René Descartes:
"larvatus prodeo“?
(1596-1650)
osobní pozn.: inspirovaly mě (v čas. posloupnosti) k
této přednášce přinejmenším dvě vlastní stati a jedna doprovodná francouzská:
MD, Kráčel
maskován...?, Filos. čas. 44/1996, č. 5, str. 782-810
MD, Intence a
její osud, aneb směřování Descartesovy metafyziky, v: Filosofické dílo René Descartesa, ed. A. Sobotková, Filosofia,
Praha 1998, str. 79-96
Pierre Riffard, Descartes
et l'ésotérisme, in: L'Esprit
cartésien: Quatrieme centenaire de la
naissance de Descartes, ed. B, Bourgeois-J. Havet, II. sv., J. Vrin, Paris
2000, str.911-16
původní editor sebraných Descartesových spisů Ch.
Adam v doprovodném životopise filosofa-vědce tvrdil, že byl Desc iniciován jako
"rozekrucián" (AT XII, str. 48 [viz pozn. 1 v MD [1996], str. 782])
tedy: "racionalista" jako
"okultista"?
encyklopedie Diderot
(8-svazková), 6. sv., Praha 1999,
str. 431, heslo "rosikruciáni": uvádí Bratrstvo Růžového kříže jako
tajnou společnost od 16. stol. (jiné zdroje uvádějí, že instituce existovala
teprve od r. 1614!)
apel na návrat k původním ideálům křesťanství
(propojeno s theosofií, alchymií, utopismem...)
ještě k nadpisu: "procházím (světem)
maskován"
takže "filosof s maskou"?*) (zasvěcenci
utajují příslušnost k esoterické společnosti, její rituál a vlastní mystické přesvědčení,
vč. případného uplatnění tajného písma k záznamu myšlenek ap.)
*) viz i W.
Weischedel, Zadní schodiště filosofie:
Myšlenky a všední život 34 velkých
filosofů, Votobia, Olomouc 1993 a 1995 [nově upraveno], str. 95-103
pak ovšem by sem též patřil zájem o astrologii,
alchymii, magii, víra v tajné síly (a jejich spirituální média)
viz i: B. Šindelář, Hon na čarodějnice (Západní a
střední Evropa v 16.-17. století), Svoboda, Praha 1986
losinský a šumperský hon na "čaro-dějnice"
v letech 1678-96 (kde na počátku všech běd byla hostie, která měla údajně
sloužit ke zvýšení dojivosti krav; a spolu s tím hrabivý soudce Boblig;
a posléze nezpůsobilost/strach zastavit jednou rozběhnutá kola bezpráví/pode-zíravosti
a existenční nejistoty
uvědomme si, že tohle se dálo na prahu
"osvícenského století" osmnáctého!
takže zpět k Descartesovi:
a) je znám jako racionalista, věrou byl katolík
b) r. 1623, když byl Desc v Paříži, sdělovali mu
přátelé, že jeho pobyt v Německu (na poč. 30-leté války) mnozí spojovali s
navázáním kontaktu s Bratrstvem Růžového kříže; později jeden z jeho názorových
odpůrců (Gisbert Voët, 1642) ho počastuje takovými přídomky, jako
že je atheista, děvkař, šarlatán, rozekrucián... (to měl Desc za sebou už text
svého Discours i prestižních Meditationes)
raději znovu od začátku:
léta 1616-19 (nar. 1596!): byl zvědav na to, co
slibují magicky založené disciplíny (četl mj. Magia naturalis Della Porty z 1558, ale i Ars brevis R. Lulla z 1308)
byl vzrušen magnetickou silou a možným vlivem hvězd
na lidi, ale hned si netroufal tím se zabývat (viz Regulae, VIII)
věděl, že alchymisté uznávají jako tři základní
substance tohoto světa sůl, síru a rtuť
pak 1637 v Discours
v I. části píše, že je "dobré zkoumat všechny (vědy), i ty
nejpověrčivější a nejklamavější ["les plus fausses"], aby se poznala
jejich pravá hodnota a člověk se vyvaroval toho, že jimi bude oklamán"
prvé písemné projevy (1618-21):
v Compendium
musicae (1618) ještě je asi poněkud ve stínu (mj. okultní) koncepce propojené
sympatie—antipatie, anebo si zatím neumí představit konečný soud ve věci (buben
z ovčí kůže nerezonuje, pokud zazní zároveň buben z vlčí kůže; což uváděl Della
Porta)
připouští ovšem, že ve věcech je "jedinečná
aktivní síla: láska, milosrdenství, harmonie"...
"1619": pokud "FRC" (Frères Rose-Croix) přinášejí něco nového, měli bychom o tom vědět; neměli
by ovšem parazitovat na dobré víře lidí (AT X, 193-6; srvn. A. Baillet [1691])
už 26. března 1619: odvrací se od projektu Lullova,
a chce vytvořit "une science aux fondements nouveaux" (AT X, p. 156)
okultno se jeví jako "umění" (ne-li jako
kouzlení iluzí)
"10. XI. 1619"--tři sny:
Descartesa navštívil "Duch Pravdy"
a otevřel mu poklady všech věd...
Desc se rozhodl, že vykoná pouť do Lorety
nato 11. 11. 1620 začíná se naléhavě zabývat "mathesis universalis" (že by ty
klíče k ní byly algebraické?)
poměrně rané a nedokončené Regulae (zima 1628-29) uvádějí, že:
naivním se jeví diskutovat "de naturae
arcanis", o vlivu nebes na zemi, o předvídání budoucnosti--bez ohledu na
to, zda je toho lidská mysl schopna (Regulae,
VIII; AT X, p. 398)
20. 11. 1629: "Sitôt que je vois seulement le
mot arcanum en quelque proposition,
je commence à en avoir mauvaise opinion." (AT I, p. 78)
dodává: ti, kdo předstírají "tajemství",
vždy najdou takové, kteří jim ochotně naslouchají
šarlatáni se spojí s naivky
(což takhle "svobodný
úsudek"?)
Discours (I. část; AT VI, p. 9):
"Et enfin, pour les mauvaises doctrines, je pensais
déjà connaître assez
ce qu'elles valaient, pour n’être plus sujet à être trompé ni par les
promesses d'un alchimiste, ni par les prédictions d'un astrologue, ni par les
impostures d'un magicien, ni par les artifices ou les vanteries d'aucun de ceux
qui font profession de savoir plus qu'ils ne savent."
ač křesťan a současně velký osnovatel světa vzájemně
oddělených substancí (včetně tzv. "karteziánského dualismu"),
distancuje se od těch, kdo se konkrétně vyjadřují o stavu duše po její smrti
(je v tomto ohledu přinejmenším rezervovaný; ač před smrtí se loučil se životem
podle katolického rituálu)—viz koresp. 3. 11. 1645/AT IV, p. 333
přitom nezapomínejme, že Desc hledal místo v těle
lidském, kde by mohla sídlit duše (glandula pinealis; s předpokládaným
propojením na reflexní mechaniku těla)
[šišinku nelze pojímat jako nějakou
"čakru"]
Desc nebyl ani animista, ani vitalista
nepřipojoval ke spirituální "duši" nějakou
další duši "vegetativní" ("senzitiv-ní"; či pleonasmaticky:
"animální")
životní pohyby spojoval s projevy mechaniky
(vždyť mimo-lidský život byl jen mechanický)
Desc uvažuje deduktivně (jen tak lze dle Desc-a
dospět k pravdě)
esoterika si hoví v analogiích/přirov-náních
(Paracelsus: žíly mikrokosmu jsou jako řeky makrokosmu); a velebí rozmanitého
typu "kvality" (jako zdroje jiných, ještě překvapivějších kvalit, jež
z nich "emanují")
s Desc-em začíná v 17. stol. ve fii, co před tím
začalo s Galileem ve fyzice—pokus o adekvátní vnímání a výklad světa na základě
jeho KVANTIT (s východiskem v číselném vyjádření základních vztahů, tj. mj.
diskontinuitně)
měli bychom asi vědět, že analytická práce s ideami
se stala Desc-ovi klíčovým bodem (po něm pak zvl. Johnu Lockeovi)
v "renesanci": představa, že realita má
univerzální základ; že by mělo stačit objevení univerzálního klíče k odhalení
všech tajemství světa
RD zahajuje novověkou fázi gnoseologie
"zázrak" objevu analytické geometrie (a
čeho je dokladem)
a) zkoumaná realita vykazuje skryté vlastnosti
své principiální jednoty
b) unifikující utváření této reality nelze
navodit uměle (na základě zkušenosti dodané dík smyslům), nýbrž tento postupně
odhalovaný stav tu musel být "a priori"
c) je očividný rozdíl mezi navenek patrnou
neuspořádaností (vnímanou smysly) a skrytým řádem (uvědomovaným rozumem)
d) pokud takový—nikoli okamžitě zjevný—řád
(intelektuálně překvapující a jen intelektem ozřejmovaný) tu již
"a priori" byl, je žádoucí se ptát po jeho tvůrci
e) tvůrcem entit, jejichž specifika je odhalielná
pouze intelektu, musí být souměřitelná entita, tedy intelekt
viz východiska ke tvrzením a)—e) v raném
Desc-ově Le Monde, ale i ve zralých Principia philosophiae
viz i MD [1998], str. 85
RD koncipoval konceptuální (a metafyzické) pojetí
hmoty, vůči níž pak stojí "změny v jejích částech" (pozorovatelné
smysly), jež se týkají přírody
podle RD duch koncipuje hmotu (jako substanční zdroj
účinků)—přičemž jen racionalita lidského ducha je způsobilá dospět ke koncepci
"hmoty"
lze na to navázat Předmluvou k fr. vyd. Principií (jež není v lat. pův. verzi):
metaforou o stromu, za jehož kořeny je považována Desc-em METAFYZIKA, za trup/kmen
FYZIKA,
a za hlavní větve LÉKAŘSTVÍ, ME-CHANIKA, MORÁLKA (AT
IX, p. 14; viz i MD [1998], str. 87)
metafyzika se posléze stává Desc-ovi oporou jeho
koncepce nesmrtelnosti
(ve školské praxi se hovoří jen
o "karteziánském dualismu")
(ani to okřídlené "cogito, ergo sum" není
už v Meditacích tak sebedůvěřivé!)
PÁR POZNÁMEK NA ZÁVĚR
pokud jde o Desc-a, připomíná se několik vazeb na
český kontext:
—že bojoval na Bílé hoře na straně "císařských"
—že snad v Praze viděl nějaké přístroje po Keplerovi
(který měl celkem 4 roky starost, aby dostal matku z
vězení ve Württenbergu, kde čelila obžalobě z čarodějnictví [v říjnu 1621 ji
dostal ze žaláře])
—že se setkal později také s Komenským (r. 1642)
JAK vychází ze smyslů a dospívá k božímu
zjevení
RD posléze i "já" opírá o spiritualitu
Boha, jehož derivátem je individuální odvozená spiritualita člověka
viz MD, Dvě
cesty--jeden cíl, in: Studia comeniana et historica, XXVI/1996, č. 55-56,
str. 297-309
—že čile korespondoval s princeznou Alžbětou
(Falckou, dcerou českého zimního krále), čehož plodem byl jeden z pozdních
Desc-ových spisů o vášních (Les passions
de l'âme)
ukázky viz ve Filosofický
časopis, 44/1996, č. 5, str. 717-30
(17/10/2000)