Spolupráci s průmyslem má smysl navázat ve všech úrovních studia

Andrij Stecko

Měl jsem chuť pracovat i na praktických projektech. Tehdy jsem přišel za svým školitelem a zeptal se ho, jestli je možnost navázat spolupráci s průmyslem. Nabídl mi několik možností, takže jsem během studia přímo spolupracoval s několika firmami.


Autorka: Klára Petrovičová pro fi.muni.cz

Stát se odborníkem v nějaké oblasti chce spoustu teorie i praxe. Obou se dostalo absolventovi FI Andriji Steckovi, který se během svého doktorského studia podílel na několika projektech. Později z pozice manažera R&D (Research and Development) vedl bezpečností a vývojové týmy ve firmě Y Soft a nyní pracuje ve firmě Oracle NetSuite. O jeho cestě a zkušenostech se dočtete v rozhovoru pro Fakultu informatiky MU.

Proč ses rozhodl studovat informatiku?

Své rozhodnutí jsem udělal už „dávno“, na univerzitu jsem totiž šel v roce 2000. V podstatě vždycky mě bavila matematika a později mě začala bavit i informatika. Když jsem se, tehdy ještě na Ukrajině, rozhodoval jakou fakultu si vybrat, měl jsem na univerzitě ve Lvově jedinou možnost a to Fakultu aplikované matematiky a informatiky, tak jsem šel tam.

Takže jsi nejdřív studoval univerzitu ve Lvově a později jsi šel na Fakultu informatiky (FI) Masarykovy univerzity do Brna. Proč zrovna FI?

Řekl bych, že to byla velká náhoda. Tehdy jsme se s kamarádem rozhodli, že chceme zkusit studium v zahraničí. V té době bylo cestování do zahraničí z Ukrajiny docela omezené a moc lidí nikam necestovalo natož, aby studovali v cizině. Tak jsme se rozhodli, že to zkusíme, ale nechtěli jsme, aby to bylo příliš daleko, tak jsme si vybrali Česko. Ze začátku jsme zkoušeli Prahu. Nakonec přišel kamarád s nápadem jít do Brna, o kterém jsem v té době slyšel poprvé. Potom do toho přišla další náhoda, která spočívala v tom, že Karlova univerzita, kam jsme se hlásili, měla proces podávání přihlášky, který pro nás byl složitý a netransparentní. Oproti tomu na MU to bylo uděláno velmi dobře, tak se stalo, že jsem se dostal sem.

Jsi rád, že to tak dopadlo?

Určitě! Myslím si, že Brno je skvělé město a Fakulta informatiky je výborná a má obrovský potenciál. Když tak fakultu pozoruji z vnitřku, tak si myslím, že za posledních 15 let roste nejen v počtu lidí, ale také v kvalitě studia a odbornosti. Vidím, jak se zlepšuje její dopad na celosvětovou vědeckou komunitu a také na lokální ekosystém firem. Jsem moc rád, že jsem tady.

Bylo to pro tebe ze začátku těžké, jakožto pro cizince, studovat v Česku?

Řekl bych, že je to relativní… Měl jsem se začátku problém s jazykem. Časem se to vyřešilo, ale jinak bylo všechno na FI / MU nachystané takovým způsobem, že jsem žádné problémy buď neměl, nebo byly minimální, takže za mě palec nahoru.

Studoval jsi hned v češtině?

Ano, studoval jsem v češtině. Připravoval jsem se na to již ve Lvově, kde jsem měl soukromé hodiny. Zajímavé bylo, když jsem měl první hodinu – Algoritmy pro těžké problémy s paní profesorkou Černou, která mluvila slovensky. Z hodiny jsem odcházel trochu smutný z toho, že ty lekce češtiny mi moc nepomohly (smích). Až později mi vlastně došlo, že to byla slovenština a ne čeština.

Pokračoval jsi i na doktorské studium. Proč ses pro něj rozhodl?

Už v té době mě hodně bavila bezpečnost a chtěl jsem se v ní zlepšovat. Diplomovou práci jsem psal u pana profesora Matyáše a během toho jsem se rozhodl, že bych rád pokračoval.

Kvůli čemu sis vybral právě bezpečnost?

Poprvé jsem do styku s bezpečností přišel během psaní bakalářky ve Lvově. Tehdy jsem si vybral téma z oblasti aplikované kryptografie. V té době jsem s oblastí bezpečnosti nebyl příliš seznámen, protože jsme skoro žádné předměty v této oblasti neměli. Jediný blízký předmět byl o kryptografii, která mi přišla zajímavá, takže jsem se rozhodl i pro bakalářku v této oblasti. Když jsem přijel do Brna, tak jsem si zapisoval nejrůznější předměty o bezpečnosti a postupně mě bavila víc a víc, až jsem se dostal k doktorskému studiu.

Čemu ses věnoval během doktorského studia?

Měl jsem chuť pracovat i na praktických projektech. Tehdy jsem přišel za svým školitelem a zeptal se ho, jestli je možnost navázat spolupráci s průmyslem. Nabídl mi několik možností, takže jsem během studia přímo spolupracoval s několika firmami. Mezi nimi bylo například Trusted Network Solutions, MONET+ a Y Soft.

