Git repozitář

Git je verzovací nástroj, tudíž jeho cílem je uchovávat různé verze projektu tak, jak se v čase měnily. Protože je navíc distribuovaný, tak si každý klon repozitáře uchovává celou kopii všech změn.

Další vlastností Gitu je tzv. kryptografické ověřování historie. Každá verze je označená hodnotou (hashem), která závisí na aktuálním stavu projektu a všech minulých verzích. Pokud někdo ve zdrojovém repozitáři historii změní, změní se tyto hodnoty pro všechny další verze. Kopie tohoto repozitáře při git pull poznají, že jejich historie je jiná a odmítnou nové verze.

Z toho důvodu smazání repozitáře a změna starší verze jsou z pohledu Gitu stejný problém. Klon repozitáře, který si drží Kontr, uvidí jiné verze a odmítne je přijmout, což vyžaduje zásah administrátora.

Kontr běží na stroji Aisa a jako běžný uživatel má omezené místo na disku. 500 studentů dokáže neuváženým používáním repozitáře toto místo snadno vyčerpat, např. ukládáním binárních souborů, výstupů, záznamů přednášek a jiného odpadu do repozitáře.

Git ukládá soubory komprimovaně a snaží se zamezit duplikaci. Tedy,

Pokud budete do repozitáře ukládat pouze zdrojové kódy a jiné malé textové soubory (např. CMakeLists.txt, vlastní poznámky atd.), nemusíte se překročení limitu bát. Problém nastane, pokud do repozitáře budete ukládat kompilované programy, výstupy programu, ladící informace, hudbu, filmy, záznamy přednášek atd.

Limit 10 MB na velikost je velice velkorysý. Při správném používání Gitu byste neměli překročit 200 kB za semestr.

Pokud je tento soubor umístěný v kořeni repozitáře, pak každý řádek popisuje vzor názvů souborů, které má Git ignorovat. Požadavek na existenci tohoto souboru je tedy prevence, kterou se snažíme studentům zabránit, aby překročili limit na velikost repozitáře.