Životopis

Jmenuji se Miroslava Misáková a to už 21 let, což je svým způsobem docela hodně, přesto však u toho míním ještě nějakou tu chvilku zůstat. Narodila jsem se, jak už jsem naznačila, v hektické době státem podporovaného rodičovství roku 1974 a od té doby plně užívám výhod jednoho z nejsilnějších populačních ročníků. Narozeniny slavím společně s Brnem - 26. dubna. Bydlím na příjemném rozhraní města a předměstí, v brněnské čtvrti Řečkovice na ulici Úprkově č. 3.

Drtivá většina mého dosavadního života se skládá ze studia různých škol. Po jesličkách, mateřské, základní TGM v Řečkovicích a gymnáziu Brno, Křenová 36, se nyní věnuji přátelským soubojům s nástrahami Fakulty Informatiky na MU v Brně. Více méně s úspěchem se nacházím ve čtvrtém ročníku.

Po ukončení magisterského studia bych ráda ještě na nějaké té škole chvíli vydržela. (``A man is never too old to learn.'' A woman taky.) Která škola bude mít tu smůlu či štěstí se teprve ukáže. Co se týče ještě vzdálenější budoucnosti, ta se ztrácí v mlhách. Možná malé nakladatelství, malá škola pro typografy, malá čajovna... nebo něco většího? Hlavně zdravé a spokojené malé šklebáčky, kteří podědí lásku k vědění, ač je v našich časech představována ponejvíce dnešními školami.

A ještě další, dosti osobní fakta:

Co mi jde:

Přesvědčování lidí, vyjednávání s lidmi, organizování všeličehos, navazování známostí, přicházení pozdě na obzvlášť důležité schůzky, čtení v češtině a v angličtině, zacházení s některými počítači, bloudění (ve všech myslitelných významech slova), tvorba jídel ze sóji, konzumace potravin obecně, obcházení svých povinností, ironické popichování, programování, hysterčení nad TeXbookem, batikování triček, houpání v síti, koupání ve vodě, loupání mandarinek, stoupání na špičky, doufání v lepší zítřky.

Co mi nejde:

Přesvědčování zvířat, vyjednávání se zvířaty, jízda na kole, práce s volantem a pedály zároveň, chůze lesem po tmě, práce s některými počítači, psaní v jiných jazycích než v češtině, vstávání, tvorba moučníků, udržování rovnováhy, šplhání (po stromech), zdvořilé chování, práce s Windoze, čistý zpěv, udržování pořádku, téměř jakékoliv sportovní výkony, sledování TV (kromě M.A.S.H.e), orientace bez brýlí, organizování času.

Co bych ráda:

Vidět zase Eilean Donan u Skye, pobýt nějaký čásek v tibetském klášteře, potkat ještě další obrovskou hromadu milých lidí, přečíst mnoho knih a vědět tolik, aby stálo za to nějakou napsat, mít větší štěstí při stopování, zvládnout vzpouzející se kytaru, být laskavá na ty, co si to zaslouží a (jak praví klasik) mít sílu změnit věci, které změnit jdou a mít trpělivost snášet ty, které nejdou.

A teď už skutečně nevím, co bych ještě dodala. Snad jen, že mám mladšího bratra, starší PeCku, téměř všechny texty Beatles, pár knih, překročenou diskovou kvótu a (občas) radost ze života.

Můj zdravotní stav je vcelku dobrý.


Dáno 13. listopadu k večeru.
Mirka Misáková