Úvod do matfyzáka


Předtím, než se člověk stane matfyzákem, má dlouhé prázdniny. Začátkem června složí maturitu, v půlce června přijímačky a pak už jen skládá ruce, nejčastěji do klína, když tam si nedosahne, tak alespoň za záda. A tápe. Neví totiž, jestli už se matfyzákem stal, nebo to teprve přijde.

"Tatínku", ptá se maminky, "Kdy už budu matfyzák?" Nepozoruje na sobě žádné změny: co bylo předevčírem, si nepamatoval nikdy předtím, zrovnatak zapomínal, kam a proč jde, kde byl. Netuší totiž, že se už matfyzákem narodil.

Ale prázdniny nemíval dlouhé vždycky. To bylo ještě v dávných, předávných dobách, kdy na stromech rostlo totalitní listí (na jehličnanech byste ještě našli totalitní jehlice, poznají se podle toho, že jsou tmavější a uhýbají doleva), řekami proudila totalitní voda, kde vodíky ve vazbě s kyslíkem sice svíraly správný úhel 120 stupňů, ale oba byly více vlevo. A povinně se chodilo vlevo, chci říct jezdilo na chmel, kde se konalo první vzájemné seznámení matfyzáků a kde si všichni zúčastnění uvědomili, že se opravdu sešli a že tak budou na svém místě. Je jasné, že se nedůsledným výběrovým řízením do jejich řad občas dostanou i simulanti, kteří matfyzáctví pouze předstírají, ale na ně spolehlivě platí první semestr a patřičná zkouška podle oboru. Někteří už odcházejí v průběhu prvních měsíců se zklamáním, že naopak oni naletěli a tento fakt dokumentují inzeráty na nástěnkách, které z řady uniformních koupí a prodejí skript analýzy, agebry, svatého písma a biblických slovníků (někteří jsou totiž nejen matfyzáci, ale i věřící) hlásají: Prodám všechno, značka končím.

Ale zpět k chmelu. U matfyzáků byvá problematický počet potřebných studentů, neboť je známa jejich vrozená nešikovnost a tím i vysoký úbytek pracovníků. V průměru to bývá 20 a v úrodných letech až 30 procent. Nejběžnější zranění: Pojď, dáme páku - komplikovaná zlomenina předloktí; pravidelná koupel: otřes mozku, zlomeniny nosu; stříhání nehtů: hluboké střižné rány; fotbal - prokopnuté břicho; softbal: tento sport byl matfyzákům zakázán; volejbal: zlomeniny prstů a četná poranění v obličeji od různých srážek, celkové zohavení od průjezdu česačkou, častokrát doplňované ještě absolvováním sušičky. Nejsou však ojedinělé případy i hromadných zranění, zvláště když jsou studenti nuceni si na pokojích sami topit. Minulý rok tuto škálu bohužel doplnila ještě událost, která se doposud matfyzáckým zájezdům vyhýbala. A to znásilnění.

Další zastávkou je tzv. přípravné soustředění na Albeři, kde se tělesná zdatnost testuje u zbylých studentů, ale hlavně se zde koná duševní příprava. K té patří i test IQ. Protože matfyzáci dosahují vysokých čísel a normální testy dokáží měřit jen do 140, musí být doplňovány ještě doplňujícími testy. Kolega Velešík protočil i ty, takže jeho skutečné IQ se doposud nepodařilo zjistit.

První, s kým jsme se ve škole seznámili, byla vedoucí pracovnice studijního oddělení. Asi už předem věděla, s kým má tu čest, protože všechny formuláře a papíry nám dopodrobna popsala, ukázala, které dva rohy mají být dole a které nahoře, a prosila nás, abychom se přemohli a všichni psali zleva doprava, že formuláře pro jiné směry bohužel nemá k dispozici. Vyplňování indexu bylo zvláštní kapitolou. Zde se opravdu vyřádila, ale asi postupovala příliš rychle, neboť i já j sem zaváhal a na místo označené jako úřední podpis jsem se podepsal. Jí to ani nevyvedlo z míry, jen polohlasem pronesla: "Ale tam se měl podepsat děkan!" A taky se tam vešel.

První, co se matfyzák naučí, je cestovat. Matematicko-fyzikální fakulta totiž sídlí na čtyřech různých místech Prahy. Tato místa jsou od sebe značně vzdálena, přesuny jsou dlouhodobé a komplikované mnoha přestupy. Kromě toho na matfyzáka číhá mnohde nebezpečí.

Každý den ráno matfyzáci opouštějí kolej a rozjíždějí se na různé strany. Do prodejny šachové literatury, do prodejny šachových figurek, do prodejny šachovnic a i do jiných prodejen určených pro matfyzáky. Občas někdo jede i do školy.

1. etapa - nastoupit do správného dopravního prostředku, neboli nekřič hop, dokud nepřeskočíš. Autobusy a tramvaje v okolí koleje bývají plné matfyzáků, kteří náhle probuzeni z rozjímání se nestačí divit svým očím (stále si je třou límcem u košile, protože kapesník mají kolem krku - do šály se totiž ráno omylem vysmrkali), neboť tato tramvaj ještě včera jezdila úplně jinudy a.. byla to opravdu tato tramvaj? Ale spousta jich vůbec neodjede, mnozí omylem nastoupí třeba do telefonní budky a ještě křičí do sluchátka: "Prosím vás, postupte si!", nebo se jim stávají osudné různé předměty, jako sloup, schody, jedoucí, ba i stojící auto nebo jiný matfyzák.

2. etapa - včas vystoupit, neboli křičet hop se vůbec nevyplácí. Na nástěnce děkanátu visí seznam posluchačů, kteří nezvládli tuto etapu a dosud nenašli cestu zpátky. Jednou začas přiváží hlídky policie skupiny sešlých studentů z Hloubětína, Nuslí a Zbraslavi, kde se ztratili při hledání koleje. Často se totiž stává, že uspáni přednáškou nastoupí do tramvaje jedoucí opačným směrem a ještě podle zvyku jedou dvě stanice autobusem s číslem podobným 112ce.

Naše fakulta vznikla relativně nedávno. Bylo to v roce 52, kdy tehdejší profesor matematiky na Přírodovědecké fakultě UK Vojtěch Jarník matematickou indukcí dokázal vznik Lenina z opice, pročež byl ideologickou komisí vyloučen z fakulty. Vylezl po schodech z Albertova na Karlov a zde založil Matematicko-fyzikální fakultu a zvolil se děkanem. Její budovy od té doby značně zestárly. Ale na druhé straně mají historickou cenu. A to je dost málo, co nám kromě špatné akustiky a trvalého kamenného klimatu můžou poskytnout.

Představte si letní den, vysoké denní i noční teploty, obyvatelé Prahy lehce oblečeni, jen matfyzáci s sebou na Malou Stranu vezou objemná zavazadla vyplňená teplými oděvy, aby mohli, jen co za nimi zaklapnou dveře budovy, na sebe navléci několik vrstev svršků, kvůli prochladnutí od nohou, kolen, no a dalších neméně významných orgánů matfyzáka.


Další díl
Zpět k obsahu


Jinam: