Cesta (cesty?) k lingvistické teorii
co je jejím předmětem?
otázky typu "Co je jazyk?" ("Jaké vlastnosti má jazyk?"--liší se tato otázka od předchozí? pokud ano, čím?)
"Jaké funkce jazyk plní?"
"Jaké vlastnosti musí mít objekt, aby si jazyk osvojil?"
proč "objekt"?
(protože: buďto biologický nebo na elektronice založený systém)
co jazyk(y) odlišuje od té reality, jejímž je "popisem"?
jeho "struktura", ale i sám její nositel: "znaky"
systém "znaků", jež nejsou kopiemi toho, co označují
takže možná jediná záruka adekvátnosti znaků (termínů) je v pojmech?
říci "Ujasněme si pojmy" je nenáležité!
to si uvědomil již např. John Locke
problém až v druhé pol. 20. stol.: zda lze považovat za rudimenty jazyka původní zvířecí dorozumívací signály (dokonce se uvažuje o "abstrakcích", jež jsou suplovány experimentálně člověkem vytvořenými výrazy pro komunikaci např. s šimpanzy bonobo)
pozn.: rozdíl mezi "jazykem" a "řečí"
jazyků je "nespočet", vzájemně se mnohdy značně liší
--co mají společného, lze možná zjistit důkladným a lopotným studiem pokud možno co největšího počtu jazyků (Joseph Greenberg, ed., Universals of Language, Cambr., Mass, MIT Press 1963)
--několik vhodně zvolených jazyků prozkoumat do hloubky, přitom vypátrat, které závažné rysy se opakovaně objevují ve všech dalších jazycích souboru (Noam Chomsky, Rules and Representtions, N. York, Columbia Univ. Press 1980)
ten příběh je ale dlouhý, delší než pouhých několik desetiletí
přinejmenším jisté předpoklady k "modernímu" studiu jazyka jako jevu byly dány na dvou přístupovách cestách:
analytická filosofie (logika jako jistá sémantika), počínaje Fregem (1848-1925, po 1879, počínaje Begriffsschrift) a B. Russellem (1872-1970, Principles of Mathematics--1903 a problém tříd jako "Russellův paradox", jako východiště k teorii typů)
naturalisticky a experimentálně pojatá psychologie behaviorismu (John Watson od 1913), proti introspekci, s důrazem na sledované funkce chování (jež jsou "nonmentální", v korelaci vůči fyzikálním stimulům zvenčí, takže responze je funkcí prostředí)
v lingvistice právě behaviorismus nahradil filologii (jako historickou mlluvnici jednotl. jazyků) empirickým studiem konkrétních řečových projevů při užívání jazyka (Leeonard Bloomfield, "lingv. behaviorismus"):
soustřeďování výpovědí mluvčích do korpusu a vytváření gramatiky, jež by jej popisovala (bez mentalistických exkursů)
ve filosofii (v logice): kongeniální behaviorismu byl "logický pozitivismus" (Rud. Carnap, Carl Hempel, Willard van Orman Quine; zprvu u všech tří aj. empir. základna bez psychologie: jediné, s čím lze počítat, je smyslový input z okolí, takže evidence věty je předem neurčitá, koncept významu je prázdný, prioritu mají observační výpovědi)
potřeba nových paradigmat k navození nových postojů/výsledků
kybernetika (Norb. Wiener, 1948)
neuronové sítě (Marvin Minsky, John McCarthy, od 1954)
AI (George Miller aj., 1956)
Herbert Simon, Allen Newell, Oliver Selfridge, J. Clifford Shaw... (mezi 1952-56)--Information Processing Language ("IPL")
**********
nositelem komunikace je VÝRAZ
sdělován je VÝZNAM
fonetickou podobu lze transkribovat (IPA = International Phonetic Alphabet)
výraz je sledem SLABIK (hlasitost či přízvuk, intonace)
uplatňuje se rozmanitým způsobem/efekty jazyk, rty, hlasivky
fonologická struktura méně problematická než sémantická
doprovodný problém: produkce a percepce slabik/jazyka (řeči)
jaký je svět mluvčího a příjemce sdělení/zprávy/informace
(jaká je zkušenost s tím světem na obou stranách)
jaké jsou logické vlastnosti významu
(co sám význam implikuje a čím je takto implikován)
jakým aktem je vyjádření nějakého sdělení/prosby/rozkazu...
(problematická může být/zřejmě je přesnost zformulování onoho významu)
FÓN: konkrétní jazykově vnímaný zvuk umožňující realizaci fonému (ALOFON: možná zvuková variace téhož fonému)
FONÉM: minimální zvuková jednotka umožňující významotvorná rozlišení
MORF: slabika s asociovaným významem v daném jazyce, výslovnostně nerozložitelná na samostatné významotvorné prvky
(nejmenší ustálený útvar nesoucí gramatický význam)
kup-ova-l-a: komenotvorná příp., (ne)koncový morf
MORFÉM: takové propojení výslovnosti a významu, že z nich lze odvodit celou třídu morfů
(morfy se svými variantami vyjadřují týž gramatický význam)
(týž fonologicky morf nemusí být sémanticky systémový;
a naopak při stejné sémantické formě mohou nastat případy, které nejsou fonologicky systémové [např. angl. "you" [sg.] a "thou"])
MORFONÉM: množina fonémů v rámci téhož morfému (střídnice v kmeni, v předponě či příponě--hlásková alternace)
př. navíc (znělost): hláfka, hlávek; dup, dubu
LEXIKA/LEXIKON: souborný celek výrazově-významových párů lexikálních jednotek (lexémů), jež mohou být i víceslovné (jako pojmenování [slunéčko sedmitečné] či frazémy [země zaslíbená])
LEXÉM: typizovaná jednotka lexikálního systému abstrahující od svých případných měnících se konkrétních projevů (u ohebných druhů slov)
př.: v jazycích s nepravidelnými slovesy: ač lze předvídat sémantickou formu/tvar, nelze předvídat fonologickou formu/tvar; pak narůstá počet lexémů pro jedno a totéž sloveso ("go" a "went" v angl.)
samostatným lexémem je např. v angl./fr. příznak množ. čísla "-s"
MORFOLOGIE: jak se lexémy kombinují, aby tvořily slova
(část gramatiky o slovních druzích)
SYNTAX: jak se lexémy kombinují, aby tvořily sousloví a věty
KOMBINACE LEXIKY, MORFOLOGIE A SYNTAXE = specifická síla k vyjádření očekávaného významu
(jen menšina významů je vyjádřitelná jednotlivými slovy)
REKURZE: rozvíjení prostředků souřadným a podřadným skládáním
souřadně počínaje dvouslovnými spojeními ("tento den"), koordinací ("tento den a zítřejší den")
podřadně např. "Myslel sis, že umím zpívat"; a dalšími kombinacemi: "Myslel sis, že já si myslím, že umím zpívat", "Myslel jsem si, že sis myslel, že já si myslím, že umím zpívat"... (přičemž význam složeného výrazu není rovnocenný významu jeho izolovaných složek)
jazyky rovněž disponují rozmanitými prostředky k větší efektivnosti sdělení bez nadměrného rozsahu:
AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ VĚTNÉ ("movement"):
"What did you all put the baskets in?" (in what?)
"What did you all put in the baskets?" (what in the baskets?) /T. Langendoen, Linguistic Theory, p. 240, in: B-well, art. 15/
ELIPSA (výpustka, "deletion"):
útvar srovnatelný s větou, leč neúplný
exoforický (situační) a endoforický (kontextový)
"Zlý pes!"
"Cos mu řekl?" "Aby přestal."
(ale i odpověď "I do'nt!")
GRAMATIKA: kommpletní analýza lexiky, morfologie, syntaxe
TEORIE GRAMATIKY: odpověď na otázku, jaká je třída všech možných gramatik (jaké vlastnosti má tato třída)
= UNIVERZÁLNÍ GRAMATIKA
plodný problém: jak si osvojujeme jazyk?
máme k tomu vrozené předpoklady?