Sebrané vtipy týdne

Svatí a hříšníci


Pohřeb

20. 3. 2001

Místní pohřební ústav se obrátil na nového faráře s prosbou, aby pronesl řeč u hrobu. Protože zesnulý neměl žádné příbuzné ani přátele a bude pohřben na obecní náklady, nemá jít o kompletní pohřeb, ale jenom o modlitbu nad hrobem.

Farář vyjel na hřbitov, ale ve městě to moc neznal, několikrát zabloudil a na hřbitov dorazil s půlhodinovým zpožděním. Pohřební vůz ani máry nikde, jen pár kopáčů poblíž čerstvě vykopaného hrobu již přikrytého víkem. Proslovil tedy pár modliteb a vracel se k autu. Cestou od kopáčů zaslechl: "Asi by se mu mělo říct, že celou dobu stál nad septikem."


Zákonodárský

28. 2. 2001

Po svém zavržení byl Satan potupně vyhnán z nebe. V nebeské bráně se na okamžik zamyslel a obrátil se na Nejvyššího: "Zaslechl jsem něco o tom, že se chystáš stvořit novou bytost, jakéhosi člověka."

"To jsi zaslechl správně."

"Bude potřebovat nějaké zákony," pronesl Satan lstivě.

"Ty, můj nepřítel na věky věků, se opovažuješ žádat o právo vytvořit lidem zákony?!"

"Ale ne," odpověděl Satan, "mně bude stačit, když si je člověk bude dělat sám."

Tomuto přání Bůh vyhověl.


Kdyby Bibli napsali studenti...

15. 12. 2000

Návštěva jehovistů

22. 8. 2000

Dva jehovisté chodí agitovat ode dveří ke dveřím a zaklepou u paní, která je nerada vidí. Jednoznačně jim dá najevo, že nemá zájem je poslouchat a práskne jim dveřmi před nosem. Dveře se kupodivu nezavřou, narazí na něco měkkého a odrazí se zpátky.

Zkusí je zabouchnout znovu se stejným výsledkem - dveře se po tlumeném nárazu opět otevřou. Je přesvědčena, že jí drzouni strčili mezi dveře nohu a je odhodlána dát jim co proto bez ohledu na bezpečnost "vlezlé" nohy.

Než stačí zaprásknout dveře ze všech sil, jeden z agitátorů řekne: "Paní, než to uděláte, vezměte si tu kočku raději domů."


V nebi

27. 6. 2000

Byl to dobrý a zbožný člověk, takže když se naplnily jeho dny, přivítal ho u nebeské brány Pánbůh osobně.

"Nemáš hlad?"

"No, dal bych si něco."

Pán otevřel konzervu s tuňákem a rozdělili si ji. Během jídla pohlédl dolů do pekla a viděl, že jeho obyvatelé tam pojídají obrovské řízky, bažanty, a zapíjejí to vodkou.

Druhý den se Pán zase zeptal našeho muže, jestli nemá hlad, a ten zase odpověděl, že něco by zakousl. Tak se rozdělili o další konzervu tuňáka a hluboko dole viděl hromady kaviáru, šampaňského, pečené jehně, lanýže, koňak a bonbóny.

Další den byl k obědu zase tuňák. Zbožný muž to už nevydržel a se vší pokorou Pánovi řekl: "Hospodine, jsem velice šťasten, že jako odměnu za život, který jsem vedl, jsem se dostal do nebe. Ale proč jediné jídlo v nebi jsou konzervy s tuňákem a hříšníci si hodují?"

"Uznej, synu - vyplatí se pro dva lidi vařit?"


Zpověď

17. 3. 2000

Katolický kněz byl náhle odvolán k naléhavému případu. Protože nechtěl nechat zpovědnici prázdnou, zavolal svého přítele rabína, který bydlel hned naproti, a požádal ho, aby ho na chvíli zastoupil. Rabín měl obavy, že nebude vědět, co říkat, tak ho kněz vzal na chvilku s sebou do zpovědnice.

