Jiná čeština: ascii Isolatin2 Kameníci Windows ISO-8859-1 Cork (T1) koi vga pclatin

Svatební hostina

(příběh o mezilidských vztazích se šťastným koncem)

"Ženou jsi pohrdl věrnou a krbu teplem
Rodným krovem, o závod chvátáš s větrem
Zlé stařeně v náruč, co vdovy dělá z žen"
lamentace vikingské ženy

1.

Jana zvedla zvonící telefon. Volal Tomáš a zval ji na večírek. Jejich rozhovor vypadal asi takto:

-Jé, Tomáši, zase mejdan? Víš, abych pravdu řekla, z těch samých večírků jsem už trochu unavená...

-Jenomže, odpověděl Tomáš, tohle nebude žádný obyčejný večírek. Asi to ještě nevíš, ale zasnoubil jsem se, tak to musíme trochu oslavit, ne?

-To jsem moc ráda, Tome, blahopřeju. Mužu hádat, kdo to je? Markéta? Po tom, co se rozešla s Karlem, jsme si všichni mysleli, že vy dva byste se k sobě výborně hodili. Mám pravdu?

-Ne, nebudu si brát Markétu. Mužeš hádat znovu.

-A znám ji vůbec? ptala se Jana maličko zklamaně.

-No... Tomáš trochu přemýšlel. Osobně asi zatím ne. Ale to vůbec nevadí, na večírku ji poznáš.

-Přijdu, Tome, určitě přijdu, odpověděla Jana. Víš, Tomáši, já jsem moc ráda, že jsi konečně našel tu pravou. Nám to bylo všem moc líto, vidět, jak jsi tak strašně nešťastně zakoukaný do té Ireny, která za to přece vůbec nestála. Často jsme si s Martinem říkali, že je to moc smutné, jak jsi vlastně sám. Ale teď už to je, chválabohu, za tebou. Bude se mi ta tvoje nastávající líbit?

-Nevím, možná že ani ne, jenomže znáš to, láska si nevybírá... řekl Tomáš a zavěsil.

2.

Petr zvedl zvonící telefon. Volal Tomáš a zval ho na večírek. Jejich rozhovor vypadal asi takto:

-Mejdan?, otázal se Petr nadějně. Naposled bylo něco skoro před týdnem... Moc rád přijdu, pokecáme, zachlastáme. Jenom aby to ty játra vydržely... Doktor mi zakázal pít, ale znáš to, přece se kvůli tomu nevzdám svýho největšího koníčku!

-Ne, Petře, tohle nebude žádný obyčejný večírek. Asi to ještě nevíš, ale zasnoubil jsem se, tak to musíme trochu oslavit, ne?

Po obvyklém blahopřání a neúspěšném pokusu uhádnout, koho že si to vlastně Tomáš bude brát, Petr řekl:

-Přijdu, Tome, určitě přijdu. Víš, když jsi teď konečně našel tu pravou, možná bych se také měl trochu porozhlédnout kolem sebe. Aby se nakonec nestalo, že se s tou pro mě souzenou nakonec minu. No ale znáš to, pořád jenom vedu plané filozofické řeči a chlastám.

-Ty tu svoji najdeš taky, Petře. Určitě už brzo a bude to právě ta, po které jsi nejvíce toužil v bezesných nocích, věř mi.

-Myslíš?, otázal se Petr nejistě. (Měl totiž o předestřeném vývoji určité pochybnosti, které ale, jak vyplyne z další části našeho příběhu, byly zcela neopodstatněné.) No, doufám, že se mi ta tvoje bude líbit.

-Určitě, řekl Tomáš a zavěsil.

3.

Podával se předkrm, pak ryba, pak drůbež, pak hovězí pečeně, nakonec sýr a koláč. K tomu se pilo, tak, jak je zvykem v lepších restauracích: k předkrmu aperitiv, k rybě víno bílé, k drůbeži víno růžové, k pečeni červené, k sýru šampaňské a ke koláči káva a koňak. Pak se otevřela dvoulitrová láhev whisky a všichni připili Tomášovi na zdraví. Jeho snoubenka se sice zatím nedostavila, ale Tomášovi to zřejmě vůbec nevadilo.

Všichni byli slavnostně oblečeni a celkem šťastni. Markéta byla snad trochu smutná a my můžeme tušit proč, ale nemusíme ji zase zbytečně litovat, protože její problémy se brzy šťastně vyřeší. Jestli byl Petr šťastný je poměrně sporné, ale ani jeho litovat nemusíme. Jana a Martin byli šťastní určitě, drželi se za ruce a po vydatném jídle pociťovali jistý pocit malátnosti. Ostatní hosté na tom byli nějak podobně.

-Tak kdypak přijde, už by nás neměla dál napínat, prohodila Markéta do ticha.

-Přijde, odbyl otázku už poněkolikáté Tomáš. Také začínal pociťovat jistou malátnost (však to znáte, kde jsou ty doby, kdy člověk vydržel pít a nespat celé dny a ani mu nebylo špatně...) Stejně je to hezké, dodal ještě Tomáš, jak jsme se tu všichni sešli, celá naše stará parta. Cítíte, že je to jiné než jindy, takové slavnostnější...

-Samozřejmě, řekl Martin, samozřejmě, že jsme se tu všichni sešli, protože tě máme rádi, Tomáši. A slavnostnější to být musí, vždyť něco takového je jen jednou za život.

Tomáš přikývl.

-Ale stejně - Petr už byl také pěkně malátný. Nebylo divu, jako obvykle pil ze všech nejvíc a tak už začínal pociťovat, jak se mu maličko plete jazyk. -Ale stejně, ta tvá nastávající nám tu chybí. Nenapínáš nás už příliš dlouho? Jaká vlastně je? Už jsme všichni netrpěliví...

-Ona přijde, odpověděl Tomáš.

-Jenže, namítla Jana, to už říkáš skoro půl dne. Nemohlo se jí, nedej bože, něco přihodit? A pak, my už jsme, zdá se mi, všichni trochu opilí. Co si o nás pomyslí, když nás poprvé uvidí v takovémhle stavu...?

-Asi bych vám o ní měl něco říci, zrozpačitěl trochu Tomáš. Víte, hledal jsem ji skutečně dlouho. Hodně let jsem nechápal, že ze všeho nejvíc toužím právě po ní, po jejím uklidňujícím objetí, kde se nemusím cítit sám. Chápejte, miluji jí, třebaže mezi námi dosud nic nebylo - tahle věta většinu přítomných překvapila, ale nikdo jí nekomentoval a tak Tomáš pokračoval: Těžko ale říci, jestli ona miluje mne.

-Ale určitě, zadrhávajícím se hlasem řekl Petr. (Před chvílí do sebe hodil dalšího panáka whisky a teď se mu těžký jazyk lepil na patro a vyslovovat zřetelně slova mu dělalo čím dál větší potíže.) Určitě tě miluje, to jenom mne vždycky milují dívky, o které nestojím a nikdy ne ty...

-Nemiluje mne o nic více než tebe. Ostatně, sám poznáš, jaká je její náruč..., odříkával Tomáš pomalu.

-Co to plácáš za nesmysly, ohrazoval se Petr, ale nepříliš důrazně. Co má se mnou společného její náruč? Je to přece tvoje snoubenka...

-A určitě tě miluje, dodala Markéta a s jistým přemáháním se na Tomáše usmála. Trošku jí při tom píchalo u srdce, snad proto, že potom, co se rozešla s Karlem... Ale neměla čas o tom přemýšlet.

-I tebe miluje, řekl Tomáš, úplně stejně jako mne. Je to děvka, jde s každým, s klukem, s holkou, stačí jí říct a vlastně nemusíš ani to. Ale přesto, hledal jsem právě ji a miluji ji, i když ona o mě nestojí o nic víc než třeba tady o Petra. - Pohlédl na hodinky, ručičky se mu ztrácely v oparu, zrak měl rozostřený, ale nakonec zjistil, kolik vlastně je a řekl: Už brzo přijde.

Tomášova slova nevzbudila zdaleka takovou pozornost, jakou by si zasluhovala. Všichni hleděli velice ospale, jako by duchem nepřítomně. Jen Petr se trochu usmál a s porozuměnim přikývl, než sám zavřel oči.

Pak se i Tomáš trochu usmál, narovnal se v křesle usazeném v čele stolu, uhladil si kravatu, přejel pohledem po kamarádech a kamarádkách ze staré dobré party a pomalu položil hlavu na rameno vedle sedící Markétě.

Měl ji moc rád, ale nemiloval ji, nemiloval ji tak jako svou nastávající.

Do nastalého ticha odbily hodiny půlnoc. Zazvonila kosa. Tomášova snoubenka konečně dorazila.



Další Sáňky:

předmluva jeden den karla sekáčka proces svatební hostina můj poslední soud výlet do hor rozhovor s dr. Kosou ještě jeden den karla sekáčka šťastné a veselé život géniův doslov

celé sáňky


Jinam:

Mirka Misáková