Analýza podmínek pro přechod České republiky k informační společnosti

Shrnutí

Informační společnost

Evropská unie svou podporou budování informační společnosti sleduje zlepšení konkurenceschopnosti Evropy díky novým příležitostem, které prorůstání aplikací informačních technologií prakticky všemi vrstvami fungování společnosti přinese. Potenciál informační společnosti má zvýšit kvalitu života občanů Evropy, zvýšit účinnost sociální a ekonomické organizace i posílit soudržnost.

Informační společnost je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Informace v digitalizovaném tvaru je univerzálně použitelná, duplikovatelná a transformovatelná. Unifikovaný technický základ jejího zpracování, digitální mikroprocesor, umožňuje kombinace a transformace digitálního informačního produktu v šíři, která by s jakýmkoli klasickým průmyslovým artefaktem byla nemyslitelná.

Pružnost a rychlost reakce na změny v pracovním prostředí je jedním z určujících faktorů úspěšnosti adaptace. To se týká nejen jednotlivců, ale i národních ekonomik. Rychlost a včasnost vstupu zemí do informační společnosti určí velikost toho, jak budou odměněny. Investice a pracovní příležitosti se budou přesouvat do zemí, které vykáží nejvyšší míru připravenosti, a tempo jejich sociální adaptace i zisk jejich obyvatel bude nejvyšší. Země, které se opozdí, budou tímto procesem procházet mnohem pomaleji.

Nespojitost vytvářená probíhající revolucí vytváří nejen nové příležitosti, ale je také zdrojem nejistot a sociálního napětí. Změny ve struktuře i organizaci společnosti, které informační společnost přináší, budou dočasně vytvářet řadu rizikových faktorů, jejichž zvládnutí nemusí být jednoduché bez politické linie zaměřené na akceptaci užití nových technologií a zvládnutí důsledků těchto změn širokou veřejností.

Budování informační společnosti tak není jen problémem technologickým, ale v převažující míře i problémem veřejné politiky zemí, ve kterých probíhá.

Vybrané charakteristiky přechodu k informační společnosti

Parametry cílové podoby informační společnosti nejsou definovány natolik, aby je bylo možno sledovat a měřit. Cíle postupu jsou průběžně stanovovány a aktualizovány a celý proces je jako projekt koordinován jen kvalitativně. Určující iniciativa přichází zezdola a většina konkrétních rysů cílového stavu je určována úspěšně realizovanými aplikacemi, iniciativami či projekty.

V tomto materiálu jsou uvedeny vybrané charakteristiky, které umožňují posouzení stavu či trendů i srovnání situace České republiky a Evropské unie či dalších zemí v takových oblastech.

Investice České republiky do informačních technologií vytvářely do roku 1997 nejdynamičtější trh v těchto komoditách a službách v oblasti střední a východní Evropy. Ekonomické problémy roku 1997 znamenaly v roce 1997 nárůst prodeje PC menší než 4 % vzhledem k roku 1996 a v některých kategoriích hardwaru dokonce absolutní pokles. V sousedních zemích východní a střední Evropy se tento nárůst pohyboval mezi 10 a 20 %.

Podíl výdajů za informační technologie na jednoho obyvatele (139 ECU na hlavu v roce 1996) je nejvyšší takovou hodnotou mezi všemi zeměmi střední a východní Evropy. Tato částka činí sice v absolutní dávce méně než třetinu průměrných výdajů v zemích Evropského společenství, jako podíl na hrubém domácím produktu však tato částka pro Českou republiku srovnatelná se zeměmi Evropské unie.

V České republice došlo k velmi silnému rozvoji na Internetu postavených sítí díky rozhodnutí z roku 1992 postavit na jeho bázi akademickou síť českých vysokých škol CESNET. Tato akademická síť ještě začátkem roku 1997 připojovala polovinu českého Internetu (do podzimu roku 1996 byla polovina připojených počítačů v České republice z vysokých škol nebo Akademie věd, začátkem roku 1998 již jen 46.4 %). V současné době je u nás provozováno jako součást Internetu nejméně 14 mezinárodních sítí, na které zprostředkovává připojení více než 240 poskytovatelů.

V druhé polovině roku 1997 došlo k částečnému zpomalení tempa růstu Internetu u nás a Česká republika díky rasantnějšímu tempu rozvoje v Maďarsku klesá koncem roku 1997 v penetraci Internetu pod ně. (Meziroční nárůst v počtu Internetových adres činí dnes v Maďarsku téměř 130 %, zatímco v České republice je pod 40 %, což je v Evropě nečekaně nízká hodnota, kdy za námi najdeme prakticky jen Lucembursko, Lotyšsko a Rakousko.). Opticky velké rozdíly v počtu počítačů připojených na Internet na 100 obyvatel (hustotě sítě) v různých zemích odpovídají relativně malému časovému odstupu, který těmto hustotám odpovídá. I malé zpoždění tak může odpovídat velkým rozdílům v rozsahu využitelných příležitostí.

Na Internetu se začínají objevovat aplikace, které jsou výsledkem konvergence telekomunikačních služeb. Technologie přímého přenosu rádia nebo televize využívá řada stanic.

Telefonní společnosti přestávají v liberalizovaném prostředí vidět v Internetu pouze konkurenci a řada z nich přechází na kooperativní modely chování, které přináší podstatné zlevnění služeb koncovému spotřebiteli. V České republice, kde bylo SPT Telecom slíbeno monopolní postavení do roku 2000, je situace zcela opačná.

Konkurenční prostředí v základních telekomunikacích ovlivňuje jejich cenu a zprostředkovaně i cenu připojení na Internet. Monopolní prostředí zvedá typickou cenu připojení na dvojnásobek a výsledné užití Internetu klesá na pětinu.

Tempo zavádění "inteligentních" sítí je u nás velmi pomalé, stejně jako postup digitalizace ústředen. To není kompenzováno ani dostatečným celkovým růstem v telefonizaci. Průměrný faktor růstu v počtu telefonních linek během let 1990-96 činí 9.6 % z toho 95-96 činí 15.3 %, což je hluboko pod Maďarskem (17.8 % v letech 90-96 a 23.4 % v 95-96). Pomocí kabelových modemů by se napojení koncových stanic mohlo realizovat i přes rozvody kabelové televize, avšak i zde je penetrace u nás velmi nízká.

Elektronický obchod zahrnuje produkci, reklamu, prodej a distribuci produktů prostřednictvím telekomunikačních sítí. Není to fenomén, který by přicházel až v současné době, protože je do něj možno zahrnout i starší technologie jako telefon, fax a televizi, dále relativně jednoduché aplikace jako elektronické platby a systémy elektronických finančních převodů či elektronickou výměnu dat (Electronic Data Interchange).

Elektronický obchod přes Internet je teprve v počátcích a jakékoli předpovědi jsou nutně zatíženy chybami z malé znalosti skutečných vývojových změn. Studie WTO z roku 1998 uvádí výsledky předpovědí elektronického obchodu, které předpovídají během pěti let faktor zvýšení objemu obchodu pomocí WWW mezi 40 a 120násobkem, zpráva OECD věnovaná měření elektronického obchodu (OECD-GD(97)185) hovoří o růstu přes 200 % ročně.

Komise UNCITRAL Spojených národů vypracovala a v roce 1996 schválila Vzorový zákon o elektronickém obchodě, který by zemím bez legislativy v této oblasti měl napomoci používání elektronických transakcí a alternativních možností ke komunikaci a ukládání informací než papíru. Zákon o elektronickém obchodu má sousední Německo. Spojené státy vyvíjejí velkou mezinárodní iniciativu na obecné přijímání takových norem a získaly již souhlas či podporu ekonomicky nejvýznamějších zemí světa. V České republice v této oblasti chybí prakticky jakékoli použitelné právní zázemí.

Obecně málo řešená je otázka adekvátního přístupu k vybírání daní z transakcí realizovaných prostřednictvím Internetu. V rámci WTO bylo již dosaženo dohody o bezcelním obchodu s některými prvky IT a telekomunikacemi.

Rychlost a způsob provádění liberalizace telekomunikací jsou podstatnými faktory pro utvoření kompetitivního evropského trhu v telekomunikacích, kompetitivních cen a vysoké kvality poskytovaných služeb.

V České republice sice existuje částečná liberalizace v oblasti datových služeb, jsou však zákonnými předpisy navázány na monopol v hlasových službách, resp. monopol v provozování "jednotné telekomunikační sítě". Neexistuje také skutečná nezávislost telekomunikačního regulátora. Poskytování licencí na výstavbu nových komunikačních kapacit zvýhodňuje SPT Telecom a nesplňuje podmínky otevřenosti řízení ani poskytnutí stejných možností přístupu všem subjektům. Časová náročnost schvalovacích řízení Českým telekomunikačním úřadem prakticky vylučuje rychlejší rozšiřování sítí (cyklus procesu schvalování trvá řádově jeden rok), což je v naprosté neshodě s tempem vývoje, který v této oblasti panuje nebo by panovat měl. Poplatky ČTÚ za zřízenou síťovou kapacitu resp. provozování trasy kopírují nevhodnou strukturu telekomunikačních tarifů a působí jako inhibitivní faktor rozvoje (penalizace za rozvoj).

Zajištění ochrany autorských práv a ochrany duševního vlastnictví nabývá na důležitosti tak, jak se většina ekonomické činnosti přesunuje do oblasti manipulace s informacemi a nikoli s fyzickými komoditami. V odhadnutém procentuálním podílu softwarového pirátství na používaném programovém vybavení řadíme někam mezi horší země EU a lepší země východní Evropy.

Intenzivní využívání výpočetní techniky na zpracování osobních dat nebo dat, která osobní identifikaci umožňují, snadná globální dosažitelnost uložených dat a možnosti jejich účinné kombinace z různých zdrojů nebo míst uložení vytvářejí reálné nebezpečí zneužití těchto dat způsobem, který v různé míře narušuje soukromí a vystavuje jednotlivce tlaku sociální manipulace nebo komerčních zájmů. Takové snahy existovaly vždy, avšak technologický pokrok dnes učinil možnosti jejich uskutečňování mnohem reálnějšími. Osobní data jednotlivců proudí stále častěji přes hranice států, převážně v oblasti komerční, ale týká se to i dat spravovaných veřejnou správou či vládami, a také vzájemně mezi těmito sektory.

V České republice vycházel zákon č. 256/92 Sb. o ochraně osobních údajů a informačních systémech ze staré konvence Rady Evropy z roku 1981, v době přijímání našeho zákona již koncepčně překonané. Zákon navíc není prakticky naplněn v paragrafu 24 zákona 256/92 Sb., kde se předpokládá zřízení orgánu dohlížejícího na zacházení s osobními daty občanů (existují ve všech státech EU; v Maďarsku existuje pro tuto oblast ombudsman).

Telepráce je pojem, který zahrnuje široké spektrum různých druhů zaměstnání. Pracovník v nich využívá možnosti umístit místo práce domů nebo na jinou vhodnou lokalitu, což je umožněno využitím informačních a komunikačních technologií.

Širší využití telepráce vyžaduje dobrou telekomunikační infrastrukturu a přijatelné ceny provozu. Jako alternativní forma práce bude používána jedině tehdy, když nastane skutečná potřeba prozkoumat možnosti a investovat do alternativních forem práce (např. díky nezaměstnanosti nebo strukturálním potížím), když budou jasně vidět výhody telepráce vůči tradičním formám (např. zvýšená konkurenceschopnost, globalizace, produktivita) a pokud o těchto metodách bude dostatečné obecné povědomí. Tyto podmínky v České republice (ale ani jiných zemích našeho typu) zatím šířeji splněny nejsou a telepráce u nás zatím prakticky neexistuje.

Napojení škol na informační infrastrukturu společnosti je významnou součástí snah o to, aby se informační technologie a komunikace staly běžnou součástí života společnosti. Reformní snahy zaměřené na přeměnu stylu škol z důrazu na "učení" (teaching) na "učení se" (learning) jsou rovněž motivovány informační společností a potřebou otevřenějšího a také celoživotního vzdělávání.

Evropská unie pokročila velmi významně v realizaci plánů vycházejících z Bangemanovy zprávy. Budování informační společnosti je zde integrujícím cílem, který krokům v této oblasti dodává energii a slouží jako mobilizační faktor.

Příčiny rozdílů

Celková míra penetrace počítači vzhledem k počtu obyvatel či počtu kancelářských pracovníků zůstává stále poměrně nízká. Inovační cyklus se v oblasti informační technologií pohybuje kolem 18 měsíců, avšak pravidla pro účetní odpisy hardwaru a softwaru jako základních prostředků (tj. při ceně nad 20 000 Kč) počítají se 4 roky, což je nerealisticky dlouhá doba.

Nižší míra hospodářského růstu vedla v posledním roce k absolutnímu zpomalení výdajů v této oblasti (pokles o 3 %).

Nízké tempo nárůstu síťové infrastruktury je způsobeno především vysokými cenami za linky, a to pevné i komutované, které si účtuje SPT Telecom. Pro poskytovatele připojení k Internetu tato situace vytváří trvale ztrátové prostředí.

Datové služby sice nepodléhají monopolu, avšak z hlediska výstavby síťové infrastruktury je podstatným brzdicím faktorem nemožnost současného poskytnutí hlasových služeb. Budování vlastního propojení ke koncovému uživateli nebo domácnosti by však bylo velmi nákladné, pokud by nebylo možné je kombinovat s jinou infrastrukturní sítí, na to však výše současného zájmu o zavádění Internetu sama o sobě nestačí.

Tarify SPT Telecom sehrály rovněž výrazně negativní roli v zapojování České republiky do vysokorychlostní akademické sítě TEN-34 (Trans-European Network with speed at least 34 Mbps). Přesto, že úrovní přípravy a technickou kvalifikací byla Česká republika připravena se k projektu připojit velmi brzo, nesplňovaly tyto tarify svojí výší omezení nárůstu se zvyšující se kapacitou spoje, což byla podmínka EU pro zapojení do programu. Maďarsko tak i přes podstatně pozdější zahájení prací na připojení se k projektu (téměř o rok později) splnilo podmínky připojení o více než půl roku dříve a ČR se připojila prakticky na poslední chvíli před uzavřením přibírání nových partnerů pro tuto síť. (V létě 1998 se mají sjednávat podmínky pro další generaci tohoto programu).

Zpomalování růstu se v prostředí síťové ekonomiky bude v budoucnu projevovat výrazně nepříznivě a jeho efekty se budou násobit. Globalizace dále zvyšuje negativní důsledky takového stavu pro další ekonomické subjekty, které by z vyšší úrovně síťových služeb mohly získávat nové příležitosti.

Relativně vysoká hustota Internetu v České republice vzhledem k ostatním podobným zemím v období 91-96 byla dána především rozvojem akademické části Internetu. V roce 1991 bylo v resortu vysokého školství učiněno významné rozhodnutí věnovat z částky, která byla ministerstvem vyčleněna na projekty informatizace, 40 % na vybudování páteřní internetové sítě a stejnou sumu dále na založení metropolitních akademických sítí. Rozvoj infrastruktury v tomto rozsahu by se nebyl býval podařil, pokud by převládly tendence skládat se na prostředky na ni nutné zezdola či od jednotlivých dílčích projektů.

V oblasti elektronického obchodu a používání elektronických dokumentů chybí legislativní zázemí, které by umožňovalo náhradu papírových dokumentů elektronickými a to i přes to, že po technické stránce dnes kryptografické metody dávají mnohem větší míru bezpečnosti i zabezpečení autenticity, než je tomu u papírové dokumentace. V oblasti elektronického obchodu a používání elektronických dokumentů chybí legislativní zázemí, které by umožňovalo náhradu papírových dokumentů elektronickými a to i přes to, že po technické stránce dnes kryptografické metody dávají mnohem větší míru bezpečnosti i zabezpečení autenticity, než je tomu u papírové dokumentace.

Právní řád České republiky vyžaduje revizi z hlediska možností legálního využívání možností nových technologií. Nutné je i zavedení mechanismu, který zabezpečí, že nově zpracovávané právní normy i novely stávajících norem budou obsahovat řešení, která budou slučitelná s běžným používáním informačních technologií namísto tradičních forem.

V oblasti státní správy chybí adekvátní úroveň koordinace. Úřad pro Státní informační systém se snaží vynutit monolitickou strukturu systému, která neodpovídá reálnému stavu v této oblasti u nás, běžným postupům budování takových systémů v současné době, ani technologickým trendům:

• Klíčové registry jsou dnes spravovány resorty (MF, MPSV a MV), které navrhly strategii využití informačních technologií ve státní správě, založenou na oddělených systémech. Z hlediska přínosu pro občana ve styku s veřejnou správou je podstatným úkolem vypracování vhodných rozhraní komunikace mezi těmito systémy a poskytnutím přístupu k datům z jednoho místa (včetně možností aktualizace dat mezi těmito systémy).
• Počítačové sítě dnes poskytují možnosti spolupráce a komunikace informačních systémů v síťovém prostředí, při současném zachování oddělených datových bází včetně rozdílných vnitřních identifikací osob v systému, což může lépe splnit požadavky ochrany osobních dat.
• Rychlost technologické inovace si vynucuje architekturu systémů, které jsou otevřené a jejich komponenty jsou schopny relativně nezávislého vývoje. Orientace na jednu technologii může způsobit velké problémy, stejně jako orientace na jediného dodavatele. Neměnné monolitické systémy jsou dnes technologicky překonaným řešením. Celková kompatibilita v rámci strategického rámce pro rozvoj zabezpečení informačními technologiemi dnes není ve sporu s potenciálně různorodým technickým vybavením.

Některé důsledky rozdílné úrovně ČR a EU pro ekonomiku a společnost

Nedostatečně vybudovaná informační a komunikační infrastruktura bude zhoršovat naše podmínky využívat možných přínosů a participovat na obecném přínosu informační společnosti pro podniky a tedy i pro lepší život každého obyvatele České republiky.

Rozvoj informační společnosti v Evropě nebo Spojených státech vytváří nové příležitosti, odstraňuje méně kvalifikovaná pracovní místa a místo nich vytváří větší počet pracovních míst závislých na zpracování informací. Do těchto zemí proto půjde i podstatný podíl nových investic, které nové technologie přilákají.

Technologický vývoj musí být doprovázen změnami v ekonomické i sociální oblasti. Přijetí nových technologií společností bude podmíněno sociální politikou, která umožní, aby žádná část populace nebyla odstavena od participace na možnostech, které využíváním nových možností zvyšují kvalitu života.

Investice do informační infrastruktury mohou zmírnit pozdější sociální transfery prostředků. Otevřené školství, které bude orientováno na šířeji pojaté vzdělání spíše než úzkou profesní průpravu, umožní členům společnosti reagovat na změny, které si během během jejich profesního života mohou vynutit několikerou změnu kvalifikace či druhu zaměstnání.

Účast České republiky na fórech EU/CEEC k informační společnosti by se měla projevit začleněním doporučení z těchto fór do strategie vládních aktivit i podporou větší účasti nevládních partnerů, zejména z komerčního sektoru. Pro budoucí konkurenceschopnost našich producentů na mezinárodních trzích to může mít větší význam, než uplatňování ochranářských opatření nebo finančních injekcí.

1. Informační společnost

Budování informační společnosti se v různých podobách objevuje jako důležitá součást vládních programů všech rozvinutých zemí celého světa. Toto téma se stalo významným prvkem veřejné politiky zejména na setkání zemí G7 v únoru 1995, které úlohu budování "Globální informační společnosti" povýšilo na mezinárodní úkol prvořadé důležitosti.

Pojem "informační společnosti" se poprvé objevil v Norově-Mincově zprávě francouzské vlády v roce 1975 (Simon Nora, Alain Minc: L'information de la societe, Rapport M. le President de la Republique, Paris, 1978), která rozšířila tradiční chápání telekomunikací i na otázky národní technologické suverenity a vytyčila vládní iniciativy včetně "elektronického občanství" (obecně se považuje i za původce termínu "telematika").

V srpnu 1983 japonské MITI formuluje "Plán Teletopie", který má podporovat šíření nových médií po celé zemi a zajistit komunikační a informační služby vysoké úrovně japonským regionálním městům, která si vybírají až pět z několika typů služeb, které tento plán nabízí (nejpopulárnější je služba posilující "městskou komunitu", která obsahuje zlepšení komunitních informací, zlepšení veřejných služeb a větší vzdělávací a společenské aktivity, dále pak "distribuční" služba, která posiluje šíření komerčních informací, "hi-tech průmyslová" služba zavádějící nejnovější technologie do místních firem a "cestovní a rekreační" služba, která propaguje turistiku, sport a podobně -- viz White paper: Communications in Japan, MPT, Tokio, 1987). Současně s tímto plánem přišla monopolní telekomunikační společnost NTT s projektem na zavedení sítě optických vláken jako základní komunikační struktury po celém Japonsku. Obě tyto iniciativy byly pojaty jako kriticky důležité snahy ve vztahu k ekonomické konkurenceschopnosti a zlepšování kvality života.

V červnu roku 1987 vydává Evropská komise svoji Zelenou zprávu o komunikacích ("Towards a Dynamic European Economy: Green Paper on the Development of the Common Market for Telecommunications Services and Equipment"), která přichází s pojetím komunikačních sítí jako nervového systému moderního společenského a ekonomického života. Tato zpráva také tvrdí, že skutečné evropské sjednocení bude možné pouze pokud bude založeno na jednotné, všude přítomné a vyspělé evropské komunikační infrastruktuře. Na základě zprávy expertní skupiny komisaře Bangemana z května 1994 (High-Level Group on the Information Society: Europe and the Global Information Society, tzv. Bangemanova zpráva) je na červnovém summitu na ostrově Corfu ustanovena Rada informační společnosti, na základě jejíhož doporučení přijímá 19. července Evropská komise Akční plán (Europe's Way to the Information Society), který vytváří celkový rámec evropské politiky směrem k informační společnosti.

V říjnu 1988 publikuje americká Národní telekomunikační a informační úřad (NTIA) zprávu Telecom 2000 -- Charting the Course for a New Century (US GPO 223-864/90272), ve které se dochází k závěru, že komunikační a informační služby se stávají určujícím faktorem udržujícím americkou i světovou ekonomiku a podporující rozvoj americké společnosti. Byla doporučena řada institucionálních změn v oblasti telekomunikací, které jsou uváděny do praxe. V prosinci 1998 americký vicepresident A. Gore poprvé používá termín "informační superdálnice", který se stal populárním v médiích a pomohl vzbudit obecný veřejný i politický zájem. O dva měsíce později uvádí Gore cíl vybudovat pokročilejší komunikační a informační služby jako národní prioritu, která by měla v co nejvyšší míře stavět na aktivitách privátního sektoru, měla by podporovat a ochraňovat tržní soutěž, zabezpečit obecně přístupné sítě a universální přístup, zabránit rozvrstvení na "informačně majetné a nemajetné" a zabezpečit pružné a přizpůsobivé právní a regulační prostředí. V květnu 1994 na konferenci Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) dále rozšiřuje svůj koncept "Národní informační infrastruktury" (NII) a vyzývá k ustanovení "Globální informační infrastruktury" (GII) a o rok později se zasluhuje i o uvedení tématu Globální informační společnosti na summitu G7.

1.1. Rysy informační společnosti

Informační společnost je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stává významná ekonomická aktivita, která prostupuje tradičními ekonomickými či společenskými aktivitami a vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které podstatně ovlivňují charakter společnosti.

Technologickou základnou této proměny je využívání prvků moderních informačních technologií (IT) a digitálních komunikací. Tempo technologického pokroku v konstrukci počítačů je již několik desetiletí motorem doposud neomezeného růstu a neustálých inovací. Pokračující miniaturizace konstrukčních prvků počítačů způsobuje neustálý pokles ceny a zvyšování výkonu (tzv. Mooreův zákon stanoví každých 18 měsíců zdvojnásobení výkonu za stejnou cenu nebo ekvivalentně pokles ceny na polovinu při nezměněném výkonu). K podobnému jevu dochází u kapacity komunikačních spojů, která se zdvojnásobuje za zhruba 8 měsíců. Značný podíl na nákladech za IT hraje software, který je jednak dražší a jednak si často vynucuje přechod na nové procesory.

Jednoduchý mikroprocesor se stává prakticky všudypřítomnou součástkou s téměř zanedbatelnou cenou (jednoduché čipy se používají na inteligentních kartách, hotelových klíčích, nálepkách na balících, které umožňují jejich sledování a automatickou navigaci při přepravě, nahrazují mechanické převody v letadlech či optimalizují provoz automobilových motorů, ať již klasických benzinových nebo hybridních, atd.) a jen zanedbatelný zlomek vyrobených čipů je používán jako "počítače" v běžném chápání tohoto termínu.

Informace v digitalizovaném tvaru je univerzálně použitelná, duplikovatelná a transformovatelná. Unifikovaný technický základ jejího zpracování, digitální mikroprocesor, umožňuje kombinace a transformace digitálního informačního produktu v šíři, která by s jakýmkoli klasickým průmyslovým artefaktem byla nemyslitelná. Koncept "splývání" (konvergence) tradičně ostře odlišených sektorů ekonomiky či jejich produktů je umožněn právě touto společnou formou jejich representace jako posloupností bitů (nul a jedniček). Informace, které byly dříve šířeny na papíře, filmem, rádiem, televizí, magnetofonovými páskami či videopáskami mohou být v digitalizované podobě šířeny prostřednictvím jednoho druhu multimediálního komunikačního kanálu.

Uvnitř společností je tato unifikace formy zpracování informace i zanedbatelná cena její distribuce příčinou toho, že tradiční hierarchické byrokratické struktury jsou nahrazovány efektivněji fungujícími strukturami "adhokratickými", které dokáží pružněji reagovat na změnu prostředí, ve kterém pracují. Kooperující sítě malých společností fungujících na bázi subdodavatelů a kombinace dílčích produktů mohou účinně konkurovat velkým společnostem znevýhodněným velkou setrvačností reakce. Tradiční prostředníci mezi producenty a konzumenty ztrácejí na významu, pokud slouží pouze jako mezisklad výrobků určených k prodeji a neposkytují přidanou hodnotu. Zkrácení dodavatelských struktur umožňuje produkci na míru podmíněnou skutečnou poptávkou i masové přizpůsobování výrobků jednotlivým spotřebitelům. Výsledkem je produkce, která je efektivnější, přináší menší ztráty a odpovídá lépe šetrnému hospodaření s materiálními zdroji i spotřebovanou energií.

Ekonomika vázaná na produkty nehmotné, digitální povahy pracuje se zdroji, které jsou ze své podstaty nevyčerpatelné. Reprodukce a šíření na bitech založeného produktu je prakticky zadarmo a jeho skutečná hodnota není dána surovinou, která by k jeho výrobě byla třeba, nýbrž hodnotou duševního vlastnictví, které vedlo k jeho realizaci. Vytváří se tak zcela nové ekonomické priority i příležitosti. Při tvorbě informačních produktů ustupují do pozadí půda či materiál a jejich roli přebírají znalosti a míra výjimečnosti individuální kvalifikace.

Informační ekonomika plynule přechází v síťovou ekonomiku, kde dochází k multiplikativnímu efektu a nelineárnímu zvyšování výnosů s expanzí rozsahu trhu. Rychle se vytváří globální tržní prostředí a zrychluje průběh inovačních cyklů. Producenti přestávají být chráněni geografickou odlehlostí a nepracují-li efektivně a s dostatečnou rychlostí inovace, snadno podléhají (globálně působící) konkurenci. Komparativní výhodou se v globálním prostředí stává především rychlost reakce a brzký vstup na trh. Působení síťových efektů podporuje vznik monopolních postavení na nově vytvářených trzích.

Digitalizace provozu a řízení infrastrukturních sítí usnadňuje jejich sdílení mezi více provozovateli či poskytovateli služeb. Pojem přirozeného monopolu ztrácí v mnoha oblastech své opodstatnění a umožňuje demonopolizaci a vstup konkurence. Zejména se to týká (tele)komunikací a vysílacích pásem. Řada služeb, která byla v prostředí "přirozených monopolů" licencována, ztrácí v demonopolizovaném prostředí výlučné postavení a proces konvergence otevírá prostor k vývoji nových aplikací a příležitostí, které kombinují technologie, jež dosud ležely v odlišných kategoriích z hlediska jejich klasifikace.

1.2. Informační revoluce

Informační a komunikační technologie umožnily vznik nové průmyslové revoluce s dopady, které mění způsob spolupráce ve společnosti, způsob života i hledání nových možností uplatnění lidského potenciálu ve výrobě, spotřebě, kultuře i využití volného času. Vyhledávání, zpracovávání, uchovávání i předávání informací se stává prakticky nezávislé na časových, prostorových, či kvantitativních omezeních.

Rychlost technologických změn způsobuje posun v efektivním využívání zákonných nástrojů ochrany vyvinutých technologií. Snižuje se nárůst počtu patentových přihlášek, protože dlouhodobá ochrana technologických postupů ubývá na důležitosti se zkracováním doby jejich použitelnosti a zkracováním inovačního cyklu. Roste oproti tomu význam ochrany duševního vlastnictví a autorských práv, kde je účinné a vymáhání způsobné právní prostředí nejdůležitějším prvkem ochrany práv producentů, u nichž je marginální cena duplikace výrobku zanedbatelná.

Nespojitost vytvářená probíhající revolucí vytváří nejen nové příležitosti, ale je také zdrojem nejistot a sociálního napětí. Historické zkušenosti svědčí o tendenci prohlubovat sociální rozdíly v závislosti na úrovni kvalifikace, kterou její nositel je schopen v novém prostředí využít. Latence "křivek učení se" způsobuje velkou prodlevu mezi náběhem uplatňování nových technologií a dobou, kdy se pro převážnou část obyvatelstva stanou součástí života, která nevyžaduje zvláštní kvalifikaci. Tento proces je generační a nové technologie jsou většinou brány jako samozřejmost teprve generacemi, které přicházejí po jejich uvedení v život.

Návratnost celkových investic do nových technologií se díky tomu dočasně zpomaluje, protože část nákladů se dočasně spotřebovává na nutnou adaptaci lidské síly (učení), která s nimi pracuje. Z výnosů zpočátku profituje jen úzká vrstva, ale výsledný společenský posun zvedne během doby životní úroveň každého člena společnosti.

Pružnost a rychlost reakce na změny v pracovním prostředí je jedním z určujících faktorů úspěšnosti adaptace. To se týká nejen jednotlivců, ale i národních ekonomik. Rychlost a včasnost vstupu zemí do informační společnosti určí velikost toho, jak budou odměněny. Investice a pracovní příležitosti se budou přesouvat do zemí, které vykáží nejvyšší míru připravenosti, a tempo jejich sociální adaptace i zisk jejich obyvatel bude nejvyšší. Země, které se opozdí, budou tímto procesem procházet mnohem pomaleji.

1.3. Nové možnosti

Nové příležitosti, které měnící se charakter společnosti poskytuje, přinášejí nové a širší možnosti uplatnění. Přesto, že zaměstnanost v tradičních sektorech ekonomiky, tj. zemědělství a průmyslu, trvale klesá, dochází k přesunu nových příležitostí do oblasti práce s informacemi (znalostní sektor) a do jisté míry i služeb obecně. Výrazně se to projevuje v 90. letech ve Spojených státech, kdy se začínají vracet investice vložené do používání informačních technologií a trvající hospodářský růst při nízké inflaci i míře nezaměstnanosti lze přičítat úspěšnému zúročení "infodolarů".

Evropská unie svou podporou budování informační společnosti sleduje zlepšení konkurenceschopnosti Evropy díky novým příležitostem, které prorůstání aplikací informačních technologií prakticky všemi vrstvami fungování společnosti přinese. Potenciál informační společnosti má zvýšit kvalitu života občanů Evropy, zvýšit účinnost sociální a ekonomické organizace i posílit soudržnost.

Bangemanova zpráva mezi přínosy budoucí evropské informační společnosti v jednotlivých oblastech uvádí:

• Evropským občanům a spotřebitelům přinese vlídnější společnost s výrazně vyšší kvalitou života a širším výběrem služeb a zábavy.
• Tvůrcům obsahu v médiích přinese nové způsoby uplatnění jejich tvůrčích schopností v souvislosti s poptávkou po nových výrobcích a službách v informační společnosti.
• Evropské regiony získají nové možnosti vyjádření kuturních tradic a identity a zminimalizují vzdálenost i odlehlost periferních oblastí Unie.
• Vlády a administrativa budou moci budovat účinnější, transparentnější a lépe reagující veřejné služby, které budou bližší občanovi, ale s nižšími náklady.
• Podnikání a malým středním podnikům umožní informační společnost využívat efektivnější řízení i organizaci, zpřístupní odborný výcvik i další služby, umožní elektronické datové spojení se zákazníky, které přinese větší konkurenceschopnost.
• Provozovatelům telekomunikací se otevírají možnosti poskytovat stále širší rejstřík nových služeb s vysokou přidanou hodnotou.
• Dodavatelům programového vybavení, průmyslu výpočetní techniky a spotřební elektroniky umožní využívat nové prudce rostoucí trhy pro jejich produkty jak doma, tak i v zahraničí.

Společnost, ve které budou informační infrastruktura, nástroje a služby obecně dostupné, umožní rovnoprávnější a vyváženější vnitřní uzpůsobení i lepší podmínky pro rozvíjení a posilování individuálních schopností jejích obyvatel. Jako příklady konkrétních možností, které to přinese, lze uvést:

• V oblasti zdravotní péče bude možná spolupráce se specialisty, kteří mohou být v okamžiku potřeby jakkoli fyzicky vzdáleni. Zlepšení kvality zdravotní péče přinese i zlepšení její organizace, což bude velmi významné v souvislosti s rostoucím tlakem na rozpočtové výdaje v zemích se stárnoucí populací.
• Možnosti práce na dálku, telepráce, vytvoří větší možnosti výběru preferovaného místa bydliště resp. větší možnosti výběru zaměstnavatele bez nutnosti doprovodných změn v místě bydliště. Odstranění nebo alespoň dostatečná redukce každodenního dojíždění do práce přispěje k omezení dopravy a ulehčení přeplněnosti komunikací v oblastech větších měst.
• Použití nových informačních technologií v řízení dopravy dále sníží frekvenci vzniku dopravních zácp, omezí znečištění životního prostředí, zrychlí cestování a přispěje ke zmenšení nutných výdajů.
• Dojde k přeměně vzdělávání, kde se budou uplatňovat metody interaktivního distančního vzdělávání a mnohem rozšířenějšího přístupu ke vzdělávacím materiálům pro všechny pracovníky nebo občany obecně.
• Používání videokonferencí umožní setkávat se, spolupracovat, konzultovat a jednat bez ohledu na to, že účastníci setkání mohou být rozptýleni po několika různých místech.
• Spotřebitelé budou při nákupech lépe chráněni, protože se zvětší jejich informovanost o dostupných výrobcích či jejich cenách.
• Nové příležitosti mohou zesílit demokracii, protože otevřou větší množství komunikačních kanálů vytvářených efektivněji než dnes, které zlepší tok informací a komunikaci mezi místy vládnutí či rozhodování a občany.

1.4. Rizika

Změny ve struktuře i organizaci společnosti, které informační společnost přináší, budou dočasně vytvářet řadu rizikových faktorů, jejichž zvládnutí nemusí být jednoduché bez politické linie zaměřené na akceptaci užití nových technologií a zvládnutí důsledků těchto změn širokou veřejností.

Jedno z hlavních rizik je stratifikace společnosti na informačně bohaté a informačně chudé. V počátečních stádiích má jen malá část populace přístup k novým technologiím, jejich praktickému využití a výraznějšímu zisku z jejich zavádění. Vzdělávání, odborný výcvik, obecná osvěta a zvyšování komunikační kompetence budou hrát výraznou úlohu v přípravě a adaptaci obyvatelstva na probíhající změny.

K podobnému rozvrstvení bude docházet mezi jednotlivými částmi zeměkoule. V rozvojových zemích je podstatné části obyvatel nedostupný dokonce i obyčejný telefon a jejich globální prioritou bude spíše rozvoj sítí pokrývající základní úroveň služeb než pouze výstavba informačních a komunikačních sítí založených na počítačových systémech. Digitální technologie a digitální komunikace mohou při dostatečných globálních zdrojích financování umožnit přeskočit některé vývojové etapy budování komunikační infrastruktury a využít rovnou moderních technologií a zejména bezdrátové komunikace. Lze však předpokládat, že země, které budou v tomto ohledu otálet či jejichž řešení nebudou dostatečně komplexní, budou během velmi dohledné budoucnosti čelit katastrofálním důsledkům v oblasti investic i pracovních příležitostí.

Panuje obecná shoda v názoru, že mnoho základních problémů, které bude třeba řešit, jsou problémy nikoli technologické, ale spadají do oblasti vhodné regulace, řešení sociálních aspektů a obecně do kategorie řešení problémů týkající se více lidí než techniky či nových trhů. Vlády zemí, ve kterých přechod k informační společnosti probíhá, musí proto této problematice věnovat dostatečnou pozornost a také katalyzovat spolupráci v privátním sektoru. Celkový politický a regulační systém klade největší omezení na budoucí tempo pokroku i jeho charakter. Společnost musí přinejmenším nalézt společná témata, na kterých se ve své většině shodne a ze kterých vzejdou cíle, o jejichž splnění bude usilovat.

Budování informační společnosti tedy není jen problémem technologickým, ale v převažující míře i problémem veřejné politiky zemí, ve kterých probíhá.

1.5. Akční plán Evropské unie a Fóra EU/CEEC k informační společnosti

Bangemanova zpráva předložila Evropské komisi Akční plán, který obsahoval vytyčení základních opatření pro realizaci na úrovni Evropské unie. Tento plán se stal podkladem pro vypracovávání politického programu EU s ohledem na budování informační společnosti. Obsahoval čtyři proudy činností:

• regulační rámec,
• sítě, základní služby, aplikace a obsah,
• sociální, společenské a kulturní aspekty,
• progace.

Nejvýznamnějším praktickým dopadem Akčního plánu byla liberalizace telekomunikací v členských státech Evropské unie od začátku roku 1998. Programy výzkumu a vývoje v rámci Evropské unie, zejména probíhající čtvrtý a připravovaný pátý Rámcový program výzkumu a technického rozvoje posunuly priority výzkumu a vývoje v informačních technologiích tak, aby se mohly stát základem aplikací, které jsou rychle nasazovány do praktického života. Zapojení malých a středních podniků do těchto projektů umožňuje zrychlit transfer technologií do praktického použití, což je zejména významné v souvislosti se zkracujícím se inovačním cyklem. Byla realizována řada pilotních projektů, které demonstrují praktické přínosy, kterých lze dosáhnout. Podstatné bylo rovněž rozpracování některých právních norem týkajících se standardizace, tarifů, ochrany duševního vlastnictví, ochrany osobnosti, elektronické ochrany a zabezpečení a sjednocování národních legislativ v oblasti vlastnictví médií.

Na Akční plán navázal Běžící akční plán (Rolling Action Plan), který předpokládá pravidelné a oficiální aktualizace (poslední aktualizace COM(96) 607 pochází z června 1997), které se u původního Akčního plánu děly pouze na interní úrovni a nikoli na politické úrovni. Běžící akční plán má dvě úrovně. Na první z nich se popisuje současný stav jednotlivých činností:

• část A popisuje chystané akce,
• část B uvádí zadané a probíhající činnosti (tj. činnosti, které byly inicialisovány, ale dosud nebyly ukončeny), a

• část C uvádí akce dokončené od přijetí původního Akčního plánu v roce 1994.

Druhá úroveň je založena na dokumentu EU "Důsledky informační společnosti na politickou linii EU" (COM(96) 395):

• Zlepšování prostředí pro obchod jako priorita podporující konkurenceschopnost podniků v informační společnosti, zajištění rovných podmínek soutěže a fungování vnitřního trhu, jakož i zajištění rychlého přechodu na informační a komunikační technologie různými sektory ekonomiky včetně malých a středních podniků. Liberalizace telekomunikací od ledna 1998 je jedním z výsledků těchto požadavků.
• Investice do budoucna jako priorita odvíjející se z informační společnosti jako společnosti založené na znalostech. Obsahuje požadavky na strukturaci společenského výzkumu v rámci Pátého rámcového programu a prominentní postavení témat týkajících se informační společnosti v něm.
• Lidé v centru je priorita vycházející z nutnosti orientace na obyvatele EU a zlepšení reakce na jejich očekávání a problémy -- včetně integrace používání strukturálních fondů s politickými záměry směřujícími k informační společnosti jako jsou sociální otázky, ochrana spotřebitelů a zlepšení kvality veřejných služeb.
• Přijetí globální výzvy je priorita zaměřená na mezinárodní aspekty, vytváření globálně platných pravidel a jednání v rámci Světové organizace obchodu.

Vzhledem k důležitosti aktivit pro konkurenceschopnost zemí, u kterých se uvažuje s přičleněním k EU, probíhají od června roku 1995 setkání Fóra EU/CEEC k informační společnosti, která mají za cíl integrovat země střední a východní Evropy do evropských i světových iniciativ směřujících ke globální informační společnosti. Závěry třetího Fóra z října 1997, které se konalo v Bruselu, vyzývají země střední a východní Evropy k řadě návazných činností a opatření, které mají umožnit lepší integraci s činnostmi v Evropské unii. Týkají se těchto oblastí:

• stimulace investic,
• pokroku v liberalisaci telekomunikací jako faktoru zlepšujícího vyhlídky budoucího členství v EU,
• vytváření důvěry v elektronický obchod a vyvíjení jasného a prediktabilního právního rámce pro něj včetně realizace dohody Světové obchodní organizace k elektronickému obchodu,
• ustanovení národního poradního orgánu podávajícího doporučení státním orgánům a spolupracujícího s evropskými institucemi na této úrovni a
• zřízení orgánu, který bude působit v propagaci těchto aktivit a koordinovat plnění dílčích kroků národního plánu činnosti směrem k informační společnosti.

Dále se vládám doporučuje přijmout národní "strategii informační společnosti" a s nimi související plán činnosti, kde by měly být kapitoly věnované následujícím problémům:

1. rozpočtová opatření ve vztahu k problémům informační společnosti v každém sektoru,
2. iniciativní role vlády při používání informačních technologií,
3. otevřená vláda, ochrana osobních dat, informační bezpečnost a kryptografie,
4. regionální rozvojové spekty,
5. vzdělání pro informační společnost a za pomoci informačních a komunikačních technologií,
6. propagace kulturní a jazykové diversity,
7. mezinárodní statistická spolupráce a využívání dat informační společnosti z komerčních i oficiálních zdrojů.

2. Vybrané charakteristiky přechodu k informační společnosti

Budování informační společnosti je technologický ale především společensko-politický problém. Přímá kvantifikace míry úspěšnosti prováděného přechodu je velmi obtížná z několika důvodů:

• Parametry cílové podoby informační společnosti nejsou definovány natolik, aby je bylo možno sledovat a měřit. Cíle postupu jsou průběžně stanovovány a aktualizovány a celý proces je jako projekt koordinován jen kvalitativně. Určující iniciativa přichází zezdola a většina konkrétních rysů cílového stavu je určována úspěšně realizovanými aplikacemi, iniciativami či projekty.
• V informační společnosti se mění charakter ekonomických aktivit, avšak všechna statistická šetření probíhají podle kritérií, která vykazují stabilitu v řádu desítek let. Nové "informační" sektory ekonomiky prakticky nejsou v oficiálních statistikách zachyceny jako samostatná kategorie a jemnější dělení je pouze předmětem odhadů konzultačních firem nebo výzkumných prací.
• Nové technologie nastupují s velkou časovou dynamikou a je jen velmi málo parametrů, které by bylo možno při sledování jejich dopadu srovnat v delších časových řadách.

Při srovnání situace v některých vyspělých zemích, zejména pak Evropské unii, se situací v České republice je proto z přesných čísel možné vycházet jen velmi ojediněle a většina srovnání je založena na odhadech nebo kvalitativních parametrech.

2.1. Penetrace zemí informačními technologiemi

Průměrné výdaje do informačních technologií vzhledem k celkovému HDP byly v EU v roce 1996 rovny 2.26 % HDP a výdaje na jednoho obyvatele činily 421 ECU. Úroveň jednotlivých členských zemí je velmi různá. Dlouhodobě nejlépe si v tomto ohledu vedou skandinávské země.

Investice České republiky do informačních technologií vytvářely do roku 1997 nejdynamičtější trh v těchto komoditách a službách v oblasti střední a východní Evropy. Celková hodnota obratu na trhu informačních technolgií (prodej počítačů, periferních zařízení, budování sítí, a prodej programů i služeb) v roce 1997 je odhadována na 1.25 miliard ECU (zdroj: EITO). Velmi positivním rysem je zde rostoucí podíl programového vybavení a služeb, který v období 1996-97 přesáhl podíl 43 % všech domácích výdajů za informační technologie (v Maďarsku však stoupl dokonce na 46 %).

Výjimečné postavení českého trhu s informačními technologiemi vzhledem k ostatním zemím střední a východní Evropy je dáno zejména následujícími důvody:

• Podíl výdajů za informační technologie na jednoho obyvatele (139 ECU na hlavu v roce 1996) je nejvyšší takovou hodnotou mezi všemi zeměmi střední a východní Evropy. Tato částka činí sice v absolutní dávce méně než třetinu průměrných výdajů v zemích Evropského společenství, jako podíl na hrubém domácím produktu však tato částka pro Českou republiku srovnatelná se zeměmi Evropské unie.
• Hodnota trhu s počítačovým vybavením v České republice během období 1989-1995 vzrostla na čtyřnásobek (z 99 milionů ECU v roce 1989 na více než 686 milionů ECU v roce 1996). K nejsilnějšímu nárůstu došlo v letech 92-95, v roce 1997 naopak k dočasné stagnaci.
• Roční prodej osobních počítačů v České republice se v roce 1997 blížil počtu 247 000 kusů. To je podstatně víc než v Maďarsku (126 500) i přes zhruba stejný počet obyvatel a není daleko od dvou třetin tohoto množství v Polsku (410 150) navzdory tomu, že Polsko má téměř čtyřikrát větší počet obyvatel. Odpovídá to možnostem obměny až poloviny celkové výpočetní kapacity v této kategorii, což je významné vzhledem k tempu inovace v hadwarovém vybavení. (Ekonomické problémy roku 1997 podle odhadu EITO znamenaly v roce 1997 nárůst prodeje PC menší než 4 % vzhledem k roku 1996 a v některých kategoriích hardwaru dokonce absolutní pokles. V sousedních zemích východní a střední Evropy se tento nárůst pohyboval mezi 10 a 20 %.)
• Trh služeb v oblasti služeb v informačních technologiích měl v roce 1997 hodnotu zhruba 398 milionů ECU, což je v absolutní částce vysoká hodnota, avšak růst 96/97 činil pouze 3.7 %, což je jeden z nejmenších nárůstů vůbec. V Maďarsku obdobná hodnota činí 248 milionů ECU s růstem 11.1 %, v Polsku 331 milionů s nárůstem 23.3 % a Slovensku 52 milionů s nárůstem 16 %.
• Investice do velkých počítačů, serverů a superpočítačů představují největší objem mezi okolními středoevropskými státy mimo EU (v roce 1996 to bylo 7 milionů ECU v oblasti velkých počítačů a superpočítačů s typickou cenou blížící se 1.5 milionů ECU, 39 milionů ECU ve středních serverech s typickou cenou kolem 300 000 ECU a 37 milionů ECU v malých serverech s průměrnou cenou kolem 30 000 ECU).
• Podíl výdajů za osobní počítače na celkových výdajích na IT klesl pro Českou republiku pod 35 %, což začíná odpovídat struktuře výdajů za hardware v Evropské unii a podstatně se liší od řady středoevropských a východoevropských zemí včetně Polska, kde tento poměr přesahuje 50 %. Výdaje za informační technologie se u nás nyní výrazně přesunují do oblasti nákladů za implementace programových systémů, softwarové i hardwarové komponenty potřebné pro síťování, vývoj aplikací a údržbu. Celková hodnota trhu v informačních technologiích činila v roce 1997 jednu a čtvrt miliardy ECU a předpovědi počítají s více než 1.5 miliardou ECU v roce 1999. Růstový index v oblasti hardwaru klesl na 2.6 %, zatímco zatímco v softwaru a službách se pohybuje na téměř dvojnásobku této hodnoty (4.7 %).

Dobrá technologická úroveň České republiky se projevuje v úspěšných výsledcích nejen filiálek velkých světových počítačových firem, jejichž výsledky na našem trhu jsou dlouhodobě velmi dobré (v roce 1997 však došlo k prudkému poklesu a představitelé IT firem hovoří o pokračování tohoto negativního trendu i během prvního čtvrtletí 1998), ale i v činnosti nejméně 3 000 místních firem specializovaných na informační technologie. V období 1994-95 více než polovina z dvaceti velkých dodavatelů a distributorů informačních technologií uváděla vzestup obratu o více než 20 % a dalších čtvrtina vzestup mezi 10 a 20 %.
 

1. Počet obyvatel země vztažený k roku 1996.
2. Poměr výdajů na hardware v informačních technologiích vzhledem k celkovému hrubému domácímu produktu země v roce 1996.
3. Podíl výdajů na hardware v informačních technologiích na jednoho obyvatele v ECU z roku 1996.
4. Počet personálních počítačů v zemi v roce 1996, u některých zemí jsou použita data z roku 1995.
5. Počet osobních počítačů na 100 obyvatel v roce 1996.
6. Počet osobních počítačů v oblasti administrativy a služeb na 100 pracovníků.

2.2. Komunikace a Internet

Možnosti interaktivní komunikace jsou jedním z hlavních rysů technologické základny, která umožňuje tvorbu informační společnosti. Do začátku 90. let nebylo možné hovořit o jednotném standardu počítačových komunikačních sítí, a existovalo několik soupeřících architektur. V roce 1994 došlo k uvolnění omezení na komerční provoz na do té doby převážně akademické síti Internet, které časově koincidovalo s počátky použití WWW (World Wide Web) jako jednotícího nástroje přístupu k informacím a tvorby nových aplikací a služeb.

Internet funguje jako velmi volný konglomerát zúčastněných sítí, které používají síťový protokol TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol) a doplňkové služby umožňující přidělování fyzických i symbolických adres distribuovaným způsobem. Architektura tohoto systému je zcela decentralizovaná, a principiálně obtížné je i stanovení počtu připojených počítačů, které mezi sebou propojuje. Velmi realistický odhad z ledna 1998 udává celosvětově zhruba 30 milionů počítačů zapojených do celosvětového Internetu, který je od roku 1997 zároveň nejrozšířenější globální sítí, která spojuje 171 zemí. Londýnský Datamonitor uvádí, že ve Spojených státech mělo ke konci roku 1997 předplaceno připojení k Internetu 20 % domácností a odhaduje zvýšení na 30 % během dalších pěti let.

Z Internetu se vytváří elektronické tržní prostředí, což je proces, který je usnadňován zejména následujícím:

• Software, který se na Internetu používá, funguje jako unifikační prvek. WWW (World Wide Web) a prohlížeče na něm používané podstatně ulehčují jeho užití nejširším skupinám uživatelů. Zároveň se jedná o technologii, která je v podobě tzv. intranetů či extranetů používáno i vnitroorganizačně.
• Noví uživatelé z kruhů mimo akademické prostředí či počítačové specialisty přicházejí do nového prostředí s velkými očekáváními, která pak usnadňují vznik nových aplikací.
• Dostupnost zabezpečených protokolů a šifrování přispívá na Internetu k rozvoji elektronického obchodu a vývoje elektronických platebních systémů.
• Vytváří se komerční báze fungování Internetu, služby, které umožňují jeho spravování i další rozvoj, a dochází k nabídce nových druhů aplikací i služeb na něm.

Úroveň penetrace Internetu v České republice ve srovnání se zeměmi Evropské unie a některými dalšími uvádí následující tabulka.
 

1. Počet počítačů zjištěných v dané zemi při průzkumu společnosti Network Wizards v lednu 1998. Je použita nová metodika odhadu počtu, která lépe zohledňuje dynamické adresy a ochranné bariéry. Do počtu uzlů v USA jsou započítány počítače z domén edu, com, gov, mil, org, net a us. Tyto počty jsou z principiálních důvodů pouze aproximací počtu připojených počítačů na území příslušné země.
2. Počet počítačů napojených na Internet na 100 obyvatel. Vztaženo k počtu obyvatel z roku 1995.
3. Počet počítačů připojených k Internetu na 100 osobních počítačů instalovaných v zemi. Použité počty osobních počítačů se vztahují k roku 1996 (nebo 1995).
4. Počet počítačů napojených na Internet na 100 pracovníků v administrativě a službách.

V České republice došlo k velmi silnému rozvoji na Internetu postavených sítí díky rozhodnutí z roku 1992 postavit na jeho bázi akademickou síť českých vysokých škol CESNET. Tato akademická síť ještě začátkem roku 1997 připojovala polovinu českého Internetu (do podzimu roku 1996 byla polovina připojených počítačů v České republice z vysokých škol nebo Akademie věd, začátkem roku 1998 již jen 46.4 %). V současné době je u nás provozováno jako součást Internetu nejméně 14 mezinárodních sítí, na které zprostředkovává připojení více než 240 poskytovatelů.

V druhé polovině roku 1997 došlo k částečnému zpomalení tempa růstu Internetu u nás a Česká republika díky rasantnějšímu tempu rozvoje v Maďarsku klesla koncem roku 1997 v počtu internetových adres na počet obyvatel pod ně a je pravděpodobné, že sčítání připojených počítačů v červenci 1998 ukáže i v tomto parametru totéž. (Meziroční nárůst v počtu Internetových adres činí dnes v Maďarsku téměř 130 %, zatímco v České republice je pod 40 %, což je v Evropě nečekaně nízká hodnota, kdy za námi najdeme jen Lucembursko, Lotyšsko a Rakousko.). Opticky velké rozdíly v počtu počítačů připojených na Internet na 100 obyvatel (hustotě sítě) v různých zemích odpovídají relativně malému časovému odstupu, který těmto hustotám odpovídá (rozpětí mezi nejvíce a nejméně úspěšnými v uvedené tabulce odpovídá rozdílu menšímu než zhruba šest let). I malé zpoždění tak může odpovídat velkým rozdílům v rozsahu využitelných příležitostí.

Klasické telekomunikační služby, zejména běžná hlasová telefonní služba, koexistují s počítačovými sítěmi a jejich infrastrukturou napojující jednotlivé koncové body, domácnosti nebo firmy.

Digitalizace klasických komunikací umožňuje ve vyspělejších zemích zrušit koncepci přirozeného monopolu v telekomunikačních službách včetně hlasové telefonie. Spojené státy liberalizovaly místní telekomunikace novým zákonem v roce 1996, který zavádí povinnost majitelů instalované fyzické infrastruktury poskytnout její užití za přiměřené tarify konkurenci. Evropská unie liberalizovala telekomunikace počátkem roku 1998 a jen několika zemím byl dovolen dočasný odklad. Tyto snahy jsou diktovány potřebou zpřístupnění telekomunikační infrastruktury potřebám komunikačních sítí využívaných informační společností. Vybrané sektory jsou navíc speciálně zvýhodňovány dalšími tarifními opatřeními. Ve Spojených státech byl zřízen fond, který dotuje připojování škol, knihoven a nemocnic na Internet, podobně ve Velké Británii jsou školy připojovány pouze za symbolický poplatek.

Na Internetu se začínají objevovat aplikace, které jsou výsledkem konvergence telekomunikačních služeb. Technologie přímého přenosu rádia nebo televize využívá řada stanic. Přímé televizní přenosy lze prostřednictvím Internetu sledovat na třech kanálech stanice CSPAN přinášející informace z amerického kongresu, přenášeny tímto způsobem jsou i přednášky v rámci cyklu milénia z Bílého domu. Rozhlasové vysílání po Internetu realizuje i několik českých rozhlasových stanic a Český rozhlas dokonce uvažuje o možnosti úplné náhrady vysílání do zahraničí programy šířenými po Internetu. Internetová telefonie se stává službou, kterou začínají nabízet i některé telefonní společnosti. Finský Telecom nabízí od prosince 1996 MediaNet, což je na Internetu provozovaná telefonní služba nabízející hovory bez dalších poplatků, hlasovou poštu, textové zprávy, adresářové služby, přenos souborů, monitorování provozu atd. a pro řadu organizací jako jsou například školy nabízí možnost použití internetové telefonie pro vnitřní provoz na intranetech takových institucí stejně jako provoz vnější. Deutsche Telekom zahájil svůj projekt internetové telefonie v červenci 1997 připojením tisíce uživatelů, většinou korporací. Na rozdíl od finského telecomu se jedná o čistě experimentální službu s poměrně vysokými poplatky asi jedné marky za pět minut. Liberalizace v Japonsku umožnila konsorciu AT&T Jens americké AT&T s 25 japonskými firmami zavedést v srpnu 1997 transparentní službu volání po Internetu, která dovoluje uskutečňovat hovory mezi Tokiem a Osakou a dalšími 36 zeměmi z telefonního přístroje napojeného na běžnou telefonní síť, kdy se hovor uskuteční po Internetu po zavolání speciálního přístupového čísla, které je zdarma. Kvalitu spojení prakticky nelze od běžného telefonu rozlišit a je lepší než pomocí celulárních telefonů, avšak cena, za kterou ho lze uskutečňovat je jen asi čtvrtina běžné ceny stejného spojení (nákladová cena digitálního spojení na bázi přepínání paketů se pohybuje kolem pouhé čtvrtiny ceny použití klasických obvodů). Studie IDC předpovídá vznik nového trhu internetové telefonie, který koncem roku 1999 zasáhne zhruba 16 milionů zákazníků s celkovým obratem přes půl miliardy amerických dolarů, a jiná studie (C. Beltz: Reciprocity versus Internet-Induced Liberalization: The Case of Telecommunications, American Enterprise Institute, Washington, D.C., 1997; citováno ve studii WTO Electronic commerce and the role of WTO, 1998) odhaduje, že na americkém Internetu již v roce 1997 činila hlasová komunikace 20 % celkového provozu.

Telefonní společnosti přestávají v liberalizovaném prostředí vidět v Internetu pouze konkurenci a řada z nich přechází na kooperativní modely chování, které přináší podstatné zlevnění služeb koncovému spotřebiteli. V České republice, kde bylo SPT Telecom slíbeno monopolní postavení do roku 2000, je situace zcela opačná. Tento rozdíl ilustrují tarify ročního pronájmu 2 Mbps části okruhu, nabízené SPT Telecom v následující tabulce.
 

1. Roční cena poloviny okruhu do sousedního státu.
2. Roční cena poloviny okruhu do nevzdálenějšího evropského státu.
3. Roční cena poloviny okruhu do Spojených států.

