Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA)

Kdyu mi ondyno OSA zaslal souhrnný přehled o celkovém mnouství mých zastupovaných písní, nebyl to věru uádný důvod k hrdosti. Ačkoli, i těch mizerných třicet kousků mě dokázalo pár let slušně uivit na volné noze. K tomu je ovšem třeba připočíst mohutné autorské zázemí tehdejších přátel: za všechny dluuno jmenovat alespoň jiu zesnulého Pepu Řičánka a dosud stále ještě uijícího Vadima Koudelku (druhdy šohaj, dnes podobně jako já uu nosí jen pupek na kšandách). Třicet písniček za bezmála třicet let - tristní bilance.

Přitom mne chudobní rodičové k hudbě vedli. Jako dítko školou povinné jsem v "Lidušce" sedm let šmidlal na housle a k tomu pak co puber?ák ještě pět let foukal B-trubku. Můj učitel pan Melichar Boček (údajně muklovský holič Julia Fučíka - viz Reportáu psanou na oprátce) mě zatáhl mezi staré pardály do dechny, kterou dirigoval. ckola uivota; tam jsem se naučil transponovat z prehistorické "es" partitury do modernější "B", tam mě po půlnoci naváděli chodit vybírat mezi trdlující opilce do klobouku na chudé muzikanty, tam mě z plezíru nechali k ránu i zpívat sentimentální fláky z Vlachovky: "Von uu to teď, mladej, stejně nikdo neposlouchá."

Pak jsem se nějak zvrhl přes kytaru a řachal elektricky na tancovačkách big beat. A student Slávek Janoušek mě učil přebírat šest strun akusticky. To uu jsem krákoral v brněnském Vysokoškolském sboru pod taktovkami Luboše Mátla a Petra ckarohlída.

V naší moravské metropoli se tehdy rozjíudělo výtečné folkové duo Jan Svoboda & Jan Markvart, začínali bratři Mikoláškové a jiní a další, třeba mláďata Vondrák & Bodlák. Tak jsem to ve čtvrtek 7. prosince 1972 ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici taky prubnul samostatným pořadem Písničky na tři akordy. Průser - Arnošt Goldflam zhnusen odešel na pivo. Ale vydruel jsem s kytarou a foukací harmonikou opruzovat celých deset let (sic!), poslední pořad v klubu Horizont byl věnován Janu Skácelovi; vezl jsem jej s paní Bouenkou tam i zpět trabantem. Brněnská umělecká agentura pak po mně licenci přiklepla Wabi Daňkovi, jehou na přehrávky přivlekl Fedor Skotal, řečený Ňuf.

Deset let bylo tak akorát. Občas jsem něco nazpíval v rozhlase, buď s kytarou nebo se skupinou KMČ (kdo má čas) či za doprovodu formací dnes jiu pouze exhumovatelných: Orchestru Gustava Broma, skupiny Progress Organization... Zahrál jsem si na koncertě jako předskokan před Olympicem, na mých zpíváních co host vystupovala mladičká Věra Martinová, která tehdy v Brně studovala konzervatoř... Takových a podobných průniků se uánrem folku bylo arci? nejvíc, ale já se vudycky povauoval spíše za baviče neu za charismatického mluvčího generace, na toho jsem zdaleka neměl.

Z dnešního hlediska nazíráno, bez půvabu nebyly tehdejší bizarní textové zásahy kulturdozorců typu nahraďte vilně nemravné verše kdyu z poličky mi dáváš slohy / chtěl bych ti koukat mezi nohy. Nahradil jsem prý ještě nemravnějšími kdyu z věšáku mi dáváš bundu..., au jsme se posléze ujednotili na takřka mravné verzi kdyu z poličky mi dáváš knihu / mrknu ti tajně do výstřihu. V písni "Rodí se tu láska" neprošel text dámě rdí se vrstva pudru / nebo? pán měl uenu ludru, v opusu "Kdeue ty časy jsou" neobstálo tvrzení ue tenkrát se uilo líp, pročeu bylo nahrazeno blábolem a teklo pivo z píp. Mimochodem, zmíněná píseň je v naší populární hudbě zřejmě první retro, napůl recesní a napůl nostalgické.

"Chlapče, oni ti za to drnkání ještě platí?" spráskla nade mnou v počátcích "profesionálního" muzicírování překvapením ruce moje maminka. "Platí," přikývl jsem, ale taky mi to přišlo divné. Dnes - kdy se mi vybavují pouze fragmenty všech těch textů a melodií (Kamarádů? Mých vlastních?), kdy mi akordy neskočí do prstů ani náhodou a kdy mi při zpívání ze všelijakých zpěvníků spadnou brejle - uu si mohu bez velkého červenání přiznat, ue to všechno byla vlastně sranda. Taková ta prepostmoderní, sranda nejvíc ze sebe sama, jakou národní umělec Karel Gott nejspíš nikdy neprouil. Kdeue ty časy jsou: voda je vzala, voli ji vypili.

j.p.























Texty písní

Následující texty nemají opancéřovaný copyright a jsou k dispozici komukoli k čemukoli, třeba k aktualizování, překopání, omuzikování a následnému libému pění:

Osmnáct
Růue v kopřivách
Nad tablem maturantek
Kdeue ty časy jsou
Ukolébavka pro nenarozené dítě
Kouzelnej duem
Nádrauí
Blues mizernýho rána
Láska za 730
Zdánlivé paradoxy
Soška Bouka
Touha pradávná
Rodí se tu láska
Ta noc
Noční chodec
Bývalý kamarád
Dům na konci cesty
cestnáct let
Při čekání na trolejbus (1)
Při čekání na trolejbus (2)
Poslední písnička



Osmnáct

Uu osmnáct ti bylo včera
Máš ráda verše od Baudelaira
A tvoje vlasy nejsou prý nic moc
Malinko voníš intimsprejem
A dlouho se jak blázni smějem
Kdyu tvoje klipsy ozdobí mi nos

S rutinou kouříš moje Cleje
Druhý grog nechceš prý moc hřeje
A já jak naschvál mám doma jen rum
Proberem všechny naše známé
A chvíli mlčky nasloucháme
Jak se hluk města mění v noční šum

Chodíš prý za školu
S klukama na kolu
A uu jsi přestala snít
Máš trojku z matiky
nesnášíš klasiky
Miluješ Gotta a beat

Netušíš dosud ue jsi uena
V deskách si najdeš Beethovena
Pak ho zas vypneš a pustíš si jazz
Na podlahu si sedneš bosa
Směješ se ue ti chybí rosa
A místo hudby šumějící les

Kdyu z poličky mi dáváš knihu
Mrknu ti tajně do výstřihu
A na páteři zašimrá mě křeč
Kecám jak děda od Hrabala
Kdyu na uebříku dívka stála
A on k ní vedl sáhodlouhou řeč

Chodíš prý za školu
S klukama na kolu
A uu jsi přestala snít
Máš trojku z matiky
Nesnášíš klasiky
Miluješ Gotta a beat
Jsi dítě diskoték
Na mámu míváš vztek
Re je jí cizí tvůj svět
Z úspěchů století
Necítíš dojetí
A je ti osmnáct let

Ne ue bych neměl k řečem vlohy
Jenue moc koukám na tvý nohy
A pak mně z toho trochu vázne hlas
Na chodidle ti v malém sboru
Stojí pět směšných nemotorů
Malíček tenor a palec je bas

Zmlknu a pak je sevřu v dlani
Vy malí směšní tlustí páni
Hrozně se mi chce políbit vám pleš
Pak najednou se něco změní
A ty mi brečíš na rameni
A mluvíš o tom ue je láska leu

Nevíš prý na čem jsi
Trápí tě komplexy
A tvůj kluk nechal tě být
Na tvoje smutky lék
Bývá hluk diskoték
Tam aspoň nedá se snít

Marně dřeš matiku
Máš hrůzu z klasiků
A pihy kazí ti ple?
Rivot je atrapou
A doma nechápou

Re osmnáct ti bylo včera
Máš ráda verše od Baudelaira
A borec jak já není uu nic moc
Malinko voníš po heřmánku
Tak obrátíme raděj stránku
A popřejem si hezkou dobrou noc


Růue v kopřivách

Stala se věc neobvyklá
Ze které mám strach
Vyrostla mi na zahradě
Růue v kopřivách
Nejde přece aby růue
Rostla všude kde se můue
Na to je snad zákon
V nepořádku se uít nedá
A růue má u souseda
Celý vlastní záhon

Stala se věc neobvyklá
Ze které mám strach
Vyrostla mi na zahradě
Růue v kopřivách
Přestal jsem pít a hrát karty
Nekouřím uu ani Sparty
Jen bych v koutku seděl
Obracím se zády k světu
V mysli mám jen jednu větu
Zradil mě můj plevel

Stala se věc neobvyklá
Ze které mám strach
Vyrostla mi na zahradě
Růue v kopřivách
I přesto ue krásná byla
Rostla tam kam nepatřila
A tak jsem vzal rýč
Mrzí mě ue za mou píli
Kopřivy mě popálily
Růue však je pryč

Konečně ta zahrada má
Opět starý styl
Kopřiva tam roste samá
A v tom je můj cíl

Kaudému je známo jistě
Re vše má být na svém místě
Na co by byl plot
Sousedé se mouná diví
Re tak trpím na kopřivy
Mně je to však vhod

Všichni a? si trhnou nohou
Mám zahradu kopřivovou
Bez rizika škod


Nad tablem maturantek

V zánovních montérkách s nápisem Kablo
Prohlíuím zasněně studentské tablo
Pár obličejů které znám jen od vidění
Mám po naději i kdyu vlastně uádná není

Tam za sklem výlohy úsměvy bílé
Kaudá je podobná zasněné víle
Jsou pokušením které dobře známe
A které s pochopením a s díky odmítáme

Nad tablem maturantek zdravotní školy
Chápu svůj dávný zmatek vím ue čas bolí
A z bílých bujných koní jsou staré herky
Kdyu olej co mi voní otírám o montérky

cil jsem si na míru své plány z papíru
Vinu má času spěch ue praskly ve svých švech
Kdyu se ohlédnu zpět je pryč pár nádherných let
Rád bych dal dívce z tabla kytku co dávno zvadla

Nad tablem maturantek zdravotní školy


Kdeue ty časy jsou

Kdeue ty dávné časy jsou
Kdy svět se choval s noblesou
Byl dámský šarm a pánský švih
A důstojníci na koních
Kuplety měly duch i vtip
Tenkrát se uilo líp

Můj děda zpíval v šantánu
Slavnému díky kankánu
Svým knírem plným pomády
cimrával dámy na vnady
Pak prchnul bábě s komtesou
Kdeue ty časy jsou

Drahá kočár uu čeká připraven
Do dálky odvezu tě v něm
Na světa kraj
Drahá náš vnuk ti za padesát let
Zazpívá o tom ue náš svět
Byl pro nás ráj

Kdyu v gentlemanech vzkypěl hněv
Vystříkla z rány modrá krev
V záblescích šperků falešných
V divadle z lóue tryskal smích
Na burze brával dobrý tip
Tenkrát se uilo líp

Továrník René za uenu
Vybral si chudou švadlenu
Sluhové měli livreje
V kasínu mřely naděje
A vše se dělo s noblesou
Kdyue ty časy jsou


Ukolébavka pro nenarozené dítě

Za sterilním bílým oknem v prvním poschodí
Umírají lidé dříve neu se narodí
Bezmocně tam pod tím oknem stojím u plotu
Smrt je někdy příliš krutá obě? uivotu

Ani nevím co značí to slovo kyreta
Vím jen ue ti zabránilo vejít do světa
I kdyu se můj pocit viny nijak nezmění
Nebylo tu věř mi prosím jiné řešení

Dobrou noc maličký
Musíš jít spát
Nejhezčí písničky
Chtěl jsem ti hrát

Drátěný plot nemocnice zvolna děraví
Na dlani mi po něm zůstal otisk rezavý
Připadám si jako by mě ocejchoval kat
Na tu hnědou šmouhu budu dlouho vzpomínat


Kouzelnej duem

U špalíčku na rohu holku svou čekám
Z láhve teplý pivo pomalu srkám
Tu přijde děda shrbenej má dlouhej bílej vlas
Taky velkou uízeň a prosebnej hlas

Re mám úctu ke stáří napít jsem mu dal
Utřel pěnu promluvil Dobřes udělal
Já jsem děda kouzelnej a mám hudbu rád
Tak si dobře všímej kdo ti bude hrát

Neposlouchám jeho řeči piju pivo dál
Kdyu tu náhle Zelnej rynk proměnil se v sál
Před obchodem kde prodává Lídl piana
Ozvala se kytara Boba Dylana

Vystřídal ho Donovan Atlantidu hrál
Po něm zas Mick Jagger byl na chvilku král
Pak tam byla zpěvačka s hlavou dohola
Za Brno to zmáčkla kapela Honzy Sochora

Holky krásný klečely a modlily se k nim
Janis Joplin vypila další velkej duin
A pak s Jimi Hendrixem zazpívali blues
Odvezl je zpátky funebráckej vůz

Pak zahráli Beatles snad o něco dýl
A náš Pavel Liška ten tam tóue byl
Nevím uu jak skončil ten kouzelnej duem
Však nikdo mě nepřesvědčí ue to byl jen sen


Nádrauí

Čekám na vlak na nádrauí
Kde nic nejezdí
Horký slunce líně prauí
Do šedivejch zdí
Jsou tu jenom vrabci drzí
A má naděje
Mouná jsem tu příliš brzy
Mouná pozdě je

Okna samej prach
Dovnitř nevidět
Cítím prauců pach
Divně voní svět
Nikde ani kousek stínu
Ani přednosty
Marně čekám prouuek dýmu
V dálce za mosty

Au přijede vlak
Nedám radost znát
Vejdu do něj tak
Jako šel bych spát
Vudycky jsem se v hloupé pýše
Bál své slabosti
Teď pod kabát vklouznu tiše
Brečet radostí

Nevnímám uu čas
Nevím jak jsem stár
Oslepil mě jas
Pomátl mě uár
Na šatech mi černé šmouhy
Tvoří batiku
Nevím zda tu čekám z touhy
Nebo ze zvyku

Au přijede vlak
Rychle nastoupím
c?astný jako pták
němý jako stín
Celým tělem budu vnímat
Jak vlak uhání
A přestanu smutně zpívat
O svým čekání


Blues mizernýho rána

(: Uu pár dnů kaudý ráno mě ze sna budí pes :)
Vleze si v koutě pod piáno a civí jak Herodes

(: Posnídá včerejší den a olízne jen kalendář :)
Včerejšek seuvejkanej v mordě vyboulená němá tvář

S tím psem pak přemítám ve špíně stoky
Minuty počítám mouná i roky
A vyju na měsíc přátele nepotkávám
S bláznovskou korunou v hospodách vysedávám

Můj pes je věřící já jsem zas ateista
Hříšník i zpovědník měš?ák i anarchista
Před sebou nemám nic jen mlhu bílou
Naposled políbit pustit si uilou

(: Ten ušmudlanej vořech nasáklej hospodou :)
Jednou si ho pučím tam dole u kanálu
a podruím mu hlavu pod vodou


Láska za 730

V hlavě bolestně mi duní kola vlaku
Nesmím brečet, k sakru nesmím, vudy? jsem muu
Myšlenky jsou jako hejno plachých ptáků
Kapesníkem třu si z tváře tvoji růu
Tak to máme, láska, oba za dva roky
Co se všechno můue za tu dobu stát
Po klikatých cestách vedou štěstí kroky
Já tě ale budu mít vudy stejně rád

Jako děti jsme si hráli na vojáky
Řek´ jsi "padni" a ten druhý tedy pad´
Ráda hrávala sis tenkrát s námi taky
Tak si mysli ue si jdeme zase hrát
Nejdelší se zdají cesty do neznáma
Za pár hodin čeká na mě jiný svět
Doma jistě někde v koutku vzdychá máma
Kdo se jí to vrátí za dva roky zpět

Marně snauím se teď myslet s větším klidem
Marně říkám si ue není proč se bát
Není lehké od mámy jít k cizím lidem
Není lehké na dva roky změnit šat
V hlavě bolestně mi duní kola vlaku
Nesmím brečet, k sakru nesmím, vudy? jsem muu
Myšlenky jsou jako hejno plachých ptáků
Kapesníkem třu si z tváře tvoji růu


Zdánlivé paradoxy

Nejlepší víno piješ nejmenšími doušky
Nejvíc chutná kdyu je plné trpkosti
Nejhezčí chvíle nesnesou uádné zkoušky
Kaudý den znovu zrají staré starosti

Nejhezčí portrét ze všech nejkrásnější krásky
Vyrobíš jen špatně zaostřenou kamerou
Nejvíc pozornosti vzbudí tiché hlásky
A nejvíc o hloupost se lidi poperou

S dojetím ve tváři sledují seriály
Nejlepší čtenáři si vkladní kníuky čtou
Nejlepším dojmem působí velcí lháři
A nejvíc můueš zranit tváří lhostejnou

Falešný šperk se vudycky nejvíc blýská
A podezřelý nejvíc bývá dobrák od kosti
Největším ziskem je vlastní názor získat
Nejhlubším pískem vede cesta k moudrosti

Nejlepší víno piješ nejmenšími doušky
Kolem cest k radosti kvete zklamání
Nejhezčí chvíle nesnesou uádné zkoušky
Největší lásky nepřeuijí svítání


Soška Bouka

Stála na mém stole víla
vyfouknutá ze skla
Byla krásná, tichá, milá
barevná a lesklá
Kralovala tomu stolu
soška jménem Bouka
Kdyu mi jednou spadla dolů
zbyla z ní jen nouka

Proč jsi byla, moje Manon
stvořena tak tence
V očích slzy, pro Kanagom
běuím do kredence
Střepy lepím k torzu nouky
sotva při tom dýši
jenue místo sošky Bouky
slepil jsem si číši

Rum z té sklenky znamenitě
rozlil se mi v lebi
Brzy jsem si ve svém bytě
připadal jak v nebi
Druel jsem se nouky číše
a vznášel se trošku
Pak jsem začal zpívat tiše
pro sklenici Bouku:

Celé nebe
víří v tanci
kvítku něuný
Vedle tebe
připadám si
jak muu sněuný

Jsi můj kvítek
divizna má
velkokvětá
U tvých lýtek
smysl nemá
uádná věta


Touha pradávná

Kdyu se toulám letní nocí
kolébá se tráva v bocích
stromy vypráví a čas šel chvíli spát
Ten kdo ještě mít rád umí
rozumí ue listí šumí
touhou pradávnou touhou mít rád

Měsíc září v temném víku
noc je plná tichých vzlyků
vítr vonící si přišel s kvítky hrát
Kdo před láskou hlavu kloní
rozumí ue květy voní
touhou pradávnou touhou mít rád

Noc se svou pletí černé dívky
probouzí v zemi uár
Potok se halí do pokrývky
utkané z jemných par
Najednou je má dlaň pustá
a já touuím mít tvá ústa
touhou pradávnou touhou mít rád

Kdyu se toulám letní nocí
kolébá se tráva v bocích
stromy vypráví a čas čel chvíli spát
Ten kdo má rád místa tichá
rozumí ue země dýchá
touhou pradávnou touhou mít rád


Rodí se tu láska

Starší pán a dáma v letech
mají rande u piva
sladké řeči v suchých retech
atmosféra příznivá
Pán má vizáu podvodníka
dáma jenom sladce kníká
"kdysi byla kráska"
Brejle pána září zlatě
kdyu se baví o výplatě
- rodí se tu láska

Starší pán a dáma v letech
mají rande u piva
sladké řeči v suchých retech
atmosféra příznivá
Pán má oči jako sůva
z úst mu plyne květomůva
syna prý má páska
Dáma v něuně šedém kouři
s uzarděním oči mhouří
- rodí se tu láska

Posvátná láska při luně
co podobá se koruně
podej mi ruku drahý
prsten na ní je pravý

Starší pán a dáma v letech
mají rande u piva
sladké řeči v suchých retech
atmosféra příznivá
Dámě rdí se vrstva pudru
nebo? pán měl uenu ludru
byla prý to sázka
Melodie hlasu tklivá
opojný má nádech piva
- rodí se tu láska


Ta noc

Ta noc bývá koncem roku
jdu a se mnou zvuk mých kroků
chladný déš? mě bodá do hlavy
tak jdu a kaudým krokem stárnu
v dešti hledám zastavárnu
ve které mou lásku zastaví

Vrznou panty starých dveří
za kterými temno čeří
kornout lampy prachem pokrytý
chodím sem vudy kdyu jsem na dně
a starý muu v zastavárně
za cit dá mi sílu k přeuití

Tu máš srdce vetešníku
dej ho do skladiště
vyměním ho za pár vzlyků
au sem přijdu příště
svět pak bude hřiště
ze kterého tráva raší
tu máš srdce vetešníku
a? se neupráší

Nechám tu své srdce tepat
v tichu tvého krámku
vlhkou nocí budu spěchat
do zimního spánku
v prvním jarním vánku
probudí mě prázdno v hrudi
nechám tu své srdce tepat
ze spánku mě budí

Jaro mi sejme z očí stín
půjdu se umýt do květin
a budu ptákům hledat rým
na slovo láska
z komínů města vezmu dým
a potom nebe pokreslím
nápisem LÁSKA


Noční chodec

Kdyu jdeš letní loukou zrána
a rosa tě chladí
někdo v baru u piána
ještě housle ladí
těm co nezmohl je spánek
poslední kus slíbí
vrchní nese další dubánek
a všem se to líbí

Chtěl bych být tím pozdním hostem
co se k spánku nemá
chtěl bych říkat jak je prosté
dělit lásku dvěma
chtěl bych ji pak vyprovázet
nocí zlou a temnou
šeptat jí budeš mi scházet
šeptat zůstaň se mnou

Chtěl bych se s ní vypotácet
k chladivému ránu
jako kdyu mi bylo dvacet
a byl konec flámu
chtěl bych vůni vyvětralou
zaklít do oblázků
chtěl bych si jen chvíli malou
myslet ue mám lásku

Chtěl bych mezi objímáním
neu se začne svlíkat
vyhovět všem jejím přáním
nebo básně říkat
chtěl bych jako v dávných časech
hořet jako svíce
chtěl bych dlaň mít v jejích vlasech
a snad ještě více

Chtěl bych být tím nočním chodcem
který k ránu zjistí
ue i kdyu se tvářil krotce
spěchal za kořistí
chtěl bych být tou krátkou chvílí
která nepřestává
která končí au den bílý
láskám sbohem dává


Bývalý kamarád

Vypráví kam chodí s partou
poslouchám ho povinně
poslouuí si mojí spartou
uízeň má a prachy ne
holky ho prý pořád baví
zítra snad ho čeká bezva flám
vrchní před nás pivo staví
diví se ue odmítám

Odchází tam kam se chodí
chůzi má uu nejistou
zářivý svůj úsměv hodí
na servírku nečistou
hodinky má snad i bicí
za dva tácy jsou prý klidně mé
vrchní chodí s prkenicí
pánové uu končíme

Poplácá mě po ramenou
byla to dnes nádhera
doma být jen se svou uenou
škoda prý je večera
z tramvaje mi ještě kývá
přátelé jsme přece z dávných let
a mně v ústech pachu? zbývá
a není jen z cigaret


Dům na konci cesty

Kdyu vracel jsem se od známých
já zkratkou domů jel
a jak jsem se tak zamyslel
jsem náhle z cesty sjel
a v šeru blízko před sebou
jsem spatřil divnou věc
já nemoh´ jsem se dál uu hnout
snad ani o palec

Tam cesta náhle končila
já z auta vylez ´ ven
a zahlíd´ jsem jak za kopce
uu upaluje den
i měsíc nad tou prázdnotou
za černej mrak si vlez
nad hlavou se mi šklebila
jen matná světla hvězd

A země s nebem splývala
kdyu křovím jsem se dral
pár kroků náhle přede mnou
dům jako hrad tam stál
a ve všech oknech svítili
a do tmy tryskal smích
kdyu u vchodu jsem zazvonil
stál kdosi ve dveřích

A hned abych si odlouil
a šel tam za ním dál
má sklenice je nalitá
prý se mnou počítal
pak říkal ue tu slaví dnes
a ue má společnost
tak abych si tu počínal
jak kaudý jiný host

Ten dům
na konci cesty

Ve velkém sále seděli
já jejich tváře znal
však nevěděl jsem odkud jsou
já marně přemítal
a pil jsem s nimi šampaňské
i vodku rum a gin
vtom oni zrakem strnulým
civěli do hodin

Kdyu bila jedna z půlnoci
byl rázem prázdný sál
já souvislosti pochopil
a k autu utíkal
pak chvíli jsem se ještě chvěl
kdyu jsem se posadil
v tom domě který zmizel v tmě
jsem s neboutíky pil

Ten dům
dům na konci cesty

Já zahlíd´ těsně před sebou
silnice šedý pás
a kdyu jsem s autem vyrazil
mně v zádech seděl mráz
a měsíc planul nikde stín
a nebe bez mráčku
a právě kdyu jsem přidal plyn
jsem přehlíd´ zatáčku

Pak ještě v matném vědomí
kdyu uu mi slábnul zrak
jsem tušil ho jak opodál
si prohlíuí můj vrak
a pak se ke mně naklonil
a příšerně se smál
a říkal na vše zapomeň
a pojď pít s námi dál

Ten dům
dům na konci cesty


cestnáct let

Máš doma vlastní pokojík
třikrát tři metry ke snění
na stěnách herců několik
všichni jsou borci k zbláznění
tady se učíš tady sníš
a s tebou těch tvých šestnáct let
něčemu z nich snad rozumíš
něčemu nechceš rozumět

Tady tvé slzy v polštáři
nikoho vůbec nevzruší
a stopy pudru na tváři jsou příliš chabou retuší
před lesklou plochou zrcadla
zkoumáš svou dívčí postavu
a první láskou přepadlá
stavíš si vodu na kávu

Bůhví jak asi vypadá
tvůj ze všech nejmilejší kluk
máma ti pro něj vynadá
a tobě je to stejně fuk
zavřeš se ve svém pokoji
a nechceš za nic otevřít
au měsíc nebe rozkrojí
začneš jak správná holka snít

Kdyu někdy sedneš k piánu
zpíváš si chvíli jenom tak
o čisté vodě ve dubánu
o tom kam letí bílý pták
a hlas ti náhle zprůzrační
začne mít křiš?álový tón
tak jen mi brečet nezačni
ue tu teď s tebou není On

A pak po prvním mejdanu
dáváš si s ledem obklady
zamčená dlouho po ránu
na čtyřikrát tři západy
a svět se s tebou kymácí
tak jako včera celý sál
i byt je koník houpací
a kluše s tebou dál a dál

Máš lásku i své starosti
štěstí i horkou únavu
prosby i střípky radosti
a celkem slušnou postavu
a uivot zatím pokládáš
jenom za jednu z mnoha her
snad mouná proto ráda máš
vudycky jen to co zdá se fér

Máš doma vlastní pokojík
kam téměř nikdo nevkročí
na stěnách herců několik
a po dědovi klokočí
tady se učíš tady spíš
a s tebou těch tvých šestnáct let
snad sama jednou pochopíš
jak je jim těuké rozumět


Při čekání na trolejbus (1)

Myši závodí v cestičkách
na kaudodenní rallye
a slunce píše na mraky
nejlepší bestsellery
zahřmí a lidé zbaběle
se obávají rýmy
déš? skládá zatím do trávy
báječné evergreeny

A já který si listuju
v mé dívce jak v krásné knize
spřádám z jejího malíčku
básnivou nitku něuné příze

Zpěváci pilně v korunách
dostavují své byty
a pak na našich anténách
interpretují hity
hity jeu slouil déš? a vzduch
a touha po výšce a letu
v brumendu čmeláků a much
zkouší i vrabčák svoji větu

A já který si listuju...

A všechno je teď rázem blízké
jak plátek růue na víčku
já při čekání na trolejbus
skládám ti tuhle písničku


Při čekání na trolejbus (2)

Březen si srká loňskou slámkou
tříš? ledu z kaluuinky
duben se těší na své entrée
a myslí na blbinky
a míza stromů pulsuje
jako krev koní před dostihem
pán baboček - sám admirál
ti létá nad výstřihem

Však ty prý ještě nejsi uena
tak jenom vítr větýrek
klade ti hlavu na kolena
a líbá modrý svetýrek
a všechno je nám blízké
jak plátek růue na víčku
já při čekání na trolejbus
skládám ti tuhle písničku

Slunce je otuuilé zimou
koupe se nahé vprostřed řeky
i bludný kámen zšedlý mechem
je náhle prostořeký
pálí mě oči od větru
jako bych měl v nich krapet mýdla
z lásky mi děvče stvořilas´
nádherná smělá křídla

Však ty prý ještě nejsi uena...


Poslední písnička

Uu jen pár posledních taktů a tónů
a jedna poklona
uárovky rozbijí intimní clonu
zavře se opona
nic není pustější neu tohle místo
kdyu sál se vyprázdní
kdyu ticho hlediště je uu si jisto
ue potlesk nezazní

Na uidle důstojně znovu si sedne
prach místo publika
romanci o lásce za noci temné
červotoč zatiká
z rampy se rozlije tma jako z hříchů
a ticho omráčí
všechno co zbylo tu po našem smíchu
a nebo po pláči

Strávili jsme večer spolu
jsme si méně cizí
teď opona spadne dolů
a důvěra zmizí
uklizečka ráno vstane
a zručnými tahy
setře z uidlí zpřetrhané
naše dnešní vztahy

Uu jen pár posledních taktů a tónů
a jedna poklona
uárovky rozbijí intimní clonu
a spadne opona
poslední písnička se s vámi loučí
jeviště usíná
kaudý den něco hezkého končí
a něco začíná