Terry Pratchett: Trolli most

Prelozil Karel Makovsky a Mirka Misakova.
Copyright by Terry Pratchett.


Z hor foukal vitr a plnil vzduch drobnymi ledovymi krystalky.

Na to, aby snezilo, bylo prilis zima. V takovem pocasi schazeji vlci do vesnic a stromy v srdci lesa praskaji mrazem.

V takovem pocasi sedi slusni lide doma a vypraveji si pribehy o hrdinech.

Byl to stary kun. Byl to stary jezdec. Kun vypadal jako peclive zabaleny oblozeny chlebicek. Muz vypadal jakoby jedinou pricinou toho, ze jeste nespadl z kone, bylo to, ze k tomu nemohl shromazdit dostatek energie. Prestoze val studeny bodavy vitr, mel na sobe jenom slabou kozenou suknici a kolem jednoho kolena spinavy obvaz.

Z ust vytahl promoceny zbytek cigarety a zamackl ho o ruku.

"Tak," rekl, "jdeme na to."

"To se ti lehko rekne," namitl kun. "Ale co kdyz na tebe zase prijde slaba chvilka? A navic na tom nejsi zrovna nejlip se zadama. Jak mne asi bude, az me neco sezere jen proto, ze te zradi zada ve spatnou chvili?"

"K tomu nemuze dojit," odvetil muz. Sestoupil na studene kameny a dychl si na prsty. Potom z pochvy u sedla vytahl mec s ostrim pripominajicim spatne udrzovanou pilu a parkrat jim svihnul do vzduchu.

"Stale jeste znam stare finty," rekl. Zaskubala jim bolest a on se oprel o strom.

"Prisahal bych, ze ten zatraceny mec je kazdy den o neco tezsi."

"Poslys, mel bys to zabalit," rekl kun. "To je zase den. Poustet se do takovych veci v tvem veku! To neni spravne."

Muz zakoulel ocima.

"K certu s tou pitomou drazbou! Takhle to chodi, kdyz clovek koupi neco, co patrilo carodeji," rekl studenemu svetu vsude kolem. "Dival jsem se ti na zuby, dival jsem se ti na kopyta, nikdy by me ale nenapadlo poslouchat."

"A kdo sis myslel, ze proti tobe prihazuje?" zeptal se kun.

Barbar Cohen zustal opreny o strom. Nebyl si jist, zda se jeste bude schopen zvednout.

"Urcite mas jeste spoustu pokladu schovanych bokem," navrhl kuć. "Mohli bychom jet k Okraji. Co ty na to? Pekne a teplo. Najit si hezke misto nekde na plazi... co na to rikas?

"Poklady dosly." odpovedel Cohen. "Jsou rozhazeny. Propity. Ztraceny. Pryc."

"Mel sis na stari neco usetrit."

"Nikdy me nenapadlo, ze bych se stari dozil!"

"Jednou umres," rekl kun. "Mozna dnes."

"Vim. Proc myslis, ze jsem tady?"

Kun se otocil a shledl k rokli. Cesta byla rozbita a plna der. Mlade stromy se prodiraly mezi kameny. Za nekolik let nebude nikdo vedet, ze tu kdysi byvala cesta. Vlastne to nikdo nevedel uz dnes.

"Prisel jsi sem umrit?"

"Ne. Mam ale v umyslu cosi udelat. Uz od malicka."

"Vazne?"

Cohen se znovu pokusil zvednout. Slachy poslaly sve bolestive zpravy po jeho nohou.

"Muj tata," zapistel. Dostal hlas pod kontrolu. "Muj tata," rekl, "mi rekl -" Bojoval o dech.

"Synu," napovedel kun.

"Co?"

"Synu," rekl kun, "zadny otec nerekne svemu klukovi 'synu', pokud se s nim nechce podelit o nejakou moudrost. Znamy fakt."

"To je moje vzpominka!"

"Promin."

"Rekl... Synu.. no dobre.. Synu, kdyz se dokazes postavit v souboji tvari v tvar trollovi, zvladnes uz cokoliv."

Kun na nej zamrkal. Pak se otocil a znovu se zadival pres stromy roubenou cestu do sera rokle. Byl tam kamenny most.

Do mysli se mu vkradl desivy pocit.

Kopyta mu nervązne zadupada po znicene ceste.

"Okraj," rekl. "Pekne a teplo."

"Ne."

"K cemu je dobre zabit trolla? Co z toho budes mit, kdyz ho zabijes?"

"Mrtveho trolla. O to prave jde. Krome toho, nemusim ho zrovna zabit. Jen porazit. Jeden na jednoho. Clovek... a troll. Kdybych to aspon nezkusil, otec by se obratil v mohyle."

"Rikal jsi, ze te vyhnal z kmene, kdyz ti bylo jedenact."

"Nejlepsi vec, kterou kdy udelal. Naucil me stat na nohou ostatnich lidi. Pujdem odtud, ne?"

Kun se pritocil. Cohen se chytil sedla a postavil se uplne na nohy.

"A dnes se chystas bojovat s trollem," podotkl kun.

Cohen prohrabl sedlovou brasnu a vytahl svuj vacek na tabak. Zatim, co si v krytu svych dlani balil dalsi uzkou cigaretu, vitr mu ji cupoval na kousky.

"Jo," odpovedel.

"A sels celou cestu az sem, jen abys to udelal."

"Musel jsem," namitl Cohen. "Kdy jsi naposledy videl most s trollem pod nim? Kdyz jsem byl kluk, tak jich byly stovky. Ted je vic trollu ve mestech nez v horach. A vetsina z nich je tucnych jak maslo. Proc jsme bojovali ve vsech tech valkach? No nic, pojdme pres most."

* * *

Byl to osamely most pres rychlou, bilou a proradnou reku v hlubokem udoli. Takove misto, kde muzes potkat --

Sedy stin se prehoupl pre okraj a s plesknutim pristal pred konem. Zamaval kyjem.

"Vyborne," zavrcel.

"No, -" zacal kun.

Troll zamrkal. Mraz a zamracena zimni obloha snizily vykonnost uz tak pomaleho trollova kremikoveho mozku, a tak mu trvalo dost dlouho, nez si uvedomil, ze sedlo je neobsazene.

Najednou ucitil zezadu na krku spocinout spicku noze.

"Nazdar," rekl hlas u jeho ucha.

Troll polkl. Ale velice opatrne.

"Podivej," rekl zoufale. "To je tradice, jasny?" U mostu, jako je tenhle, by lidi meli cekat trolla... E," pridal, jak se priplizila dalsi myslenka, "jak je mozny, ze jsem te neslysel se ke mne priplazit?"

"Protoze to umim," rekl stary muz.

"To je pravda," pripustil kun. "Priplazil se k vic lidem, nez jsi jich ty postrasil."

Troll risknul bocni pohled.

"Sakra," zaseptal, "Si myslis, ze jses Barbar Cohen, nebo co?"

"A co bys rek' ty, ze jsem?" zeptal se Barbar Cohen.

"Vis," rekl kuć, "kdyby si nezabalil kolena do hadru, mohl jsi zaslechnout klapani."

Trollovi nejakou dobu trvalo, nez to zpracoval.

"No ne," vydechl. "Na mym moste! Ech!"

"Coze?" zeptal se Cohen.

Troll se vyvlekl z jeho sevreni a zamaval horecne rukama. "to je dobry! To je dobry! Vzdavam se! Jen bych chtel zavolat nahoru svou rodinu, jo? Jinak mi nikdo neuveri. Barbar Cohen! Na mym moste!"

Jeho obrovska kamenna hrud se jeste pozdvihla. "Muj zatracenej bratranec se furt vytahuje se svym obrovskym zatracenym drevenym mostem a ma zena o nem porad mluvi. Cha! Rad bych videl, jak by se tedka tvaril.. Ale co si o mne pomyslite?"

"Spravna otazka!" rekl Cohen.

Troll pustil kyj a uchopil jednu Cohenovu ruku.

"Jmenuju se Slida," predstavil se. "Nevite, jaka je to pro me cest."

Naklonil se pres zabradli: "Beryl! Pojd nahoru! A prived deti!"

Obratil se ke Cohenovi a tvar mu zarila stestim a pychou.

"Beryl porad tvrdi, ze bysme se meli prestehovat a zaridit se lip, ale ja ji rikam, tenhle most je v rodine uz nekolik generaci. Pod Mostem Smrti dycky bejval troll. Je to tradice."

Na breh se vyvalila obrovita trollice se dvema detmi v naruci a za ni zastup mensich trollu. Seradili se za otcem a mzourave zirali na Cohena.

"To je Beryl," ukazal troll. Jeho zena se na Cohena zamracila. "A tohle -" postrcil dopredu malou zachmurenou kopii sebe sameho trimajici juniorskou verzi jeho kyje - "je muj kluk Sterk. Jablko nepadlo daleko od stromu. Vezme si na starosti tenhle most, az tu nebudu, co, Sterku? Koukni, chlapce, tohle je Barbar Cohen. Co na to rikas? Na nasem moste! Nemame jen same bohate tluste zmekcile stare kupce jako tvuj strycek Pyrit," mluvil troll stale k synovi, ale bokem se spokojene sklebil na svou zenu, "my mame spravny hrdiny, jak to bejvalo za starejch casu."

Trollova manzelka sjela Cohena odshora dolu pohledem.

"A bohatej je?" zeptala se.

"Bohatstvi s tim nama nic spolecneho," odvetil troll.

"Zabijete naseho tatku?" otazal se podezrivave Sterk.

"Samo, ze jo!" rekl Slida prisne. "Je to jeho prace! A potom se dostanu do pisni a pribehu. To je pravej Barbar Cohen, zadnej supak s vidlema z vesnice. Je to proslujej hrdina a sel celou tu cestu, aby nas navstivil, tak se k nemu chovej slusne.

Omlouvam se za to, pane," obratil se ke Cohenovi. "Dnesni decka. Znate to."

Kun se zacal hihnat.

"Tak, ted -" zacal Cohen.

"Pamatuju se, jak mi muj tata o vas vykladal, kdyz jsem byl oblazek," rekl Slida. "Povidal - tyci se nad svetem jako klosus."

Bylo ticho. Cohen premital, co je to klosus a citil na sobe upreny Berylin pohled.

"Je to maly stary muz," rekla. "Nezda se mi moc hrdinsky. Jestli je tak dobry, proc neni bohaty?"

"Tak poslouchej -" zacal Slida.

"To je to, na co jsme cekali celou tu dobu, ze?" spustila manzelka. "Sedeli pod zatykajicim mostem? Cekali na lidi, kteri nikdy neprisli? Cekali na maleho stareho muze s nohama do O? Mela jsem poslechnout maminku! Chces abych nechala naseho syna sedet pod mostem a cekat, az ho nejaky starik zabije? To je vsechno, k cemu je troll dobry? Ne to, nedovolim."

"Tedka pekne -:"

"Jo! A Pyrit nema starce! Dostava velke tluste kupce! On je nekdo! Mels jit s nim, dokud jsi mohl."

"To bych radsi jedl cervy."

"Cervy? He? Odkdy si muzeme dovolit jist cervy?"

"Mohli bychom si promluvit?" zeptal se Cohen.

Presel ke vzdalenejsimu konci mostu a pohupoval mecem v jedne ruce. Troll prispechal za nim.

Sahl pro svuj pytlik s tabakem. Vzhledl k trollovi a nastavil vacek.

"Kouris?" zeptal se.

"Tohle te muze zabit," rekl troll.

"Jo. Ale ne dnes."

"Nezdrzuj se klabosenim s tvym nanicovatym pritelem!" zakricela Beryl ze sveho konce mostu. "Dneska mas jit na pilu! Vis, ze Rohovec rikal, ze ti tu praci vezme, kdyz ji nebudes brat vazne!"

Slida se na Cohena litostive zasklebil.

"Hodne me podporuje," rekl.

"Nepolezu zase celou tu cestu az dolu, abych te z toho vytahla! rvala Beryl. "Vykladas mu o kozlech, Pane Velky Trolle?"

"O kozlech?" podivil se Cohen.

"Nevim nic o kozlech," rekl Slida. "Vzdycky zacne o kozlech. Nemam poneti o nicem, co se tyka kozlu." Trhl sebou.

Sledovali Beryl, jak shani male trolly dolu po brehu do tmy pod mostem.

"Mimochodem," rekl Cohen, kdyz byli sami, "nechtel jsem te zabit."

Trollova brada poklesla.

"Ne?"

