"A pane Vosák, proč jsou na sebe lidé zlí?" zeptala se postaršího
elegantního muže asi osmnáctiletá blondýna s velkým výstřihem.
"Víte Isabelo," řekl Vosák a jeho oči sklouzly do výstřihu,
"je to proto, že v sobě mají Zlo. Někdo více, někdo méně, ale
každý aspoň trochu. Ale jen pár lidí vidělo Zlo v opravdu čisté
podobě.
Já ano."
"Pane Vosák, vyprávějte!" pobídla ho blondýna milým úsměvem.
"Dobře Isabelo," opětoval Vosák úsměv,"ale napřed si něco objednáme.
Co takhle suché martini?"
Isabela přikývla a Vosák se obrátil na kolemjdoucího číšníka:
"Františku, prosím vás, dvojí suché martini. A s ledem, ano?"
Pak znovu nahlédl do výstřihu a začal vypravovat.
"Bylo to jednoho májového večera. Ten den se v P. konal velký
ples. Seděl jsem tam tehdy s ředitelem oceláren M. a jeho paní,
byl tu i poslanec pan B. a jeho nová přítelkyně A., starosta
K. s dcerou L. a během večera si k nám přisedl i majitel restauračního
zařízení S.
Vesele hrála hudba T. pod vedením dirigenta H. Ó, kde jsou
dnes ty líbezné tóny heligónu. Kterýpak dnešní bubeník udeří
tak mistrně do nástroje, jak to tehdy dělal P.? Kterápak zpěvačka
vyloudí z hrdla tak čistý tón jako Z.? Kdepak, byla to tehdy
nádherná doba... Dík Františku," řekl číšníkovi s martinim.
Pozvedl číši. "Tak Isabelo, na co si dnes připijem?"
"Když já nevím pane Vosák, "pokrčila dívka rameny a poskytla
tak Vosákovi další šanci k prozkoumání hrudní oblasti.
"Připijeme si na vás Isabelo!" navrhl Vosák,"na vás a na vaši
krásu!"
Isabela se usmála a zvedla ruku s číší. Sklenice zazvonily
a Vosák se opět přesvědčil, že dívka nemá podprsenku.
Zhluboka se napil a v duchu zkřivil tvář. Bylo to odporné jako
mléko a chrastící kostky ledu mu připomněly smrt. Kdyby si
tak mohl objednat rum! Jenže to by se před tou žábou hodně
shodil. Snad se z toho nepoblije...
"Dobré," ocenil nápoj,"tak, kde jsem skončil?"
"Jak jste seděl na plese a poslouchal hudbu, "napověděla dívka.
"Ano, ano, už si vzpomínám. Hudba byla vynikající. V naší společnosti
bylo veselo. M. se bavil s A., jeho žena s K., L. s B. a na
mne zůstal S. Mluvilo se o ledasčem. O politice, o módě, o
tom novém skandálu s T., o hudbě i o počasí.
Ale, jak se blížila půlnoc, začala zábava upadat. Bylo jasné,
že ples brzy skončí a sál vyklidí četníci. A my chtěli v našich
milých rozhovorech pokračovat...
Františku, přineste nám ještě něco!" mávl na procházejícího
číšníka.
"Co si dáte Isabelo?"
Dívka nahlédla do nápojového lístku.
"Snad tady, jestli se neurazíte," ukázala na jednu z položek.
Vosák se nahnul přes celý stůl, nenápadně nahlédl do výstřihu
a potom mrkl pod červeně lakovaný nehet.
"Krokodýlí ocas, co to může být?" zadumal se, "Františku, co
to je?"
"Medovina, fernet, peppermintka, vodka a pepř," prozradil číšník.
"Tak to přineste, to bude určitě dobrý," přikývl Vosák. Počkal,
až pingl odejde a pak pokračoval: "Bylo asi půl dvanácté, když
jsme se přemístili k M. M. tenkrát žil ve vile na okraji P.
Bylo o něm známo, že v mládí, ještě než zdědil po americkém
strýci továrnu, jezdil mnoho po I. a přivezl si z té země mnoho
suvenýrů. Na stěnách vily visely tygří kožešiny, krokodýlí
kůže, kultovní předměty, lovecké a jiné zbraně, čarokrásné
koberce a také několik záhadných obrazů. Á, už se nese krokodýlí
ocas!"
Znovu si přiťukli, znovu Vosák překontroloval stav dívčí hrudi
a teprve potom se troufnul napít. Bylo to ještě horší, než
předpokládal.
"Nevím Isabelo, jestli je to dar prozřetelnosti, či to máte
přímo od Boha, ale s jakým přehledem vybíráte tak lahodné nápoje!"
Hosté se po něm zvědavě otočili, dívka se skromně usmála. Vosák
pokračoval: "A to jste neviděla jeho knihovnu! Tam bylo knih!
Spisy hinduistické, spisy muslimské, spisy křesťanské. Ne,
že by M. uměl číst. Byl od narození negramotný a já mu vše
překládal a předčítal, ale působilo to opticky velice pěkným
dojmem. Zvláště na L., která byla ten večer u M. poprvé. L.
studovala na U.K. magii a černé nauky. Bylo to tenkrát poprvé
a naposledy, co tento obor na U.K. otevřeli. Zvláště se jí
zalíbila jedna kniha, kterou si otevřela a začala zvědavě prohlížet...
Ale, co si dáme teď Isabelo?" vyschlo Vosákovi v hrdle.
"Tak třeba Labutí píseň?" navrhla blondýna.
"Františku," luskl na číšníka, "co je to Labutí píseň?"
"Becherovka, myslivec, kola, sherry, jägermeister a trocha
kečupu," zašklebil se číšník.
"Perfektní kombinace," mrkl Vosák na dívku, "přineste nám to
dvakrát!"
Neznatelně obrátil oči v sloup. Dnešní večer po stránce nápojové
určitě nebude nejvydařenější. Ještě, že je tu ten výstřih!
Pohledem se přesvědčil, že tam je vše v pořádku a na svém místě.
"Tak tedy L. se začetla do jakési knihy a to se starému proutníkovi
B. přestalo líbit. Nenápadně se k ní přitočil:
-ţCo to čtete? zeptal se
-ţČernou Bušriptovu knihu.
-ţČernou Bušriptovu knihu? zeptal se udiveně B.
-ţČernou Bušriptovu knihu! vykřikl K., kouzelník amatér, svobodný
zednář a rozenkrucián.
-ţTy máš Černou Bušriptovu knihu? obrátil se k M., a mně si
o tom nic neřekl?
-ţNevěděl jsem, že je to Černá Bušriptova kniha, myslel jsem,
že je to průvodce po Tádž Mahálu.
-ţBože, on má Černou Bušriptovu knihu a ani o tom neví! pozvedl
K. oči v sloup.
-ţA co to vůbec je, ta Černá Bušriptova kniha? odvážila se
zeptat A.
-ţJedna z nejstarších knih na světě, poučil ji K., stará jako
civilizace sama. Jsou v ní znalosti dávno zaniklých říší. Ještě
z dob, kdy nebylo ani potuchy po Římu, ba dokonce ani po Tróji.
-ţMáš na mysli zoologickou zahradu v Tróji? vpadnul mu do řeči
M.
Existují okamžiky, kdy bych M. nejraději zabil.
Á, už se nese Labutí píseň," podíval se Vosák na sklenku s
nevábně vyhlížející tekutinou.
"Tak Isabelo, na vaše krásné modré oči!" přiťukli si.
Dlouho sledoval Vosák krásy dívčího těla, než se odvážil napít.
Vcucl do sebe mazlavý kečup a stěží zadržel žaludek nad vražednou
směsí sherry, becherovky a obou myslivců.
"Jak lahodný nápoj!" zvolal,"za to vás musím políbit!"
Naklonil se přes stůl, ukazujíce přitom zvědavému publiku zadní
části svého těla a políbil rudnoucí dívku na tvář, hledíce
přitom mnohem mnohem hlouběji. Podíval se na dívčinu minisukni
a dostal nápad. Sedl si a pokračoval: "- Myslím pochopitelně
Homérovu Tróju, ohradil se K.
-ţSamozřejmě, také myslím šimpanze Homéra v zoologické zahradě
Trója, řekl M. a měl co dělat, aby unikl kopanci své ženy.
K. počkal, až se M. zvedne ze země.
-ţOdborníci soudí, že Černá Bušriptova kniha vznikla pět až
šest tisíc let před Kristem. Dlouho se nemohlo přijít na jazyk,
ve kterém je napsána, až teprve slavný orientalista, doktor
Faust, objevil, že je psána v nářečí národa Dongu...
Počkejte Isabelo, teď mi něco upadlo na zem," vlezl pod stůl
a začal se po čtyřech plazit ke skříženým dívčím nohám.
"...a přečetl si první kapitolu. Ale ráno, když k němu přišla
uklízet jeho bytná, zjistila, že se ztratil. Pohlédla vzhůru
a vykřikla hrůzou," doplazil se k cíli. Zvědavě nahlédl do
mezery mezi krásně tvarovanými stehny a sukní, "- ve stropě
totiž zela díra až na půdu a střechou ven," vydechl zklamáním.
Pohled zhora byl rozhodně půvabnější. Začal se plazit zpět.
"Myslela si, že ho odnes čert. Podívala se na stůl a spatřila
tam Knihu. Řekla si, že je to kniha pekelná a hodila ji do
kamen. Byla to poslední věc, kterou ta dobrá žena ve svém životě
vykonala. Četníci ji našli za čtrnáct dní v kamnech a knihu
na stole, dopověděl K.
Dámy vyjekly, já byl příjemně vzrušen," usedl Vosák zpět na
své místo.
"Tak co si dáme teď Isabelo? Smím si vybrat?" navrhl.
Dívka s úsměvem přikývla.
"Opravdu smím?" zkřivil Vosák tvář do úsměvu, "pak tedy ovšem
- Františku, jednoho Cikána v trávě!"
"Co to je?" zeptal se číšník.
"Dolů zelenou, nahoru fernet," poručil si Vosák. Chvíli vychutnával
budoucí pocity ze svého oblíbeného mixu a potom pokračoval:
"- Nesmysl, aby kniha měla takovou moc! namítl M.
-ţNesmysl? pozvedl K. obočí, pak to tedy zkusme!
-ţKlidně, odfrkl M.
-ţNe, prosím vás, nedělejte to! vykřikla L.
-ţJen to klidně zkuste, usmál se pohrdavě B.
Také zbývající dámy přikývly. Mne starého harcovníka a zcestovalého
globetrottla se však nikdo na nic nezeptal. Ještě se to dalo
zarazit, ale svěřepost K. a debilita, promiňte mi ten výraz
Isabelo, debilita M. způsobily katastrofu... Á, už se nese
náš Cikán," pozvedl Vosák sklenku s oku lahodící zeleno - černou
kombinací. Rychle ji do sebe hodil. S překvapením však musel
konstatovat, že mu milovaná směs už nechutná tak, jako dříve.
"Sesedli jsme se okolo kulatého stolu. Do čela se posadil K.
s knihou. Pak začal předčítat. Z jeho úst se linula slova stará
jako svět, jako civilizace. Byla v nich krása i hrůza. Pak
se však tón změnil a hrůza začala převládat. Z knihy stoupal
dým a ten se měnil v cosi hmotného a konkrétního. Bylo to...
Isabelo, dáte si ještě něco?"
"Ne, já už nebudu."
"Rum Franto! Rum!" chytil Vosák odborným chvatem číšníka. Doufal,
že si tím vylepší chuť. Potom se zadíval do dívčiných vytřeštěných
očí a pokračoval: "... bylo to čisté Zlo. Temné jako jeho podstata.
Ohyzdné tak, jak bývá. Dámy začaly křičet, Macháně odstoupil
od stolu. L. chtěla K. zastavit, ale už to nešlo. Zlo sílilo,
bylo čím dál mocnější a mohutnější a přes desku stolu se pomalu
natahovalo ke čtenáři. Temnota ho obklopila a pomalu ho začala
pohlcovat. Nikdo však K. nezastavil, aby přestal číst. Melodie
z něj vycházela jaksi mimovolně, zcela mimo jeho smysly.
Macháně reagoval jako první a úplně nesmyslně. Chopil se jatagánu...
jatagán, to je Isabelo chladná zbraň, něco jako šavle. Franto,
dík za ten rum!"
Hodil panáka do sebe a jen pohled za Isabelin výstřih ho zachránil
od zvratné reakce.
"... a sekl do Zla! Vyšlehl záblesk, zbraň změnila směr a Macháně
si sám usekl ruku. Ruka, to se ví, spadla A. za výstřih. A.
začala ječet.
A protože už byla panika nesnesitelná, K. téměř pohlcen, B.
křepčil hrůzou a M. sténal na zemi a současně ohmatával A.
ňadra, rozhodl jsem se zasáhnout. Bleskově jsem vyskočil, oběhl
stůl a svoji hůl bodl tam, kde jsem tušil ústa Temnoty.
Co je to s vámi Isabelo? Nějak mi blednete!" podíval se Vosák
na křídově zbarvený obličej s rychle tuhnoucím úsměvem. Potom
však pokračoval dál.
"Svoji hůl jsem zabodl přes hrtan, trávicí trubici a slinivku
břišní až do žaludku a současně Hrůzu trochu pošťáral na játrech.
Jen taktak jsem stačil uhnout.
Ne však K. Ten zůstal zvratkům v cestě. Faust, bytná, kus Macháně,
podomní obchodník, student a asi stovka Indů - to všechno mu
zaflákalo obličej, nos, oči, ústa, krk, ruce a hlavně tu knihu.
Začal se dusit, protože Faustovo oko a Indův prst mu zacpaly
nos, na knihu neviděl, tak přestal číst a Zlo přestalo sílit.
Proud zvratků však pokračoval. Kusy jakéhosi rádži pokropily
A., jakýsi pária zase Macháňovu starou, slečna L. se pak musila
spokojit s hrstí odporně chlupatých pavouků...
Co vám budu Isabelo vyprávět, to Zlo se tenkrát úplně vyzvracelo
z podoby. Ale Isabelo, co to děláte?"
Křídově bílý obličej dívky náhle prudce zezelenal, její krásná
rudě zbarvená ústa dostala křeč, dala si před ně ruku, ale
pozdě, proud čehosi hnědého, zeleného a odporně černého s červenou
skvrnou kečupu byl rychlejší a zalil Vosáka od hlavy k patě.
Vosák zkusil zůstat ledově chladným, přemáhal se seč mohl,
ale ani on nevydržel a jeho vnitřnosti odpověděly. A to přímo
do výstřihu, kterému se tolik obdivoval.
Jinam:
|
|
|
|
|
|
imladris@fi.muni.cz ...home, sweet home...