Bílá paní vrbenská Třetí část (Převzato z https://web.archive.org/web/20160416162809/http://www.abatar.cz/pohadky/bila_pani_vrbenska.htm.) Pod záminkou, že slaví narozeniny, uspořádala helenka pro hradní posádku hostinu. Jídla, pití bylo kost, zejména vína zrovna nadbytek, inu, kdo by si nedopřál! A císařští vojáci a oficíři si zavdávali tak vydatně, že když se snesla nad hrad noc, leželi do jednoho na stolech i pod zmožení nimi a tvrdě spaly. Na tuhle chvíli čekala helenka. S hořící koučí běžela do hradní věže a tak louč zavěsila do okna.to bylo znamení pro jejího důstojníka, abyse svými muži přitrhl pod hrad. Helenka je čekala, odemkla branku a tajnou podzemí chodbou je vpustila do hradu; Potom už šlo všechno ráz na ráz: než se císařští stačili probrat zopilosti, měli na rukou pouta a hrad byl v moci Švédů Radost milenců však měla jenom krátké trvání. Brzy totiž přitrhla k Vrbenskému hradu síla císarského vojska, aby dobila pevnost zpět. Vypukla krutá řež, a že císařští byli v přesile, skutečně se jim podařilo do hradu vniknout. Pravda, Švédům pomáhali i vrbenští norníci, kteří přišli do hrad právě onou tajnou chodbou ale co naplat,císařských bylo jako much a počínali s tak zběsile, že se o jejich vítězství nedalo pochybovat. Vilamovaly dveře a drali se dovnitř, nic statečný odpor nepomohl obránců. Mezi prvními, kteří padli, byl i mladý švédský důstojník, Helenčin milenec Když to Helenka viděla, uchopila hoříčí louča rozeběhla se do prachárny. Znenadání zachvěl hradem strašlivý výbuch - hradní mury se kácely, země se pod nohaa bojujících vojáků třásla, a uš také vyšlehly z prachárny plameny, Každý prchal, jak mohl, ale jenom málokomu e podařilo uniknout zachránit si holý život. Mezi těmi, kdož vydechli pod zříceným zdivem naposled, byla i Helenka. Obyvatelé městečka se po bitvě rozprchli do okolních lesů aby se ukryli před císařskými žoldáky. Vrátli se do svých vpleněných domovů, až když vojsko odtáhlo. říkalo se potom, že na troskách kdysi pyšného radu se v noci prochází bílá paní. Je to prý Helenka, která musí i po smrti nosit pohradu, jejž zničila, klíč od tajné chodby a hořící louč.