Rumunsko 99

Apuseni - Bihor

Obecné kecy o cestování po Rumunsku a odkazy na moje další cestopisy najdete na tu.

Tady najdete moje zážitky a zkušenosti z cesty do Rumunska roku 99. Pozn. Místní názvy nejsou zapsány úplně korektně, protože na mé klávesnici nejsou znaky jako a s obrácenou stříškou, t s ocáskem a podobně.
Tato akce byla domluvena na jedné třídní schůzce a další agitace probíhala mejlem, což mělo za následek, že s náma nejela žádná žena. Nakonec nás bylo 15. Jeli jsme s cestovkou Jenda, která pouze vozí tam a zpátky. Cestou tam nás zavezli až pod hory, na zpáteční cestě jel autobus z Oradei, do které jsme se museli dostat sami. Na místě jsme chodili sami. Měli jsme sebou Zdenála, který tam byl před dvěma roky, takže nás provázel. Po té, co jsme dorazili na Padis, kde měli barevnou mapu, přestal být Zdenál nezbytně nutný, takže jsme se různě rozdělili a dále postupovali jednotlivé skupinky samostatně a náhodně se potkávali. Já jsem tvořil skupinku s Výbojem, Tomášem a Lukášem (zvláště proto, že jsme měli společný stan a jídlo).

Něco o Bihoru

Bihor je krasová část pohoří Apuseni. Jsou zde fůry jeskyní, propastí, řeky se tu noří do země a zase se vynořují. Prostě kdyby toto bylo u nás, tak je to národní park, jsou tam tuny turistů a tak. Tráva je spasená na krátko, takže se dá spát kdekoli, kde je louka a pokud neprší, tak s ohněm taky nejsou problémy. Vody je tu fůra, pili jsme v podstatě z čehokoli a kromě jednoho průjmu (který byl navíc pravděpodobně z melounů) nám nic nebylo. Turistické značení je tu velice husté (až jsme si občas říkali, že ten značkař byl fanatik) a na Padisu mají velice kvalitní mapu, z jejíž pomocí najdete vše zajímavé. Dá se tu koupit i nějaké občerstvení, chleba a tak. Ceny vyjdou tak nastejno jako u nás.
Potom jsme zavítali také na hřeben pohoří Vladeasa - krásné, rovné, dlouhé tiché pláně z úžasnými rozhledy.
Co se týče lidí, tak to vycházelo asi tak, že za den jsme potkali průměrně jednoho baču, jednu skupinku českých turistů a některé dny i Rumunské turisty (český turista se od Rumunského pozná zdálky tak, že má batoh).
Nejlepší místa (z toho co jsme navštívili, dle mého názoru):
soutěsky Galbeny a Somesului Cald, Ponorné hrady, jeskyně v Gropa de la Barsa a hřeben Vladeasy
Fotky najdete na Lukasovych strankach.

Jídlo

K jídlu v horách mám několik následujících poznámek:

Moje zápisky

Před odjezdem

Podařilo se mi z Internetu zjistit několik zajímavých informací, jako kdy jedou vlaky, kurzy, počasí. Co se týče vlaků a kurzů měl Internet pravdu, počasí bylo bohužel jiné.

0.den

Brno, Slovensko, Maďarsko
Autobus přijíždí načas, nasedáme a odjíždíme. Diskutujeme o plánu cesty, počítačích, Perlu, táborech, dětech, Instruktorech, matice, močení (zvláště o možnostech kontinuálního močení), sledujeme film o Dolomitech a zkoušíme spát. Venku začíná pršet.

1.den

Cimpani, Sighistel, Pastera Magura
Dojíždíme na hranice měníme si peníze. Asi v 11 dojíždíme do Cimpani a vysedáme. Venku mírně prší a takovýto děšť vydrží celý den. Procházíme vesnicí Sighistel a pokračujeme údolím do hor. Obědváme v ústí jeskyně Magura. Veliká jeskyně, obrovské prostory, krápníky, fakt pěkný. Po té pokračujeme dál, stoupáme prudkým a blátivým kopcem nahoru. Na první louce stavíme stany. Začíná pršet víc. Jdeme pro vodu, která je dost kalná (používáme Tomášovi pilulky - jedna je jódová, ta zabije bakterie, druhá odstraňuje jódovou příchuď). Neustále nás napadají myšlenky o tom, co budeme dělat, když bude pršet celou dobu.

2.den

Mt. Tapu, Groapa Ruginoasa, Poiana Floior
Celou noc prší. Ráno trochu přestává. V 9 hodin je ukecávám, že půjdeme dál a stáváme. Venku je mlha, neprší, ale všude ve vzduchu je voda, takže to vyjde na stejno. Postupujeme nahoru, v mlze strácíme značku. Nahoře fouká, vítr rozhání mlhu a mraky, takže poprvé vidíme i slunce. Nakonec nacházíme i značku a jdeme se podívat na skalní depresi Groapa Ruginoasa (Červená díra). Po té klesáme zase dolů do dalšího údolí. Cestou nacházíme polozasypanou šachtu, jdeme s ní asi 150 m, ale vede furt dál a tak se vracíme. Večer táboříme v údolí kousek od řeky. Přichází dvě velké přeháňky, po té u ohně sušíme co se dá.

3.den

soutěska Galbeny, kemp Canton Glavdi, Ponorné hrady (Catalite Ponorului)
Dnes nám počasí přálo a celý den bylo polojasno. Vyrážíme něco po deváté a brzy přicházíme do soutěsky Galbeny. Na začátku postupujeme po svahu podél řeky. Po té vede cesta přes řeku po mostku, který když jsem uviděl poprvé, tak jsem nechápal, jaktože ještě nespadl. Nakonec se nám po něm podařilo přejít, ale bylo to cool a pěkně to houpalo. Řeka teče kus průchozí jeskyní, kterou procházíme na lehko. Po té pokražujeme proti proudu až k vývěru Galbeny. Odtut na výhled a poté stoupáme směrem k Padisu (asi největší kopec za celou dobu). Procházíme vrchem kolem Ponorných hradů do kempu Canton Glavdi. Kupujeme mapu a svačinu (někteří neodolali levnému alkoholu a ..., no to je jedno). Někteří z nás se ještě večer vypravili podívat se do trojpropasti Ponorné hrady (Catalite Ponorului). Řeka Galbena tady protéká mezi prapastma jeskyní a pak se noří do země (a posléze se vynořuje v soutěsce Galbeny). Jeskyně byla průchozí, ale bylo to dost náročný - na konci jsme překonávali vodu zavěšeni na kládě a procházeli jsme malým tunýlkem, kterým tekla voda. Ale bylo to fakt super. Večer se domlouváme, že tu zůstaneme a budeme se střídat v hlídaní věcí.

4.den

Piatra Galbenei, Focul Viu, Gropa de la Barsa, Caput, Lumea Poerduta, Izb. Ponor
Stan necháváme stát (akorát jsme ho museli trochu ukotvit, protože začlo hodně foukat a stan měl problémy) a vyrážíme nalehko. Je pod mrakem. Nejdříve jdeme na výhled Piatra Galbenei, ze kterého je pěkně vidět naše dosavadní cesta. Po té jdeme do ledové jeskyně Focul Viu (to by mě zajímalo, jaktože je tam taková zima). Po té postupujeme do útvaru Gropa de la Barsa, kde navštěvujeme 3 jeskyně a malé kulaté a téměř úplně černé jezírko. Jeskyně byli naprosto skvělý. V první procházíme totálně úzkou chodbou, která se klikatí aspoň 30 metrů a vynořujeme se kus pod druhým vchodem. U druhé musíme sjet dolů kus po ledě dolů. Radši jsme neřešili, jak se dostaneme nahoru, naštěstí jsme našli druhý východ. Protože tam byla fůra cest, šli jsme tam ještě jednou, postupovali jsme jednou celkem malou chodbou asi 15 minut. Cesta nakonec pokračovala po 5 metrové propasti, takže jsme se museli vrátit. Stěny byli poněkud jílovité, takže jsme vypadali jako prasata. Venku "naštěstí" začlo pršet, takže nás to trochu umylo. Pak se vracíme zpět do tábora a dáváme si oběd. Já s Lukášem jsme se pak ještě šli podívat na ponor Caput, propasti v oblasti Lumea Pierduta a vývěr Ponor. Taky dost pěkný věci a cestou jsme procházeli přes pěkný louky. Prší.

5.den

Padis Cabana, Vf. Varasoaia
Dopoledne hlídáme stany, takže spíme dlouho, pouštíme lodičky a jsme schovaní ve stanu, protože pořád mírně prší. Odpoledne přestává pršet (už definitivně, ale to jsme ještě netušili) a vydáváme se na cestu dál. Přes chatu Padis postupujeme směrem k soutěsce Somesului Cald. Kousek nad ní táboříme na pěkné loučce. Sám jsem šel podívat na kopec Vf. Varasoaia - krásný rozhled, silný vítr a krásné mraky. Večer vaříme konečně na ohni (knedlíky).

6.den

soutěska Somesului Cald, pod hřeben Vladeasy, Vf. Britei (1759)
Po celý den polojasno. Ode dneška už postupuje náš stan samostatně. Ráno vyrážíme do soutěsky. Batohy necháváme v úvodní jeskyni a procházíme do soutěsky (ty průchozí jeskyně jsou skvělý). Postupujeme soutěskou dál. Postupně odkládáme boty a jednotlivé části oblečení, protože postup soutěskou začíná být náročnější. Po té je tam úsek, kde se musí buď po pás (nebo i víc) do ledové vody a to se nikomu nechce nebo přeléz kus po mokré skále. Já to přelízám a pokračuju dál soutěskou. Je fakt pěkná, zvláště jeden přítok, kde teče malý potůček mezi dvěma 30 metrovýma skálama (kdybych tak měl neoprén, lano a tak, to by se to dalo projít dál...hmmm). Nakonec to přelezl i Lukáš, chvíli tam ještě šaškujeme a pak se vracíme k batohům. Obědváme a vyrážíme kolem soutěsky dál. Přes výhled Belveder, dolů, kousek podél řeky a pak začínáme stoupat po cestě nehoru, pak jdeme kousek lesem kolmo nahoru, narážíme na značku a nakonec táboříme kus pod hřebenem Vladeasy. Tomáš zůstává u stanu a ostatní vyrážíme nahoru na horu Britei, která se stává nejvyším bodem našeho putování. Opět krásné rozhledy, mraky, luka...

7.den

hřeben Vladeasy (Vf. Carligata), vodopády Soritoarea Bihodei
V noci spím pod širákem. Je úplně jasno, ale padá moc rosy, jinovatky a je dost zima. Ale viděl jsem meteorit a východ slunce. Stoupáme nahoru na hřeben, po kterém postupujeme asi 6 km. Nahoře potkáváme některé kolegy, od kterých si kupujeme ovčí sýr a přebytečné vločky. Po obědě klesáme dolů. Dost prudký sráz (Výbojovi a jeho kolenům se to prý nějak nelíbilo). Dole se jdeme podívat na vodopád Bohodei. Prý 80 metrů vysoký, pěkný. Lozíme kolem po skalách, já jsem se i osprchoval (pod vodopádem). Pak už postupujeme podél potoka dál a na první loučce táboříme. Koupeme se v přilehlé říčce (zatraceně studené) a vaříme na ohni fazole (asi hodinu a stejně jsou tvrdý). Přichází Zdenál a spol. dojídáme po nich jejich kaši, takže jsme dobře přežraní. Kecáme dlouho do noci.

8.den

Pietroasa, Sudrigiu
Ráno stáváme pozdě, nemůžu je vykopat ze stanu. Nakonec odcházíme, přes Pietroasu postupujeme směrem k Sudrigiu, odkud nám jede vlak do Oradei. V půlce cesty nás stopl autobus (my jsme prostě šli po silnici a on vedle nás zastavil a zatroubil, tak jsme si teda nastoupili). V Sudrigiu pak hledáme nádraží, kontrolujeme vlak, kupujeme loupáky a NEkupujeme melouny (protože ti tři jsou zlý). Po té čekáme na louce kousek od města. Já jsem se šel ještě projít (pekněj kostelík, smradlavá továrna na sodovky). Pak vaříme a jdeme spát do obory (bez stanu).

9.den

Oradea
Stáváme brzy ráno a jdeme na vlak. Cestou kupujeme další loupáky, které posléze ve vlaku snídáme (kupování jízdenek bylo taky zajímavý - datový typ fronta v Rumunsku zřejmě ještě neobjevili). Pomalým vlakem dojíždíme do Oradei, kde potkáváme ostatní (oni dostopovali už den před tím). Obsadili jsme čekárnu pro 1. třídu, střídáme se v hlídání batohů a vyrážíme do města utratit zbývající Lei. Bohužel v tomto městě mají snad úplně všechno kromě 5cl flašek a map, což jsou dvě věci co jsem si chtěl koupit. Nakonec se mi podařilo aspoň v jednom antikvariátu, kde uměli anglicky, koupit mapu Fagaraše (no když už mám mapu, tak tam budu muset někdy jet). Nakonec si všichni kupujeme na památku flašku Palenice de Bihor a vracíme se k batohům. Ještě jsme koupili takový oplatky na váhu, který byli úplně hnusný, tak jsem je chtěl dovést sestře, ale ti darebáci je dali jednomu žebrajícímu chlapečkovi, který už nás zbytek večera neopustil. V čekárně jsme si uvařili poslední jídlo a odešli na autobus.

10.den

Maďarsko, Slovensko, Brno
Cesta zpět proběhla velmi hladce a v Brně jsme byli již v 6 ráno.