Jiná čeština: ascii Isolatin2 Kameníci Windows ISO-8859-1 Cork (T1) koi vga pclatin

Jeden den Karla Sekáčka

Ráno bylo strašné, ale s tím Karel víceméně počítal. Skoro by se dalo říci, že čímkoliv jiným by byl nepříjemně překvapen. Není divu - včera trochu přebral, vypil nejenom svých deset piv, ale navrch i asi litr vína a kdybyste se po takové bujaré pitce probudili druhý den svěží jako rybička, měli byste oprávněný pocit, že něco není v pořádku.

Včerejšek stejně za moc nestál. Karla přepadl záchvat těžké deprese, nikdo si s ním nechtěl povídat o poezii, teorii relativity a antické filozofii, což byla jediná témata, která ho v tu chvíli alespoň trochu zajímala. Všichni byli jako blbí, mluvili velice cynicky a znalecky o opačném pohlaví a jiných nesmyslech - o penězích, autech, módě, a tak Karel musel mluvit nejdřív sám se sebou a pak s deskou stolu.

Když člověk chlastá, nemůže se divit, že rána bývají strašná. Horší ale bylo, že strašný byl celý svět a většina ostatních lidí si to ani neuvědomovala a snad byli dokonce i šťastni. Karel při nejlepší vůli nechápal, jak je něco takového možné. Tím problémem se sice nijak intenzívně nezabýval - snahu porozumět světu už dávno vzdal - ale přesto ta záhada sídlila v hloubi jeho mozku, nikdy ji nemohl natrvalo zapudit a vždy se v nějaký nevhodný moment znovu vynořila.

Jednou, když Karel způsobil obrovskou dopravní nehodu, se ho policisté ptali, proč přecházel na červenou. Karel tenkrát odpověděl, že nechápe, že někoho překvapuje něco takového na světě, kde člověka přitlučou na kříž, protože tvrdí, že by se lidé k sobě měli chovat hezky a jiného zase ve jménu toho přibitého spálí na popel, když si povídá něco o tom, jak se na nebi pohybují hvězdičky. Skutečně se policisté domnívají, že přechod vozovky na červenou je něčím, co se vymyká řádu tohoto světa, když uvedené příklady jasně dokazují, že žádný řád stejně neexistuje, ptal se tehdy Karel a dostal podmínku a papíry na hlavu.

Nyní ale bylo ráno, slunce hnusně svítilo a vypadalo to, že Armagedon se zase nekoná. Karla to, tak jako každý den, velice udivilo, protože být Bohem, už by s tím blbým světem dávno skoncoval. Karel ale Bohem nebyl a tak si tedy chvíli četl o potopení letadlové lodi Hirju v námořní bitvě u atolu Midway. Vychutnával pasáže o tom, jak nešťastné plavidlo hořelo jako pochodeň a nikdo z námořníku katastrofu nepřežil, ale pak se přistihl při tom, že z toho vlastně ani nemá žádnou radost a je mu to úplně jedno. Pokusil se napsat několik řádek své poémy o nějakém člověku, který měl blýskavý meč, kouzelný náramek a koně, jenž uměl mluvit lidským hlasem. Dotyčný hrdina se realizoval tím, že se zamiloval do princezny z nějaké vzdálené země - ach, ta láska! - a v té zemi žil zlý čaroděj a Karel si uvědomil, že ani na svou poému nemá náladu a tak se vydal do restaurace. Co jiného měl také dělat, když bylo takové blbé ráno, že?

Alkohol byl Karlovým celoživotním koníčkem, ale těžko říci, jestli mu vůbec něco přinášel. Svým známým Karel vždy říkal, že pije proto, aby mohl na světě vůbec žít a být nakonec svědkem toho, jak celá prašivá civilizace zanikne a všichni pochcípají. Vždy pak začal rozvíjet teorie o tom, že celý svět funguje pouze zdánlivě, na povrchu, a až vyjde najevo, jak je uvnitř nefunkční, bude to hrozná legrace. Ve skutečnosti mu to ale ani moc legrační nepřipadalo a někdy měl i pocit, že je mu to tak trochu líto.

Cestou do restaurace uviděl Karel dvojici mladých lidí, jak sedí na lavičce a zamilovaně se k sobě tisknou. Při pohledu na štěstí v jejich očích se otřásl odporem a jeho žaludek nevydržel. Se směsicí despektu a hnusu se vyzvracel do nedalekého odpadkového koše. Nechápal, jak je možné se v takovém vedru dotýkat něčeho jiného než půllitru chladivého piva, ale bylo mu příliš špatně na to, aby se to té dvojici idiotů pokoušel vysvětlit. Je to ale bezohlednost, pomyslel si ještě smutně o mladé dvojici, když už je někdo tak morálně i intelektuálně méněcenný a vadný, že se zamiluje, proč mě s tím musí ještě otravovat a radši nezaleze někam do díry a tam nepojde?

Uvědomil si, že by si měl dát pozor a radši vůbec nevycházet ven, protože dneska skutečně neměl dost sil snést pohled na blbé cizí ksichty. Rezignoval na možnost jít do restaurace a raději zamířil do krámu. Ve frontě před ním se bavila babička s nějakým malým chlapečkem. Karel přemýšlel, jestli má víc nerad děti nebo staré lidi a musel v sobě potlačit touhu do fakana kopnout a babu srazit pěstí. Pak nad tím v duchu mávl rukou a když platil svá piva, podařilo se mu dokonce prodavačce poděkovat a na tváři vyloudit náznak úsměvu.

Pak se vrátil domů, vypil postupně všechna piva, napsal několik řádek své poémy, dočetl konečně příběh o potopení letadlové lodi Hirju a večer usnul s přesvědčením, že zítra už ten konec světa prostě přijít musí.



Další Sáňky:

předmluva jeden den karla sekáčka proces svatební hostina můj poslední soud výlet do hor rozhovor s dr. Kosou ještě jeden den karla sekáčka šťastné a veselé život géniův doslov

celé sáňky


Jinam:

Mirka Misáková