Oddělení zmatků


Tržní ekonomika hýbe světem. Kdo nevykáže nějakou činnost, bude po zásluze nahrazen, a tak chudáci proděkani, vedoucí kateder, vyučující, studijní rady chrlí měsíc co měsíc nové předpisy, seznamy přednášek, studijní řády. Jen studenti, ti nechrlí nic, ti naopak toto všechno mají postřehnout a řídit se tím. Pravidelně dochází na studijní oddělení, kde se všechny tyto prameny kříží a mají zde být uvedeny v soulad. Ale na studijním oddělení to vypadá jak v televizním kurs u češtiny. Nejčastější odpověď je zde totiž "Nevím" a podle výrazu jejich obličejů lze tušit, že nelžou a podobné reakce budou i na otázky typu: Kdy končí semestr, kdo je děkanem a co je náplní vaší práce. V nevědění je celé studijní oddělení vzácně sehrané. Každý přispívá svou troškou do mlýna, ale bohužel, neví čím, takže v celkovém souhrnu neví nikdo nic.

Průměrný matfyzák je z toho přinejmenším zmaten. Při odchodu popřeje dobrou chuť a místo ke schodišti zamíří do knihovny, kam si jde vypůjčit index.

Občas přeci jenom prozradí část studijních plánů, ovšem s takovým zpožděním, že už stejně neplatí. Tak vznikají mezi studenty fámy. Studenti vykonávají náhodně nesmyslné akce s odůvodněním, že se to má. Jako příklad poslouží povinnost zapsat si všechny přednášky, které navštěvuji. Na to studijní oddělení vymyslelo rafinovaný protitah, tentokrát podepsaný děkanem: povinnost ze všeho zapsaného složit zkoušku a za nesplnění vypsalo vysoké penále.

Výdobytek, kterým se honosí MFF je tzv. zkušební zpráva, kterou na jiných fakultách nenajdete. To je papír, který dubluje index. Všechno, co se píše do indexu, patří i do zkušební zprávy, takže při rozdávání zápočtů se cvičící téměř upíše k smrti. A má ještě jednu výhodu - velice rád se zapomíná při různých příležitostech doma. Takže pro zápočet a pro známku chodí průměrný matfyzák 2x až 3x. Mysleli jsme, že je to následek totality, ale od revoluce vyplňujeme teď zkušební zprávy dvě: jednu si na studijním rovnou nechají, prý kvůli počítači.

Další speciální institucí, která se stará o blaho studentů, je rozvrhová komise. Z její dílničky vychází každý semestr tzv. rozvrh hodin. Práci mají opravdu těžkou. Musí vyhovět všem požadavkům rozmazlených studentů a zvrhlých pedagogů - např: Vopěnka může přednášet jen odpoledne, protože dopoledne spí. Grygarová musí mít přednášky až po deváté hodině, protože denně dojíždí autobusem a nemůže přece vstávat dřív jak v půl sedmé! Kryl naproti tomu neodjíždí vůbec, takže spolehlivě zaplní díry v pátečním odpoledni. Beran může přednášet jen v učebnách s velkou tabulí, Nešetřil zas jen ve velkých učebnách, aby jeho fanoušci nemuseli stát na schodech. Naopak Vlachovi stačí kabinet po marxistech. U Pavelky je jedno, kde přednáší, není slyšet nikde.

Tato a spousta jiných omezení dělají práci rozvrhové komise velmi těžkou. (Za jiná omezení bych uvedl jedno obzvláště svazující, že v jedné učebně nemohou probíhat dvě přednášky současně!)

Ale rozvrhová komise je z matfyzu, takže ví, jak na to. Vychází ze základního předpokladu, že se život s nikým nemazlí. A podle toho vypadají i výsledky její činnosti. Přednášky doporučené pro jeden semestr se konají buď za sebou v různých budovách po Praze nebo dokonce v tutéž dobu. Není výjimkou, že každou hodinu v jiné učebně. Cvičení se konají ve stejnou dobu jako přednáška k nim a mnohdy i se stejným vyučujícím.

Nicméně tento systém má i světlé stránky. Šetří studentům čas a nakonec vyhovuje matfyzáckému způsobu života. Usnadňuje práci při vybírání přednášek. Jsou možné dva přístupy:

1) student si vybere jednu učebnu a tu vystuduje. Výhody: při počtu čtyřech učeben studium trvá čtyři roky.

2) student si vybere jednoho pedagoga a toho vystuduje. Pozn.: tato možnost vychází z předpokladu, že jeden vyučující nebude i nadále zařazován na více přednášek současně.


Zpět k obsahu


Jinam: