Jiná čeština: ascii Isolatin2 Kameníci Windows ISO-8859-1 Cork (T1) koi vga pclatin

Vosák poradce (Wasper the Advisor)

"A co poklady, ty tady máte?" zeptal se Vosáka vysoký, celkem pohledný elf, podle velké knihy, kterou svíral v ruce, určitě kouzelník.
"I poklady tady máme," přikývl Vosák a hodil do sebe korbel. Elf upil malinové šťávy a lusknutím prstů objednal Vosákovi další pivo.
"A co nestvůry, jsou tady taky?" zeptal se Vosáka obrovský barbar, dle těžkého, neustále hlomozícího brnění určitě válečník.
"I nestvůry tady jsou," přisvědčil Vosák.
"A čeho je víc - pokladů nebo nestvůr?" zeptal se Vosáka malinký hobit v koženém brnění s lehkou kuší na stole, podle svazku klíčů u pasu, náušnice v uchu a šperháku v horní kapse určitě zloděj.
"No je toho tak stejně. Získáte spoustu pokladů, zažijete hodně dobrodružství. Jen musíte jet se mnou."
"A jak to vzniklo, co nás čeká nebo nějaké legendy jsou?" vyhrkl elf.
Vosák vzhlédl od korbelu a vzdychnul. Usuzujíc podle této celkem souvislé a nepochybně racionální zprávy s nimi jistě budou problémy.
"Je tu jedna legenda stará jako hlubina věku z temných časů, kdy spolu válčily armády temných mágů a spojené armády elfů a kudůků. Tenkrát po bitvě u Ardhofingu..."
"Kdy?" Zeptal se elf, pečlivě si dělající poznámky.
"U Ardhofingu," opakoval Vosák, "to je nedaleko Glosingu. Mezi Alefingem a Tuřholí. U mostu hned doprava."
"Pomaleji prosím," řekl elf, "nestačím si zapisovat!"
"Samozřejmě," napil se Vosák. Chvíli sledoval činorodého elfa a bylo mu na blití.
"Máte to už?" zeptal se po chvíli.
Elf udělal tečku a přikývl.
"Tak tedy po bitvě u Ardhofingu," pokračoval Vosák, "hned potom, co ztratili pravé křídlo, sešli se temní mágové naposledy. Bylo jich sedm - Andhofel, Randhofel, Urdhofel, Bahnhofel, Rudhofel a Kurdhofel..."
"Promiňte, to je jich je šest," ozval se elf.
"Máte pravdu," přiznal Vosák, "zapomněl jsem na Durdhofela. Viděli tedy, jak se od Západu blíží vítězná armáda a jejich moc se krátí. A tehdy Andhofel, mezi nimi nejmocnější, pravil:ţProhráli jsme bitvu, ale ne válku. Temné síly jsou na čas poraženy, ale věřím, že jednoho dne opět vzejdou, povstanou a obnoví moc Zla. Pro tento případ uložme, moji drazí, to nejcennější co máme - Korunu Temné Moci - někam do skrýše, kam se pro ni vrátíme.
A Bahnhofel na to řekl: To je dobrý nápad hoši. Uložme ji do Šikmé hory, tam bude v bezpečí, tam ji určitě nebude nikdo hledat.
A Durdhofel řekl: Ale pro jistotu ji necháme strážit Rozparovačem, naším nejlepším bojovníkem. Ten se obklopí houfem věrných a bude ji strážit až navěky.
Urdhofel na to: To je výborný nápad. Co vy na to hoši?
A ostatní pravili: Pravdu má Andhofel, Bahnhofel i Durdhofel. Domluveno, uděláno. Uložili Korunu Temné Moci do Šikmé hory a nechali ji strážit Rozparovačem, kterého předtím obdařili kouzlem časové nesmrtelnosti."
"Kouzlo časové nesmrtelnosti, co to je?" zeptal se elf.
"To je kouzlo, které zaručí nesmrtelnost v čase, ale ne v boji."
"A svitek máte?" otázal se elf.
Vosák vytřeštil oči. Něco takového nečekal.
"Cože? Jaký svitek?" vyhrkl nevěřícně.
"Svitek časové nesmrtelnosti."
"Ne, takový svitek nemám. Ani nevím, kde bych ho vzal."
"Vy nejste kouzelník?"
"Ne, já nejsem kouzelník."
"Válečník?" zeptal se barbar.
"Ani válečník," znovu zavrtěl hlavou Vosák.
2AniČě děj? prolluv`Ďďôą5:Ď'rľš˛śÉ0ˇ4É=67˛D5I2É1<É490ˇ4ĂĐTťž=2¸:0ś9˛É2ś3+7šĐ5É=0š˛É=0ľš7şş4ś460ť7şÚ É1ˇÉ:0ľ´62É0ś1´<ś´šş0ťž7şP=0ś9˛É47ą4ş'2ů72ľ9˛śÉ0ˇ4É0ś1´<ś´šş0Ú%9˛śÉ87š0˛1˛É;<¸9P;DCÚ(7š0˛1˛É;<¸9P;DCťž;<´95ś4É;T4ą´74É:T´É70ľ2˛77şÚ%0ľˇÉ7ą<ť0ş2ś70¸7ťD2D6+7šĐ5ÚGÉ:0ľů:7É52É7ą<ť0ş2ś9É:š¸7ľˇľ2ˇPśÉ8T´ľĚ;62ś350ľˇÉ97ś7PľůFĎ2PşD9ś:Čľ°ů2D67Pľů5šCśĐTů:śÄ62ąů;2šˇ4Ă°ˇ7ş97ľů9<ąPTĆĎ72ą7É:Ă´ş2ś)¸9P;7DT˛ľś+7šĐ5ů0ś2É:2ÁÉ:ČÉ1<ą´9P287ľš0áť0ś(7ľš0Ăşľ:2ů5Ě;6kouzelník.
"Od těch dob uplynulo mnoho čau. Kosti temných mágů rozvál vítr v prach, ale Rozparovač v nitru Šikmé hory dál střeží svoji Korunu."
"No a co to má jako společného s náma jako?" zeptal se barbar.
"Zatím nic," záhadně řekl Vosák, "ale nedaleko odtud je hora, které se říká Šikmá."
Všichni tři strnuli napětím. Konečně se barbar odvážil promluvit.
"A v ní je Rozparovač?"
Vosák přikývl.
"A kdo to vůbec je ten Rozparovač?" zeptal se hobit.
"To nikdo neví," řekl Vosák, "podle jedněch je to obrovský skřet, podle druhých kroll, jiní si zase myslí, že to je mocný nemrtvý."
"Hmm," poškrábal se ve vousech barbar, "a ti jeho věrní?"
"To taky nikdo neví," pokrčil Vosák rameny, "armády skřetů, hromady nemrtvých, zvířata, vlkodlaci..."
"Prokristapána, já nemám kouzelnou zbraň!" vyjekl zděšeně hobit.
Vosák usoudil, že by se měl mírnit.
"... ale je tam i spousta dobrých nestvůr, které vám ve vašem nelehkém poslání skutečně pomohou. Moudrá sova, Křišťálová socha, poletuchy - ty všechny tam rozmístil Kurdhofel, který možná nebyl tak špatný."
"Hmm," řekl barbar, "to se mi líbí."
Vosák se zakřenil.
"A co ta Koruna Temné Moci, jak vypadá?" zeptal se elf.
"Jako zlatá královská koruna s ohromným diamantem na čele. Ale co je na ní nejvzácnější - ten, kdo si ji nasadí na hlavu, se stane Vládcem Temnot."
"To by se mi ale vůbec nelíbilo!" vykřikl elf.
"Také by se dala prodat," navrhl Vosák, "je prý nesmírně cenná. Její hodnota se odhaduje na milión zlatých."
Hobitovi i barbarovi se rozsvítily oči.
"Milión?!" vykřikli oba současně.
"Milión," přisvědčil Vosák.
"Jdeme tam!" práskl barbar do stolu mečem bastardem, "jak se tam dostanem?"
"Klid," postavil Vosák převržený korbel zpět na stůl, "dovedu vás tam. Ale nejdříve pár organizačních otázek. Lucernu nebo pochodeň máte?"
"Máme," přikývl elf a vytáhl na stůl lucernu, "vlastníme také deset sáhů dlouhý provaz, železnou zásobu potravin, tři láhve oleje, já mám navíc hůl..."
"Dobře," zastavil Vosák proud řeči, "pak tedy zítra za úsvitu vyrazíme!"

Stáli v nitru jeskyně u obrovského kamene.
"Tenhle kámen odvalíte a dostanete se po kamenných schodech dovnitř," rozdával Vosák poslední pokyny, "počkám na vás u východu. Napřed se vás ale musím na něco zeptat. V jakém půjdete pořadí?"
"Nejprve barbar, potom já, abych mohl přes jeho hlavu vrhat kouzla, hobit nás bude krýt zezadu," řekl elf.
"Kdo ponese lampu?"
"Já," přikývl elf.
"Neměl by ji nést barbar? Takhle bude přece jenom clonit."
"Ne. Barbar drží v jedné ruce štít, v druhé meč. Musím ji držet já."
Vosák uznal, že má pravdu.
"Kdo bude kreslit mapu?"
"Já," přihlásil se hobit.
"Výborně přátelé," zvolal Vosák, "přeji vám mnoho štěstí!"
Odvalili vstupní kámen. Objevily se kamenné schody padající hluboko dolů. Elf zažehl lampu a skupinka vyrazila.
Vosák sledoval mizející světlo, poslouchal rachot barbarova brnění a pomyslel si, že je musí být slyšet na sáhy daleko. Pomalu počítal. TEĎ!
Něco zadunělo a rozlehl se zvuk, jako když se hroutí železářství - barbar spadl ze schodů. Dole někdo vykřikl kouzelné slovo a tmu proťal modrý blesk. Zadunělo to podruhé. Ozval se smrtelný výkřik - elf právě dozpíval svoji životní píseň. Cupot malých nožek prozrazoval, že hobit unikl a prchá nahoru. Plácání velkých neobutých nohou však svědčilo o tom, že je mu útočník v patách.
Vosák počkal, až hobit vyběhne nahoru, naposledy se podíval do jeho vytřeštěného, kdysi usměvavého obličeje a potom ho srazil ze schodů. Třeskot lámaných kostí a řev trhaného hobita potvrdily, že i on se dočkal svého osudu.
Vosák s námahou zavalil vchod. Zezdola se už ozývalo jen mlaskání a funění - hostina právě začala. Vyšel z jeskyně a poprvé se usmál. Plán mu vyšel perfektně - obr lidožrout se nažral a Vosákova koza zůstala celá.


jiní vosáci:

[PŘEDMLUVA] [VOSÁK BOJOVNÍK] [DOTEK VOSÁKA] [VOSÁK LYRIKEM] [VOSÁK NESMRTELNÝ] [VOSÁK PORADCE] [VOSÁKOVO FÁDNÍ ODPOLEDNE] [SEX PATŘÍ NÁM] [DODATKY]


Jinam:

imladris@fi.muni.cz ...home, sweet home...