Historie počítačů Amiga

Zbyněk Diviš, 2000

Úvod

Co si představíme, řekne-li někdo slovo Amiga? Že je to “domácí počítač”, “herní automat”, “taková domácí multimédia” nebo …? Co tedy Amigy opravdu jsou, co umějí a co ne, kde se uplatňují a kde jsou jejich slabá místa, o tom se zmíním v následujícím článku.

Historie

Všechno to začalo už někdy okolo roku 1982. Skupina designerů počítačů si dala za úkol udělat nejlepší herní počítač (konzola). Byli to Jay Miner (pracoval dříve v Atari), Dave Morse (z Tonka Toys) a R. J. Mical. Pojmenovali se Hi-Torro. Hodně systémů v té době mělo stejné chipy, proto když chtěli přijít s něčím opravdu novým a super, museli začít úplně od začátku. Začalo se tedy pracovat. Během prací na novém systému se dodržovaly nejvyšší možné způsoby utajení, sami návrháři, když se o systému bavili do telefonu používali kódového označení. Pro systém byl vymyšlen název Lorraine, ale uvnitř firmy se mu říkalo Amiga. Španělsky Amiga znamená přítelkyně (girlfriend). A pracovalo se. Výsledkem byly tři samostatné chipy pojmenované Paula, Agnus a Denise. Ten, kdo zná trochu Amigu, už ví o co jde. Pro ty ostatní, kteří neví, aspoň ve zkratce. Jde o jakési "koprocesory", které zpracovávají grafiku, zvuk a další bez zásahu CPU, tudíž ho nezaměstnávají, což celkově hodně zvyšuje výkon. CPU byl pak, dalo by se říct, jen takový "organizátor". "Killer game machine" byla skoro hotová, neměla žádnou klávesnici a další "zbytečnosti" okolo.

Ale pracovalo se dál. Nejdříve sice byl tento systém zamýšlen jen jako herní počítač (konzole), ale právě práce na operačním systému Amiga DOS byly prvním krokem od tohoto záměru směrem k osobnímu počítači. A díky firmě Metacomco, která doladila hardware, získala Amiga unikátní sílu a výborný multi-tasking. Už to nebyla ani zdaleka jen nějaká herní konzole, ale začínal se rýsovat výborný všestranný počítač.

Lorraine (Amiga - přítelkyně) už měla blízko k dokončení, ale nastaly finanční problémy a bylo zapotřebí ještě nemálo finančních prostředků pro realizaci projektu. Trio návrhářů se tedy obrátilo na průmysl. Byla oslovena firma Atari, ale byla nerozhodná a do toho vstoupila firma Commodore se svojí bohatou nabídkou a okamžitým jednáním. Bylo jasno, Amiga měla finanční zajištění. Zároveň firma Commodore definitivně rozhodla, že Amiga nebude jen herní konzole, ale že se bude dále vyvíjet jako osobní počítač. Commodore také udělal na Amize ještě mnoho dobrých vylepšení.

Commodore tedy udělal svůj první 16-ti bitový, počítač Commodore Amiga 1000. Představil ho na Consumer Electronics Show (CES), a bylo to v roce 1985. A1000 měla vzhled jako klasické PC, tedy samostatný case, oddělenou klávesnici, myš a charakter spíše pracovní stanice. Byla to babička všech Amiga systémů. Prodávala se dobře.

Pak firma Atari v roce 1987 vypustila svůj model ST a vyvinula tak tlak na firmu Commodore, aby už také vypustila 16-ti bitový klasický domácí počítač, jestliže nechce být až druhá. Mezi těmito firmami byla vždy obrovská konkurence, která chvílemi dosahovala až k nenávisti. Proto firma Commodore udělala dvojici Amiga 500/Amiga 2000. Amiga 500 byl klasický "home computer". Vzhled klasické "domácí placky". Nastalo několik vylepšení oproti A1000, zvětšila se paměť, udělala se nová verze OS - KickStart 1.3. A2000 byla totožná s A500, měla ale vzhled jako klasické PC a nějaké věci navíc (sada expansion Zorro slots, SCSI interface a HD byl standardně v dodávce), 1 MB RAM a opět charakter spíše pracovní stanice než domácího počítače.

Do profesionální sféry přišel Commodore s určitým zpožděním – až začátkem roku 1990 s Amigou 300, vybavenou procesorem MC 68030 s frekvencí 25 MHz a novým operačním systémem 2.0. V roce 1992 nahradil operační systém 1.3 v Amize 500 novou verzí 2.0 a vybavil ji také rozšířenými grafickými čipy. Tak vznikla Amiga 500 Plus a krátce po ní Amiga 600 – malý počítač určený na hry. Největším revolučním počinem byly poslední modely Amiga 4000 s procesorem MC 68040 na 25 MHz a Amiga 1200 s MC 68020 na 14 MHz a úplně novými, vylepšenými a přepracovanými grafickými čipy. Ty spolu s operačním systémem 3.0 (3.1 a 3.5) jsou nyní novým standardem (pro počítače Amiga) a jako takové jsou plně podporovány nově vznikajícím softwarem.

Toto byl vývoj počítačů Amiga do roku 1992. Dalším model s 24-bitovou grafikou, 16-bitovým zvukem s DSP procesorem a hlavním RISCovým procesorem Motorola PowerPC měl být představen v roce 1994. Měl, ale nebyl, protože na jaře roku 1994 společnost Commodore (celý název byl CBM – Commodore Business Machines) vyhlásila bankrot.

Po roce jednání s různými společnostmi (např. Samsung, Sony, Digital, …) byl Commodore prodám společnosti Escom za 10 milionů dolarů (v době své největší slávy se hodnota Commodoru odhadovala na více než 1 miliardu dolarů), která založila dceřinou společnost Amiga Technologies. Budoucnost Amigy tedy vypadala nadějně, Escom sliboval okamžité zahájení vývoje a výrobu nových modelů, jak jen to bude možné. Jediné co však stihl, než zhruba za rok poté, co Commodore zbankrotoval, bylo obnovení výroby Amigy 1200 a Amigy 4000.

A Amiga se tak ocitá opět bez vlastníka. Likvidátor Escomu nejprve prodává samostatně ochrannou známku Commodore společnosti Tulip Computers (která už také zbankrotovala) a poté ohlašuje prodej Amiga Technologies americké společnosti VisCorp, která se specializuje na výrobu takzvaných SetTopBoxů, a to za cenu 40 milionů dolarů. VisCorp však nakonec danou částku nezaplatil (kupní smlouva se tedy stala neplatnou), místo toho si pouze licencoval některé pro něj zajímavé patenty Amigy.

Společnost Amiga Technologies je tak nakonec prodána další americké firmě – Gateway 2000. Ta pro změnu zakládá dceřinou společnost Amiga International, která má vyvinout nový model jak počítače, tak novou verzi operačního systému. Paralelně stále existující společnost Amiga Technologies má po tuto nezbytnou dobu udržet stávající platformu Amiga “při životě”. Vše vypadá opět nadějně – je představen nový design počítače s návrhem HW a SW, oznámeni HW a SW partneři (společnosti Sun, Corel, Transmeta, Pentagram, …) a naslibována spousta dalších věcí. Na podzim roku 1999, když je odvolán (přesněji vyhozen) prezident společnosti Amiga International, však vychází najevo, že Gateway 2000 pro novou Amigu nic nedělá, ale místo toho zvažuje její prodej. V Amiga komunitě se začíná mluvit o tom, že Gateway 2000 koupila Amigu jen kvůli patentu na dvoutlačítkovou myš :-)

No a to jsme se už dostali k zatím poslednímu prodeji, který byl uskutečněn k 31.12.1999 a od 1.1.2000 Amiga patří jejím původním tvůrcům, kteří sehnali dostatek kapitálu na zakoupení společnosti (Gateway 2000 si ovšem ponechala licence na veškeré patenty Amigy).

Zda se dočkáme u Amigy stejného comebacku, jaký se podařil Applu, si budeme muset ještě alespoň rok počkat …..

Hardware

Čím jsou Amigy zvláštní a co jim dává potřebný výkon, je jejich originální architektura. Běžný počítač se skládá (řečeno poněkud zjednodušeně) z procesoru, který je dominantním prvkem, pamětí RAM a ROM a periferních obvodů pro komunikaci s okolím.

U počítačů Amiga je stavba jiná. Schopnost preemptivního multitaskingu a vysoký grafický výkon počítačů Amiga jsou založeny na využívání zákaznických obvodů, které rychle vykonávají specifické funkce (mnohonásobně rychleji než procesor a bez jeho účasti), pro něž jsou vyrobeny. Při běhu programu se realizuje následující proces: koprocesory adresují pouze omezenou část paměti, tzv. CHIP RAM. U Amigy 500 je to 0.5 MB, u vyšších modelů až 8 MB. V případě, že se na ně program obrátí, aby vykonaly nějakou speciální funkci, pozastaví přístup hlavního procesoru do CHIP RAM, provedou DMA přístup a vykonají potřebnou úlohu. Pokud je ale počítač vybaven FAST RAM, procesor obvykle ani do CHIP RAM nepřistupuje, systém pracuje téměř multiprocesorově a několikrát se urychlí. Celý proces jsem popsal velmi zjednodušeně, nezmínil jsem se například o rozdělení sběrnice a jejím přidělování, ale domnívám se, že uvedené informace dostatečně osvětlují výkonnost systému Amigy.

Pro Amigu charakteristický čip set tvoří: Fat Agnus, Denise a Paula. Existuje ve dvou verzích. Standardní chip set (OCS – Original Chip Set) je v počítačích Amiga 1000, Amiga 500, Amiga 2000 a rozšířený chip set (ECS – Enhanced Chip Set) v počítačích Amiga 500 Plus, Amiga 600 a Amiga 3000. Jejich nástupce (maximálně kompatibilní směrem dolů) Alici, Lisu a Paulu (tzv. AGA chip set – nazývaný také AA chip set) najdeme v Amize 4000 a Amize 1200. To, jaké čipy Amiga obsahuje, se promítne především v rozlišení, počtu barev a barevné paletě. Grafický výkon se tak na typech Amiga 4000 a Amiga 1200 velmi zvýšil. Zvlášť významný je speciální režim HAM8, který dokáže zobrazit 262144 barev a velmi dobře nahrazuje 24-bitovou kvalitu. Způsob zobrazování režimu HAM (u OCS a ECS) a HAM8 je jiný než u klasických režimů. Proto jsou označovány jako speciální. Používají se především pro grafiku: raytracingové obrázky a animace.

Myslím, že je nejvyšší čas povědět si také něco o hlavním procesoru. Ve všech Amigách je to Motorola 680X0 a v současnosti také Motorola PowerPC. Ve srovnání s procesory Intel má řadu výhod: snadnější programování, úspornější kód a větší spolehlivost. Používá se také u počítačů Apple MacIntosh, kde je však procesor dominantním prvkem a pro stejný grafický výkon, jako má Amiga, je třeba výkonnější verze.

Operační systém

V našem vyprávění přichází na řadu velká chlouba Amigy: její operační systém. Zvláště ve verzích 3.0 až 3.5 je opravdu kvalitní. Integruje v sobě maximální komfort obsluhy

spolu s výkonem a intuitivním ovládáním. Práce s okny je podobná jako na MacIntoshi, možnost předvoleb v ikonách připomíná OS/2 od verze 2.1, příkazový shell je jako u X-Window a k tomu mnoho příjemných specialit. Ale nepředbíhejme a začněme pěkně od začátku.

Rané verze systému Amiga DOS 1.0 a 1.1 Amigy 1000 obsahovaly ještě mnoho chyb a kickstart (část operačního systému později umístěná v ROM) byl proto na disketě, odkud se při každém zapnutí počítače dohrával do RAM. Vylepšená a opravená verze Amiga DOS 1.2 byla už jako paměť ROM vsazena do Amigy 500 a Amigy 2000. V pozdější verzi (Amiga DOS 1.3) byla ještě vylepšena správa paměti, bootování z pevného disku a jiné drobnosti. Verze 1.3 našla hodně přívrženců a byla až do roku 1990 nepsaným standardem. Stále se však projevovaly chyby související s použitím několika různých programovacích jazyků při jeho tvorbě. Občasné kolapsy končívaly chybovým hlášením ´GURU MEDITATION´a úplným zhroucením systému, po němž následoval restart. Velkým přelomem bylo vytvoření operačního systému verze 2.0 s novým názvem Amiga OS verze 2.0. Byl použit v Amize 3000, Amize 500 Plus a Amize 600. Problematické části OS byly přepsány – je celý v jazyce C. ROM se z původních 256 KB zvětšila na 512 KB. Tato verze přinesla velkou změnu v designu GUI. Pro potřebu využití nových grafických možností Amigy 4000 a Amigy 1200 byl upraven na verzi 3.0 a nedlouho poté nahrazen její vylepšenou verzí 3.1.

Zatím poslední je verze 3.5, která byla vytvořena společností Haage&Partner pro společnost Amiga International (v té době vlastněné společností Gateway 2000). V této verzi bylo dále zpříjemněno uživatelské rozhraní, doplněna podpora velkých disků (nad 8 GB), umožněn snadný přístup na Internet, podpora procesorů PowerPC a spousta dalších více či méně důležitých věcí.

O počítače Amiga (hlavně tedy Amigu 500 a 1200) byl nevídaný zájem. Za celou dobu se jich prodalo několik milionů kusů a staly se legendou. Měly fantastické zpracování obrazu a zvuku, které bylo na tehdejší dobu nevídané.

Přehled modelů

Amiga 1000:

Je to úplně první Amiga. Prodalo se pouze omezené množství kusů, neboť krátce po jejím uvedení následovaly modely Amiga 500 a Amiga 2000.

CPU: MC 68000
FPU: -
Takt: 7,14 MHz
Základní paměť: 256 KB
Max. CHIP RAM: 256 KB
Maximální paměť: 8 MB
Pevný disk: s externím řadičem
Chip set: standardní OCS
Verze OS: 1.0, 1.1

Amiga 500:

Dodnes nejrozšířenější 16-bitový počítač řady Amiga. Amiga 500 je také nejvíc známá veřejnosti. Pokud někdo řekne slovo Amiga, vybaví se většině zúčastněných právě tento model.

CPU: MC 68000
FPU: -
Takt: 7,14 MHz
Základní paměť: 512 KB
Max. CHIP RAM: 512 KB/1 MB
Maximální paměť: 9 MB
Pevný disk: s externím řadičem
Chip set: standardní OCS
Verze OS: 1.2, 1.3

Amiga 2000:

Vyráběla se v typech A, B, C, lišících se pouze v detailech. Dnes už je poměrně málo

rozšířená. Její majitelé mohou ale využít množství expanzních slotů, které u Amigy 500 nejsou. Jinak se od A 500 příliš neliší.

CPU: MC 68000
FPU: Volitelně
Takt: 7,14 MHz
Základní paměť: 512 KB/1 MB
Max. CHIP RAM: 512 KB/1 MB
Maximální paměť: 9 MB
Pevný disk: s interním řadičem
Chip set: standardní OCS/

rozšířený ECS

Verze OS: 1.2, 1.3 i 2.0

Amiga 1500, Amiga 2500:

Jde o konfigurace se změněným designem (Amiga 1500) nebo přímo integrovanou turbokartou (Amiga 2500). Tyto typy jsou ale jen málo rozšířené.

Amiga 3000:

Konečně plně 32-bitový počítač. Přišel však příliš pozdě na to, aby uspokojila jeho grafika. Výpočetní rychlost je ale dobrá, a proto se používá hlavně ve spojení s 24-bitovou grafickou kartou. Z trhu ji vytlačil model Amiga 4000. Amiga 3000 se prodávala také jako věž s některými doplňky navíc.

CPU: MC 68030
FPU: MC 68882
Takt: 25 MHz
Základní paměť: 2 MB
Max. CHIP RAM: 2 MB
Maximální paměť: 18 MB + 128 MB
Pevný disk: s interním řadičem
Chip set: rozšířený OCS
Verze OS: 2.0, 2.1

Amiga 500 Plus:

Pokud jde o design, od Amigy 500 se liší jen jiným nápisem na štítku. Jde o modernizovaný typ Amigy 500. Používá operační systém verze 2.0. Výhodou byla zabudovaná paměť RAM o velikosti 1 MB.

CPU: MC 68000
FPU: -
Takt: 7,14 MHz
Základní paměť: 1 MB
Max. CHIP RAM: 2 MB
Maximální paměť: 10 MB
Pevný disk: s externím řadičem
Chip set: rozšířený OCS
Verze OS: 2.0, 2.1

Amiga 600:

Je to malý počítač určený na hry. Lze vmontovat pevný disk (u Amigy 500, 500 Plus musel být externí + řadič), řadič je připraven. Má zabudovaný TV modulátor, ale chybí jí numerický blok kláves. Je příjemně malá a skladná.

CPU: MC 68000
FPU: -
Takt: 7,14 MHz
Základní paměť: 1 MB
Max. CHIP RAM: 2 MB
Maximální paměť: 10 MB
Pevný disk: s interním řadičem
Chip set: rozšířený OCS
Verze OS: 2.0, 2.1

Amiga 4000:

High-end model pro profesionální využití. Mnoho slotů, dobrá grafika, procesor pro

jistotu na kartě, aby se dal vyměnit za výkonnější. Vyráběl se také levnější typ s MC 68EC030.

CPU: MC 68040/60
FPU: integrován
Takt: 25 MHz
Základní paměť: 6 MB
Max. CHIP RAM: 2 MB/8 MB
Maximální paměť: až 264 MB
Pevný disk: s interním řadičem
Chip set: AGA-chip set
Verze OS: 3.0, 3.1

Amiga 1200:

Plně 32-bitový stroj do všech domácností. Amiga 1200 byl na svou dobu výkonný počítač s novými grafickými čipy a hlavně výborným operačním systémem.

CPU: MC 68EC020
FPU: Volitelně
Takt: 14 MHz
Základní paměť: 2 MB
Max. CHIP RAM: 2 MB
Maximální paměť: až 130 MB
Pevný disk: s interním řadičem
Chip set: AGA-chip set
Verze OS: 3.0, 3.1

Amiga CDTV:

Amiga CDTV není novým modelem, úmyslně ji však nechávám na konec. Jde totiž o první multimediální počítač určený pro širokou veřejnost (do domácností). Je to vlastně Amiga 500 umístěná ve skříni podobné videu, se zabudovaným CD diskem a s 16-bitovým zvukovým výstupem (pouze u hudebních CD), jinak osmibitová. Byla určena především pro hry (na CD se přece jen vejde trochu víc dat než na disketu) a k výukovým účelům.

Amiga CD32:

Amiga CD32 je nástupcem CDTV. Jde o typickou herní konzolu skrývající v sobě Amigu 1200 s CD. Byla to první 32-bitová herní konzole na světě.

Prameny:
- originální dokumentace k počítačům Amiga 500 Plus a Amiga 1200
- časopisy Amiga Info, AWB magazín, Amiga Insider a Chip
- časopis Amiga Review http://amiga.atlantida.cz/
- www stránky společnosti Amiga http://www.amiga.com
- http://www.realdreams.cz/amiga/
- http://amiga.emugaming.com/
- http://hard-ware.de/amiga/
- http://www.cucug.org/amiga.html
- http://www.amigarealm.com/
- http://www.amiga.org/
- http://www.emuunlim.com/
- http://move.to/amizone/