"Jen te shodit z mostu a ukrast poklad, ktery mas."

"Jo?"

Cohen mu poklepal na rameno. "Krome toho," rekl, "mam rad lidi s... dobrymi vzpominkami. To je to, co tahle zeme potrebuje. Dobre vzpominky.

Troll zpozornel.

Delam, co muzu, pane," rekl. "Muj kluk chce jit delat do mesta. Rek' jsem mu: 'Pod timdle mostem bydlej trollove uz nakejch petset let -'"

"Takze kdybys mi jen odevzdal poklad," nabidl Cohen, "spokojil bych se s tim."

Na trollove tvari se nahle objevil vyraz hruzy.

"Poklad? Zadnej nemam," rekl.

"Ale nerikej," podivil se Cohen. "Na tak dobre umistenem moste, jako je tenhle?"

"Jo, ale touhle cestou uz nikdo nejezdi," namitl Slida. "Vlastne jses prvni za kolik mesicu. Beryl rika, ze jsem mel jit s jejim bratrem, kdyz staveli tu novou cestu pres jeho most, ale -" pozvedl hlas, "ja rekl, pod timhle mostem byli trollove vzdycky -"

"Ja vim," nenechal ho pokracovat Cohen.

"Horsi je, ze porad vypadavaji kameny," postezoval si troll. "A nikdy bys nerek, jake maji zednici ceny. Zatraceni trpaslici. Neda se jim verit." natocil se ke Cohenovi. "Po pravde receno, pracuju tri dny v tydnu na svagrove pile, aby to jeste nebylo dost."

"Myslel jsem, ze tvuj svagr ma most?" podivil se Cohen.

"Jeden z nich ma. Ale ma zena ma bratru jako pes blech," vysvetlil troll. Podival se smutne do bystriny. "Jeden z nich je obchodnik se drevem v Kysle vode, jeden vede most a ten velkej tlustej je kupec za Ostrou Spici. Je to snad slusna prace pro trolla?

"Jeden z nich teda dela do mostu," namitl Cohen.

"Dela do mostu? Cely den sedi v budce a bere od lidi stribrnak za prechod. A stejne tam vecne neni. Plati nejakeho trpaslika za vybirani. A to si rika troll. Nerozeznas ho od cloveka, dokud nejses primo u nej."

Cohen chapave prikyvl.

"Vis," zeptal se troll, "ze s nima musim kazdej tejden poobedvat? Se vsema trema? A poslouchat furt o tom, jak jdou s dobou..."

Otocil svou velkou chmurnou tvar ke Cohenovi.

"Co je na tom spatnyho, delat trolla pod mostem?" rekl. "Vychovali me, abych byl troll pod mostem. Chci, aby malej Sterk byl troll pod mostem, az tu nebudu. Co je na tom spatnyho? Pod mostama musej bejt trollove. K cemu to jinak vsechno je? K cemu to vsechno je?"

Opreli se zasmusile o zabradli a divali se dolu do bile vody. "Vis," rekl pomalu Cohen, "pamatuju, ze se dalo jet odsud az do Cepelnych Hor a celou dobu nevidet jedinou zivou bytost."

Ukazal mecem. "Nebo aspon dost dlouhou dobu ne."

Zahodil cigaretoveho spacka do vody. "Ted tam jsou vsude farmy. Vsude male farmy plne malych lidi. A taky ploty. Kam se podivas, vsude ploty a mali lidickove."

"Ona ma pravdu, jiste," pripustil v ramci nejake vnitrni konverzace troll.

"Vyskakovani z pod mostu nema zadnou budoucnost."

"Vlastne," dodal Cohen, "proti farmam nic nemam. Nebo proti farmarum. Musej tu byt. Jenze bejvali daleko odsud, kolem hranic. Ted je hranice tady."

"Furt ji posunujou," rekl troll. "Furt vsechno meni. Jako muj svagr Rohovec. Troll, kterej vede pilu! A mel bys videt ten neporadek, co dela ve Stinovym Lese!"

Cohen prekvapene vzhledl.

"Coze, v tom s obrimi pavouky?"

"Pavouci? Ted tam zadni pavouci nejsou. Jen parezy."

"Parezy? Parezy? Mel jsem ten les rad... byl takovy tmavy. Takovou pravou tmu uz dneska nenajdes. V takovym lese jsi opravdu vedel, co je to hruza."

"Povidas tmu? Vysazuje tam smrky," rekl Slida.

"Smrky!"

"To neni z jeho hlavy. Ten nerozena jeden strom od druhyho. To vsechno Jil. Ten mu to napovidal."

Cohen byl zmaten. "Kdo je Jil?"

Povidal jsem, ze mam tri svagry, ne? Tenhle je kupec. A rika, ze po osazeni stromy se puda lepe proda."

Chvili trvalo, nez to Cohen stravil.

Potom se zhrozil. "Nemuzes prodat Stinovy Les! Ten nikomu nepatri!"

"Jo. Rika, ze prave proto ho muze prodat."

Cohen uderil pesti do zabradli. Odloupl se kousek kamene a dopadl do rokle.

"Promin," omluvil se.

"To je dobry. Maly kousky padaj porad, jak jsem rek."

Cohen se otocil. "Co se to deje? Vzpominam na vsechny ty stare velke valky. Ty ne? Musels tam bojovat."

"Jo, mel jsem kyj."

"Delalo se to pro svetle zitrky a zakon a vubec. Aspon se to rikalo."

"No, ja jsem bojoval, protoze mi to porucil velkej troll s bicem," pripustil opatrne Slida. "Ale vim, co myslis."

"Nebylo to prece kvuli farmam a smrkum. Nebo jo?"

Slida svesil hlavu. "Ja se musim omluvit za most. Je mi z toho opravdu na nic," rekl. "Jdes celou cestu a vsechno -"

"A byl nejaky kral nebo neco," vzpominal si mlhave Cohen a dival se do vody. "A myslim, ze taky nejaky carodejove. Ale urcite kral. Jsem si docela jistej, ze byl kral. V zivote jsem ho nevidel. Rozumis?" zasklebil se na trolla. "Nemuzu si vzpomenout, jak se jmenoval. Nemyslim, ze mi nekdy rekli jeho jmeno."

* * *

Asi o pul hodiny pozdeji vyrazel Cohenuv kun z bezutesnych lesu na pustou, vetrem oslehanou planinu. Chvili se trmacel, a pak rekl: "Tak kolik jsi mu dal?"

"Dvanact zlatych," odpovedel Cohen.

"Proc jsi mu dal dvanact zlataku?"

"Vic jsem nemel."

"Ty jses blazen."

"Kdyz jsem kdysi zacal delat barbarskyho hrdinu," rekl Cohen, "byl pod kazdym mostem troll. A nemohl's projet lesem, aby se te tucet skretu nepokusilo rozsekat na kousicky." Vzdychl. "Zajimalo by me, co se s nima stalo?"

"Ty." vysvetlil kun.

"Jo, fajn. Ale vzdycky jsem si myslel, ze je jich vic. Vzdycky jsem myslel, ze jsou nejaky hranice."

"Jak jsi stary?" zeptal se kun.

"Nemam poneti."

"Takze dost na to, abys byl rozumny."

"Jo, spravne." Cohen si zapalil dalsi cigaretu a zacal kaslat, az mu slzely oci.

"Zacit takhle blbnout."

"Jo."

"Dat svy posledni penize trollovi."

"Jo." Cohen zasipal a vypustil cigaretovy kour do zapadu slunce.

"Proc?"

Cohen se zadival na nebe. Cervena zare byla studena jako schody do pekla. Ledovy vitr foukal pres plan a cuchal to, co zbylo z jeho vlasu.

"Aby veci byly tak, jak maji byt."

"Pche!"

"Aby veci byly tak, jak byvaly."

"Pche!"

Cohen prestal sledovat oblohu.

Zasklebil se.

"A za tri adresy. Jednou umru," rekl. "Ale myslim, ze ne dnes."

Z hor foukal vitr a plnil vzduch drobnymi ledovymi krystalky.

Na to, aby snezilo, bylo prilis zima. V takovem pocasi schazeji vlci do vesnic a stromy v srdci lesa praskaji mrazem. Az na to, ze v te dobe bylo cim dal min vlku a cim dal min lesa.

V takovem pocasi sedi slusni lide doma.

A vypraveji si pribehy o hrdinech.


Jinam: