Jiná čeština: ascii Isolatin2 Kameníci Windows ISO-8859-1 Cork (T1) koi vga pclatin

Můj poslední soud

Promiňte, nějak špatně jsem slyšel, to víte, jsem tu v očistci teprve pár dní, kam se hrabu na těch vašich skoro padesát let, to vy jste proti mně úplnej starej mazák, že jo. Ale stejně vám řeknu, že něco takovýho jako mně se u posledního soudu každýmu rozhodně nestane a že to teda stojí za kus řeči. Nevadí, že ti budu tykat, Adolfe, tady jsme přece všichni jako bratři, ne?

Trochu jsem takhle jednou nezvlád řízení, no jasně, měl jsem upito svý, jedu si po mostě a najednou je proti mně zábradlí, prolítnu jím a padám. Stále padám, zdá se mi to dost dlouhý a právě když mi to začalo bejt jaksepatří divný, mě někdo chytne a hele, voni jsou to dva andělé. Chňapnou mě a než bys řekl švec, stojím před trůnem, na kterém si lebedí nějaký trapný stařík - co bych to zapíral, působil na mě tak dementně, že mě napadlo, jestli nejsem ve cvokhausu, ale ne, nebyl jsem. I když, když o tom tak uvažuju, nevim, jestli by v tom byl až zase takovej rozdíl, co, Ádo...

No tak teda jeden z andělů mě nakopne, abych si jako kleknul. Řek jsem si, hele, jsou na tebe dva a tak jsem teda poslech a to už dědek zamrkal prasečíma očkama a takovým tím ukřivděným hlasem se zeptal andělů: "Co tu tenhle chce? Proč nemůžu spát?" Andělé taky padli na kolena a řekli uctivě: "Je to dvojnásobný vrah a provinil se hříchem pýchy. Myslel si o sobě, že je velkým literárním odborníkem jen proto, že mu v tomto oboru byla udělena Nobelova cena." Vůbec nic z toho , Adolfe, nebyla samozřejmě pravda, jenomže voni mají v tý svý nebeský kartotéce úplně příšernej bordel. No, to ale asi dobře víš sám...

"Tak tak, synu," pronesl stařík naprosto nepřítomně, "tak ty jsi hrál biliár? Sám si občas dám se Synem partičku." Lišácky se usmál: "Já ho dycky porazím, ale někdy mám podezření, že mě nechává vyhrát shválně, aby měl dobrej pocit z toho, že občas udělá svýmu starýmu tátovi trochu radosti, když na něj jinak kašle, jak je rok dlouhej. A tys psal taky knížky? Sám jsem to kdysi zkoušel, ale prej to byly hrozný bláboly, tak jsem toho po dvou románech nechal. Ale jinak mám literaturu moc rád. Nenapsal jsi náhodou to vo tom chlápkovi, jak žil na pustém ostrově, kdysi jsem podle toho viděl film na videu, jmenovalo se to Kapitál nebo tak nějak..."

Zapřel jsem, že bych kdy napsal něco podobného, ale jeden z andělů mi dal pěstí do trojúhelníku, až jsem slyšel andělíčky zpívat a řekl: "Neodporuj šéfovi, na to bacha!" Stařík už byl zase úplně mimo a začal chrápat. Na scéně se vzápětí objevil jakýsi dost výstředně oblečený mladík, který při každém kroku zvonil lahvemi, jichž měl plné kapsy. Vztekle pohlédl na jednoho z andělů: "Bude dneska k večeři zase ryba a nebo to odporné jehněčí?"

"Ani jedno," odpověděl anděl. Mladík zajásal: "No konečně, to jsem rád, že jste nakonec pochopili, jak je to maso nezdravé. Vždyť přece z takové zeleniny nebo obilnin..." "Ale ne," zavrtěl hlavou jeden z andělů, "žádný obilí. Dneska se postíme..."

"Tak to jdu na mariáš do pekla," vzplál mladík hněvem. "Ďábel, potvora jedna, šidí, ale stejně ho mám rád, protože je s ním sranda. Řekne mi pár dobrejch fórů a aspoň se u něj pořádně najím. A ne jako tady... Když už jdu dolů, mám ho vzít s sebou?" ukázal na mě. "Ještě se to nerozhodlo, musíme vzbudit Starýho," odpověděli andělé.

Stařík už sice předtím na chvíli procitl s výkřikem "Kanonizovat, ihned!", ale protože vzápětí zase usnul, museli ho andělé uvést do provozuschopného stavu kýblem studené vody.

"Co se děje?" zeptal se pak stařík, který zřejmě už zapomněl, kdo vlastně jsem. "Co tu tenhle chce?" "To je ten, co vraždil," řekl mladík ne bez stopy netrpělivosti v hlase. "Á, tenhle... No, hlavně, že neudělal nic horšího, že ty mrtvoly třeba nepohřbíval... A co teprve jeden, jestli se dobře pamatuju, ten měl místo nohy takovou protézu, strašně mi tu s ní vrzal a tak se teď smaží v kotli. Ale řekni mi jedno, ctíte mě tam dole?"

Nechtěl jsem lhát a tak jsem připustil, že moc ne. To staříka rozčílilo: "Potopu na vás, já vás naučím," vzkypěl a řeknu ti, Adolfe, že ještě pár takovejhle záchvatů a klepne ho pepka. No, ale ve mě byla stejně malá dušička, nevěděl jsem, co do tý chvíle ještě stihne napáchat.

Mladík na mě pohlédl s jistou dávkou účasti: "Nevšímej si ho, to víš, zase blouzní. A kromě toho, potopy, to byl odjakživa jeho koníček." Jeden z andělů se pokoušel starce uchlácholit: "Víš, že jste se s ďáblem dohodli, že už tu ubohou zemi necháte na pokoji. Dycky jste se chtěli trumfnout a je teda fakt, že ty pohromy stály za to. Ale s tím je utrum, nezapomínej na to, že se objevujou i hlasy volající po tom, aby ti dali kazajku..."

Při zmínce o svěrací kazajce stařík strašně zbledl. Druhý z andělů mě zatím uklidňoval slovy, že se nemusím bát, že dneska by stařík vytopil s bídou sousedy, ale ať šéfa zase nepodceňuju, protože když má šéf náladu, tak umí bezvadně stříhat ušima. A ďábel že je taky v klidu, na všechno se dávno vykašlal a lebedí si v pekle, kde má spoustu holek charakteru..." No, taky bych to bral," řekl anděl trochu nostalgicky, "ale holt už jsem zkejsnul tady."

"Tak mám ho teda vzít s sebou?", vmísil se do debaty opět mladík. Stařec se hluboce zamyslel. Myslel jsem si, že zase usnul, ale pak najednou povídá: "Nectil mě a zasloužil by do pekla. Ale dvě vraždy, to není tak moc. A od těch dob, co mají duše vlastní odborovou organizaci, se vždycky v podobných případech odvolání strašně vleče. Zase bych se s nima musel hádat. A že hrál ten biliár..."

Prasečí očka zamrkala a pak stařec poraženecky zamumlal: "Tisíc let očistce!"



Další Sáňky:

předmluva jeden den karla sekáčka proces svatební hostina můj poslední soud výlet do hor rozhovor s dr. Kosou ještě jeden den karla sekáčka šťastné a veselé život géniův doslov

celé sáňky


Jinam:

Mirka Misáková