ŠPIC JAKO PLEMENO

Štěně - špic Špicové pocházejí většinou z Německa. Jenom samojed má svou vlast na Sibiři.

Jejich tělo je mohutné. Hlava střední velikosti má stejný tvar jako hlava lišek. Uši ve tvaru trojúhelníků bývají postavené. Ocas nosí ohnutý dopředu nad hřbetem.

Jako každý jiný pes i špic potřebuje dostatek pohybu. Proto je jeho obvyklým způsobem pohybu cval. Při procházce ve volné přírodě běží často daleko dopředu a po chvíli se k nám zase stejně rychle vrátí.

Urazí tak dvakrát až třikrát větší vzdálenost, než jakou ujdeme my. Potřebuje to a cítí se přitom dobře. Ještě víc se mu líbí, když s ním kousek běžíme o závod, i když my pokaždé se psem prohrajeme.

Špic hlídá všechno co patří jeho pánovi: odlehlý dvůr stejně jako dům či byt ve městě, maringotku jarmarečníků a artistů, nákladní člun belgických lodníků, stany finských Laponců či koňské povozy, kde seděl pozorně na kozlíku vedle kočího a štěkal na každého, kdo se příliš přiblížil k povozu a jeho nákladu.

Dnes je považován za hlídacího psa starších, nedoslýchavých lidí, protože hlásí štěkotem zvonění u domovních dveří či neobvyklé zvuky.

SamojedSamojed je pro změnu "saňový pes". Tito psi se svou povahou, chováním ve smečce, robustní přirozeností a tělesnou stavbou podobají vlkům ze všech psích plemen nejvíc. Žijí v nich dosud nezkrotná touha běhat a lovecké pudy jejich předků. Za strážní psy by se vůbec nehodili. V širokých dálavách zasněžené tundry také neexistují hranice revírů, které by měli střežit či bránit. K lidem jsou přívětiví a necítí nedůvěru ani k cizím osobám.

Tažní psi dalekého severu mají jednu pozoruhodnou vlastnost: schopnost orientovat se v terénu. Stačí jim určitou trať projet jen jednou, aby si navždy zapamatovali podrobnosti té většinou zcela holé krajiny Sibiře.

Saňoví psi se dobře aklimatizovali i ve střední Evropě. Samozřejmě, že jejich nejoblíbenější roční období je zima.

Samojed je pes s "usměvavou tváří" a poněkud šikmýma očima. Jeho úkolem ve Švýcarsku bylo dopravovat v zimě, kdy lanová dráha nejezdila, poštu a potraviny do horské stanice, zasněžené a odříznuté od světa.

 

Zpátky k Bertíkovi...