Jiná čeština: ascii Isolatin2 Kameníci Windows ISO-8859-1 Cork (T1) koi vga pclatin

Vosák bojovník (Wasper the Warrior)

Bylo to v tom roce, co drak Špak vypálil Cholupice, loupežník Richard přepadnul pana hraběte a Franta Ječmen spadnul do záchoda. Sedíme u Jednobokýho jehlanu a popíjíme tu Skartovu břečku. Málokdo ví, z čeho starej Skart tu břečku dělá, ale já to vím a abyste věděli, že nejsem škrt, tak vám to povim. Napřed hodí do kotle starou kočku, pět dní ji louhuje v lihu, pak to povaří nad koňskym lejnem a prokapá skrz dědkovo brnění. To, co mu zbude, zředí vodou, zakope v močůvce a po deseti dnech čepuje do flašek. Ty potom prodává.

Ale vo tom sem vůbec nechtěl mluvit, chtěl sem vám říct vo tom, že sedíme já, Klotrle, Tonda Bouček a Malina u Jednobokýho jehlanu, popíjíme tu Skartovu břečku a přemejšlíme, kam vyrazíme v zimě, když se rozletěj dveře a v nich stojí - no to byste nevěřili, schválně zkuste hádat, dám vám tři možnosti, nebo radši ne, stejně to už víte, zkrátka ve dveřích stojí starej dobrej Vosák.

"Vosák!" vyjekne Klotrle, "tak se přeci vrátil!"

"Jo, sem tady," zvolá Vosák, sedne si k nám a luskne na Skarta. "Skarte tu tvou!" zamává na hospodskýho holí.

Skart na něj vycení falešný zuby (dělal mu je kovář Macháně z trollích pařátů), mrkne na něj vobsidiánovym vočkem a hákem mu přisune sklenku.

"A kde máš Vosáku nevěstu a bohatství?" ptá se Vosáka Tonda Bouček.

"Di mi k šípku s nevěstou a bohatstvím, co já všechno zažil a vo čem vám budu vyprávět! Jen co do sebe hodim druhýho panáka..."

Jakoby na to Skart čekal, vobjevil se nad stolem hák a v něm další dávka dryáku.

"Dík Skarte!" hodí do sebe Vosák pajduláka a potají vyplivne kočičí voko. My se mezitím usadíme vokolo něho.

"Bylo to v tom roce, kdy krále Brala klepla pepka a Macháňovi chcípnul pes..."

"To teda kecáš Vosáku!" přerušil ho Tonda Bouček, "když Brala klepla pepka, Macháňův pes ještě žil. Ten chcíp až potom, co sme porazili skřety u Vomáčkovic mlejna. Dostal tehdy pěkně skřetí šavlí po papuli!"

"Má pravdu Vosáku, má pravdu," podpořil Boučka Klotrle, "to byla tenkrát pěkná rvačka, škoda, že si u toho tehdy nebyl."

"Byl sem u spousty jinejch věcí," zavrčel Vosák, "vo kterejch bych vám vyprávěl, kdyby mě furt někdo nepřerušoval."

"Promiň Vosáku," vomlouval se Bouček, "ale musíš uznat, že v době, kdy Brala klepla pepka, Macháňův pes ještě žil."

"A neni snad jedno, jestli ta čubka žila nebo ne?" vybuchnul Vosák.

"Můj pes nebyl žádná čubka," ozvalo se za Vosákovými zády. Vosák se bleskurychle obrátil. Proti němu stál Macháně, kterej se právě vrátil z kovárny.

"A hele Macháně!" zvolal Vosák, "kuj železo, dokud je žhavý, než tě praští kovář do hlavy!" pokusil se zažertovat.

Ale Macháně vůbec neměl smysl pro humor. "Vosáku, vopakuj po mně: Macháňův pes neni žádná čubka!" zapráskal kovadlinou.

"Ale Macháně, snad by si nemlátil starýho kamaráda. Pamatuješ, jak sme spolu hnali trolly? Nebo jak sme umlátili vlkodlaka stříbrnejma lopatama? Jak sme svlíkli vodníka z kůže?" snažil se Vosák uchlácholit rozkaceného kováře.

"Jo, pamatuju si to. Ale můj nejlepší kamarád by neurážel mýho psa. A proto se mu Vosáku vomluv!"

"Nenuť mě kováři, abych se někomu vomlouval. V životě sem se nikomu nevomluvil a už se vomlouvat nebudu. Jestli se chceš rvát, budeme se rvát. Byl sem ve světě a ledacos sem se tam naučil. Ale nenuť mě, Macháně, abych se někomu vomlouval!"

"Jak chceš," řekl Macháně a ještě jednou práskl kovadlinou.

Vokolo vobou kohoutů se udělal kruh. Skart začal sklízet sklenky a slejvat kořalku zpátky do flašek. Vosák štrachá ve svym báglu, Macháně vodněkud vytáhnul kovářský kleště a v krbu rozdělal voheň.

"Ale hoši, nechte toho!" vlítnul do hospody starosta Brousil, "nebudete se tu přeci mlátit jako malí hoši. Co? Že nebudete? Že jo?"

Ale Vosák a Macháně stáli pevně jako skály.

"Hele Brousile, nech toho," povídá mu Bouček, "Vosák urazil Macháňovi psa. Řek, že je to čubka, a nechce se mu vomluvit."

"Vosáku, je to pravda?" zeptal se Brousil, "je to pravda?"

Vosák se podíval na starostu, přikývnul a vodplivnul si.

"Tak proč se mu nevomluvíš? Podívej se na kováře, je to správnej chlap, tak proč ho urážíš?"

"Nikdy sem se nikomu nevomlouval. Ani vobrovi lidožroutovi, když sem mu šlápnul na nohu. Tak nevim, proč se vomlouvat Macháňovi."

"A co ty Macháně?" votočil se Brousil na kováře, "podívej se, Vosák se vrátil z dlouhý cesty, byl unavenej, tak se trochu ukecnul. To je normální, to se prostě stává, tak proč se kvůli tomu hned mlátit?"

"Urazil mýho psa," řekl Macháně a nažhavil kleště, "dost keců, de se na věc. Vosáku, braň se!" křiknul a zaútočil kleštěma.

Žhavej nástroj proletěl kolem Brousila a zamířil k Vosákovi. Jenže kam s kleštěma na Vosáka! Vytáhnul z báglu svitek, něco zamumlal a vokolo něho se vytvořila ledová stěna. Kleště v nich uváznou, zasyčej a je šlus.

"Sakra!" zamumlal Macháně, vytáhnul nástroj z ledu a hmátnul po kovadlině. Prásk a kovadlina letí na Vosáka! Prorazí ledovou stěnu a už to vypadá, že je po Vosákovi. Ale to by snad ani nebyl Vosák, aby neměl nějakej fígl v rukávě. Zamává rukama, něco zamumlá, kovadlina se vodrazí a letí zpátky na Macháně. Ten ji smečuje pravičkou a vodráží útok. Kovadlina se vrací k Vosákovi. Ten šmátrá v batohu, vytahuje prsten, něco zamumlá a z prstenu vyšlehne plamen. Prásk a kovadlina se rozletí na kusy. Střepiny lítaj po hospodě a zasahujou Brousila. V boji je nutno udělat přestávku, než je raněný starosta vynesen.

Přestávky využívá Macháně, kterej si z kovárny přináší vidle. Vosák zatím kalí v krbu svoji hůl. Než bys řekl Gwendolinauredolingorogothmorgondaedolebug, stojí oba soci znovu proti sobě a boj pokračuje.

První získává iniciativu Vosák. Zamumlá kouzlo, vedle jeho těla se vobjevuje vohnivá střela a míří na kováře. Prásk, prásk, vodráží Macháně násadou vod vidlí střelu zpět na Vosáka. Už to vypadá, že bude Vosák zasaženej, když střela mizí. A znovu zaútočí Vosák, tentokrát prstenem, z kterýho vyšlehuje oranžovej plamen. Jen taktak stačí Macháně uhnout a plamen zasahuje Klotrleho. Boj je znovu přerušen a Klotrle vynesen.

Ve zmatku, který nastane, útočí Bouček na Vosáka židlí. Rytířsky se Vosáka zastávám a kontruju kuřecím stehnem. Zasahuju Boučka do voka, takže i von musí opustit sál.

První útočí Macháně a násada vod vidlí se zapichuje jen několik centimetrů vod Vosákovy hlavy. Vosák se chytá násady, nepouští ji a vytahuje hůl. A první rána dopadá na kováře a druhá a třetí. Macháně zachycuje hůl a okamžitě ji láme. Ve stejný okamžik drtí Vosák vidle. Létající třísky zasahují další a další lidi, kteří vzápětí opouští hospodu. Nakonec zůstávám jen já, Skart, Malina a voba soupeři.

Bude se bojovat pěstma, na boj si Vosák voblíká zvláštní rukavice. Poznávám je - jsou to rukavice vobří síly. Macháňova pěst jde vedle, Vosák zasahuje chudáka Skarta. Zatímco ho s Malinou vynášíme, proletí Vosák přední stěnou. Vrací se a vyhazuje kováře oknem. Vzápětí vylétá Vosák komínem, Macháně opouští Jednoboký jehlan zavřenými dveřmi. Vosákova pěst zabíjí prase v chlívku, Macháně likviduje skleník. Vosák letí do kurníku, Macháňovo tělo ničí Skartovy zásoby kořalky. Všude tečou mrtvý kočky. Voba soupeři stojej proti sobě a neklidně voddechujou. Blíží se definitivní rozhodnutí a oba to vědí.

Macháňova pěst jde do Vosákova žaludku, Vosákovy zvratky zalévají Malinu. Také on se musí vzdálit.

Vosák naposledy točí prstenem a vyšlehuje blesk. Macháně útočí pěstí. Vše je náhle zakryto dýmem z hořících kočičích mršin. Když se dým rozptýlí, vidím Vosáka, jak vítězoslavně stojí nad nehybným kovářem.

"Tak to přece jen byla čubka, Macháně!" usměje se a začne se chechtat.

Okamžitě se měním ve vlkodlaka a skáču Vosákovi na záda.


jiní vosáci:

[PŘEDMLUVA] [VOSÁK BOJOVNÍK] [DOTEK VOSÁKA] [VOSÁK LYRIKEM] [VOSÁK NESMRTELNÝ] [VOSÁK PORADCE] [VOSÁKOVO FÁDNÍ ODPOLEDNE] [SEX PATŘÍ NÁM] [DODATKY]


Jinam:

imladris@fi.muni.cz ...home, sweet home...