Jiná čeština: ascii Isolatin2 Kameníci Windows ISO-8859-1 Cork (T1) koi vga pclatin

Doslov

Vzpomínám si na ten den jako dnes. Mnozí z vás si užívali pohody pátečního večera, někteří trávili čas bezcílným bloumáním po Praze, jiní se snažili zaplašit nudu tzv. kulturou a někteří dokonce pracovali.

Jen pár statečných svádělo krutý boj s šelmou zvanou alkohol. Naše řady byly pevné, bojová morálka vysoká a nasazení stoprocentní, avšak něco tu scházelo. Scházel nám Muž s velkým M, chlápek, pro kterého nemá alkohol žádné tajemství, scházel nám Ervín Krb.

A tak jsme mu zavolali. Bylo už pozdě večer, den se nachýlil do své poslední čtvrtiny, slunce dávno zapadlo a z ulic velkoměsta vanul ostrý studený vítr. Ervín ale ani minutu nazaváhal a ihned přišel mezi nás. Byl to totiž Minutman. Ano, neváhám ho označit přezdívkou amerických dobrovolníků, neboť stejně jako oni byli kdykoliv ochotni pozvednout zbraň, byl i on vždy schopen priložit k ústům láhev. A stejně jako oni, i on bojoval za naši svobodu!

A ten večer jsme ho viděli naposled ...

Ale začněme od začátku. Vždyť co jiného ovlivní člověka více než první dětské lásky, hádky s kamarády či první pinta rumu prolitá hrdlem. Pomineme prozatím skutečnost, že se Ervín Krb narodil v porodnici popisného čísla 666 a přejděme k jeho vůbec první dochované básni. Zněla:

Paci, paci, pacičky
táta koupil botičky
a maminka rum
podpálíme dům!

Cítíte myšlenkovou hloubku, která je v těchto verších ukryta a která s až zarážející přesností vystihuje pozdější osudy rodiny Krbů? Po absolvování základní školy Ervín postoupil na gymnázium. Poněkud zatrpkl, což mělo záporný ohlas jak mezi spolužáky a spolužačkami, tak zejména mezi pedagogy. Kalich jejich trpělivosti přetekl, když Ervín úspěšně parafrázoval Majakovského poému V. I. Lenin. Báseň, která zněla:

Roh ulice
       Placatá čepice
             Poblitá vesta
To Vladimír Iljič jde z města

mu vynesla vyloučení ze školy.

Mistr ještě více zatrpkl a vstoupil na jezuitskou kolej. Teprve tam se mohlo plně projevit jeho nadání. Bylo to způsobeno zejména nepřítomností dívek, na něž až dosud Ervín plýtval svým talentem, nyní se ovšem rozhodl přenechat psaní milostné poezie básníkům bez inspirace. Zde při probírání růžencem vznikli "Horolezci na Seině", příběh tří obyčejných mladíků, Erika, Hordubala a Kožleje, při pokorných motlitbách se zrodil i "Výlet do hor" a příběhy Karla Sekáčka.

Brzy se dostavily i první úspěchy. Dílko pojednavájící o mariánském kultu v údolí řeky Paraná vyneslo Ervínovi první cenu v literární soutěži "Pero Sv. Augustina Aurelia".

Leč mladý katacheta se brzy zvrhl. Stalo se tak vinou zkažené literatury a ještě zkaženější klášterní uklízečky Boženy. Své myšlenky si Ervín nenechal pro sebe a když se s bravurou sobě vlastní vypořádal ve spisku "Nietzscheho zvratky" se závěry 2. Vatikánského koncilu, dovolil si namol opilý mešním vínem dokonce toto dílo nahlas předčítat. Poté, co několik posluchačů postihla srdeční mrtvice, byl Ervín z koleje vyloučen. Tím také končí jediné Ervínovo systematické vzdělání, protože následná studia potravinářské chemie, orientalistiky, jaderné fyziky, etnografie a literární vědy už nelze považovat za nic jiného než za záchvaty čirého masochismu.

Ervín se pak vydal na zkušenou do světa. Maminka upekla buchty, tatínek prodal neprůstřelnou vestu, propustil dva osobní strážce a Ervín mohl vyrazit. Ještě na cestách pokračoval ve své literární tvorbě. V Bangladéši sepsal dílo "Nedostatky pravého křídla vozové hradby při obraně Chattuše před Mořskými národy", kterým se nadosmrti zapsal do zlatého fondu chettitologů a četných srdcí fanynek. V Tibetu Ervína v krátké době opouští jeho maorská i eskymácká milenka a znechucený Mistr se uchyluje do lámaistického kláštera, kde píše krátkou práci o zakuklování motýlů z rodu Molita cibaria.

Ervín poté studoval thajský box, v převlečení za jezuitského pátera se neúspěšně dvořil tibetské pastýřce jaků a po odchodu z kláštera se v čínské provincii Si-An krátce živil vyučováním dórského nářečí staré řečtiny. Po návratu do Čech ještě sepisuje ekonomickou zprávu o bangladéšském hospodářství "Jak na to s vodními buvoly", krátce pracuje coby náměstek ministra školství a na Filozofické fakultě přednáší předmet "Kauzální morálka diskontinuality prostoročasu", ale nic z toho mu nepřináší plné uspokojení.

Vrací se proto do staré Číny a pod vlivem veršů Li-Poa:

"Ještě jeden vína džbán buď vyzunkán!"

začíná zlaté období jeho tvorby a to sice psaní pod vlivem alkoholu. Mistr má bohaté zdroje, neboť, jak známo, speciálně v Praze, na té prastaré křižovatce obchodních cest, je z čeho vybírat. Mísí se zde německé pití piva, moravská slivovice, slovenská borovička, řecké víno, sudetská becherovka, anglická whisky, ruská vodka, francouzský koňak, jugoslavský vermout a námořnický rum.

Ervín dlouhou dobu opouští restaurace jen proto, aby se přemístil do jiných. Na dveře záchodku "U Fleků" píše komentář ke "Golgotské veselici", účtenky v "Baru Ve zdi" se pokrývají "Problémem pěstování kukuřice u aymarských Indiánů na severních svazích bolívijského Altiplana". V několika letech alkoholového opojení vznikají některé povídky z této knihy a dále mimo jiné i: "Pohádky z 1000 a 1 rumu", "Opilcův průvodce po galaxii", "Fernet z jedné kapsy", "Vodka z druhé kapsy", třídílný "Pán půllitru", "Rady zkušeného alkoholika" a mnoho dalších. Proslula zejména aliterační báseň "Romeo a rum", jejíž hrdina nikdy nepotká Julii, protože sedí neustále v hospodě a tak místo tragické lásky a sebevraždy v 17 letech Romeo šťastně končí svůj život v 28 letech na kombinaci ztvrdlých jater a ztvrdlých ledvin.

Zastavme se ještě na chvíli u Ervínova literárního díla. Autobiografické prvky v něm nacházíme na každém kroku. Zatím není jasné, zda je to důsledkem expanzivního exhibicionismu či naopak hypointrovertismu. Někteří psychoanalitikové také upozorňují na možný vliv Oidipovského komplexu, porušené eroticko-emoční vazby autora ke své matce, působení archetypu stínu či na zvláštní ovlivnění literární tvorby pokročilou schizofrenií a dezintegrací osobnosti.

Pomineme-li práce Ervínův život přímo zobrazující a popularizující, musíme si především uvědomit, že ať autor vypráví o čemkoliv, vždy má nakonec na mysli svou vlastní osobu. Mnohdy to ovšem dokáže umně zastřít a právě toto vnitřní napětí čtenáře k dílu nejvíce připoutává.

Vztah Ervína Krba k ostatním lidem snad nejlépe vystihuje fakt, že všem významnějším vydavatelům novin poslal notářsky ověřený dopis, v němž se zavazuje napsat si svůj nekrolog sám, "aby mi ten život nakonec ještě někdo nezpackal".

Tomuto svému závazku už ale dostát nedokázal. Toho sobotního rána, než nás navždy opustil, stihl ještě říci: "Lidé pijte, měl jsem vás rád!"

Ervín Krb
Se sáňkami po Tibetu
(With a Sledge around Tibet)

Přeložil a předmluvu napsal Pavel Houser.
Doslov je kolektivním dílem autorových přátel.
Vydalo nakladatelství GRYF
pro radost SFK Spectra v edici Krypton.
Použito ilustrací H. R. Gigera.
Grafická úprava Karel Stibral.
Počítačové zpracování Petr Litoš.
Sazba zhotovena v BEZKu.
Tisk Neoset, Ke Březině 86, Praha 4.
Vyšlo s přispěním nadace P. Housera.
Listopad 1994.



Další Sáňky:

předmluva jeden den karla sekáčka proces svatební hostina můj poslední soud výlet do hor rozhovor s dr. Kosou ještě jeden den karla sekáčka šťastné a veselé život géniův doslov

celé sáňky


Jinam:

Mirka Misáková