Historie Internetu v České republice


Doba prehistorická

Historie českého Internetu se začíná psát počátkem roku 1990. V té době ještě v bývalém Československu neexistovala žádná pevná linka výjma telefonních, a tak se první pokusy o vytvoření počítačové sítě děly pomocí komutovaných linek veřejné telefonní sítě. V březnu toho roku se do naší republiky dostává síť FIDO a následně v květnu pak síť EUnet, která propojovala zejména Unixové stanice. Ale už v říjnu roku 1990 k nám přichází síť EARN (Europian Academic and Research Network). Tato síť už "běhá" po pevných okruzích. Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který byl umístěn v Oblastním Výpočetním Centru (OVC) ČVUT v Praze. Přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps.

První pokusy

První pokusy o připojení do Internetu proběhly v listopadových dnech roku 1991. Linka vedla z Prahy (ČVUT) do internetového uzlu v Linci. Zprvu šlo pouze o komutovaný spoj, jenž byl později nahrazen pevnou linkou, která využívala již dříve zavedeného spojení sítě EARN. Do této doby se také datuje jakési neoficiální připojení Československa k Internetu.

Dne 13.2.1992 probíhá slavnostní oficiální připojení naší republiky k Internetu. K tomuto aktu nedochází nikde jinde, než na pražském ČVUT.

CESNET

Již v roce 1991 byl podáván návrh na vybudování celorepublikové páteřní sítě. Ta měla propojovat všechna tuzemská akademická centra a dále by pak měly Internet rozvádět metropolitní sítě. Na základě tohoto návrhu vnikly v Československu dva projekty na vybudování národních páteřních sítí, slovenské a české, přičemž propojení těchto dvou páteří bylo součástí projektu české strany (konkrétně šlo o spoj vedený z Prahy do Bratislavy) Český projekt dostal jméno FESNET (Federal Educational and Scientific NETwork). V červnu 1992 české ministerstvo školství schválilo projekt a uvolnilo na něj 20 milionů korun. V průběhu roku 1992 se písmeno F v názvu FESNET změnilo na C a tím vlastně vznikl CESNET (Czech Educational and Scientific NETwork). Na Slovensku se souběžně začala budovat siť SANET (Slovak Academic NETwork).

Síť CESNET byla zpočátku realizována hvězdicovou topologií se středovými uzly v Brně a v Praze. Ty byly propojeny pevnou linku o rychlosti 64 kbps. K těmto dvěma uzlům byla připojovány další uzly umístěné v našich akademických městech. Postupně byly připojeny České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Plzeň a další. V březnu roku 1993 byly uzly CESNETu rozmístěny už v 11 městech. Řada z těchto připojení byla realizována pomocí pronajaté pevné telefonní linky. A jaké byly tehdejší přenosové rychlosti? Kromě linky z Prahy do Brna (která měla již zmiňovaných 64 kbps), pracovaly všechny ostatní spoje na rychlosti 19,2 kbps. Postupem času byla většina uzlů připojena dvěma nezávislými spoji, kvůli zachování konektivity v případě výpadku některé z linek. Také se rozrostl počet linek směřujících za hranice naší země. Z původně jediného spoje vedoucího z Prahy do rakouského Lince byla vytvořena linka Praha-Vídeň. Později přibylo spojení Praha-Amsterodam realizované spojem o rychlosti 64kbps. (A rozpadem Československa vznikl další zahraniční spoj Praha-Banská Bystrica). Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETu v podstatě dobudována a pozornost se přesunula především na zvyšování přenosových rychlostí a s ním související zlepšování spolehlivosti. Pro představu uvádím přenosové rychlosti některých spojů CESNETu v lednu roku 1995.

512kbps :
Praha -> Amsterodam

128kbps :
Praha -> Vídeň
Praha -> Brno
Praha -> Liberec
Liberec -> Ostrava
Brno -> Olomouc
Olomouc -> Ostrava

64kbps :
Praha -> Plzeň
Praha -> České Budějovice
Plzeň -> České Budějovice

Většina ostatních linek fungovala na 19,2 kbps

CESNET byl původně, jak již bylo řečeno, vybudován jako páteřní síť, která měla sloužit akademickým účelům. Propojeny tedy měly byt hlavně vysoké školy. Postupem času Ministerstvo školství, jako zřizovatel CESNETu rozšířilo jeho mandát i na komerční scénu. To znamená, že nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat různé nevýdělečné i výdělečné organizace a ze získaných prostředků mohl pak CESNET financovat svůj provoz a rozvoj. Tím se CESNET stal současně i poskytovatelem připojení k Internetu. Nebyl ovšem jediným.

První čistě komerční firmou, která začala zprostředkovávat připojení k Internetu, byla firma COnet, která začala provozovat síť CZnet, jež vznikla z pražského uzlu sítě EUnet. Tato síť disponovala 64kbitovou linkou vedoucí z Prahy do Amsterodamu.

Zajímavé by možná bylo podívat se v jakých cenových relacích se v tehdejší době poskytování připojení k Internetu pohybovalo. Následující tabulka popisuje měsíční poplatky za připojení k Internetu pevnou linkou (Kč/měs.) v říjnu roku 1994.

                                 9,6 kbps | 14,4 kbps | 19,2 kbps | 64 kbps 
                                 ------------------------------------------------------ 
CESNET pro ziskové organizace    23 470,- | 29 770,-  |33 970,-   | 56 385,-  (s 5% DPH)                                          
CESNET pro neziskové organizace  14 020,- | 18 220,-  |22 420,-   | 34 500,-  (s 5% DPH)
COnet                            45 000,- |           |           |120 000,-  (bez 5% DPH)

Další tabulka přibližuje poplatky za připojení jediného počítače přes komutovanou linku s přenosovou rychlostí 14,4kbps ve stejné době.

                                měsíční paušál  |  za dobu připojení 
                                ----------------------------------
CESNET pro ziskové organizace   2 940,-         |  neúčtuje se 
CESNET pro neziskové organizace 1 470,-         |  neúčtuje se 
COnet                           1 000,-         |  12,- za minutu 

Internetový Boom v zemích českých

Před rokem 1995 měl o Internetu v naších zeměpisných šířkách ponětí jenom málokdo. Důvodem byla především výrazná absence komerční sféry na tomto poli. To se začíná měnit na přelomu let 1995 a 1996, kdy na trh vstupuje celá řada komerčních poskytovatelů připojení k Internetu. Co bránilo dřívějšímu příchodu komerční scény? Vždyť republika byla v té době k Internetu připojena tři roky! Byl to jeden nezanedbatelný fakt, do této doby totiž trval monopol firmy Eurotel, který se vztahoval mimo jiné i na veřejné služby přenosu dat. Pádem tohoto monopolu na sklonku roku 1995 se otevírá široké pole pro komerční využití Internetu a s tím spojený rozmach. Pro ilustraci je zajímavé uvést meziroční procentuální nárůst počtu uzlů připojených u nás k Internetu. Ten v roce 1995 činil 104% a v následujícím roce dosáhl téměř 105%.

Projekt TEN - 34 CZ

Jak již bylo zmíněno, přibližně od roku 1995 s nástupem komercializace Internetu, zažívá toto medium mohutný rozvoj. Tento rozvoj se ovšem netýká pouze komerční oblasti. Už v roce 1994 se Česká republika zapojuje do projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s). Jak již název napovídá, cílem projektu bylo vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť, která by propojovala národní vědecké a univerzitní sítě rychlostí až 34 Mbit/s. (Tedy něco, co bylo v USA budováno už od roku 1992.) Tento projekt vznikal pod koordinací neziskové společnosti DANTE (Delivering of Advanced Network To Europe). V České republice byl projekt TEN-34 CZ schválen ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy dne 3. října 1996. Řešitelem projektu se stal CESNET, z. s. p. o., tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Koncem roku 1996 byl uveden do provozu první radioreleový okruh o rychlosti 34Mb/s z Prahy do Brna, jenž byl dodán českými radiokomunikacemi. Dalších šest okruhů následovalo počátkem roku 1997.Byla zvolena hvězdicová topologie s dvěma centrálními uzly v Praze a v Brně, které sloužily jako přípojné body pro ostatní napojené uzly. (Přes pražský uzel byla připojena města České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Pardubice a Plzeň, z brněnského uzlu byly linky rozvedeny do Olomouce a do Ostravy) Páteř TEN-34 CZ byla vybudována na nativní technologii ATM. Zároveň se počátkem roku 1997 začal postupně převádět síťový provoz vysokých škol a ústavů Akademie věd ČR ze sítě CESNET na podstatně výkonnější TEN-34 CZ. Bylo třeba zajistit oddělení provozu komerčních a akademických sítí, které doposud využívaly jedinou síť CESNET a to tak, aby vznikající TEN-34 CZ nemohla být využívána komerčními sítěmi. Proto bylo rozhodnuto, že všechny sítě TEN-34 CZ se stanou součástí samostatného autonomního systému, jenž bude mít vlastní adresový prostor.

V únoru 1997 byla uvedena do provozu dvojice mezinárodních datových okruhů dodaných společností SPT Telecom. Jednalo se o linky Praha - Mnichov a Praha - Stockholm, každá o kapacitě 2 Mb/s. Tím se zajistil přístup uživatelů TEN-34 CZ do "vnějšího" Internetu prostřednictvím sítě EBONE, jež poskytla přípojné body ve výše zmíněných městech. Začátkem srpna byl zahájen provoz dalšího mezinárodního datového okruhu o kapacitě 34 Mb/s Praha - Frankfurt, jež byl dodán firmou Global One Communications. Díky zprovoznění tohoto okruhu se stal CESNET oficiálním členem celoevropského projektu TEN-34.

V polovině roku 1998 byla k TEN-34 CZ připojena města Ústí nad Labem (k pražskému uzlu), Zlín (k brněnskému uzlu) Cheb (k uzlu v Plzni) a Karviná s Opavou (k uzlu v Ostravě). Tím dosáhl počet uzlů připojených k TEN-34 CZ počtu 14. V červenci roku 1998 byla zvýšena přenosová rychlost páteřní linky Praha - Brno z 34Mb/s na 155Mb/s. Také byla zvýšena kapacita zahraničních spojů na požadovaných 34Mb/s. Konkrétně se jednalo o 16Mb/s linku z Prahy do Frankfurtu a 18Mb/s linku z Prahy do New Yorku. Dále byly v roce 1998 připojeny k TEN-34 CZ (kromě většiny vysokých škol a Akademie věd) také významnější knihovny a fakultní nemocnice. Celoevropský projekt TEN-34 končí dne 30.11.1998 a na něj navazuje projekt QUANTUM, který si klade za cíl vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.

Shrneme-li tedy výsledky, kterých projekt TEN-34 CZ dosáhl, vidíme, že během necelých tří let se zvýšila kapacita mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s a kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje z 3Mb/s na 155Mb/s. Kromě toho se oddělily původně sdílené linky komerční a akademické sítě.

Projekt QUANTUM (TEN-155)

Jak již bylo řečeno, projekt QUAMTUM se stal následníkem TEN-34. V rámci projektu se dále pracuje na zvýšení spolehlivosti a bezproblémovém chodu sítě TEN-155. V roce 1999 dochází k vylepšení spojení do zahraničí, kdy jsou uvedeny v chod 2 nezávislé linky, jedna s napojením na evropskou TEN-155 a druhá s připojením do USA přes EBONE. Celková kapacita zahraničních linek tak vzrostla z 34Mb/s na 79Mb/s.

Dne 10. února 2000 byl na zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno.

Ostatní sítě na území České republiky

Kromě CESNETu a jím provozované akademické sítě TEN-155 se na české scéně postupně objevilo množství dalších sítí a poskytovatelů přístupu k Internetu. Nejdůležitějšími z nich jsou primární poskytovatelé, tedy ti, kteří mají vlastni nebo pronajatou linku do zahraničí. Nejvýznamnější poskytovatelé a jejich linky do zahraničí uvádím v následujícím přehledu. Tyto informace byly aktuální k datu 31.1.2000.

AT&T Unisource
	- Praha - Amsterodam

komerční část CESNETu 
(13.3.2000 prodána Contactelu)	
	- 16Mb/s  na pražský uzel Ebone
	- satelitní linka do USA

Contactel
	- 3x2Mb/s na TeleDenmark
	- 2Mb/s na pražský uzel Ebone

CZCOM
	- 384kb/s do Nitedalu (Norsko)
	- 1Mb/s na pražský uzel Ebone

CZech On Line (VOL)
	- 10Mb/s ATM na síť Teleglobe do New Yorku
	- 2Mb/s na pražský uzel Ebone

DirectNet
	- 2Mb/s do New Yorku

Ebone
	- 155Mb/s do sítě Ebone na uzel v Mnichově

Global One
	- 34Mb/s ATM do sítě Deutsche Telecom
	- 4Mbit/s do páteře GlobalOne(Pennsauken a Londýn)

GTS INEC
	- 1Mb/s satelitní linka na EUNET (Washington)
	- 4Mb/s na pražský uzel Ebone
	- 2Mb/s na pražský uzel Global One

IBM	
	- 4Mb/s do Ehnigenu
	- 2Mb/s do Portmouthu
	- 768Kb/s do Bratislavy

Internet CZ (EUnet)
	- 34Mb/s satelitní linka Praha - Amsterodam 
	- 34Mb/s pozemní linka Praha - Amsterodam
	- 64Kb/s do Bratislavy

InWay
	- 2Mb/s do sítě EUNETu na uzel ve Frankfurtu

LUKO CZECH-NET
	- 4Mb/s do sítě AUCS na uzel ve Frankfurtu

PVT	
	- 2Mb/s do sítě EUNET do USA
	- 8Mb/s na pražského uzlu Global One

Telecom
	- 8Mb/s do sítě Teleglobe na uzel v New Yorku
	- 6Mb/s na pražský uzel Global One

Telenor
	- 512Kb/s satelitní linka do Nittedalu (Norsko)

Telenor Internet
	- 34Mb/s do sítě NextBone na uzel ve Frankfurtu
	- 34Mb/s na Slovensko
	- 3,5Mb/s na pražský uzel Ebone

a další.

K těmto sítím s mezinárodní konektivitou je samozřejmě připojeno velké množství tuzemských sítí a sekundárních poskytovatelů. K 31.1.2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů přístupu k Internetu (ISP - Internet Service Provider)

Peering - spása domácího Internetu

Důležitým aspektem tuzemského Internetu je otázka takzvaného peerigu. Oč se jedná? Jak již bylo výše zmíněno, v naší republice vstoupilo na trh množství primárních poskytovatelů připojení k Internetu, tedy těch, keří mají vlastní linku do zahraničí. Problém nastává ve chvíli, kdy spolu chtějí komunikovat dva tuzemští uživatelé připojení k různým poskytovatelům. Kudy budou probíhat jimi vyměňovaná data? Pokud tito dva poskutovatelé nejsou vzájemně propojení (nepeerují, nemají spolu peering) jdou data nebohých uživatelů nejprve linkou jednoho poskytovatele ven za hranice a linkou druhého zase zpět. Jaké nevýhody tento přístup přináší je na první pohled zřejmé. Nejenže data těchto dvou účatníků, fyzicky od sebe vzdálených třeba jen pár kilometrů putují mnohdy přes půlku světa a tím se do značné míry zpožďují, ale jsou především zahlcovány linky ven, jejichž průchodnost bývá vždycky klíčovou a to nemluvím o tom, že provoz zahraniční linky bývá pro providery dražší záležitostí, než provoz linky domácí. Proto se už od chvíle, kdy se na scéně objevuje více providerů, začíná mluvit o naléhavé potřebě peeringu. Velcí provideři, kteří byli na trhu první (CESNET a Eunet (dříve Internet CZ, předtím COnet)), měli mezi sebou peering už od velmi brzkých dob a to díky fyzické blízkosti jejich sítí přímo na úrovní LAN (Ethernetu). První globálnější pokus jak řešit svízelnou otázku peeringu byl učiněn v létě roku 1996. Konkrétně 30. srpna toho roku bylo založeno zájmové sdružení právnických osob s názvem NIX (Neutral Internet eXchange). Zakládajícími členy byli CESNET, Czech On Line, Datac, GTS CzechCom, IBM, Intenet CZ a PVT.(Telecom, který také pracoval na přípravach, nakonec zakládající smlouvu nepodepsal.) Toto sdružení mělo za úkol především připravit technické předpoklady pro peering mezi svými členy. Nebyla to tedy žadná organizace, do které vstup by automaticky znamenal peering se všemi ostatními jejími členy. Konkrétní podmínky vzájemného peeringu byly řešeny vždy nějakou bilaterální smlouvou mezi každými dvěma členy. NIX měl jenom technicky tento peering uskutečnit. Bylo potřeba najít nějakou neutrální půdu, kde by se mohly sítě všech zúčastněných propojovat, tedy místo kudy by tekla data od jednoho k druhému. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konktrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech). Každý ze členů měl právo si přivést na toto místo dvě datové linky o maximální kapacitě 2Mb/s. To znamená o celkové kapacitě max. 4Mb/s. Tyto spoje byly zakončeny směrovači a ústily do společného segmentu 10Mbitového Ethernetu. Pět členů se rozhodlo připojit mikrovlným spojem (Czech On Line, Datac, GTC, IBM a PVT) a dva zbylí (CESNET a Internet CZ) se rozhodli pro spoj pevnou linkou. Jako první si linku přivedl Datac (10.1.1997). Dne 4.2.1997 přibyly další dva mikrovlné přípoje (PVT, GTS) a jelikož tito tři provideři měli dohodu o vzájemném peerinhu již sepsánu, téhož dne začal fungovat peering na bázi NIXu. 7.2. byla přivedena linka IBM atd.

Postupem času se do sdružení NIX.CZ připojovali další členové:

LUKO CZECH-NET (1.4.1997)
Telenor Internet (1.4.1997)
NetForce (1.6.1997)
MOPOS (1.11.1997)
TELENOR ČR (1.11.1997)
CZCOM (1.11.1997)
Global One Communications (1.5.1998)
InWay (1.5.1998)
ČESKÝ TELECOM (1.5.1998)
INEC (1.7.1998)
IPEX (1.4.1999)
DirectNet-EOS (1.4.1999)
Contactel (1.7.1999)
PragoNet (1.1.2000)

Jiný pohled

Jedním z možných pohledů na vývoj Internetu může být například počet uzlů k němu připojených. Dne 5. ledna 1999 bylo v rámci "hostcountu" tedy sečítání uzlů připojených k Internetu, napočítáno 86 482 uzlů v doméně .cz. Důležité je si uvědomit, že fyzicky se všechny nemusí v Česku nacházet. Zároveň tento počet může být zkreslen tím, že mnoho lokálních sítí je připojeno k Internetu způsobem, kdy je zvenčí viditelný pouze jeden počítač (například firewall) a ostatní počítače přistupují ven pod jeho identitou.

Vývoj Internetu můžeme sledovat i z jiné stránky. Jedním ze zajímavých čísel může být statistika nárůstu počtu zaregistrovaných domén druhého řádu. Takže pro představu: 1.3.1999 byl počet těchto domén roven 25 240. V průběhu roku 1999 počet domén roste přibližně lineárně s měsíčním přírůstkem cca 2000 domén, s výjimkou přelomu roku 1999 a 2000, kdy byly zrušeny tisíce domén těm majitelům, kteří odmítali zaplatit poplatek. Po následném uvolnění zrušených domén 4.února 2000 nabral průběh registrace opět přibližně lineárního charakteru (ovšem poněkud strmějšího) a počet zaregistrovaných domén v České republice se k dni 11.4.2000 pohyboval okolo 53 400.


zpracoval Radim Chlad (xchlad@fi.muni.cz)
http://www.fi.muni.cz/~xchlad/P109/xchlad-historie.ceskeho.internetu.html
použité zdroje: Archív článků J.Peterky, www.ten.cz, www.profit.cz, www.lupa.cz, www.nix.cz