nejsou dotčena,

d) půjčuje-li originály nebo rozmnoženiny obhájených diplomových, rigorózních, disertačních a habilitačních prací na místě samém, a to výhradně pro účely výzkumu nebo soukromého studia, pokud takové užití autor nevyloučil.

(2) Do práva autorského nezasahuje osoba uvedená v odstavci 1, půjčuje-li originály nebo rozmnoženiny vydaných děl, je-li zaplacena odměna, která přísluší autorům od osoby a ve výši stanovené v příloze k tomuto zákonu. Právo na odměnu autor nemá v případě půjčování zveřejněných děl podle tohoto odstavce na místě samém, nebo půjčují-li originály nebo rozmnoženiny vydaných děl školní knihovny a knihovny vysokých škol, Národní knihovna České republiky, Moravská zemská knihovna v Brně, Státní technická knihovna, Národní lékařská knihovna, Národní pedagogická knihovna Komenského, Knihovna Ústavu zemědělských a potravinářských informací, Knihovna Národního filmového archivu a Parlamentní knihovna České republiky.
(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na rozmnoženiny děl zaznamenaných na zvukové či zvukově obrazové záznamy, ledaže jde o půjčování na místě samém. Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna při takovém půjčování zamezit možnosti pořízení rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukovém či zvukově obrazovém záznamu.
(4) Do práva autorského nezasahuje osoba uvedená v odstavci 1, která za účelem nabídky k půjčení a zpřístupnění obsahu svých sbírek užije rozmnoženinu díla či jeho části obsažené na obálce, případně včetně tematického obsahu díla v katalogu sbírek; tento katalog sbírek může také zpřístupňovat veřejnosti, zamezí-li zhotovení rozmnoženiny výtvarného díla, která by mohla být užita k přímému či nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu. Osoba uvedená v odstavci 1 je vždy povinna v katalogu sbírek uvést jméno autora, je-li to možné a nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost.
(5) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna, lze-li to na ní spravedlivě požadovat, předkládat příslušnému kolektivnímu správci na jeho žádost vždy souhrnně za kalendářní rok nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce informace o počtu uskutečněných výpůjček a informace nezbytné pro rozúčtování odměn kolektivním správcem.

§ 38

Licence pro zdravotně postižené


(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) výhradně pro potřeby zdravotně postižených, v rozsahu odpovídajícím jejich zdravotnímu postižení a nikoliv za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu zhotoví nebo dá zhotovit rozmnoženinu vydaného díla; takto zhotovená rozmnoženina díla jím může být také rozšiřována a sdělována, pokud se tak neděje za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu,

b) výhradně pro potřeby zrakově postižených a nikoliv za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu opatří zvukovou složku zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla slovním vyjádřením obrazové složky; takto doplněná zvuková složka zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla jím může být také rozmnožována, rozšiřována a sdělována, neděje-li se tak za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.

(2) Do práva autorského nezasahuje také osoba uvedená v § 37 odst. 1, půjčuje-li originály či rozmnoženiny vydaných děl pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením.
(3) Ustanovení § 30 odst. 5 se použije přiměřeně.

§ 38a

 

Licence pro dočasné rozmnoženiny


(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo provádí dočasné úkony rozmnožování děl, které jsou pomíjivé nebo podružné, tvoří nedílnou a nezbytnou součást technologického procesu, nemají žádný samostatný hospodářský význam a jejich jediným účelem je umožnit
a) přenos díla počítačovou nebo obdobnou sítí mezi třetími stranami uskutečněný prostředníkem, nebo

b) oprávněné užití díla.

(2) Udělí-li autor smlouvou oprávnění k vysílání díla, nezasahuje do jeho autorského práva rozhlasový nebo televizní vysílatel, který zhotoví dočasný záznam díla svými vlastními prostředky a pro své vlastní vysílání.

§ 38b

 

Licence pro fotografickou podobiznu


Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zhotoví rozmnoženinu díla fotografického, které je jeho podobiznou a které si úplatně objednal; takto pořízenou rozmnoženinu může zobrazená osoba i nevýdělečně užít, není-li takové užití zapovězeno.

§ 38c

 

Nepodstatné vedlejší užití díla


Do práva autorského nezasahuje ten, kdo náhodně užije dílo v souvislosti se zamýšleným hlavním užitím jiného díla nebo prvku.

§ 38d

 

Licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým


Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu díla užitého umění vyjádřeného v užitné podobě nebo architektonické dílo vyjádřené stavbou,

b) navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla, v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla; je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na něm spravedlivě požadovat, je povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn.

§ 38e

 

Licence pro sociální zařízení


Do práva autorského nezasahuje také zdravotnické nebo sociální zařízení, které nebylo zřízeno nebo založeno za účelem dosažení zisku, zejména nemocnice a věznice, které zhotoví záznam vysílaných děl a takto zaznamenaná díla provozuje osobám umístěným v těchto zařízeních v rozsahu odpovídajícím účelu této licence. Právo na odměnu podle § 25 není dotčeno.

§ 39

Užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie

nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii

jeho vystavením

Do práva autorského nezasahuje vlastník ani osoba, která si od vlastníka vypůjčí originál či rozmnoženinu díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii, vystavuje-li takové dílo nebo je k vystavení bezplatně poskytne, ledaže to autor při převodu vlastnictví k takovému originálu nebo takové rozmnoženině zapověděl a vlastníkovi nebo vypůjčiteli to bylo známo nebo známo být muselo, zejména proto, že zapovězení je zapsáno v rejstříku vedeném za tím účelem kolektivním správcem.

Zatímco vystavení díla podle § 17 je výlučným právem autora, umožňuje ustanovení § 39 vlastníkovi originálu či rozmnoženiny výtvarného díla, aby tato díla vystavoval nebo k vystavení bezplatně poskytoval, jestliže takové užití autor při převodu vlastnictví nevyloučil. Záměrně se toto právo vlastníka zařazuje do bezúplatných zákonných licencí.

 

Díl 5

 

Ochrana práva autorského

 

§ 40

 

(1) Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména
a) určení svého autorství,

b) zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy,

c) sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího neoprávněného užití, o její ceně, o ceně služby, která s neoprávněným užitím díla souvisí, a o osobách, které se neoprávněného užití díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoženiny či napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě; práva na informace podle tohoto ustanovení se autor může domáhat vůči osobě, která do jeho práva neoprávněně zasáhla nebo je neoprávněně ohrozila, a dále zejména vůči osobě, která
1. má nebo měla v držení neoprávněně zhotovenou rozmnoženinu či napodobeninu díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu,

2. využívá nebo využívala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu, která neoprávněně zasahuje nebo zasahovala do práva autora nebo je neoprávněně ohrožuje nebo ohrožovala,

3. poskytuje nebo poskytovala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu užívanou při činnostech, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují, anebo

4. byla označena osobou uvedenou v bodě 1, 2 nebo 3 jako osoba, která se účastní pořízení, výroby nebo distribuce rozmnoženiny či napodobeniny díla anebo poskytování služeb, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují,

d) odstranění následků zásahu do práva, zejména
1. stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2 z obchodování nebo jiného užití,

2. stažením z obchodování a zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,

3. zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,

4. zničením nebo odstraněním materiálů a nástrojů použitých výlučně nebo převážně k výrobě neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,

e) poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zejména
1. omluvou,

2. zadostiučiněním v penězích, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím; výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k zásahu do práva došlo; tím není vyloučena dohoda o narovnání,

f) zákazu poskytování služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování práva autora.

(2) Opatření podle odstavce 1 písm. d) musí být přiměřené závažnosti porušení práva a musí být přihlédnuto k zájmům třetích osob, zejména spotřebitelů a osob jednajících v dobré víře.
(3) Autorovi, jehož návrhu bylo vyhověno, může soud přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění.
(4) Právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

§ 41


Udělí-li autor jiné osobě výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo je-li této osobě toto oprávnění nebo výkon majetkových práv k dílu svěřen ze zákona, má právo se domáhat nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 3 a 4 pouze osoba, jejíž takto smluvně nebo zákonem nabyté výhradní oprávnění bylo ohroženo nebo porušeno; právo autora domáhat se ostatních nároků, jakož i v této souvislosti nároku podle § 40 odst. 3 zůstává nedotčeno.

§ 42


(1) Autor může požadovat od celních orgánů a orgánů vykonávajících státní statistickou službu informace o obsahu a rozsahu dovozu nebo přijetí zboží, které
a) je rozmnoženinou jeho díla nebo zvukovým, zvukově obrazovým nebo jiným záznamem takového díla,

b) má k pořízení takové rozmnoženiny sloužit jako nosič (nenahraný nosič),

c) je přístrojem k zhotovení zvukových, zvukově obrazových nebo jiných záznamů nebo tiskové rozmnoženiny, anebo

d) je zařízením, výrobkem nebo součástkou podle § 43 odst. 2,

a nahlížet do celních a statistických dokumentů v rozsahu nezbytném k tomu, aby zjistil, zda dovoz nebo přijetí takového zboží k užití na území celé České republiky jsou oprávněné podle tohoto zákona, nebo aby zjistil údaje rozhodné pro uplatnění práv z tohoto zákona vyplývajících.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i při vývozu nebo při odeslání zboží.
(3) Informace podle odstavců 1 a 2 může požadovat také příslušný kolektivní správce, jakož i právnická osoba oprávněná hájit zájmy autorů, nebo osoby, kterým ze zákona přísluší oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu (§ 58) nebo ze smlouvy výhradní oprávnění.

§ 42a


(1) Celní úřad může při výkonu dohledu a kontroly podle zvláštního právního předpisu4b) zajistit věc, u které má podezření, že její držitel neoprávněně zasahuje do práva autorského podle tohoto zákona, jde-li o zboží Společenství4c), a to na dobu nejvýše 1 měsíce ode dne vydání rozhodnutí o zajištění věci. Lhůta podle předchozí věty může být překročena, byl-li ve vztahu k zajištěné věci podán návrh na vydání předběžného opatření nebo uplatněn nárok podle tohoto zákona, o kterých dosud nebylo rozhodnuto. Proti rozhodnutí o zajištění věci se nelze odvolat.
(2) Celní úřad, který zajistil věc podle odstavce 1, doručí bezodkladně písemné oznámení o zajištění věci autorovi, příslušnému kolektivnímu správci, právnické osobě oprávněné hájit zájmy autorů nebo osobám, kterým ze zákona přísluší oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu. Toto oznámení se souběžně doručuje též veřejnou vyhláškou na dobu nejméně 15 dnů.
(3) Autor, příslušný kolektivní správce, právnická osoba oprávněná hájit zájmy autorů nebo osoba, které ze zákona přísluší oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu, písemně sdělí celnímu úřadu nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zajištění věci, zda hodlá uplatnit nárok na ochranu práva autorského u soudu. Pokud v této lhůtě písemně sdělí, že nehodlá uplatnit nárok u soudu, nebo v případě marného uplynutí lhůty podle věty první, vrátí celní úřad zajištěné věci osobě, které byly zajištěny; tato osoba nemá nárok na náhradu majetkové újmy od státu.
(4) Rozhodne-li pravomocně soud, že bylo neoprávněně zasaženo do práva autorského, předá celní úřad zajištěné věci osobě, která uplatnila nárok na ochranu práva autorského u soudu, a učiní o tom záznam do spisu. Veškeré náklady spojené se zajištěním, uskladněním a předáním zajištěného zboží je povinna uhradit osoba, které byly věci zajištěny.
(5) Náklady podle odstavce 4 předepíše celní úřad rozhodnutím. Odvolání proti rozhodnutí celního úřadu o předepsání nákladů nemá odkladný účinek. Náklady jsou splatné do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Náklady neuhrazené ve lhůtě splatnosti vybírá a vymáhá celní úřad, který je předepsal, podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní a jsou příjmem státního rozpočtu.

§ 43


(1) Do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází účinné technické prostředky ochrany práv podle tohoto zákona.
(2) Do práva autorského neoprávněně zasahuje také ten, kdo vyrábí, dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá, propaguje prodej nebo pronájem nebo drží k obchodnímu účelu zařízení, výrobky nebo součástky nebo poskytuje služby, které
a) jsou za účelem obcházení účinných technických prostředků nabízeny, propagovány nebo uváděny na trh,

b) mají vedle obcházení účinných technických prostředků jen omezený obchodně významný účel nebo jiné užití, nebo

c) jsou určeny, vyráběny, upravovány nebo prováděny především s cílem umožnit nebo usnadnit obcházení účinných technických prostředků.

(3) Účinnými technickými prostředky podle tohoto zákona se rozumí jakákoli technologie, zařízení nebo součástka, která je při své obvyklé funkci určena k tomu, aby zabraňovala nebo omezovala takové úkony ve vztahu k dílům, ke kterým autor neudělil oprávnění, jestliže užití díla může autor kontrolovat uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo uplatněním kontrolního mechanismu rozmnožování.
(4) Právní ochranou podle odstavce 1 nejsou dotčena ustanovení § 30a, § 31 odst. 1 písm. b), § 34 písm. a), § 37 odst. 1 písm. a) a b), § 38, § 38a odst. 2 a § 38e v rozsahu nezbytném k využití výjimky. Autor, který pro své dílo použil technické prostředky podle odstavce 3, je povinen zpřístupnit své dílo oprávněným uživatelům v rozsahu nezbytném ke splnění účelu uvedeného užití díla. Autor může zpřístupnit své dílo, pro které použil technické prostředky podle odstavce 3, i v případě zhotovení záznamu svého díla pro osobní potřebu podle § 30; to nebrání autorovi, aby přijal odpovídající opatření týkající se počtu takových rozmnoženin.
(5) Ustanovení odstavce 4 se nevztahuje na dílo, které bylo autorem či s jeho souhlasem zpřístupněno veřejnosti způsobem podle § 18 odst. 2.
(6) Technické prostředky ke splnění povinností podle odstavce 4 používané autorem dobrovolně nebo na základě dohod požívají ochrany podle odstavců 1 až 3.

§ 44


(1) Do práva autorského zasahuje též ten, kdo bez svolení autora způsobuje, umožňuje, usnadňuje nebo zastírá porušování práva autorského tím, že
a) odstraňuje nebo mění jakoukoli elektronickou informaci o správě práv k dílu, nebo

b) rozšiřuje, dováží nebo přijímá za účelem rozšiřování, vysílá nebo sděluje veřejnosti, a to i způsobem podle § 18 odst. 2, dílo, ze kterého byla informace o správě práv nedovoleně odstraněna nebo změněna.

(2) Informací o správě práv k dílu podle odstavce 1 je jakákoli informace určená autorem, která identifikuje dílo, autora nebo jiného nositele práva, nebo informace o způsobech a podmínkách užití díla a jakákoli čísla nebo kódy, které takovou informaci představují. Totéž platí i pro informaci, která je připojena k rozmnoženině díla nebo se objevuje v souvislosti se sdělováním díla veřejnosti.

§ 45


Do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl, pokud nevyplývá z povahy díla nebo jeho určení jinak.

Moderní prostředky šíření děl umožňují v dosud nebývalé míře zásahy do práva autorského, které vážně poškozují majetková práva autorů a jiných nositelů práv, popř. osob v zákoně uvedených. Mezinárodní společenství proto přijalo zvláštní Dohodu TRIPS, která v části III upravuje prostředky k dodržování těchto práv. Z toho důvodu bylo třeba upravit soukromoprávní nároky autorů v souladu s touto dohodou.

V § 40 odst. l jsou upraveny jednotlivé nároky, a to jak osobnostně právní povahy, tak i povahy ryze majetkové. Nově se upravuje zejména nárok autora požadovat odstranění následků zásahu do jeho práva stažením event. zničením neoprávněně zhotovených rozmnoženin nebo pomůcek sloužících k odstranění technické ochrany děl (§ 43). Nově se může také domáhat sdělení údajů o původu neoprávněně zhotovených rozmnoženin, o způsobu jejich užití a o totožnosti osob, které se neoprávněného zhotovení rozmnoženin účastní, jakož i uveřejnění vykonatelného předběžného opatření nebo pravomocného rozsudku. V odstavci 3 se stanoví bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Toto ustanovení sankcionuje uživatele, který dílo užívá, aniž by měl k tomu příslušnou licenci.

Ustanovení § 41 upravuje způsob uplatnění nároků uvedených v § 40, jestliže autor udělil jiné osobě výhradní oprávnění nebo je takové osobě svěřen výkon jeho práv ze zákona.

Ustanovení § 42 uvádí opatření, kterých se autor, jiný nositel práv nebo osoba v zákoně uvedená může domáhat na celních orgánech. Přebírá částečně současné ustanovení § 53a, protože navazuje na novou úpravu v rámci zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů.

Ustanovení § 43 přebírá současnou úpravou § 32a ve zpřesněné formě odpovídající ustanovením Smlouvy WIPO o právu autorském a návrhu směrnice ES o informační společnosti.

Pokud jde o ochranu elektronické informace o identifikaci práv (§ 44), vyhovuje zákon rovněž nové Smlouvě WIPO o právu autorském a návrhu směrnice ES o informační společnosti.

Podle ustanovení § 45 se zásadně chrání název díla, pokud vykazuje náležitosti originality. Za nedovolené se bude považovat i užití názvu pro jiné dílo, které nenese tyto znaky, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl. V každém jednotlivém případě bude třeba koumat, zda nejde o nekalosoutěžní jednání.

Díl 6

 

Úprava smluvních typů

 

Oddíl 1

 

Licenční smlouva

 

Základní požadavky na platnost právních úkonů, týkající se vůle a jejího projevu jsou obsaženy v § 34 a násl. občanského zákoníku, tzn. že i pro autorskoprávní vztahy platí, že právní úkon musí být učiněn svobodně, vážně, srozumitelně a určitě, jinak je absolutně neplatný.

Zákon upravuje licenční smlouvu vztahující se na autorská díla. V zájmu jednoty právního řádu se opouští dosavadní spíše formální rozlišení autorských smluv podle způsobů užití, které byly svou povahou vždy smlouvami licenčními, pouze se tak v zákoně neoznačovaly, a i pro oblast autorského práva se výslovně zavádí jednotná smlouva licenční, jako základní smluvní typ obvyklý pro celou oblast práv duševního vlastnictví. Úprava sleduje i terminologickou jednotu s existující úpravou licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví (§ 508 a násl. obch. zák.). Současně jsou plně respektována specifika autorských děl jako zvláštních projevů osobnosti autora. V souladu se základním principem práva soukromého, do něhož autorské právo náleží, se posiluje smluvní volnost, a to při souběžném posílení výchozí vyjednávací pozice autora, kdy pro případ neexistence smluvní úpravy zákon stanoví úpravu pro autora výhodnější. Úprava odstraňuje již překonanou regulaci ávazkových vztahů v autorském právu, která omezovala autora proti jeho vlastní vůli a která s sebou nesla nebezpečí absolutní neplatnosti projevů vůle a tím i značnou právní nejistotu oblasti regulované autorským zákonem.

Úprava jednotné licenční smlouvy se v zásadě neliší od stávající úpravy, obsahující smlouvu o šíření díla a příkladmo některé typy této smlouvy.

Koncepce licenční smlouvy vychází z principu smluvní svobody, který jde ruku v ruce s principem smluvní jistoty stran a odstraňuje tak jeden z nedostatků stávající právní úpravy. Nelze však říci, že je navrhována svoboda bezbřehá, smluvní právo nadále setrvává na nemožnosti translativního převodu práva autorského a práva k uměleckému výkonu a zajišťuje tak autorovi, resp. výkonnému umělci návrat poskytnutého oprávnění pokud strana, která takové oprávnění získá, zanikne bez právního nástupce. Při vědomí toho, že autor bude nezřídka ve smlouvě slabší smluvní stranou, vychází zákon principu, že zákonná úprava straní autorovi; odlišná úprava pak musí být vždy výslovně ve smlouvě vymíněna.

 

§ 46

 

Základní ustanovení


(1) Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu.
(2) Autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám.
(3) Nabyvatel je povinen licenci využít, ledaže je ve smlouvě sjednáno jinak. Ustanovení § 53 tím není dotčeno.
(4) Smlouva vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence jako výhradní.
(5) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému okruhu osob.
(6) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.

Ustanovení odstavce 1 upravuje podstatné náležitosti licenční smlouvy. Licenční smlouva je pojata jako smlouva zásadně úplatná, kdy se v zájmu zachování principu smluvní volnosti připouští ve výjimečných případech bezúplatnost (§ 49 odst. 2 b)), čímž se odstraňuje dosavadní právní nemožnost uzavřít při shodné vůli smluvních stran smlouvu, kterou se poskytuje oprávnění k užití díla bezúplatně (např. pro charitativní účely). K témuž směřuje i ustanovení odstavce 3, které vychází z obecného principu smluv, jejichž obsahem je poskytnutí oprávnění k užití; takové smlouvy jsou současně zavazující pouze tehdy, je-li povinnost k užití výslovně sjednána. Z tohoto důvodu se odměna poskytuje za udělení oprávnění k užití, nikoli za užití samé, jak tomu bylo dosud. Autor díla, jehož dílo užije jiná osoba neoprávněně (tj. nikoli na základě licenční smlouvy či zákona) má vůči takové osobě obecný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé autorské odměny; nejde zde o nárok na odměnu podle § 49.

Ustanovením odstavce 2 zakotvuje v souladu s většinou autorských zákonů evropských států obecnou soukromoprávní zásadu zákazu vzdání se práva, které vznikne teprve v budoucnosti a zachovává tak autorovi budoucí možnost zhodnocení jeho práv i při objevení nových technologií.

V odstavci 4 je upravena další zásada soukromého práva, a to neformálnost právních úkonů. S ohledem na specifika je z této zásady učiněna výjimka v případě smluv výhradních.

§ 47

 

Výhradní nebo nevýhradní licence


(1) Licence může být poskytnuta jako licence výhradní nebo licence nevýhradní, nestanoví-li zvláštní právní předpis4a) jinak. Nevyplývá-li ze smlouvy jinak, má se za to, že jde o licenci nevýhradní.
(2) V případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a je povinen, není-li sjednáno jinak, se i sám zdržet výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil.
(3) V případě nevýhradní licence je autor nadále oprávněn k výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil, jakož i k poskytnutí licence třetím osobám.
(4) Nevýhradní licence získaná nabyvatelem před následným poskytnutím výhradní licence třetí osobě zůstává zachována, pokud není mezi autorem a nabyvatelem takové nevýhradní licence sjednáno jinak.
(5) Smlouva, kterou autor poskytne třetí osobě licenci v době, kdy trvá výhradní licence nabyvatele k témuž způsobu užití, je neplatná, ledaže nabyvatel výhradní licence k uzavření takové smlouvy udělí písemný souhlas.

Ustanovení § 47 vymezuje obsah výhradní a nevýhradní licence jako základních pojmů běžně užívaných v závazkových vztazích. V souladu s obecně uvedeným pak zákonná úprava pro případ neexistence zvláštní dohody předpokládá režim pro autora výhodnější.

 

§ 48

 

Poskytnutí oprávnění třetí osobě


(1) Je-li tak sjednáno ve smlouvě, může nabyvatel oprávnění tvořící součást licence zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě (podlicence). Ustanovení § 46 odst. 3 se použije obdobně.
(2) Nabyvatel může licenci postoupit pouze s písemným souhlasem autora; o postoupení licence a o osobě postupníka je povinen autora informovat bez zbytečného odkladu.
(3) Při prodeji podniku či jeho části, která tvoří jeho samostatnou organizační složku, se k přechodu licence souhlas autora nevyžaduje, není-li sjednáno jinak.

Ustanovení § 48 je výrazem osobnostně právní povahy díla, ze které vyplývá autorův zájem rozhodovat o osobě uživatele. Z tohoto důvodu je nabyvateli licence povoleno poskytnutí podlicence, jakož i postoupení licence pouze se svolením autora. Tento princip je v zájmu jednotnosti právního řádu prolomen pouze v případě prodeje podniku.

Při poskytnutí oprávnění podle odstavce 1 nedochází ke změně smluvních stran licenční smlouvy; postoupení licence podle odstavce 2 má za následek změnu v osobě nabyvatele. V druhém případě lze předpokládat souběžné převzetí dluhů, a tím cessi všech práv a povinností ze smlouvy.

§ 49

 

Odměna


(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení.
(2) Není-li ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo alespoň způsob jejího určení, smlouva je neplatná, s výjimkou případů, kdy
a) z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny; v takovém případě je nabyvatel povinen poskytnout autorovi odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy pro takový druh díla, nebo

b) strany ve smlouvě sjednají, že licence se poskytuje bezúplatně.

(3) Pokud autor poskytne licenci k pronájmu originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci takového záznamu, vzniká mu vůči osobě, která bude originál nebo rozmnoženinu takto zaznamenaného díla pronajímat, právo na přiměřenou odměnu; tohoto práva se nemůže vzdát.
(4) Je-li výše odměny dohodnuta v závislosti na výnosech z využití licence, je nabyvatel povinen umožnit autorovi kontrolu příslušné účetní nebo jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše odměny. Poskytne-li nabyvatel takto autorovi informace označené nabyvatelem jako důvěrné, nesmí je autor prozradit třetí osobě ani je použít pro své potřeby v rozporu s účelem, ke kterému mu byly poskytnuty.
(5) Nabyvatel je povinen poskytovat autorovi pravidelná vyúčtování odměny podle odstavce 4 ve sjednaných časových obdobích; není-li sjednáno jinak, je povinen tak učinit alespoň jednou ročně.
(6) Není-li odměna stanovena v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu díla pro dosažení takového zisku, má autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu.
(7) Při sjednání odměny se přihlédne k účelu licence a způsobu a okolnostem užití díla a k územnímu, časovému a množstevnímu rozsahu licence.

Ustanovení § 49 provádí obecný požadavek na úplatnost licenční smlouvy stanovený v § 46 odst. 1. Předpokládá se, že smluvní strany výši odměny sjednají, a to buď konkrétně nebo sjednáním způsobu jejího určení. Nesjednání odměny však nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud strany výslovně projeví vůli uzavřít takovou smlouvu sice úplatně, ale bez určení odměny. V takovém případě nabyvatel poskytuje autorovi odměnu obvyklou.

Odstavec 2 písm. b) zakotvuje výjimku ze zásady úplatnosti.

Ustanovení odstavce 3 zakotvuje úplatnost licence k pronájmu.

V odstavci 4 a 5 je upraveno autorovo právo kontroly v případě stanovení odměny v závislosti na zisku nabyvatele licence z využívání díla.

Úprava licenční smlouvy preferuje stanovení výše odměny v závislosti na zisku dosaženém nabyvatelem licence z využívání díla, pokud však smluvní strany zvolí jiný způsob stanovení odměny, zakotvuje pro tento případ odstavec 6 zvláštní právo autora na přiměřenou dodatečnou odměnu, pokud je odměna příliš nízká ve vztahu k zisku nabyvatele z využívání díla a významu díla pro dosažení toto zisku.

§ 50

 

Omezení licence


(1) Licence může být omezena na jednotlivé způsoby užití díla; způsoby užití díla mohou být omezeny rozsahem, zejména co do množství, místa nebo času.
(2) Nestanoví-li smlouva, ke kterým jednotlivým způsobům užití díla nebo k jakému rozsahu užití se licence poskytuje, má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy.
(3) Nestanoví-li smlouva nebo nevyplývá-li z jejího účelu jinak, má se za to, že
a) územní rozsah licence je omezen na území České republiky,

b) časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nikoli však na dobu delší než jeden rok od poskytnutí licence, a má-li být dílo odevzdáno až po poskytnutí licence, tak od takového odevzdání,

c) množstevní rozsah licence je omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu díla a způsobu užití.

(4) Nestanoví-li smlouva jinak, licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení rozmnoženin přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti, jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě, a pokud jde o rozmnoženiny v elektronické formě, jak ve spojení on-line, tak i off-line.
(5) Nestanoví-li smlouva jinak, licence k rozmnožování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování takto zhotovených rozmnoženin.

V souladu s ustanovením § 46 odst. 1 je podstatnou náležitostí licenční smlouvy určení způsobu a rozsahu užití, ke kterým se licence uděluje. Jejich neuvedení ve smlouvě však nemá za následek neplatnost smlouvy jako tomu bylo dosud, ale zákon pro tento případ přímo předjímá určitou úpravu, vycházející z běžné a tedy pravděpodobné vůle smluvních stran. Současně výslovně v odstavcích 4 až 6 upravuje vyvratitelnou domněnku, že licence zahrnuje i způsoby užití, které jsou předpokladem využití licence. Úprava odpovídá evropskému standardu.

 

§ 51

 

Omezení nabyvatele licence


Nabyvatel nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaže bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název změnit, pokud si autor svolení vyhradil i pro tyto změny a nabyvateli je taková výhrada známa. To platí obdobně i při spojení díla s jiným dílem, jakož i při zařazení díla do díla souborného.

Ustanovení tohoto paragrafu představuje výjimku z § 11 odst. 3, kdy v zájmu možnosti plného využití licence jsou stanoveny přísné podmínky oprávněného zásahu nabyvatele licence do díla, autor má však možnost toto ustanovení smluvně vyloučit.

 

§ 52

 

Rozmnoženina pro autora


Lze-li to na nabyvateli licence k rozmnožování díla spravedlivě požadovat a je-li to obvyklé, je nabyvatel povinen poskytnout autorovi na své náklady alespoň jednu rozmnoženinu autorova díla z rozmnoženin jím pořízených na základě příslušné licence.

§ 53

 

Odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele


(1) Nevyužívá-li nabyvatel výhradní licenci vůbec nebo využívá-li ji nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora, může autor od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, že nevyužívání nebo nedostatečné využívání licence je způsobeno okolnostmi převážně spočívajícími na straně autora.
(2) Autor může z důvodů uvedených v odstavci 1 od smlouvy odstoupit teprve poté, kdy nabyvatele vyzve, aby v přiměřené lhůtě od dojití výzvy licenci dostatečně využil, a nabyvatel oprávnění dostatečně nevyužije ani přes tuto výzvu. Na možnost odstoupení jako následek marného uplynutí přiměřené lhůty musí autor nabyvatele ve výzvě upozornit. Výzvy není třeba, jestliže využití oprávnění nabyvatelem není možné anebo jestliže nabyvatel prohlásí, že licenci nevyužije.
(3) Nestanoví-li smlouva jinak, autor nemůže právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 1 uplatnit před uplynutím dvou let od poskytnutí licence, a má-li být dílo odevzdáno až po poskytnutí licence, od takového odevzdání; u příspěvků do periodického tisku s denní periodicitou činí tato lhůta tři měsíce a u ostatního periodického tisku jeden rok. Je-li třeba před odstoupením od smlouvy učinit výzvu podle odstavce 2, nelze před uvedenou lhůtou učinit ani takovou výzvu.
(4) Smlouva se ruší dnem doručení odstoupení nabyvateli.
(5) Autor je povinen nahradit nabyvateli škodu odstoupením od smlouvy mu vzniklou, jestliže k tomu existují důvody zvláštního zřetele hodné. V úvahu se přitom vezmou zejména důvody, pro něž nabyvatel licenci dostatečně nevyužil.
(6) Nedošlo-li k využití licence vůbec, je autor povinen vrátit nabyvateli odměnu, kterou od něj přijal na základě smlouvy, od které odstoupil; došlo-li k využití licence pouze nedostatečně, je povinen vrátit odměnu sníženou o část, která s ohledem na poměr uskutečněného a smlouvou nebo zákonem stanoveného rozsahu využití licence připadá na uskutečněné využití.
(7) Byl-li nabyvatel povinen licenci využít a porušil-li tuto povinnost, zůstává autorův nárok na odměnu odstoupením od smlouvy podle odstavce 1 nedotčen; pokud byla výše odměny dohodnuta v závislosti na výnosech z užití díla, má se za to, že autorovi vznikl nárok na odměnu ve výši, v jaké by mu vznikl, kdyby nabyvatel v době před odstoupením od smlouvy licenci dostatečně využil.

Ustanovení je výrazem spravedlivého požadavku autora na využití licence v případě, kdy sám nesmí dílo užít a nesmí ani licenci udělit jinému, tj. v případě licence výhradní, a to i tehdy, pokud je licence sjednána jako opravňující. Pro licenci nevýhradní lze podobnou úpravu sjednat smluvně.

Odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele je právem autora, které nemůže být smluvně vyloučeno. Odstavec 3 stanoví dispozitivně podmínky, za jakých lze uvedené právo uplatnit.

Ustanovení odstavců 5 až 7 stanoví následky odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele; odstavec 7 se pak zabývá případem, kdy výhradní licence je licencí nejen opravňující, ale i zavazující a nečinnost nabyvatele je porušením smlouvy.

 

§ 54

 

Odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora


(1) Autor může písemně odstoupit od smlouvy, jestliže jeho dosud nezveřejněné dílo již neodpovídá jeho přesvědčení a zveřejněním díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. Smlouva se ruší dnem doručení písemného odstoupení od smlouvy nabyvateli.
(2) Autor je povinen nahradit nabyvateli škodu, která mu odstoupením od smlouvy podle odstavce 1 vznikla.
(3) Projeví-li autor po odstoupení od smlouvy podle odstavce 1 opětovný zájem o užití díla, je povinen přednostně nabídnout licenci nabyvateli, a to za podmínek srovnatelných s podmínkami původně sjednanými.
(4) Ustanovení § 53 odst. 7 se použije obdobně.

Tímto ustanovením výslovně se upravuje odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora. Dosavadní právní úprava toto právo nezakotvovala; existence se dovozovala pouze výkladem vycházejícím z povahy autorského práva jako zvláštního práva osobnostního; toto právo nemůže být smluvně vyloučeno.

Odstavec 3 poskytuje ochranu nabyvateli práva a upravuje podmínky účinnosti uvedeného odstoupení od smlouvy, ustanovení odstavce 4 směřuje k odstranění spekulativního využití práva na odstoupení.

 

§ 55

 

Zánik licence


Smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, které byla udělena licence, přechází práva a povinnosti z licenční smlouvy na jejího právního nástupce. Licenční smlouva může takový přechod práv a povinností na právního nástupce vyloučit.

Toto ustanovení upravuje zánik licence v souvislosti se zánikem právnické osoby nebo úmrtím fyzické osoby, které byla licence udělena. Zánik licence nastává tehdy, jestliže licenční smlouva přechod práv a povinnosti na právního nástupce či dědice vyloučila.

 

Oddíl 2

 

Zvláštní ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou

 

§ 56


(1) Licenční smlouva, kterou autor poskytuje nabyvateli licenci k rozmnožování a rozšiřování díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného, fotografie či díla vyjádřeného způsobem podobným fotografii, pokud nejde o užití díla v provedení výkonnými umělci, je licenční smlouvou nakladatelskou.
(2) Nevyplývá-li ze smlouvy jinak, má se za to, že licence je poskytnuta výhradně; to neplatí, jde-li o rozmnožování a rozšiřování díla v periodické publikaci.
(3) Nestanoví-li smlouva jinak, autor je oprávněn před vydáním díla v přiměřené lhůtě poskytnuté nabyvatelem provést drobné tvůrčí změny díla, pokud nevyvolají na straně nabyvatele potřebu vynaložení nepřiměřených nákladů nebo nezmění-li se jimi povaha díla, (autorská korektura).
(4) Neumožní-li nabyvatel autorovi provedení autorské korektury, může autor od smlouvy odstoupit, došlo-li by v důsledku toho k užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu.
(5) Je-li množstevní rozsah licence omezen na určitý počet rozmnoženin a tyto rozmnoženiny byly rozebrány před uplynutím doby, na kterou byla licence udělena, a smluvní strany se nedohodnou na zvýšení množstevního rozsahu licence do 6 měsíců ode dne, kdy autor vyzval nabyvatele k takové změně smlouvy, zaniká licence, pokud ještě trvá, marným uplynutím této lhůty.

Toto ustanovení upravuje některé zvláštnosti nejstaršího druhu licenční smlouvy, obecně označované jako smlouva nakladatelská. Nakladatelská smlouva, jako tradiční zvláštní typ, resp. podtyp autorských smluv, je sice tradiční smlouvou práva autorského, protože byla také nejčetnějším smluvním typem, avšak s rozvojem techniky tuto prioritu ztrácí. Některá ustanovení jsou pro ni více typická než pro ostatní podtypy. Z toho důvodu se vkládá na závěr licenční smlouvy ustanovení nazvané "některá zvláštní ustanovení k licenční smlouvě nakladatelské", které zohledňuje její specifika (zásada výhradnosti, autorská korektura).

 

Oddíl 3

 

Podlicenční smlouva

 

§ 57


Pro podlicenční smlouvu platí ustanovení § 46 až 56 obdobně.

Díl 7

 

Zvláštní ustanovení o některých dílech

 

§ 58

 

Zaměstnanecké dílo


(1) Není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo). Zaměstnavatel může právo výkonu podle tohoto odstavce postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaže se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části.
(2) Smrtí nebo zánikem zaměstnavatele, který byl oprávněn vykonávat majetková práva k zaměstnaneckému dílu a který nemá právního nástupce, nabývá oprávnění k výkonu těchto práv autor.
(3) Nevykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu vůbec nebo je vykonává nedostatečně, má autor právo požadovat, aby mu zaměstnavatel za obvyklých podmínek udělil licenci, ledaže existuje na straně zaměstnavatele závažný důvod k jejímu odmítnutí.
(4) Autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena. Vykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, ledaže je sjednáno jinak.
(5) Není-li sjednáno jinak, má se za to, že autor udělil zaměstnavateli svolení k dokončení svého nehotového zaměstnaneckého díla pro případ, že jeho právní vztah k zaměstnavateli skončí dříve, než dílo dokončí, jakož i pro případ, že budou existovat důvodné obavy, že zaměstnanec dílo nedokončí řádně nebo včas v souladu s potřebami zaměstnavatele.
(6) Není-li sjednáno jinak, má autor zaměstnaneckého díla vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, jestliže se mzda nebo jiná odměna vyplacená autorovi zaměstnavatelem dostane do zjevného nepoměru k zisku z využití práv k zaměstnaneckému dílu a významu takového díla pro dosažení takového zisku; toto ustanovení se nepoužije na díla uvedená v odstavci 7, ať jsou díly zaměstnaneckými, či se za ně považují, ledaže je sjednáno jinak.
(7) Počítačové programy a databáze, jakož i kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li autorem vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.
(8) Práva a povinnosti podle odstavců 1 až 6 zůstávají skončením právního vztahu podle odstavce 1, popřípadě podle odstavce 7 nedotčena.
(9) V případě agenturního zaměstnání4d) se pro účely tohoto ustanovení za zaměstnavatele považuje zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec agentury práce dočasně vykonává práci podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, není-li mezi agenturou práce a takovým zaměstnavatelem dohodnuto jinak.
(10) Ustanovení odstavců 1 až 6 a odstavce 8 platí obdobně pro díla vytvořená ke splnění povinností vyplývajících ze vztahu mezi společností a autorem, který je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem veřejné obchodní společnosti či komplementářem komanditní společnosti4e); obchodní společnost se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Předchozí věta se použije obdobně i u jiných právnických osob a autorů, kteří jsou jejich orgány či členy orgánů. Ustanovení § 61 se na díla vzniklá podle tohoto odstavce nevztahuje.

V § 58 se upravuje nově zvláštní režim pro díla vytvořená ke splnění povinností zaměstnance k zaměstnavateli v rámci pracovního či jiného a v odstavci 2 se upravuje konsolidační zásada autorského práva v tom smyslu, že autor nabývá za určitých okolností zpět oprávnění k výkonu svých majetkových práv. Nabytí oprávnění k výkonu těchto práv autorem je výrazem povahy nepřevoditelnosti těchto práv.

V případech, ve kterých je mzda přímo závislá na ekonomických výsledcích využívání díla, a zaměstnavatel nedostatečně majetková práva vykonává, může autor požadovat, aby mohl tato práva vykonávat sám. Zaměstnavatel nemusí tuto licenci udělit pouze, má-li pro to závažný důvod. Ve sporném případě rozhodne soud.

Podle odstavce 4 zůstávají autorova osobnostní práva zachována s tím, že se zároveň upravují dovolená jednání zaměstnavatele ve vztahu k předmětnému dílu, zahrnující podle odstavce 5 i oprávnění zaměstnavatele dokončit či dát dokončit nehotové dílo v případě prodlení autora nebo jiné skutečnosti.

Pro případ, že zaměstnavatel vykonává veškerá majetková práva autora, bylo třeba upravit i právo autora na přiměřenou dodatečnou odměnu zejména tehdy, je-li dohodnutá mzda v nepoměru k výnosům plynoucím zaměstnavateli z využívání díla.

§ 59

 

Kolektivní dílo


(1) Kolektivním dílem je dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití.
(2) Kolektivní díla se považují za zaměstnanecká díla podle § 58 i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.
(3) Dílo audiovizuální a díla audiovizuálně užitá nejsou dílem kolektivním.

§ 60

 

Školní dílo


(1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (§ 35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez závažného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení § 35 odst. 3 zůstává nedotčeno.
(2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení.
(3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.

V podmínkách tržního hospodářství se i škola či jiné vzdělávací zařízení dostává ve vztahu ke svým žákům a studentům do postavení uživatele školního díla; může tak činit jen na základě licenční smlouvy, k jejímuž uzavření se škole či jinému vzdělávacímu zařízení zakládá v odstavci 1 právo s tím, že se může domáhat uzavření licenční smlouvy i soudní cestou.

Zároveň se umožňuje, aby i autor školního díla mohl své dílo užívat a poskytnout licenci jinému za podmínek uvedených v odstavci 2. V tomto případě je škola oprávněna požadovat od autora školního díla příspěvek na úhradu nákladů, jež měla s vytvořením školního díla.

§ 61

 

Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo


(1) Je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak.
(2) Není-li sjednáno jinak, autor může dílo vytvořené na objednávku užít a poskytnout licenci jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro dílo vytvořené autorem jako soutěžícím ve veřejné soutěži (soutěžní dílo).

Běžným smluvním typem autorskoprávní smlouvy je smlouva o vytvoření díla, resp. smlouva o dílo, která je úzce účelově vymezená, pokud jde o užití díla takto vytvořeného. Jestliže objednatel hodlá užít dílo v rozsahu či obsahu, který překračuje účel vyplývající ze smlouvy o dílo, je k tomu oprávněn jen na základě licenční smlouvy uzavřené podle autorského zákona. Ačkoli bylo dílo vytvořeno na objednávku, umožňuje úprava podle odstavce 2, aby autor dílo sám užil nebo poskytl licenci jinému za podmínek zde uvedených

 

Dílo audiovizuální

 

§ 62

 

Obecná ustanovení


(1) Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.
(2) Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora.

§ 63

 

Autor audiovizuálního díla


(1) Autorem audiovizuálního díla je jeho režisér. Tím nejsou dotčena práva autorů děl audiovizuálně užitých.
(2) Má se za to, že prohlášení o audiovizuálním díle a o právech k takovému dílu, včetně práv týkajících se jeho užití, zapsané v rejstříku audiovizuálních děl vedeném podle mezinárodní smlouvy, je pravdivé, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy prohlášení nemůže být platné podle tohoto zákona nebo kdy je v rozporu s jiným prohlášením v takovém rejstříku.
(3) Není-li sjednáno jinak, platí pro případ, že autor audiovizuálního díla udělil výrobci prvotního záznamu audiovizuálního díla písemnou smlouvou oprávnění zaznamenat je na prvotní záznam, že
a) tomuto výrobci poskytl i výhradní a neomezenou licenci, k užití audiovizuálního díla ve znění původním, dabovaném i opatřeném titulky, jakož i k užití fotografií vytvořených v souvislosti s pořízením prvotního záznamu, a to s možností poskytnout oprávnění tvořící součást takové licence zcela nebo zčásti třetí osobě, a že

b) se s tímto výrobcem dohodl na odměně ve výši, která je ve smyslu ustanovení § 49 odst. 2 písm. a) obvyklá.

(4) Pro vztah mezi autorem audiovizuálního díla a výrobcem prvotního záznamu audiovizuálního díla se ustanovení § 54 nepoužije, ledaže je sjednáno jinak; ustanovení § 58 odst. 4 se použije přiměřeně a ustanovení § 58 odst. 5 platí obdobně.

§ 64

 

Díla audiovizuálně užitá


(1) Není-li sjednáno jinak, platí pro případ, že autor díla audiovizuálně užitého, s výjimkou díla hudebního, udělil výrobci prvotního záznamu audiovizuálního díla písemnou smlouvou oprávnění k zařazení díla do díla audiovizuálního, že tomuto výrobci
a) udělil svolení dílo beze změny nebo po zpracování či jiné změně zařadit do díla audiovizuálního, zaznamenat je pro prvotní záznam takového audiovizuálního díla, jakož i dabovat je a opatřit je titulky, že

b) mu poskytl i výhradní a neomezenou licenci k užití svého díla při užití audiovizuálního díla, jakož i fotografií vytvořených v souvislosti s pořízením prvotního záznamu, a to s možností oprávnění tvořící součást takové licence zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě, a že

c) se s ním dohodl na odměně ve výši, která je ve smyslu ustanovení § 49 odst. 2 písm. a) obvyklá.

(2) Není-li sjednáno jinak, může autor díla audiovizuálně užitého podle odstavce 1 udělit svolení k zařazení takového díla do jiného díla audiovizuálního či zařadit je do takového díla sám až po uplynutí deseti let od udělení svolení podle odstavce 1.
(3) Ustanovení § 63 odst. 4 platí obdobně.

Ustanovení § 62 odst. 1 vychází z definice Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl, jíž se ČR účastní s účinností od 27. 2. 1991. Ustanovení odstavce 2 je plně v souladu s čl. 14 Bernské úmluvy.

Shodně se směrnicí 93/98/EHS se upravuje v § 63 nevyvratitelná domněnka o autorství k dílu audiovizuálnímu jako celku. Obdobné ustanovení obsahuje § 6 platného zákona. V odstavci 2 se upravuje právní domněnka o audiovizuálním díle a o právech k němu na podkladě zápisu do mezinárodního rejstříku audiovizuálních děl, vedeném podle výše uvedené úmluvy. Vysoké investiční náklady spojené zpravidla s výrobou audiovizuálního díla ospravedlňují právní domněnku, pokud není sjednáno jinak, uvedenou v odstavci 3, že výrobce záznamu audiovizuálního díla získává licenční smlouvou oprávnění k výkonu práva autora audiovizuálního díla toto dílo užít, včetně poskytování oprávnění k výkonu třetím osobám na základě podlicenčních smluv. Tato domněnka však nezahrnuje oprávnění k výkonu práva dílo užít rozmnožováním, rozšiřováním rozmnoženin ani sdělováním podle § 18 odst. 2; k těmto užitím musí výrobce vždy mít svolení autora audiovizuálního díla. Podle odstavce 4 může být právo autora audiovizuálního díla na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení uplatněno pouze tehdy, jestliže si to autor audiovizuálního díla v licenční smlouvě výslovně sjedná; je tomu tak právě pro zvláštní povahu audiovizuálního díla, ke kterému jako celku zákon přiznává právo režisérovi.

Prvotním záznamem audiovizuálního díla je záznam, který označil jeho autor za dokončený a vyslovil souhlas k jeho zveřejnění. Na základě licence je výrobce oprávněn takto dokončené dílo užívat, ale nemůže je však měnit nebo zpracovávat, aniž by k tomu měl souhlas autora audiovizuálního díla.

Ustanovení § 64 odst. 1 v souladu s čl. 14 a 14bis Bernské úmluvy obsahuje vyvratitelnou právní domněnku ve prospěch výrobce audiovizuálního díla, pokud jde o oprávnění užít díla audiovizuálně užitá v rámci díla audiovizuálního, ve stejném rozsahu jako u režiséra audiovizuálního díla. Výjimku tvoří díla hudební, pro jejichž užití nelze tuto domněnku stanovit. Výrobce audiovizuální díla nemůže však bránit, aby díla audiovizuálně užitá nebylo už možno užít nikdy k výrobě jiného audiovizuálního díla. Proto se stanoví maximální desetiletá lhůta, po kterou je tento způsob užití výrobci vyhrazen a po jejím uplynutí se stává oprávnění výrobce nevýhradním. Přestože výrobce má právo užívat díla audiovizuálně užitá v rámci audiovizuálního díla, zůstávají nedotčena osobnostní práva; pokud jde o právo na autorskou korekturu a právo na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení platí totéž jako u autora díla audiovizuálního.

Díly audiovizuálně užitými jsou složky audiovizuálního díla jako scénář, dialogy, hudba, kamera, scénografie apod. Okruh užitých děl se určuje smlouvou, kterou výrobce sjednává s autory složek a s režisérem.

 

Počítačové programy

 

§ 65

 

Obecná ustanovení


(1) Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární.
(2) Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny.

§ 66

 

Omezení rozsahu práv autora k počítačovému programu


(1) Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže
a) rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu,

b) jinak rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak,

c) zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li nezbytná pro jeho užívání,

d) zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při takovém zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, k němuž je oprávněn,

e) rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, je-li k ní oprávněn, a to samostatně nebo prostřednictvím jím pověřené osoby, jsou-li takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby dříve jinak snadno a rychle dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení.

(2) Za rozmnožování počítačového programu podle tohoto zákona se považuje i zhotovení rozmnoženiny, je-li nezbytná k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos.
(3) Za pronájem či půjčování podle tohoto zákona se nepovažuje pronájem nebo půjčování rozmnoženiny počítačového programu, kde samotný program není podstatným předmětem pronájmu nebo půjčování.
(4) Informace získané při činnosti podle odstavce 1 písm. e) nesmějí být poskytnuty jiným osobám, ledaže je to nezbytné k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu, ani využity k jiným účelům než k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu. Dále nesmějí být tyto informace využity ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu využití počítačového programu podobného tomuto počítačovému programu v jeho vyjádření nebo k jinému jednání ohrožujícímu nebo porušujícímu právo autorské.
(5) Pro omezení autorských práv k počítačovému programu podle odstavce 1 platí ustanovení § 29 odst. 1.
(6) Oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu je oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoženině počítačového programu, a to za účelem jejího využití, nikoli za účelem jejího dalšího převodu, dále oprávněný nabyvatel licence nebo jiná osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu. Takový uživatel může užít oprávněně nabytou rozmnoženinu počítačového programu v rozsahu stanoveném v odstavci 1 (minimální rozsah), pokud není smlouvou dohodnut rozsah širší; minimální rozsah nelze s výjimkou oprávnění uvedeného v odstavci 1 písm. b) dohodou zúžit.
(7) Ustanovení § 30a až 33, § 34 písm. b) až d), § 35 až 38, § 38a odst. 1 písm. b), § 38a odst. 2, § 38b až 39, § 43 odst. 1 a 4 až 6 a § 54 se na počítačový program nevztahují.
(8) Právní ochranou technických prostředků podle § 43 nejsou dotčena ustanovení odstavce 1 písm. d) a e) v rozsahu nezbytném k využití těchto omezení. Autor, který pro své dílo použil technické prostředky podle § 43 odst. 3, je povinen zpřístupnit počítačový program oprávněnému uživateli v rozsahu podle odstavce 1 a je povinen označit počítačový program chráněný technickými prostředky uvedením jména a adresy osoby, na kterou se má oprávněný uživatel za tím účelem obrátit.

I na mezinárodní úrovni došlo ke sjednocení názoru, že se počítačový program chrání jako dílo literární bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů k jeho vytvoření. Tuto ochranu přiznává počítačovým programům jak Dohoda TRIPS, tak Smlouva WIPO o právu autorském a zejména směrnice 91/250/ EHS. Zákon v této části plně přejímá zejména úpravu acquis communautaire v této oblasti. Vzhledem k ochraně počítačových programů jako děl literárních, se na autora počítačového programu vztahují obecná ustanovení autorského práva, pokud zákon výslovně nestanoví odchylky.

§ 66 upravuje taxativně dovolená jednání oprávněného uživatele počítačového programu, která omezují výlučná práva autora. Zároveň, pokud není sjednáno jinak, nemůže autor počítačového programu uplatňovat právo uvedené v § 54.

 

HLAVA II

 

PRÁVA SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM

 

V hlavě druhé se upravují práva související s právem autorským, známá pod názvem práva příbuzná. Za práva příbuzná se historicky označují práva výkonný umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, která jsou společně upravena v Římské úmluvě od roku 1961. I když Dohoda TRIPS upravila poprvé na mezinárodní úrovni pronájem kinematografických děl, práva výrobců zvukově obrazových záznamů výslovně neupravuje. Poprvé na regionální úrovni jsou práva těchto výrobců upravena ve směrnici 92/100/EHS, podle které se přiznávají výrobcům prvotního záznamu filmu samostatná práva obdobně jako výrobcům zvukových záznamů. Tato směrnice zároveň rozšířila práva výkonných umělců nad rámec Římské úmluvy. S výjimkou práv výkonných umělců, kterým se přiznávají osobnostní práva podobně jako autorům, jde u ostatních nositelů ryze o práva majetková.

 

Díl 1

 

Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu

 

§ 67

 

Umělecký výkon a výkonný umělec


(1) Umělecký výkon je výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra, režiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo a výtvory tradiční lidové kultury. Za umělecký výkon se považuje též výkon artisty, aniž jím provádí umělecké dílo.
(2) Výkonný umělec je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila.

§ 68

 

Společný zástupce výkonných umělců


(1) Při nakládání s právy k výkonům vytvořeným společně při provedení téhož díla více výkonnými umělci, jako jsou členové orchestru, sboru, tanečního souboru nebo jiného uměleckého tělesa, zastupuje tyto výkonné umělce jejich jménem a na jejich účet umělecký vedoucí tělesa jako společný zástupce. Umělecký vedoucí tělesa není společným zástupcem, určí-li většina členů uměleckého tělesa jako společného zástupce jinou osobu; k platnosti plné moci se vyžaduje písemná forma a podpis většiny členů uměleckého tělesa.
(2) Ustanovení odstavce 1 o společném zástupci neplatí pro výkonného umělce - sólistu, dirigenta a režiséra divadelního představení; tím není dotčeno právo těchto osob být společným zástupcem výkonných umělců.

§ 69

 

Obsah práva výkonného umělce


Právo výkonného umělce zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 70) a výlučná práva majetková (§ 71).

§ 70

 

Osobnostní práva výkonného umělce


(1) Výkonný umělec má právo rozhodnout o zveřejnění svého uměleckého výkonu.
(2) Sólista, vytváří-li výkon sám, a dirigent, sbormistr, divadelní režisér a sólista, vytváří-li výkon spolu s členy uměleckého tělesa, má právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho jméno uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho výkonu. Výkonným umělcům jako členům uměleckého tělesa přísluší právo podle předchozí věty pouze ve vztahu ke společnému jménu (společnému pseudonymu), pod kterým výkon společně vytvářejí; tím není vyloučena dohoda o uvedení jména podle předchozí věty.
(3) Výkonnému umělci však nepřísluší právo podle odstavce 2 v případech odůvodněných způsobem užití výkonu.
(4) Výkonný umělec má právo na ochranu před každým znetvořením, zkomolením nebo jinou změnou svého výkonu, která by byla na újmu jeho pověsti; výkonní umělci podle § 68 odst. 1 jsou povinni brát na sebe přiměřený vzájemný ohled.

§ 71

 

Majetková práva výkonného umělce


(1) Výkonný umělec má právo svůj umělecký výkon užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může umělecký výkon užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem umělecký výkon užít je
a) právo na vysílání a jiné sdělování živého výkonu veřejnosti,

b) právo na záznam živého výkonu,

c) právo na rozmnožování zaznamenaného výkonu,

d) právo na rozšiřování rozmnoženin zaznamenaného výkonu,

e) právo na pronájem rozmnoženin zaznamenaného výkonu,

f) právo na půjčování rozmnoženin zaznamenaného výkonu,

g) právo na sdělování zaznamenaného výkonu veřejnosti.

(3) Výkonný umělec má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho zaznamenaného výkonu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.

§ 72

 

Úplatná zákonná licence


(1) Do práva výkonného umělce nezasahuje, kdo užije umělecký výkon zaznamenaný na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům vysíláním rozhlasem nebo televizí, přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání; výkonnému umělci však přísluší právo na odměnu za takové užití. Toto právo může výkonný umělec vykonávat pouze prostřednictvím příslušného kolektivního správce.
(2) Zvukovým záznamem vydaným k obchodním účelům se pro účely tohoto ustanovení rozumí zvukový záznam, jehož rozmnoženiny jsou rozšiřovány prodejem, nebo který je oprávněně veřejnosti sdělován podle § 18 odst. 2.
(3) Do práva výkonného umělce však zasahuje ten, kdo před užitím způsobem uvedeným v odstavci 1 neuzavře s příslušným kolektivním správcem smlouvu, kterou se stanoví výše odměny za takové užití a způsob jejího placení.
(4) Do práva výkonného umělce zasahuje i ten, komu příslušný kolektivní správce zakázal další užití výkonu způsobem uvedeným v odstavci 1, protože je vůči němu v prodlení se zaplacením odměny za takový způsob užití a tuto odměnu nezaplatí ani v dodatečné třicetidenní lhůtě za tím účelem mu kolektivním správcem poskytnuté. Neomezí-li kolektivní správce takový zákaz na kratší dobu, trvá zákaz až do doby, kdy bude závazek zaplatit odměnu splněn nebo jinak zanikne; dojde-li k porušení zákazu, neskončí však bez souhlasu kolektivního správce trvání zákazu dříve, než budou vypořádány i nároky z takového porušení vzniklé.

§ 73

 

Trvání majetkových práv výkonného umělce


Majetková práva výkonného umělce trvají 50 let od vytvoření výkonu. Je-li však v této době zveřejněn záznam tohoto výkonu, zanikají práva výkonného umělce až za 50 let od takového zveřejnění.

§ 74

 

Použití úpravy hlavy I


Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, 6, 7 a 9, § 11 odst. 4 a 5, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25 a 26, § 27 odst. 7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6, § 30b, § 31, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 38a, § 38c, § 38e, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 až 51, § 53 až 55, § 57 a 58, § 62 odst. 2 a § 64 odst. 1 a 3 platí obdobně i pro výkonného umělce a jeho výkony.

Ustanovení § 67 vymezuje pojem uměleckého výkonu a výkonného umělce. Oproti současné úpravě se rozšiřuje ochranu uměleckého výkonu pouze o výkon artisty tak, jak umožňuje článek 9 Římské úmluvy. Náležitostí uměleckého výkonu je individuální projev osobnosti, která výkon vytváří. Výčet výkonných umělců uvedený v § 67 je pouze příkladmý.

Z praktických důvodů se v § 68 řeší otázka nakládání s právy k výkonům, které vytvářejí celé soubory společně, jako jsou orchestry, divadelní soubory apod.

Ustanovení § 69 až 72 upravují výlučná osobnostní a výlučná majetková práva. Platný autorský zákon, na rozdíl od mnohých národních úprav včetně Římské úmluvy, přiznal osobnostní práva výkonných umělcům k jejich výkonům bez ohledu na to, zda jde o výkony vnímatelné sluchem nebo zrakem. Teprve až v roce 1996 byla osobnostní práva výkonným umělcům přiznána Smlouvou WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, která Římskou úmluvu doplňuje. Ochrany podle této smlouvy se mohou domáhat jen výkonní umělci ve vztahu ke svým živým výkonům vnímatelným sluchem a k výkonům zaznamenaným na zvukových záznamech. Pokud jde o majetková práva výkonného umělce, ve velkém rozsahu upravuje tato práva směrnice 92/100/EHS. § 71 upravuje shodně se směrnicí Společenství výlučná majetková práva výkonného umělce jeho živý výkon vysílat a jinak sdělovat veřejnosti (přenosem), dále jeho živý výkon zaznamenat a zaznamenaný výkon rozmnožovat, rozšiřovat, pronajímat, půjčovat a sdělovat veřejnosti, s výjimkou úplatné licence podle § 72.

Prakticky to znamená, že bez souhlasu výkonného umělce není možno zvukový záznam pořízený k jiným než obchodním účelům, jakož i zvukově obrazový záznam, a to bez ohledu k jakému účelu byl pořízen, vysílat a jinak sdělovat veřejnosti.

Ustanovení § 72 upravuje úplatnou zákonnou licenci k vysílání, kabelovému šíření, přenosu vysílání a kabelovému přenosu vysílání pouze zvukových záznamů výkonu výkonného umělce, vydaných k obchodním účelům. Bude-li však zvukový záznam, zpřístupňován veřejnosti po internetu, tj. za podmínek uvedených v 18 odst. 2, vyžaduje se vždy souhlas výkonného umělce.

V případě úplatné zákonné licence, kde má výkonný umělec jen právo na odměnu, se svěřuje výkon tohoto práva ze zákona kolektivnímu správci, který může nejefektivněji a často jen tímto způsobem spravovat práva výkonných umělců.

Vzhledem k nevýlučnosti práv podle úplatné zákonné licence bylo třeba, aby zákon upravil v odstavci 4 možnost zakázat užití výkonu takovým uživatelům, kteří jsou v prodlení se zaplacením odměny. Zákaz užití je tedy následek nezákonného jednání uživatele a bude uplatněn v případech, ve kterých kolektivní správce marně usiloval o sjednání smlouvy o užití výkonu nebo při porušení smluvního ujednání o placení odměny.

Pokud jde o provozování uměleckých výkonů ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům a provozování vysílání uměleckých výkonů, jde o výlučná práva, pro která platí ustanovení o hromadných smlouvách v § 101 odst. 9, ve kterém se upravují práva dobrovolně kolektivně spravovaná, zatímco právo na užití kabelovým přenosem živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukových záznam s výjimkou, která je upravena jako úplatná zákonná licence v § 72, jsou povinně kolektivně spravovaná podle § 96 odst 1 písm. c).

Už novelou zákona v roce 1990 byla prodloužena doba ochrany práv výkonných umělců z 25 na 50 let. Nová úprava v § 73 je v souladu s Dohodou TRIPS a směrnicí 93/98/EHS a rozlišuje ochranu živých a zaznamenaných výkonů, pro které stanoví padesátiletou dobu ochrany.

Vzhledem k věcné souvislosti práv výkonných umělců s vlastním právem autorským, upravuje § 74 použití ustanovení hlavy I, která platí obdobně i pro výkonné umělce.

 

Díl 2

 

Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu

 

§ 75

 

Zvukový záznam a jeho výrobce


(1) Zvukový záznam je výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření.
(2) Výrobce zvukového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé zaznamená zvuky výkonu výkonného umělce či jiné zvuky, nebo jejich vyjádření, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 76

 

Obsah práva výrobce zvukového záznamu


(1) Výrobce zvukového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukový záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může zvukový záznam užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem zvukový záznam užít je
a) právo na rozmnožování zvukového záznamu,

b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,

c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,

d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,

e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukového záznamu veřejnosti.

(3) Ustanovení § 72 platí obdobně pro výrobce zvukového záznamu.
(4) Výrobce zvukového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.
(5) Právo výrobce zvukového záznamu je převoditelné.

§ 77

 

Trvání práva výrobce zvukového záznamu


Právo výrobce zvukového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukového záznamu. Pokud je však zvukový záznam v průběhu této doby oprávněně vydán, zaniká právo výrobce až za 50 let od takového vydání. Nedojde-li během doby podle věty první k oprávněnému vydání díla a byl-li během této doby zvukový záznam oprávněně sdělen veřejnosti, zaniká uvedené právo uplynutím 50 let ode dne tohoto sdělení.

§ 78

 

Použití úpravy hlavy I


Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25, § 27 odst. 7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6, § 30b, § 31, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 38a, § 38c, § 38e, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 odst. 1 až 5, § 50, 51, 55, 57 a § 62 odst. 2 platí obdobně i pro výrobce zvukového záznamu a jeho záznam.

Druhou skupinu práv souvisejících s právem autorským tvoří tradičně práva výrobců zvukových záznamů, mezinárodně upravená jak Římskou úmluvou, tak zvlášť ještě samostatně Ženevskou protipirátskou úmluvou z roku 1971.

V § 75 se vymezuje pojem zvukového záznamu, podle kterého je zvukovým záznamem v tradičním pojetí nejen zvukový záznam zvuků vyjádřených výkonnými umělci, ale i zvuků jiných, např. přírodních, a také jejich digitální vyjádření. V odstavci 2 se definuje výrobce zvukového záznamu jako osoba fyzická nebo právnická, která odpovídá zejména ve vztahu k autorům a výkonným umělcům za záznam děl či výkonů a jeho ekonomické využívání. Obdobné znaky obsahuje i definice výrobce zvukově obrazového záznamu.

Právo výrobce zvukového záznamu je obsahově vymezeno v § 76 rovněž v souladu s Římskou úmluvou, Dohodou TRIPS a Smlouvou WIPO, jakož i směrnicí 92/100/EHS. Úplatná zákonná licence upravená v § 72 pro výkonné umělce platí rovněž i pro výrobce zvukových záznamů. Jde totiž o druhotné užití zvukových záznamů, jejichž vydání se uskutečnilo s jejich souhlasem a lze mít tudíž za to, že nemohou mít rozumné důvody pro odmítnutí vysílání takového záznamu. Úprava sleduje koncepci Římské úmluvy a Smlouvy WIPO. I když jde oproti dosavadní právní úpravě o změnu z výlučného práva na pouhé právo na odměnu, je tato úprava nezbytná z hlediska fungování jednotného trhu, pokud jde o postavení vysílatelů a je plně v souladu s výše uvedenou směrnicí EHS. Nová úprava je také v intencích jednání o právech vysílatelů, která probíhají na půdě WIPO a vyústí s největší pravděpodobností v přijetí samostatné mezinárodní smlouvy o těchto právech. Je samozřejmé, že i výrobci zvukového záznamu se zachovává podle § 76 odst. 4 právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny jeho zvukového záznamu pro soukromou potřebu. Vedle odměny plynoucí z prodejní ceny nenahraných nosičů se právo výrobce rozšiřuje i na odměnu z prodejní ceny přehrávacích přístrojů. Vedle výkonného umělce se i výrobci zvukového záznamu přiznává v § 76 odst. 3 možnost zakázat vysílání, kabelové šíření, přenos vysílání nebo kabelový přenos, pokud se tak děje ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům, jestliže uživatel takového záznamu je v prodlení se zaplacením odměny a zasahuje tak do práva na odměnu výrobce. Právo výrobce je podle odstavce 5 převoditelné, avšak nabyvatel je povinen k užití zvukového záznamu si obstarat práva všech nositelů práv, jejichž díla či výkony jsou na zvukovém záznamu zaznamenány.

Trvání práva výrobce je upraveno v § 77 shodně s dosavadní úpravou, která se shoduje jak se závazky vyplývajícími z obchodní smlouvy s USA, tak s pozdější směrnicí 93/98/ES.

 

Díl 3

 

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu

 

§ 79

 

Zvukově obrazový záznam a jeho výrobce


(1) Zvukově obrazový záznam je záznam audiovizuálního díla nebo záznam jiné řady zaznamenaných, spolu souvisejících obrazů vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.
(2) Výrobce zvukově obrazového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé pořídí zvukově obrazový záznam, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 80

 

Obsah práva výrobce zvukově obrazového záznamu


(1) Výrobce zvukově obrazového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukově obrazový záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může zvukově obrazový záznam užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem zvukově obrazový záznam užít je
a) právo na rozmnožování zvukově obrazového záznamu,

b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,

c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,

d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,

e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukově obrazového záznamu veřejnosti.

(3) Výrobce zvukově obrazového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.
(4) Právo výrobce zvukově obrazového záznamu je převoditelné.

§ 81

 

Trvání práva výrobce zvukově obrazového záznamu


Právo výrobce zvukově obrazového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukově obrazového záznamu. Je-li však v této době zvukově obrazový záznam zveřejněn, zaniká právo výrobce až za 50 let od takového zveřejnění.

§ 82

 

Použití úpravy hlavy I


Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25, § 27 odst. 7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6, § 30b, § 31, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 38a, § 38c, § 38e, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 odst. 1 až 5, § 50, 51, 55, 57 a § 62 odst. 2 platí obdobně i pro výrobce zvukově obrazového záznamu a jeho záznam.

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu se přiznává nově v souladu se směrnicí 92/100/EEC. Toto samostatné právo související s právem autorským není jinak na mezinárodní úrovni upraveno a proto se ho nemohou dovolávat zahraniční výrobci s výjimkou výrobců se sídlem či bydlištěm v EU.

V § 79 se definuje zvukově obrazový záznam, přičemž jde o širší pojem než dílo audiovizuální definované v § 62; v tomto pojetí zahrnuje i zvukově obrazový záznam, který nemá povahu díla audiovizuálního.

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu upravuje § 80. Také tomuto výrobci se přiznává právo na odměnu v souvislosti s rozmnožování pro soukromou potřebu, která se poskytuje jak z nenahraných nosičů, tak z přístrojů. Trvání práv a použití úpravy platné pro autory je obdobné jako u výrobců zvukových záznamů.

 

Díl 4

 

Právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání

 

§ 83

 

Vysílání a vysílatel


(1) Vysíláním se rozumí výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejností.
(2) Vysílatel je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 84

 

Obsah práva vysílatele


(1) Vysílatel má výlučné majetkové právo své vysílání užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může vysílání užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem vysílání užít je
a) právo na záznam vysílání,

b) právo na rozmnožování zaznamenaného vysílání,

c) právo na rozšiřování rozmnoženin zaznamenaného vysílání,

d) právo na sdělování vysílání veřejnosti.

(3) Právo vysílatele podle odstavce 1 je převoditelné.

§ 85

 

Trvání práva vysílatele


Právo vysílatele trvá 50 let po prvním vysílání.

§ 86

 

Použití úpravy hlavy I


Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25, § 27 odst. 7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6, § 30b, § 31, § 34 písm. a) až c), § 35 odst. 1, 2 a 4, § 37 odst. 1 a 4, § 38 odst. 1 písm. a), § 38a, § 38c, § 38e, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 odst. 1 až 5, § 50, 51, 55, 57 a § 62 odst. 2 platí obdobně i pro vysílatele a jeho vysílání.

Těmito ustanoveními se upravují tradiční práva rozhlasových a televizních vysílatelů, přiznaná již Římskou úmluvou. Ustanovení § 84 odst. 3 se týká případu, kdy televizní vysílání je veřejnosti sdělováno na produkci, za kterou se vstupné nevybírá; vysílatel má tedy výlučné právo k takovému sdělování svého vysílání veřejnosti, které by se např. konalo v kavárně a bylo přístupné pouze proti zaplacení vstupného. Tato úprava vycházela z technických možností začátku šedesátých let a bude zřejmě nahrazena přijetím mezinárodní smlouvy o právech vysílatelů, kterou připravuje WIPO.

Vysílatelům zůstávají zachována práva výrobců zvukových či zvukově obrazových záznamů.

Trvání práva vysílatele a použití ustanovení části týkající se autorského práva je upraveno obdobně jako u jiných nositelů práv souvisejících.

 

Díl 5

 

Právo nakladatele

 

§ 87


Nakladatel má právo na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu jím vydaného díla. Toto právo trvá 50 let od vydání díla. Ustanovení § 27 odst. 7 platí obdobně.

Upravuje nové právo související s právem autorským, jehož zakotvení do zákona si vyžaduje ochrana investice obdobně jako jsou chráněny investice výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Proto se také trvání práva nakladatele slaďuje s trváním práv souvisejících s právem autorským.

Jde o majetkové právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu, které bude kolektivně spravováno.

 

HLAVA III

 

ZVLÁŠTNÍ PRÁVO POŘIZOVATELE DATABÁZE

 

§ 88

 

Vymezení pojmu


Databází je pro účely tohoto zákona soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.

§ 88a


(1) Zvláštní práva k databázi (§ 90) přísluší pořizovateli databáze, pokud pořízení, ověření nebo předvedení obsahu databáze představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad bez ohledu na to, zda databáze nebo její obsah jsou předmětem autorskoprávní nebo jiné ochrany.
(2) Každý nový kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad do databáze spočívající v doplnění, zkrácení či jiných úpravách má za následek nový běh trvání práva podle § 93.

§ 89

 

Pořizovatel databáze


Pořizovatel databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

§ 90

 

Obsah zvláštního práva pořizovatele databáze


(1) Pořizovatel databáze má právo na vytěžování nebo na zužitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části a právo udělit jinému oprávnění k výkonu tohoto práva.
(2) Vytěžováním podle odstavce 1 se rozumí trvalý nebo dočasný přepis celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části na jiný podklad, a to jakýmikoli prostředky nebo jakýmkoli způsobem.
(3) Zužitkováním podle odstavce 1 se rozumí jakýkoli způsob zpřístupnění veřejnosti celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části rozšiřováním rozmnoženin, pronájmem, spojením on-line nebo jinými způsoby přenosu.
(4) Půjčování originálu nebo rozmnoženiny (§ 16) databáze není vytěžování podle odstavce 2 ani zužitkování podle odstavce 3.
(5) Opakované a systematické vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze a jiné jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze, není dovoleno.
(6) Právo pořizovatele databáze je převoditelné.

§ 91

 

Omezení zvláštního práva pořizovatele databáze


Do práva pořizovatele databáze, která byla zpřístupněna jakýmkoli způsobem veřejnosti, nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její části, a to k jakémukoli účelu, za podmínky, že tento uživatel databázi užívá běžně a přiměřeně, nikoli systematicky či opakovaně, a bez újmy oprávněných zájmů pořizovatele databáze, a že nezpůsobuje újmu autorovi ani nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaženým v databázi.

§ 92

 

Bezúplatné zákonné licence


Do práva pořizovatele jím zpřístupněné databáze též nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává podstatnou část obsahu databáze
a) pro svou osobní potřebu; ustanovení § 30 odst. 3 zůstává nedotčeno,

b) pro účely vědecké nebo vyučovací, uvede-li pramen, v rozsahu odůvodněném sledovaným nevýdělečným účelem, a

c) pro účely veřejné bezpečnosti nebo správního či soudního řízení.

§ 93

 

Trvání zvláštního práva pořizovatele k databázi


Zvláštní právo pořizovatele databáze trvá 15 let od pořízení databáze. Je-li však v této době databáze zpřístupněna, zaniká zvláštní právo pořizovatele databáze za 15 let od prvního takového zpřístupnění.

§ 94

 

Použití úpravy hlavy I


(1) Ustanovení § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2, § 13 až 15, § 18 odst. 2 a 4, § 27 odst. 7, § 28 odst. 1, § 29, § 30 odst. 1 a 3, § 40 až 44, § 46 až 48, § 49 odst. 1 až 5, § 50, 51, 55 a 57 platí přiměřeně i pro pořizovatele databáze.
(2) Ustanovení § 3 písm. a) platí přiměřeně i pro pořizovatele databáze, která je součástí právního předpisu.

V hlavě III je upraveno zvláštní právo pořizovatele databáze, které s autorským právem přímo nesouvisí, pokud databáze sama nesplňuje kritéria pro přiznání ochrany jako díla souborného. Právo sui generis je upraveno pouze ve směrnice 96/9/ES.

V § 88 se definuje databáze jako samostatný předmět ochrany bez ohledu na to, zda je vytvořena jako soubor autorských děl či jiných předmětů, které nemají povahu autorského díla, a dále se definuje zpracování databáze, které vytváří předpoklady pro ochranu jako nové databáze. Zákon obsahuje zvláštní právo náležející pořizovateli databáze nezávisle na právu autorském či právech souvisejících s právem autorským. Často je totiž databáze souborem různých informací a veškerého dostupného materiálu řazeného abecedně nebo chronologicky bez jakéhokoli tvůrčího výběru nebo uspořádání.

V § 89 se definuje pořizovatel databáze, jehož zvláštnímu právu se poskytuje ochrana ve vztahu k investici, kterou vynaložil na pořízení databáze.Investice může sestávat nejen z finančních prostředků, ale může mít také formu vynaloženého úsilí, času a energie na pořízení databáze, tzv. vkladu popř. přínosu. Zvláštní právo pořizovatele databáze podle § 90 zahrnuje právo udílet svolení k vytěžování a k zužitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně anebo kvantitativně podstatné části. V konkrétním případě bude na rozhodnutí soudu, zda jde o kvalitativně anebo kvantitativně podstatnou část či nikoli. Jen v tomto druhém případě je totiž zvláštní právo pořizovatele databáze nedotčeno.

Ustanovení § 92 upravuje bezúplatné zákonné licence s tím, že v případě zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu je tato licence omezena jen na databáze neelektronické. Ochrana se poskytuje jak databázi v analogové, tak elektronické formě, zahrnující také CD-ROM a CD-i; nezahrnuje však pouhou kompilaci několika záznamů např. hudebních výkonů na kompaktním disku, neboť postrádá znak podstatného či dodatečného vkladu. Ochrana se nevztahuje také na databáze složené z audiovizuálních děl.

Ustanovení § 93 upravuje délku trvání zvláštního práva pořizovatele databáze, přičemž patnáctiletá doba ochrany se jeví vzhledem k povaze databáze a její využitelnosti jako dostatečná.


Ustanovení § 94 odkazuje na použitelnost příslušných ustanovení zákona na zvláštní právo pořizovatele databáze.

 

HLAVA IV

 

KOLEKTIVNÍ SPRÁVA PRÁV

 

§ 95


(1) Účelem kolektivní správy práv podle tohoto zákona (dále jen "kolektivní správa") je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti.
(2) Kolektivní správou je zastupování většího počtu osob, jimž přísluší
a) majetkové právo autorské nebo majetkové právo související s právem autorským,

b) ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu (§ 58), nebo

c) ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s právem poskytnout podlicenci

(dále jen "nositelé práv") k jejich společnému prospěchu, a to při výkonu jejich majetkových práv ke zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům (dále jen "předměty ochrany"), pokud jiný než kolektivní výkon těchto práv je nedovolený (§ 96) nebo neúčelný; za předmět ochrany k zveřejnění nabídnutý se považuje takový předmět ochrany, který nositel práva písemně oznámí příslušnému kolektivnímu správci za účelem zařazení takového předmětu ochrany do rejstříku předmětů ochrany.
(3) Zprostředkování uzavření licenční nebo jiné smlouvy není výkonem kolektivní správy. Výkonem kolektivní správy též není příležitostné či krátkodobé zastupování jiných než povinně kolektivně spravovaných práv.

§ 96

 

Práva povinně kolektivně spravovaná


(1) Povinně kolektivně spravovanými právy jsou
a) právo na odměnu za
1. užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání (§ 72 odst. 1),

2. užití zvukového záznamu, vydaného k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání (§ 76 odst. 3),

3. zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu nebo jiného záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu [§ 25 odst. 1 písm. b), § 28 odst. 2, § 71 odst. 3, § 76 odst. 4 a § 80 odst. 3],

4. zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu fyzické osoby nebo pro vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, a to i prostřednictvím třetí osoby [§ 25 odst. 1 písm. a), § 28 odst. 2, § 87],

5. opětný prodej originálu díla uměleckého (§ 24),

6. půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla podle § 37 odst. 2,

b) právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam,

c) právo na užití kabelovým přenosem děl, živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový nebo na zvukově obrazový záznam s výjimkou takových výkonů, jejichž zvukový záznam byl vydán k obchodním účelům [písmeno a) bod 1], a dále právo na užití kabelovým přenosem zvukově obrazových záznamů a zvukových záznamů jiných než vydaných k obchodním účelům [písmeno a) bod 2]; a dále s výjimkou případů, kdy právo na kabelový přenos vykonává vysílatel ke svému vlastnímu vysílání, bez ohledu na to, zda jde o jeho vlastní práva nebo o práva, která vykonává na základě licenční smlouvy uzavřené s nositelem práva.

(2) Nositelé práv jsou pro výkon práv podle odstavce 1, jakož i pro domáhání se nároku na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu takto kolektivně spravovaného práva zastoupeni ze zákona příslušným kolektivním správcem.
(3) Příslušný kolektivní správce přihlíží při rozdělování a vyplácení odměn či příjmů z vydaného bezdůvodného obohacení, které vybral při výkonu povinné kolektivní správy, pouze k takovým nositelům práv, jejichž práva k týmž předmětům ochrany, popřípadě k týmž druhům děl kolektivně spravuje na základě smlouvy, nebo kteří se u něj za tímto účelem přihlásili k evidenci; nepřihlíží k předmětům ochrany dosud nezveřejněným. Při rozdělování a vyplácení odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. a) a c) bere příslušný kolektivní správce v úvahu použití a účinnost technických prostředků ochrany podle § 43.
(4) Ten, komu vznikne oprávnění ke kabelovému přenosu podle zvláštních právních předpisů,5) je povinen o tom uvědomit příslušné kolektivní správce ve lhůtě 15 dnů ode dne vzniku takového oprávnění.

§ 97

 

Kolektivní správce


(1) Kolektivním správcem je ten, kdo získal oprávnění k výkonu kolektivní správy.
(2) Kolektivním správcem může být pouze právnická osoba se sídlem v České republice, ve které se přímo nebo prostřednictvím třetí osoby sdružují nebo účastní nositelé práv, které při kolektivní správě zastupuje.
(3) Kolektivní správa je vykonávána soustavně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Kolektivní správa není podnikáním.
(4) Kolektivní správu vykonává kolektivní správce jako hlavní předmět činnosti.
(5) Kolektivní správce může pověřit zastupováním při výkonu jím kolektivně spravovaných práv jinou osobu pouze tehdy, jde-li o
a) osobu zahraniční, která podle práva jiného státu oprávněně vykonává na území takového státu kolektivní správu pro táž práva, a pokud jde o dílo, i pro týž druh, jde-li o výkon kolektivní správy v takovém státě,

b) tuzemského kolektivního správce, který je také oprávněn k výkonu kolektivní správy, sleduje-li se tím účelný výkon kolektivní správy.

(6) Smlouva podle odstavce 5 vyžaduje ke své platnosti písemnou formu.
(7) Osoba pověřená podle odstavce 5 jedná při zastupování svým jménem a na účet kolektivního správce, který ji pověřil; tím není dotčena povinnost takového kolektivního správce převést získané výnosy zastupovaným nositelům práv.
(8) Dohody o sdružení nositelů práv v osobě kolektivního správce ani dohody podle odstavce 5 se nepovažují za dohody narušující hospodářskou soutěž podle zvláštních předpisů.

§ 98

 

Oprávnění k výkonu kolektivní správy


(1) O udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy (dále jen "oprávnění") rozhoduje ministerstvo na základě písemné žádosti.
(2) Žádost musí obsahovat
a) název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a označení statutárního orgánu žadatele, jméno, příjmení a trvalý pobyt osoby, která je statutárním orgánem, nebo osob, které jsou jeho členy, a způsob jednání jménem žadatele,

b) vymezení práv, která mají být kolektivně spravována,

c) vymezení předmětů práv podle písmene b), a pokud jde o díla, tak i vymezení jejich druhu.

(3) K žádosti podle odstavce 2 musí žadatel přiložit
a) doklad osvědčující skutečnosti podle odstavce 2 písm. a) a podle § 97 odst. 2,

b) vzorový návrh smlouvy s nositeli práv při zastupování při výkonu kolektivní správy,

c) návrh rozúčtovacího řádu obsahující způsob rozdělování a pravidla pro výplatu vybraných odměn, vylučující svévolný postup při jejich rozdělování a přihlížející k uplatnění zásady podpory kulturně významných děl a výkonů,

d) jmenný seznam nositelů práv, kteří projevili zájem o kolektivní správu svých práv žadatelem, s uvedením jejich místa trvalého pobytu nebo, jde-li o cizince, místa jejich pobytu, státního občanství, jejich zveřejněných předmětů ochrany v rozsahu odpovídajícím účelu řízení a s podpisy těchto nositelů práv,

e) jmenný seznam členů žadatele, kteří jsou nositeli práv, která mají být kolektivně spravována, s uvedením jejich místa trvalého pobytu nebo, jde-li o cizince, místa jejich pobytu, státního občanství, jejich zveřejněných předmětů ochrany v rozsahu odpovídajícím účelu řízení a s podpisy těchto nositelů práv,

f) odhad předpokládané výnosnosti kolektivně spravovaných práv a odhad nákladů na výkon kolektivní správy,

g) návrh výše odměn pro jednotlivé způsoby užití předmětů ochrany.

(4) Účastníkem řízení o udělení oprávnění je ten, kdo o oprávnění žádá.
(5) O žádosti o udělení oprávnění rozhodne ministerstvo do 90 dnů ode dne podání žádosti. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout v této lhůtě, může ji ministr přiměřeně prodloužit. O tomto prodloužení ministerstvo účastníka bez zbytečného odkladu vyrozumí. Ministerstvo v řízení o udělení oprávnění přihlíží zejména k tomu, zda lze předpokládat, že žadatel je způsobilý k řádnému a účelnému výkonu kolektivní správy.
(6) Ministerstvo udělí oprávnění žadateli,
a) jehož žádost o udělení oprávnění splňuje náležitosti podle odstavců 2 a 3,

b) který žádá o oprávnění k zastupování při výkonu takových práv, kdy kolektivní výkon je účelný,

c) jestliže pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a pokud jde o díla, pro výkon téhož práva k témuž druhu díla, nemá oprávnění již jiná osoba, a

d) který splňuje předpoklady pro zajištění řádného výkonu kolektivní správy.

(7) Ministerstvo může udělit oprávnění k vybírání odměn pro všechny autory anebo pro všechny nositele práv souvisejících s právem autorským podle § 25 a § 37 odst. 2 jen jednomu žadateli; v takovém případě oprávnění jiného kolektivního správce zahrnuje jen rozdělování takto vybraných odměn autorům anebo nositelům práv souvisejících s právem autorským jím zastupovaným.
(8) Výrokovou část rozhodnutí, kterým bylo uděleno oprávnění, spolu s údajem o dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup bezodkladně, nejpozději však do 30 dnů ode dne nabytí právní moci.
(9) Rozhodování o udělení oprávnění se řídí obecnými předpisy o správním řízení,6) pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 99

 

Odnětí oprávnění


(1) Ministerstvo oprávnění odejme, jestliže
a) dodatečně zjistí, že v době udělení oprávnění nebyly žadatelem splněny předpoklady pro udělení oprávnění, anebo tyto po udělení oprávnění odpadly, a nedojde-li k nápravě v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě, anebo nelze-li nápravu zjednat,

b) kolektivní správce o to požádá.

(2) Ministerstvo může oprávnění odejmout, jestliže kolektivní správce porušuje povinnosti uložené mu tímto zákonem a nezjedná nápravu v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě.
(3) Účastníkem řízení je kolektivní správce, jemuž má být v řízení oprávnění odejmuto.
(4) Oprávnění odnímané podle odstavce 1 písm. a) zanikne dnem, kdy rozhodnutí nabude právní moci, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdější; mezi dnem právní moci rozhodnutí a dnem zániku uvedeným v rozhodnutí nesmí uplynout lhůta delší než 6měsíců. Oprávnění odnímané podle odstavce 1 písm. b) zanikne posledním dnem kalendářního roku, ve kterém uplyne 6 měsíců ode dne doručení takové žádosti ministerstvu.
(5) Ustanovení § 98 odst. 5 věty první až třetí platí přiměřeně a ustanovení § 98 odst. 8 a 9 platí obdobně.

§ 100

 

Vztahy kolektivního správce k zastupovaným
nositelům práv a k uživatelům předmětů ochrany


(1) Kolektivní správce je povinen s péčí řádného hospodáře, odborně a v rozsahu uděleného oprávnění
a) zastupovat každého nositele práv při výkonu jeho práva, které ze zákona kolektivně spravuje,

b) převzít za obvyklých podmínek zastoupení každého nositele práv při výkonu jeho práva, pokud o to požádá a prokáže, že došlo k příslušnému užití předmětu ochrany, a není-li pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a pokud jde o díla, pro výkon téhož práva k témuž druhu díla, zastupován již zahraniční osobou podle ustanovení § 97 odst. 5 písm. a),

c) zastupovat každého nositele práv při výkonu jeho práva v rozsahu s ním sjednaném,

d) zastupovat nositele práv za rovných podmínek,

e) vést rejstřík nositelů práv smluvně zastupovaných a rejstřík nositelů práv přihlášených k evidenci; rejstřík smí obsahovat pouze údaje, které jsou nezbytné k výkonu kolektivní správy,

f) vést rejstřík předmětů ochrany, k nimž kolektivně spravují práva, pokud mu jsou tyto předměty známy; rejstřík smí obsahovat pouze údaje, které jsou nezbytné k výkonu kolektivní správy,

g) sdělit tomu, kdo o to písemně požádá, zda zastupuje nositele práv k určitému předmětu ochrany pro výkon určitého práva, a vydat o tom na žádost a náklady žadatele písemné potvrzení,

h) uzavírat s uživateli předmětů ochrany nebo s osobami oprávněnými hájit zájmy v nich sdružených uživatelů, nebo s osobami oprávněnými zastupovat zájmy uživatelů podle zvláštního právního předpisu6a), kteří užívají předměty ochrany týmž nebo podobným způsobem, nebo s osobami povinnými platit odměny podle tohoto zákona, za přiměřených a rovných podmínek smlouvy, kterými se pro uživatele
1. poskytuje oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravují,

2. stanovuje výše a způsob placení odměn podle § 96 odst. 1 písm. a) bodů 1 a 2 a písm. b) a sleduje jejich plnění,

3. stanovuje výše a způsob placení odměn podle § 19 odst. 1 a 2, a to na základě počtu osob, kterým je dílo sděleno,

4. určuje způsob placení odměn stanovených tímto zákonem,

i) domáhat se vlastním jménem na účet zastupovaných nositelů práv nároku na náhradu škody, nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva a nároku na zdržení se neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva, ledaže se nositel práva, je-li k tomu oprávněn, takového nároku domáhá sám nebo je to nehospodárné,

j) vybírat v souladu se zákonem a smlouvami podle písmene h) pro nositele práv odměny a případné příjmy z vydání bezdůvodného obohacení, rozdělovat je a vyplácet je v souladu s rozúčtovacím řádem,

k) vést evidenci vybraných odměn a příjmů z vydaného bezdůvodného obohacení a umožnit nositeli práv kontrolu správnosti výše jemu vyplacené odměny či případného příjmu z bezdůvodného obohacení,

l) vytvářet rezervní fond z vybraných odměn a případných příjmů z bezdůvodného obohacení,

m) vyhotovovat řádnou účetní závěrku, ověřovat ji auditorem a předkládat ji včetně zprávy auditora ministerstvu bez zbytečného odkladu po jejím ověření a schválení nejvyšším orgánem kolektivního správce,

n) vyhotovovat do 30. června každého roku výroční zprávu o činnosti a hospodaření (dále jen "výroční zpráva") za uplynulý kalendářní rok, obsahující též řádnou účetní závěrku a zprávu auditora; výroční zpráva musí obsahovat úplný a pravdivý popis všech rozhodných skutečností a musí k ní být umožněn přístup zastupovaným nositelům práv,

o) zveřejňovat řádnou účetní závěrku včetně zprávy auditora bez zbytečného odkladu od jejího vyhotovení v Obchodním věstníku,

p) informovat ministerstvo o všech změnách v údajích uvedených v žádosti o udělení oprávnění podle § 98 odst. 2 písm. a) včetně změn v osobě, která je statutárním orgánem kolektivního správce nebo členem takového orgánu, a tyto změny doložit, a to bezodkladně, nejpozději však do 15 dnů od takové změny,

r) poskytnout ministerstvu kopii
1. změny dokumentů přikládaných k žádosti o udělení oprávnění podle § 98 odst. 3 písm. a) až c) do 15 dnů od takové změny,

2. kolektivní smlouvy uzavřené kolektivním správcem do 15 dnů ode dne, kdy o to ministerstvo požádá,

3. smlouvy podle § 97 odst. 5 uzavřené kolektivním správcem do 15 dnů ode dne, kdy o to ministerstvo požádá,

4. rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu, pokud je kolektivní správce účastníkem řízení, do 15 dnů ode dne, kdy o to ministerstvo požádá,

s) zveřejňovat vhodným způsobem umožňujícím i dálkový přístup pro jednotlivé způsoby užití předmětu ochrany návrh výše odměn nebo způsob jejich určení,

t) informovat ministerstvo o rozhodnutích soudů nebo jiných příslušných orgánů v řízení, jehož je kolektivní správce účastníkem a které má zásadní význam pro jeho činnost.

(2) Kolektivní správce zastupuje nositele práv svým jménem a na jeho účet. Kolektivní správce vykonává kolektivní správu nevýdělečně. Kolektivní správce je však oprávněn požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů.
(3) Uživatelé předmětů ochrany, jakož i osoby povinné k platbě zvláštních odměn jsou povinni umožnit kolektivnímu správci řádný výkon kolektivní správy a bez vážných důvodů kolektivnímu správci neodmítnout poskytnutí k tomu potřebných informací. Kolektivní správce nesmí informace zjištěné při kontrolní činnosti využít k jinému účelu než k výkonu kolektivní správy. Kolektivní správce je oprávněn kontrolovat řádné a včasné plnění smluv jím uzavřených při výkonu kolektivní správy; uživatelé předmětů ochrany, jakož i osoby povinné k platbě zvláštních odměn či jiní účastníci takových smluv jsou povinni kolektivnímu správci tuto činnost umožnit.
(4) Provozovatel provozovny či jiného prostoru, který poskytne provozovnu či jiný prostor k provozování nedivadelně provozovaného hudebního díla s textem či bez textu nebo uměleckého výkonu (dále jen "veřejná hudební produkce"), je povinen poskytnout příslušnému kolektivnímu správci údaje a součinnost potřebnou pro určení totožnosti provozovatele veřejné hudební produkce.
(5) Dodavatel živé veřejné hudební produkce je povinen předložit provozovateli živé veřejné produkce program produkce s uvedením jmen autorů a názvů děl, která mají být provozována, a to nejpozději 20 dnů před konáním produkce. Provozovatel živé veřejné hudební produkce je povinen tento program produkce s uvedením jmen autorů a názvů děl, která mají být provozována, oznámit příslušnému kolektivnímu správci, a to nejpozději 10 dnů před konáním produkce, pokud není ve smlouvě mezi provozovatelem a kolektivním správcem dohodnuto jinak.
(6) Při uzavírání smluv podle odstavce 1 písm. h) se přihlédne zejména k
a) tomu, zda k užití předmětu ochrany dochází při výkonu podnikání nebo jiné hospodářské činnosti,

b) přímému či nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu, který uživatel získá z užití či v souvislosti s užitím předmětu ochrany,

c) charakteru a specifikům místa nebo regionu, ve kterém dochází k užití předmětu ochrany,

d) účelu, způsobu, rozsahu a okolnostem užití předmětu ochrany.

(7) Kolektivní správce je povinen si při zpracování návrhu výše odměn nebo návrhu způsobu jejich určení vyžádat stanoviska právnických osob sdružujících příslušné uživatele předmětů ochrany, pokud se takové osoby u kolektivního správce za tímto účelem přihlásily a prokázaly, že sdružují vyšší než zanedbatelný počet uživatelů.

§ 100a


(1) Kolektivní správce, popřípadě jím zastoupený nositel práv, nemůže uplatňovat zdržovací nárok [§ 40 odst. 1 písm. b)], ani nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštní úpravy tohoto zákona (§ 40 odst. 4) z neoprávněného zásahu do kolektivně spravovaného práva nebo ohrožení takového práva, pokud uživatel nebo osoba oprávněná hájit zájmy v ní sdružených uživatelů řádně a bez zbytečných průtahů vede s příslušným kolektivním správcem v souvislosti s takovým zásahem či ohrožením práva jednání směřující k uzavření smlouvy vyžadované tímto zákonem, nebo pokud souhlasí v této souvislosti s využitím zprostředkovatele podle tohoto zákona (§ 102).
(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčen nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé odměny podle zvláštních právních předpisů6b).
(3) Překážka uplatnění zdržovacího nároku podle odstavce 1 nevzniká či odpadá, pokud by neuplatnění zdržovacího nároku bylo v rozporu s oprávněnými společnými zájmy nositelů práv, zejména proto, že by z jednání uživatele nebo osoby oprávněné hájit zájmy v ní sdružených uživatelů byl zřejmý úmysl smlouvu uvedenou v odstavci 1 neuzavřít nebo by bylo ohroženo splnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů6b).

§ 101

 

Kolektivní a hromadné smlouvy


(1) Kolektivní správce poskytuje smlouvami podle § 100 odst. 1 písm. h) bodu 1 oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany určené buď jednotlivě, nebo hromadně, což zahrnuje všechny předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravuje. Pokud kolektivní správce poskytne oprávnění k výkonu práva k hromadně určeným předmětům ochrany (pro účely tohoto zákona "hromadná smlouva") a pokud jsou pro rozdělení vybraných odměn potřebné údaje uživatele o užití konkrétních předmětů ochrany, je kolektivní správce oprávněn takové údaje od uživatele požadovat. Hromadná smlouva musí být sjednána písemně. Ustanovení předchozí věty se vztahuje přiměřeně i na smlouvy podle § 100 odst. 1 písm. h) bodů 2 až 4.
(2) Kolektivní správce nesmí uživatelům předmětů ochrany ukládat omezení, která přesahují rámec ochrany stanovené tímto zákonem.
(3) Povinnost podle § 100 odst. 1 písm. h) kolektivní správce nemá, bylo-li by uzavření smlouvy v rozporu s oprávněnými společnými zájmy nositelů práv, nebo jde-li o návrh na uzavření smlouvy, kterou má být poskytnuto oprávnění vztahující se k předmětu ochrany jednotlivě určenému, bylo-li by uzavření smlouvy v rozporu s oprávněnými zájmy nositele práv k takovému předmětu ochrany.
(4) Povinnost uzavřít podle § 100 odst. 1 písm. h) smlouvu s právnickou osobou sdružující uživatele (pro účely tohoto zákona "kolektivní smlouva") kolektivní správce nemá ani tehdy, nelze-li na něm uzavření takové smlouvy spravedlivě požadovat pro zanedbatelný počet uživatelů, které taková osoba sdružuje.
(5) Kolektivní smlouva musí být sjednána písemně a jednotlivým sdruženým uživatelům z ní vznikají práva a povinnosti vůči kolektivnímu správci přímo; tím není dotčeno, že kolektivní správce jedná na účet nositelů práv.
(6) Kolektivní správce je oprávněn uživateli, který je vůči němu v prodlení se zaplacením odměny a tuto odměnu nezaplatí ani v dodatečné třicetidenní lhůtě za tím účelem kolektivním správcem poskytnuté, dočasně, na dobu prodlení, zakázat užití předmětů ochrany, ke kterému by byl uživatel jinak ze smlouvy uzavřené s kolektivním správcem oprávněn.
(7) Kolektivnímu správci náleží i oprávnění stanovit zákaz podle § 72 odst. 4 a § 76 odst. 3 s tím, že jej může uplatnit jak pro jednotlivé, tak i pro všechny umělecké výkony a zvukové záznamy, k nimž práva kolektivně spravuje.
(8) Kolektivní správce je oprávněn poskytovat uživateli oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany pouze jako nevýhradní.
(9) Poskytne-li hromadnou smlouvou podle odstavce 1 příslušný kolektivní správce licenci
a) k provozování uměleckých výkonů ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo k provozování takových zvukových záznamů,

b) k nedivadelnímu provozování hudebních děl s textem či bez textu ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům,

c) k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání určitého druhu děl,

d) k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání určitého druhu děl, uměleckých výkonů, zvukových záznamů nebo zvukově obrazových záznamů,

e) k půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla s výjimkou počítačového programu nebo k půjčování díla nebo výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam a k půjčování takových záznamů,

f) k zpřístupňování díla, zahrnující i zhotovení rozmnoženiny zveřejněného díla, knihovnou6a) jednotlivcům ze strany veřejnosti na požádání podle § 18 odst. 2 pro účely výzkumu a soukromého studia; toto ustanovení se nevztahuje na počítačové programy, zvukové a zvukově obrazové záznamy, vydané notové záznamy díla hudebního či hudebně dramatického a na díla, která jsou předmětem licenčních smluv, nebo jestliže to nositel práva zakázal,

g) k živému nedivadelnímu provozování díla, pokud provozování díla nesměřuje k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu,

platí, že je takto licence poskytnuta nejen ve vztahu k příslušným předmětům ochrany, a jde-li o díla, k příslušným druhům děl nositelů práv smluvně zastupovaných, ale i všech ostatních, kteří se pak považují za zastupované ze zákona. To neplatí pro díla audiovizuální ani díla audiovizuálně užitá, pokud jde o licenci podle písmene c) a e), ani pro takového smluvně nezastupovaného nositele práva, který vůči uživateli a příslušnému kolektivnímu správci účinky hromadné smlouvy pro konkrétní případ či pro všechny případy vyloučí; nemůže však vyloučit účinky hromadné smlouvy v případě licence podle písmene d).
(10) Příslušný kolektivní správce přihlíží při rozdělování a vyplácení odměn, které vybral na základě hromadné smlouvy podle odstavce 9 pro smluvně nezastupované nositele práva k takovým z nich, kteří se u něj za tímto účelem přihlásili k evidenci. Je povinen vyzvat k evidenci ty, pro které odměny vybral a kteří mu jsou známi.
(11) V případě, kdy uživatel předmětů ochrany uzavírá smlouvy, jejichž předmětem je poskytnutí oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravují více než dva kolektivní správci, je takový uživatel oprávněn požadovat, aby tito kolektivní správci pověřili uzavřením jediné smlouvy společného zástupce podle § 97 odst. 5. Toto ustanovení se použije obdobně i v případě uzavírání kolektivních smluv podle odstavce 4. Pro pověření společného zástupce kolektivních správců podle tohoto ustanovení platí, že se tím sleduje účelný výkon kolektivní správy.
(12) Kolektivní správce, kterému bylo podle § 98 odst. 7 uděleno oprávnění k vybírání odměn pro všechny autory, je povinen poskytnout odměny jinému kolektivnímu správci k rozdělení autorům, jejichž práva tento jiný kolektivní správce spravuje.

§ 102

 

Zprostředkovatelé kolektivních a hromadných smluv


(1) K usnadnění sjednávání kolektivních smluv, popřípadě smluv hromadných [§ 100 odst. 1 písm. h)] mohou smluvní strany využít jednoho nebo více zprostředkovatelů jmenovaných k tomu účelu ministerstvem z nezávislých odborníků. Zprostředkovatelem pro účely tohoto zákona může být zletilá fyzická osoba způsobilá k právním úkonům, která souhlasí s výkonem této činnosti. Seznam zprostředkovatelů je veřejně přístupný; vede jej ministerstvo s přihlédnutím k návrhům kolektivních správců a uživatelů, popř. jejich sdružení.
(2) Nedohodnou-li se smluvní strany na zprostředkovateli do 30 dnů od předložení návrhu kteroukoli smluvní stranou na sjednání smlouvy podle odstavce 1 zprostředkovatelem, určí zprostředkovatele ministerstvo do 14 dnů od předložení žádosti.
(3) Žádost předkládá zprostředkovateli kterákoli smluvní strana písemně. V žádosti uvede dosavadní stav jednání a připojí svůj návrh a stanovisko druhé smluvní strany. Smluvní strany jsou povinny si poskytovat při zprostředkování potřebnou součinnost.
(4) Zprostředkovatelé jsou povinni být nápomocni při jednání smluvních stran, popřípadě i předkládat stranám vlastní návrhy do 30 dnů od předložení žádosti.
(5) Nevyjádří-li žádná ze stran do 30 dnů od předložení návrhu zprostředkovatele podle odstavce 1 námitky k tomuto návrhu, má se za to, že jej strany přijaly.
(6) Zprostředkovatel má nárok na odměnu, na které se dohodnou smluvní strany, a na náhradu nutně vynaložených nákladů. Nedohodnou-li se smluvní strany se zprostředkovatelem na odměně za jeho činnost při sjednávání kolektivní či hromadné smlouvy, činí odměna zprostředkovatele dvojnásobek minimální mzdy platné pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou.7) Odměnu zprostředkovatele a náklady spojené s jeho činností nesou rovným dílem smluvní strany.

§ 103

 

Dohled ministerstva


(1) Ministerstvo vykonává dohled podle tohoto zákona nad kolektivními správci práv oprávněnými k výkonu kolektivní správy podle tohoto zákona.
(2) Ministerstvo je při výkonu dohledu podle odstavce 1 oprávněno
a) vyžádat si od kolektivního správce informace a předložení podkladů, které jsou potřebné pro výkon dohledu,

b) zjišťovat, zda nedochází k porušování povinností uložených tímto zákonem,

c) ukládat při zjištění závad v dodržování tohoto zákona povinnost k nápravě, stanovit k jejímu splnění přiměřenou lhůtu a ukládat pokuty.

(3) Kolektivní správce je povinen v přiměřené lhůtě stanovené ministerstvem poskytnout pravdivé a úplné informace a součinnost odpovídající oprávněním ministerstva podle odstavce 2.
(4) Náklady vzniklé kolektivnímu správci v souvislosti s prováděním dohledu ministerstva podle odstavce 2 nese tento kolektivní správce.
(5) Nesplní-li kolektivní správce uloženou povinnost k nápravě ve stanovené lhůtě, může mu ministerstvo ke splnění uložené povinnosti uložit donucovací pokutu až do výše 100 000 Kč, a to i opakovaně. Úhrn takto uložených donucovacích pokut nesmí převyšovat 500 000 Kč.
(6) Kolektivnímu správci, který nesplnil povinnost podle odstavce 3, může ministerstvo uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, a to i opakovaně, nesplnil-li povinnost ani ve lhůtě nově stanovené ministerstvem. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout částku 200 000 Kč. Řízení o uložení pořádkové pokuty lze zahájit nejpozději do 1 měsíce ode dne nesplnění povinnosti.
(7) Zjistí-li ministerstvo porušení povinností kolektivního správce, které pro něj vyplývají z tohoto zákona, může uložit kolektivnímu správci pokutu až do výše 500 000 Kč. Pokuta může být uložena i opakovaně. Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ministerstvo zjistí, že došlo k porušení povinnosti. Při stanovení výše pokuty ministerstvo přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a ke způsobenému následku.
(8) Pokuty vybírá a vymáhá ministerstvo a jsou příjmem Státního fondu kultury České republiky.
(9) Uložením povinnosti k nápravě a pokuty podle tohoto zákona není dotčena odpovědnost podle jiných právních předpisů.
(10) Dohledem ministerstva není dotčen dozor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zvláštního právního předpisu8).

§ 104

 

Pravidla pro rozdělování odměn vybraných
kolektivním správcem


(1) Z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. a) a c) přísluší,
a) jde-li o přístroj k zhotovení zvukových záznamů a z nenahraných nosičů zvukových záznamů, autorům 50 % a výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů 50 %, o něž se dělí stejným dílem,

b) jde-li o přístroj k zhotovení zvukově obrazových záznamů a z nenahraných nosičů takových záznamů, 60 % autorům, zejména režisérům audiovizuálních děl, autorům děl literárních, dramatických a hudebně dramatických, autorům děl hudebních s textem nebo bez textu, kameramanům, architektům, scénografům, kostýmním výtvarníkům, výtvarníkům a autorům děl choreografických a pantomimických, a 40 % výkonným umělcům a výrobcům zvukově obrazových záznamů (z toho 25 % výrobcům zvukově obrazových záznamů a 15 % výkonným umělcům).

(2) Z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. a) a c), nejedná-li se o odměny podle odstavce 1, a z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. b) a odst. 4 přísluší 60 % autorům (z toho 45 % autorům děl literárních včetně děl vědeckých a děl kartografických a 15 % autorům děl výtvarných umění) a 40 % nakladatelům vydaných děl.
(3) Z odměn vybraných podle § 37 odst. 2 přísluší 75 % autorům děl literárních, včetně děl vědeckých a děl kartografických, a 25 % autorům děl výtvarných.

Úprava kolektivní správy práv je vždy velmi diskutovanou záležitostí. V zemích EU existují různé právní formy kolektivního správce od občanských sdružení, přes státní organizace až po osoby soukromého práva. Světová organizace duševního vlastnictví vypracovala studii a doporučení k úpravě kolektivní správy. Uvádí tyto principy.

Kolektivní správa je nezbytná tam, kde individuální výkon práv je nemožný nebo hospodářsky nevýhodný. Kolektivní správa je ospravedlnitelná všude tam, kde by musela být upravena zákonná licence.

Povinná kolektivní správa by neměla zahrnovat výlučná práva upravená Bernskou úmluvou a Římskou úmluvou, která nemohou být omezena jen na právo na odměnu. I v případě kolektivně spravovaného práva na odměnu je povinná správa ospravedlnitelná, jestliže je nepostradatelná za daných okolností.

Kolektivní správa je výlučná a zahrnuje jak vyjednávání o odměnách a dalších podmínkách, tak užití, licence, monitorování užití, uplatnění práv a vybírání odměn a jejich rozdělování. Částečná kolektivní správa výlučných práv je dovolená (např. vybírání odměn a jejich rozdělování, jestliže nositel práva poskytuje licenci přímo).

Kolektivní správa práva na odměnu (např. za rozmnožování pro osobní potřebu) je nezbytnou součástí této správy a má přednost před kogentní úpravou.

Rozhodnutí o tom, zda má být kolektivní správa obecná či specializovaná na určitá práva a určité kategorie nositelů se ponechává na vnitrostátní úpravě.

Zásadním pravidlem je, aby byl pouze jeden kolektivní správce pro stejnou kategorii práv v každé zemi. Existence dvou či více kolektivních správců ve stejné oblasti může omezit či dokonce vyloučit přednosti kolektivní správy.

Právní forma kolektivního správce (zda jím má být osoba podle veřejného či soukromého práva) závisí na politických, hospodářských a právních podmínkách a tradicích v tom kterém státě. Lze dát přednost osobám soukromého práva, pokud podmínky státu nevyžadují, aby byl kolektivní správce osobou veřejného práva.

Jestliže existuje jen jeden kolektivní správce pro stejnou kategorii práv a uděluje licenci hromadně pro všechny předměty ochrany, k nimž právo kolektivně spravuje, platí zákonná domněnka, že tak činí i za nezastupované nositele práv. Takový kolektivní správce zaručuje uživateli, že nezastupovaný nositel práva nebude vůči němu uplatňovat individuální nárok.

Státní dozor nad výkonem kolektivní správy je zárukou, že kolektivním správcem je pouze osoba, která splňuje právní, odborné a materiální podmínky pro efektivní správu práv včetně rovného zacházení s nositeli různých práv.

Metody a pravidla vybírání a rozdělování odměn a jiné důležité aspekty kolektivní správy si musí určit nositelé práv sami nebo orgány, které je podle statutu reprezentují.

Kolektivní správce zpřístupní zastupovaným nositelům práv pravidelné a dostatečné informace o své činnosti a tyto informace poskytne též zahraničnímu kolektivnímu správci práv, jehož autory zastupuje na svém území.

Státní dohled a zásahy týkající se vytváření a uplatňování tarifů a jiných licenčních podmínek kolektivním správcem, který má z pohledu uživatelů skutečné monopolní postavení, je přípustné jenom pokud se tak zabrání zneužití monopolu kolektivního správce.

Vyšší tarify uplatňované v jednom státě, na rozdíl od nižších tarifů v jiném státě, nejsou zneužitím monopolu, neboť mohou odpovídat výlučnosti práv, rozsahu poskytnutých práv, hodnotě repertoáru a služeb poskytovaných kolektivním správcem a kupní síle uživatelů v tom kterém státě.

Právní úprava kolektivní správy má umožnit kolektivním správcům jejich monitorovací a výběrčí činnost. Spolupráce uživatelů s kolektivním správcem musí být stanovena jako povinnost, např. povinnost předkládat žádosti o licenci a poskytovat programy. Sankce a jiná vynucovací opatření by měly být uplatněny vůči uživateli, který bezdůvodně činnosti kolektivního správce zabraňuje.

Kolektivní správce má nárok jen na náhradu skutečných nákladů vynaložených na kolektivní správu a vybrané odměny může používat na jiné, např. kulturní a sociální, účely jen pokud nositelé práv včetně cizích nositelů, nebo orgány, které nositele práv reprezentují, s takovým užitím souhlasí.

Vybrané odměny snížené o srážky ad 15 musí být pokud možno rozděleny mezi nositele práv s přihlédnutím ke skutečnému užití jejich děl.

Cizí nositelé práv zastupovaní kolektivním správcem požívají stejné zacházení, jaké se poskytuje nositelům práv sdruženým v osobě kolektivního správce, resp. občanům toho kterého státu.

Kolektivní správce může plnit i jiné úkoly než je kolektivní správa práv, avšak náklady na takovou činnost nesmí být k tíži odměn vybraných v rámci kolektivní správy.

V hlavě IV se upravuje institut kolektivní správy, významný z hlediska správy práv autorů, výkonných umělců a jiných nositelů práv souvisejících s právem autorským. Účelem kolektivní správy práv podle § 95 je zejména efektivně spravovat majetková práva autorů a nositelů práv souvisejících, zpřístupňovat předměty ochrany veřejnosti, ale také uplatňovat ochranu těchto práv. Ochranná úloha kolektivního správce vystupuje do popředí, zejména tam, kde jsou kolektivně spravovaná výlučná práva nositelů práv. Jestliže totiž autor či jiný nositel práv nemůže sám spravovat svá práva a kontrolovat šíření svých předmětů ochrany, není nezbytné stanovit úplatné zákonné licence, ale umožnit kolektivní správu takových výlučných práv.

Kolektivní správou práv je zastupování autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a dalších nositelů práv souvisejících, ale také osob, kterým je svěřen ze zákona výkon majetkových práv. Dále se uvádí, co výkonem kolektivní správy není.

V § 96 se uvádějí práva povinně kolektivně spravovaná. Jde především o užití, ke kterému není třeba souhlasu nositele práv, avšak právo na odměnu je autorovi zachováno, tedy o tzv. pravé zákonné licence. Typickým příkladem práva kolektivně spravovaného je právo na odměnu výkonného umělce a výrobce zvukového záznamu za rozhlasové či televizní vysílání zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům. Do této skupiny patří i právo na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla. V autorském zákoně se předjímá navrhovaná úprava v EU, kterou se transformuje právo na slušné )nejde vlastně už o podíl na rozdílu v ceně docílené při prodeji díla, neboť nemusí být srovnávána cena, za kterou se originál díla realizuje na trhu s cenou při prvním prodeji autorem; základem pro výpočet odměny je jen cena dosažená při druhém, popř. dalším prodeji, právo na odměnu nepřísluší při soukromém prodeji mezi vlastníkem a nabyvatelem jako soukromými osobami, c) právo se výslovně nevztahuje na druhý, resp. další prodej rukopisů spisovatelů a skladatelů.

Osobou povinnou přitom není vlastník originálu, který dílo prodává, nýbrž ten kdo prodej realizuje (pořadatel aukce či majitel obchodu). Aby se povinnost zaplatit odměnu neobcházela, spravuje toto právo na odměnu kolektivní správce, kterému je prodejce povinen poskytovat pro rozdělení odměny veškeré podklady. I když je toto právo na odměnu povinně kolektivně spravované, plyne odměna konkrétnímu oprávněnému subjektu a v tom se odlišuje od jiných kolektivně spravovaných práv na odměnu, jež přísluší autorům na základě vyúčtovacích řádů.

Druhou skupinu tvoří právo na vybírání odměny za pronájem či půjčování, které je svou povahou výlučným právem autora či jiného nositele práv, avšak v souvislosti s domněnkou výkonu tohoto výlučného práva, např. výrobcem zvukově obrazového záznamu, pokud jde o dílo audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, zůstává autorovi či výkonnému umělci pouze právo na odměnu kolektivně spravované. Třetí skupinu potom tvoří výlučná práva kolektivně spravovaná, jako je právo na užití kabelovým přenosem vysílání děl, živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový záznam, s výjimkou záznamu vydaného k obchodním účelům, a zvukových či zvukově obrazových záznamů podle směrnice 93/83/EHS.

Podle odstavce 2 jsou nositelé práv zastoupeni ze zákona kolektivním správcem nejen pro výkon práv, ale také pro domáhání se nároku na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, vůči tomu, kdo neoprávněně užívá předmět chráněný autorským právem a právy souvisejícími.

Vybrané odměny náležejí nejen nositelům práv, které kolektivní správce zastupuje na základě smlouvy, ale též nezastupovaným nositelům, kteří se u něj přihlásili k evidenci.

V odstavci 4 je upravena povinnost provozovatele kabelového přenosu uvědomit o svém oprávnění k takovému provozování příslušné kolektivní správce a souvisí s povinně kolektivně spravovaným právem podle odstavce 1 písm. c).

V § 97 se upravují náležitosti, které musí splňovat kolektivní správce. V současnosti ochranné organizace autorské vykonávající hromadnou správu práv existují jako občanská sdružení. Princip sdružení se zachovává i v nové úpravě, neboť nejlépe vyhovuje zásadě účasti zastupovaných nositelů práv na demokratickém řízení kolektivního správce a rozhodování o rozdělování vybraných odměn, jakož i o jiných významných otázkách, valnou hromadnou všech zastupovaných nositelů práv. V odstavci 5 jsou upraveny dva případy, ve kterých může kolektivní správce pověřit zastupováním při výkonu jím kolektivně spravovaných práv jinou osobu. Toto ustanovení je nezbytné z hlediska recipročních smluv uzavíraných kolektivními správci vykonávajícími správu v různých zemích. Reciproční smlouvy umožňují, aby např. český uživatel hudebních děl získal přístup k celosvětovému repertoáru jen prostřednictvím kolektivního správce se sídlem v ČR. Kolektivní zástupce může pověřit zastupováním jiného tuzemského kolektivního správce jenom v těch případech, jestliže se tím sleduje účelný výkon kolektivní správy. Jde především o kolektivní správu práva na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro soukromou potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, na kterém jsou zaznamenána díla a výkony, event. k nimž přísluší právo dalším nositelům práv.

Bylo třeba také zdůraznit, že dohody o sdružení nositelů práv v osobě kolektivního správce a dohody uzavírané mezi kolektivními správci k efektivnějšímu výkonu kolektivní správy nelze považovat za dohody, kterými by docházelo k narušení hospodářské soutěže.

Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy upravuje § 98. Důležitou náležitostí žádosti je mj. návrh rozúčtovacího řádu, obsahujícího pravidla pro výplatu vybraných odměn. Rozúčtovací řád podléhá schválení zastupovanými nositeli práv na valné hromadě.

V odstavcích 5 až 7 je upraven postup ministerstva při udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy práv žadateli. Oprávnění se uděluje ve správním řízení a na udělení oprávnění není právní nárok.

Důvody k odejmutí oprávnění, jakož i postup ministerstva v této věci upravuje § 99. Udělení i odejmutí oprávnění k výkonu kolektivní správy práv je správním rozhodnutím.

Ustanovení § 100 upravuje velmi detailně vztahy kolektivního správce k zastupovaným nositelům práv a k uživatelům předmětů ochrany, resp. práva a povinnosti kolektivního správce. Zároveň v odstavci 5 upravuje právní domněnku pro případ, že za provozovatele veřejné hudební produkce se považuje i provozovatel provozovny či jiného prostoru, jestliže k uspořádání produkce provozovnu poskytne a nesdělí příslušnému kolektivním správci údaje potřebné pro identifikaci provozovatele hudební produkce. V odstavci 6 se upravuje povinnost provozovatele živé veřejné hudební produkce oznámit její konání a její program včas příslušnému kolektivnímu správci, neboť při nesplnění této povinnosti se má za to, že na veřejné produkci jsou provozována hudební díla autorů, jejichž práva kolektivní správce spravuje.

V § 101 se upravují kolektivní a hromadné smlouvy, kterými kolektivní správce poskytuje oprávnění k užití předmětů ochrany. Pojmy kolektivní a hromadné smlouvy se užívají v oblasti autorského práva a práv souvisejících tradičně již od roku 1954.

V odstavci 9 je upraven významný dosah účinnosti hromadných smluv, pokud jde o užití předmětů ochrany zde uvedená. Jen pro tyto případy platí, že těmito smlouvami poskytuje kolektivní správce uživatelům oprávnění k užití předmětů ochrany i těch nositelů práv, kteří jím nejsou zastoupeni, ale kteří mají možnost účinnost hromadných smluv vyloučit a udělit souhlas individuálně. Toto není možné vztáhnout na díla audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, pokud jde o licenci k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání děl, avšak ani pro toho, kdo účinky hromadné smlouvy vyloučí. Z logiky věci vyplývá, že takové vyloučení nemůže učinit, pokud jde o provozování rozhlasového nebo televizního vysílání předmětů chráněných autorským zákonem.

Postup sjednávání kolektivních a hromadných smluv pomocí nestranných zprostředkovatelů upravuje § 102. Tento postup výslovně umožňuje směrnice 93/83/EHS ve vztahu ke kabelovému přenosu, avšak tento institut se jeví vhodným využívat i v jiných případech, kdy může pomoci k uzavírání předmětných smluv.

Ustanovení § 103 upravuje dozor ministerstva nad dodržováním povinností kolektivního správce. V případě porušení povinností kolektivnímu správci, může ministerstvo uložit pokutu, která je příjmem Státního fondu kultury.

Ustanovení § 104 upravuje pravidla pro rozdělování odměn vybraných kolektivním správcem v konkrétně stanovených případech; jde o odměny stanovené v příloze zákona.

 

HLAVA V

 

SOUBĚH OCHRANY

 

§ 105


Právo autorské není dotčeno právy souvisejícími s právem autorským ani právem pořizovatele databáze k jím pořízené databázi. Ochrana děl podle práva autorského nevylučuje ochranu stanovenou zvláštními právními předpisy.

HLAVA VI

 

SPRÁVNÍ DELIKTY

 

§ 105a

 

Přestupky


(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi,

b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, nebo

c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 150 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 100 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 50 000 Kč.

§ 105b

 

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob


(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi,

b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, nebo

c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta do 150 000 Kč, za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) pokuta do 100 000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. c) pokuta do 50 000 Kč.

§ 105c

 

Společná ustanovení


(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
(2) Při určení výměry pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Správní delikty podle tohoto zákona v přenesené působnosti projednává v prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu byl správní delikt spáchán.
(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby8a) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(6) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil.

HLAVA VII

 

USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

 

§ 106

 

Ustanovení přechodná


(1) Tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti z nich vzniklé, jakož i práva z odpovědnosti za porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práva, které se podle odstavce 1 řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Doba trvání majetkových práv se řídí tímto zákonem i tehdy, začala-li běžet před jeho nabytím účinnosti. Pokud již doba trvání těchto práv před nabytím účinnosti tohoto zákona uplynula a podle tohoto zákona by ještě trvala, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se obnovuje na dobu zbývající. Rozmnoženiny předmětů ochrany, ke kterým se doba trvání majetkových práv obnovuje, oprávněně pořízené před nabytím účinnosti tohoto zákona lze však volně rozšiřovat ještě 2 roky po nabytí jeho účinnosti.
(4) Podle tohoto zákona jsou chráněny i předměty ochrany, které nebyly podle dosavadních předpisů chráněny [§ 1 písm. b) body 3, 5 a 6 a § 2 odst. 2] nebo jejichž obsah ochrany byl jiný než podle tohoto zákona. Za výrobce českého zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1.1. 1950 do 31. 12. 1964 se považuje Národní filmový archiv.9) Za výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálních děl zveřejněných v době od 1. 1. 1965 do 31. 12. 1991, k nimž podle zvláštních právních předpisů10) vykonává práva autorská Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, se považuje tento fond.
(5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno právo hospodaření Národního filmového archivu k originálnímu nosiči záznamu audiovizuálního díla.
(6) Ustanovení odstavce 4 věty prvé se použije přiměřeně, pokud jde o databáze podle § 88, avšak pouze byly-li zhotoveny nejdříve 15 let před účinností tohoto zákona.
(7) Oprávnění k výkonu hromadné správy udělená podle dosavadních předpisů se považují za oprávnění ke kolektivní správě práv podle tohoto zákona. Obsah a rozsah těchto oprávnění uvede ministerstvo do souladu s tímto zákonem a vydá příslušným osobám do 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona oprávnění nová.
(8) Správní řízení zahájená před účinností tohoto zákona se ukončí podle tohoto zákona.

Ustanovení odstavce 1 a 2 upravují, jak se posuzují a čím se řídí právní vztahy vzniklé za účinnosti dosavadní právní úpravy po dni nabytí účinnosti nového zákona. Vzhledem k nové koncepci úpravy autorskoprávních vztahů v zákoně nebylo možné přijmout konstrukci, že se právní vztahy vzniklé před jeho účinností řídí ode dne jeho účinnosti novou úpravou. Byl proto zařazen do ustanovení § 106 odstavec 1, který vyjadřuje, že právní vztahy, které vznikly přede dnem účinnosti nového zákona, práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků ze smluv uzavřených přede dnem účinnosti nového zákona se řídí dosavadními předpisy.

Je třeba zdůraznit, že u práv z odpovědnosti za porušení závazků není rozhodující, zda tato práva vznikla přede dnem účinnosti nového zákona nebo po tomto dni, ale rozhodující je, že jde o práva vzniklá z porušení závazků, které vznikly před účinností nového zákona. Tato konstrukce byla zvolena zejména s ohledem na právní jistotu.

Podle dosavadních předpisů se až do zakončení posuzují též všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti nového zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, které se podle odstavce 1 řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti nového zákona.

Nový autorský zákon prodlužuje obecnou dobu trvání majetkových autorských práv z dosavadních 50 let na 70 let po smrti autora; dále prodlužuje z dosavadních 50 let na 70 let i zvláštní dobu trvání majetkových autorských práv, tj. takovou dobu, pro jejíž počátek není rozhodná smrt autora, ale okamžik zveřejnění díla. Odstavec 3 postihuje vlastně dva případy, a to prodloužení doby trvání autorských práv a obnovení (oživení) doby trvání autorských práv. K prodloužení doby trvání autorských práv dochází v těch případech, kdy doba trvání ke dni účinnosti nového zákona ještě neuplynula. Zároveň podle téhož ustanovení dochází k obnovení doby trvání autorských práv v těch případech, kde původní padesátiletá doba ochrany sice již uplynula, ale neuplynula ještě zákonem prodloužená doba sedmdesátiletá. K obnovení pak dochází jen v rozsahu zbytku doby počítané od jejího počátku do uplynutí sedmdesáti let. Podle konkrétního případu tak půjde o obnovení trvání autorských práv v rozsahu od 1 roku do 20 let.

Vzhledem k tomu, že obnovení ochrany majetkových autorských práv má být v souladu se zákonem provedeno ex nunc, tedy od doby účinnosti nového zákona, zdůrazňuje se, že nejde o ustanovení retroaktivní. Možná jde o úpravu ve vztahu k zásadám našeho autorského práva poněkud netradiční, je však na místě připomenout, že tuto koncepci zvolily i státy Evropské unie při vydání směrnice 93/98/EHS a byla použita i při sjednocování Německa. Konečně je tato koncepce jediným způsobem, jak zamezit diskriminaci vlastních občanů oproti zahraničním subjektům.

Poslední věta tohoto odstavce je pak velmi důležitá u takových předmětů ochrany, u nichž se ochrana obnovuje, a k jejichž užití došlo před účinností zákona a důsledky přetrvávají po jeho účinnosti. Legisvakance a dvouletá lhůta pro volné rozšiřování rozmnoženin předmětů ochrany oprávněně pořízených před účinností nového zákona, k nimž se ochrana obnovuje, je dostatečnou zárukou uplatnění práv třetích osob, které nabyly tato práva před účinností nového zákona v dobré víře, že užívají díla volná. Tuto delší lhůtu však nelze poskytnout u jiných způsobů užití, neboť u nich není možné spolehlivě rozlišit užití zahájená a užití připravovaná před nabytím účinnosti zákona.

V souladu s evropskou úpravou zákon zavádí nové předměty ochrany, zejména v oblasti práv souvisejících s právem autorským a právo sui generis, dále ve vztahu k některým již existujícím předmětům ochrany přiznává širší rozsah chráněných práv. Proto zákon upravuje v odstavci 4 důsledky, které jsou s tím spojeny. V souvislosti se změnou doby trvání práv k audiovizuálnímu dílu a prodloužením doby ochrany z 50 na 70 let, obnovuje se doba trvání majetkových práv autorských u audiovizuálních děl a nově je chráněno právo výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného po 1. 1. 1950. Za výrobce českého zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1. 1. 1950 do 31. 12. 1964 se považuje Národní filmový archiv. Za výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálních děl zveřejněných v době od 1. 1. 1965 do 31. 12. 1991 a v návaznosti na dosavadní úpravu, podle které vykonává autorská práva k těmto filmům Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, se považuje tento fond.

Právo hospodaření s originálními nosiči těchto záznamů jako s archiváliemi, náležejícími až dosud Národnímu filmovému archivu, zůstává nedotčeno.

Ustanovení odstavce 4 věty prvé se použije přiměřeně též pro nově chráněné právo sui generis zhotovitele databáze k jím zhotovené databázi, avšak ochrana se týká jen databází zhotovených maximálně 15 let před účinností nového zákona, tedy těch, u nichž patnáctiletá lhůta počítaná od zhotovení, popř. od zpřístupnění veřejnosti, dosud neuplynula.

Je oprávněným nárokem dosavadních organizací hromadné správy autorských práv, jimž bylo uděleno oprávnění podle § 5 zákona č. 237/1995 Sb., který se novým zákonem zrušuje, a současně i zájmem předkladatele návrhu, zachovat nepřerušený výkon svěřené správy práv fungujícími ochrannými organizacemi. Obsah a rozsah dříve udělených oprávnění je však ministerstvo povinno v zákonem stanovené lhůtě podle odstavce 7 uvést do souladu s novou úpravou.

V odstavci 8 se upravuje ukončení správního řízení zahájeného před účinností nového zákona.

 

§ 107

 

Ustanovení závěrečná


(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoli.
(2) Na díla a umělecké výkony cizích státních příslušníků a osob bez státní příslušnosti vztahují se ustanovení tohoto zákona podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů České republiky, a není-li jich, je-li zaručena vzájemnost.
(3) Není-li splněna žádná z podmínek uvedených v odstavci 2, vztahuje se tento zákon na díla autorů a výkony výkonných umělců, kteří nejsou státními občany České republiky, byla-li poprvé v České republice zveřejněna, anebo má-li zde autor či výkonný umělec bydliště.
(4) Trvání práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než ve státu původu díla.11)
(5) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na zvukové záznamy výrobců zvukových záznamů, kteří mají na území České republiky bydliště nebo sídlo; na zvukové záznamy zahraničních výrobců zvukových záznamů se vztahují za přiměřeného použití ustanovení odstavců 2 a 3.
(6) Na zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání, zveřejněná volná díla podle § 28 odst. 2, díla vydaná nakladatelem podle § 87 a databáze podle § 88 platí ustanovení odstavce 5 obdobně.

§ 107 upravuje vztahy s mezinárodním prvkem v tradičním pojetí. Nová úprava se v podstatě neliší od dosavadní platné úpravy.

Oproti předchozí právní úpravě se výslovně v odstavci 5 stanoví podmínky působnosti zákona i na zvukové záznamy zahraničních výrobců, aby se tak zamezilo nesprávnému výkladu, že práva zahraničních výrobců zvukově obrazových záznamů nejsou na území České republiky chráněna.

Obdobně je třeba výslovně stanovit, že působnost zákona v režimu odstavce § 5 se vztahuje i na zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání a nové předměty ochrany zde uvedené.

Pro účely harmonizace se směrnicí 93/83/EHS se výslovně upravuje působnost autorského zákona na satelitní vysílání, jestliže má vysílatel sídlo na území České republiky, i když vysílá stanicí umístěnou mimo území České republiky nebo opačně.

 

ČÁST DRUHÁ

 

Změna zákona o oceňování majetku

 

§ 108


Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), se mění takto:

1. V nadpisu § 17 se za slovo "poznatků" vkládá čárka a doplňují se slova "některých majetkových práv souvisejících s právem autorským a práv pořizovatele databáze".
2. V § 17 odst. 1 se za slovo "(know-how)" vkládá čárka a vkládají se slova včetně poznámky pod čarou č. 17a) "majetková práva, která jsou obsahem práv souvisejících s právem autorským, s výjimkou práv výkonných umělců, a majetková práva pořizovatele databáze,17a)
____________________

17a) Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).".

3. V § 17 odst. 3 písm. a) se na konci za slovy "písmene b)," doplňují slova "c) nebo d),".
4. V § 17 odst. 3 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí:
"c) činí u příslušných práv souvisejících s právem autorským takový počet let, který zbývá do ukončení padesátileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a), a

d) činí u práv pořizovatele databáze takový počet let, který zbývá do ukončení patnáctileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a).".

5. V § 17 se doplňuje odstavec 5, který zní:
"(5) Majetková práva autorská a majetková práva výkonných umělců jakožto práva nepřevoditelná se neoceňují.".

ČÁST TŘETÍ

 

Změna trestního zákona

 

§ 109


Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákonného opatření č. 10/1989 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 93/1992 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 103/1997 Sb., zákona č. 253/1997 Sb., zákona č. 92/1998 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 96/1999 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 210/1999 Sb., zákona č. 223/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 305/1999 Sb., zákona č. 327/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb., se mění takto:

1. V části druhé hlavě druhé v nadpisu oddílu čtvrtého se za slovo "právu" vkládá čárka a doplňují se slova "proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi".
2. V nadpisu § 152 se za slovo "práva" vkládá čárka a doplňují se slova "práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi".
3. V § 152 odstavec 1 zní:
"(1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.".

ČÁST ČTVRTÁ

 

Změna zákona o přestupcích

 

§ 110


Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb., se mění takto:

1. V § 32 odst. 1 písmeno a) zní:
"a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi,".

2. V § 32 odstavec 2 zní:
"(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 15 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. b) a c) lze uložit pokutu do 5 000 Kč.".

ČÁST PÁTÁ

 

Změna živnostenského zákona

 

§ 111


V § 3 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 356/1999 Sb., písmena b) a c) včetně poznámek pod čarou č. 2) a 2a) znějí:
"b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory,2)

c) výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským podle zvláštního právního předpisu,2a)

____________________

2) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových prvků, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.
Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.

2a) Zákon č. 121/2000 Sb.".

ČÁST ŠESTÁ

 

Změna zákona o daních z příjmů

 

§ 112


V § 4 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 3/2000 Sb. a zákona č. 103/2000 Sb., se za písmenem zd) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno ze), které včetně poznámky pod čarou č. 64a) zní:

"ze) příjmy plynoucí ve formě povinného výtisku na základě zvláštního právního předpisu64a) a ve formě autorské rozmnoženiny, v počtu obvyklém, přijaté v souvislosti s užitím předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským.

____________________

64a) Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích.
Zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven, ve znění zákona č. 425/1990 Sb.
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).".

ČÁST SEDMÁ

 

Změna zákona o některých podmínkách výroby,
šíření a archivování audiovizuálních děl

 

§ 113


V § 1 odst. 2 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, písmeno a) zní:
"a) výrobcem audiovizuálního díla osoba, z jejíhož podnětu a na jejíž odpovědnost byl záznam audiovizuálního díla poprvé pořízen,".

ČÁST OSMÁ

 

Změna zákona o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných

 

§ 114


V zákoně č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, se část I zrušuje.

ČÁST DEVÁTÁ

 

Změna zákona o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví

 

§ 115


V zákoně č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, se část druhá zrušuje.

ČÁST DESÁTÁ

 

Změna zákona o provozování rozhlasového
a televizního vysílání

 

§ 116


V zákoně č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 135/1997 Sb. a zákona č. 46/2000 Sb., se § 26 zrušuje.

ČÁST JEDENÁCTÁ

 

ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

 

§ 117


Zrušují se:

1. Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).

2. Zákon č. 89/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).

3. Zákon č. 86/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb., zákona č. 318/1993 Sb. a zákona č. 237/1995 Sb.

ČÁST DVANÁCTÁ

 

ÚČINNOST

 

§ 118


Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 2000.

____________________________________________________________

1) Směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů.
Směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s právem autorským, v platném znění.
Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se práva autorského a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu.
Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany práva autorského a určitých práv s ním souvisejících, v platném znění.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů práva autorského a práv s ním souvisejících v informační společnosti.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví.

1a) § 116 občanského zákoníku.

2) Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky.

3) Zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb.

4) Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

4a) § 14a odst. 3 a 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb.

4b) Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

4c) Čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EHS) 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

4d) Zákoník práce.

4e) § 66 odst. 2 obchodního zákoníku.

5) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

6) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb.

6a) Zákon č. 257/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6b) § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

7) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.

8a) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

9) § 6 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů.

10) Zákon č. 241/1992 Sb., ve znění zákona č. 273/1993 Sb.§ 14 zákona č. 273/1993 Sb.

11) Článek 5 odst. 4 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 (vyhláška č. 133/1980 Sb.).

Příloha k zákonu č. 121/2000 Sb.

 

Sazebník odměn při opětném prodeji originálu díla uměleckého, v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a v souvislosti s půjčováním děl

1. Osoby uvedené v  §24 odst. 6 jsou povinny odvádět odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého na území České republiky příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob. Odměna činí

a) 4%  z části kupní ceny do                           50 000 EUR,

b) 3%  z části kupní ceny nad        50 000 EUR do     200 000 EUR,

c) 1%  z části kupní ceny nad        200 000 EUR do    350 000 EUR,

d) 0,5%  z části kupní ceny nad      350 000 EUR do    500 000 EUR,

e) 0,25%  z části kupní ceny nad     500 000 EUR.

Celková částka odměny však nesmí přesáhnout 12 500 EUR.

2. Osoby uvedené v  §25 odst. 2 písm. a), popřípadě písm. d), které mají sídlo nebo trvalý pobyt, popřípadě pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

3. Jednorázové odměny příslušející při dovozu nebo přijetí nebo při prvním prodeji přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů činí 3% z prodejní ceny prodaných přístrojů, ať tyto přístroje umožňují nahrávání jenom zvuku nebo jenom obrazu nebo společně zvuku i obrazu nebo jiný záznam. U rozhlasových a televizních přijímačů, které umožňují zhotovení záznamu vysílání, činí odměna 1,5% z prodejní ceny prodaných přijímačů.

4. Osoby uvedené v  §25 odst. 2 písm. b), popřípadě písm. d), které mají sídlo nebo trvalý pobyt, popřípadě pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

5. Osoby uvedené v  §25 odst. 2 písm. e) jsou povinny odvádět odměnu příslušející podle §25 odst. 5 jednou ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

6. Odměna činí za jednu tiskovou rozmnoženinu díla

a) černobílou    0,20 Kč za stránku,

b) barevnou      0,40 Kč za stránku.

7. Pravděpodobný počet zhotovených tiskových rozmnoženin děl činí u poskytovatelů rozmnožovacích služeb

a) v prostorách knihoven, muzeí, galerií, školských a vzdělávacích zařízení 70% z celkového počtu tiskových rozmnoženin zhotovených poskytovatelem rozmnožovacích služeb za úplatu,

b) v prostorách archivů, státních úřadu a úřadů územních samosprávných celků a v prostorách jiných poskytovatelů rozmnožovacích služeb 20% z celkového počtu tiskových rozmnoženin zhotovených poskytovatelem rozmnožovacích služeb za úplatu.

8. Osoby uvedené v  §25 odst. 2 písm. c), popřípadě písm. d), které mají sídlo nebo místo podnikání, místo trvalého pobytu, popřípadě pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.

9. Za osoby uvedené v  §37 odst. 1 platí odměnu podle §37 odst. 2 jednou ročně příslušnému kolektivnímu správci stát.

10. Odměna za půjčování činí 0,50 Kč za jednu výpůjčku.



Čl. II zákona č. 216/2006 Sb.

Čl. II

 

Přechodná a závěrečná ustanovení


1. Pro částky vyjádřené v eurech se použije kurz vyhlašovaný Českou národní bankou ke dni uzavření smlouvy o převodu.
2. Doba trvání práva výrobce zvukového záznamu podle § 77 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí tímto zákonem i tehdy, začala-li běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud právo výrobce zvukového záznamu podle § 77 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniklo v období od 22. prosince 2002 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, obnovuje se toto právo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na zbývající dobu podle § 77 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Za výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1. ledna 1950 do 31. prosince 1992, k němuž Česká televize podle zákona č. 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, vykonává práva autorská, se považuje Česká televize.
4. Správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
5. Právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti z nich vzniklé, jakož i práva z odpovědnosti za porušení smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.

 

V Brně 1. ledna 2007