Za pár minut přístoupila ke zpovědnici žena a řekla: "Odpusť mi, otče, zhřešila jsem."
Kněz se zeptal: "Jak jsi hřešila, dcero?"
"Dopustila jsem se cizoložství."
"Kolikrát?"
"Třikrát."
"Tak odříkej dvakrát Zdrávas, hoď do pokladničky padesát korun a jdi a nehřeš více."

Po několika minutách přistoupil ke zpovědnici muž. "Odpusť mi, otče, zhřešil jsem."
"Čím jsi zhřešil, synu?"
"Cizoložil jsem."
"Kolikrát?"
"Třikrát."
"Tak odříkej dvakrát Zdrávas, hoď do pokladničky padesát korun a jdi a nehřeš více."

Rabín prohlásil, že už to zvládne sám, a farář odešel. Za chvíli přijde žena.   "Odpusť mi, otče, zhřešila jsem."
Kněz se zeptal: "Jak jsi hřešila, dcero?"
"Dopustila jsem se cizoložství."
"Kolikrát?"
"Jednou."
"Tak to jdi udělat ještě dvakrát. Tento týden máme speciální slevu - třikrát za padesát korun."


Z oznámení v kostelech

29. 10. 1999

Lochneska

31. 8. 1999

Ateista tráví klidný den rybařením v jezeře. Najednou na jeho člun zaútočí lochneská nestvůra. Jediným máchnutím ocasu vyhodí člun i s rybářem do vzduchu a otevře tlamu, aby oba spolkla.

Za letu vzduchem muž vykřikne: "Pane Bože, pomoz mi!"

Zázrakem všechno znehybní, ateista zůstane i se člunem viset ve vzduchu. Z nebes zazní hromový hlas: "Já jsem myslel, že ve Mne nevěříš!?!"

"No jo, Pane Bože - na lochneskou příšeru jsem ještě před minutou taky nevěřil!"


Hlas shůry:

27. 11. 1998

Čtyři rabíni se často přeli o náboženské problémy. Tři z nich měli vždycky shodný názor, čtvrtý s nimi zásadně nesouhlasil.

Po jedné takové debatě, když byl čtvrtý rabín opět přehlasován, rozhodl se, že se odvolá k vyšší instanci. Zvolal: "Pane Bože, ve svém srdci cítím, že mám pravdu já. Prosím, dej nám znamení, že je tomu tak."

Byl překrásný den, ale jakmile to rabín dořekl, zahalil nebe nad nimi temný mrak. "Pán nám odpověděl, měl jsem pravdu!"

Ostatní však nebyli přesvědčeni a namítali, že za horkého dne se bouřkové mraky tvoří často.

"Bože, dej nám prosím zřetelnější znamení." Tentokrát se objevily čtyři mraky, přiblížily se - tři těsně, jeden kousek dál - až se slily se v jeden velký a z něj uhodil blesk do blízkého stromu. "Říkal jsem vám, že je to tak, a Pán to potvrdil!" Ostatní však znovu namítali, že to se může stát přirozenou cestou.

Rabín se opět chystal požádat Pána o opravdu jasné znamení, ale než to stačil říct, nastala tma, země se zatřásla a hromový hlas zaburácel: "MÁÁÁÁÁ PRRRRAAAAVDU!"

Rabín se obrátil na kolegy a řekl: "Tak co, stačí vám to?"

Jeden z jeho odpůrců pronesl: "No a co? Tak je to 3:2."


Světec:

11. 9. 1998

Žili byli dva bratři - a oba byli grázli. Byli bohatí, a peníze jim umožnily skrývat před lidmi svou pravou tvář. Oba chodili do (téhož) kostela a tvářili se jako vzorní křesťané.

Místní farář šel do penze a na jeho místo nastoupil nový. Ten oba bratry brzo prokoukl. Uměl dobře mluvit a kostel jen vzkvétal, takže farář pomýšlel na stavbu většího stánku Páně.

Jeden z bratrů náhle zemřel. Druhý vyhledal faráře a nabídl mu, že doplní finance potřebné k dokončení kostela. Měl jenom jednu podmínku: "Při pohřbu musíte prohlásit, že bratr byl světec." Farář mu to slíbil a inkasoval šek.

Příští den na pohřbu si farář nebral servítky. "Byl to špatný člověk. Podváděl svou ženu a tyranizoval celou rodinu. V našem městě snad není člověk, kterého by neokradl." V tomto duchu pokračoval, a řeč ukončil slovy: "Ovšem ve srovnání se svým bratrem to byl učiněný světec."


Zázračné uzdravení

22. 5. 1998

Do baru dopajdá starý Irčan, namáhavě si zvedne zchromlou nohu na barovou stoličku a vysouká se nahoru. "Jednu irskou!" Rozhlédne se a zeptá se barmana: "Člověče, nesedí tamhle na konci Ježíš?" Barman přikývne a Irčan Pánu Ježíši poručí také jednu irskou.

Za chvilku do baru vejde hrbatý Talián a poručí si sklenku Chianti. Rozhlédne se: "Madonna mia, vždyť tamhle sedí Ježíš Kristus! Šéfe, nalej mu taky jednu na mě."

Potom si to pyšně přihasí starý sedlák. "Dej mi jedno dobře vychlazený... Hele, nesedí támhle synátor toho starýho nahoře? Esli jo, tak mu natoč taky jedno."

Ježíš dopije, vstane, dojde k chromému a řekne: "Synu, za své dobré srdce jsi vyléčen. Vstaň a choď." A Irčan opravdu vstane a roztančí se radostí.

Ježíš se dotkne Italových zad a řekne: "Také jsi prokázal laskavost, a tak jsi uzdraven." A ten se narovná a vyrazí šťasten ze dveří.

Sotva se Ježíš otočí k sedlákovi, ten začne řvát: "Opovaž se na mě šáhnout. Já beru invalidní důchod!"


Řidičák a vlasy

19. 12. 1997

Pastorův syn konečně dostal v osmnácti řidičský průkaz. Zeptal se svého otce, jestli by mohl zkusit řídit jeho vůz.

Farář odpověděl: "Pokud splníš pár podmínek: Zlepšíš si známky, budeš studovat Bibli a dáš se ostříhat. Potom si o tom můžeme promluvit."

Za měsíc přišel synátor znovu za otcem. Ten mu řekl: "Chlapče, jsem na tebe opravdu hrdý. Prospěch máš o moc lepší a viděl jsem, že jsi pilně studoval Bibli. Ale ty vlasy zůstaly stejné."

"Víš tati, já jsem o tom přemýšlel. Víš přece, že Samson měl dlouhé vlasy, Noé měl dlouhé vlasy, a dokonce i Ježíš měl dlouhé vlasy!"

Na to otec odpověděl: "To máš úplnou pravdu. A taky všichni chodili pěšky."


Přísaha

3. 11. 1997

"Tak vám to odpřísáhnu," řekl MacIan... "Přísahám při Bohu, v něhož nevěříte, při Panně Marii, jíž se rouháte, při sedmi mečích, jež proklály její srdce. Přísahám při posvátném ostrovu, kde spočívají moji předkové, při cti mé matky, při tajemstvích mého národa a při kalichu s krví našeho Pána."

Ateista pozvedl hlavu: "A já vám dávám své slovo."


Jak to chodí v nebi

5. 9. 1997

Pětaosmdesátiletí manželé zahynuli po 60 letech manželství při dopravní nehodě. Protože manželka prosazovala v posledních 10 letech zdravou dietu a dostatek pohybu, dožili se tohoto věku v překvapivě dobrém zdravotním stavu.

Svatý Petr je hned od nebeské brány odvedl do nového domu s krásnou kuchyní, přepychovým bazénem a podobnými vymoženostmi. Mezi záplavou "Jé!" a "Ááách!" napadlo starého pána zeptat se Sv. Petra, kolik bude tenhle luxus stát.

"Samozřejmě nic - vždyť jste v nebi."

Další prohlídka patřila golfovému hřišti hned vedle nového domu. Dozvěděli se, že hrát mohou každý den, a navíc jednou týdně se hřiště přestaví vždy podle některého slavného hřiště na zemi. Stařík se zase zeptal, kolik dělají členské příspěvky do golfového klubu.

"Jaké příspěvky? Vždyť jste v nebi!"

Potom zašli do klubu a viděli restauraci přímo hýřící vybranými lahůdkami z celého světa. "Kolik toho můžeme sníst?" zeptal se starý pán.

"Ještě to nechápete? Kolik chcete - tohle je nebe."

"A kde najdeme jídla z nízkým obsahem tuků a cholesterolu?" zněla další bázlivá otázka.

"To je na všem to nejlepší - můžete sníst kolik chcete a co chcete, a nikdy neztloustnete a neonemocníte. Tak to chodí v nebi."

Teď už se stařec opravdu rozzlobil. Hodil klobouk na zem, zuřivě po něm šlapal a řval vzteky. Sv. Petr i manželka se jej snaží uklidnit a ptají se, co se mu stalo.

"Za to můžeš ty! Nebýt tvé pitomé makrobiotiky, mohl jsem si tu užívat už před desíti lety!!!"


Pobožný lev:

23. 5. 1997

Stalo se ve starém Římě v době pronásledování křesťanů. Z cirku utekl lev a začal honit jednoho Římana po ulici. Shodou okolností to byl křesťan - jeho oblíbená potrava. Utíká jednou ulicí - lev za ním. Zabočí do druhé - lev zase za ním. Zabočí do další a s hrůzou zjistí, že je to slepá ulice. Doběhne na konec a zjistí, že se nemá kde schovat. Lev se hrozivě blíží, a tak křesťan vyšle rychlou modlitbičku: "Pane, udělej zázrak a obrať toho lva na křesťanskou víru."

Lev doběhne až k němu, metr před ním se zastaví, sedne si, sepne přední tlapy a praví: "Pane, požehnej této potravě, kterou jsi mi seslal."


Z kostela:

21. 2. 1997

Staří manželé byli spolu už padesát let a každou neděli chodili společně na mši. Vždycky jakmile začala bohoslužba, manžel tvrdě usnul a ženu to štvalo. Po padesáti letech už to nevydržela a vzala s sebou velkou jehlici do klobouku, rozhodnutá tentokrát muže udržet bdělého.

Přišli do kostela, posadili se a za chvilku manžel jako obvykle spal. Právě když farář položil shromáždění řečnickou otázku: "A jak říkáme Spasiteli světa?", přišla jehlice ke slovu. Trochu moc silně, a tak starý muž vyskočil a zařval: "Ježíší Kriste!"

Farář byl šokován. Za celou kariéru se mu nestalo, že by při kázání někdo projevil aktivitu, natož právě tento notorický spáč. Pokračoval však dále a také starý pán za chvilku opět usnul - zrovna když kněz otázku zopakoval: "Jak oslovujeme svého Pána a Spasitele všeho lidstva?" A v tomto okamžiku zajela ostrá jehlice znovu do starcova těla.

"Ježíší Kriste!" zaječel postižený ještě hlasitěji. Farář se opět zarazil, ale záhy navázal na přerušenou řeč.

Muž začal opět klimbat a žena se zaposlouchala do kázání. Teprve po chvíli si uvědomila, že manžel zase chrápe. Potřetí použila jehlici právě při slovech kazatele: "A co myslíte, že řekla Eva Adamovi, když mu porodila třísté dítě?"

"Ještě jednou si píchneš, a přerazím ti tu zatracenou věc na kusy!!!"


Snáze projde velbloud uchem jehly ...

2. 1. 1997

S poděkováním RNDr. Jiřímu Grygarovi, CSc. za zaslání originální verze

Boháč (a známý lakomec) zemře a zabuší na nebeskou bránu: "Chodil jsem každou neděli do kostela, tak mě pusťte dovnitř."

Svatý Petr mu odpoví: "Chodit do kostela nestačí. Můžete mi říci, jestli jste v životě někomu nezištně pomohl?"

Po chvilce váhání boháč odpoví: "Pomohl, vzpomínám si. Za velké krize ve třicátých letech u mne zazvonil nějaký zbědovaný žebrák, a já jsem řekl manželce, ať mu udělá obložený chleba. Asi tak za půl dolaru."

"A to jsou všechny tvé dobré skutky?"

Boháč se zamyslí. Potom si vzpomene: "Kdysi vyhořel můj soused. Jeho dům lehl beze zbytku popelem. A já jsem mu věnoval můj starý stůl. No, byl už rozklížený, stál tak za půl dolaru, ale aspoň něco soused do nového začátku měl.

Sv. Petr pošle anděla, ať prověří, jestli si to lakomec nevymyslel. Anděl vše zkontroluje a potvrdí, že v těchto dvou případech se skutečně boháč zachoval lidsky.

V nebi zavládlo zděšení. Snad nebudou muset starého lakomce, který měl na svědomí spoustu bezohledně zničených nadějí a dokonce životů, pustit do nebe. Nakonec Sv. Petr najde východisko. Obrátí se na dozorčího anděla se slovy:
"Vrať mu jeho dolar a shoď ho do pekla."


Ještě jeden od nebeské brány:

10. 1. 1997

I za tento fór poděkujme RNDr. Jiřímu Grygarovi, CSc.

Jednou přijde k nebeské bráně známý terorista. Kopne do dveří, svatý Petr se podívá špehýrkou a chytne se za hlavu:

"Co ty tady chceš v nebi? Vždyť jsi vzpomeň, co jsi všecko natropil za svého života na zemi!"

Terorista si uplivne a povídá: "Kašlu ti na nebe. Máte dvacet minut na evakuaci."


Na starozákonní téma:

4. 11. 1996
Otázka:
Proč Hospodin poručil Abrahámovi obětovat Izáka, kterému bylo 12 let?
Odpověď:
Zabít třináctiletého spratka by už nebyla oběť.

Zmýlená neplatí:

30. 9. 1996

Když dosáhl středního věku, byla z něj troska. Plešatěl a po letech sedavého zaměstnání mu narostl pivní mozol. Úplně ho dorazilo, když pozval kolegyni na rande, a ta se mu vysmála.

Rozhodl se, že úplně změní svůj život. Začal chodit do aerobiku. Začal cvičit s činkami. Úplně změnil jídelníček. Prodělal zdlouhavou a drahou transplantaci vlasů. Za půl roku z něho byl úplně jiný člověk. Tentokrát kolegyně jeho pozvání přijala.

Večer se oblékl do gala a cítil se lépe než kdykoli předtím. Došel rozechvělý před její dům a právě se chystal zazvonit, když z čistého nebe sjel blesk a srazil ho k zemi. V posledním tažení obrátil oči k nebesům a zašeptal: "Proč, Pane Bože? Proč právě teď? Jak jsi mi mohl po tom všem tohle udělat?"

A shůry se rozlehl hlas: "Promiň, synu. Já jsem tě nepoznal."


Proč Bůh není CSc.:

  1. Má jenom jednu známou publikaci.
  2. Ta je v hebrejštině.
  3. Nejsou v ní odkazy na další prameny.
  4. Nebyla publikována ve známém vědeckém časopise.
  5. Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně.
  6. Je nutno přiznat, že je známá po celém světě - ale co dělal potom?
  7. Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená.
  8. Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho experimenty.
  9. Nepožádal etickou komisi o souhlas s experimentováním na lidech.
  10. Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se zahladit stopy utopením pokusných objektů.
  11. Jedince, kteří se nechovali podle očekávání, vyřadil z pokusného souboru.
  12. Nechodil do přednášek - jenom vzkázal studentům, co si mají prostudovat.
  13. Nechal za sebe učit svého syna.
  14. První dva studenty vyhodil, protože se něco naučili.
  15. I když má jen 10 požadavků, většina studentů v praktickém testu propadne.
  16. Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, a to ještě na vrcholku hory.

Ostatní kategorie: