Programování


Jméno Kryl pro mnohé studenty znamená postrach. Ne že by Rudolf Kryl byl přísný pedant, naopak, jedině on na začátku každé přednášky nebo cvičení s námi probral nejnovější aktuální události ze života fakulty a ani při zkoušce není nikterak záludný, ale ono úskalí je spíše v celkové náročnosti zkoušky. Písemka trvá něco přes čtyři hodiny a pak následuje pro každého ještě půlhodinové posezení nad tímto dílem. Z čehož je vlastně vidět, že zkouška z programování není nic jednoduchého.

Jeho přednášky nemají vysokou návštěvnost. A to z několika důvodů. Na rozdíl od docenta Berana si asi rád přispí, takže termíny jeho přednášek bývají odpoledne, spíše k večeru a velmi často v pátek 15 40. Druhým důvodem bude styl přednášení. Přednášky si připravuje na fólii k meotaru a jak z jeho omluv při častých chybách vyplývá, noc předtím, takže se při hodině nezdržuje psaním, jen v rychlém rytmu přehazuje fólie nebo, a to je častější, opravuje chyby. Za tímto úč elem má v první lavici stálé návštěvníky z řad učitelů (jsou učenlivější), za všechny bych jmenoval třeba Lenku, kteří s sebou nosí centrofix, aby opravy byly vidět. Když zrovna nikdo z nich nepřijde, Kryl, aby nás nezkazil, chybná místa zakrývá klíčema, perem, křídou, prsty, kapesníkem, ponožkou, no prostě vším, co je po ruce. Naštěstí mu předměty brzy dojdou, takže lze sem tam zahlédnout nějaké to slovo.

Jeho výklad je tedy příliš rychlý na ty, kteří nevědí, o co jde, ale na druhé straně díky záměru sloužit jako přehled, zbytečný pro ty, co věc znají. Naskýtá se tedy otázka, kdo na přednášky vlastně chodí. Nejspíš jen obdivovatelé nebo ti, co dokáží rychle psát a chápat. Ale přesto se stane, že někdo zaspí, či co a nestihne fólii opsat a ještě je tak drzý, že to dá najevo. Kryl sice v podobných situacích říká, že jestli jede moc rychle, máme říct, že zpomalí, a také ří ká, že si máme meotar zaostřit sami, že on to nepozná, ale přesto všichni radši mžourají na rozmazaná písmena, než aby někdo vstal a zatočil kolečkem.

Jednou zas někdo naletěl na jeho přívětivé řeči a přihlásil se, že to nedopsal. Kryl, který už byl na cestě pro jinou fólii, se zastavil: "Já počkám, já počkám!" a ani se neotočil, jen naslepo hodil fólii zpět na meotar, složil si ruce na prsa a s výrazem nejvyššího utrpení civěl do kouta. Až vysoký šum ho probudil z rozjímání, otočil se na plátno a spatřil, jak je vidět jen nepatrný okraj celého textu. Na omluvu vyprávěl veselou příhodu z dob, kdy se matematikům př ednášela ještě fyzika. Cvičení z fyziky měli zrovna tak pozdě večer, látce nerozuměli, ale chodili tam kvůli pěkné cvičitelce, která ovšem musela příklady počítat sama. Jednou zas pozdě k večeru se zeptala: "Můžu už to smazat?" a jeho kolega odtušil: "Ale pište to klidně do toho!"

Mezi jeho další veselé příhody patří příhoda vztahující se k algebraickému oboru - teorii grup. V úterý, když vycházely ruské knižní novinky, akademik Kořínek zašel do cizojazyčné literatury. A najednou jindy tak rozvážná kapacita zneklidněla, začal tam nekontrolovaně pobíhat a vykřikoval: "Skupiny jsou nesmysl! Skupiny jsou nesmysl!", ale nikdo ho nebral vážně. Konečně na sebe upoutal pozornost, a aby dodal svým slovům váhu, řekl, že je akademik, jenže odpověď byla ještě pádněj ší: "To překládal taky akademik!"

Existuje spíše zajímavá, než užitečná věta: vždy existuje algoritmus rychlejší alespoň o konstantu. Ale je to vlastně podvod, protože není taková blbost, aby nemohla být větší. Vyprávěl nám o jednom diplomatovi (to je ten, co dělá diplomku), který se zabýval problémem výtahů. Zrychlit co nejmenšími náklady přesuny lidí v baráku. Pilně navštěvoval výzkumný ústav pohybu nahoru a dolů a tam našel zajímavou studii, týkající se jednoho amerického mrakodrapu, kde řešili stejný problém. Ale řešení je vskutku komické: u výtahu zdvojili kabinu - takže ti, co chtěli do lichých pater nastupovali v suterénu a ostatní v přízemí. Ale všichni jistě nahlédnete, že toto dvojnásobné zrychlení je vlastně jen zdánlivé. No nicméně dá se ve zrychlování pokračovat, kabina výtahu může mít 3, 4, 5 pater a absolutního zrychlení se dosahne, až kabina výtahu bude mít stejný počet pater jako mrakodrap.

Umělá inteligence, to je velmi praktická disciplina, u nás třeba zatím ne, ale představte si americký mrakodrap, stovky pater, tisíce bytů, v každém bytu záchod a odpadní potrubí má přece jenom konečnou kapacitu. Kdyby všichni obyvatelé najednou spláchli, mohlo by to znamenat obrovskou katastrofu! Proto je každé splacovací zařízení opatřeno malým počítačem, který si nejdříve ověří, zda je cesta volná, a pak teprve vše vypustí do odpadu.

Při probírání už konkrétních programovacích jazyků nejdříve zabrousil do minulosti a neodpustil si zmínit se o knize anglického autora nového assembleru MIC, který byl nezávislý na konkrétní realizaci čísel v paměti. Dnes se to může zdát divné, ale tou dobou ještě existovaly vedle sebe dvojkové i desítkové počítače, takže tato vlastnost byla skutečným přínosem. Jenže autor připojil příklad: Kdyby přiletěli Marťani s počítačem v trojkové soustavě, i jim by assembler MIC fungoval. A v ruském překladu bylo pod poznámkou uvedeno: V Moskovskom gosudarstvennom universitětě postrojili trojíčnuju sčotnuju mašínu Saturn.

Další poznámka se týká snadnosti vytváření datových typů v jazyce Simula: Nemáte válcovnu? Chybí vám vysoká pec? V Simule nic snadnějšího, napíšete new(vysoká pec) a už ji máte!

Krylovou chloubou bylo zařízení počítačových laboratoří. Do té doby byl k dispozici jen sálový počítač, se kterým se dorozumívalo prostřednictvím děrných štítků. Vypadalo to takhle: student v přízemí v děrovně vyděroval program buď na štítky nebo na děrovači disket na disketu. Odnesl to do čtvrtého patra, zde si počkal na výpis chyb, seběhl do přízemí, patřičné štítky předěroval, atd..

Ale vybudovat počítačovou síť nebylo nic snadného. Poznávali jsme to při jeho pravidelných vstupech na začátku přednášek. Vyprávěl nám, jak počítače zítra přistanou v Ruzyni, ale židle jsou někde na Slovensku. Druhý týden. Počítače už rozbalují a zapojují, ale židle jsou stále někde na Slovensku. Další týden: Do sítě ukládají programové vybavení , židle však stále nepřišly a vypadá to, že studenti budou programovat vstoje či vleže.

Jeho aktuality se po revoluci vůbec prodloužily a přestaly mít veselý charakter. Krátce po revoluci nám oznámil, že dostal novou funkci, takže má teď na dveřích vizitku: Pracovník pověřený konsolidací pracovního procesu, ale nikdo, tedy ani on neví, co to znamená. Ale nic si z toho prý nedělá, protože téměř celou vojnu strávil ve výzkumném ústavu algebraického boje tady v Braníku, kde se pouze sestavovaly vzorečky s touto tematikou: Co se stane, když se setkají 2 tanky,14 samop alů a 3 děla.

S nástupem nového roku přišly nové starosti s prvním ročníkem: byl přijat dvojnásobný počet uchazečů, než je možné se stávajícím počtem pracovníků katedry informatiky zvládnout. Zbývá buď přijmout posily na katedru, ale na to nejsou peníze, nebo se studentů nějakým přirozeným způsobem zbavit. Ale vypadá to, že vše zůstane tak, jak to je. Takže kvalita výuky zřejmě pořádně klesne. A apeloval na nás, abychom se více zajímali o věci, které se nás týkají, že mnohé začíná být ho rší, než to bylo před revolucí. A přidal postřehy z nových studijních řádů: Student se smí přihlásit ke studiu až poté, co složí maturitu, nejpozději však do 30. března. - Většina vašich mladších kolegů zde studuje tedy protiprávně. Jako poslední bod je, že se předpisy máme řídit přiměřeně, ale co je to přiměřeně, to nikdo neví.

Při rozdělování zápočtových programů poznamenal, že sice nebudou všechny stejně náročné, ale na druhé straně se vyhne takovým obrazům, jaký se mu naskytl při vybírání zápočťáků na fyzice, kde již několik let dostávají všichni tentýž příklad. Jeho nejmenovaný kolega stál u stolu s velkým děrovačem a každou donesenou práci okamžitě proděravěl. Když se ho ptal, co to jako má znamenat, dostal odpověď, že oni by mu to příště přinesli znovu.

Závěrem bych dodal ještě několik pěkných výroků:

Je to rada, to je jako když se říká, že je správné sportovat, ale neznamená to, že kdo nesportuje, je blbec a má se za to pronásledovat!

Nedaleko Pardubic žije člověk, který vymyslel ohromnou věc, stašně dlouho psal do novin, na různá místa, ale bez odezvy. A přitom jeho nápad, že by každý rok začínal stejným dnem, by ušetřil hromady papíru na kalendáře.

Backtracking - to je metoda hrr na ně, a když to nepójdě, tož cófnem!

V jedné učebnici je krásná definice stromu:

1) prázdná posloupnost je strom

2) vrchol (říkáme mu kořen) a uspořádaná posloupnost podstromů je strom.

Jeden systémák si povzdechl, proč se děti neučí šestnáctkovou soustavu. Nedošlo mu, že by to musel změnit geneticky, až se děti začnou rodit s šestnácti prstíkama.

Při třídění vzájemným vyměňováním prvků má výměna tím větší účinnost, čím je provedena na větší vzdálenost. Kdybychom srovnávali Jakeše s ostatními členy politického vedení, klesal by velmi pomalu, a vůbec měla-li by taková výměna smysl.

Co dělá matematik? Něco definuje, a pak se celý život, a i jeho žáci, živí tím, že dokazují, že to co definoval, nevystihuje danou skutečnost dokonale.

Na 50. str. učebnice C++ je ve cvičeních: Napište alespoň 10 výrazů, které nemají smysl a jsou syntakticky správně.

Zadání písemek bylo zavařeno v igelitových pytlících, aby to studenti, náhodně se pozvracející nepoškodili.


Další díl
Zpět k obsahu


Jinam: