Bylo to takové nudné vosákovské odpoledne. Ráno v rozhlase hlásili, že konec světa opět nebude, naopak bude jasno až polojasno, místy oblačno a déšť, na severu bouřky a sněhové vánice.
Tonda Bouček složil další báseň a hned se ji jal učit medvěda nazpaměť. Přitom mu sám hrál na harmoniku. Báseň se jmenovala jak se pouští plyn a měla šest veršů. Vypadala takto:
Jak se pouští plyn
Vezmi jednu bombu
a odstraň z ní plombu.
Potom otoč kohoutkem...
Přitom prosím nezvonit,
mohlo by ti odzvonit.
A to nadobro!
V podání medvěda, tak, jak se ji za celé odpoledne naučil,
vypadala takto:
Brum brrum brum
Brum brum brum
brum brum brum
brum brum brum...
a tak dále.
Macháně, Klotrle a Malina seděli ve Skartově restaurantu a
uráželi jedno pivo za druhým. Jejich debata vypadala asi takto:
Macháně: "Ty pivo jedno hnusný!"
Klotrle: "Zkvašený z podělanýho chmelu!"
Malina : "Nemám tě vůbec rád!"
A tak dále...
Jedině Vosák se nudil. Příděl špatných skutků na ten den už
vyčerpal a žádný další ho už nenapadl. Ráno vykradl kasičku
po nedělních bohoslužbách , nepustil důchodkyni v tramvaji
sednout a pomohl davu lynčovat neúspěšného psychotronika. Teď
seděl v mléčném baru, rádio s dechovkou puštěné naplno a upíjel
mléko s rumem. Bylo mu blbě a doufal, že než den skončí, bude
mu ještě hůř.
V rádiu zrovna hráli nějakou polku, ve které jistý zemědělec
jménem František sváděl jistou zemědělku jménem Marie a vytáčel
s ní v tanečním sále jedno sólo za druhým. Ach, kdyby tak byl
Vosák přítomen v sále! Být tam a mít v ruce samopal nebo pořádnou
brokovnici. Či aspoň řádnou dubovou hůl. Pořádně by sál pročistil
a ukončil tak to davové šílenství, kterému se říká taneční
zábava.
Jenže teď byl daleko. V mléčném baru popíjel mléko a čekal,
až ho napadne nějaký špatný skutek. Nemusel čekat dlouho. Za
chvíli přišla do baru dvojice mladých lidí v slušivých společenských
oblecích. Byl to chlapec s dívkou, oběma nemohlo být více jak
osmnáct a zřejmě se chystali na večerní ples mladých v Lucerně,
jak už to několikrát řval rozhlas do světa, když trumpetáři
došly sliny a hlasatel neměl zrovna co vtipného říci. Oba mladí
se drželi za ruce, oči upřené jen na sebe.
"Láska," zašklebil se Vosák, "to je láska jako hrom!"
Jestliže bylo na světě něco, co Vosák nenáviděl více než taneční
zábavu či mléko, pak to byla láska. Byl to právě Vosák, kdo
ji před nedávnem vyhlásil džihád. Teď měl šanci uskutečnit
své velké myšlenky v praxi.
Jakýsi maják v jeho hlavě signalizující špatné činy se radostně
rozblikal. Pomalu si protáhl svaly a připravil se na boj. Cítil,
jak se vzrušil, příjemně vzrušil. Obdivně pohlédl dolů. Ještě,
že si dnes vzal pod trenýrky spodky! Ještě, že tak!
Dvojice si sedla k barovému pultu. Vrchní zamrkal na dívku
skleněným okem a pomalu se k nim přitočil: "Tak co to bude
mládeži?"
"Džus, prosím," poručil si mladík.
Vosák si radostně zamnul ruce. Čekal to! Vrchní ukázal na ceduli
na baru a výhružně se na chlapce podíval.
"Neumíš číst mladej?" zahučel, "tohle je mléčnej bar! Rozumíš?"
Chlapec nechápavě kývl.
"Tak co to teda bude?"
"Kola," řekl mladík.
"Ale s mlékem," rychle dodala dívka.
"Tak se mi to líbí," usmál se vítězoslavně vrchní a odešel
podojit kravku. Šance pro Vosáka. Vstal a přisedl si ke dvojici,
lépe řečeno k její hezčí polovičce.
"Smím vás na něco pozvat?" otázal se dívky.
"To jako na pohřeb? Na váš vlastní pohřeb?" zeptala se nechápavě
černovláska.
Tak to se mu ještě nestalo! Urazila jeho vlastní ješitnost,
pošlapala jeho pýchu a zničila mu sebevědomí. Jediná věta a
tolik toho změní. Jaká to síla slov!
"Myslel jsem na zmrzlinu," zavrčel Vosák,"citrónovou s jahodovou
polevou. Ale teď nedostanete nic, vůbec nic! Naštvala jste
mne slečno a ..."
Byl by pokračoval ve výčitkách dále, ale přišel vrchní a přinesl
svůj strašný mix. Vosák se záludně zašklebil. První provokace
nevyšla, nevadí, druhá určitě vyjde!
Počkal, až mladík zdvihne sklenku k ústům a pak mu do ní vrazil
holí. Mléko se chlapci rozlilo po tváři.
"Teče ti mlíko po bradě, mladej!" rozchechtal se zloduch.
Chlapec vyndal z náprsní kapsy saka smotaný řetěz. Pomalu ho
rozmotával.
"Pozval sis na mne hada, co?" ne tak úplně logicky ho provokoval
Vosák. "Jestli se chceš rvát, tak se budem rvát!" narazil si
beranici hluboko do čela.
"Romane, nech toho!" vykřikla dívka, "ten vůl tě může zabít!"
"Urazil mé mládí," řekl mladík,"urazil mých krásných osmnáct
let. Ten člověk urazil celou naši generaci. Ten člověk nemá
rád mladé lidi!"
"To máš tedy recht ty klacku!" zavrčel Vosák.
"Takový člověk nemá právo žít!" zvolal mladík.
"Ale ty taky ne!" zařval Vosák a z plných sil bodl.
Mladík však uhnul a Vosák zabodl hůl do nálevního pultu na
tři palce hluboko.
"Sakra," zašeptal a pokusil se ji vytáhnout. Nešlo to.
"Mám tě dědku!" usmál se chlapec, "a teď tě nakopu do kulí!"
Popošel trochu blíž a kopl. Vzápětí zasténal bolestí a svalil
se se zlomenou nohou k zemi. Vosák se zašklebil - erekce je
holt erekce.
"Tak co? Půjdeme na zmrzlinu?" otočil se k dívce. Vyťala mu
políček.
"Di mi k šípku!" vyběhla s pláčem ze dveří.
Vosák se zvedl ze země a mnul si rychle otékající tvář.
"To je holka!" zašeptal obdivně a vyplivl zlomený zub, "holka
jako lusk!"
V tu chvíli ještě netušil, že se právě poprvé zamiloval.
Jinam:
|
|
|
|
|
|
imladris@fi.muni.cz ...home, sweet home...