1. Úvod

   1.1 Terminál

   1.2 Generace

2. Využití

3. Telematické služby

   3.1 Telefax

   3.2 Teletex

   3.3 Videotex

4. Dálnopis T100

   4.1 T100 - obr.

5. Závěr

 

 

Dálnopis

Na začátku mé práce se zabývám historií dálnopisů, dále navazuji všeobecným popisem dálnopisu, současným použitím dálnopisných strojů a na závěr mé práce zařazuji jako ukázku dálnopisný stroj T100, a to z důvodu detailního popisu nejpoužívanějšího přístroje v minulosti.

          Dálnopis, neboli terminál z anglického teletype, který místo dnešního displeje měl tiskárnu. Každý znak, zadaný z klávesnice, byl okamžitě odeslán druhé straně, a každý znak, který od druhé strany přišel, byl ihned vytisknut. Dalším vývojovým stádiem již byly znakové terminály, které měly místo tiskárny nějaký zobrazovací adaptér – zpravidla černobílý monitor nebo displej (vis obr.1). Stále však to byla jednoúčelová zařízení, schopná fungovat právě a pouze jako terminál. Postupným vývojem získávaly tyto terminály nové a nové schopnosti, ze znakových se staly stránkové a posléze i formulářové terminály, ale svou jednoúčelovou povahu si držely stále.

          Jde o existující a ke spokojenosti klientů fungující telekomunikační prostředek, využívaný řadou velkých společností a významných institucí. Jeho trasy jsou zcela oddělené od ostatních vedení Telecomu a i díky tomu jsou velmi odolné. Například při záplavách na Moravě fungovalo z pevných spojení dálnopisné nejdéle. Pro používání dálnopisu musí být obě komunikující strany vybaveny patřičným terminálem, což je ostatně stejné u telefonní, faxové i jakékoli jiné komunikace. Skoro nejmodernější dálnopis vypadá trochu jako kombinace počítače a moderní pokladny, ovšem vývoj se nemohl vyhnout ani tomuto stádiu (vis obr.1). Poslední fázi dálnopisu již představuje počítač, vybavený odpovídající kartou.Zařízení samotná jsou zajímavá na pohled, ovšem brzy se okoukají. Více bychom toho viděli v ústředně, která je nyní na území ČR již jediná. Na jejím vybavení, zabírajícím plochu postačující k ubytování roty vojáků, je dobře patrné jak  postupoval technologický vývoj. Ovšem správný požitek z toho má jen znalec. Ale i laik pozná, že k nejmodernějšímu vybavení má dnes telexová ústředna již hodně daleko(vis. obr. 2,3,4,5,6)

nový dálnopisný přístroj (telex)

obr 1.

detail z ústředny dálnopisu (telexu)

obr 2.

sál s dálnopisnou ústřednou

obr 3.

chodba v sále ústředny (switche)

obr 4.

detail ústředny dálnopisu, switche

obr 5.

co to je za dráty v dálnopisné ústředně

obr 6.

Dálnopisnou síť využívá řada významných institucí. Nemůžeme tedy zatajovat, že i např. využívají zastupitelské úřady, banky, meteorologové i letiště v Ruzyni. Pro zastupitelské úřady má dálnopis možná ještě největší význam, protože  při vypjatých situacích představuje mnohdy jedinou možnost spojení s domovinou. Ovšem ani u ostatních uživatelů nepředstavuje jen horší fax, protože dálnopisné dokumenty uznává při svých jednání například soud, což se o faxových říci nedá. Celkově se však i ve světě provoz na telexových linkách dlouhodobě snižuje. Přes tento trend obnovili Japonci a Korejci své telexové sítě v roce 1996 a Německo ke stejnému kroku přistoupilo v loňském roce.

                                                                                                             Nahoru

           

Telematické služby

        Všechny dnes používané služby, které mají počátek u dálnopisu, se nazývají Telematické služby. Jejich název vynikl spojením slov telekomunikace a informatika, a širším slova smyslu se jimi rozumí služby přenosu a zpracování zpráv ve formě textu, obrazu, hodnot fyzikálních veličin či logických stavů apod.

                                                                                                            Nahoru

Telefax (fax)

Z celého širokého spektra telematických služeb je nejrozšířenější telefax (známější spíše pod kratším názvem fax, méně pak jako tzv. dokumentová telegrafie). Nejčastěji je používán jako účastnická služba (tj. tak, ze faxový přístroj je přímo u koncového účastníka). V tzv. podavatelské podobě (tedy s podáváním u přepážky) jde o tzv. bureafax.

Telefax pracuje na principu optického nasnímání přenášeného dokumentu (který chápe jako graficky obrázek), v rámci kterého dochází k jeho rozkladu do jednotlivých (černobílých) bodů. Tyto jsou pak skutečně přeneseny, a u příjemce zase "poskládány" do výsledného obrázku (jeho vytištěním). V současné době je používán fax tzv. skupiny 3, který používá rastr 200x100 bodu na palec, a nasnímané body přenáší jako data po analogových komutovaných okruzích veřejné telefonní sítě (rychlosti 9600 bitu za sekundu).

                                                                                                                   Nahoru

Teletex

Teletex je dalším vývojovým stádiem telexu (účastnického dálnopisu). Je zaváděn od počátku osmdesátých let (např. v NSR od roku 1981), a odstraňuje dvě dnes již zásadní nevýhody původního telexu (dálnopisu): jeho nízkou rychlost (6,7 znaku za sekundu) a omezenou abecedu, danou použitím pětiprvkového znakového kódu (který tudiž umožňuje rozlišit jen 32 různých znaků). Teletex předpokládá větší přenosové rychlosti (je provozován po veřejné datové síti či veřejné telefonní síti), a používá bohatší repertoár znaků. Rozšířený jsou také funkční možnosti účastnických stanic, např. o dokonalejší možnosti editace zpráv apod. V zásadě vsak telefax zůstává, stejně jako telex, službou pro dávkový přenos dokumentu v jejich znakové podobě (zatímco telefax je přenáší v grafické podobě). Hlavni určení telefaxu je pro přenos obchodní korespondence.

                                                                                                                                Nahoru

Videotex

Další zajímavou telematickou službou je videotex. Ten je nejlépe si představit jako distribuci textových či grafických dat z jednoho centrálního zdroje směrem ke koncovým účastníkům, s existenci zpětné vazby, která umožňuje také koncovým účastníkům posílat zprávy do distribučního centra. Obvykle je tato služba realizována tak, ze směrem ke koncovému účastníkovi je zřízen přenosový kanál relativně velké přenosové kapacity (ať již prostřednictvím veřejné telefonní sítě, veřejné datové sítě či jinak), zatímco opačným směrem je veden přenosový kanál s menší přenosovou kapacitou. Předpokládá se totiž, ze směrem od centra ke koncovému účastníkovi budou přenášeny větší objemy dat (například cele textové stránky či grafické obrázky), zatímco opačným směrem budou přenášeny jen velmi krátké zprávy, které mají nejčastěji charakter jednoduchých příkazů, dotazu či výběru jedné z několika možností dalšího pokračováni. Jako příklad si můžeme představit telefonní seznam, realizovaný v elektronické formě (např. jako centrální databáze), a přístupný prostřednictvím videotexu. Koncový uživatel, který se chce dotázat na něčí telefonní číslo, posle směrem do centra dotaz se jménem příslušné osoby (či části jména nebo jiným identifikačním údajem, např. adresou), a jako výsledek je mu zaslán zpět seznam jmen, adres a telefonních čísel, které splňují podmínky jeho dotazu - ve formě textu, členěného na jednotlivé stránky. Jejich postupně zasílání si pak svými pokyny reguluje sám tazatel.

Po technické stránce používání videotextu vyžaduje, aby koncový uživatel byl vybaven vhodným videotexovým terminálem. Tento terminál muže být realizován jako jednoúčelové zařízení (tj. s vlastním monitorem, klávesnicí, ev. i tiskárnou), nebo může jit jen o řídící jednotku, která pro potřeby zobrazovaní používá běžný domácí televizní přijímač. Další možnosti je pak emulace terminálu na osobním počítači - tedy situace, kdy v roli videotexového terminálu vystupuje běžný osobni počítač.

Pro připojení videotexového terminálu je možné využít komutované okruhy veřejné telefonní sítě, a lze přitom vystačit i s poměrně jednoduchými modemy. Existuje dokonce doporučení (CCITT V.23) pro fungováni modemu, které je jako "sítě na míru" právě takovým službám, jako je videotex: vytváří jeden rychlejší kanál s přenosovou rychlosti 600 nebo 1200 bitu za sekundu (pro směr ke koncovému účastníkovi), a se zpětným kanálem s přenosovou rychlosti 75 bitu za sekundu. Samozřejmě je ale možné používat i rychlejší modemy, nebo připojení prostřednictvím veřejné datové sítě.

První veřejná spojová služba typu videotexu byla zavedena počátkem osmdesátých let ve Velké Britanii (pod jménem Viewdata - PRESTEL), a záhy se obdobně služby objevily ve vetšině počítačově vyspělých zemích. Snad nejvíce jsou dnes videotexové služby využívány ve Francii (služba Teletel), kde například již vůbec nemají tištěné telefonní seznamy (tyto již existuji jen v elektronické formě, přístupné pomoci videotexu).

                                                                                                                                                                       Nahoru

Dálnopisný stroj T 100

Dálnopisný stroj T 100 je vyráběn v licenci fy Siemens, a. s. Je to stránkový dálnopisný stroj pro příjem a vysílání zpráv po dálnopisných okruzích se spojovacím provozem manuálním a automatickým. Provedení i konstrukce zaručuje možnost spolupráce se všemi dálnopisnými stroji, pracujícími podle doporučení CCITT s telegrafní rychlostí 50 Bd a mezinárodní abecedou MTA2.

Popis

Dálnopisný stroj T 100 pracuje na arytmickém principu. Je to stránkový dálnopisný stroj, který odpovídá všem mezinárodním doporučení pro dálnopisné stroje. Je dodáván převážně v provedení ve stolním krytu typu 76. Tento kryt je možno doplnit stojanem typu 17. Ve v¨šech případech může být klávesnice v provedení širokém nebo úzkém.

Ve stolním krytu 76 jsou dále umístěny vestavný děrovač, vestavný vysílač a volicí skříňka nutná při provozu na automatických spojovacích systémech. Volicí kotouč číselnice a ovládací tlačítka volicí skříňky jsou umístěna na pravé čelní stěně stroje.

Všechna tlačítka, jímž neodpovídají kódové kombinace v dálnopisné abecedě, jsou umístěna jako pomocná tlačítka vpravo nad klávesnici.

Stolní kryt je proveden v tyrkysově šedé barvě, s níž je sladěna pískově šedá barva masky klávesnice a šedobílá barva tlačítek. Držák předlohy a vodicí plech papíru jsou stříbřitě bílé a vynikají tím nad tyrkysově šedou barvou stolního krytu. Na víku stolního krytu může být upevněn speciálně pro tento typ krytu vyvinutý držák předlohy formátu A4 s ukazatelem. V nitřní osvětlení dálnopisného stroje zaručuje dobré čtení psaného textu za všech podmínek okolního osvětlení.

Při konstrukci stroje byla věnována velká pozornost odhlučnění stroje. Uzavřeným stolním krytem bylo dosaženo dalšího snížení hluku stroje.

Dálnopisný stroj se skládá ze stavebních skupin, které jsou navzájem polohovány kolíky. Tyto stavební skupiny jsou elektricky navzájem propojeny nožovými konektory. To zajišťuje jejich snadnou demontáž. Každá stavební skupina tvoří samostatný celek, který je provozuschopný a který může být vyměněn, aniž by bylo nutné dodatečné ustavení. Tímto uspořádáním byla podstatně usnadněna údržba i opravy. Dálnopisný stroj je dále upraven pro přistavení ev. vestavění různých přídavných zařízení např. vestavného děrovače, vestavného vysílače z děrné pásky, volicí skříňky a dalších. Může být proto snadno přizpůsoben různým požadavkům provozu. Pro speciální případy lze použít stroje ve zvláštním provedení.

Pokud se týká telegrafní rychlosti, dodává se dálnopisný stroj typu T 100 ve dvou provedeních:

a)      s telegrafní rychlosti 50 Bd, což odpovídá maximální psací rychlosti 6 2/3 znaků/vt (400 úhozů/min = 66 slov/min). Přestavení na jinou telegrafní rychlost do 75 Bd je možné (10 znaků /vt = 600 úhozů/min = 100 slov/min).

b)       s telegrafní rychlosti 100 Bd, což odpovídá maximální psací rychlosti 13 1/3 znaků/vt (800 úhozů/min = 133 slov/min). Přestavení na nižší telegrafní rychlost, např. 75 Baud nebo 50 Baud je možné.

Dálnopisný stroj T 100 může být vybaven vestavným děrovačem a vestavným vysílačem z děrné pásky. Vestavný vysílač umožňuje vysílání z děrné pásky trvalou maximální rychlostí 400 zn/min. Vestavný děrovač umožňuje současný záznam přijímaných zpráv na pětistopou děrnou pásku. Tuto pásku je možné použít k několikanásobnému vysílání vestavným vysílačem, popř. samostatným automatickým vysílačem.

Celé zařízení je umístěno v kompaktním krytu z umělé hmoty, který zabezpečuje minimální hlučnost stroje, klávesnice je zakryta výklopným průhledným víkem. Na levé straně čelního krytu jsou umístěna ovládací tlačítka vestavného děrovače. Uprostřed jsou pomocná tlačítka pro funkce – trvalý otisk, spuštění vlastní volačky a vypínač vnitřního osvětlení stroje. Na pravé straně čelního krytu jsou tlačítka volící skříňky a pod nimi číselnice pro volbu v automatizovaných sítích. V úrovni klávesnice na levé straně stroje je umístěn výstup pásky z vestavného děrovače a nádobka na děrný odpad. Na pravé straně je snímací hlavice a ovládací tlačítka vestavného vysílače. Na okrajích klávesnice jsou umístěny funkční klávesy. Na levé straně: návrat vozu, posuv o řádek, vysílání 32. kombinace. Na pravé straně: klávesa pro zvonek, klávesa „Kdo tam?“.

Otisk je řešen typovými pákami, které jsou umístěny na pohyblivém typovém koši. Při psaní tedy psací válec stojí a otáčí se pouze při řádkování o jednu, jednu a půl a dvě rozteče.

Konstrukce dálnopisného stroje T 100 je řešena stavebnicovým systémem. Každá skupina je samostatný, pracovně uzavřený celek, mezi sebou spojen, u elektrických skupin nožovými kontakty, u mechanických pohyblivými mechanismy. Výhoda tohoto konstrukčního řešení stroje je zřejmá při demontáži, při provádění údržby a oprav stroje. Další výhodou stavebnicového řešení je možnost sestavení různého provedení stroje podle přání zákazníka.

Dálnopisný stroj T 100 je dodáván pro provoz jednoduchým proudem. Pro připojení na manuální a automatickou ústřednu je stroj vybaven volicí skříňkou, číselnicí pro automatickou volbu a vysílačem vlastní značky k identifikaci účastníka. Volicí skříňka umožňuje psaní ve vlastním okruhu. Přichází-li při tom volání, dává volicí skříňka varovný signál a po třech vteřinách provede samočinné přepnutí na volajícího účastníka. Stroj je dokonale odrušen, na mez M, podle            ČSN 34 2850.

Dálnopisný stroj typu T 100 je doplněn zařízením pro dvoubarevný otisk, které zajišťuje, že vysílané zprávy jsou otiskovány červeně a přijímány černě. Dále je stroj vybaven různými doplňky pro kontrolu jeho správné funkce, jako např. kontrola přetržení papíru apod.

Dokonalé větrání motoru snižuje v průběhu provozu teplotu ve stroji, zabraňuje vnikání prachu dovnitř stroje a tím umožňuje dosažení mimořádně dlouhých udržovacích intervalů.

Klávesnice dálnopisného stroje T 100 je v klidové poloze, při příjmu a při vysílání z děrné pásky zakryta výklopným průhledným krytem. V pracovní poloze je kryt vyklopen směrem nahoru. Klávesnice může být provedena jako široká nebo úzká. V úzké klávesnici jsou některé písmenové znaky současně využity pro číslice a znaky. Na rozdíl od psacího stroje, otiskuje váš dálnopisný stroj jen písmena  malé, (popř. při zvláštním provedení) jen písmena velké abecedy. Proto odpadá přeřazování z písmen velké abecedy na písmena malé abecedy a naopak. Chceme-li však přejít z písmen na číslice a znaky, musíme stisknout přeřazovací klávesu určenou pro tento účel.

Dálnopisný stroj v normálním provedení připouští psací výkon 400 úhozů za minutu. Rychlejšímu psaní zabrání zařízení samočinného blokování kláves. Chybně napsaná písmena nebo znaky nelze gumovat nebo přepisovat.

Dálnopisný stroj může přijímat zprávy i tehdy, když není přítomná obsluha. Chceme-li z jakéhokoliv důvodu přerušit vysílání protější stanice (např. při poruše nebo při vypotřebování papíru), stiskneme několikrát za sebou určitou klávesu (doporučuje se pro to klávesa T). Stejným způsobem můžeme být vyzváni protější stanicí k přerušení vlastního vysílání.

Dálnopis T 100 může být vybaven signalizačním zařízením pro hlídání konce děrné pásky v děrovači a hlídání stavu papíru na tiskárně. V případě vyčerpání děrné pásky (nebo dálnopisného papíru) toto zařízení přeruší dálnopisné spojení a napodobí se stav obsazení. Tím je zabráněno ztrátě zprávy.

nejstarsi dálnopisný stroj (telex)

obr 7.

                                                                                                    Nahoru 

Závěr

Materiály ze kterých jsem čerpal informace pro tuto esej mi poskytl mistr odborného výcviku střední odborné školy spojů pan Pavel Plhal, čímž mu tímto dekuji. Doplňující informace jsem čerpal na internetu, kde je jich ale poskromnu. Nepředpokládám, ze tenhle článek bude mít ohlas u široké veřejnosti, ale mohl by sloužit jako letmý průvodce historií dálnopisů.

                                                                                               Nahoru