Byla to velmi zajímavá zkušenost a zároveň příležitost změnit kontext. Díky spolupráci jsem se mohl věnovat něčemu jinému, trochu se odpoutat a poté se zase vrátit k mému tématu disertační práce.

Čeho se projekty týkaly?

Bezpečnosti. Ve spolupráci s Trusted Network Solutions jsem zjišťoval, jak poskytnutí geografických informací ovlivňuje přesnost detekci spamu. U MONET+ jsme vyvíjeli nový autentizační token. U Y Softu to bylo o vývoji protokolu, který by se měl používat v platebním systému.

Díky spolupráci s Y Softem ses tedy stal i jejich zaměstnancem, kde jsi pracoval jako R&D manažer a vedl bezpečností a vývojové týmy. Máš nějaký oblíbený projekt, který vznikl ve Y Softu za tvého působení?

Řekl bych to tak, že mám ve Y Softu 3 děti, které mám velice rád, rád na ně vzpomínám a kdykoliv mám příležitost, tak se ptám, jak se jim vede (smích).

První je ARUR (Applied Research and University Relations) projekt, který byl o aplikovaném výzkumu a spolupráci s univerzitami. Během doby, co jsem na projektu pracoval, prošla téměř stovka studentů přes Y Softu skrz stáže, nebo psaní bakalářských či diplomových prací. Spousta z nich poté ve Y Softu zůstala. Bylo fajn vidět, jak studenti přichází ze školy se znalostmi, které začínají aplikovat právě při práci ve Y Softu.

Druhé je budování bezpečnosti ve Y Softu. Postavil jsem bezpečností tým, zavedli jsme řadu bezpečnostních praktik, které mají vliv na bezpečnost Y Softího softwaru. Jsem hrdý na to, co jsme s týmem dokázali.

Těsně před mým odchodem jsem dostal příležitost, nabrat ještě jeden vývojový tým, který jsem vedl, ale velmi krátce. A na to také velmi rád vzpomínám.

Projekt ARUR tedy vznikl na základě tvých zkušeností se spoluprácemi během tvého studia?

Do Y Softu jsem přišel jako výzkumník. Ale cítil jsem se jako ve vakuu, protože nebyli lidé, kteří by věděli o mém výzkumu, nebo chtěli spolupracovat. A tak jsem začal hledat vývojáře a produktové manažery a spolu identifikovat témata, která by posunula R&D dlouhodobě dopředu.

Když jsme měli vymyšlené téma, tak jsem přišel na fakultu a hledal lidi, kteří by nám pomohli s řešením určitého problému. Často jsem bakalářky a diplomky vedl já a to v oblastech distribuovaných systémů a bezpečnosti, ale byly i témata, kde jsme hledali pomoc od někoho jiného a tak jsme spolupracovali s řadou profesorů a docentů na fakultě. Časem jsme kromě bakalářek a diplomek začali nabízet stáže. A tak se to celé rozjelo.

Myslíš, že tě na vedení týmu FI dostatečně připravila, nebo je to věc, kterou se člověk musí naučit během praxe?

Na něco mě fakulta připravila a něco jsem se naučil za běhu. Během studia jsem vedl závěrečné práce studentů a u toho jsem se zlepšil v plánování práce a mentorování. Zbytek jsem se naučil za běhu a různých školení.

Proč ses nakonec rozhodl z Y Softu odejít?

Y Soft procházel transformací, během které se R&D s manažery mělo stát R&D bez manažerů. Řekl bych, že to pro mě bylo složité období. Nakonec jsem měl možnost ve Y Softu zůstat, ale uvědomil jsem si, že tam jsem skoro 8 let a že se mi těžce odchází. Začalo mi docházet, že když to neudělám teď, tak je dost možné, že to neudělám už nikdy. Zároveň jsem si chtěl vyzkoušet pracovat v jiné firmě. Dohromady se tedy sešlo více věcí a tak jsem se rozhodl, že odejdu.

Teď pracuješ v Oracle NetSuite, kde děláš konzultace ohledně bezpečnosti. Je to tak?

Ano, dělám pořád v bezpečnosti. V Oracle NetSuite je několik bezpečnostních týmů a každý má jinou specializaci. Já jsem v týmu kde se zaměřujeme na bezpečnost návrhu. Ze všech fází vývoje mě nejvíce baví řešit návrh. Kromě toho mám možnost přispívat k celému programu bezpečnosti tím, že mám na starost pár velice zajímavých celofiremních iniciativ.

Co představuje pojem „bezpečnost návrhu“?

Když se vyvíjí software, tak vývoj prochází několika fázemi. Začíná sběrem požadavků, pak jde přes návrh, implementaci, nasazení a údržbu. My se v našem týmu zaměřujeme na návrh, kdy kód ještě neexistuje a je to jen specifikace, jak by software, nebo jeho část, měl vypadat. Hledáme chyby právě v této specifikaci. Chyby v návrhu jsou většinou drahé na odstranění, když se najdou až poté, kdy je už produkt někde ve světě.


Galerie absolventů