"Tak jsem jí to udělal zepředu, zezadu, pak z obou stran a
nakonec jsem jí tou palicí praštil do hlavy. Vod tý doby jsem
s ní souložil mockrát, ale palici si dycky beru s sebou," dokončil
Skart své vyprávění. Okolosedící uznale pokývli, za což jim
Skart neopomněl dolít kořalku. Jen Vosák se neklidně ošíval.
"Teda nic moc Skarte! To až já budu povídat svou historku vo
tom, jak sem se zamiloval!"
"Ne Vosáku, nebudeš," řekl tvrdě Macháně.
"To sem teda zvědavej proč?" nechápavě vybouchl Vosák.
"Protože jsme ji slyšeli už nejmíň stokrát..."
"Ale pořád má mladejm lidem co říct!"
"Ne Vosáku," zakroutil kovář odmítavě hlavou, "a kromě toho
teď má vyprávět Tonda Bouček, jak jsme si to odhlasovali."
"Správně," řekl Skart, "teď bude mluvit Tonda. Na Vosákovy
kecy není nikdo zvědavej. Chceme slyšet Tondu!"
"Zato já nejsem na jeho přitroublý historky zvědavej!" vstal
uraženě Vosák a práskl za sebou dveřmi. Malina zmateně zakroutil
hlavou - tohle se přeci nikdy nestávalo. Vosák se nikdy nenechal
umlčet a svou si prosazoval i přes mrtvoly. Nebude to kvůli
tomu, že je zamilovaný? Asi ano, asi to tak bude! Jakých divotvorností
je schopen pradávný lidský cit, kterým nebyl obdarován ani
op, jinak povahou i tvarem člověku nejbližší!
Sotva se Malina dozaobíral svými hlubokomyslnými úvahami a
Skart dolil půllitry, aby posluchačům ani vypravěčovi během
příběhu nevyschlo v hrdle, otevřely se dveře a v nich stál
Vosák s provinilým výrazem ve tváři. Malina se musel štípnout
do stehna - něco podobného na Vosákovi nikdy neviděl. Klotrle
upustil překvapením rohlík s máslem. V místnosti bylo náhle
takové ticho, že bylo slyšet sténání odklepávaných cigaret.
"Promiňte kamarádi," řekl Vosák, "unáhlil jsem se. Ve skutečnosti
si strašně rád poslechnu Boučkovu historku. Můžete mi mé trapné
chování odpustit?"
Slyšeli dobře? Vosák se pokorně omlouval! Tak to tu ještě nebylo!
"Ale samozřejmě," přikývl Macháně s jasným náznakem triumfu
v hlase, "sedni si a poslouchej!"
"Dík, kováři," řekl Vosák.
A teď ještě děkuje!
"Och, čeho všeho jsou schopny splašené hemeroidy!" pomyslel
si Malina.
"Nemáš za co, Vosáku, já umím odpouštět," řekl Macháně a obrátil
se k hostinskému: "Nalij mu to, co nám!"
Skart dolil Vosákův půllitr svým obávaným destilátem. Macháně
počkal, až se hnědožlutá břunda ocitne poprvé ve Vosákových
ústech a se zadostiučiněním si vychutnal Vosákův bolestný škleb,
když mu tekutina vnikla do mezery po vyraženém zubu. Pak dal
pokyn Boučkovi, Tonda se usmál a spustil: "Stalo se to minulou
zimu. Koupili jsme s manželkou málo uhlí a Božka nám nachladla..."
"Počkej Tondo," přerušil ho kovář, "myslím, že by bylo dobře
nejdřív čtenářům vysvětlit, kdo je to ta Božka."
"Máš pravdu," uznal Bouček, "Božka je naše medvědice. Umí jezdit
na kole, hrát na harmoniku, štěkat jako pes a počítat do tří..."
"Dobře Tondo, myslím, že teď je čtenář dostatečně informován
a ty můžeš pokračovat ve svém dozajista zajímavém příběhu."
"Budu pokračovat," rozhodl se Bouček. "Stalo se to minulou
zimu. Božka nám nachladla, protože jsme koupili málo uhlí na
zimu. Každý, kdo měl někdy doma medvěda, ví, co to znamená,
když medvěd nastydne. To pak medvěd kašle, sténá, chraptí a
žalostně bručí, až se to nedá takřka poslouchat. Není divu,
že při tomto stavu nebylo u nás doma na sex ani pomyšlení!
Zkoušeli jsme s manželkou všechno - pozice zepředu, zezadu,
ze stran, francouzské milování, čínské milování, indické milování
i strakonický vejtřasák, ale stačilo, aby medvěd zavyl a erekce
byla pryč. Každý, kdo ztratil během styku erekci, ví, co to
znamená - to se potom nedaří nic, vůbec nic. Začal jsem si
dělat starosti," udělal Bouček první z celé řady dramatických
pauz. Dělal je vždycky, když se potřeboval napít, podrbat na
zádech nebo překontrolovat, jestli ho všichni bedlivě poslouchají.
"Jak známo, musí dospělý člověk absolvovat alespoň jeden pohlavní
styk denně, jinak se dostaví hormonální poruchy. Ovšem při
Božčině chorobě klesla moje kadence na minimum a nevybitá energie
se musela spotřebovat jinde - na mém pracovišti.
Během několika týdnů poklesla moje produktivita práce na osmdesát
pět celých tři desetiny procenta. Diváci byli nespokojeni,
občas se ozval i pískot. Mé nejbáječnější číslo - stoj na hlavě
na hrazdě při současném hraní na harmoniku a slavnostním defilé
medvědů s tuleni, to vše bez záchranné sítě, muselo být pro
náhlou erekci přerušeno. Každý, kdo někdy nosil trenýrky a
stál hlavou dolů, ví, co může taková erekce způsobit. Jistá
dáma, které se můj penis náhle objevil ve výši očí, utrpěla
citový šok a ztratila na čtrnáct dní řeč. Její manžel ještě
ten den spáchal sebevraždu. Pohřeb i léčení musel náš cirkus
samozřejmě hradit a tak není divu, že si mne jednoho dne zavolal
ředitel na kobereček," udělal Bouček další dramatickou pauzu,
"povídá: - Álojz, můj ředitel mi vždycky říká Álojz, ačkoli
se jmenuji Antonín. Je to taková tradice - ředitel cirkusu
vždy říká všem zaměstnancům Álojz. Každý zaměstnanec pak oslovuje
ředitele pane šiditeli nebo paní šiditelko. To je zákon Národní
rady o provozování cirkusů a vojenských letišť ze dne 21. prosince
1983. Číslo, myslím, dvě stě sedm..."
"Dvě stě šest," řekl Vosák. Bylo to poprvé, co zasáhnul do
diskuse od té doby, co se vrátil. Jen Bůh však věděl, že to
nebylo naposled a v našem příběhu bude hrát velmi důležitou
úlohu (ale o tom později).
"Dvě stě šest?" zeptal se pochybovačně Bouček.
"Jo, dvě stě šest. To si pamatuju přesně, protože to je v jedný
částce s dvě stě pětkou 'O provozování flašinetářství na veřejných
prostranstvích' a s dvě stě sedmičkou 'O ochraně dětí před
vodníkem, Vosákem a polednicí'.
"Zřejmě máš pravdu," přiznal Bouček, "ostatně, to jsem jen
odběhnul od mého příběhu. Udělal jsem to ale v dobré víře,
abyste měli jasno alespoň částečnou představu o chodu tak složité
instituce, jakou cirkus nepochybně je."
"A to se ti Tondo nepochybně povedlo," řekl Macháně, "teď se
však už vrať do děje."
"Máš pravdu. - Álojz, povídá tedy můj pan ředitel, - takhle
by to dál nešlo. Buď se vrátí tvá bývalá produktivita práce
nebo se s tebou bude muset cirkus rozloučit.
To mne zdrtilo. Měl jsem cirku rád a vím, že bych se s ním
loučil s těžkým srdcem. Myslím, že bych se snad raději zabil,
než abych opustil své tuleně a medvědy. Odešel jsem od ředitele
zasmušilý. Každý, kdo byl někdy zasmušilý, ví, co to znamená
- smutek, špatná nálada, rozčarování. Na erotiku ani pomyšlení.
Přesto jsem to však s manželkou zkusil v noci znovu. Nejdřív
jsme si pustili film a pak..."
"Počkej, Tondo, to nemůžeš jen takhle odbýt," skočil mu do
řeči Macháně, "čtenáře určitě zajímá, o jaký film se jednalo."
"Tak přesně si dnes nevzpomenu. Buď to byly Rozkošné větráky
nebo Odvážné Melouny."
"Pro jistotu nastiň obsah obou, Tondo," požádal ho Skart.
"Film Rozkošné větráky se odehrává v dívčím penzionátu, kam
přijede parta montérů s vlčákem a Odvážné melouny v obchodě
se spodním prádlem. Oba filmy natočila společnost Pornovision
a čtenář je může koupit v každém sexshopu. Stačí?"
"Zcela," kývl Macháně, "teď mají všichni jasno."
"Potom, co jsem se vzrušil sledováním filmu, zapálila manželka
svíčky a chtěli jsme se milovat ve světle vánočního stromku.
Nejdříve jsme se při milování svlékli a potom zkoušeli klasickou
polohu tváří v tvář."
"Šlo vám to?" zeptal se Skart.
"Jistě," řekl Bouček. "Pokud znáte moji manželku, víte, že
má na svůj věk poměrně zachovalou postavu. Koukejte," poslal
kolovat barevnou fotografii své nahé ženy. Kdosi mlaskl. Skart,
krytý nálevním pultem, začal onanovat. Ve vzduchu bylo cítit
erotické dusno.
"A dál?" zeptal se Klotrle.
"Pak to přišlo. V té úplně nejnevhodnější chvíli zavyl medvěd.
To byl konec. Rozplakal jsem se. Manželka se oblékla. Oblečená
vypadá takhle," poslal další fotografii, "a vše se mnou upřímně
prodebatovala. Rozebrali jsme dopodrobna svou situaci a vyvstaly
před námi dvě možnosti: uzdravení medvěda nebo manželská nevěra.
Vybral jsem si pochopitelně tu první možnost."
"Aha," řekl Skart a potichu si zapnul poklopec.
"Druhý den jsem si vzal v práci volno a vypravil se ke zvěrolékaři.
Veterinářem byl u nás doktor Kovanda, statný prošedivělý šedesátník,
výborný lékař a dobrý šachista, jeden z našich nejlepších znalců
sicilské obrany. Jeho drak je mezi šachisty pověstný, v simultánce
s ním dlouho zatápěl i ruskému velmistrovi Rjuminovi. Partie
probíhala takto: ..."
"Promiň Tondo, že tě přerušuji, ale myslím, že bys to neměl
se svým smyslem pro detail zase tak přehánět. Myslím, že čtenář
čte naši povídku s určitým očekáváním a průběh šachové partie
k němu zrovna nepatří," napomenul vypravěče kovář.
"Máš pravdu, asi mi ujela pusa," omlouval se Bouček, "tak tedy
doktor Kovanda je takový rodiný lékař. Nevím jestli to mohu
říci, jestli to není trestné, ale vedle ošetřování Božky někdy
ošetří i nás. Mně vyléčil chřipku a manželce kýlu.
Odjel jsem tedy s Boženou tramvají k ordinaci. Bylo půl jedenácté
a ve frontě před námi stál pes, kačer a králík. Se psem šla
čtyřicetiletá elegantní dáma, s kačerem mladík a s králíkem
asi osmnáctiletá dívenka..."
"Došlo ke styku?" zeptal se Skart.
"Ne, medvědici jsem pečlivě izoloval. Na řadu jsem přišel asi
za třicet minut. Ze dveří se vynořila sestra a povídá..."
"Jak vypadala?" zeptal se Vosák.
"No jak mohla vypadat?" podrbal se na zádech medvědář, "asi
jako sestra."
"Urostlá černoška s velkejma melounama a rozdychtěnou pičkou?"
pokračoval Vosák.
"Cože?" podíval se Bouček na Macháněho. Ten kývl. "No zhruba
tak vypadala," pokračoval Bouček. "Tak tedy sestra povídá:
- Další!"
"A olízla si hladově rty," chytil se Vosák iniciativy.
"No, volízla si hladově rty. Ježíšmarjá proč?" otázal se zoufale
Tonda.
"Byla celá rozhycovaná a chtěla dostat do postele konečně pořádnýho
chlapa. Ta čtyřicetiletá baba, mladík a dívka, stejně jako
kačer, pes či králík jí nemohli dát to, co ty - pořádně velkýho
a zkušenýho krasavce, jako máš ty mezi nohama."
"No, snad jo," setřel si Bouček pot z čela, "vejdu dovnitř
a tam u stolu sedí doktorka..."
"Plavovlasá dvacítka s rudejma rtama a nehtama, velkym výstřihem
a minisukní bez kalhotek. Viděl si velkej vibrátor, pohozenej
před ní na zemi a její smyslnej úsměv a v tu chvíli si chtěl
jen jedno - pořádně vobě vošukat."
"Ježíšmarjá, kováři," otočil se Tonda k Macháněmu.
Ten však sklopil zrak. "Vosák má pravdu," řekl, "čtenář si
to žádá."
Medvědář se rozhlédl a zkusil najít oporu ve svých přátelích.
Klotrle s Malinou, dosud klidně sedící, se po prvních Vosákových
slovech předklonili vpřed. Skart si opět rozepnul poklopec.
Bouček vzdychl a pokračoval: "- Přejete si? zeptala se doktorka..."
"-ţJo, měl bych jedno přání, řekl si a spatřil smyslnou jiskru
v jejich očích. - Mám nemocnýho medvěda a...
-ţNemůže se ti postavit, co? zeptala se.
-ţJak to víte, trhnul si sebou a cejtil si, jak se ti vztyčil,"
převzal definitivně iniciativu Vosák. Tonda Bouček se jen smutně
usmíval. Chtěl, ano moc chtěl vyprávět o tom, jak mu doktorka
předepsala švédské kapky, jak je bral a medvědovi dával teplé
zábaly, až se vyléčil a mohl opět stát na hlavě na hrazdě bez
rizika, že opět zklame ředitele, ale oplzlý Vosák, cítící šanci,
ho nepustil ke slovu.
"-ţJak to víte? vopakoval si a měl si strašnou chuť strčit
ho do těch rudejch, krásně nalíčenejch úst.
-ţMěla sem podobný problémy, když marodil Řehoř.
-ţTaky medvěd? zakoketoval si a už si to nevydržel, džíny z
tebe spadly ani nevíš jak a ty si držel v ruce toho krasavce,
kterýho si tolik obdivoval před zrcadlem a tak často v mládí
proháněl."
Tvář Antonína Boučka dostávala čím dál tím rudější odstín.
"-ţNe, to byl cvičený tučňák, usmála se a shodila plášť. Vobjevily
se polokoule, po kterejch si doma tajně toužil a na který si
myslel, když si to dělal se svou starou." Tvář Tondy Boučka
mohla teď klidně nosit přezdívku meloun, "přišel si k ní a
začal si jí ty kozy hladit a líbat, slintal si jak nikdy, frajera
měl zdviženýho.
-ţSarah, nestůj tam jak mátoha, řekla doktorka a černoška ji
poslechla, šla až k tobě a začala ti ho kouřit, cejtil si na
břiše ty její černý pracky a zároveň si voblizoval doktorku
a v tu chvíli zabručel medvěd. Spadnul ti dolů, cvrknul se
tak, že připomínal žížalu, když si jí v mládí ukousnul hlavičku
a Sarah se na tebe podívala a povídá: - To nic a začala místo
tebe lízat doktorku a ty si viděl ten nejbáječnější lesbickej
sex pod sluncem, a to tě vyhecovalo tak, že sis ho začal honit,
ale holky si tě už nevšímaly, tak si hledal, kde by ses udělal
a najednou vidíš Božku, jak se na tebe kouká a smutně vrní
a ty si najednou pochopil smysl těch bezesnejch nocí a proč
vyje jen, když se miluješ se starou a pochopil si to zvíře..."
"Nééé," zavyl Bouček, protože tušil, co bude následovat.
"A rozhod ses, že taky potěšíš tu němou tvář..."
"To není pravda!" vstal Bouček, "to není pravda, že tomu nevěříte,"
obrátil se na své přátele, ale ti fascinovaně hleděli na Vosáka.
"Přitáh si ji za vobojek k sobě, polaskal tak, jak to umíš
jen ty a pak si jí ho tam strčil a jebal a jebal a jebal..."
"Nééééééé!" křičel Bouček když opuštěl nálevnu oknem. Střepy
skla pomalu padaly k zemi. Někde v dálce smutně zavyl medvěd.
Vosák se rozhlédl po přítomných a pak se podíval na hodinky.
"Je sedmnáct dvacet dva," řekl, "Klotrle má vyprávět až od
půl šesté. Zbývá nám tedy osm minut. Co kdybych vám mezitím
řekl historku o tom, jak jsem se zamiloval?"
Jinam:
|
|
|
|
|
|
imladris@fi.muni.cz ...home, sweet home...