Jiná čeština: ascii Isolatin2 Kameníci Windows ISO-8859-1 Cork (T1) koi vga pclatin

Šťastné a veselé - essay o svátcích vánočních

Život je tak blbý a hnusný, že se mi z něj dělá na nic, i když jsem v nejlepší formě, natož když mám po včerejšku kocovinu.

Richard Gordon

Zamyslíme-li se nad svátky vánočními, napadne řadu čtenářů v první řadě jejich spojení se smaženým kaprem, křesťanstvím, pohanským slunovratem, ozdobeným stromečkem, bohatou nadílkou a dalšími blbostmi.

(Následující tabulky jsou poškozené, a proto není možné text rekonstruovat. Autor v nich nicméně vysvětluje, proč je vše, co zmínil ve svém výčtu, skutečně blbé. Nakonec sám své stanovisko mírně koriguje a uznává, že dary nejsou blbost, pokud je dostává on a pokud se jedná o peníze, knihy, alkohol nebo jídlo.)

Jestliže přesto věnuji svůj, jistě velice vzácný, čas této prkotině, je to jen proto, abych mohl objasnit svůj názor na to, jak prožít toto hnusné období, kdy sice nemusíme chodit do školy, ale zato je taková zima, že cestou z hospody můžeme lehce zmrznout.

Domnívám se, že já se s posledními svátky vánočními vyrovnal dobře a ježto jsem osoba zcela průměrná, ba svou průměrností až typická, není důvod, proč by se mé poznatky neměly stát i cenným receptem pro ostatní a získat tak všeobecnou platnost. Nuže tedy, opona jde vzhůru.

Ocitáme se v jistém severomoravském městě, kterému nesmrtelnou slávu zajistil Jojoband, městě, kde nedá velkou práci zbalit holku nehezkou, ale vše stejně řeší zas jen alkohol. Je časné ráno, asi tak 11 hodin. Probouzím se zimou, protože někdo rozbil okno a teplota klesá téměř až k nule. Přemýšlím, jestli zmrznu, ale mezitím přichází nasraný sklenář a okno zasklívá. Ředitel hotelu vyhrožuje, že sklo budeme muset zaplatit.

Bolest v krku. Odcházím se umýt, ale pak svou ranní hygienu omezím na to, že se několikrát pozvracím - dělám to tak pravidelně už několik dní. Bolest v krku tím nicméně nepřestává, tak kloktám rum. Zdá se mi, že to pomáhá, vykloktám tedy asi třetinu láhve a opět se pozvracím. V krku bolí dál, takže to přece jenom nepomohlo.

Abych se uklidnil, piji svou ranní kofeinovou bombu - dvě kávy a dvě koly, což mě postaví na nohy natolik, že odcházím do nedalekého obchodu. Venku je ukrutná zima a já si navíc zapomněl vzít čepici, bundu a ponožky. Když se vrátím se třemi rohlíky - většinu peněz na jídlo jsem už dávno propil - pěti kolami, balíčkem kávy a lahví kiwi mixely, otřásám se v záchvatech dusivého kašle a myslím si, že udeřila má poslední hodinka. Ve skutečnosti je ale všechno v pohodě, o zem udeřilo jenom tělo mého spolubydlícího, který se není schopen udržet na posteli. Pak si dám doušek mixely a jsem zase v pohodě.

Začíná pravidelná ranní intelektuální debata. Všichni jsme velice vzdělaní a sečtělí a během několika dní jsme již stihli probrat řeckou mytologii, čínskou filozofii, výrobu šumivých vín, tahy ptáků a některé důsledky principu neurčitosti. Dnes je na řadě přednáška z psychologie. Příteli, který studuje tento obor, vyprávíme své sny: "...běžím okolo rybáře, probodnu ho, nasedám do loďky, ta se se mnou potápí, z vody mě vytahuje Václav Havel..., ...šílený strojvůdce řídí mašinu dál a dál. Modlím se k Bohu a současně mám strašnou chuť na rajskou omáčku. Venku kvetou šeříky a z nebe padá meteorit..."

Přítel chvíli přemýšlí a pak důležitě pronese: "Kámo, to je oidipák jak víno. Rybář byl tvůj otec, Václav Havel symbolizoval starostlivou matku. Šílený strojvůdce je opět archetypem otce, rozhodujícího za celou rodinu, tvá motlitba je tohou po matce, je, z hlediska hlubinné psychologie a psycholingvistiky, pouhým pojmem ve tvém vědomí, problémem jazyka. Švestkové knedlíky symbolizují hlubokou frustraci, meteorit představuje rušivý element, ukazuje tvoji neschopnost ovlivnit interní i externí jsoucno. Šeřík je prastarým, mýtickým archetypem jara a plodivé síly přírody a tvého strachu z ní, který se ukládá do hlubin tvého podvědomí a nevědomí. Je to úplně jasný a pro kontrolu už jen jednu otázku: Nakresli mi teď nějaké plavidlo."

Kreslím vor a rozbouřené moře. "Tak to vidíš, kam dospěla tvá životní plavba," říká mladý psycholog vítězně. "Ztroskotal jsi, debile!"

(Následující text není také možné rekonstruovat slovo od slova. Hrdinové v dalším průběhu píšou povídku, poslouchají metalovou hudbu, odcházejí na nedaleký šachový turnaj. Tam se Ervín opět pozvrací, nešťastně se zamiluje do sličné šachistky z Maďarska, vítězí nad anglickým mistrem, na záchodě beseduje se svými přáteli o Lebesgueově integrálu a kriteriích konvergence alternujících řad a dopíjí svou mixelu. To mu neudělá příliš dobře, a proto ostře odsuzuje pojídání tropického ovoce a pije čaj. Následuje poněkud teoretická pasáž, kde se Ervín zamýšlí nad zdravou výživou a životosprávou. Poté si splete záchod a v místnosti vyhrazené pro dámy potkává svou lásku. Snaží se svou přítomnost vysvětlit, v deliriu ale mluví naneštěstí jazykem Etrusků a protože ten není dosud rozluštěn, Maďarka mu přirozeně nerozumí a znechuceně odchází. Ervín a jeho přátelé pak bezcílně bloumají nočním městem, přemýšlí o smyslu lidského života, pohádají se v jedné restauraci o zaplacení účtu, v podroušeném stavu navšťíví i diskotéku, ale nakonec...)

...dochazíme do hotelu, kde - prý - bydlíme. V zimních botech a čepici s bambulí si lehám do postele, recituji Vědminu píseň. Pasáže o Pádu bohů a celého světa mi připadají velice působivé. Cítím, že kruh se uzavírá. Kdosi naprosto nesmyslně vyhazuje zavřeným oknem otevřenou láhev vína a pak se dává do přihlouplého smíchu. Do místnosti vniká mráz a mně se chce zavolat: "Prokletý dne, jak jsem rád, že tě již mám za sebou. Prokletý dne, zase jsi mne trápil a táhl truchlivou cestou, zase jsi mne nutil brodit se stokou tohoto jeviště Nicoty!"

A venku začíná svítat. První lidé vstávají do práce a lidská blbost stéká po zdech domů a jako páchnoucí černá břečka ucpává kanály. Moc pěkně to ten Garik napsal v "Cestě nikam". Ale co naděláte, hlavně, že jsou zase vánoce. A tak si alespoň jeden den v roce předstírejte, že se máte rádi, namlouvejte si, jak je svět krásný a všichni vespolek si hodně nahlas popřejte: "Šťastné a veselé!"



Další Sáňky:

předmluva jeden den karla sekáčka proces svatební hostina můj poslední soud výlet do hor rozhovor s dr. Kosou ještě jeden den karla sekáčka šťastné a veselé život géniův doslov

celé sáňky


Jinam:

Mirka Misáková