Obdobnou cenovou politiku zastává SPT Telecom i při pronajímání vnitrostátních okruhů. Kapacita 2 Mbps byla donedávna horní mezí, se kterou SPT Telecom uvažoval, což je však pro některé aplikace s výraznějším podílem přenosu grafické či vizuální informace prakticky nedostatečné. Projekty vysokorychlostních sítí financované EU nejsou prostředky SPT Telecom realizovatelné vůbec, protože s finančními prostředky, které jsou na ně EU uvolňovány, jsou spojeny silné podmínky omezující výši tarifu, která je pro vysokorychlostní spoje požadována. Pro nezájem SPT Telecom tak například nebyl realizován ani 10 Mbps záložní okruh mezi Prahou a Vídní, na který nabídlo českému TEN-34 CZ (česká akademická vysokorychlostní síť napojená na projekt evropské sítě s rychlostí 34 Mbitů za sekundu) plné finanční krytí sdružení DANTE. Tento přístup SPT Telecom se radikálně změnil v prvním čtvrtletí roku 1998, ale i tak jsou používané tarify stále podstatně dražší než nabídky konkurenčních firem.

Konkurenční prostředí v základních telekomunikacích ovlivňuje jejich cenu a zprostředkovaně i cenu připojení na Internet. Monopolní prostředí zvedá typickou cenu připojení na dvojnásobek a výsledné užití Internetu klesá nar pětinu (u České republiky lze cenu ročního připojení v roce 1995 odhadnout na 600-800 ECU). Nepříznivě je ovlivněna i možnost využívání sofistikovanějších služeb a nástrojů, protože služby přesahující běžnou elektronickou poštu mohou být příliš drahé a příliš časově náročné.
 

1. Cena za 20 hodin připojení měsíčně přes komutovanou linku; přepočet kursů na základě parity kupní síly.
2. Průměrná hustota připojených počítačů z roku 1995.

Kvalita koncového připojení do domácností bude určovat míru zapojení řadových občanů do aktivit informační společnosti. Extenzivní připojování účastnických stanic s parametry, které splní pouze běžné nároky hlasového hovoru, ale nikoli datového spojení na přijatelných rychlostech, vytváří potenciální problém v koncepci vybudované infrastruktury, která si nutně vyžádá další velké náklady při eventuálním multimediálním využití. Tempo zavádění "inteligentních" sítí je u nás velmi pomalé, stejně jako postup digitalizace ústředen. To není kompenzováno ani dostatečným celkovým růstem v telefonizaci. Průměrný faktor růstu v počtu telefonních linek během let 1990-96 činí 9.6 % z toho 95-96 činí 15.3 %, což je hluboko pod Maďarskem (17.8 % v letech 90-96 a 23.4 % v 95-96). Pomocí kabelových modemů by se napojení koncových stanic mohlo realizovat i přes rozvody kabelové televize, avšak i zde je penetrace u nás velmi nízká.

Na konci roku 1997 se objevily zprávy o zkušební realizaci připojení přes modulaci síťového rozvodu 220 V, tzv. Digital PowerLine, společností United Utilities v Manchesteru, která v poměrně husté evropské zástavbě umožní plošnou penetraci s dostatečnou šířkou přenosového pásma bez dalšího budování rozvodů a za podstatně nižší ceny. O pouhé čtyři měsíce později oznamuje konsorcium NOR.WEB využití této technologie v sedmi zemích v Evropě a jihozápadní Asii, což obsáhne zhruba 35 milionů domácností. (V Evropě se podle zprávy Financial Times z 26. března kromě Británie jedná o společnosti Vattenfall a Sydkraft ve Švédsku, RWB a EnBW v Německu a EDON v Holandsku.)
 

1. Počet telefonních linek na 100 obyvatel v roce 1996.
2. Počet předplatitelů ISDN (integrované služby datových sítí), jak v základní (dvojnásobek kapacity hlasového kanálu) tak zvýšené (násobeno 25 nebo 30 podle realizovaného standardu) kapacitě.
3. Přepočet ISDN kanálů na hlasová pásma (čtyřnásobek u základní, 25 nebo 30násobek u zvýšené kapacity).
4. Počty pronajatých obousměrných pevných okruhů, digitálních i analogových. Hvězdičkou jsou označeny údaje z roku 1993 nebo 1994 u Polska a 1992 u USA.
5. Procento telefonních linek, které jsou připojeny k digitálním ústřednám. Hvězdička značí stav z roku 1996.

1. Počet televizních přijímačů na 100 obyvatel v roce 1994. Hvězdička značí stav z roku 1993.
2. Procento domácností, které vlastní televizi. Hvězdička značí stav z roku 1994 (nebo 1993 u Švédska).
3. Procento domácností napojených na kabelový rozvod televize.

2.3. Elektronický obchod

Elektronický obchod zahrnuje produkci, reklamu, prodej a distribuci produktů prostřednictvím telekomunikačních sítí. Není to fenomén, který by přicházel až v současné době, protože je do něj možno zahrnout i starší technologie jako telefon, fax a televizi, dále relativně jednoduché aplikace jako elektronické platby a systémy elektronických finančních převodů či elektronickou výměnu dat (Electronic Data Interchange). Až v souvislosti s použitím Internetu se však používá v poněkud užším smyslu a v souvislosti s využíváním zcela nových možností. Patří sem zejména interaktivní komunikace na různě strukturovaných kanálech (zahrnujících např. různé počty příjemců sdělení), která není omezena časem či místem, probíhá v multimediálním prostředí (zvuk, obraz a text). Je to také doprovázeno velmi nízkými náklady (případně náklady, které hradí koncový uživatel -- negativním projevem toho je však hromadné rozesílání nevyžádané reklamní pošty, tzv. "spamming", který se stává vážným praktickým problémem).

Internet rozšířil možnosti elektronické výměny dokumentů (EDI), protože umožnil participaci subjektů, které jsou mimo speciálně vyčleněné sítě. Snižuje se cena za obchodní transakci (u prodeje programového vybavení uvádí OECD Observer z r. 1997 rozdíl v poměru 1:14:43 v ceně za transakci pomocí Internetu, telefonu či tradičního prodejce), to přispívá ke snižování nákladů na vstup na nový trh a tak prospívá zejména malým a středním podnikům. Obecná dostupnost účastníků Internetu usnadňuje reklamu a soutěž jak v domácím, tak i mezinárodním měřítku, což zvyšuje možnost výběru, kvalitu a snižuje cenu. Tam, kde je produkt digitalizovatelný (zejména software, cestovní služby, zábava a finance), dochází k vymizení nákladů na dopravu a zejména malé společnosti či společnosti z chudších zemí mají větší možnosti volby místa produkce nezávisle na umístění svých zákazníků.

Elektronický obchod přes Internet je teprve v počátcích a jakékoli předpovědi jsou nutně zatíženy chybami z malé znalosti skutečných vývojových změn. Studie WTO z roku 1998 uvádí výsledky předpovědí elektronického obchodu, které předpovídají během pěti let faktor zvýšení objemu obchodu pomocí WWW mezi 40 a 120násobkem, zpráva OECD věnovaná měření elektronického obchodu (OECD-GD(97)185) hovoří o růstu přes 200 % ročně.
 

Odhad společnosti Forrester Research pro rok 2002 odpovídá 2.3 % podílu obchodu přes Internet na celkovém objemu obchodu v USA.

Praktické zkušenosti s obchody na Internetu v České republice ukazují srovnatelnou dynamiku jako je udávána z rozvinutějšího světa -- 30% meziměsíční nárůst, což odpovídá předpokladu 200 % nárůstu během jednoho roku, který je pravděpodobně sám limitován rychlostí připojení na&síť. Průměrné nákupy činí 150-500 Kč (údaj z jedné konkrétní společnosti), ale jejich hodnosta postupně roste a prodávají se tak již např  i televize či videa v ceně přes 10 000 Kč (přes 60  nakupujících během prvních pěti měsíců provozu s obratem přes 300 000 Kč). V oblasti elektronické reklamy lze vypozorovat u menších firem, které umístění elektronické reklamy nabízejí, růst celkového obratu z 2-3 milionů Kč v roce 1997 na předpokládaných 7-12 milionů Kč v roce 1998.

V červnu 1997 byl uveden do zkušebního provozu standard pro platby přes elektronické sítě SET (Secure Electronic Transactions), který vyvinuly dvě hlavní společnosti vydávající kreditní karty a několik firem z oblasti informačních technologií a telekomunikací, kdy předávání čísel platebních karet probíhá dokonce bez toho, aby je v otevřeném tvaru mohl vidět prodejce. Spolu se zaváděním digitálních podpisů, metod ověřování autenticity zpráv a obecnou dostupností šifrovacích metod a kryptografických protokolů se tak vytváří bezpečné a verifikaceschopné prostředí pro elektronické transakce.

Česká republika je jednou ze čtyř zemí, kde probíhá pilotní implementace systému SET. To by mělo v budoucnu kompenzovat problémy, které jsou u nás s platbami platebními kartami bez fyzického podpisu zákazníka (tj. přes telefon nebo Internet).

Konzultační firma Datamonitor odhaduje současnou velikost trhu zabezpečující infrastrukturu používání veřejných klíčů a jejich certifikací na 60 milionů dolarů, zatím převážně v USA a Kanadě. Během čtyř let by mělo dojít k nárůstu na zhruba 750 milionů dolarů jak v Evropě tak i v USA a v globálním měřítku se bude jednat o objem 1.9 miliard dolarů. Toto očekávání souvisí jednak s celkovým rozvojem elektronického obchodu a jednak s tím, že bude explozívně růst zájem o prostředí zabezpečující soukromí a nastolující důvěru.

Komise UNCITRAL Spojených národů vypracovala a v roce 1996 schválila Vzorový zákon o elektronickém obchodě, který by zemím bez legislativy v této oblasti měl napomoci používání elektronických transakcí a alternativních možností ke komunikaci a ukládání informací než papíru. Členským státům OSN bylo doporučeno tento Vzorový zákon vzít v potaz při tvorbě nových zákonů nebo revizi stávajících a zajistit tak nejen změnu svých právních norem tímto směrem, ale též harmonizaci mezinárodních hospodářských vztahů s ohledem na využívání nových technologií. Zákon o elektronickém obchodu má sousední Německo. Spojené státy vyvíjejí velkou mezinárodní iniciativu na obecné přijímání takových norem a získaly již souhlas či podporu ekonomicky nejvýznamějších zemí světa.

V České republice v této oblasti chybí prakticky jakékoli použitelné právní zázemí, což se týká zejména:

• elektronických dokumentů (objednávky, faktury, platební příkazy, smlouvy), které by byly postaveny na roveň papírovým,
• uzavírání závazkových vztahů prostřednictvím Internetu a jiných telekomunikačních služeb (zakotvení duality pro vznik, určitost, platnost a dokazatelnost závazkových vztahů uzavřených přes Internet a řešení problémů teritoriality),
• daňových aspektů při obchodování pomocí Internetu (DPH a srážkové daně, místo poskytnutí služby, celní předpisy, průkaznost z hlediska účetních a daňových předpisů),
• bezpečnost obchodování prostřednictvím Internetu (certifikace zabezpečujících zařízení v privátním sektoru, zákon o digitálním podpisu a ceritifkačních autoritách veřejných klíčů).

Využití Internetu pro elektronický obchod je tak u nás stále omezeno především na reklamu a zprostředkování katalogů spíše než na vlastní provádění transakcí.

2.4. Vliv na daně a cla

Obecně málo řešená je otázka adekvátního přístupu k vybírání daní z transakcí realizovaných prostřednictvím Internetu. Je zpracováno několik studií OECD k této problematice, které stanoví obecné zásady, které by systém zpracovávající zdanění na Internetu měl splňovat, v mezinárodním měřítku však tento problém není ani zdaleka řešen. Studie OECD z roku 1997 (OECD CT(97)20) a 1998 (OECD DAFE/CFA/CT(98)2) ukazují, že elektronický obchod mezi dvojicemi zemí se v některých případech realizuje zcela bez placení daní, zatímco mezi jinými je zdaňován dvojmo.

Zdanění korporací zpravidla vyžaduje fyzickou přítomnost nebo registraci společnosti v příslušné zemi. V kontextu elektronického obchodu takové vymezení začíná postrádat smysl, protože fyzická přítomnost může být naprosto zbytečná, příslušná společnost může realizovat veškeré své obchodní transakce po síti a sama být umístěna v kterékoli lokalitě, která je z daňového hlediska pro ni optimální.

V materiálech Evropské unie se objevil pojem "daně z bitů" (bit tax), kde se předpokládá možnost zdanit tok dat po Internetu namísto samotné obchodní transakce. Přesto, že by taková daň omezila neúměrnou výhodu, kterou disponují obchody fungující po síti, analýza OECD (Electronic Commerce: Opportunities and Challenges for Government, OECD STI, 1997) ukazuje, že díky nemožnosti rozlišit povahu dat, která po síti běhají, včetně dat neobchodních, či pouhého čtení, by takový nástroj byl velmi neohrabaný a naprosto necitlivý k jakýmkoli politickým zájmům.

Informační společnost však nepřináší jen změny ve finančních a obchodních tocích dané přímým využíváním elektronického obchodu, ale mění i strukturu společností v tradiční ekonomice. Vznik síťových vazeb a sektoru informačních služeb ("symbolických analytiků", viz např. Robert B. Reich: Dílo národů, Prostor, Praha, 1995) drobí strukturu transakcí, které podléhají zdanění. Posun produkční činnosti na menší jednotky a vznik bohatých vazeb vzájemných interakcí způsobuje změnu chování klasických daňových nástrojů, zejména snižuje efektivnost daně ze zisku. Přesun daňového zatížení do oblasti nepřímých daní, zejména DPH, může poskytovat adekvátnější nástroje výběru daní, které však mají tendenci zvyšovat stratifikaci společnosti a prohlubovat majetkové rozdíly jednotlivých skupin obyvatelstva.

V rámci WTO bylo již dosaženo dohody o bezcelním obchodu s některými prvky IT a telekomunikacemi.

2.5. Konkurenční prostředí v telekomunikacích

Liberalizace telekomunikací byla v Bangemanově zprávě doporučena jako jedna z podmínek pro vytvoření fungujícího prostředí, ve kterém mohou jednotliví aktéři efektivně využívat digitální komunikační technologie. Plná liberalizace telekomunikačních sítí včetně hlasových služeb byla v EU realizována k 1. lednu 1998, což předpokládalo přijetí několika direktiv a využití možností Smlouvy o EU zkrátit časový průběh schvalovacího procesu. Náskok v liberalizaci měly Velká Británie a skandinávské země, byť se zcela odlišnými modely -- v Británii se jednalo o privatizovaný telecom se současně zaváděnou konkurencí, ve Švédsku a Finsku byl národní telecom 100% vlastněn státem, avšak telefonní služby zcela liberalizovány. K začátku roku 1998 proběhl liberalizační proces ve Francii, Německu, Itálii a Španělsku. Současně s tím dochází i k privatizaci státních telekomunikačních monopolů.

V Běžícím akčním plánu je počítáno i se zřízením jednotného regulačního rámce, vynucovacími prostředky v rámci celé EU a zřízení evropského regulačního orgánu, který by měl za úkol jednak harmonizovat regulační rámce jednotlivých zemí na evropské úrovni i zahrnovat transnacionální problémy.

Rychlost a způsob provádění liberalizace jsou podstatnými faktory pro utvoření kompetitivního evropského trhu v telekomunikacích, kompetitivních cen a vysoké kvality poskytovaných služeb.

Evropská komise a její Direktorát pro hospodářskou soutěž sehrála v tomto procesu velmi podstatnou roli, bez které by ke zrušení chráněných národních telekomunikačních monopolů pravděpodobně nedošlo. Rychlost, se kterou tento proces probíhal, byla dána tím, že bez vytvoření skutečného trhu v oblasti telekomunikací nebylo pro země s monopolem možné dostatečně efektivně využívat možností elektronického komunikačního prostředí.

V České republice sice existuje částečná liberalizace v oblasti datových služeb, jsou však zákonými předpisy navázány na monopol v hlasových službách, resp. monopol v provozování "jednotné telekomunikační sítě". Neexistuje také skutečná nezávislost telekomunikačního regulátora. Poskytování licencí na výstavbu nových komunikačních kapacit zvýhodňuje SPT Telecom a nesplňuje podmínky otevřenosti řízení ani poskytnutí stejných možností přístupu všem subjektům. Vyhláška 144/73 Sb. o telekomunikačních zařízeních mimo jednotnou telekomunikační síť vyžaduje projednávat nemožnost plnění sledovaného cíle sítí SPT Telecom. Časová náročnost schvalovacích řízení Českým telekomunikačním úřadem prakticky vylučuje rychlejší rozšiřování sítí (cyklus procesu schvalování trvá řádově jeden rok), což je v naprosté neshodě s tempem vývoje, který v této oblasti panuje nebo by panovat měl.

Poplatky ČTÚ za zřízenou síťovou kapacitu resp. provozování trasy kopírují nevhodnou strukturu telekomunikačních tarifů a působí jako inhibitivní faktor rozvoje (penalizace za rozvoj). Výpočet se aplikuje tak, že se předpokládá nízkofrekvení kanál 300-3400 MHz, který lze běžně vzorkovat jako PCM kanál (kanál pulsní kódové modulace) o přenosové rychlosti 64 kbps (kilobitů za sekundu) a z toho se vychází při stanovení počtu kanálů PCM při vyšších přenosových rychlostech. Paragraf 13 odst. 3 písm. b a odst. 7 vyhlášky stanoví, že rozhodující pro výši poplatku je počet kanálů bez ohledu na to, zda jsou provozovatelem využity v plném počtu. Předmětem zpoplatnění je i vlastní kabel jako násobek délky a počtu vláken. U počítačových sítí vyšších rychlostí je tato metodika z hlediska finančních dopadů naprosto neúnosná -- zvýšení rychlosti v síti z 10 Mbps na 155 Mbps znamená 15násobný nárůst poplatku za provoz sítě na vlastních vláknech a u technologie ATM s 622 Mbps je nárůst 62násobný. Každé zvýšení kapacity postavené sítě instalací lepších přenosových zařízení v jejích uzlech tedy vyvolává nutnost odvodu mohutných plateb za provozování státu. Multimediální aplikace si ve světě vyžadují budování gigabitových sítí, ty by však z finančních důvodů zřejmě u nás nebylo možné postavit -- nikoli pro vlastní cenu zařízení k tomu potřebných, ale pro poplatek, kerý by si za toto technologické zlepšení jako daň nechal zaplatit stát.

Oddělená regulace různých druhů služeb působí proti konvergenci průmyslu zaměřeného na komunikace, počítače a poskytování obsahu, což dále zpomaluje zavádění nových aplikací.

2.6. Rozvoj vnitřního trhu

Kompetitivní prostředí v telekomunikacích je nutnou podmínkou pro tvorbu informační společnosti, ale nikoli postačující. Vývoj nových aplikací závisí na odstraňování dalších omezení, která brzdí funkci vnitřního trhu. Stávající pracovní smlouvy brzdí rozvoj telepráce. Elektronický obchod potřebuje úpravu a aktualizaci některých procedur, omezení nebo právních požadavků.

Informační společnost si vynutí změny v regulaci prostředí, ve kterém vnitřní trh funguje. Volný oběh služeb není dosud skutečností, přitom právě v této oblasti vznikají aplikace, které mohou využívat síťového prostředí. Nově pojatá regulace však bude vyžadovat globální přístup, nikoli jen změny na evropské úrovni.

2.7. Ochrana duševního vlastnictví

Zajištění ochrany autorských práv a ochrany duševního vlastnictví nabývá na důležitosti tak, jak se většina ekonomické činnosti přesunuje do oblasti manipulace s informacemi a nikoli s fyzickými komoditami. Jeho význam roste i na úkor ochrany patentů, jejichž význam poněkud klesá vzhledem ke zkracování inovačního cyklu na měsíce spíše než roky. Producenti informačních produktů, u nichž je marginální cena duplikace zanedbatelná, jsou závislí na fungujícím právním prostředí, které zajišťuje ochranu i vymahatelnost jejich práv.

Specifickým a relativně novým problémem v této oblasti je softwarové pirátství, spočívající v neoprávněném používání softwarových produktů nebo dokonce v jejich nelegálním kopírování a prodeji, které je jevem, který zpomaluje návratnost investic do vytváření programových produktů a snižuje schopnost inovace.

Autorský zákon v České republice softwarové pirátství zcela jasně staví mimo zákon, problémem je však jeho prosazování v praxi. Orgány vyšetřování Policie ČR projevují jen malou ochotu zahajovat trestní stíhání v této věci, což je zřejmě dáno jednak malou vybaveností na to a jednak tím, že tento druh kriminality je v obecném vědomí považován za velmi málo závažný. Celkově se však v odhadnutém procentuálním podílu softwarového pirátství na používaném programovém vybavení řadíme někam mezi horší země EU a lepší země východní Evropy.
 

V prostředí síťové ekonomiky však paradoxně může působit i opačný poces, kdy uživatel, kterého odradí zbytečně vysoká cena, ztrácí nejen sám využití takové inovace, ale také snižuje výsledný dopad pro ostatní. Při positivních síťových externalitách tak může být vhodnější volit kompromis mezi silnou ochranou a podporou šíření.

Globální charakter Internetu vyvolává jisté problémy vztahující se k používání ochranných známek, zejména s jurisdikcí, pod kterou spadá použití označení, které má být porušením ochranné známky. Není automaticky zřejmý vztah doménového označení k ochranné známce. (V České republice až do posledního čtvrtletí roku 1997 existoval požadavek silné vazby používaného doménového označení a ochrannou známkou vlastněnou uživatelem. Takové omezení bylo těžkopádné a nevyhovující. Jeho zrušením se však do jisté míry otevřel prostor pro spekulaci.) V květnu 1997 bylo v Ženevě podepsáno "Memorandum porozumění ve věci prostoru doménových jmen horní úrovně internetovského systému doménových jmen", které obsahuje i obecné mechanismy řešení sporných situací. V lednu 1998 americká vláda přichází s první verzí materiálu "Návrh na technickou správu jmen a adres na Internetu", který předpokládá zřízení soukromé neziskové organizace a až pěti nových registrů pro domény horní úrovně.

2.8. Ochrana osobních dat

Intenzivní využívání výpočetní techniky na zpracování osobních dat nebo dat, která osobní identifikaci umožňují, snadná globální dosažitelnost uložených dat a možnosti jejich účinné kombinace z různých zdrojů nebo míst uložení vytvářejí reálné nebezpečí zneužití těchto dat způsobem, který v různé míře narušuje soukromí a vystavuje jednotlivce tlaku sociální manipulace nebo komerčních zájmů. Takové snahy existovaly vždy, avšak technologický pokrok dnes učinil možnosti jejich uskutečňování mnohem reálnějšími. Osobní data jednotlivců proudí stále častěji přes hranice států, převážně v oblasti komerční, ale týká se to i dat spravovaných veřejnou správou či vládami, a také vzájemně mezi těmito sektory.

Účinná právní ochrana osobních dat musí obsahovat opatření, která zajišťují ochranu osobních dat

• proti zneužití státem a státními orgány, zejména v souvislosti s centralizací uložení dat sbíraných pro různé účely (nebezpečí "orwellovského" státu);
• proti rozhodování stítu založeném na osobních datech jednotlivců bez jejich vědomí či souhlasu (data mohou obsahovat chybné údaje);
• proti obecné ztrátě soukromí způsobené úniky osobních dat pro neautorizované, komerční či kriminální účely a jejich případné volné zpřístupňování.

Zákony i vynucovací mechanismy musí zabezpečit dodržování základních principů informačního soukromí, zejména pak toho, že informace shromažďovaná za nějakým účelem nesmí být uvolněna nebo použita pro účel jiný, aniž by k tomu byl získán souhlas dotčené osoby. Vyhledávání údajů v databázích s osobními údaji by mělo být chráněno stejně účinně, jako je tomu v zábranách před neoprávněnými osobními nebo domovními prohlídkami ve fyzickém světě. Data, která jsou o jednotlivých osobách vedena, mohou být zatížena chybami, a je důležité mít dostatečně silné mechanismy, které zaručí, že presumpce neviny je dodržována i vzhledem k údajům, které jsou podle nějakých kritérií vybírány z databází, včetně práva každého jednotlivce být seznámen s údaji, které jsou o jeho osobě vedeny, a práva na jejich zpochybnění nebo jejich opravy.

V Eropské unii existuje již několik generací zákonů a konvencí, které se oblasti ochrany osobních dat týkají, počínaje konvencí Rady Evropy na ochranu osob se zřetelem na automatizované zpracování dat č. 108/1981 až po podstatně přísnější Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 94/46/ES z roku 1995 o ochraně jednotlivců se zřetelem na zpracování osobních dat a o volném pohybu takových dat. Je zde pamatováno i na podstatné zprůhlednění technik využívajících hromadné zpracování dat. Článek 16 pro "automatizovaná rozhodnutí o osobách" například požaduje, aby "každý členský stát zaručil právo každého jednotlivce nebýt podroben rozhodnutím s právními důsledky pro takovou osobu nebo alespoň se jí podstatně dotýkající, která by byla založena pouze na automatizovaném zpracování dat za účelem vyhodnocení jistých osobních aspektů k této osobě se vztahujících", a umožňuje rutinní automatizované rozhodování v případě příznivého rozhodnutí, ale výslovné právo protikroků v případě opačném. Důležitá je rovněž povinnost zákoně upravit používání universální osobní identifikace (osobních čísel), členskými státy EU. Některé z nich mají dokonce zákaz užití takové číselné identifikace, která by prostupovala různými systémy, což je opatření, které je často motivováno ochranou proti možné represi ze strany státu nebo státních orgánů, avšak prakticky také snižuje nebezpečí šíření chybných údajů mezi různými systémy. U nás, je uplatněn jiný model ochrany spočívající v zákazu automatického převodu osobních údajů mezi systémy bez autorizace osobou, které se data týkají.

V České republice zákon č. 256/92 Sb. o ochraně osobních údajů a informačních systémech vycházel ze staré konvence Rady Evropy z roku 1981, v době přijímání našeho zákona již koncepčně překonané. Tento zákon sice stanovil provozovatelům informačních systémů řadu povinností včetně zákazu sdružování informací a informačních systémů sloužících různým účelům, nestanoví však žádné sankce za jejich porušení a poškozená osoba se může domoci pouze zastavení přístupu k mylné informaci, její opravě nebo likvidaci a nejvýše "přiměřené peněžní úhrady" podle obecné právní úpravy Občanským zákoníkem, nejsou však stanoveny žádné tvrdší postihy za vědomé nebo nedbalostní zneužití či neoprávněné zpřístupnění osobních dat, které je v Evropské unii pokládáno za poměrně závažný trestný čin. V praktickém životě je pro občana velmi obtížné vymoci dodržení tohoto zákona a jeho ustanovení jsou poměrně běžně porušována.

Zákon není prakticky naplněn v paragrafu 24 zákona 256/92 Sb., kde se předpokládá zřízení orgánu dohlížejícího na zacházení s osobními daty občanů (existují ve všech státech EU; v Maďarsku existuje pro tuto oblast ombudsman). Nevhodné jsou snahy po ustanovení Úřadu pro Státní informační systém do této role, protože výsledný konflikt zájmu mezi provozovatelem a dohližitelem je jednak věcně pochybený a jednak odporující požadavku směrnice EU, kdy se předpokládá, že takový orgán je nezávislý na výkonné moci.

V oblasti identifikačních čísel nebo jiných identifikátorů je v České republice právním předpisem upraveno pouze přidělování rodných čísel (para 23, odst. 2 zákona 21/71 Sb. o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací a vyhláškou FSÚ č. 55/76 o rodném čísle), avšak ochranou rodných čísel ani nakládáním s nimi se žádný předpis nezabývá. Prakticky to vede k jejich častému používání jako identifikátorů osob v informačních systémech z pohodlnosti takové realizace nebo z důvodů administrativního odporu proti vyšší ceně, kterou zavedení nových identifikátorů pro existující účely znamená.

Koncepce jednolitého informačního systému státní správy tak, jak je presentována materiály ÚSIS, je nejen nevhodná z hlediska organizačního a technologického, ale především nezabezpečuje data proti jejich nežádoucí integraci z hlediska ochrany proti zneužití, protože lze mnohem hůře kontrolovat logické oddělení dat různých datových základen, které by byly fyzicky uloženy v jednom systému. Podstatným problémem je zde také spojení prováděcí a kontrolní úlohy do jediného subjektu.

2.9. Telepráce

Telepráce je pojem, který zahrnuje široké spektrum různých druhů zaměstnání. Pracovník v nich využívá možnosti umístit místo práce domů nebo na jinou vhodnou lokalitu, což je umožněno využitím informačních a komunikačních technologií.

Podle odhadů ze zprávy Evropské komise o telepráci činil v roce 1994 podíl telepráce ve Spojených státech 4.54 % a v Kanadě 3.50 % z celkové pracující populace a v Evropské unii zhruba 1 % (1-1.5 %, tj. přes 2 miliony pracovníků, v roce 1997), z toho největší podíl měla Velké Británie (2.20 %) a Skandinávie (3.77 % ve Švédsku, 2.50 % ve Finsku). Ve Velké Británii očekává třetina pracovníků, že během 15 let budou moci pracovat z domova, a téměř 60 % by takovým způsobem rádo pracovalo. U střední firmy se 100 pracovníky v centrálním Londýně se odhadují úspory kolem 2.6 milionů ECU ročně, celková cena vybavení potřebného na jedno pracovní místo na telepráci přitom podle údajů British Telecom činila v roce 1997 zhruba 2 000 ECU, což je pouze 67 % nákladů o rok dříve a dokonce jen 28 % nákladů, které by byly potřeba před pěti lety.

Širší využití telepráce vyžaduje dobrou telekomunikační infrastrukturu a přijatelné ceny provozu. Jako alternativní forma práce bude používána jedině tehdy, když nastane skutečná potřeba prozkoumat možnosti a investovat do alternativních forem práce (např. díky nezaměstnanosti nebo strukturálním potížím), když budou jasně vidět výhody telepráce vůči tradičním formám (např. zvýšená konkurenceschopnost, globalizace, produktivita) a pokud o těchto metodách bude dostatečné obecné povědomí. Tyto podmínky v České republice (ale ani jiných zemích našeho typu) zatím šířeji splněny nejsou a telepráce u nás zatím prakticky neexistuje.

2.10. Vzdělávání

Napojení škol na informační infrastrukturu společnosti je významnou součástí snah o to, aby se informační technologie a komunikace staly běžnou součástí života společnosti. Evropská unie vyhlásila jako jeden ze svých programů "Web pro školy", ve kterém vybrané střední a základní školy napojuje na Internet a iniciuje aktivity vedoucí k práci studentů a žáků škol samostatně, v týmech i ve spojení s jinými takovými školami v tomto prostředí. Projekt "Evropské partnerství pro vzdělání" (European Education Partnership) má pomoci vytvořit vazby mezi školami a komerčním sektorem a pomoci zavést do škol multimédia již v roce 1998. Ve Velké Británii poskytuje British Telecom na základě předvolební dohody s labouristy připojení škol za symbolickou cenu. Ve Spojených státech umožňuje nový telekomunikační zákon zřízení speciálního fondu, který umožňuje připojovat školy, knihovny a nemocnice k Internetu za výhodnější cenu. Kongres zde také inicioval program, v rámci kterého počítačové vybavení státních úřadů, které se nahrazuje novým, je předáváno školám k jejich dovybavení (kromě toho zde rovněž působí rozsáhlé nestátní iniciativy zaměřené na připojování a dovybavování škol). Reformní snahy zaměřené na přeměnu stylu škol z důrazu na "učení" (teaching) na "učení se" (learning) jsou rovněž motivovány informační společností a potřebou otevřenějšího a také celoživotního vzdělávání.

V České republice neexistuje žádný program podpory škol, který by byl specificky zaměřený na zpřístupňování informační infrastruktury školám či jejich studentům. Tarify pronájmů telefonních linek potřebných pro napojení nerozlišují mezi komerčními a vzdělávacími institucemi. Stát nevyužívá žádných možností k ovlivnění tarifů za datová připojení škol, knihoven či nemocnic k Internetu. Není uvažováno ani o žádném způsobu, jak zvýhodnit individuální připojování studentů na školní výpočetní servery, což by mohlo zmenšit nároky na počty počítačů, které školy musí pořizovat, aby zajistily svým studentům alespoň minimální úroveň přístupu k informačním sítím. Přitom právě u studentů je podstatné, aby se s novými technologiemi sžili, protože potenciál, který tím získají, zvýší jejich budoucí konkurenceschopnost i konkurenceschopnost naší ekonomiky v globálním měřítku.

2.11. Výzkum

Akademické instituce (vysoké školy a vědecké ústavy) jsou na celém instituce, které jsou svým použitím informačních technologií o generaci před komerční sférou. Nové způsoby využití IT vznikají jako prototypová řešení převážně na universitách či v těsné spolupráci s nimi. Mnohé úspěšné IT firmy vznikly jako odnože universitních projektů či byly založeny universitními studenty a i během svého rozvoje těží z kontaktů mezi akademickou a komerční sférou (na tomto principu funguje místní IT průmysl v takových oblastech jako je kalifornské Sillicon Valley nebo texaský Austin v USA).

Stát nemůže rozvoj informační infrastruktury pro rutinní provoz trvale financovat a je nutný převážný podíl financí komerční sféry. Aplikace, se kterými v prostředí akademického výzkumu přicházejí výzkumní pracovníci vytvářejí nabídku, která v síťové ekonomice vybuzuje následné komerční uplatnění řady z nich a to následně dovoluje široké financování takto využívané infrastruktury z komerčních zdrojů.

Síťová infrastruktura akademických institucí je proto ve světě zpravidla o generaci před potřebami běžné komerční sféry, což umožňuje vytvářet pilotní projekty či vyvíjet nové způsoby užití tohoto nového prostředí. Potřeby síťové infrastruktury jako celku přitom prakticky nemohou vzniknout jako suma požadavků dílčích projektů, ale vyžadují koncepční a dlouhodobější výhled i finanční zabezpečení. Významné infrastrukturní projekty soudobých akademických sítí tak ve světě zajišťuje stát z veřejných prostředků (např. síť Internet2 pracující na gigabitových rychlostech, síť Janet II ve Velké Británii nebo TEN-34 v EU).

V České republice jsou akademické instituce zapojeny do projektu TEN-34 CZ, který navazuje na evropský projekt TEN-34 (dalšími členy mimo EU jsou i Maďarsko a Slovinsko). V polovině roku 1998 má být uzavírána nová smlouva na projekt Quantum, který bude nástupcem sítě TEN-34. Dosavadní financování těchto infrastrukturních aktivit bylo zatím vždy realizováno jako jeden z projektů, který se ucházel o finanční podporu v obecněji zaměřených grantových soutěžích. Zatím neexistuje cílená podpora či oficiální program budování základní síťové infrastruktury akademických institucí v republikovém měřítku a na úrovni kompatibilní s EU, což může snadno vést ke kolapsu ve financování této infrastruktury, pokud v jednom z cyklů přidělování financí tento projekt z nějakých důvodů neuspěje.

2.12. Právní a politické podmínky

Evropská unie pokročila velmi významně v realizaci plánů vycházejících z Bangemanovy zprávy. Některé z nejdůležitějších bodů, kterých se tyto činnosti týkají, jsme rovněž uvedli výše. Budování informační společnosti je zde integrujícím cílem, který krokům v této oblasti dodává energii a slouží jako mobilizační faktor.

Témata, která se k problematice informační společnosti vztahují, spadají do působnosti několika direktorátů. Jsou to zejména DG XIII odpovědný za telekomunikace, informační trh a využití výzkumu, DG III s odpovědností za elektronický obchod, DG X s problematikou informačního a komunikačního průmyslu, poskytování obsahu, kuturou a audiovizuálními problémy, a částečně i DG XII s odpovědností za vědu a výzkum v technologiích. K této problematice jsou relevantní i témata společné měny, potenciálně v elektronické formě jako usnadnění elektronického obchodu, a ochrana osobních dat a údajů o obchodních transakcích včetně bankovních záznamů, jako témata prostupující působnost více direktorátů. Informační společnost je rovněž trend, který má výrazně pomoci uskutečňování cílů posílení ekonomické a sociální soudržnosti EU a vytvoření podmínek, které zahrnou co největší část obyvatel do jejích aktivit.

V České republice vzniklo několik aplikací, které mohou být ukázkovými příklady možností, které nové technologie poskytují, zejména se jedná o zpřístupnění obchodního rejstříku či vystavování aktuálních informací z Parlamentu, včetně parlamentních dokumentů. V míře, která by takové singularity přesahovala, je zatím míra vládní či legislativní podpory velmi malá.

Kromě existujícího, ale zjevně nedostatečného zákona 256/92 Sb. na ochranu osobních dat předložila skupina poslanců Zákon o svobodě informací, který by měl naplnit právo na informace deklarované Listinou práv a svobod v oddílu druhém, článku 17, odst. 5 a který také počítá s povinným využíváním Internetu k poskytování informací provozovateli datových bází k tomu určených.

Jako konzultační skupina se začátkem března ustanovila Parlamentní iniciativa pro Internet a technologie, která upozorňuje na řadu neřešených problémů souvisejících s intenzivnějším využíváním informačních technologií ve vztahu k současnému stavu legislativy u nás. Podstatným doporučením je postupná revize celého právního řádu v České republice z hlediska možností legálního využívání možností informačních technologií a požadavek zapracovávání takových řešení do všech nových právních norem a novel stávajících jako integrální součásti legislativního procesu v České republice.

3. Příčiny rozdílů

3.1. Investice do informačních technologií

Investice České republiky do informačních technologií umožnily v minulých letech vytvoření prostředí, jehož struktura se příznivě mění směrem ke struktuře, která je obvyklá v zemích EU, tj. nákupy nejen personálních počítačů, ale i vyšších systémů, a vyšší podíl programového vybavení a služeb.

Celková míra penetrace počítači vzhledem k počtu obyvatel či počtu kancelářských pracovníků zůstává stále poměrně nízká. Inovační cyklus se v oblasti informační technologií pohybuje kolem 18 měsíců, avšak pravidla pro účetní odpisy hardwaru a softwaru jako základních prostředků (tj. při ceně nad 20 000 Kč) počítají se 4 roky, což je nerealisticky dlouhá doba. Rostoucí požadavky na výkon počítačů nejsou jen projevem módních vln, ale vyplývají z povahy nových aplikací a z reálných metod tvorby robustních a udržovatelných programových systémů, při které nelze spoléhat na detailní optimalizaci, jež by činila údržbu a další vývoj mnohem obtížnější a nákladnější.

Zavedené podniky a společnosti, které ke zvyšování své konkurenceschopnosti potřebují využívat výpočetní techniku a programové vybavení odpovídající soudobým standardům, jsou daňově citelně znevýhodněny. Opačná však může být situace u nových začínajících informačních firem, které teprve získávají patřičný obrat a provozní kapitál. Rychlejší odpisy mohou v jejich počátcích vést k účetním ztrátám omezujícím jejich možnosti získávání zakázek od firem, které si důvěryhodnost ověřují na základě auditu finančního výsledku. (U takových začínajících firem je současně obtížné predikovat návratnost investic na segmentech trhu, které se právě jejich aktivitou teprve formují.)

V České republice neexistuje žádné opatření, které by podporovalo převod využitelných prostředků IT do výukových institucí, např. jako kompenzaci rychlejšího odpisu.

Nižší míra hospodářského růstu vedla v posledním roce k absolutnímu zpomalení výdajů v této oblasti (pokles o 3 %).

3.1. Telekomunikační a síťová infrastruktura

V oblasti komunikací a šíření Internetu se situace v České republice začíná podstatně zhoršovat, srovnáme-li ji se situací před několika lety. Díky včasnému rozhodnutí investovat značné prostředky do páteřní internetové sítě v r. 1991, kdy v okolních státech ještě převládaly tendence budovat sítě na méně perspektivní bázi, např. X.25, jsme si vytvořili dobré výchozí podmínky. Tato dynamika se však vytrácí -- zatímco Estonsko a Maďarsko měly v roce 1993 hustotu počítačů připojených na Internet pouze 52 % resp. 68 % hustoty v ČR, na začátku roku 1998 to již bylo 182 % resp. 88 % při meziročním nárůstu 128 % resp. 98 %, zatímco v ČR meziroční nárůst klesl pod 40 %, což je jeden z nejmenších nárůstů v Evropě vůbec.

Nízké tempo nárůstu síťové infrastruktury je způsobeno především vysokými cenami za linky, a to pevné i komutované, které si účtuje SPT Telecom. Pro poskytovatele připojení k Internetu tato situace vytváří trvale ztrátové prostředí, které si vynucuje relativně vysoké ceny jak za vlastní poskytnutí připojení, tak poté u zákazníka za platbu telefonní linky, kterou se připojuje. Datové služby sice nepodléhají monopolu, avšak z hlediska výstavby síťové infrastruktury je podstatným brzdicím faktorem nemožnost současného poskytnutí hlasových služeb.

Vysoké tarify SPT Telecom efektivně nutí provozovatele počítačových sítí budovat vlastní infrastrukturu propojení po České republice nebo do zahraničí. Budování vlastního propojení ke koncovému uživateli nebo domácnosti by však bylo velmi nákladné, pokud by nebylo možné je kombinovat s jinou infrastrukturní sítí, na to však výše současného zájmu o zavádění Internetu sama o sobě nestačí. Možnost nabídky současné nabídky hlasových služeb prostřednictvím Internetu by mohla výrazně zatraktivnit osazování obousměrných zesilovačů do rozvodů kabelové televize či používání nových alternativ rozvodů např. na bázi elektrické sítě. Zájem o Internet je podmíněn efekty positivní síťové externality a současná nabídka hlasových služeb by působila synergicky, pokud by tomu nebránil monopol v této oblasti. Tempo zavádění "inteligentních" sítí je také neúměrně pomalé.

Tarify SPT Telecom sehrály rovněž výrazně negativní roli v zapojování České republiky do vysokorychlostní akademické sítě TEN-34 (Trans-European Network at least 34 Mbps). Přesto, že úrovní přípravy a technickou kvalifikací byla Česká republika připravena se k projektu připojit velmi brzo, nesplňovaly tyto tarify svojí výší omezení nárůstu se zvyšující se kapacitou spoje, což byla podmínka EU pro zapojení do programu. Maďarsko tak i přes podstatně pozdější zahájení prací na připojení se k projektu (téměř o rok později) splnilo podmínky připojení o více než půl roku dříve a ČR se připojila prakticky na poslední chvíli před uzavřením přibírání nových partnerů pro tuto síť. (V létě 1998 se mají sjednávat podmínky pro další generaci tohoto projektu, projekt Quantum.)

Zpomalování růstu se v prostředí síťové ekonomiky bude v budoucnu projevovat výrazně nepříznivě a jeho efekty se budou násobit. Globalizace dále zvyšuje negativní důsledky takového stavu pro další ekonomické subjekty, které by z vyšší úrovně síťových služeb mohly získávat nové příležitosti. Monopol SPT Telecom tak působí jako zřejmě největší brzdný faktor, stejně jako strategie postavená nikoli na liberalizaci a demonopolizaci (tedy nejen deregulaci) telekomunikací, nýbrž na výběru strategického partnera k přežívajícímu monopolu (tato taktika byla také výrazně kritizována Světovou bankou na pražském fóru k informační společnosti). V situaci, kdy je dohodou uzavřenou dřívější vládou do omezena možnost českého parlamentu přijmout právní úpravu, která by před rokem 2000 liberalizovala telekomunikace, je nutné alespoň vyvíjet silný tlak na tarify včetně místních tak, aby nedocházelo k jejich růstu před následnou liberalizací.

3.2. Růst připojení na Internet

Relativně vysoká hustota Internetu v České republice vzhledem k ostatním podobným zemím v období 91-96 byla dána především rozvojem akademické části Internetu. V roce 1991 bylo v resortu vysokého školství učiněno významné rozhodnutí věnovat z částky, která byla ministerstvem vyčleněna na projekty informatizace, 40 % na vybudování páteřní internetové sítě a stejnou sumu dále na založení metropolitních akademických sítí. Rozvoj infrastruktury v tomto rozsahu by se nebyl býval podařil, pokud by převládly tendence skládat se na prostředky na ni nutné zezdola či od jednotlivých dílčích projektů. Uživatelé z akademického prostředí tak měli dostatek času na možnosti sítě si zvyknout a vybudit následnou poptávku po kvalitnějších službách, která vyústila v realizaci projektu TEN-34 CZ. Studenti, kteří se v tomto prostředí pohybovali a poté odcházeli do praxe, přispěli k rychlejšímu získání momentu zájmu i v komerční sféře. Došlo rovněž k rychlejšímu nastartování prodeje zařízení a služeb, které se sítěmi a síťovými projekty souvisí.

3.3. Legislativa, státní správa a obecná politická podpora

V oblasti elektronického obchodu a používání elektronických dokumentů chybí legislativní zázemí, které by umožňovalo náhradu papírových dokumentů elektronickými a to i přes to, že po technické stránce dnes kryptografické metody dávají mnohem větší míru bezpečnosti i zabezpečení autenticity, než je tomu u papírové dokumentace.

Chybí legislativa týkající se elektronických podpisů i uzavírání závazkových vztahů prostřednictvím Internetu nebo jiných telekomunikačních služeb.

Chybí právní úprava vztahující se k bezpečnosti styku přes Internet a k řešení certifikačních autorit veřejných klíčů.

Daňové a účetní předpisy nejsou uzpůsobeny na používání elektronických transakcí.

Zákon zabezpečující ochranu dat a soukromí při použití informačních systémů postrádá sankce, které by zlepšily jeho vynutitelnost. Jeho koncepce navíc neodpovídá současnému stavu v EU a neexistencí orgánu dohlížejícího na zacházení s osobními daty občanů není ani řádně naplňován.

Právní řád České republiky vyžaduje revizi z hlediska možností legálního využívání možností nových technologií. Nutné je i zavedení mechanismu, který zabezpečí, že nově zpracovávané právní normy i novely stávajících norem budou obsahovat řešení, která budou slučitelná s běžným používáním informačních technologií namísto tradičních forem.

V oblasti státní správy chybí adekvátní úroveň koordinace. Úřad pro Státní informační systém se snaží vynutit monolitickou strukturu systému, která neodpovídá reálnému stavu v této oblasti u nás, běžným postupům budování takových systémů v současné době, ani technologickým trendům:

• Klíčové registry jsou dnes spravovány resorty (MF, MPSV a MV), které navrhly strategii využití informačních technologií ve státní správě, založenou na oddělených systémech. Z hlediska přínosu pro občana ve styku s veřejnou správou je podstatným úkolem vypracování vhodných rozhraní komunikace mezi těmito systémy a poskytnutím přístupu k datům z jednoho místa (včetně možností aktualizace dat mezi těmito systémy).
• Počítačové sítě dnes poskytují možnosti spolupráce a komunikace informačních systémů v síťovém prostředí, při současném zachování oddělených datových bází včetně rozdílných vnitřních identifikací osob v systému, což může lépe splnit požadavky ochrany osobních dat.
• Rychlost technologické inovace si vynucuje architekturu systémů, které jsou otevřené a jejich komponenty jsou schopny relativně nezávislého vývoje. Orientace na jednu technologii může způsobit velké problémy, stejně jako orientace na jediného dodavatele. Neměnné monolitické systémy jsou dnes technologicky překonaným řešením. Celková kompatibilita v rámci strategického rámce pro rozvoj zabezpečení informačními technologiemi dnes není ve sporu s potenciálně různorodým technickým vybavením.

V otevřených systémech hrají klíčovou roli standardy komunikace a výměny dat. Standardy ÚSIS nejsou v některých případech dodržovány ani tímto úřadem samotným (např. požadavky kódování češtiny mimo vnitroinstitucionální styk).

Česká republika ani v rámci snah o vstup do Evropské unie nepřikládá dostatečnou váhu potřebě aktivit směrem k informační společnosti. Připojení k relevantním programům Evropské unie je minimální nebo žádné a relativně výhodná výchozí technologická úroveň, kterou Česká republika disponuje, se tak málo projevuje v aktivitách, které by výrazněji měnily strukturu fungování společnosti v souladu s trendem v EU. Tato výhoda se také velmi rychle ztrácí vzhledem k aktivitě ostatních zemí.

4. Některé důsledky rozdílné úrovně ČR a EU pro ekonomiku a společnost

Nástup informační společnosti mění ekonomickou i sociální bázi fungování společnosti. Dochází k přesunu podstatných ekonomických aktivit ze zpracování fyzických produktů do zpracování informací, práce na symbolické úrovni a do činností založených na využití kapitálu založeného nikoli na penězích, strojích a surovinách, ale na duševním potenciálu, inovaci a nových myšlenkách. Prosperita společností je dnes určována nejen podílem tradičního průmyslu v nich, ale velmi výrazně také úrovní kvalifikace jejich pracovníků a jejich inovačním potenciálem.

Informační a komunikační technologie pomáhají vytvářet svět globální soutěže a výrazných ekonomických hodnot, které přinášejí vysoce kvalifikované služby a digitalizovatelné produkty založené na informaci. Vytváří se ekonomické prostředí, ve kterém se zjednodušuje provádění činností a transakcí všeho druhu. Redukují se transakční náklady, zlepšuje se vazba mezi ekonomickými činiteli a odstraňují se zprostředkovatelské vrstvy. Digitalizace klíčových produktů vytváří positivní zpětnou vazbu (síťovou externalitu), která zrychluje tempo změn a zvyšuje výnosy pro toho, kdo se svým produktem dokáže přijít nejdřív a nejrychleji zareagovat na změny. Trhy i společenský prostor se stávají globálními a zcela se mění charakter komunikací, dopravy, finančních trhů nebo marketingu.

Nedostatečně vybudovaná informační a komunikační infrastruktura bude zhoršovat naše podmínky využívat možných přínosů takového stavu a participovat na obecném přínosu informační společnosti pro podniky a tedy i pro lepší život každého obyvatele České republiky. Bez dostatečného využívání informační infrastruktury nebudou naše podniky schopny na globálních trzích konkurovat a s odstraňováním celních bariér se to bude týkat nejen exportních možností, ale i tuzemského trhu. Vstup na nové trhy bude pro ně mnohem nákladnější než pro konkurenty lépe využívající nových možností. Pomalejší reakce budou v globální ekonomice znamenat nikoli jen posun na méně významné místo v žebříčku firem, ale v mnoha komoditách to může znamenat úplnou ztrátu trhu.

Rozvoj informační společnosti v Evropě nebo Spojených státech vytváří nové příležitosti, odstraňuje méně kvalifikovaná pracovní místa a místo nich vytváří větší počet pracovních míst závislých na zpracování informací. Do těchto zemí proto půjde i podstatný podíl nových investic, které nové technologie přilákají. Země, které tento trend vývoje nedokáží zachytit, budou odkázány na klasickou industriální nebo zemědělskou bázi svých ekonomik s menší výkonností, většími negativními vlivy na životní prostředí a statutem "informačně chudých" zemí, které nebudou schopny zemím "informačně bohatým" konkurovat.

Nové rozdělení světa, které intenzivní využívání IT přináší, může vytvářet rozdíly, které bude velmi obtížné překonávat. Zvýšená rychlost změn prudce zvyšuje relativní rozdíly v úrovni, i když absolutní velikost časového odstupu zůstává stejná. Tím stále narůstá rozdíl výkonu takových ekonomik a stejně se mění i poměr využitelných příležitostí na trhu vhledem k důležitosti včasného vstupu na něj.

Oddalovaná liberalizace telekomunikací a právních bariéry mezi doposud odděleně licencovanými telekomunikačními službami vytvářejí zpoždění ve srovnání s vývojem ve světě. Nelze-li skutečně vzhledem k uzavřeným závazkům postupovat rychleji, budou použitelná opatření jen minimalizací škod, nikoli koncepčním řešením, které by vytvářelo dostatečnou perspektivu.

Český telekomunikační úřad bez transformace do regulátora nezávislého přímo na exekutivě ani na zájmech provozovatele "jednotné telekomunikační sítě" potlačuje možnosti technologického rozvoje v informační infrastruktuře a rozvoji Internetu u nás. Nebude-li pověřen dostatečnými pravomocemi ve vymáhání standardů propojení, adekvátních tarifů za použití sdílené infrastruktury i povinností odstraňovat překážky v možné konvergenci technologií, nástrojů a služeb, bude se vytvářet technologické zaostávání za zeměmi s liberalizovanými telekomunikacemi. Bez minimalizace právních i ekonomických překážek vstupu nových subjektů do trhu telekomunikací nelze počítat se zlepšení cenové dostupnosti síťového připojení pro větší segment uživatelů.

Na využití možností, které informační společnost přináší, bude záviset naše schopnost adaptace struktury podniků a společností, přizpůsobení struktury a využívání nových forem zaměstnanosti a také šetrnějšího zacházení s přírodními zdroji, energiemi či kapitálem a tedy možnost udržitelnějšího scénáře společenského rozvoje. Bude jimi také usnadněno fungování více decentralizované společnosti, zlepšení podmínek svobodné diskuse a výměny názorů, poskytnutí větší možnosti individuální voby a odklon od masovosti produkce fyzických komodit i informací nebo zábavy, a tedy i větší míra fungování demokracie ve společnosti.

Technologický vývoj musí být doprovázen změnami v ekonomické i sociální oblasti. Přijetí nových technologií společností bude podmíněno sociální politikou, která umožní, aby žádná část populace nebyla odstavena od participace na možnostech, které využíváním nových možností zvyšují kvalitu života.

Investice do informační infrastruktury mohou zmírnit pozdější sociální transfery prostředků. Otevřené školství, které bude orientováno na šířeji pojaté vzdělání spíše než úzkou profesní průpravu, umožní členům společnosti reagovat na změny, které si během během jejich profesního života mohou vynutit několikerou změnu kvalifikace či druhu zaměstnání. To zvládnou pouze pracovníci s dobrým základem, kteří si dokáží osvojit potřebu kontinuálního vzdělávání se. Méně kvalifikovaní pracovníci budou odsuzováni do velmi podřadné role a potenciálně tím budou růst i sociální rozdíly ve společnosti.

Náročnost zaměstnání v oblasti služeb a informačních technologií, která nahrazují někdejší dělnické profese, si vyžaduje vzdělanou pracovní sílu a je věcí vhodné struktury nabídky vysokoškolských vzdělávacích příležitostí, aby příslušný růst vzdělanosti umožnily. Přesun většiny pracovních příležitostí z tradičního průmyslu do oblasti služeb neznamená ekonomický pokles ani není doprovázen zvětšeným podílem nekvalifikované práce. Právě naopak, nové pracovní příležitosti vznikají především v oblastech vyžadujících vysokou míru kvalifikace, jako jsou informační technologie, vzdělávání či finanční a právní služby.

Evropské aktivity zaměřené k budování evropské informační společnosti jako cíle politického, ekonomického i sociálního snažení v členských státech mají za úkol zajistit nejen dostatečný moment, kterým se pomáhá generovat zájem a poptávku, ale i odpovídající sociální strukturu, která nepovede ke zbytečným konfliktům. Vládní podpora těmto snahám, povzbuzení a koordinace aktivit komerčního sektoru v této oblasti a vytvoření podmínek pro využívání digitálních médií pro obchodní, produkční i společenskou interakci je velmi důležitým faktorem, který ovlivní naši schopnost soutěžit se zeměmi EU. Vláda a státní instituce by měly být příkladným uživatelem moderních informačních technologií a informačních sítí nejen jako inspirace pro komerční sféru, ale i proto, aby zlepšily svou dostupnost pro obyvatele, kterým je jeich činnost určena.

Nedostatky právních norem, které se týkají počítačového zpracování informací, nám mohou v některých oblastech spolupráci s EU zcela znemožnit. Zhorší se možnosti finančního i obchodního styku a velmi reálný je i dopad do faktických možností tvorby informačních bází v nadnárodních společnostech se součástmi, které se nacházejí v zemích s nekompatibilní legislativou zpracování informací. Virtualizace zmenšuje roli geografických vzdáleností, avšak jen tehdy, když tomu nebrání rozdílné právní prostředí.

Řada významných světových ekonomik včetně Číny či Indie se připojuje k americkým snahám o beztarifní prostředí pro elektronický obchod. Z ekonomických důvodů bude prakticky nemožné se v zemi naší velikosti k tomuto trendu nepřipojit, nechceme-li být od takto vznikajících elektronických trhů izolováni.

Dopad aktivit a uskutečňovaných změn, které jsou budováním informační společnosti vyvolány, má zřetelně charakter, který se vymyká působnosti jednotlivých resortů. Při neexistenci koordinace na vládní úrovni bude prakticky velmi obtížné podporovat nebo koordinovat vhodné kroky v jednotlivých resortech či na úrovni resortů posuzovat jednotlivé kroky a jejich priority se zřetelem k budování informační společnosti.

Česká republika je velmi pasivní v přístupu ke společným aktivitám společného Fóra EU/CEEC k informační společnosti a je velmi pravděpodobné, že tato pasivita bude při vystoupení našich zástupců na dalších fórech ještě patrnější než doposud.

Některé použité zkratky

• ATM -- Asynchronous Transfer Mode, Asynchronní přenosový mód používaný pro vysokorychlostní sítě s možností vyčleňování kanálů a zaručení kvality spojení
• bps -- bity za sekundu
• CEEC -- středoevropské a východoevropské země
• CESNET -- Czech Educational and Scientific Network, síť typu Internet provozovaná vysokými školami a Akademií věd v České republice
• ČTÚ -- Český telekomunikační úřad
• DANTE -- hlavní provozovatel sítě TEN-34 v EU
• EITO -- European Information Technology Observatory (sledování trendů v IT v Evropě)
• EDI -- Electronic Data Interchange, standard elektronické výměny (obchodních) dat
• EU -- Evropská unie
• Gbps -- gigabity za sekundu (zhruba miliarda bitů za sekundu)
• IDC -- International Data Corp., firma specializovaná na průzkum mezinárodního trhu
• ISDN -- Integrated Services Digital Network, služba telefonních společností umožňujících připojit datové spojení i hlasovou službu společným napojením až ke koncovému zákazníku
• IT -- informační technologie
• ITU -- International Telecommunications Union, Mezinárodní telekomunikační unie
• kbps -- kilobity za sekundu (zhruba tisíc bitů za sekundu)
• Mbps -- megabity za sekundu (zhruba milion bitů za sekundu)
• NII -- označení americké Národní informační infrastruktury
• PC -- osobní počítač
• PCM -- kanál pulsní kódové modulace
• Quantum -- evropská akademická vysokorychlostní síť na 155-622 Mbps, od roku 1999 nástupce sítě TEN-34
• SET -- Secure Electronic Transactions, protokol bezpečných elektronických transakcí pro elektronický platební styk
• TCP/IP -- Transmission Control Protocol/Internet Protocol, protokol požívaný na Internetu
• TEN-34 -- TransEuropean Network at speeds at least 34 Mbps, projekt transevropské vysokorychlostní akademické sítě
• UNCITRAL -- Komise OSN pro Mezinárodní obchodní zákon
• WTO -- World Trade Organization, Světová organizace obchodu
• WWW -- World Wide Web (Web), prostředek přístupu k informacím na Internetu na bázi hypertextu přístupný širokému okruhu laických uživatelů