Nevěděti

Tak nevím. Slyšel jsem to poprvé od ženy z lidu, a skoro se mi zdá, že právě to tak nevím (čti nevim) dalo popud, abych psal soustavně o češtině. Ta paní z lidu děla: Koupila jsem husu, tak nevím. - Naše Liduška se už chce vdávat, tak nevím. - Můj říká, že neudělá víc jak tři piva, tak nevím. - Pan nakladatel mi slíbil zálohu, tak nevím. - Píše mi teď najednou zas "Drahý příteli", tak nevím.

Je to specificky český filosofický modus dubitandi. Dubito, ergo sum - pochybuji o všelikých hodnotách a pravdách - tedy jsem a žiji. Koupili jsme na neděli husu, tak nevíme. Životní optimismus temperovaný skepsí, jež ví, že nestačí husu koupit a dát ji na pekáč: nikdy nevíš, kolik dá sádla, jaký bude mít šmak, a vůbec. A může ji třeba sežrat kočka anebo se může přihodit nějaká jiná hrůza z antické tragedie. Neboť nejen nešikovný fták je husa, i proradná bývá. Moudrý pečuje o sebe a koupí si husu. Ale jsa člověk moudrý, pořád ještě neví. Ať děláme, co děláme, napořád kupujeme na něděli husu, tak nevíme. Je to životní moudrost národa zkoušeného, ergo zkušeného. Boemus dubitat, ergo est.

Pavel Eisner: Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině

Jinam: